Kardinál Burke zpochybňuje platnost nadcházející synody: „Není jasné, co je to synodalita“
Kardinál Raymond Leo Burke, bývalý šéf Apoštolské signatury, kritizoval nadcházející biskupskou synodu o synodalitě za agendu, která je v pozadí synody a prelátům pověřeným jejím vedením umožňuje vydávat rozporuplné výroky.
V rozsáhlém rozhovoru pro EWTN (https://www.youtube.com/watch?v=f6h6jFEBY34), který se týkal synody o synodalitě, homosexuálního zneužívání ze strany kněží, tradiční latinské mše a odmítání svatého přijímání těm, kdo setrvávají ve zjevném těžkém hříchu, kardinál řekl, že kromě jasných pokusů o změnu sexuální a mravní nauky Církve spočívá problém se synodou o synodalitě také v tom, že kardinálové v jejím čele nejsou schopni ani jasně formulovat, co znamená synodalita.
„Faktem, je, že neexistuje žádná jasná představa o tom, co je to synodalita,“ uvedl. „Určitě to není znak Církve. Znaky Církve jsou, že je jedna, svatá, katolická a apoštolská.“
Burke poznamenal, že nejasnost pojmu synodalita umožňuje biskupům prosazovat heterodoxní agendu, která je všechno, jenom ne věrná trvalé nauce a praxi Církve, zejména pokud jde o sexuální morálku. Dále řekl: „V Německu to bylo heslo sloužící k propagaci … nauky a praxe jasně odporující trvalé nauce a praxi Církve. Způsobilo to obrovskou škodu. Stav Církve v Německu je upřímně řečeno alarmující. A toto se teď má prostřednictvím synody zjevně stát programem univerzální Církve.“
Kardinál Burke líčil, že „šéf biskupské synody nedávno poskytl rozhovor, v němž zřejmě naznačuje, že nemá jasnou představu o tom, co se bude dít, a dokonce ani o tom, co to je synodalita. Přesto tento proces nadále řídí. Předseda zasedání synody o synodalitě, [kardinál Jean-Claude] Hollerich z Lucemburska, samozřejmě také veřejně obhajoval učení a praktiky, které jsou v jasném rozporu s tím, co Církev v praxi vždy učila.“
„Jsou to tedy nanejvýš znepokojivé věci. Sám se denně modlím k našemu Pánu, aby nějak zařídil, že k synodě nedojde, protože upřímně nevidím, že by z ní mohlo vzejít nějaké dobro.“
V souvislosti s nedávným tvrzením generálního sekretáře synody o synodalitě, kardinála Maria Grecha, že synoda nemá jiný program než evangelium – třebaže německá Synodální cesta otevřeně propaguje svěcení žen, žehnání stejnopohlavním svazkům a jiné jasné odchylky od katolické nauky – dostal Burke otázku, zda Grechovi věří, že nadcházející synoda nemá žádný program.
„Jistěže tomu nevěřím, a řada kardinálů a dalších lidí, kněží i katolických laiků, kteří jsou velmi přemýšlivými a zbožnými údy Kristova těla, tomu nevěří také,“ odpověděl.
„Proč byste svolával zástupce univerzální Církve, aby diskutovali o evangeliu, pokud není nějaká konkrétní stránka evangelia, kterou se chcete zabývat?“ tázal se Burke. „Evangelium k nám však nepřichází jinak než v Tradici Církve. Je nám předáváno v Církvi.“
„Říkat, že se budeme bavit o evangeliu, a neposkytnout lidem žádnou jasnou představu … tedy o které části evangelia budeme hovořit, co o tom učí Církev a jak tuto nauku můžeme aplikovat v naší době,“ podle kardinála Burkea škodí duším a probouzí v lidech falešná očekávání, že „se sejdou a budou prostě vyzváni, aby řekli, co se jim honí hlavou.“
Letos na jaře kardinál podobně kritizoval heretický program německé Synodální cesty s tím, že takovýto odklon od Krista a Církve je ze strany biskupů „hříchem proti samotnému Kristu“.
„Ať je to odchylka, heretické učení a popření některé nauky víry, nebo apostáze ve smyslu prostého opuštění Krista a Jeho učení kvůli příklonu k nějaké jiné formě náboženství, jsou to zločiny,“ řekl kardinál Burke. „Jsou to hříchy proti samotnému Kristu.“
„To, co se dnes prosazuje, jsou lidské výmysly, lidské ideologie, a využívá se k tomu i Církev,“ dodal. „Pak se z Církve stává jakýsi druh lidské organizace, téměř státní agentury, kterou se manipuluje v zájmu prosazování určitých programů a určité agendy. Proto se musíme probudit a uvědomit si, co se tu děje.“
Nadcházející biskupskou synodu o synodalitě otevřeně kritizovali i další biskupové a kardinálové, mezi nimi biskup Athanasius Schneider, který nedávno apeloval na papeže Františka, aby zrušil hlasovací právo laiků, jež podle něj odporuje Bohem ustanovené hierarchické struktuře Církve a celým dějinám církevní tradice.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Prozřetelnost připouští zlo jen z dobrého důvodu, a protože všude kolem sebe vidíme vynikající reakci na omyly, které jsme zde zdůraznili, můžeme doufat, že tyto odchylky budou příležitostí k opravdové doktrinální obnově . . . .“
Bůh dovolil, aby se všechno rozpadlo takovým viditelným způsobem z dobrého důvodu. Věrným katolíkům by mělo být zřejmé, že jsme tohoto katastrofického okamžiku nedosáhli náhodou, ale selháním katolíků při obraně neměnné katolické víry. Jako takový první krok k zotavení zahrnuje protiútok proti lžím a těm, kteří je propagují, jak napsal sv. Tomáš Akvinský:
„Kdyby byla ohrožena víra, měl by poddaný pokárat svého preláta i veřejně. Proto ho Pavel, který byl Petrovým poddaným, veřejně pokáral kvůli bezprostřednímu nebezpečí pohoršení ohledně víry, a jak říká Augustinova glosa u Galatským 2:11: ‚Petr dal příklad představeným, že kdyby se někdy náhodou odchýlili od přímé cesty, neměli by pohrdat tím, aby byli svými poddanými pokáráni.'“
Ti katolíci, kteří si myslí, že bychom měli hledat jiná řešení, která nezahrnují tolik závislosti na Bohu, by se měli ptát sami sebe, proč Bůh dopouští tuto velkou krizi. Není to tak, že opuštění neměnné katolické pravdy většinou katolického duchovenstva a věřících bylo nejen sebevražedné, ale také nekonečně urážlivé vůči Bohu? V celé historii spásy nikdy nenajdeme Boha, který odpouští svému lidu, pokud se k Němu tvrdošíjně odmítá obrátit – proč by tomu teď mělo být jinak?
Jsme v zoufalé situaci, která se bude jen zhoršovat, dokud věrní katolíci neudělají to, o čem vědí, že by měli dělat. Spíše než čekat, až nás naši nepřátelé pošlou do gulagů, je nyní přijatelný čas obléknout si Boží zbroj a bojovat s našimi nepřáteli duchovními zbraněmi, které jsou jediné, kterým nemohou odolat. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Rychle se blížíme k vrcholnému okamžiku v této duchovní bitvě, která zahrnuje celý svět jako nikdy předtím. Jakkoliv se nám hnusí způsob , jakým František pronásleduje ty , které údajně zastupuje , měli bychom to vnímat jako znamení , že plníme Boží vůli a nemůžeme opustit svou cestu. Stojíme v cestě démonickým globalistům a nemáme v úmyslu ustoupit – víme , že Bůh je rozdrtí a dá nám veškerou milost , kterou potřebujeme , abychom mezitím odolali. Neposkvrněné Srdce Panny Marie , oroduj za nás!
Sledujeme v přímém přenosu vznik anticírkve – falešné církevní organizace se zřetelně antikristovskými rysy , ve které si heretici budou sami odhlasovávat svá zvrácená „dogmata“, inspirovaná nikoli Duchem Svatým, ale duchem tohoto světa, duchem zla, Satanem. Musíme se začít razantně bránit – je třeba mluvit zcela konkrétně a jasně, naše řeč musí být „ano, ano – ne, ne“, protože „vše ostatní je ze Zlého“.
Synoda, iniciovaná Jorgem Bergogliem, není ničím jiným než útokem na samu podstatu Církve – útokem vedeným zevnitř. Jde o útok vedený proti hierarchické struktuře Církve, útok proti evangeliu, útok proti Duchu Svatému.
Modleme se za to, aby tento proces destrukce Církve, vedený Satanem právě v době, kdy kolabující svět autentickou Církev nejvíce potřebuje, byl samotným Bohem zničen. Amen.
Všem velmi doporučuji ještě jednou vidět pro
poučení tehdy “bohoslužbu” ke Kontinentálnímu
shromáždění synody v Praze celebrované kardinálem
Mario Grenchem, hlavním sekretářem synody.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/14741205385-bohosluzby-v-ceske-televizi/22356221453/
A dnes se dozvídáme, že byl jmenován nový prefekt Dikasteria pro nauku víry – modernista V. M. Fernandez, spoluautor exhortace „Evangelii gaudium“, hlavní editor děsivé exhortace „Amoris laetitia“, papežův věrný spolupracovník při pořádání „synod“, jejichž účelem není nic jiného, než tichá změna katolické nauky.
Je čas přestat jen s uctivými připomínkami, nastal čas nahlas křičet, že Vatikán už dávno není místem pravověrnosti, že současný papež stojí v čele antikristovského podvodu, páchaného na našich duších.
Co se vám na tom krásném obřadu nelíbilo? Dokonce tam věřící i přijímají do úst, ba i v pokleku.
Váš příspěvek je dokreslením tragédie současného katolictví , pokud není psán s určitou nadsázkou……
Potrefený papež, praštění biskupové a přiblblý laici chtějí o něčem rozhodovat… Jen to ne.
To má opravdu podobné výsledky, jako zákazy topení fosilními palivy z EU. Je to nechutné, že se z církve dělá loutka, kterou vede antikrist.
Já sám bych se teď neodvážil nazvat Jorge Bergoglia antikristem s velkým A, i když my všichni máme právo na to, být rozhořčeni nad tím, jaké pohoršení tento člověk vyvolává novými a novými ataky proti Církvi.
Postava Antikrista je velikým tajemstvím lidských dějin. Bude asi poznán ve chvíli, kdy bude zbytek Církve připraven s ním bojovat.
Ale to, že nyní žijeme předvečer nám zatím neznámých celosvětových změn, ve zlomu dějin, je nám všem jasné.
Svět potřebuje autentickou Církev s jejími duchovními dary – vždyť ona byla Kristem poslána do proudu historie lidstva proto, aby svědčila o svém Zakladateli, Bohočlověku, který nás spasil Obětí vlastního života. Církev má až do konce světa rodit duše pro Nebe. Má zachraňovat tento svět, bránit ho před Zlem.
Satan zasluhuje „pochválit“ za to, že současnou Církev, její hierarchii, dokonce samotný úřad papeže demoluje nejvíc – sám člověk, sedící na Petrově stolci. Jorge Bergoglio si dává veliký pozor na to, aby nahlas vyhlásil razantní změnu katolické nauky – on svou práci dělá ve stínu, všemu dodává nádech pravověrnosti. Demontuje jazyk Církve – významy slov (milosrdenství, duchovní doprovázení atd.) mění ve svůj pravý opak.
Přiznám se otevřeně, že je pro mne velikým zklamáním to, že se dosud nenašel kardinál či biskup, který by jasně pronesl ta slova: člověk, který prokazatelně nemá katolickou víru, nemůže zastávat úřad papeže.
Pro současnou situaci neexistuje žádný historický precedens – ani ti nejpodlejší lidé, okupující papežský úřad v minulosti, se nepokusili vztáhnout ruku na hierarchii Církve a na její nauku.
Jak je to možné, že celé roky nedokážeme bránit našeho Pána a jeho evangelium proti modernistickým uzurpátorům, kteří se zmocnili nadvlády nad jim svěřeným stádem?
Viděli jsme, že papež a jeho kamarila zvysoka pohrdá všemi napomenutími či pokusy o dialog: dubia, Synovská prosba, Dopis theologů a další s další pokusy během celých těch dlouhých strašných let tohoto pontifikátu.
Papež není nekritizovatelný ani nesesaditelný. To bychom totiž museli přijmout hypotetickou úvahu, že Satan, který by na sebe přijal lidské tělo a byl následně kanonicky zvolen papežem, by zasluhoval naši povinnou úctu kvůli úřadu, který zastává.
A myslíte si, že by se v době apoštolů a jejich žáků mohl stát Jidáš nástupcem svatého Petra? Přesně v takovéto situaci dnes totiž jsme.
Opravdu – jde o velikou zkoušku Božího lidu. Jde o velikou zkoušku kardinálů a biskupů – jestli si za svého Pána a Učitele zvolí Ježíše Krista, nebo ducha tohoto světa, padlého anděla, Satana.
Slovo „antikrist“ neoznačuje jen toho, kdo se staví proti Kristu, znamená i „stavějící se na místo Krista“. A například většinu německých biskupů je dnes možné označit tímto slovem. – Je to děsivý pád osob s biskupským svěcením, darem obrovské síly, pád Jidášův, pád nástupců apoštolů.
Je jediná možnost: začít nazývat věci pravými jmény. A modlit se o nové Letnice, které dají autentické Církvi zbraně pro boj s Temnotou, která ve své poslední křeči chce zničit Církev i svět.
Maria, Matko Boží i naše, pros za nás. Amen.
Josefe , myslím, že bychom si velmi porozuměli. Děkuji za Váš bezvadný příspěvek. Jenom asi oba cítíme , že jsme se nechali zahnat do elektronického gulagu…. Já doma oprášil starou remigtonku a velmi brzy budeme mezi sebou šířit samizdat na papíře.
Děkuji. Naše příspěvky se hezky doplňovaly – ty tvé, bratře, byly pro mne velmi inspirující.
Poděkujme ale především zakladateli a administrátorovi tohoto fóra – je pro mne hrdinou, který bojuje za Krista. – Bez něj by v prostoru české a moravské katolické Církve chyběl hlas, který je v této době bouře nenahraditelný.
Oběma veliké díky, modlitbu a požehnání. +
Yuval Noah Harari, hlavní poradce Světového ekonomického fóra a jeho prezidenta Klause Schwaba, argumentuje, že využití umělé inteligence k nahrazení Písma svatého vytvoří sjednocená „náboženství, která jsou skutečně korektní“.
Vlivný autor a profesor Harari tuto výzvu vznesl v rozhovoru o „budoucnosti lidstva“.
Podle Harariho může být moc umělé inteligence spoutána a využita k přetvoření spirituality na globalistickou vizi „slušnosti“ a inkluzivismu, kterou má Světové ekonomické fórum.
Když Harari v Lisabonu hovořil s novinářem Pedrem Pintem, řekl pro elitářské publikum následující:
„Je to úplně první technologie, která může vytvářet nové ideje… Víte, že tisk, rádio, televize působí a šíří ideje vytvořené lidským mozkem, lidským myšlením… Nemohou vytvářet nové ideje… Víte, že [Johannes] Gutenberg v polovině 15. století vytiskl Bibli. Tiskařský lis vytisknul tolik kopií Bible, kolik mu Gutenberg zadal, ale nevytvořil ani jedinou novou stránku.“
„Neměl žádné svoje vlastní myšlenky ohledně Bible: Je dobrá? Je špatná? Jak vykládat toto? Jak vykládat tamto?“
„Umělá inteligence může vytvářet nové ideje, může dokonce napsat novou Bibli,“ řekl. „Náboženství v průběhu dějin snila o tom, že budou mít knihu, kterou napíše nadlidská inteligence, nelidská entita,“ dodal. „Během několika let zde mohou existovat náboženství, která budou skutečně korektní… jen si představte náboženství, jehož svatou knihu napíše umělá inteligence… Za několik let by to mohla být realita.“
„Faktem, je, že neexistuje žádná jasná představa o tom, co je to synodalita,“ uvedl. …………..
No, v Katolickém týdeníku to je docela podrobně vysvětlováno. A když sleduji reakce jiných katolíků, a jsem si jist, že jich je většina, tak jsou docela spokojení a docela nadšení.
Svatá Hildegarda z Bingenu o antikristovi: Varování a připomenutí a varování pro naší dobu.
http://www.remnantnewspaper.com
Svatá Hildegarda přinesla opravdu novou, překvapivou vizi, kterou dostala od samotného Boha. Spatřila Církev posledních časů, z jejíhož nitra vzejde Antikrist, Syn zatracení.
Tato bytost bude útočit hlavně proti mravnosti, proti dosavadním Církví hlásaným morálním hodnotám.
Takže žádný vojenský a mocenský uzurpátor, žádný diktátor, ovládající většinu planety. Ale kdosi z nitra Církve, hlásající falešnou nauku.
Tento Hildegardin obraz naprosto souzní se slovy svatého apoštola Pavla o Antikristu: „Bude z nás.“ – Tj. „z nás, z křesťanů“, možná, že je to možné pochopit i jako „z nás, nástupců apoštolů“.
U svaté Hildegardy z Bingenu najdeme i pozoruhodný údaj, který koresponduje s vizemi dalších svatých katolických mystiků: Antikrist bude nakonec poražen a Církev, poučena svým pádem (mnoho jejích členů totiž Antikrista následovalo), povstane znovu ve své svatosti a kráse Kristovy nevěsty. Potom nastane krátká epocha před koncem světa, kdy lidé dostanou šanci vybudovat společenství, zcela zaměřené k Bohu, svému Tvůrci a Spasiteli.
Neměli bychom se nechat mýlit tím, že nositelé zla mohou vypadat často i jako směšné figury. Filosofka Hannah Arendtová v minulosti vyslovila inspirativní tezi o „banalitě zla“ a jeho nositelů.
Lidé jako nový prefekt Dikasteria pro nauku víry Fernandez, diletant v theologii, autor knihy o „správném“ líbání.. Nebo i sám současný papež – starý muž, hovořící tenkým hláskem o otevřenosti a milosrdenství, člověk budící na veřejnosti dojem prostého, pokorného, všem lidem otevřeného kněze… – Ovocem činnosti těchto lidí je naprostá dezorientace věřících, chaos, duchovní prázdnota a totální destrukce Církve.
Toto není válka s imperátorem, který nás pronásleduje fyzicky. Toto je duchovní válka. Válka s těmi, kteří se zmocnili nadvlády nad Kristovou Církví. S těmi, kteří nám předkládají své vlastní falešné „evangelium“.
Bůh čeká, jak se jeho Nevěsta po letech nevěry zachová v této době zkoušky. Čeká, jak se zachová každý z nás.
Panno Maria, Maminko, vymodli nám tu milost, že zůstaneme věrní tvému Synu celý svůj život. Vypros Církvi očištění a nové Letnice. Amen.
Musím se moc omluvit za nepřesnost. Spolehl jsem se na svou paměť – a necitoval jsem přesně Písmo svaté. Je to pro mne veliké poučení, že biblické verše si musím vždy ověřit.
V listech apoštola Pavla nenajdeme „bude z nás“ při jeho popisu Antikrista. – V prvním listu apoštola Jana nacházíme minulý čas: „byli z nás“. Je použit při charakteristice antikristů, kteří se oddělili od Církve svou herezí.
Pavlův druhý list Soluňanům se ale vyznačuje skvělým popisem podivné bytosti. „Syn zatracení“ (tedy stejný název jako u svaté Hildegardy z Bingenu) se objeví ve chvíli, kdy nastane velký odpad od víry, kdy se veliké množství lidí postaví proti Bohu. Antikrista si vlastně svou nevěrou lidé do svého středu pozvou sami…
„Povýší se nade všechno, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha.“
Vlně modernismu, která zasáhla Církev, je vlastní především nezměrná pýcha…
Ani Jorge Bergoglio, ani němečtí biskupové se nikdy nenazvou Bohem – ale za Boha se přece už dávno vydávají! – Tím, že falšují Kristovo evangelium, které předkládají věřícím jako autenticky katolickou nauku, tím, že vlastní ideje vydávají za Bohem inspirované. – Tím, že tvrdí, že skrze ně se projevují překvapivé nové cesty naplánované pro Církev Duchem Svatým. – Zvlášť současný papež o těchto překvapivých cestách mluví po celou dobu svého pontifikátu. Je přesvědčen, že je nositelem Ducha?
Tohle samo o sobě stačí… Pavlova charakteristika dokonale demaskuje ty, kdo se postavili na místo Ježíše Krista – a pokoušejí se přivlastnit si Jeho Církev.
Je mezi nimi už onen Antikrist s velkým A?
Krátká zpráva: 1. července 2023 byl jmenován novým prefektem kongregace pro nauku víry Victor Manuel Fernández.
Myslím, že nemá cenu jeho odpornost a příklon k modernismu, či spíše k ateismu připomínat, pouze použiju odkaz na jeho knihu:
https://onepeterfive.com/full-text-art-kissing-pope-francis-ghostwriter-archbishop-tucho-fernandez/
Papež František se ve středu setkal s bývalým americkým prezidentem Billem Clintonem na soukromé audienci v papežské rezidenci Casa Santa Marta. Delegace Billa Clintona zahrnovala několik prominentních Američanů, včetně Alexe Sorose z Open Society Foundations.
Možná už jsem to psal jinde, ale opakování je matka moudrosti. Domnívám se, že doba přešlapování a lakování na růžovo skončila. Zatímco za Jana Pavla II. a Benedikta XVI. jistý katolický nátěr a obhajoba bioetických témat některým skrupulantům a konjunkturalistům umožňovala dopřávati si šnupeček blažené radobynevědomosti, je situace dnes natolik jasná, že nezaviněná nevědomost může být dílem toliko duševní méněcennosti nebo izolace na pustém ostrově či něčeho obdobného.
Je stále zjevnější, že tu je falešná anticírkev o které mluvil mj. P. Pio a těžko se gramotný katolik s užíváním rozumu bude moci vymlouvat, že nevěděl.
Bylo by dobré říci přímo, že se velice dobře podařilo infiltrovat hlavní snahy a věrouku katolické církve zednářskými programy. Trend je patrný již několik staletí.
Takže není třeba nic jiného, než na tato rizika přesně a jmenovitě poukázat. Zednářské lóže všude v akci! Satanova synagoga se spolupodílí. Kdo to nevidí, je bohužel velice málo informovaný.
Zbloudilé ovečky na cestě pokání či vlci na poradě🤔
„Vedeni vírou jsme povinni věřit a zastávat názor, že Církev je jedna, svatá, všeobecná a také apoštolská. Pevně v ni věříme a jednoduše vyznáváme, že mimo ni není ani spásy, ani odpuštění hříchů, jak prohlašuje Snoubenec v chvalozpěvech (Sg 6,8): „Jedna je má holubice, má dokonalá. Ona je jediná, vyvolená z té, která ji porodila“ a představuje jediné mystické tělo, jehož hlavou je Kristus a hlavou Krista je Bůh (1 Kor 11,3). V ní je tedy jeden Pán, jedna víra, jeden křest [Ef 4,5].“ (Bonifác VIII., Unam Sanctam, 1302)
Je jasné, že pohrdání autoritou církve odporuje Kristovu příkazu, a proto odporuje apoštolům a jejich nástupcům, služebníkům církve, kteří mluví jako jejich zástupci. Kdo slyší tebe, slyší mne. A kdo pohrdá tebou, pohrdá mnou. a církev je sloupem a nebeskou klenbou pravdy, jak učí apoštol Pavel. K těmto slovům svatý Augustin říká: „Kdo je bez církve, nebude počítán mezi syny, a kdo nechce mít církev za matku, nebude mít Boha za otce.“ (Lev XII., Ubi Primum, 1824)
Krize vyvolaná Druhým vatikánským koncilem je poháněna obludně pomýleným pokusem hledat jednotu tím, že: (i) se zmenšuje velikost Božího daru lidstvu (katolické Církvi) a (ii) přehlíží zlo těch falešných náboženství, která odvádějí duše od Kristovy Církve.
„S napomenutím apoštola, že ‚je jeden Bůh, jedna víra, jeden křest‘, se mohou obávat ti, kteří si vymýšlejí představu, že bezpečný přístav spasení je otevřen osobám jakéhokoli náboženství. Měli by uvažovat o svědectví samotného Krista, že ‚ti, kteří nejsou s Kristem, jsou proti Němu‘ a že se nešťastně rozptýlí ti, kdo se s Ním neshromáždí. Proto ‚bezpochyby zahynou navždy, pokud nebudou mít katolickou víru celistvou a nedotknutelnou.'“ (Řehoř XVI., Mirari Vos, 1832)
„Neboť musí být vírou zastáváno, že mimo apoštolskou římskou církev nemůže být nikdo spasen; že je to jediná archa spásy; že ten, kdo by do ní nevešel, zahyne v potopě; ale na druhé straně je nutné s jistotou tvrdit, že ti, kdo pracují v nevědomosti pravého náboženství, je-li tato nevědomost nepřemožitelná, nejsou v očích Božích poskvrněni žádnou vinou.“ (Pius IX., Singulari Quadem, 1854, Denzinger 1647)
Existuje jen jedno pravé a svaté náboženství, založené a ustanovené Kristem, Naším Pánem. Matka a kultivující ctnosti, ničitelka neřesti, osvoboditelka duší, průvodkyně k pravému štěstí; Jmenuje se: katolická, apoštolská a římská.“ (Pius IX., promluva ke konzistoři, 18. července 1861)
Neboť protože Ježíš Kristus vydal sám sebe pro spásu lidského pokolení a za tímto účelem řídil všechno své učení a příkazy, tak nařídil církvi, aby se snažila pravdivostí svého učení posvětit a spasit lidstvo. Ale víra sama o sobě nemůže obsáhnout tak velký, vynikající a důležitý cíl. Musí být také zapotřebí vhodné a zbožné uctívání Boha, které se nachází hlavně v božské oběti a v dispensaci svátostí, jakož i v prospěšných zákonech a kázni. To vše je třeba nalézt v církvi, protože ta navždy pokračuje ve Spasitelově poslání. Jedině církev nabízí lidskému rodu ono náboženství – onen stav absolutní dokonalosti – které si přál do něj jakoby včlenit. A jedině ona poskytuje ty prostředky spasení, které jsou v souladu s řádnými radami Prozřetelnosti.“ (Lev XIII., Satis Cognitum, 1896)
„Kromě toho v této jediné Kristově církvi nemůže být nebo zůstat nikdo, kdo nepřijímá, neuznává a neposlouchá autoritu a svrchovanost Petra a jeho legitimních nástupců. . . . Ať se tedy vrátí ke svému společnému Otci, který zapomene na urážky, které se dříve hromadily na Apoštolský stolec, a přijme je co nejláskyplnějším způsobem. Neboť jestliže touží být sjednoceni s námi i s námi, jak neustále prohlašují, proč nespěchají vstoupit do církve, „Matky a paní všech Kristových věrných“? Ať slyší Lactantia, jak volá: „Katolická církev je jediná v udržování pravé bohoslužby. Toto je pramen pravdy, toto je dům víry, toto chrám Boží: jestliže sem někdo nevstoupí nebo kdo z něho vyjde, je cizinec naděje na život a spásu. Ať se nikdo nenechá oklamat tvrdošíjnými hádkami. Neboť zde jde o život a spásu, které budou ztraceny a zcela zničeny, nebudou-li mít pečlivě a vytrvale na paměti jejich zájmy.“ (Pius XI., Mortalium Animos, 1928)
Zatímco papežové před Druhým vatikánským koncilem jasně stanovili, že všechny duše, které se chtějí líbit Bohu a jít do nebe, by měly být katolíky, Jan Pavel II. citoval Druhý vatikánský koncil, aby naznačil, že duše mohou potěšit Boha a dosáhnout spásy praktikováním nekatolických náboženství. Neobtěžoval se vysvětlením, že nekatolíci jsou vystaveni mnohem většímu riziku, že ztratí své duše následováním svých falešných náboženství. A co je ještě horší, nevysvětlil, že tato falešná náboženství představují urážku proti Našemu Pánu, protože podvodně vlévají duše do pastí církví, které je zbavují pravd a milostí, které Bůh chtěl, aby všichni lidé měli.
Ano, František je ničitel a jeho synoda je z pekla a vede do pekla. Ale ti, kdo chtějí krizi vyřešit, spíše než jen naříkat nad její rostoucí hrozbou, se musí zabývat rouhačským falešným ekumenismem, který pohání Františka, jeho synodu a každý kousek krize, která téměř zničila Církev.
Mnozí z nás obecně přemýšlejí o krizi v Církvi v tom smyslu, jak obtížné je pro nás najít pravé svátosti a ryzí katolické učení, které chceme, a to jsou samozřejmě dostatečné důvody k boji proti těm, kteří se snaží zničit Církev. Ještě důležitější však je, že krize vyvolaná Druhým vatikánským koncilem je poháněna obludně pomýleným pokusem hledat jednotu prostřednictvím: (i) zmenšení velikosti Božího daru lidstvu (katolické Církvi) a (ii) přehlížení zla těch falešných náboženství, která odvádějí duše od Kristovy Církve.
Příliš mnoho teologů a kleriků, kteří oprávněně kritizují Františka, se chovají, jako by falešný ekumenismus prosazovaný Druhým vatikánským koncilem a Janem Pavlem II. byl nějak tolerovatelný. Po desetiletí útočili na lidi jako arcibiskup Marcel Lefebvre, který viděl, že falešný ekumenismus uráží Boha a posílá duše do pekla – ne, řekli nám, Druhý vatikánský koncil byl neomylný a Jan Pavel II. byl velký světec, takže na falešném ekumenismu nemůže být nic špatného.
Takže místo toho, aby se kriticky podívali na skutečné kořeny pokoncilní krize, tito „experti“ si vylepšili reputaci tím, že odsoudili každého, kdo zpochybnil lži reformátorů. Mezitím urážka Boha způsobená falešným ekumenismem pokračuje, z velké části bez odporu, se všemi katastrofálními plody, které jsou tak zřejmé celému světu.
Ano, František je ničitel a jeho synoda je z pekla a vede do pekla. Ale ti, kdo chtějí krizi vyřešit, spíše než jen naříkat nad její rostoucí hrozbou, se musí zabývat rouhačským falešným ekumenismem, který pohání Františka, jeho synodu a každý kousek krize, která téměř zničila Církev. Není to těžké – musíme prostě věřit a hlásat to, co učili papežové před Druhým vatikánským koncilem. Nemáme žádný legitimní důvod očekávat, že nás Bůh vysvobodí z této krize, dokud nezavrhneme falešný ekumenismus, který ji tolik způsobil. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Těch falešných „-ismů“ parazitujících na těle Církve je mnoho: nepravý ekumenismus; marxismus různých modifikací a variant; pokusy vysvětlovat jednání člověka (včetně hříchu) pomocí psychologie; podivný liberalismus, zahrnující v sobě většinu programu „synody o synodalitě“ („právo žen“ na svěcení, „demokratizace“ znamenající to, že o věcech Církve začnou rozhodovat „námi vybraní, spolehliví a poučení“ laici, odhození Tradice ve jménu „pokroku“ aj.); a je možné jmenovat další a další „-ismy“ z oblastí filosofie či ideologie.
Problémem Církve je modernismus, souhrn všech herezí.
Je proto nutné otevřeně odsoudit činnost současného papeže a jeho stoupenců – a učinit tak v přímé, celou Církví sledované konfrontaci, při které se papež bude muset hájit. Jorge Bergoglio ani jeho věrní nemohou obstát v přímé konfrontaci s Božím Slovem. Musí být demaskováni a vyobcováni z Kristovy Církve.
Teprve pád těchto hrobařů Církve otevře cestu k hlubokému zpytování svědomí – k inventuře posledních padesáti let, etapy bloudění Nevěsty Kristovy, kdy veliká část členů katolické Církve smilnila s modlami tohoto světa.
„pokusy vysvětlovat jednání člověka (včetně hříchu) pomocí psychologie“
Neměl byste to zpřesnit na „jen pomocí psychologie“? Nezdá se mi jako dobrý nápad říci, že psychologie nemá co říci k jednání člověka. Důkazem je to, že komerční tvůrci reklam i propagandisté využívají školené psychology ke svým cílům. To by těžko bylo smysluplné, kdyby neuměla vysvětlit lidské jednání.
Hezky o tom mnohokrát hovořil právě kardinál Burke. Jde o to, že de facto zrušíme sám pojem „hřích“ jakožto slovo označující svobodné rozhodnutí se pro dobro či zlo. Vše je potom vysvětleno jako „psychologie individuálního prožívání“. V kostce: podle relativismu modernistů je to, co prožívám, určující – když to jako hřích necítím, hřích to není (bez ohledu na Písmo, bez ohledu na nauku Církve).
Že se to děje masivně například v německé Církvi, je dnes evidentní. Podle modernistů má každý jakési „právo“ na subjektivní hodnocení toho, co hříchem je či není – bez ohledu na Písmo svaté. Proto je nyní protlačována na „synodě o synodalitě“ celá agenda LGBT, proto nový prefekt Dikasteria pro nauku víry mluví o možnosti změnit katolický katechismus v pasážích o homosexualitě.
Modernistické snahy v Církvi zneužívají psychologii pro své účely naprosto stejným způsobem, jako je psychologie dnes zneužívána masivní vlnou indoktrinace ve prospěch LGBT – ve prospěch totálního relativismu pojmů a mezilidských vztahů v současné morálně se rozpadající protikřesťanské společnosti.
Zlý samaritán: Anthony Esolen , CRISIS MAGAZINE
http://www.crisismagazine.com
Stojí za přečtení a překlad k šíření
A tohle jste už četli?
„Dikasterium, kterému budete předsedat, v minulosti začalo používat nemorální metody. Byly doby, kdy se místo podpory teologického poznání prosazovaly možné doktrinální omyly. To, co očekávám od vás, je něco zcela jiného,“ napsal papež arcibiskupu Fernándezovi, který přichází z argentinské diecéze La Plata a s Františkem spolupracoval na řadě dokumentů včetně Laudato si‘ či Amoris laetitia. „Potřebujeme způsob myšlení, který dokáže přesvědčivě představit Boha, který miluje, odpouští, zachraňuje, osvobozuje, podporuje lidi a vyzývá je k bratrské službě,“ uvedl dále papež
https://www.katyd.cz/zpravodajstvi/papezuv-teolog-v-klicovem-urade.html
V posledních několika rozhovorech Fernández naznačuje, že by se „mohly změnit“ některé pasáže v katolickém katechismu – kapitoly o homosexualitě a o různých stupních svěcení.
Citát nového prefekta Dikasteria pro nauku víry a čerstvého kardinála: „Bibli není třeba brát jako nominální hodnotu.“
Hlavní organizátor Světových dnů mládeže, další čerstvý (portugalský) kardinál Américo Aguiar, se zase svěřil jinému médiu: „Nechceme obracet mladé lidi ke Kristu, aby se z nich stali katolíci, nic podobného.“ Podle tohoto muže je důležité, „abychom všichni pochopili, že odlišnost (rozuměj ateismus, pohanství, muslimská víra) je BOHATSTVÍ“.
Co ještě potřebujeme slyšet k tomu, abychom pochopili, že toto je ona „nová extravagantní církev pro všechny, církev, ve které už nebylo nic, co by přicházelo shůry“ z vizí blahoslavené Kateřiny Emmerichové?
„Církev lidského původu podle poslední módy. „Nepravověrná církev v Římě.“ „Temná církev“. Slova světice jsou naprosto přesnou diagnózou současného stavu.
Je třeba začít bojovat, bratři biskupové, ne jen analyzovat. Tohle je hodina, kdy se rozhoduje o bytí a nebytí Církve. Utěšovat se tím, že tuto práci „udělá Bůh za nás“, je tragický omyl. Tento boj za Krista a Jeho evangelium je nejvlastnější úlohou Církve v dějinách. Její rolí, jejím údělem, její identitou.
Všichni, kdo podrývají toto poslání Kristovy Církve, musí z ní odejít, jiná cesta neexistuje.
Instrumentum Laboris pre októbrové zasadnutie synody o synodalite v roku 2023 v podstate podporuje, aj keď sofistikovanejším spôsobom, tie isté heterodoxné myšlienky, ktoré predložila nemecká Synodálna cesta.
Nahrádza jedinú, svätú, katolícku a apoštolskú Cirkev fantazijnou „synodálnou Cirkvou“, ktorá je svetská, byrokratická, antropocentrická, neopelagiánska a hierarchicky a doktrinálne vágna – pričom tieto črty maskuje za uhladené slová „rozhovor v Duchu“.
Ale neveríme v – a nikto by nedal svoj život za – „synodálnu Cirkev“. Veríme v jedinú, svätú, katolícku a apoštolskú Cirkev, ktorú založil náš Pán Ježiš Kristus, a pevne sa držíme Jeho nemennej božskej pravdy, za ktorú prelialo svoju krv nespočetné množstvo katolíckych mučeníkov.
+ Athanasius Schneider, pomocný biskup Arcidiecézy Svätej Márie v Astane
29. júna 2023 – Slávnosť apoštolov svätých Petra a Pavla
Ocitáme se v situaci, kdy v čele rodící se anticírkve a zároveň v čele Kristovy Církve stojí jediný člověk – Jorge Bergoglio.
Není to vůbec lehká situace – ti, kdo zůstávají věrní Ježíši Kristu, budou muset denně prosit Ducha Svatého o Jeho dary. Abychom dokázali vyřešit současný stav Církve, musíme postupovat v naprosté součinnosti s Bohem – věřme ale pevně tomu, že k nastávajícímu boji budeme vyzbrojeni.
Byl jsem opravdu mile překvapen, když právě biskup Athanasius Schneider, člověk jinak velmi mírný, vyzval k otevřené neposlušnosti vůči současnému papeži. Biskup Athanasius řekl, že zákaz mše všech věků je jasným zneužitím moci ze strany papeže – a tento zákaz není nutné respektovat.
Zde se začíná rýsovat jeden z kroků řešení současné situace – odepření poslušnosti. Jorge Bergoglio zůstává formálně papežem, dokud nebude z Petrova stolce sesazen. Ale my nejsme vázáni ve svědomí tím, že bychom museli poslouchat člověka, nabízejícího falešné evangelium a otevřeně demolujícího Kristovu Církev.
Modleme se, tuze se modleme – aby na přímluvu Matky Syn seslal Ducha. Aby se vlády nad světem ujala Nejsvětější Trojice. Modleme se – vždyť Otec ví, co v tuto chvíli potřebujeme.