Monthly Archives: Říjen 2020
Vzpomínka na nenarozené 2020
Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.
V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým tento osud hrozí, a za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili.
Biskup Schneider: Reakce na koronavirus „nese známky světové vlády“
Mons. Athanasius Schneider
28. září 2020 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider v novém interview diskutuje o reakci na koronavirus a v globální reakci na něj spatřuje „známky světové vlády“. Rovněž poukazuje na plány zednářských skupin, které usilují „volnost, rovnost a bratrství“ a dodává, že s rouškami na obličeji „teď všichni na celém světě vypadáme stejně“.
V rozhovoru s novinářkou Gloria.tv Evou Doppelbauerovou z 20. září se biskup Schneider zabýval několika významnými tématy, mimo jiné důsledky mezináboženských setkání v Assisi za papeže Jana Pavla II., svými zkušenostmi z dob Sovětského svazu ve srovnání s dneškem a současnou protestantizací katolické víry a jejím přizpůsobováním světu.
V odpovědi na otázku, která se týkala varování před světovou diktaturou v souvislosti s opatřeními proti koronaviru a toho, zda o tom existují důkazy, biskup Schneider vysvětloval, že „konkrétní důkazy neexistují, protože pokud světová diktatura vzniká, budou lidé, kteří ji plánují, dost chytří na to, aby důkazy nezanechali.“ Jinak by se podle kazašského biskupa německého původu předčasně prozradili. Přesto podle něj „existují jasná vodítka, že cílem je světová vláda,“ například slova jistého prominenta, který už před pěti lety tvrdil, že k zavedení nové světové vlády bude zapotřebí epidemie. To je významné, protože to říkali „někteří významní lidé,“ dodal Schneider.
Arcibiskup Vigano: Kdo nestojí pod praporem Krista, pomáhá zlu
Dokud nepochopíme, že s lidmi, kteří se dopouštějí nepravosti, nelze vést dialog (Mat 7,22), že není žádná shoda mezi světlem Kristovým a mrakem satanovým, tak nebudeme schopni zvítězit v tomto střetu. Nebudeme totiž schopni uznat, že vedeme boj s pekelnými silami. V této válce vždycky stály a stojí proti sobě dvě strany. Ti všichni, kteří nechtějí stát jasně pod praporem Krista, neodvratně pomáhají služebníkům Zlého – toto říká arcibiskup Carlo Maria Viganò v rozhovoru s Markem Tosattim.
Arcibiskup Carlo Maria Viganò poskytl nový mediální rozhovor. V interview s vatikanistou Markem Tosattim se vyjádřil k šanci na zlepšení stavu nynější Církve, k jejím problémům v USA, k volební kampani a k jeho vlastním očekáváním. Bývalý apoštolský nuncius vidí příčinu rozkladu, který dnes vidíme, už v 60. letech minulého století, v kontestaci tradičních hodnot, která se projevila jak v průběhu jednání II. vatikánského koncilu, tak i během studentských protestů. Rozhovor proběhl 12. září na svátek jména Panny Marie.
Svátek Mateřství Panny Marie, nebo papeže Roncalliho?
11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.
Papež Pius XI. v roce 1931 zavedl svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie na připomínku 1500. výročí efezského koncilu, který dal Panně Marii titul Theotokos neboli Bohorodička, a určil pro něj 11. říjen. Není to tedy starodávný svátek (podobně jako svátek Krista Krále, který ustanovil tentýž Pius), ale zapadá do pomalého a láskyplného procesu rozšiřování, jenž tradiční liturgii po dvacet století obohacuje o stále nové stránky zbožnosti.
Papež Jan XXIII. se rozhodl zahájit druhý vatikánský koncil 11. října právě proto, že to byl svátek Božího Mateřství Panny Marie.
Přenesme se do doby po koncilu: Bugniniho Consilium svátek zrušilo a sloučilo ho s 1. lednem, který býval oktávem vánočním a svátkem Obřezání Páně, ale nově se měl nazývat „slavnost Matky Boží Panny Marie.“ Spousta hektického odstraňování, přesunování a přilepování… A pak přišel papež František, který Jana XXIII. prohlásil za svatého a 11. říjen za JEHO svátek.
CoVid ve vyšebrodském klášteře
Vyšebrodský klášter je v karanténě poté, co na CoVid-2019 ochořel převor P. Justin Berka O. Cist. Modleme se za jeho uzdravení i za zdraví ostatních bratrů.
Ignác Pospíšil
Očkovat, či neočkovat?
Ponechme pro tuto chvíli stranou otázku, zda šíření koronaviru parametry pandemie splňuje či nesplňuje a zda potenciální nebezpečnost pro některé skupiny k drastickým omezením celé společnosti opravňuje či neopravňuje. Nepochybné je, že se existující situace masivně zneužívá k rozšiřování a utužování moci státu nad občany i v oblastech, kde je vliv státu třeba držet na uzdě (rodinný život), k propagaci takzvané „nové normality“ a k šíření všelijakých prapodivných nápadů, například možnosti zavádění „covid-pasů“, které by svobodu cestování omezovalo jen na občany s prokázanou vakcinací proti koronaviru. Vakcína byla ostatně vzývána jako jediné skutečné řešení téměř okamžitě poté, co se virus začal šířit.
Farmaceutické společnosti se celkem pochopitelně chopily příležitosti slibující nesmírné zisky a do roka a do dne od chvíle, kdy jsme o nemoci covid-19 poprvé slyšeli, se začínají objevovat zprávy slibující vakcínu připravenou k použití v horizontu několika měsíců, přičemž zároveň propukají i diskuse, zda by očkování nemělo být povinné, případně jaké sankce hrozí občanům, kteří by ho odmítli (již zmíněné omezení možnosti cestovat, diskriminace v zaměstnání či ve škole). Česká republika prozatím počítá s očkováním hrazeným z veřejného zdravotního pojištění jen pro vybrané skupiny občanů, ovšem vzhledem k rychlosti, s níž čeští vládní představitelé mění názory, na dobrovolnost očkování u nás nelze zcela spoléhat.
Pro obránce života nenarozených dětí pak ke všem řekněme obecným problémům s vakcínou, jako je otázka bezpečnosti produktu vyvinutého a odzkoušeného tempem, jehož jsme v tomto případě svědky, přistupuje ještě značný morální problém související s tím, že přinejmenším některé nadějné vakcíny vznikají na bázi kmenových buněk z potracených dětí. Pro laika v daném oboru – eventuálního příjemce očkování – je samozřejmě nesmírně obtížné se v jednotlivých látkách nějak zorientovat.
