Volby jako skandál

Tak zítra nás čeká druhé kolo … frašky, chtělo by se říci, ale na to je celá záležitost až příliš smutná a skandální. Už v prvním kole jsem musel konstatovat, že není koho volit, a tak jsem k volbám nešel. Jen jsem (již do značné míry  lhostejně) pozoroval, jak zvítězili oba již dříve vybraní favorité – oba s temnou komunistickou minulostí a se s katolickou vírou zcela neslučitelnými názory.

V posledních dnech ve mne ale lhostejnost transmutuje ve vztek. To, že katolíci nedokázali najít důstojného kandidáta, za kterého by se nemuseli stydět a kterému by bylo možné to hodit bez uzardění alespoň v prním kole, byl sice vlastně taky skandál, ale naprosto neporovnatelný s tím, o který se v poledních dnech zasloužili mnozí katoličtí kněží i hierarchové. Myslím ty, kteří se vehementně staví za generála Pavla se zápalem, který by byl hodný mnohem svatějších věcí (u kterých ho ovšem titíž zpravidla zcela postrádají). (Pokračování textu…)

Volby jako skandál Read More

Katolický volič: Zmar nad zmar

Opakovaně jsem v posledních dnech dotazován, koho budu volit. Příliš tazatele neuspokojuji, protože to prostě nevím. A není to jen momentálním nedostatkem času. Mezi stranami, které jsou dost velké a zavedené, abych je znal a orientoval se v jejich historii a důvěryhodnosti, nefiguruje žádná, které by to katolík mohl hodit.

Komunisti a agenti

Pochopitelně není možné volit komunisty, rudé (KSČM), oranžové (ČSSD) i jakékoliv jiné. Není možné volit ani zelené, kteří jsou ještě horší volbou než komunisti.

Pochopitelně žádný slušný člověk to nemůže hodit ani servisní organizaci agenta StB a čachráře s dotacemi, jejímž hlavním účelem je zajistit svému chlebodárci příděly dotací a moc potřebnou k likvidaci konkurence (ANO). (Pokračování textu…)

Katolický volič: Zmar nad zmar Read More

Španělští lidovci podvedli své voliče

Podvodník Rajoy

Španělští lidovci otevřeně a nanejvýš hnusně podvedli své voliče: 23. září španělský premiér Mariano Rajoy Brey oznámil, že stahuje návrh zákona omezujícího potraty, který během své předvolební kampaně sliboval navrhnout a jehož konkrétní návrh byl představen v prosinci 2013.

Stalo se tak jen dva dny po statisícových demonstracích, v nichž pro-life aktivisté a lidovečtí voliči protestovali proti neustálým odkladům naplnění lidoveckých pro-life slibů a požadovali jejich rychlou realizaci. Ministr spravedlnosti Alberto Ruiz Gallardon, který návrh zákona napsal a představil, na protest proti tomuto nanejvýš podlému jednání svého premiéra rezignoval.  (Pokračování textu…)

Španělští lidovci podvedli své voliče Read More

Katolický volič: Další strašné volby

Jean-Claude Juncker, kandidát lidovců na předsedu Komise. Pomohl zlegalizovat euthanasii v Lucembursku.

V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.

Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů Komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a „progresivisté“, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla. (Pokračování textu…)

Katolický volič: Další strašné volby Read More

Je Le Penová pro křesťany vůbec přijatelná?

Marine Le Pen

Nedávné komunální volby ve Francii skončily pro nacionalistickou Národní frontu velkým úspěchem. Není žádným tajemstvím, že toto euroskeptické a nacionalistické uskupení se těší výrazné podpoře mezi konzervativními a tradičními katolíky, z nichž mnozí jí dávají přednost před nespolehlivým politickým středem a otevřeně antikřesťanskou levicí. Možná se ale tito katolíci budou muset ptát, zda se zásadně nezmýlili.

Marine Le Pen totiž v povolební euforii vydala prohlášení, které by mělo každého katolíka varovat a přimět k zamyšlení, zda je Národní fronta vůbec volitelná (tedy rozumějme – ne zda je nejlepší možnost, ale zda je vůbec možno ji za možnost považovat). Oznámila totiž, že (mimo jiné) ve městech, kde Národní fronta zvítězila, nebudou už ve školních jídelnách připravována speciální jídla pro muslimy, židy a žáky nejedící vepřové maso. (Pokračování textu…)

Je Le Penová pro křesťany vůbec přijatelná? Read More

Zlo si nezasluhuje rovné podmínky

Michal Krestchmer

Boj proti zlu není šachová partie či nějaké jiné sportovní utkání, kde by pravda a nepravda měly mít stejné podmínky pro své projevení. Zlo (jako třeba to, které obsahuje a propaguje zpráva Lunáček nedávno schválená Evropským parlamentem), nemá vůbec právo na existenci a tedy i propagaci. Za šíření rozvratných ideologií by v řádném státě měl být trest, a to případně i trest smrti, děje-li se tak ve velkém rozsahu. Zlý člověk, zločinec, nemá žádná práva k tomu, aby pokračoval ve svých zločinech; má jen právo na spravedlivý proces.

Příliš často se zaplétáme do argumentací se svými odpůrci vedené na jejich rovině. Jakkoli skutečně existují lidská práva vycházející z lidské přirozenosti a přirozeného mravního zákona, je lépe moc o nich nehovořit. Spíše hovořit o desateru a dalších Božích příkazech. Nejsem proti argumentaci ad hominem, tedy využívat něčích tvrzení k argumentaci. Jejím smyslem je však ukázat vnitřní rozpory ve smýšlení protivníka a tím ho ukázat nedůvěryhodným. (Pokračování textu…)

Zlo si nezasluhuje rovné podmínky Read More

Křesťanský volič a národní demokraté

David Hibsch

V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?

Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.

Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout… (Pokračování textu…)

Křesťanský volič a národní demokraté Read More

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)

Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).

Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu. (Pokračování textu…)

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?) Read More

Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy

Četní europolitici mluví o zavedení sankcí vůči prezidentu Janukovičovi a dalším oficiálním a z demokratických voleb vzešlým představitelům Ukrajiny. Je mezi nimi i mnoho politiků českých: Lubomír Zaorálek (a vůbec celá česká vláda), Zuzana Roithová, Štefan Fühle etc. Odůvodňují to jako nutnost zasáhnout proti rozněcovatelům násilí…

Celé je to samozřejmě nesmysl. Protože viníkem násilností jsou „mírumilovní demonstranti“, jejichž přesnější charakteristika by ovšem zněla teroristé. Protože mírumilovní demonstranti nejsou po zuby ozbrojeni (a to nejen podomácku, ale i zbraněmi vojenských parametrů) a nevraždí policisty. Neničí město a vládní budovy, nenutí úředníky k odstoupení pod hrozbou zabití.

Europolitici mluví o demokracii, ale problém je, že ne banditi z náměstí, ale Janukovyč a jeho lidé byli zvoleni demokraticky a ve svobodných volbách a je to Evropská unie, která jedná jednoznačně protidemokraticky, když chce (s pomocí násilím vynucených předčasných voleb) odstranit řádně zvolené představitele jen kvůli tomu, že jednali v nejlepším zájmu své země a odmítli připustit její nevyhnutelné ekonomické zničení v bratrském obětí eurosvazu. Demokracie, páni europolitici, je o tom, že vládne, kdo byl zvolen, ne o tom, že se volby opakují tak dlouho, dokud není zvolen ten, kdo vám vyhovuje!! (Pokračování textu…)

Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy Read More

Zvrhlost dobyla Europarlament

Ulrike Lunacek (v růžovém) na sodomitské akci

Zvrhlost (opět) dobyla Evropský parlament: tzv. „Zpráva Lunacekové“, extrémně prosodomitské usnesení kombinující vlastnosti zprávy, deklarace a rezoluce, byla dnes schválena plénem Europarlamentu, když ji podpořilo 394 hlasů. Výsledek hlasování byl už ale jasný předem – nejpozději od pondělního večera, kdy Evropská lidová strana odmítla jako celek podpořit alternativní usnesení prosazované konzervativci a euroskeptiky.

Samozřejmě, svět se pro to nezřítí, alespoň ne dnes. Tento typ usnesení Europarlamentu nemá téměř žádnou legální sílu a nelze se ho dovolávat jako zákona. Na druhé straně ale dosavadní zkušenosti ukazují, že podobná usnesení se stávají v rukou ultraliberálů, radikální levice a sodomitských aktivistů velice důležitou zbraní, kterou používají k prosazování svých zvrácených a zločinných požadavků na národních úrovních. Proto je důležité, aby byla „Zpráva Lunacekové“ co nejdříve zrušena. Nejlépe ihned po nadcházejících volbách. (Pokračování textu…)

Zvrhlost dobyla Europarlament Read More

Rozhovor s katolíkem, co bere víru vážně

Výchova katolíků dnes?!

Mohl byste se, prosím, krátce představit?

Jmenuji se T.K.* a pracuji v jedné nadnárodní společnosti jako řadový zaměstnanec. Společně s manželkou vychováváme 3 děti. Vzali jsme velmi vážně slib, který jsme při křtu těchto dětí dali, a tak jsme se rozhodli, že budou navštěvovat i církevní základní školu.

Myslíte si, že děti dostanou v církevní základní škole kvalitnější vzdělání než ve škole státní?

Musím přiznat, že z počátku jsem o tom byl přesvědčen, zvláště po kladných ohlasech mnoha rodičů, jejichž děti na tuto školu chodí. Též jsme tak nějak předpokládali, že je-li to škola církevní, bude i prostředí nějak lepší.

A byli jste zklamáni?

To se říci nedá. V určitém ohledu je to škola kvalitní a co se týká výuky, jsem s ní spokojen, ale v některých aspektech odráží stav naší společnosti a bohužel i Církve. (Pokračování textu…)

Rozhovor s katolíkem, co bere víru vážně Read More

To nejdůležitější v roce 2014

Jiří Dienstbier ml.

Stojíme na začátku nového roku a přihlížíme formování nové vlády. Vyhlídky jsou neradostné – navrhovaná podoba vlády vypadá příšerně, nás katolíky v ní (a vlastně ani v Parlamentu) fakticky nikdo nezastupuje a ty nejdůležitější posty obsazují ti nejhorší možní lidé…

Má-li tento rok přinést vůbec něco dobrého, je zapotřebí, aby křesťanští voliči konečně začali věnovat pozornost tomu, co politici dělají (a především ti, co se tváří, že zastupují křesťanské hodnoty). Aby si ujasnili, co je důležité, aby aktivně tlačili politiky a média, aby v těch důležitých věcech podporovali a prosazovali ta správná rozhodnutí. A aby už nikdy a za žádných okolností nevolili ty zákonodárce, co je zklamou. (Pokračování textu…)

To nejdůležitější v roce 2014 Read More

Nenechme se ukolébat

Boj proti Estrelové vedla slovenská europoslankyně Anna Záborská

Konzervativní a pro-life voliči jsou nadšeni porážkou tzv. Zprávy Estrelové, mnozí mluví o první vlaštovce toho či onoho, o obrovském úspěchu. Chápu jejich nadšení, možná by ale neměli zas až tolik přehánět. Ne že by nešlo o důležité vítězství, tady není žádného sporu. Problém vidím úplně jinde – v tom jak se čte poselství, které nám výsledek této bitvy přináší. Podle mne obsahuje vedle malé naděje i spoustu důvodů ke znepokojení a bylo by velmi nebezpečné je přehlížet…

V prvé řadě je zcela nemístné a nesmyslné tvrdit, že Evropský parlament ukázal, že stojí na straně života. Něco takového může tvrdit pouze ten, kdo naprosto nechápe, co se v Evropském parlamentu stalo a proč Zpráva Estrelové neprošla. Hlavní důvod neleží v internetové pro-life kampani a marně bychom ho hledali i v názorech europoslanců na samotný umělý potrat či sexuální výchovu. (Pokračování textu…)

Nenechme se ukolébat Read More

Pochlapili se lidovci?

Takřka v celé polistopadové éře jsme byli u KDU-ČSL svědky nedůstojných a morálně sporných kompromisů, které straně, jež nese název „křesťanská“ a opírá se zejména o hlasy katolických voličů, nedělaly dobrou pověst. Tím spíše potom potěší náznak obratu, který vedení této partaje vyslalo veřejnosti oznámením, že není v jednáních o možné koaliční vládě s ČSSD a ANO ochotno ustoupit ani o píď ze svého stanoviska k církevním restitucím – a to i za tu cenu, že by KDU-ČSL nebyla ve vládě. Případná koalice ČSSD a ANO by tak musela hledat podporu u Okamurova Úsvitu. (Pokračování textu…)

Pochlapili se lidovci? Read More

Ke sněmovním volbám 2013

Už za týden půjdeme k volbám. Na Duších a hvězdách to reflektovala série článků probírající (ne)volitelnost bloku Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové. Ta nám poskytla (potvrdila) dva cenné poznatky. První zní (pan Semín snad promine), že Hlavu vzhůru opravdu není pro katolíka akceptovatelná, což je poměrně logický a očekávatelný výsledek. Ten druhý nám říká, že věcně, střízlivě a slušně diskutovat o politice je zřejmě pro většinu čtenářů těchto stránek nedosažitelný cíl. Smutné.

Nicméně dostalo se mi opakovaně otázky, koho tedy volit, respektive koho budu volit. Nu, řekl či napsal jsem to už vícekráte: budu volit Korunu Českou. Ne protože bych jí byl nějak moc nadšen, to vůbec ne, dokonce se s ní neshodnu v poměrně zásadních otázkách, jako jsou otázky setrvání naší země v NATO a EU a věci okolo. Nicméně jsou i důležitější věci a KČ i přes toto vychází z toho všeho jako nakonec nejlepší možnost. A prakticky jediná, kterou katolík vůbec může zvažovat. (Pokračování textu…)

Ke sněmovním volbám 2013 Read More

Neodbytné otazníky nad sebejistými vykřičníky

 

Michal Semín

Článek PhDr. Pavla Zahradníka přinesl mnohé důležité informace a do té míry, do které jsou pravdivé, jsem mu za ně vděčný. Věděl jsem, že Jana Bobošíková neměla v minulosti problém podporovat požadavky homosexuální lobby a když podpořila svým podpisem Manifestu D.O.S.T. konzervativní postoje k manželství a rodině, byl jsem tím upřímně překvapen. A aby nezůstalo u jediného překvapení, požádala mne, zda by mohla vystoupit na demonstraci, kterou Akce D.O.S.T. svolala proti snaze zavést povinnou sexuální výchovu do škol.[i] Souhlasil jsem a nelitoval jsem. Krátce nato jsme se spolu sešli při panelové diskusi, kdy jsme proti Ondřeji Liškovi, předsedovi militantně multikulturalistické Strany zelených, hájili názor, že islám nepředstavuje pro Evropu i naši společnost žádné obohacení, ale nebezpečí. Setkali jsme se ještě vícekrát a nikdy jsem neodcházel s pocitem, že její sympatie k Akci D.O.S.T. nejsou upřímné. Naopak. Dospěl jsem k závěru, že Jana Bobošíková, stejně jako kdokoli jiný, může svoje názory měnit. K lepšímu. Ne vždy se mnou souhlasila a já s ní, ale rozhovory byly upřímné a zdálo se mi, že přispívají ke stále většímu příklonu Jany Bobošíkové ke konzervativní pravici.

I proto jsem byl zděšen internetovými odkazy, které Dr. Zahradník vydoloval z hlubin internetu. Kéž by něco podobného učinil i na adresu jiných politiků, lovících hlasy v katolickém či konzervativním táboře…

Janě Bobošíkové jsem 12. 10. napsal dopis tohoto znění: (Pokračování textu…)

Neodbytné otazníky nad sebejistými vykřičníky Read More

Jana Bobošíková, volební blok Hlavu vzhůru! a propagace sodomie

Na stránkách internetového časopisu „Duše a hvězdy“ se v minulých dnech rozpoutala diskuse o tom, jaký vztah mohou katoličtí voliči zaujmout k volebnímu bloku Hlavu vzhůru! a jeho vůdkyni Janě Bobošíkové. Na diskusi reagoval Michal Semín článkem s poněkud zavádějícím názvem „Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?“, zveřejněném dne 8. října, a na něj jsem opět odpověděl já článkem „Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru!“, publikovaném o den později; i po zveřejnění tohoto článku ovšem následovala čilá diskuse. Protože v článcích i diskusi se jako opakující se motiv objevuje vztah vůdkyně tohoto volebního bloku ke klíčovému momentu dnešní ofenzívy neomarxismu, jakým je propagace sodomie a její násilné šíření po celém západním světě, není snad neužitečné věnovat se tomuto problému trochu zevrubněji.

Jana Bobošíková hraje, jak známo, v této agresi neomarxismu již více let nikoli zanedbatelnou roli. V roce 2008 si tato politička i její manžel vydělávali na svůj denní chléb prací v Evropském parlamentu, kde byla Jana Bobošíková poslankyní a její manžel jejím asistentem. Na návštěvu Evropského parlamentu, jež se měla konat v následujícím roce 2009, se tehdy politička rozhodla pozvat do Štrasburku absolutního vítěze sodomitské soutěže Gay Stars, pana Davida Novotného. Vyhlášení vítězů v mnoha kategoriích Gay Stars, které proběhlo 14. října 2008 v Praze v klubu Solidní nejistota, Jana Bobošíková zaštiťovala spolu s tehdejším vůdcem české sodomitské komunity Mgr. Jiřím Hromadou a celkovému vítězi předala sošku; akce se zúčastnila i další populární postava neomarxistické revoluce, dnes již pozapomenutá ministryně Džamila Stehlíková. Krátký proslov Jany Bobošíkové, který při té příležitosti pronesla, obsahující několik obvyklých myšlenek o toleranci a respektu, si čtenář, který se zajímá o aktivity sexuálních deviantů, může poslechnout (a samotnou poslankyni si prohlédnout) přímo na stránkách Jany Bobošíkové,1) která se zjevně za tuto svou činnost dodnes nijak nestydí, ale také na stránkách Youtube.2)  Je třeba přiznat, že vítěznému „gayovi“ roku 2008, jenž se stal později známým jako organizátor soutěže Muž roku, zůstala Jana Bobošíková dodnes věrnou a ještě 26. února letošního roku se (spolu s novou hvězdou české politiky, Tomiem Okamurou) zúčastnila v pražském hotelu Majestic oslavy jeho třiatřicátých narozenin.3)

(Pokračování textu…)

Jana Bobošíková, volební blok Hlavu vzhůru! a propagace sodomie Read More

Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru!

Jana Bobošíková

Michal Semín ve svém příspěvku, nazvaném „Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?“, reagoval na některé názory, vyslovené v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ Protože této diskuse jsem se také zúčastnil, pokládám za svou povinnost na článek Michala Semína odpovědět.

Hned na začátku bych chtěl vyslovit nesouhlas s nespravedlivým názvem článku Michala Semína – ve zmíněné diskusi se, pokud vím, nevyskytl žádný „stoupenec“ neomarxistů; tyto stoupence můžeme zato nalézt na kandidátních listinách Hlavu vzhůru! (již byly uvedeny příklady dam Bobošíkové a Volfové, které prý své názory – jak ujišťuje Michal Semín – změnily, ovšem ten, kdo sleduje dosavadní činnost obou političek a krkolomné zvraty, kterých jsou ve svém ušlechtilém boji za získání státního příspěvku schopny, tomu sotva uvěří).

K úvodní dlouhé pasáži o webu Monarchia Catholica (s jehož myšlenkovými východisky se neztotožňuji) bych poznamenal jen tolik, že nesdílím obdiv k úpadkové liberální rakousko-uherské monarchii, přesto však nepochybuji o tom, že i toto úpadkové Rakousko-Uhersko bylo pro katolíka a konzervativce pořád neskonale lepší eventualitou než první republika a slabý „konstituční“ císař František Josef I. lepším vladařem než neblahý Tomáš Apostata, nemluvě již o krvelačném zločinci Edvardu Benešovi. Nesdílím ovšem také „němcožroutskou“ nenávist, která je jedním z motorů činnosti celého klausovského tábora a ke které se bohužel hlásí i někteří „vlastenečtí“ katolíci z tohoto tábora; nepovažuji ji za křesťanskou a pokládám ji za větší nebezpečí než proněmecké články na málo navštěvovaném webu. (Pokračování textu…)

Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru! Read More

Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?

Michal Semín

V minulých dnech se v diskusi pod článkem „Záměrná sprostota nebo nižší inteligence?“ objevila řada výpadů proti Akci D.O.S.T. Jsme obviňováni z podpory stran či osob, jež údajně rozvrací mravní řád ve společnosti podporou potratů a adopcí dětí homosexuálními páry. Považuji za nutné na tyto závažné výtky reagovat.

Část opozice vůči Akci D.O.S.T. přichází z okruhu přispěvatelů blogu Monarchia Catholica. Jeho šéfredaktor tvrdí, že současný režim je nelegitimní a že je tedy katolíkům přísně zapovězeno účastnit se voleb. Vzhledem k tomu, že svůj vyhraněný postoj nemůže opřít o přímé výroky církevního magisteria, vyvozuje jej z obecnějších zásad sociální nauky Církve. Jsem toho názoru, že mylně. Je pravda, že na současné politické scéně není jediná strana, která by mohla být považována za stranu katolickou, a tedy ani strana, která by důsledně hájila křesťanský mravní řád ve společnosti. Naši kritici na základě této skutečnosti činí jednoduchý závěr: jít k volbám je hřích, protože volbou kterékoli ze stran volíme nelegitimní republikánský režim, liberalismus a mravní rozklad.

Tradiční sociální nauka Církve nic takového neučí. Předkoncilní morální teologové se naopak shodují v tom, že je-li v demokratickém systému, který Církev z principu neodmítá, možnost volby subjektu, který, ač není katolický, hájí základní principy přirozeného mravního řádu, a hrozí-li vítězství stran, jejichž program představuje pro společnost značné nebezpečí, je oprávněné volit ty strany, jež, ač samy v mnoha ohledech nedokonalé, mohou dané škodě zabránit! (Pokračování textu…)

Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře? Read More

Zlato mlčení je někdy třeba obětovat

– Kritika kritiky-

Dosti dlouho se bráním reagovat na nejrůznější fauly, jimiž kritici z různých světa stran útočí proti Akci D.O.S.T. Říká se, psi štěkají, karavana jede dál. A věru není proč znepokojovat se pokřikem kulturní levice a havlistických „elit“. Vyjí-li vzteky, pak to co děláme, děláme patrně dobře. Ostatně, je i kritika, byť třebas ve formě záludného dloubnutí pod žebra, které se patří pokorně naslouchati a napravit na své straně vše, co je křivého. Tak jsem chápal například různé, z konzervativních pozic vedené, výhrady ke strategii, popřípadě tomu či onomu taktickému kroku v působení Akce D.O.S.T. Nicméně, občas se objeví i výpady natolik zlomyslného druhu a směru, že by mlčení k nim nebylo aktem pokory, ale rezignace, zavdalo by podnět k nepodloženým dohadům a mohlo by svést mnohé. K takovým výpadům patří hyperkritika Akce D.O.S.T. obsažená v aktuální agitce Nech volební lístky doma od anonymního autora MC na internetových stránkách nepatřičně nazvaných Monarchia Catholica. Činím tedy zřídkavou výjimku a jako místopředseda Akce D.O.S.T. si dovolím několika větami se ke zmíněným útokům vyjádřit.

Obsahem článku signovaného MC je výzva ke konzervativně orientovaným čtenářům, aby se neúčastnili blížících se parlamentních voleb. Výzva zajisté legitimní a na stránkách, které se prohlašují za monarchistické, více než pochopitelná. Méně pochopitelné už je zdůvodňování tohoto postoje výčtem a kritikou kandidujících stran. Autor či autoři za šifrou MČ by si měli vybrat, zda jim jde o hrdé donkichotské gesto kopající parlamentarismus s rozběhem do zadnice, což nepostrádá půvabu, nebo jen o obyčejnou pragmatickou úvahu, že jim žádná ze stran nevyhovuje, a proto na volby kašlou. Úvahu veskrze všední, kterou letos myslím udělá kde kdo. Úvahu, která mlčky předpokládá, že kdyby přece jen byla nějaká ta strana, která by kritikovi vyhovovala, bylo by rázem správné k volbám jíti a dáti jí svůj hlas. (Podle kontextu stránek Monarchia Catholica soudím, že by se tak stalo, kdyby dostalo možnost kandidovat u nás např. sudetoněmecké krajanské sdružení). (Pokračování textu…)

Zlato mlčení je někdy třeba obětovat Read More