Platnost biskupských svěcení v novém ritu

V českých i německých zemích dochází poslední dobou ke zpochybňování platnosti biskupských svěcení udělených podle obřadu Pavla VI. Sám jsem se s tím během několika týdnů setkal už třikrát, takže se asi jedná o jev rozšířený více, než by se čekalo.

Na následujících řádcích se pokusím ukázat, proč jsou tato svěcení platná. Vycházím přitom z oficiálního českého překladu.

Námitky těch, kteří platnost zpochybňují, by se daly shrnout následovně: Samotné jádro konsekrační modlitby je příliš obecné, nemluví o vysvěcení na biskupa, tudíž tato forma ve skutečnosti neformuje jinak obecnou materii – vkládání rukou: „A nyní vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného…“

Nejprve bych upozornil, že formou je celá konsekrační modlitba, nejenom její jádro. Ale i kdybych se v tom mýlil, přece jen je tato modlitba kontextem, v němž je třeba její jádro vykládat. A v této konsekrační modlitbě je Duch Svatý vnímán jako ten, kdo „je dáván v plnosti kněžství“. Právě citovaná slova vrhají na jádro modlitby světlo, v němž ho máme vykládat; jsou jeho zkonkretizováním. Kromě toho sama konsekrační modlitba byla uvedena slovy: „Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: vylej na tohoto svého služebníka v plné míře milost kněžského pomazání a posilni ho svým požehnáním. Skrze Krista, našeho Pána.“ A opět platí, že toto uvedení je světlem a ukazuje, jak je míněno ono jádro, co se myslí oním „vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného“. Zkonkretizovaná forma už není obecnou, už není čímsi neurčitým – viz bílé plátno níže.

Má-li Číňan před sebou evropské „a“, může toto písmeno být čímsi neurčitým: od české slučovací spojky přes latinskou předložku až po anglický člen, opak „the“. Ale pokud se toto jinak neurčité „a“ nachází v kontextu českého textu, díky kontextu je již zkonkretizováno. Číňan pak má jistotu a řekne: „V tomto textu je a chápáno jako spojka.“ Pokud mám neurčitou zmínku o udílení Ducha Svatého v kontextu modliteb, které hovoří o udílení Ducha Svatého k plnosti kněžství / k biskupství, pak můžeme jako ten Číňan říct: „V tomto textu, v této modlitbě, je Duch Svatý brán jako ten, kdo působí, že se elekt stane biskupem.“ (Pokračování textu…)

Platnost biskupských svěcení v novém ritu Read More

Radomír Malý na Kahlenbergu

12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání letos promluvil i PhDr. Radomír Malý z Brna, jehož projev si můžete přečíst níže.

Milí přátelé, bratři a sestry!

Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.

Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Ruediger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas. (Pokračování textu…)

Radomír Malý na Kahlenbergu Read More