Co znamená termín „synodální církev“
V únoru proběhlo v Praze evropské synodální setkání biskupů z celého kontinentu. Zavázali se k budování „synodální církve“. Prý každý se má cítit být „přijatý“ v evropských „církevních společenstvích“, kde má vládnou „různorodost“. Nikoli tedy jednota, ale různorodost, různost, rozdílnost, totální „inkluze“ všech.
To ovšem nelze přejít mlčením. Právě v tomto zdůraznění „různosti“ je totiž nejzřetelněji patrný odklon od toho pojetí Církve, jaké bylo vždycky adekvátní zjevené pravdě. Zatímco pražské „synodální shromáždění“ postulovalo „různost, rozdílnost“, Božská nauka naopak hovoří o „jednotě“, kterou představuje jednota v učení, tj. ve víře a mravech. O tom ale v synodálních dokumentech nenajdeme ani zmínku.
Naopak, neomodernistická vnitrocírkevní novomluva tady přímo postuluje nejen disciplinární, nýbrž i doktrinální decentralizaci: ať duchovní v Německu, Belgii nebo Holandsku klidně žehnají párům LGBTQ, ať jim tady nikdo neklade překážky. Stejně tak ale ať duchovní v Polsku, v ČR a na Slovensku toto klidně odmítají a nadále učí podle katolického katechismu, že život v tomto stavu je těžkým hříchem. Tento diametrální rozpor vůbec nevadí, Církev má být konglomerátem různých komunit a přijímat všechny s ohledem na příslušné kulturní prostředí. Toto je hlavní a podstatný závěr pražského synodálního novátorství v návaznosti na všechna dřívější tzv. synodální setkání v rámci papežem Františkem postulovaného tzv. synodálního procesu a „ducha synodality“. (Pokračování textu…)
Co znamená termín „synodální církev“ Read More