Monthly Archives: Červenec 2021
Covid a svoboda
Už víc než rok v českém veřejném prostoru dominuje covid. Stále častěji se ale objevuje další téma, které si zaslouží pozornost, a sice svoboda – a v kontrastu s ní diktatura nebo totalita. Spíš než hlavní média se svobodou zabývají lidé nespokojení s přístupem vlády, v blozích, na protestních akcích a na sociálních sítích – slovní spojení „římský diktátor“ ale zaznělo také v rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ztratili jsme po příchodu covidu svobodu a ocitli jsme se v diktatuře či totalitě? Co vůbec tyto pojmy znamenají a v jakém smyslu se používají?
Svobodu si lidé spojují s možností zařídit si život podle svého. Aktuálně jde o možnost cestovat, pracovat a trávit čas, aniž by je při tom omezovala vládní nařízení, a bez nátlaku se rozhodnout ohledně očkování proti covidu. Na naléhavosti neztrácí ani požadavek, aby lidé mohli vyjadřovat svůj názor nebo sdílet informace beze strachu, že jim někdo zablokuje účet nebo třeba rozežene jejich shromáždění vodními děly. Námitka proti volání po svobodě v tomto smyslu je jasná – je nezbytné dodržovat určitá pravidla, aby nevznikla anarchie, tím spíš v nouzové situaci. Ne všechna omezení osobní svobody jsou signálem totality či diktatury: může mne omezovat zdravotní postižení, nějaký čas můžu být uzavřena ve svém domě třeba kvůli sněhové kalamitě, dokonce můžu jít zaslouženě do vězení, když spáchám zločin; ani svoboda slova nebo právo rodičů rozhodovat o svých dětech není absolutní. Přesto mezi osobní a politickou svobodou existuje vazba, jak správně tuší nespokojení lidé: veškerá ukládaná omezení musí být racionálně zdůvodněná a musí platit pouze v nezbytném rozsahu a po nezbytně dlouhou dobu, jinak se jedná o zneužití státní moci.
Katolická obrana proti Traditionis custodes
Jsem smutný z toho, že mezi komentáři k předcházejícím vynikajícím článkům na téma nejnovějšího dokumentu papeže Františka ve stejně vynikajících překladech pí mgr. Cekotové převažují spíše projevy vzteku, nevole a zoufalství. Podobá se to štěkání raněného psa – a nikoli připravenosti a ochotě k boji. Tím, co nejvíce zeslabuje bojeschopnost, jsou pak vulgarity a nadávky na adresu papeže, resp. celé současné Katolické církve.
Někteří, pokud dobře rozumím jejich komentářům, ji označují jako celek za „koncilní humanistickou sektu“ (KHS), aniž ukážou, kde se nachází ta pravá Kristova církev. Pokud nikde neexistuje, tak Kristus se svým ujištěním, že bude trvat až do jeho druhého příchodu, neměl pravdu a tudíž není pravým Synem Božím. Jenže pravá Ježíšova církev existuje – a aby ji člověk viděl, stačí k tomu jenom znát pravý katolický katechismus a jím se orientovat.
Jak on definuje Církev? Ať už vezmeme Tomáška, Podlahu nebo Kašpara, všude se dozvíme jedno a totéž: Pravá Kristova církev je společenstvím pokřtěných, kteří uznávají římského papeže jako viditelnou hlavu, mají sedmero svátostí a neomylnou neměnnou nauku tvořenou Písmem sv. a posvátnou Tradicí. Římský papež existuje (o něm níže). Co se týká svátostí, tak navzdory rozmělňování nauky o nich ze strany teologů i církevních hodnostářů není v oficiálních církevních strukturách obtížné najít místa, kde jsou platně udělovány. Taktéž v nich působí autority, které učí a vykládají pravou katolickou nauku hlásanou od prvopočátku existence Církve. Ať už se to tedy komu líbí nebo ne, tato nynější celosvětová organizace, jež se nazývá Katolická církev v čele s římským papežem, je a zůstává pravou Kristovou církví a žádnou KHS. Tím netvrdím, že KHS neexistuje. Ano, funguje zde jako nebezpečný protivník a satanův nástroj, který pronikl hluboko do pravé Kristovy církve jako rakovinný nádor a hrozí ji usmrtit zevnitř. Vyznavači KHS ovládli i nejvyšší posty v Církvi.
Kardinál Burke k motu proprio Traditionis custodes
Mnozí věřící – laici, kněží i řeholníci – se mi svěřují s hlubokým znepokojením, které v nich vyvolalo motu proprio Traditionis custodes. Ti, kteří lnou k usus antiquior (starší úzus, UA), jenž papež Benedikt XVI. nazval „mimořádnou formou římského ritu“, jsou přísností disciplíny, kterou jim ukládá motu proprio, velice sklíčeni a jazyk použitý k popisu jich samých, jejich postojů a chování, je uráží. Jako věřící, který má k UA rovněž intenzivní vztah, jejich pocity intenzivního smutku plně sdílím.
Jako biskup a kardinál Církve ve společenství s římským papežem, který má zvláštní povinnost pomáhat mu v pastýřské péči o univerzální Církev a v jejím vedení, uvádím následující komentáře:
1. Úvodem je nutno se tázat, proč nebylo dosud zveřejněno latinské neboli oficiální znění motu proprio. Pokud je mi známo, Svatý stolec zveřejnil text v italské a anglické verzi a následně v překladu do němčiny a španělštiny. Protože anglická verze je označena za překlad, je třeba předpokládat, že originál je italština. Je-li tomu tak, pak významné pasáže v anglické verzi neodpovídají italskému znění. V článku 1 je důležité italské adjektivum unica přeloženo do angličtiny jako „jediný“, namísto „pouze“. V článku 4 se významné italské sloveso devono překládá do angličtiny jako „měl by“ namísto „musí“. (Pozn. překl.: Podle pana kardinála by tedy překlad článku 1 měl znít: „Pouze liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou vyjádřením lex orandi římského ritu.“ Článek 4: „Kněží vysvěcení po zveřejnění tohoto motu proprio, kteří mají v úmyslu celebrovat podle Missale romanum z roku 1962, musejí podat oficiální žádost diecéznímu biskupovi, který před udělením souhlasu konzultuje Apoštolský stolec“.)
Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby
Nový apoštolský list Traditionis custodes je z mnoha důvodů nezákonný a měl by se setkat s ignorováním či odporem, místo aby byl akceptován a realizován. Zdůvodnit tento postoj způsobem, který by většinu mých čtenářů přesvědčil, by však vyžadovalo mnohem delší článek. Kromě toto ať si o motu propio myslíme cokoli, je tady a nelze zabránit tomu, aby s ním alespoň někteří lidé zacházeli jako se zákonem, dokud tento akt násilí, který tolik odporuje společnému dobru Církve, nezruší některý příští papež.
Zatímco biskupové se snaží dát spěšně dohromady nějakou dočasnou politiku (neboť v rozporu s veškerými zvyklostmi, zdvořilostí i uvážlivostí motu proprio nedává žádné vacatio legis, jež by jim poskytlo čas připravit se na jeho realizaci) a potom rozhodnout o politice trvalé, my si musíme uvědomit některé problémy, které vzniknou a které jsou zčásti vyvolány něčím, co se jeví jako téměř naprostá neznalost způsobu, jak tradiční latinská mše svatá v praxi opravdu probíhá.
Názorným příkladem je článek 3 §3, který uvádí: „Při těchto celebracích se čtení pronášejí v lidovém jazyce za použití překladů Písma svatého, které pro užívání při liturgii schválila příslušná biskupská konference.“ Tento výrok je třeba interpretovat co nejvelkoryseji.
ANALÝZA: Papež omezuje tradiční latinskou mši a tvrdí, že novus ordo je „jediným vyjádřením liturgie Církve“
VATIKÁN, 16. července 2021 (LifeSiteNews) – Papež František vydal nové motu proprio, které omezuje sloužení tradiční latinské mše svaté a tvrdí, že liturgie Pavla VI. neboli novus ordo je „jediným vyjádřením lex orandi římského ritu“.
Dokument s názvem Traditiones custodes je napsán „na základě zkušeností“ z průzkumu Kongregace pro nauku víry z minulého roku, který se týkal tradiční mše (nazývané též „latinská mše“, „mimořádná forma římského ritu“, „stará mše“.)
Článek 1 – Novus ordo je „jediným vyjádřením“ římského ritu
Papež dokumentem provedl několik dalekosáhlých změn v povolení sloužit latinskou mši, avšak jedním z nejnápadnějších bodů je především jeho prohlášení, že „liturgické knihy promulgované svatým Pavlem VI. a svatým Janem Pavlem II. v souladu s dekrety druhého vatikánského koncilu jsou jediným vyjádřením lex orandi římského ritu.” [Pozn. překl.: Protože oficiální překlad dokumentu do češtiny není dosud k dispozici a protože – jak se v poslední době stalo zvykem Vatikánu – latinská verze neexistuje, jsou všechny citáty v tomto textu přeloženy z angličtiny. SP je citováno podle oficiálního publikovaného překladu do češtiny.]
Zatímco Summorum potificum (SP) papeže Benedikta XVI. z roku 2007 nazývalo novus ordo „řádným vyjádřením“ lex orandi a ritus z roku 1962 (latinskou mši) „mimořádnou formou“, která však nebyla „nikdy zrušena“, František s takovýmto jazykem skoncoval a novus ordo nazývá jediným vyjádřením římské liturgie.
Článek 2 – Pod kontrolou biskupů
Papež František stanovil, že je úlohou a právem diecézních biskupů „usměrňovat sloužení liturgie v jejich diecézích“, což je řádně obsaženo v kanonickém právu (kán. 375 a 392). Papež nicméně dále uvádí, že každý biskup má „výhradní pravomoc dát souhlas s užíváním Římského misálu z roku 1962 ve své diecézi v souladu s pokyny Apoštolského stolce“.
I když se tato pasáž nejprve odvolává na kanonické právo, její druhá část je porušením dovolení zdůrazněného v SP, kde Benedikt XVI. konstatoval, že při mších svatých slavených bez účasti lidu může „každý katolický kněz latinského obřadu, ať již světský nebo řeholní“ použít buď novus ordo, nebo tradiční latinskou mši, a to bez jakéhokoli povolení ať od Apoštolského stolce, nebo od místního biskupa.
Každý kněz měl tedy právo sloužit mši svatou podle liturgických knih, jimž dával přednost, aniž by k tomu potřeboval souhlas biskupa. S tím je nyní konec.
Úvodník RORATE CÆLI: Nenávistný a pomstychtivý útok na latinskou mši je třeba ignorovat
Třebaže jsme důvěřovali svým zdrojům, které předpovídaly, že tento pátek bude dnem zúčtování se Summorum pontificum a tradiční latinskou mší, jak ji známe, v hloubi duše jsme stále doufali, že jde o neopodstatněné fámy. Koneckonců Benedikt XVI. je nejen naživu, ale i naprosto při smyslech a oděný v bílé sutaně nadále přebývá ve vatikánských zahradách. Byl by vládnoucí papež tak arogantní, aby veřejně ponížil svého čtyřiadevadesátiletého předchůdce?
Odpověď zní naneštěstí „ano“. Jorge Mario Bergoglio je bezpochyby nejarogantnější papež v dějinách katolické Církve. Je jím od prvního dne, ne-li ještě dříve – ve všech směrech. Třebaže mu mainstreamová média dala nálepku „pokorný“, protože upoutával jejich pozornost tím, že si sám nesl zavazadlo a používal levná mešní roucha, Bergoglio je ve skutečnosti mužem pomsty. Papežem pomsty. Rozlíceným nenávistným jezuitou, který si pomstychtivě vyřizuje účty.
Co by měli tradiční katolíci dělat v reakci na nejnovější útok na mši a na všechny, kdo milují tradici? Jednoduše řečeno: ignorovat ho. Ignorovat jeho obsah. Ignorovat jeho motivy vyvolané čirou nenávistí a pomstou. Zůstaňte v klidu a pokračujte, jako kdyby neexistoval.
Modlete se za papeže Františka
Komentář vydáme později, po modlitbě, dlouhé procházce a spoustě kávy. Musíme zdvojnásobit své modlitby za papeže Františka: celý jeho pontifikát, každý úsměv, každé objetí nějakého postiženého, každá výzva k milosrdenství budou po zbytek dějin stejně jako sám Petrův stolec poskvrněny tímto bezprecedentním a absolutně bezdůvodným aktem pastorační krutosti, totiž pokusem o revokaci Summorum pontificum.
Dnes je svátek Panny Marie Karmelské, hlavní svátek karmelitánského řádu. Když se ve 13. století jako součást probíhajícího reformního hnutí v Církvi objevily žebravé řády, například karmelitáni, z různých důvodů na ně útočili představitelé zavedenějších církevních institucí, jimž se nelíbilo, že evangelní vitalita nového hnutí zpochybňuje jejich vlastní dekadenci a sebeuspokojení. Semper idem.
Milujete-li Církev a tradiční liturgii, začněte se modlit nějakou pobožnost k Panně Marii, pokud to ještě neděláte, a proste Pannu Marii, aby se přimluvila za rozvázání tohoto uzlu hrubé nespravedlnosti. Stejně tak bez ustání vzývejme o přímluvu svatého Josefa, jehož ctíme jako patrona univerzální Církve, která teď zoufale potřebuje jeho mocnou ochranu, a svatého Pia V., jehož misál zůstává nejautentičtějším vyjádřením lex orandi římské Církve.
Gregory DiPippo
Přeložila Lucie Cekotová
Zdroj:
Bergoglio zrušil Summorum pontificum
Bergoglio vydal motu proprio Tradicionis custodes, kterým zrušil Summorum pontificum a uvalil brutální restrikce na sloužení tradiční liturgie. Biskupové dostali v podstatě volnou ruku k jejímu omezování (k povolování nikoliv, to jim bude schvalovat Svatý stolec, aby snad nebyli příliš vstřícní). Co k tomu říci? I kdyby se na hlavu postavil, Tradice a tradiční liturgie ho přežijí. A FSSPX má zaručeno další raketový růst.
Jinak ale autorům je nutno přiznat smysl pro humor. Bergoglio, jeden z nejúhlavnějších nepřátel katolické Tradice, se v ní opakovaně tituluje jako její strážce. 🙂
Ignác Pospíšil
Katolický vědec: o etickou alternativu vakcín nemá Vatikán zájem
Katolíky velmi znepokojuje, že z vakcín proti covidu vyvinutých za uplynulý rok jsou prakticky všechny, které jsou v současné době na trhu, tak či onak spojeny s potraty. Teprve v souvislosti s diskusí o těchto vakcínách si mnozí s překvapením – či zděšením – uvědomili, že zdaleka nejde jen o ně; buněčných linií z potracených dětí se v lékařském výzkumu a farmaceutickém průmyslu užívá léta a dnes snad dokonce většina běžně užívaných očkovacích látek byla vyvinuta či vyrobena neeticky, nemluvě např. o potravinách a kosmetických výrobcích, kde se o souvislosti s potratem obecně neví dodnes, neboť to výrobci (chlubící se jinak, že jejich výrobky nebyly testovány na zvířatech) pochopitelně příliš neventilují.
Šéfredaktor portálu LifeSiteNews John-Henry Westen v nedávném podcastu LSN hovořil s dr. Alanem Moyem, katolickým vědcem, generálním ředitelem společnosti Cellular Engineering Technologies a spoluzakladatelem neziskové organizace jménem Institut Jana Pavla II. pro lékařský výzkum (John Paul II Medical Research Institute). Cílem obou uvedených organizací je „vývoj buněčných linií a terapií konzistentních s naukou katolické Církve“ a vylučujících použití embryonálních kmenových buněk. Dr. Moy v rozhovoru vysvětluje, že k tomuto účelu využívá především kmenové buňky z pupečníkové krve odebrané po normálním porodu. Užívání buněčných linií spojených s potratem podle něj představuje (jistě nepřekvapivě) „mnohamiliardový globální byznys“, který však ohrožuje celé katolické chápání zdravotní péče.
Dr. Moy konstatuje, že buněčná linie HEK-293 je ve vědeckém výzkumu nejen „všudypřítomná“, ale její užívání také není dostatečně dobře dokumentováno, takže určit, kde přesně byla použita, často není snadné, zejména právě v kosmetickém průmyslu a při toxikologických testech. Uvádí, že k odporu proti těmto buněčným liniím nejsou jen mravní, ale i vědecké důvody.
