Monthly Archives: Květen 2012
Promluva o opravdové přítomnosti
Sv. Jan Maria Vianney
Náš Pán je tady skrytý a čeká, až ho navštívíme a předneseme mu své prosby. Podívejte, jak je dobrý! Přijímá nás i v naší slabosti. V nebi, kde budeme slavit vítězství, ho uvidíme v plné slávě. Neodvážili bychom se před ním objevit, proto se nyní skrývá a je podobný člověku, který je ve vězení, a říká nám: „Přestože mě nevidíte, nic to neznamená, proste mě a o cokoli budete prosit, chci vám to udělit.“ On je zde ve svátosti lásky, vzdychá a prosí bez přestávky svého Otce za hříšníky. Co vše na sebe bere, když přebývá mezi námi. On je zde, aby nás těšil, proto ho máme hodně často navštěvovat. Jak je mu příjemná malá čtvrthodinka, kterou ušetříme ve svých často tak neužitečných činnostech, abychom se k němu modlili, jeho navštívili a potěšili za všechny urážky, kterých se mu dostává. Jestliže vidí, jak toužebně k němu směřují čisté duše, s úsměvem je zdraví. Přicházejí k němu, aby ho obyčejným způsobem, který se mu líbí, prosili za odpuštění pro všechny hříšníky. Jakou blaženost cítíme v přítomnosti Boží, když před jeho svatostánkem trávíme chvíle o samotě u jeho nohou! Tak tedy, má duše, buď velmi zapálená. Jsi tu sama, aby ses svému Bohu klaněla. Jeho pohled směřuje k tobě jediné. Ten dobrý Vykupitel je plný lásky k nám, že nás vyhledává všude.
Život mezi torpédy a písničkou
Rytíř Georg von Trapp
V dalším díle našeho nepravidelného seriálu o významných katolických vojácích habsburské monarchie se přemístíme na moře, konkrétně k Jaderskému moři na počátku dvacátého století.
Korvetní kapitán Georg Ludwig Ritter von Trapp, nejúspěšnější ponorkový velitel rakousko–uherského námořnictva, se narodil 4. dubna 1880 v Zadaru, tehdy části rakousko–uherské monarchie, coby manželský syn v rodině fregatního kapitána Augusta Trappa, námořního důstojníka, který byl za své zásluhy povýšen do nižšího rytířského stavu s titulem Ritter v roce 1876.
Jeho tatínek záhy po narození svého syna v roce 1884 zemřel, Georg von Trapp však kráčel v jeho stopách a podporován svou matkou Hedwig, rozenou Weplerovou, vstoupil na námořní akademii c.k. Maríny ve Fiume, kde po čtyřech letech a jedné závěrečné školní plavbě kolem světa získal hodnost praporčíka.
Celým srdcem z lásky ke kněžím
Socha A. Šuránka v Ostrožské Lhotě
Právě dnes uplynulo 110 let od narození jednoho z nejvýraznějších kněží moravské katolické církve. Byl to obětavý a věrný služebník církve svaté, v čemž se dá krásně vyjádřit ono latinské Verba movent, exempla trahunt (slova hýbají, příklady táhnou). Všechny čtyři známky pěšáka pravé Kristovi církve totiž v sobě celých osmdesát let svého života žil a naplňoval služebník Boží pater Antonín Šuránek (1902-1982), dlouholetý spirituál kněžského semináře, vězeň internačního tábora v Želivě, básník, vytrvalý zpovědník, ale také nejspíš i jeden z tajných biskupů (tuto informaci se doposud přes snahu mnoha historiků nepodařilo potvrdit, avšak ani vyvrátit).
Antonín Šuránek (podobně jako třeba spisovatel Jan Zábrana) měl od Boha dáno, že se narodil v den svátku Božího těla a to právě ve chvíli, kdy kněz pozvedl monstranci u oltáříku před jejich domem v Ostrožské Lhotě. Tato neočekávaná radost zjevně již dopředu ukázala, jaké bude jeho směřování. Když malý Tonek nastoupil do školy, umřela mu maminka, když byly vykonány všechny pohřební obřady, vzal ho i zbylé sourozence jejich nejstarší bratr Francek k bočnímu oltáři se soškou Panny Marie a řekl: „Toto budú včil naši maměnka.“ Jejich otec Martin se zanedlouho podruhé oženil, ale jeho nové ženě již nejspíš mladý Tonek nikdy nevěnoval takovou úctu, jako své mamince, zvláště kvůli tomu, že právě ona se záští pohlížela na jeho studia na gymnáziu v Uherském Hradišti, která výrazně zatěžovala rodinný rozpočet – zvláště v době, kdy v Evropě zuřila válka.
Rozhlédnutí 2012/05/27
Seslání Ducha svatého
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Tuto neděli slavíme Hod Boží svatodušní (jinak též Letnice či slavnost Seslání Ducha svatého). Příští týden započne nedělním svátkem Nejsvětější Trojice.
Z nadcházejícího dění bych kromě svatodušních oslav připomněl zejména setkání tradičních katolíků, k němuž dojde o příštím víkendu.
Na závěr bych jako vždy připomněl naše pronásledované bratry a sestry. Tentokráte se soustřeďme na křesťany v asijských postsovětských republikách a na naše americké bratry, které čekají těžké boje o náboženskou svobodu a o státní definici manželství s Obamovou administrativou.
Pater noster a Veni Creator Spiritus
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=XUZs5bERSiA]
[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=fnfv1LUMaBA]
Dernerův otevřený dopis biskupům
Vladimír Derner (KDU-ČSL), náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje, napsal Otevřený dopis českým a moravským biskupům, v němž nesouhlasně reaguje jejich Slovo biskupů k situaci ve společnosti. Neznám příliš pana Dernera a patrně se s ním v mnoha věcech neshodnu, nicméně s jeho textem v podstatě souhlasím.
Když demokracie leze na mozek…
Ekumenický portál ChristNet.cz nedávno zveřejnil článek a následně i anketu, v nichž byl pro označení Kněžského bratrstva sv. Pia X. použit zavádějící, hovorový, mírně hanlivý a v seriózních textech neužívaný termín „lefebvrista“. Pokud vím, pár mých přátel z řad tradičních katolíků se proti tomu chtělo ohradit. A nejspíše to udělali – pochybuji ale, že by čekali takovou legraci, jaká je teď k dispozici…
Promluva o oběti mše svaté
Sv. Jan Maria Vianney
Všechny dobré skutky dohromady se svou cenou nevyrovnají oběti mše svaté, protože jsou to skutky lidí, mše svatá je však dílem Božím. Mučednictví je ničím ve srovnání s ní. Je to oběť, kterou člověk svým životem odevzdává Bohu. Mše svatá je oběť, kterou Bůh přináší člověku svým Tělem a svou Krví.
Ach, jak důležitou osobou je kněz! Kdyby toto své poslání pochopil, umřel by. Bůh ho poslouchá. On řekne dvě věty a náš Pán přichází na jeho pokyn z nebe a vstupuje do malé hostie. Bůh upírá svůj pohled na oltář. „To je můj milovaný Syn,“ říká, „v něm mám zalíbení.“ Bůh nám nemůže nic odepřít kvůli zásluhám, které vyplývají z obětování tohoto Beránka. Kdybychom měli víru, viděli bychom Boha v knězi, který je ukrytý jako světlo za sklem, jako víno smíchané s vodou.
Proč je kandidatura Jiřího Karase dobrá zpráva
JUDr. Jiří Karas
Kandidatura Jiřího Karase na prezidenta je pro mne dobrá zpráva. A jsem upřímně přesvědčen, že by ji měl jako dobrou zprávu brát nejen každý katolík, ale i každý příznivec křesťanské politiky. Je k tomu několik důvodů, zde si dovolím vypíchnout ty nejdůležitější z nich a jejich podstatné důsledky…
1. Čest a svědomí křesťanů
Jiří Karas je v současné chvíli jediný skutečně křesťanský politik kandidující na prezidenta, jediný kandidát, kterého může křesťan volit beze studu a znásilňování svého svědomí. Jsem pevně přesvědčen, že je věcí cti křesťanů, aby postavili kandidáta, který si jejich hlasy zaslouží. Při vší úctě k lidovcům a jejich oficiální kandidátce: Zuzana Roithová, která se pečlivě vyhýbá prezentaci a obhajobě těch křesťanských hodnot, které nejsou sdílené opravdu velkou částí společnosti, tuto roli nikdy plnit nemůže. Proto Karas kandiduje a s tím souvisí hned druhý bod…
