Monthly Archives: Srpen 2011
Děti se ptají (Společně k Bohu V)
Je třeba odpovídat dětem na jejich otázky pravdivě a přiměřeně jejich věku. Nesmíme je zesměšňovat, když se ptají naivně.
Maminka tohle vše vyslechne a plna dobré vůle začne odpovídat dítěti. „Mami, je v nebi také zmrzlina? Mami, proč měsíc svítí? Mami, z čeho se dělá tma? Mami, co dělá v nebi Pán Bůh – také tam tancuje?“ – Maminka chytí dech: „Ne, Pán Bůh v nebi netancuje, on se o nás všechny stará.“ „A jak se o nás stará?“ – „Drží nás všechny jako za ruku.“ – „Mami, a kolik má Pán Bůh rukou?“ – „A co dělá Pán Bůh v noci, když je v nebi tma?“ – Skončí to tím, že maminka zacpe zvídavou pusu makovou buchtou. Špatně odpovídat nechce, dobře nestačí.
Manželství je natrvalo
Je všeobecně známo, že katolické svatbě by měla předcházet jakási příprava na manželství. Proslýchá se též, že tato příprava v praxi nabývá mnoha různých podob, které ne vždy bývají optimální a vyhovující. I proto bych chtěl dnes upozornit na deset let starý a mimořádně záslužný počin Matice cyrilometodějské, která v roce 2001 vydala knihu amerického katolického teologa J. F. Kippleyho Manželství je natrvalo: Základy křesťanského manželství.
Náboženství, politika a povinnost
G. K. Chesterton
Šéfredaktor The Illustrated London mě onehdy výtečně usadil, když mi připomněl, že jsem obrátil trasu korunovačního průvodu. Mohu k tomu říct jen tolik, že jsem se přesně držel přesného popisu v jedněch novinách. Možná mě mělo napadnout, když už jsem sám novinář, že novinám nemám jen tak věřit. Zřejmě s tím nepůjde udělat nic jiného, než uspořádat korunovaci ještě jednou, aby se uvedla do souladu s tímto listem. Dává mi to ale také záminku, abych se zmínil o jedné z mnoha ozvěn této události.
V mnoha vlivných kruzích si všímám snah škrtnout ze státní hymny nejlepší verš. Je to příznačné pro mnohé z našich „reforem“, které vzcházejí z pocitu vytříbenosti a ne ze smyslu pro to, co je správné. Když říkám nejlepší verš, myslím který mate a kazí triky všech nepřátel státu. A za nejlepší jej označuji proto, že díle, které nikdo nijak zvlášť nechválí ani nechrání z důvodů literárních, je nejzvláštněji národní, nejjedinečnější, nejupřímnější a nejenergičtější a také zdaleka nejdemokratičtější. „God Save the King“ jako báseň nikdo nevynáší stejně vysoko jako „Mariners of England“ zrovna tak, jako obrázek Johna Bulla nikdo nevynáší jako něco podobně krásného a souměrného jako je třeba Donatellův Sv. Jiří. Je to vlastecká zvláštnost a nejzvláštnější a nejvlastenečtější je na ní právě ta část, kterou chtějí tihle lidé škrtnout. A eticky je ona část též výtečná.
Rozhlédnutí 2011/8/28
AG Kroměříž
Tento týden začíná připomínkou památky sv. Augustina z Hippo (354-430), velkého biskupa a učitele Církve. Z dalších svátků a památek bych připomněl vzpomínku na umučení sv. Jana Křtitele (29. srpen) a svátky sv. Řehoře Velikého a sv. Pia X. (3. září).
Všem školákům přeji vydařený vstup do nového školního roku. V Kroměříži proběhnou 1. září oslavy 20. výročí obnovení tamního Arcibiskupského gymnázia. Jejich součástí bude slavnostní mše sv. a setkání pedagogů a absolventů školy.
O pokušení
Sv. Jan Maria Vianney
Ježíš byl Duchem vyveden na poušť,
aby byl pokoušen od ďábla… (Mt 4,1)
Tomu, že si Ježíš Kristus vybral za místo modlitby poušť, se nemusíme divit, protože pobývat na poušti, nebylo pro něho něčím, co by ho zdržovalo. Není též udivující, že tam byl uveden Duchem svatým, protože Syn Boží nemohl být veden nikým jiným, než Bohem. Pozastavme se však nad tím, že byl pokoušen zlým duchem a že ho ten duch temnoty dokonce dvakrát odnesl nad zem. Nebýt toho, že o tom vypráví evangelista, ani by se nám nechtělo věřit, že je toto vyprávění pravdivé. Když se, ale nad tím déle pozastavíme, přestaneme se divit a s radostí v srdci poděkujeme dobrému Spasiteli za to, že dovolil, aby byl pokoušen a tak nám ukázal, jak zvítězit v těžkých bojích a nástrahách ze strany pekla. Jak jsme díky tomu šťastní! Od té doby můžeme vítězit v pokušeních, ale jen pokud o to opravdu stojíme. V tom dnešním kázání vám chci ukázat, jaké výhody nám pokušení přinášejí a jakým způsobem v nich máme mužně bojovat, abychom v nebi mohli přijmout věnec slávy.
Hovoříme s dětmi o Bohu (Společně k Bohu IV)
Z předcházejících úvah už víme, že první náboženská výuka dětí se děje beze slov. V pocitu bezpečí, jistoty, sytosti, v maminčině náručí, tam už v kojeneckém věku prožívá dítě skrytost v náručí Božím. Je až s podivem, jak péče rodičů o dítě zobrazuje Boží otcovskou péči o člověka: Velcí i mocní se sklánějí k malému bezmocnému tvoru, ujímají se ho, pečují o něj, chrání ho. Jako dítě je zcela závislé na rodičích, tak je člověk závislý na Bohu. Rodiče svou láskyplnou péčí ukazují dítěti, jak hodný je Bůh Otec.
A pak přijde čas, kdy je třeba povídat dítěti o Bohu i slovem. Každá maminka, když o to má zájem, vycítí, kdy je ta nejvhodnější chvilka, prvně dítěti o Bohu povědět. Třeba si malý Tomáš hraje na koberci s odstřižky látky, kterou maminka stříhá na nové, větší gatě. Tomášek najednou vyskočí a úprkem se rozběhne mamince do náručí. Vyškrábe se jí na klín a chytí ji kolem krku. A v téhle tiché láskyplné blízkosti poví maminka Tomáškovi: „Jak je krásné, že se máme rádi?“ Tomáš teď prvně uslyší o Bohu: To je ten, kdo mu dal maminku. Jindy se doví, že i to krásné jablko, které dostane, nechal dobrý Bůh vyrůst pro něj na stromě.
Páteční půst a sv. Maxmilián Kolbe
Dnešní „light katolictví“ se vyznačuje mnoha nešvary, z nichž asi nejvýraznější je degradace povinností. Krásným příkladem je otázka pátečního postu, který dnes už většina katolíků prostě nedodržuje.
Dnešní církevní představené u nás to zjevně netrápí, takže se vám klidně může stát, že vám na arcibiskupství či v klášteře dají v pátek jako pohoštění šunkové chlebíčky a že v postním období před Velikonocemi církevní centrum pro mládež pořádá tancovačku. Pokud někdo vyjádří údiv, doví se zpravidla, že půst od masa lze různě vhodně nahradit (což ovšem udělá jen málokdo).
O kurzu sloužení tradiční mše svaté
Článek byl stažen na žádost pořadatelů akce, kteří reklamovali různé faktické nepřesnosti v článku. Námitky byly přeposlány autorovi, který se rozhodne, zda článek přepracuje či nechá zcela zrušit.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Hrdost, stud a karneval – ,,Duhový“ pochod prošel Prahou
Původně jsem neměla v úmyslu, vyjadřovat se k této akci. Vždyť reakcí bylo dost. Nicméně zaujal mne ten název ,,Duhový“. Duha je totiž symbolem Hospodinova příslibu, že již Zem nezničí povodní. Tento příslib dal Bůh Noemu, když viděl, jak povodeň zpustošila Zemi, a jako znamení tohoto příslibu vytvořil duhu. Proto vždy, když se díváme na duhu, alespoň ti, co trochu znají Písmo sv., vědí s jistotou, že Bůh Zemi nezničí. Proč vlastně Pán Bůh dopustil potopu? V Gn 6,5-8 si lze přečíst, že to bylo pro všeobecnou morální zkaženost lidstva. Jedině Noe s rodinou byl shledán jako spravedlivý.
Je možné výchovou vštípit víru? (Společně k Bohu III)
Jako student jsem přiučoval francouzštině mladšího spolužáka, který byl předtím na církevní škole, kde francouzština nebyla. Oslňoval mne zato znamenitými vědomostmi z náboženství: ať se jednalo o životopisy svatých, data z církevních dějin, katechizmové otázky nebo citáty z Bible, sypal to ze sebe jedna radost. Ale vždy s jakýmsi posměšným, ironickým přídechem. Až jsem se ho jednou zeptal, jak je to s jeho vírou. Řekl mi: „Já mám za sebou tolik vyučování náboženství, tolik modlení, tolik hodin v kostele, že má potřeba po této stránce je už asi na celý život vyčerpána.“
