Měsíc: Květen 2025

Na této chvíli je něco surreálného.

Víte, už víc než dvacet let jsem imaginárnímu „ideálnímu papeži“, který obnoví katolickou tradici, přezdíval … Lev XIV. Kdo ví, třeba existují i další lidé, kteří si takovouto (mytickou?) postavu v duchu představovali.

A teď Lva XIV. opravdu máme.

Není to však papež ideální. Kromě skutečnosti, že každý si s sebou do úřadu přináší svá omezení a hříchy – tak jako je do svých životních úkolů vnáší každý z nás, kromě našeho Pána a Panny Marie –, je Robert Prevost zatížen celou řadou větších i menších varovných znamení. K těm se dostanu za okamžik.

K pocitu surreálnosti je ještě další důvod. Jediný americký kardinál, jehož znám osobně, je Raymond Leo Burke. Skutečný leo neboli lev pravověrnosti. Třebaže jsem nikdy nečekal, že by byl zvolen papežem – většina kardinálů ho pokládá za „ultrakonzervativního“, i když ve skutečnosti je jen důsledněji katolický než většina z nich – je nicméně hořkosladké pomyslet na to, že prvním severoamerickým papežem by se byl mohl stát někdo takového formátu.

Dalším surreálným aspektem je místo, kde jsem se nacházel, když k tomu došlo. Seděl jsem v letadle letícím z Chicaga do Fort Myers na akci pobočky organizace Legatus v Naples na Floridě, kde jsem měl ten večer přednášet na téma „Úcta k dobrům manželství ve společnosti, kde je všechno na jedno použití“. Měl jsem před sebou otevřený notebook s živým streamem televizní stanice EWTN. Spolu s přibližně dalšími čtyřmi sty tisíci diváky (podle počítadla na obrazovce) jsem sledoval, jak se takříkajíc přímo na mém sklopeném stolku objevil Lev XIV. a pozdravil svět. Pak začaly přicházet zprávy a e-maily: „Co si o tom člověku myslíte?“ a podobně. (Pokračování textu…)