Autoři

Pravděpodobně na papežský příkaz byl z kněžského stavu propuštěn americký kněz P. Frank Pavone, národní ředitel organizace Kněží pro život a předseda Národní náboženské rady pro život. Papežský nuncius ve Spojených státech Msgr. Christopher Pierre rozeslal všem americkým dopis datovaný 13. prosince, v němž se uvádí, že P. Pavone byl laicizován za „rouhavou komunikaci na sociálních sítích“ a „trvalou neposlušnost vůči legitimním pokynům diecézního biskupa“. V samostatném sdělení nuncius píše, že prefekt Dikasteria pro klérus uvedl, že proti rozhodnutí „není odvolání“. „Otci Pavonemu byla dána dostatečná možnost hájit se v kanonickém procesu a rovněž měl mnoho příležitostí podřídit se autoritě svého diecézního biskupa,“ říká se v prohlášení. „Bylo rozhodnuto, že P. Pavone nemá pro své činy žádné rozumné ospravedlnění.“ Poněkud zvláštní je, že Dikasterium pro klérus vydalo rozhodnutí o laicizaci 9. listopadu, ale P. Pavone se o něm podle vlastních slov dozvěděl až od tiskové agentury CNA, která po něm chtěla komentář.

P. Pavone byl vysvěcen na kněze v diecézi New York v roce 1988 a již v roce 1993 dostal od newyorského kardinála Johna O’Connora svolení k tomu, aby se na plný úvazek věnoval boji za ochranu nenarozených. Za tímto účelem založil či spoluzaložil několik organizací, mezi nimi Priests for Life (Kněží pro život) a vysoce oceňovanou Rachel’s Vineyard, která se zabývá péčí o osoby trpící následky potratu a postaborčním syndromem. V roce 2005 byl inkardinován do texaské diecéze Amarillo. O tři roky později Benedikt XVI. jmenoval sídelním biskupem v Amarillu Patricka Zurka, s nímž P. Pavone brzy začal mít problémy. Poprvé biskup Zurek otce Pavoneho suspendoval v roce 2011, tehdejší Kongregace pro klérus, k níž se kněz odvolal, však již v roce 2012 rozhodla v jeho prospěch a biskupovi doporučila „velkorysost“. Podruhé pak Vatikán zrušil tresty a omezení, které biskup P. Pavonemu uložil, v roce 2019. V dopise, který P. Pavone po své laicizaci napsal papeži Františkovi, s nímž se několikrát setkal, připomíná Svatému otci, že ho on sám v jeho činnosti několikrát podpořil. Asistentka P. Pavoneho Dr. Theresa Burkeová to má od papeže dokonce písemně. Nicméně časy se zřejmě změnily: jak si všímá přední americký kanonista P. Gerald Murray, rozhodnutí o laicizaci, proti němuž není odvolání, muselo přijít od samotného papeže (jinak by bylo možné odvolat se právě k němu). Portál The Pillar uvádí, že Dikasterium pro klérus Pavoneho laicizovalo s využitím zvláštních pravomocí, které obdrželo v roce 2009 primárně proto, aby se usnadnila laicizace kněží zneužívajících mladistvé. Každé takové rozhodnutí se předkládá k osobnímu schválení papeži a je papežovým právním aktem. Jde o mimosoudní řízení, které neumožňuje proces před tribunálem složeným ze soudců. O laicizaci P. Pavoneho údajně Dikasterium žádal biskup Zurek. (Pokračování textu…)