Monthly Archives: Květen 2011
Vnější znaky úcty jsou důležité
Z mnoha argumentů, které padají ohledně otázky přijímání na ruku, mne fascinuje jeden, který jsem v posledních týdnech zaznamenal několikrát. Ten argument tvrdí, že vnější znaky úcty nejsou důležité, protože Bůh vidí do našich srdcí. Přiznám se, že jen málokdy má člověk příležitost setkat se s tak ryzí pitomostí. Nebo nestoudností?
Rozhlédnutí 2011/5/30
Další sbírka zpráv a informací z týdne minulého i budoucího. 3. června se v katedrále v Hradci Králové rozloučíme s v pondělí 23. května zesnulým arcibiskupem Otčenáškem. Poslední podpisy pod Petici na podporu pronásledovaných křesťanů je možno dodat do konce května.
Koště – 9. díl
Pater Gaudencius při vyprávění obživl, když však přišla řeč na okolnosti, za kterých se s Uhurou (nebo Klárkou, chcete-li) musel rozloučit, byl zjevně dojat.
„Měli jsme ten den, kdy se to stalo, naplánováno, že zajedeme do Mnichova a vyřídíme nějaké nákupy, já sám jsem chtěl zajít za otcem biskupem, poradit se , co s Klárkou dál dělat. Netušil jsem, že toto již řešit nebudu muset, že sám budu mít co dělat, abych vyvázl holým životem.
Celé to začalo vlastně velmi fádně. Seděl jsem na faře, opravoval Klářiny sešity s gramatikou a náhle vidím, že k faře přijíždí auto. Z auta vylezli tři muži, jeden zůstal sedět za volantem. To už bylo podivné, došlo mi že mám hosty, sice nevítané, ale o to skutečnější. Zapomněl bych vám říct, Klárka byla u paní Hamsterové, kde přespávala, a v ten den se tam pozdržela, nevím sice už z jakého důvodu, každopádně toto zdržení mělo velký vliv na události, které pak nastaly.
Statečný svědek Kristův
Kardinál Wyszyński
„Lidé říkají, že čas jsou peníze, ale já vám říkám, že čas je láska.“ Tato slova řekl polský primas a kardinál Stefan Wyszyński, terciář řádu sv. Františka, od jehož smrti zítra uplyne třicet let. Láska ovšem zahrnuje i neúnavné úsilí o spásu duší, což si často žádá projevit odvahu tváří v tvář zlu a nekapitulovat před ním i za cenu osobních obětí. Že toto bylo kardinálu Stefanovi jasné, o tom vypovídá celý jeho život.
Narodil se ve vesnici Źuźela nad Bugiem na východě Polska. Pocházel ze starobylého selského rodu, u něhož v 19. stol. došlo k rozkolu. Zatímco jedna větev, z níž vzešel pozdější kardinál primas, se hlásila k polské národnosti a aktivně podporovala všechny vlastenecké iniciativy, druhá větev se přidala k Rusům a vydala ze sebe pozdějšího nechvalně známého generálního prokurátora Stalinovy éry téhož jména.
Básník a svět
Úkol básníkův jest dán slovy:
Chvalte Pána všecka pokolení! Chvalte Pána všichni národové!
Týká se to všech národů a věků, a tedy i nás. Básník má zachovávati svým hlasem historii země. Nečiní-li toho, historie ztrácí se jako voda zpět do hloubky, odkud se pak musí pracně dobývati, nemá-li se ztratiti úplně. Čím byla by trojská válka, kdyby nebylo Homéra?
Zemřel arcibiskup Otčenášek
Včera večer, tj. 23. května 2011, zemřel arcibiskup Karel Otčenášek (1920-2011), emeritní 23. biskup královéhradecký. Termín posledního rozloučení by měl být znám během dneška. Otče arcibiskupe, odpočívejte v pokoji!
Rozhlédnutí 2011/5/23
Je zde další Rozhlédnutí, tak pohlédněte, co se událo v minulý týden a co nás nyní čeká. Většina pozornosti hodných událostí se tak či onak týká lidských práv.
Koště – 8. díl
Čekal jsem, až se Pater Gaudencius opět rozmluví, bylo však zjevné, že je pohnut při vzpomínce na to, co tehdy zjistil.
„Netrvalo dlouho a po několika týdnech, kdy se malá učila němčinu s pozoruhodným pokrokem, který též nebyl náhodný,
jsme si vytvořili už takovou slovní zásobu, že bylo možno rozmlouvat prakticky o všem. Hrůza, která se na mne vyvalila, však předčila veškerá má očekávání.
Uhuřino vyprávění o vojenské laboratoři, kde vyrůstala, byla nepředstavitelná směs z cynickosti, děsu, pohrdání lidskou důstojností a urážek Boha.
Universae Ecclesiae slovensky + kardinál Koch
Na webu je k dispozici slovenský překlad instrukce Universae Ecclesiae, kterou vydala papežská komise Ecclesia Dei za účelem objasnění výkladu a uplatňování motu proprio Sumorum pontificum. Překlad vypracoval jeden z nejuznávanějších slovenských znalců kanonického práva, Mons. Ján Duda. Instrukce především jasně vyvrací některé námitky, které byly házeny do cesty poutníkům či skupinám žádajícím tridentinu utvořeným z věřících vícera farností.
Zároveň doporučuji krátký článek na Radiu Vatikán, v němž je shrnuto vyjádření kardinála Kocha o Sumorum pontificum, tradiční liturgii a vážných vadách liturgické reformy, která proběhla po 2. vatikánském koncilu. Sice mám pochybnosti o jeho vizi, že obě formy nebudou koexistovat dlouho, a řekl bych, že kardinál Koch zapomíná na problém dnes relativně běžné svévole, která (i v České republice) místy likviduje kostely a připravuje NOM o zbytky důstojnosti a úcty k Bohu, které ani Bugniniho reformátoři mše nedokázali vymýtit. Nicméně oceňuji, že kardinál Koch jasně vidí alespoň některé vážné strukturální problémy, kterými NOM trpí, a nebojí se o nich veřejně mluvit.
Fakty namiesto demagógie
Na demagógiu Borisa Cveka na stránkach českého internetového denníka Britské listy (ďalej už len BL) som si už zvykol, preto ma ani veľmi neprekvapil jeho príspevok „OBSKURANTISMUS: Monarchistické a čarodějnické divadýlko“, uverejnený v Britských listoch dňa 1.5.2011. (http://www.blisty.cz/art/58428.html)
Ani tento príspevok sa nevymyká z klasického rámca Cvekových príspevkov s katolíckou problematikou na stránkach BL. Pre všetky sú charakteristické tieto 3 znaky:
1.agresívne protikatolícke zameranie
2. totálna absencia faktov
3. absolútna neznalosť katolíckej problematiky.
Ja sám som už niekoľkokrát Borisovi Cvekovi verejne vytkol tieto nedostatky, raz dokonca aj na stránkach BL. (http://blisty.cz/art/54151.html)
Pán Cvek v horeuvedenom článku zosmiešnil proces blahorečenia pápeža Jána Pavla II., spochybnil zázračné uzdravenia, a z nás, katolíkov, urobil stupídne stádo stredovekých primitívov. Isteže, nie je prvý ani posledný a má právo na pochybnosti. Ale robí to bez základnej znalosti problematiky, zásadne pritom ignorujúc fakty. Nemohol som takúto bezostyšnú provokáciu ponechať bez odozvy a promtne som reagoval. Môj prvý článok šéfredaktor BL, pán Čulík, neuverejnil, pretože mu vytýkal isté nedostatky. Keďže však nezvyknem zostať na polceste, článok som prepracoval a takto upravený som ho znovu poslal pánovi Čulíkovi na uverejnenie, no ani v takto upravenej podobe článok neprešiel cenzúrou redakcie BL. Preto som hľadal inú redakciu, ktorá by bola ochotná uverejniť ho.
