Monthly Archives: Září 2019
Zrušte jezuity a začněte znovu
Představte si, co budoucí církevní historikové řeknou o jezuitech:
„Tovaryšstvo Ježíšovo založil svatý Ignác z Loyoly v roce 1540. Hrálo klíčovou roli v úsilí Církve o potlačení rodící se protestantské hereze. Během staletí se však stalo baštou jiné hereze – modernismu – a z nařízení papeže Pia XIII. bylo nakonec zrušeno. Pozůstatky řádu ve Spojených státech přetrvávaly ještě v polovině 21. století, zejména díky hodnotě pozemků, na nichž byly vybudovány řádové univerzity. V roce 2103 se pak sedm posledních kněží Tovaryšstva dalo kolektivně ordinovat v episkopální církvi, čímž počet jejích duchovních přibližně zdvojnásobili.“
Zdá se vám to drsné? Možná. Ale jaký máme důvod k optimistickému pohledu na budoucnost jezuitů v katolické Církvi?
Pastýřský list biskupa Kročila
Mons. Vlastimil Kročil, 13. biskup českobudějovický, vydal k 24. neděli v mezidobí pastýřský list, v němž se zabývá lidskou důstojností a přirozeností, podstatou manželství a připomíná podřízenost manželství a lidských sexuálních tužeb Božím zákonům (https://www.bcb.cz/pastyrsky-list-biskupa-ceskobudejovickeho-k-24-nedeli-v-mezidobi/).
Doporučuji k přečtení a ztotožňuji se s velmi výstižným komentářem Marie Tejklové: „To je tak hezké, když biskup říká, co má říkat…“ Tak si tohoto u nás zdaleka ne samozřejmého jevu užijme…
Ignác Pospíšil
Na závěr citát z listu:
K chudobě, čistotě a poslušnosti jsou povoláni všichni
Ve středověku žili všichni příslušníci křesťanské obce pod vládou společného zákona: zákona Evangelia, jak mu učila Církev. Neexistovaly dva světy, dvojí norma, posvátná a světská. Byla jen jedna, která všechno sjednocovala kolem kříže. Proto byla tato společnost hierarchická, nikoli však klerikální. Klerikalismus je skleróza hierarchie. Dochází k ní, když hierarchie přestává být vitálním vnitřním principem soudržnosti, chápaným jako mluvčí všeobecného křesťanstva, a místo toho se stává něčím vnuceným zvnějšku.
Sledujeme-li nauku svatého Tomáše Akvinského o manželství, která velmi dobře charakterizuje jeho dobu, můžeme říci, že manželský život se nepovažoval za světský ve smyslu vyloučení požadavků posvátného, ani život kněžský a řeholní nebyl pokládán za posvátný ve smyslu nezájmu o potřeby tohoto světa. Oba byly vnímány jako posvátné skutečnosti, jakožto vyjádření katolického života náležející Církvi, a oba měly nést plody pro Boží království, manželství tím, že manželům pomáhá plodit a vychovávat občany Království, a kněží a řeholníci tím, že především hledají Boží království svou liturgickou modlitbou, a dále tím, že vyučují věřící a živí je duchovními (a velmi často i hmotnými) dobry. Manželství jako takové už v nebeském království nebude existovat, ale s výjimkou Adama a Evy, které Bůh stvořil přímo, jsou všichni občané nebe jeho vítanými plody, a právě v tom je jeho velká důstojnost: je nepřekonatelně živým symbolem a pokornou služebnicí nejvyšší radosti v nebi, nepostradatelnou porodní bábou slavné Boží obce.
Papež František oznámil jmenování třinácti nových kardinálů
Na konci promluvy při modlitbě Anděl Páně v neděli 1. září papež František oznámil, že na 5. října 2019 svolal konzistoř za účelem jmenování kardinálů.
Kardinálové-volitelé (mladší 80 let):
Miguel Ángel Ayuso Guixot, MCCJ – předseda Papežské rady pro mezináboženský dialog
José Tolentino Calaça de Medonça – archivář a knihovník Svaté církve římské
Ignatius Suharyo Hardjoatmodjo – arcibiskup Jakarty
Juan de la Caridad García Rodríguez – arcibiskup Havany
Fridolin Ambongo Besungu, OFMCap – arcibiskup Kinshasy
Jean-Claude Höllerich, SJ – arcibiskup Lucemburku
Ávaro L. Ramazzini Imeri – biskup Huehuetenanga v Guatemale
Matteo Zuppi – arcibiskup Boloně
Cristóbal Lopez Romero, SDB – arcibiskup Rabatu
Michael Czerny, SJ – podsekretář oddělení pro migranty (Svatý stolec)