Monthly Archives: Červenec 2019
O celibátu trochu jinak
Téma duchovenského celibátu je tak staré, jako samotná Církev. V Katolické církvi latinského ritu je kněžský celibát povinný. Instrumentum
laboris připravované podzimní Amazonské synody hovoří o zásahu do povinného celibátu v tom smyslu, že z důvodů katastrofálního nedostatku kněží mohou být svěceni tzv. „viri probati“, tj. zralí muži staršího věku, kteří se v manželství osvědčili, na kněze. K tomu se kladně vyslovuje i značná část německých biskupů v čele s kardinálem Reinhardem Marxem, kteří otevřeně prohlašují, že německá církev půjde „amazonskou cestou“.
Média hlasitě zdůrazňují právě toto téma jako klíčové. Jenže ono tomu tak není, jedná se o pouhé odvedení pozornosti jinam, aby uniklo to opravdu podstatné: totiž fakt, že na Amazonské synodě půjde hlavně o další zředění věrouky a mravouky zařazením prvků brazilských domorodých šamanských a satanistických kultů do církevní pastorace, jak na to upozornil známý konzervativní kardinál Walter Brandmüller, a nejnověji i bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Ludwig Müller. Toto je závažné a velmi nebezpečné, a záměrně se přikrývá mediálním prioritním upozorněním na téma kněžského celibátu, aby likvidační zásah do věrouky a mravouky zůstal mimo centrum pozornosti. To by si ale vyžadovalo další článek, napíši jej později.
O zrušení povinného celibátu v latinské církvi se diskutuje už dlouho. Po Druhém vatikánském koncilu se tyto debaty neustále vyhrocují, i když DVK sám se vyslovil jednoznačně, tak jako všechny předchozí koncily, pro jeho zachování. Kardinál Mueller nedávno upozornil, že povinný celibát, i když není žádným dogmatem, ale pouhým kázeňským ustanovením, je nerozlučně spjat s tradicí západní církve, a proto nemůže být jen tak zrušen nějakou lokální synodou.
Dávní papežové varují před moderní krizí
„Vyznání pravd vztahujících se k nejčastějším omylům v životě Církve naší doby“ [https://pokani.cz/vyznani-pravd/] podepsané kardinálem Burkem, biskupem Schneiderem a několika dalšímu biskupy – skutečný „nový sylabus omylů“ či snad „sylabus nových omylů“ –, které bylo zveřejněno 10. června 2019, mi připomnělo velké dokumenty papežského učitelského úřadu v minulých staletích, kdy vládnoucí papežové znali rozdíl mezi pravdou a omylem, uměli podporovat první a odsuzovat druhé a měli dost odvahy a lásky, aby tyto své soudy šířili mezi kněžími i věřícími. Prozkoumal jsem svůj archív papežských encyklik a jako obvykle mě mé objevy znovu ohromily. Zde jsou dva z nich.
Kolik lidí kdy slyšelo o papeži Piovi VIII. (Francesco Saverio Maria Felice Castiglioni, 1761–1830)? Vládl krátce, méně než dva roky, ale jeho encyklika Traditi humilitati [anglicky na https://www.papalencyclicals.net/pius08/p8tradit.htm] vydaná téměř přesně před 190 lety zaznívá pronikavým poznáním a zápalem. Jako by hovořil o Abú Dhabí nebo pracovním dokumentu pro amazonskou synodu:
„K těmto bludům náleží odporný klam sofistů naší doby, kteří neuznávají žádný rozdíl mezi rozličnými vyznáními a domnívají se, že brána věčné spásy se otevírá všem lidem jakéhokoli náboženství. … Proti těmto zkušeným sofistům je nutno učit, že jedině katolické vyznání víry je pravé.“
Biskupy světa vyzývá:
„Buďte velice pečliví při výběru seminaristů, neboť spása lidí závisí především na dobrých pastýřích. Nic nepřispívá ke zkáze duší více než bezbožní, slabí či nevědomí kněží.“
Rodiče se soudí, protože se jim narodilo dítě s Downovým syndromem
Nejvyšší soud v australském Brisbane poskytl prodlouženou lhůtu k podání žaloby manželům, kteří se soudí s ultrazvukovou klinikou Gold Coast. Očekává se, že půjde o obrovský případ, v němž jde o vysokou náhradu škody a nárok na náhradu za osobní újmu na straně matky. Předběžné podrobnosti se při prvním čtení zdají být neobyčejně závažné a vyvolávají otázku, co mohli lékaři a obsluha ultrazvuku udělat špatně.
Z odpovědi se člověku zvedá žaludek. Jak se ukázalo, nyní čtyřletá dcera těchto manželů má Downův syndrom. Rodiče to nečekali, neboť jim jak lékař, tak ultrazvukový technik při vyšetření v srpnu 2014 řekli, že riziko chromozomální abnormality je „nízké“ a další testování není třeba. Ukázalo se, že se spletli a dítě muselo po narození strávit několik týdnů na jednotce intenzivní péče a být živeno sondou.
Třebaže většině rodičů by se prostě nesmírně ulevilo, že se jejich dcera nakonec uzdravila, zdá se, že v tomto případě tomu tak není: Rodiče žalují jak kliniku, tak ošetřujícího lékaře za „neoprávněné narození“ a tvrdí, že skutečnost, že je zdravotníci neupozornili na zdravotní stav dcery, byla chyba, která jí umožnila se narodit. Kdyby byli věděli, že má Downův syndrom, postarali by se, aby se z dělohy nedostala živá, neboť by zařídili potrat.
Z konference Věda ve službě životu
V překrásném městě Rzesow se ve dnech 21.-22.června za účasti delegátů ze čtrnácti zemí ze tří světadílů konal mezinárodní kongres „Věda ve službě životu“. V daném městě se tento kongres koná zcela oprávněně, protože je to hlavní město regionu, kraje, ve kterém se v současné době vůbec neprovádějí potraty.
Samotný kongres byl velice dobře zorganizovaný, probíhal pod záštitou maršálka (hejtmana), jeho eminence arcibiskupa Adama Szala a metropolity biskupa Jana Watroba, rektora university a děkana lékařské fakulty. Tématicky byl rozdělen do několika částí.
Po obecném úvodu dr. Walleyho o hodnotách mateřství ve světě přednesl alarmující přenášku o eugenice salesiánský kněz filozof profesor Tadeusz Biesaga. Poukázal na důsledky vývoje eugeniky. Po historickém ohlédnutí vývoje eugeniky, připomenutí přínosu Marxe, Lenina, Hitlera, Mengeleho se vyjádřil, že eugenika je vnímána morální závazek, jako cesta eliminaci „vadných“ dětí v prenatálním období. Vzniká termín „perfect baby“ . Pokřivením formulace terminologie se prezentuje tzv. právo na zdraví, což je totální eugenika, která se realizuje na základě biologických kriterií kvality. Reprodukce představuje techniku, oddělení sexuality od zplození, mateřství, otcovství. Mizí mezilidský vztah mezi mužem a ženou, odtržení početí od manželství a rodiny. Mnohými je zcela akceptována selekce preimplantační a potratová.
Biskup Tobin o Gay Pride
24. června 2019 (Human Life International) – První den měsíce června, který si LGBT aktivisté zvolili za svůj „Pride Month“, měsíc hrdosti, připomněl biskup americké diecéze Providence Thomas Tobin [neplést s kardinálem Josephem Tobinem, arcibiskupem z Newarku proslulým liberálními názory mimo jiné i na homosexualitu – pozn. překl.] ve svém tweetu katolickým věřícím, že akce typu „Pride“, jež podle něj „prosazují kulturu a povzbuzují aktivity odporující katolické víře a morálce“, nemají podporovat ani se jich účastnit. Tyto akce jsou „obzvlášť škodlivé pro děti,“ poznamenal biskup.
Reakce na tento spíše mírný tweet byla mimořádná. Do vzniku tohoto článku došlo více než 95 tisíc, většinou velice – některé dokonce agresivně – kritických. Biskup se jen za to, že plnil minimum toho, co zahrnuje jeho úřad – to jest konstatoval a hájil katolickou víru – ocitl v záři reflektorů mezinárodních médií, která ho vykreslila jako odporného šiřitele nenávisti a fanatismu. Články o jeho tweetu se objevily na CNN, v listech Daily Mail a Irish Post a v nesčetných dalších zpravodajských médiích. Slavní herci a herečky na Twitteru ventilovali své pobouření. Starosta města Providence a guvernér státu Rhode Island vydali prohlášení, v nichž biskupův výrok odsoudili. V mnoha článcích se objevil jeden z kněží Tobinovy diecéze, který úpěnlivě žádal homosexuální věřící, aby kvůli biskupovu tweetu neodcházeli z Církve.
„Zákon Parlamentu, přímo odporující zákonům Božím a jeho svaté Církve…“
Navzdory tomu, že ho porota shledala vinným a lord kancléř [v tomto případě hlavní soudce] začal pronášet rozsudek, sir Thomas More mu řekl: „Můj pane, když jsem býval ještě právníkem, bylo v takovém případě zvykem zeptat se před vyhlášením rozsudku vězně, proč by neměl být odsouzen.“
Nato lord kancléř přerušil rozsudek, s nímž již započal, a zeptal se ho, co může říci proti tomu. Takto zněla jeho mírná odpověď: „Vzhledem k tomu, můj pane, že tato obžaloba se zakládá na zákonu parlamentu, přímo odporujícím zákonům Božím a jeho svaté Církve, jejíž nejvyšší vládu ani žádnou její část si nemůže žádným zákonem osobovat žádný časný princ, protože právem náleží římskému stolci osobně přítomnému na zemi, svatému Petrovi a jeho nástupcům, biskupům téhož stolce, jemuž se tohoto předního postavení dostalo zvláštním privilegiem z úst samotného Spasitele, je tedy podle práva mezi křesťany nedostatečná k tomu, aby byl podle ní souzen kterýkoli křesťan…“
Hledá se průvodce do poutního areálu v Římově
Otec Jakub Zentner FSSP hledá průvodce a strážce poutního areálu v Římově:
Chvála Kristu,
před časem jsem zveřejnil nabídku brigády – provázení a hlídání v poutním areálu v Římově u Českých Budějovic během července a srpna.
Na nabídku takřka obratem reagoval jistý budoucí diecézní bohoslovec. Minulý týden byl však na dovolené v zahraniční, kde byl napaden, okraden a skončil v nemocnici. Minulé dny jsem se mu pokoušel telefonoval, ale telefon měl hluchý. Až nyní se vrátil do ČR a napsal mi o svém stavu krátkou zprávu emailem. Současně dodal, že z pochopitelných důvodů nebude moc do Římova nastoupit hned a dosud kvůli své hospitalizaci neví kdy.
Obracím se tedy na vás, zda by někdo neměl zájem ujmout se této práce v tomto nebo eventuálně následujícím týdnu nebo následujících týdnech. Výpomoc bude vítaná třeba i na jeden týden. Ideálně lze nastoupit hned, neboť od zítřka mají prohlídky začít.
Vatikán rozprášil další řeholní řád
7. června 2019 (LifeSiteNews.com) — Všechny řeholnice z francouzského řádu Malých sester Panny Marie Matky Vykupitele až na pět z celkového počtu třiceti devíti Vatikán zprostil řeholních slibů, poté co se odmítly podřídit skupině vatikánských komisařů vedených liberální sestrou bez hábitu, která se pokusila jim vnutit „moderní orientaci“. [viz https://www.duseahvezdy.cz/2018/12/21/konzervativni-zensky-rad-na-pokraji-zruseni-na-zasah-vatikanu/ ]
Třicet čtyři sester, které nosí tradiční hábity a pečují o postižené a staré lidi ve čtyřech pečovatelských domech, musí opustit své domy a zříci se řeholního hábitu, protože už nejsou členkami institutu. Další osud pečovatelských zařízení a jejich obyvatel je nejistý.
Rozhodnutí vydala Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života Svatého stolce, která dohlíží na řeholní řády a instituty a v jejím čele stojí kardinál João Braz de Aviz. Pokus sester rozhodnutí zvrátit odvoláním k Nejvyššímu tribunálu Apoštolské signatury ztroskotal, přičemž soud údajně případ zamítl, aniž by sestrám umožnil předložit všechny argumenty.
