Monthly Archives: Září 2020
Platnost biskupských svěcení v novém ritu
V českých i německých zemích dochází poslední dobou ke zpochybňování platnosti biskupských svěcení udělených podle obřadu Pavla VI. Sám jsem se s tím během několika týdnů setkal už třikrát, takže se asi jedná o jev rozšířený více, než by se čekalo.
Na následujících řádcích se pokusím ukázat, proč jsou tato svěcení platná. Vycházím přitom z oficiálního českého překladu.
Námitky těch, kteří platnost zpochybňují, by se daly shrnout následovně: Samotné jádro konsekrační modlitby je příliš obecné, nemluví o vysvěcení na biskupa, tudíž tato forma ve skutečnosti neformuje jinak obecnou materii – vkládání rukou: „A nyní vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného…“
Nejprve bych upozornil, že formou je celá konsekrační modlitba, nejenom její jádro. Ale i kdybych se v tom mýlil, přece jen je tato modlitba kontextem, v němž je třeba její jádro vykládat. A v této konsekrační modlitbě je Duch Svatý vnímán jako ten, kdo „je dáván v plnosti kněžství“. Právě citovaná slova vrhají na jádro modlitby světlo, v němž ho máme vykládat; jsou jeho zkonkretizováním. Kromě toho sama konsekrační modlitba byla uvedena slovy: „Vyslyš, Bože, naše pokorné prosby: vylej na tohoto svého služebníka v plné míře milost kněžského pomazání a posilni ho svým požehnáním. Skrze Krista, našeho Pána.“ A opět platí, že toto uvedení je světlem a ukazuje, jak je míněno ono jádro, co se myslí oním „vylej na tohoto vyvoleného moc a sílu vycházející z tebe: Ducha vševládného“. Zkonkretizovaná forma už není obecnou, už není čímsi neurčitým – viz bílé plátno níže.
Má-li Číňan před sebou evropské „a“, může toto písmeno být čímsi neurčitým: od české slučovací spojky přes latinskou předložku až po anglický člen, opak „the“. Ale pokud se toto jinak neurčité „a“ nachází v kontextu českého textu, díky kontextu je již zkonkretizováno. Číňan pak má jistotu a řekne: „V tomto textu je a chápáno jako spojka.“ Pokud mám neurčitou zmínku o udílení Ducha Svatého v kontextu modliteb, které hovoří o udílení Ducha Svatého k plnosti kněžství / k biskupství, pak můžeme jako ten Číňan říct: „V tomto textu, v této modlitbě, je Duch Svatý brán jako ten, kdo působí, že se elekt stane biskupem.“
Radomír Malý na Kahlenbergu
12. září na svátek Jména Panny Marie se ve Vídni už sedmnáct let koná shromáždění tradičních a konzervativních katolíků z Rakouska a z Polska, kteří si zde připomínají slavnou bitvu z roku 1683, při níž spojená katolická vojska pod vedením polského krále Jana III. Sobieského rozdrtila početně výrazně silnější tureckou armádu obléhající Vídeň (na jejíž obraně se podílel i slavný český generál Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic). Na tomto setkání letos promluvil i PhDr. Radomír Malý z Brna, jehož projev si můžete přečíst níže.
Milí přátelé, bratři a sestry!
Stojím před vámi jako zástupce národa, z něhož pocházel velitel obrany města Vídně Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Turecké obsazení Vídně by mohlo mít vážné následky i pro nás, pro české země. Již ve 20. letech 17. století turecké vojsko devastovalo a pustošilo Moravu, celkem 10 tisíc lidí bylo povražděno, dalších 10 tisíc, především žen a dětí, odvlečeno do otroctví. Po třicetileté válce Turci řádili na Moravě znovu, celkový počet jejich obětí činí cca 250 tisíc. Kdyby se Vídeň neubránila, znamenalo by to likvidaci veškeré křesťanské civilizace v Čechách a na Moravě.
Tím více jsme vděčni všem statečným obráncům Vídně, jakými byli hrabě Ernst Ruediger von Starhemberg, kníže Karel Lotrinský, hrabě Kaplíř ze Sulevic, a zejména potom kapucínský kněz a kazatel Marek z Aviana. Náš vděk patří i bratrům Polákům, jejichž král Jan III. Sobieski přišel se svým vojskem na pomoc obráncům Vídně v pravý čas.
