Monthly Archives: Září 2012
Rozhlédnutí 2012/09/30
Anděl strážný
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, které je i tentokráte poněkud osekané. Je osmnáctá neděle po Svatém Duchu a v pondělí k nám přichází říjen, měsíc růžence. Na nadcházející týden připadají svátky a památky svatých andělů strážných (2), sv. Terezie z Lisieux (3) a sv. Františka z Assisi (4). Příští týden otevře slavnost Panny Marie, Královny posvátného růžence (7).
Z akcí připomínám především pro-life pochod Odvahu k životu (3), růžencovou slavnost v Brně-Černovicích (6-7) a tradičně katolickou pouť v Plzni (7).
Ve věci pronásledování křesťanů doporučuji vašim modlitbám všechny pronásledovatele křesťanů. Modlete se za ty nebožáky, nechť nahlédnou špatnosti svých činů a obrátí se k Pánu.
Slavíme památku sv. Václava
Dnes slavíme památku sv. Václava, knížete a mučedníka, hlavního patrona Čech.
Český alkohol vs čínské mléko
Přiznám se, že zírám na zjištění policie ve věci methanolových otrav. Čekal jsem nějakého blbého paliče, co při svém černém pálení a destilaci udělal z neznalosti zásadní chyby. Nyní se ale ukazuje, že výrobci použili methanol vědomě. Na mysli se mi okamžitě vynořila podobná (byť nesrovnatelně „větší“) událost, k níž došlo před čtyřmi lety v Číně. Tehdy jsem si říkal, že je dobře, že žiji v ČR, kde se něco podobného stát nemůže. Jak se ale ukazuje, můj pocit bezpečí byl falešný. Pro zajímavost si obě záležitosti porovnejme…
Jak byl smazán článek „S papežem proti homoherezi“
Koncem minulého týdne jsem byl několika svými čtenáři upozorněn na to, že Česká sekce Radia Vatikán smazala několikadílný článek „S papežem proti homoherezi“, který dříve opublikovala. Jelikož se článek zabýval velmi silným postavením, působením a šířením homolobby v dnešní církvi, okamžitě to vzbudilo u části věřících dojem, že právě viděli moc homolobby v praxi. Snažil jsem se tedy u šéfa České sekce Radia Vatikán zjistit, jak to bylo. Na opakovaný dotaz mi P. Milan Glaser SJ poskytl následující odpověď a povolil mi ji opublikovat. Naleznete ji níže.
Ignác Pospíšil
Bůh nebo Evoluce?
Popravdě řečeno, nic jsem od polemického semináře na téma Bůh nebo Evoluce, který proběhl 8. září ve Šlapanicích u Brna, neočekával. Možná jsem však jako člen jednoho z pořadatelů byl skeptický až příliš. Byl jsem si vědom, že seminář sotva vyřeší spor, táhnoucí se dějinami dlouhá tisíciletí – neboť ve skutečnosti nepůjde tolik o diskusi nad pravdivostí či omylností v časovém úseku poměrně mladé teorie darwinismu, ale nad věčnou otázkou existence Boha.
V konečném výsledku mohu říci, že jsem se nemýlil. Přesto nemohu napsat, že by se moje skepse potvrdila.
Rozhlédnutí 2012/09/23
Archanděl Michael
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je sedmnáctá neděle po Svatém Duchu. Na tento týden připadají svátky a památky Panny Marie Milosrdné (24), sv. Kosmy a Damiána (27), sv. Václava (28) a archanděla Michaela (29). Příští týden otevře osmnáctá neděle po Svatém Duchu, na kterou připadá památka sv. Jeronýma ze Stridonu.
Z akcí připomínám především mši na sv. Václava ve vyšebrodském klášteře (28) a setkání příznivců tradiční františkánské spirituality v Brně-Černovicích (29).
Ve věci pronásledování křesťanů doporučuji vašim modlitbám křesťany v Sýrii, jakož i muslimské nešťastníky, kteří je pronásledují.
Zas ta „teorie ženatého Krista“
Americká profesorka historie náboženství Karen Leigh King představila světu papyrus ze 4. století, který pojmenovala Evangelium Ježíšovy ženy. Podle ní dokazuje, že někteří raní křesťané věřili, že Kristus byl ženatý a že jeho žena byla zároveň jeho učednicí. Pomiňme fakt, že některá média z toho dělají, jako by onen dokument dokládal Ježíšovo manželství (což odmítá i sama Kingová), a soustřeďme se na to, co konkrétně opravdu dokládá daný papyrus. Troufám si říci, že nic…
Máme zde jediný papyrus, z něhož se podařilo bez patřičného kontextu vytěžit a přeložit několik útržků vět. Nevíme, kdo text napsal a komu sloužil – papyrus vznikl nejspíše ve čtvrtém století a profesorka Kingová si myslí, že by mohlo jít o přepis dokumentu ze 2. století. Vzhledem k tomu, že jde o jediný známý záznam, lze nejspíše předpokládat, že text nebyl příliš rozšířený a neujal se – těžko jej tedy považovat za doklad názorů nějaké významné křesťanské komunity.
„Tatíček“ Masaryk? O tzv. Judově aféře
Tomáš Garrigue Masaryk
Žádný publicista nevzpomenul, že na podzim roku 2005 uplynulo sto let od tzv. Judovy aféry, která se bezprostředně dotýká prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka. Je třeba, aby o tomto muži zazněly i trochu jiné hlasy, než jaké obvykle slyšíme. Není pochyb o tom, že Masaryk se zasloužil o vznik samostatné republiky (i když dosud nebyla náležitě zodpovězena otázka, jestli Rakousko-Uhersko nemělo přece jen raději zůstat zachováno, ale to by bylo na jiný článek). Za první republiky byl vytvořen kolem Masaryka „tatíčkovský kult“, který vyzvedával jeho údajnou čestnost, pevnost charakteru a lásku k lidem. Tuto úctu k „prezidentu Osvoboditeli“ pěstovali i někteří katolíci z lidové strany. O Masarykovi se hovořilo a psalo jako o křesťanovi, byť evangelického a nikoli katolického vyznání. Polistopadová demokracie se opět na základě iniciativy Václava Havla přihlásila k Masarykovu odkazu. Jeho pomníky, odstraněné komunisty, opět zdobí náměstí a parky našich měst, ulice a školy opět nesou jeho jméno.
Máme-li být objektivní, tak je nepochybné, že srovnáme-li celkový osobnostní profil T. G. Masaryka s profilem komunistických předáků Gottwalda, Slánského, Zápotockého, Novotného, Husáka nebo Jakeše, tak srovnáváme nesrovnatelné. Masaryk, univerzitní profesor, přece jen tyto reprezentanty zločinného bolševismu o mnoho převyšoval jak intelektuálně, tak morálně, zvláště pak ale na Masarykových rukou nelpí krev, neboť první republika při všech svých lumpárnách nebyla totalitním státem, neměla vyhlazovací koncentráky a nevynášela rozsudky smrti z politických důvodů. Masaryk jako symbol těchto hodnot byl po válce komunistům nepohodlný a proto památka na něj musela zmizet.
Nicméně nutno pravdivě konstatovat, že Masarykův prvorepublikový obraz byl značně zidealizovaný a jako takový zůstává do dneška. „Tatíček“ Masaryk měl své závažné nedostatky mravní povahy – a nebylo jich málo. O tom by mohli vydat svědectví katolíci z doby před cca sto lety. Masaryk, jak známo, se už ve studentském věku s Katolickou církví, v níž byl vychován, rozešel. Vstoupil do evangelické církve reformovaného směru, ale nikdy se nestal jejím praktikujícím věřícím, což mu vyneslo konflikt se superintendentem (nejvyšším duchovním této denominace) Císařem. Po svém sňatku s Američankou Charlottou Garriguovou, která byla unitářského vyznání, akceptoval její názory, ač formálně zůstával nadále reformovaným protestantem. Unitáři odmítali víru v Nejsvětější Trojici a v božství Ježíše Krista, jehož pokládali za proroka na stejné úrovni s Buddhou, Vivekanandou, Zoroasterem atd., přesně v duchu svobodného zednářství a zejména New Age. Že Masaryk tyto postoje doopravdy zastával, není třeba příliš dokazovat, stačí jen nahlédnout do knihy rozhovorů s ním od Karla Čapka a zejména od německého spisovatele Emila Ludwiga. V Ludwigových rozmluvách říká Masaryk o Ježíši Kristu: „Ježíš, neříkám Kristus, byl člověk, prorok…“ Masaryk sice věřil v osobního Boha a v existenci nesmrtelné duše, ne však v Boží Trojici a v božství a vykupitelskou úlohu Ježíše Krista. Pak ale vzniká otázka, jestli je možno ho považovat za křesťana?
Cyklopúť za život po Ukrajine
„… a večer sme robili tisíce poklôn pred ikonami, aby sme neupadli do pokušenia.“ Zmienka o veľkom množstve poklôn ma upútala v knihe Rozprávanie ruského pútnika. Po prečítaní tejto knihy o vnútornej modlitbe som si zaobstarala čotky a Filokaliu, prvý diel z piatich, ktorý zatiaľ na Slovensku vyšiel. Túžila som tiež spoznať, či je Rusko a ruský človek taký, ako sa píše v knihe. Pútnik sa po smrti manželky vydáva sa na púť: „Pôjdem najprv do Kyjeva, pokloním sa tam Božím svätým a požiadam ich, aby mi pomáhali v mojom nešťastí.“ Dostať sa do Ruska nie je celkom jednoduché teraz, keď sa opona posunula zo západu na východ a naša vláda sa viac kamaráti so západom ako s východom. Potešila som sa, že predsa len nazriem do krajiny, ktorá bola Ruskom ovplyvnená, kde žijú pravoslávni, kam viedli aj nohy nášho pútnika: na Ukrajinu a do Kyjeva.
Skupina, s ktorou som mala ísť, akoby mala zvláštnu pomoc a ochranu zhora. Zažila som to s nimi už na inej púti. Myslím si, že túto zvláštnu neviditeľnú milosť sme obdržali kvôli úmyslu putovania: za život. Cyklopúť už 15.krát organizovali manželia Hudáčkovci, ktorí prijali od Pána Boha 10 detí. Tentokrát za cieľ cesty vybrali Kyjev. Púte sa zúčastnil aj pravoslávny kňaz Libor Halík z Brna. Na Ukrajinu sme išli 13 s 11 bicyklami. Pôvodom Ukrajinka Zuzana, bývajúca v Košiciach, nám vopred dohodla miesta ubytovania prevažne v katolíckych farnostiach. Po Slovensku sme prešli 500 a po Ukrajine 1000 km.
Cyrilometodějský liturgický odkaz
Sv. Cyril a Metoděj
Blíží se výročí příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Díky jejich činnosti jsme se mohli zařadit mezi skutečně civilizované národy. Jejich přínos pro kulturu, vzdělanost, právo, jazyk atd. může každý rozebírat podle svého oboru; sám se chci na následujících řádcích zaměřit na přínos Cyrila a Metoděje pro liturgii a upozornit na některá častá nedorozumění, ke kterým v této souvislosti dochází.
V mnoha kostelích se bude ve vstupní modlitbě zpívat na český nápěv, že nám Cyril a Metoděj hlásali evangelium „slovanským ja-a-zykem“. Tuto skutečnost si mnozí berou jako záminku proti latinské liturgii. Je sice pravda, že se zde mluví o „hlásání evangelia“, ale je také známo, že soluňští bratři zavedli slavení liturgie ve staroslověnštině. Přesto je ale třeba upozornit, že se nejednalo o jazyk užívaný na našem území v běžném životě, i když mu místní obyvatelé rozuměli. Cyril sice mohl přeložit liturgické texty do běžného jazyka našich předků, ale neučinil tak. Proto není přesné, když se někdo při obhajobě současné liturgické praxe odvolává na naše věrozvěsty. Navíc můžeme na základě historických výzkumů konstatovat, že sv. Cyril a Metoděj s největší pravděpodobností užívali také liturgii latinskou a řeckou, tedy negativní postoj k latině rozhodně neodpovídá cyrilometodějské myšlence.
