Category Archives: Katolická morálka
Temná zákoutí náhradního mateřství
Zdá se, že náhradní (surogátní) mateřství bude bioetickým tématem letošního roku. Ostatní kulturně válečná témata – Istanbulská úmluva, redefinice manželství nebo změna pohlaví na žádost – jsou sice již také v pokročilém stavu přípravy, ale náhradní mateřství zatím tolik nerozděluje, a tak má šanci uspět. V Poslanecké sněmovně se formují tři názorové skupiny, oscilující od úplného zákazu po „přiměřenou“ regulaci.
Poté, co poslankyně Ožanová a Válková (obě ANO) předložily návrh zákona s cílem náhradní mateřství úplně zakázat, roztrhl se v médiích pytel s články typu „odborník XY (právník, sociolog, lékař, psycholog) si nemyslí, že je dobrý nápad brát zoufalým bezdětným párům tuto poslední šanci na dítě“, zpravidla doprovázenými střípkem nějakého hlubokého lidského příběhu.
Možná má tato mediální ofenziva za cíl překrýt pachuť, která na surogátu ulpěla po operaci Španěl, kdy se ukázalo, že Praha představuje významný článek v mezinárodním dodavatelském surogátním řetězci. Dokonce i jinak liberální Seznám zprávy si nebraly servítky: „Nezáleží na tom, kde na světě žijete a co jste zač. Jestli jste pár, který nemůže mít děti. Či patříte mezi singles toužící po miminku. Nebo jste člověk s nějakou úchylkou a dokonce pedofil? Všechno jedno – stačí mít peníze. Takhle jednoduše podle policie funguje byznys s náhradním mateřstvím na trase Ukrajina – Česko – svět.“
Předseda Papežské akademie pro život: „Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale…“
Lze s jistotou říci, že po „reformě“ na konci roku 2016 zbyla z Papežské akademie pro život jen svrasklá slupka, která se pod vedením současného předsedy, arcibiskupa Vincenza Paglii, zaplétá do jedné kontroverze za druhou – od škodlivých prohlášení o potratu přes tvrzení, že nauka Církve o antikoncepci v Humanae vitae je „reformovatelná“, až po skutečnost, že někteří z jejích členů (včetně „katolických“!) otevřeně odporují církevnímu učení o otázkách života.
Patrně tedy ani nijak zvlášť nepřekvapuje, že předseda Akademie je pro liberalizaci zákonů o euthanasii. Arcibiskup Paglia řekl 19. dubna v projevu k účastníkům Mezinárodního festivalu žurnalistiky v italské Perugii: „Nelze vyloučit, že v naší společnosti je proveditelné legální zprostředkování, které umožní asistovanou sebevraždu za podmínek stanovených rozsudkem [italského] ústavního soudu 242/2019… Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou (ale ne Senátem) šel v zásadě touto cestou. Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale chápu, že její legální zprostředkování může představovat největší společné dobro, které je v podmínkách, v nichž se nacházíme, konkrétně možné.“ (Italský text zde: https://www.ilriformista.it/sul-suicidio-assistito-e-arrivato-il-momento-di-una-legge-353478/)
Katolický vědec: o etickou alternativu vakcín nemá Vatikán zájem
Katolíky velmi znepokojuje, že z vakcín proti covidu vyvinutých za uplynulý rok jsou prakticky všechny, které jsou v současné době na trhu, tak či onak spojeny s potraty. Teprve v souvislosti s diskusí o těchto vakcínách si mnozí s překvapením – či zděšením – uvědomili, že zdaleka nejde jen o ně; buněčných linií z potracených dětí se v lékařském výzkumu a farmaceutickém průmyslu užívá léta a dnes snad dokonce většina běžně užívaných očkovacích látek byla vyvinuta či vyrobena neeticky, nemluvě např. o potravinách a kosmetických výrobcích, kde se o souvislosti s potratem obecně neví dodnes, neboť to výrobci (chlubící se jinak, že jejich výrobky nebyly testovány na zvířatech) pochopitelně příliš neventilují.
Šéfredaktor portálu LifeSiteNews John-Henry Westen v nedávném podcastu LSN hovořil s dr. Alanem Moyem, katolickým vědcem, generálním ředitelem společnosti Cellular Engineering Technologies a spoluzakladatelem neziskové organizace jménem Institut Jana Pavla II. pro lékařský výzkum (John Paul II Medical Research Institute). Cílem obou uvedených organizací je „vývoj buněčných linií a terapií konzistentních s naukou katolické Církve“ a vylučujících použití embryonálních kmenových buněk. Dr. Moy v rozhovoru vysvětluje, že k tomuto účelu využívá především kmenové buňky z pupečníkové krve odebrané po normálním porodu. Užívání buněčných linií spojených s potratem podle něj představuje (jistě nepřekvapivě) „mnohamiliardový globální byznys“, který však ohrožuje celé katolické chápání zdravotní péče.
Dr. Moy konstatuje, že buněčná linie HEK-293 je ve vědeckém výzkumu nejen „všudypřítomná“, ale její užívání také není dostatečně dobře dokumentováno, takže určit, kde přesně byla použita, často není snadné, zejména právě v kosmetickém průmyslu a při toxikologických testech. Uvádí, že k odporu proti těmto buněčným liniím nejsou jen mravní, ale i vědecké důvody.
