Monthly Archives: Prosinec 2017
Tak prožil (a protrpěl) své poslední měsíce kardinál Caffarra
Při jedné mé návštěvě u kardinála Caffarry v jeho boloňském bytě kardinál připustil, že se cítí být sledován, a uvedl, že má informaci, že někdo narušuje jeho spojení se světem. Nesmírně trpěl urážkami lidí, kteří ho obviňovali, že je „nepřítelem papeže“.
Před několika měsíci jsem měl příležitost navštívit kardinála Caffarru v jeho bytě v Boloni. Bylo to už po zveřejnění dubií a mnozí se do něj strefovali jako do „nepřítele papeže“, což mu, jak se přiznal, způsobovalo nesmírné utrpení: „Byl bych raději, kdyby mě obvinili, že mám homosexuálního milence, než aby mě označovali za nepřítele papeže,“ řekl.
Musím říci, že na mě hluboce zapůsobila prostota jeho života. Kardinál Caffarra bydlel v malém bytě v jedné z budov boloňského semináře. Byt potřeboval důkladnou rekonstrukci, stěny byly plné děr, všude visely kabely a topení bylo víc než nedostatečné. V chladném městě Boloni trávil své dny obklopen knihami, dopisy a papíry; ani jediný dopis či e-mail, které mu chodily z celého světa, nenechal bez odpovědi. Pamatuji se například, jak měl kdysi pronést přednášku v Argentině pomocí videokonference a požádal mě, abych mu pomohl na počítač nainstalovat příslušný systém. Využil jsem toho k doporučení, aby si nainstaloval Whatsapp, a tak jsem s ním od té doby mohl komunikovat.
Rozhovor s otcem Jozefem Huttou
Nice, 3.12. 2017
Dominica Prima Adventus
Když sledujete život Církve, co Vás nejvíc bolí?
LICH!
Pozorujem, ako aj mnohí ďalší, že akoby nám ukradli vieru, ktorú sme zdedili. Keď na to pozeráme celosvetovo, zmenilo sa katolícke náboženstvo. Počínajúc poznaním (skôr nepoznaním) pravej viery a jej vyučovaním. Hlavne, čo sa týka budúcich kňazov (v mnohých seminároch na Západe sa už dávno neučí kánonické právo, pravé cirkevné dejiny, katolícka exegéza, Božie a cirkevné prikázania, sviatostná disciplína..) a ďalej všetkých veriacich, a končiac malými deťmi na náboženstve. Kňazi sa stali nevedomejšími (čo nie je prvý krát v dejinách) ako ti, ktorých majú vyučovať. V poslednom storočí sa buď vyučuje iná viera, hlavne na Západe, alebo sa mlčí o tradičnej viere a liturgii, lebo sa to zanedbáva, v tradičných krajinách napríklad. Už minimálne 50 rokov sa relativizmus a modernizmus usadil v Cirkvi, lebo v jej vnútri sa to organizuje. Vlastne, sme ako stádo bez pastiera. Vo väčšine štátov sa sv. omše zmenili na zhromaždenia, ktoré zneucťujú posvätné, lebo sa zrušila spoveď, ignoruje sa hriech, desatoro… sú vlastne dve cirkvi (…čo je nemožné, lebo iba jedna môže byť Kristova). Ti, ktorí neveria v eucharistickú disciplínu Cirkvi, ako tu väčšina, je mimo Nej a treba sa od nich dištancovať, ako od tých, čo páchajú svätokrádeže. Na Západe zradili hlavne biskupi, ktorí sú hlavami miestnych Cirkvi, preto ich tu praví veriaci prestávajú podporovať, aj finančne, čo je minimum.
Takže čo je asi najbolestivejšie, že pastieri opustili svoje stádo, lebo sa stali vlkmi.
Závažná kanadský krok směrem ke genderové totalitě
Kanadští zaměstnavatelé, kteří by chtěli zaměstnat jako brigádníky žáky a studenty na sezónní práce v létě a získat na to podle zákona státní příspěvek, musí nejdříve podepsat prohlášení, že souhlasí s právem na potrat a uznávají privilegia transsexuálních osob. Tak rozhodla vláda „katolického“ premiéra Justina Trudeaua. Tato nová kritéria byla zaslána všem poslancům a budou oficiálně zveřejněna, až program nazvaný Canada Summer Jobs bude oficiálně zahájen 19. prosince r. 2017.
Aby mohli získat federální dotace, musí zaměstnavatelé podepsat prohlášení, že: „…respektují individuální práva člověka v Kanadě včetně hodnot zakotvených v Kanadské chartě práv a svobod a v jiných zákonech. To se týká i reprodukčních práv a práva na svobodu od diskriminace kvůli pohlaví, náboženství, rase, národnostnímu nebo etnickému původu, barvě pleti, fyzickému nebo duševnímu postižení, sexuální orientaci nebo pohlavní identitě a také způsobu její prezentace.“
Hildebrand a West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (3)
3. část: Zvláštní problémy související se zacházením s intimní sférou
1. Diktatura relativismu a pornografie
Dietrich von Hildebrand a postkřesťanská společnost
Jedním z darů, které Bůh dal Dietrichu von Hildebrandovi, bylo vnímání znamení doby. Tento dar mu otevřel oči vůči jedu nacismu již na počátku 20. let, stejně jako vůči jaltské zradě v roce 1943, kdy Roosevelt s Churchillem prakticky „předali“ polovinu Evropy jinému politickému démonovi, Stalinovi (se známými tragickými následky). Po. 2. vatikánském koncilu umožnil Dietrichovi pochopit, že v naší milované Církvi něco těžce vykolejilo. Proto přerušil práci na svém celoživotním díle o lásce a napsal Trojského koně1 a další publikace, včetně mnoha článků, aby před nebezpečím varoval.
Kdyby byl Dietrich von Hildebrand dnes naživu, nepochybuji, že by bojoval proti nejzákeřnějším zlům naší doby: především proti potratu, ale také proti filosofickým předpokladům, které tvoří jeho základ, což plodí další zla. Všechen svůj talent by věnoval tomu, aby přiměl lidi si uvědomit, že diktatura relativismu, abych citovala papeže Benedikta, a všechny její hříšné výhonky – zejména potrat a pornografie – jsou projevy útoku Satana na naši postkřesťanskou společnost. Tvoří jakousi trojici zla v zuřivém odporu proti Nejsvětější Trojici křesťanství.
Co vlastně slavíme o Vánocích?
Ne, nezajímá mne, co by na tu otázku odpověděli nevěřící, pro něž jsou Vánoce pouze svátky konzumu a příjemné pohody v kruhu rodiny a přátel. Spíš bych se zeptal věřících lidí. Tady bych asi uslyšel dobře známé odpovědi: slavíme narození našeho Spasitele, jeho příchod na tento svět, jeho vstup do lidských dějin atd. Je to správné, jenže banální a nedostačující.
Ano, Božský Spasitel se opravdu narodil. Jenže kladu poněkud provokativní otázku: Čím se liší narození Ježíše Krista od narození kteréhokoliv jiného člověka? Každý se přece jednou některého dne, měsíce a roku narodil, všichni slavíme své narozeniny. Slavili je i velcí potentáti včetně těch zločinných á la Lenin, Stalin, Hitler, Mao atd. Jejich narozeniny se staly povinnou slavností celého státu, jemuž vládli. V čem bylo narození Ježíše Krista – s výjimkou toho, že šlo ne pouze o člověka, nýbrž o Bohočlověka – odlišné od narození jakékoliv jiné lidské osoby? Není oslava jeho narozenin v té pompézní podobě, jak ji praktikujeme s půlnoční liturgií a Hodem Božím vánočním, nadbytečná a přehnaná? Vždyť u Ježíše ani přesně nevíme, jestli se opravdu narodil v noci ze 24. na 25. prosince, evangelium žádné konkrétní datum neuvádí!
Mary Wagnerová opět ve vězení
TORONTO, 11. prosince 2017 (LifeSiteNews) — Kanadská ochránkyně nenarozených Mary Wagnerová byla v pátek zatčena v Torontu v zařízení provádějícím potraty, kde se spolu s další aktivistkou snažila přesvědčovat ženy, aby pro své nenarozené děti zvolily život. Prozatím zůstává ve vězení.
Wagnerová vstoupila do prostor Women’s Care Clinic v pátém poschodí kancelářské budovy na adrese 960 Dufferin Street v Torontu 8. prosince krátce po deváté ráno. Spolu s ní přišla další žena, která se představila jako Immolatia. Wagnerová nesla růže, k nimž byl vždy připevněn model desetitýdenního miminka v děloze, kartička s kontaktem na řeholní kongregaci Sestry života a další lístek, na němž stálo: „Můžeš si své dítě nechat. Láska si najde cestu.“ Immolatia nesla plakát se stejným textem.
Přibližně v 10.30 přijela policie a asi 45 minut poté byla Wagnerová vyvedena hlavním vchodem kancelářské budovy s rukama spoutanýma za zády. Immolatii dva policisté eskortovali mimo prostory budovy.
Další prolife svědek, který byl na místě se třemi dalšími jako modlitební podpora pokusu o záchranu životů, následně vstoupil do potratového zařízení, které používá bezpečnostní systém s bzučákem, avšak policista ho okamžitě vyvedl do haly.
Hildebrand a West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (2)
2. část: Mluvení o intimní sféře
To, že k intimní sféře je třeba přistupovat s úctou, nutně ovlivňuje způsob, jak o ní mluvíme, což se obzvlášť týká vychovatelů, neboť ti musejí svůj způsob řeči přizpůsobovat potřebám svých posluchačů. Jak se má člověk obracet k lidem, které tolik ovlivňuje vulgárnost naší doby? Jak je může naučit, aby na lásku a sexualitu pohlíželi ušlechtile a s úctou?
1. Riziko vulgarizace posvátného
Žijeme v naprosto sekularizované a odkřesťanštělé kultuře (kterou by můj manžel popsal jako „antikulturu“). Proto většině z nás chybí „duchovní citlivost“. Napadá mě několik příkladů:
Když kněz od ambonu mluví o Bohu jako o „fajn parťákovi tam nahoře“, mnoha lidem to připadá zábavné: zní to přívětivě, působí to na ně přátelsky, je to „demokratický přístup“. Svatá Terezie z Ávily by zaplakala. Ona o Bohu vždy mluvila jako o Su Majesdad (Jeho Výsosti), neboť skutečně On je Král.
Jiný kněz při přípravě dětí ze základní školy na první zpověď o této úžasné svátosti mluvil jako o „zábavném zážitku“ a do pláče bylo i mně. Nádherný okamžik, kdy se duše obrací k Bohu a prosí o odpuštění, je zbaven svého nadpřirozeného charakteru a předkládá se jako „zábavný“. Je to moderní znesvěcení. Mnohé lidi v kostelních lavicích, kteří tato hluboká duchovní zla nevnímají, by však naplnilo úžasem, kdyby se jim dostalo té sekulární „pocty“ a prezident Obama je pozval do Bílého domu.
Katolický filosof Dietrich von Hildebrand a moderní nadšenec Christopher West: Dva velmi rozdílné přístupy k lásce, manželství a sexu (1)
Úvod
Chválit skvělou knihu nebo autora je radost, kritizovat špatné je smutná povinnost. Obzvlášť obtížné je však kritizovat někoho, kdo je velmi nadaný a jehož práce má pozitivní stránky, ale trpí i jistými chybami volajícími po uvedení na pravou míru. To je i případ Christophera Westa a jeho populárních prezentací „teologie těla“ Jana Pavla II.
Přestože je West velmi nadaný – a přestože si velice vážím všeho dobrého, co pro Církev udělal – je jeho práce v mnoha ohledech nedostatečná. Občas špatně chápe autentickou katolickou tradici, přehlíží nebo ignoruje její základní aspekty a podporuje novou formu náboženského „enthusiasmu“, který lze nejlépe popsat jako zdivočelý. Monsignor Ronald Knox, který tento přístup tak dobře kritizoval ve své knize Enthusiasm1, prorocky rozpoznal, že podobná vzplanutí se v dějinách Církve opakují a jsou charakteristická pro hnutí, která se snadno dostávají na scestí a před nimiž je třeba se vždy mít na pozoru.
Především se obávám Westova přesexualizovaného přístupu k „teologii těla“. Francouzi mají skvělé slovo vystihující neodhalování intimních pocitů člověka mimo vlastní význam slova „stud“ – pudeur, takříkajíc „svatá ostýchavost“. West, posedlý tím, co považuje za své poslání, totiž evangelizovat novou generaci touto teologií „moderními“ způsoby, jimž podle něj bude lépe rozumět, prakticky ignoruje důležitost pudeur a svou nerozvážností své vlastní poselství nakonec ničí.
Ve světle kontroverzí obklopujících Westovo dílo, jež prostřednictvím knih, DVD, videí a konferencí ovlivnilo miliony lidí, bych jeho názory ráda konfrontovala s názory svého zesnulého manžela Dietricha von Hildebranda, jehož práce týkající se katolické nauky o lidské sexualitě se vyvarovala nebezpečí a pastí, které se až příliš často vyskytují u Westa. Mým cílem je upozornit rodiče a vychovatele na obvyklé filosofické omyly, které mají v přednáškách a publikacích Christophera Westa vážné negativní důsledky.
Teolog: „Katolíci se nesmějí držet novátorské nauky papeže“
6. prosince 2017 (LifeSiteNews) – Katolický teolog řekl portálu LifeSiteNews, že katolíci nesmějí následovat „novátorskou nauku“, která schvaluje pokyny argentinských biskupů ohledně svatého přijímání.
Pokyny z Buenos Aires, o nichž papež František prohlásil, že jsou „jedinou interpretací“ Amoris leatitia, umožňují některým rozvedeným a znovusezdaným párům přistupovat ke svátostem pokání a eucharistie bez pevného rozhodnutí žít čistě ve zdrženlivosti. Minulý týden přišla zpráva, že jak pokyny z Buenos Aires, tak soukromý dopis papeže Františka, v němž je schvaluje, byly oficiálně promulgovány v Acta Apostolicae Sedis. Doprovodný komentář státního sekretáře kardinála Pietra Parolina uvádí, že papežský přípis má status „apoštolského listu“ a papežovo schválení je součástí jeho „věrohodného učitelského úřadu“. To vedlo k obavám katolíků, že teď musejí pod hrozbou obvinění z hereze argentinský přístup přijímat. Teolog, jehož portál LifeSiteNews požádal o konzultaci, však naopak tvrdí, že katolíci novinku akceptovat nesmějí.
„Věrohodný učitelský úřad“ papeže Františka
Acta Apostolicae Sedis (AAS), orgán Vatikánu, v němž se promulgují oficiální akty Apoštolského stolce, tento týden zveřejnil vydání z října 2016 obsahující nechvalně známý dopis papeže Františka argentinským biskupům, v němž uvádí, že „neexistují jiné interpretace“ („No hay otras interpretaciones“) Amoris laetitia než výklad biskupů z Buenos Aires. AAS rovněž publikovala plné znění pokynů z Buenos Aires, jež v některých případech dovolují svaté přijímání párům žijícím ve stavu trvalého a veřejného cizoložství, které se nezavázaly k životu v naprosté zdrženlivosti.
Ještě významnější je to, že AAS povyšuje soukromý dopis papeže Františka argentinským biskupům na oficiální magisteriální úroveň „apoštolského listu“ (epistola apostolica) a zároveň obsahuje zvláštní reskript v podobě dodatku státního sekretáře kardinála Pietra Parolina. Prohlašuje se v něm, že je výslovným úmyslem papeže Františka, aby oba dokumenty – papežův dopis a samotné pokyny z Buenos Aires – měly charakter jeho „věrohodného učitelského úřadu“, a že papež osobně nařídil jejich zveřejnění v AAS a na webových stránkách Vatikánu.
Reskript zní v latině takto:
RESCRIPTUM «EX AUDIENTIA SS.MI»
Summus Pontifex decernit ut duo Documenta quae praecedunt edantur per publicationem in situ electronico Vaticano et in Actis Apostolicae Sedis, velut Magisterium authenticum.
Ex Aedibus Vaticanis, die V mensis Iunii anno MMXVII
Petrus Card. Parolin
Secretarius Status
Překlad:
Reskript „z audience u Jeho Svatosti“
Nejvyšší pontifik nařídil, aby byly oba předcházející dokumenty promulgovány jako věrohodný učitelský úřad zveřejněním na webových stránkách Vatikánu a v Acta Apostolicae Sedis.
Ve Vatikánu 5. června 2017
Pietro Card. Parolin
Státní sekretář
Katolická encyklopedie definuje papežský reskript takto: „Reskript je písemná odpověď papeže nebo některé posvátné kongregace na dotazy či žádosti jednotlivců. Některými reskripty se uděluje nějaké povolení, jiné se týkají výkonu spravedlnosti, např. výkladu zákona nebo jmenování soudce.“ Reskripty obecně mají sílu partikulárního zákona, avšak „pokud vykládají nebo promulgují obecný zákon, mají univerzální platnost“, jako je tomu i v tomto případě. Jestliže papežské reskripty odpovídají na otázky, mohl by tento být přímou odpovědí na dubia čtyř kardinálů?
