Monthly Archives: Březen 2011
Historie Řádu sv. Lazara – 2. část
Po dobytí Jeruzaléma první křížovou výpravou 15. července 1099 zde křižáci nalezli, mimo dva další špitály (Špitál Santa Maria de Latina, resp. Špitál svatého Jana, a Špitál svaté Máří Magdalény), i již existující a mnichy spravovaný špitál svatého Lazara. Jakmile zajistili bezpečnost města vítězstvím v bitvě u Askalonu (11. srpna téhož roku), jali se budovat strukturu Jeruzalémského království. Tímto mimo jiné vzniklo i uskupení nazývané Jeruzalémský špitál, sdružující i všechny tři již existující výše zmíněné špitály. Jejich představeným se stal později blahoslavený bratr Gerard (posléze nesprávně označovaný jako Gerard Tanque), který je dodnes uznáván jako první velmistr obou největších špitálních řádů naší civilizace.
Petice na podporu pronásledovaných křesťanů končí
Zítřkem uplyne poslední ze dnů vyhrazených pro sběr podpisů pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů, na jejíž organizaci se náš časopis podílel společně s Mladými křesťanskými demokraty a o. s. Res Claritatis. Děkujeme všem, kteří nám se sběrem podpisů pomohli, a vyzýváme je, aby nám, pokud tak ještě neučinili, podpisy co nejrychleji poslali (dopravili). Mají na to ještě 14 dnů. Poté petici uzavřeme, vyhlásíme konečný počet podpisů, vyjádříme několik konkrétních díků a zhodnotíme, čeho jsme s peticí a akcemi souvisejícími s ní dosáhli.
Neplivejte na kněze! (Katolická cesta J. Durycha XXIX)
„Kněz je u Durycha gigant, jakýsi Atlas, který vzpíná k nebesům celým vzepjetím své bytosti břemeno lidské bídy a lidského hříchu.“
Takto hodnotí F. X. Šalda Durychovu úctu ke kněžím.
Nutno zdůraznit, že kněz je opravdovým gigantem, a to j e n proto, že se mu dostalo svěcení, které je nadpřirozené povahy. Tohoto svěcení se kromě katolíků dostává pouze pravoslavným kandidátům, žádné jiné církvi. Tím pádem ani žádná jiná „církev“ není církví a žádný její kněz n e n í k n ě z e m.
Rozhlédnutí 2011/3/28
Hlavní události uplynulého týdne jsou jistě XI. Pochod pro život v Praze a příslib ministra Dobeše, že sexuální výchova nebude povinnou součástí výuky. Dnes si připomínáme 200. výročí narození jihočeského česko-německého rodáka, sv. Jana Nepomuckého Neumanna (1811-1860). Ke konci se chýlí sběr podpisů pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů, který skončí 31. března.
Kristus před křížem!
Koště – 1. díl
„Víš, redaktore, ono to je taková podivná historka z války.“ Takhle pomalu začal celý ten zvláštní příběh vyprávět můj dobrý kamarád ještě z dob, kdy jsme spolu bojovali na kontinentě.
„Seděli jsme zrovna po úprku z Ukrajiny na maďarsko-slovenské hranici a mě poslali ještě s pár ne moc utahanýma chlapama na hlídku. Musulmani se blížili, ale jejich zásobování nestálo za mnoho, tak jsme věděli, že trochu času máme. Nahnal jsem kluky do transportéru, zapnul noční vidění a vyrazili jsme.
Když jsme ujeli asi dvacet kiláků od Rožňavy, směrem na jih, prakticky už v Maďarsku, vidím na silnici něco, co vypadalo jako postava. Normálně bych ji přejel, nevíš o co jde, nezastavuješ, navíc jsme neměli jistotu, jestli někde za stromem nečíhá muslimský voják s pancéřovkou. Postava zavrávorala a spadla nám přímo pod cestu…“
Historie Řádu svatého Lazara – 1. část
Samotný vznik řádu je natolik zajímavé téma, že se pokusím jej rozepsat podrobněji ve velmi stručném pojednání. Zde bych rád předem zdůraznil trvalou nepřetržitou kontinuitu a tradici Vojenského a špitálního řádu rytířů svatého Lazara Jeruzalémského. Proto první etapu jeho úžasných dějin pouze v krátkosti shrnu a další se pokusím v rámci časových možností rozepsat v dalších příspěvcích.
Sčítání lidu: Katolík nemá proč váhat
Máme tu sčítání a někteří z mých známých váhají, co napsat do nepovinné části dotazníku týkající se vyznání. Nejeden se mne ptal, co si o tom myslím. Tak aby se nemuseli ptát jednotlivě, rozhodl jsem se to tu sepsat. Tedy v mém sčítacím archu nebude ani prázdná kolonka, ani „Jedi“ či jiná pitomost. Bude tam prostě „církev římskokatolická“. A podle mne by totéž mělo být k nalezení u každého římského katolíka. A co by tam doprčic mělo být jiného a proč?
Připomínejme si zásluhy Církve vítězné (Katolická cesta J. Durycha XXVIII.)
Připomene nám je historie.
„… historie je nevyčerpatelná a kdyby badatelů bylo dvacetkrát tolik, než jich jest, ještě by to nestačilo, aby jakž takž bylo dohoněno v poznání lidstva to, co bylo zameškáno.“
Velmi často se Durych přimlouvá za to, aby se historii věnovalo více pozornosti. Nikdo nepochybuje o tom, že historie je skutečnou „učitelkou života“, nicméně lidé se neradi dávají poučovat: jsou již dostatečně moudří.
Kdesi jinde Durych dělí historii na dva okruhy: historii spásy a na tu „ostatní“, t. j. na historii hříchu, odporu k Bohu. Je zřejmé, že „historii spásy“ bylo v dřívějších dobách věnováno mnohem více pozornosti než dnes: vždyť přece o s p á s u – dle oficiálních údajů – dnes stojí jen hrstka blouznivců. A nestojíme-li tedy o spásu, co by nás měla zajímat historie s a m o s p a s i t e l n é h o katolického náboženství, které se navíc v historii „tolikrát a tolik zdiskreditovalo“. Mnohem spíše se náš, již dostatečně moudrý lid, zajímá o historii buddhismu a ostatních pohanských nauk, které se mu jeví exotičtějšími a tím pádem i mnohem přitažlivějšími. O historii křesťanství se zajímá toliko hrstka „zarytých staromilců.“
Bludař
Je-li někdo členem jakéhokoliv společenství, pak je to z důvodu nějaké své sounáležitosti a jednoty s ním, neboli je s tímto společenstvím ve vzájemném vztahu, spočívajícím např. v názorově očekávané neoddělitelnosti.
Nedávno jeden známý, horlivý a sebevědomý „znalec a strážce“ tradičních hodnot, suverénně a bohorovně veřejně prohlásil, že dnešní Církev je bludařská. Neměl na mysli církev jehovistů, ani odloučené bratry v různých protestantských denominacích, ani žádné východní církve. Řeč byla o Církvi katolické, jejíž je tento dotyčný členem.
