Tag Archives: papež František
Kdo bude další na řadě?
Papež František dělá čistky. Nejprve biskup Daniel Fernandéz z Portorika, poté biskup Joseph Strickland z USA, jak o případu DaH referovaly, teď kuriální kardinál Raymond Leo Burke, jemuž římský pontifik zastavil plat a vypověděl jej z jeho římského bytu (srvn. článek na https://apologie.info). Kdo z hierarchů se odváží poukázat na nepravověrnost Bergogliových vyjádření, je postižen degradací nebo přímo odstraněním. Kdo bude další na řadě? Arcibiskupové Carlo Maria Viganó nebo Jan Pawel Lenga jsou již v důchodu, jim dle kanonického práva může pouze zakázat veřejně udělovat svátosti (což stejně mohou jako důchodci pouze se souhlasem ordináře diecéze, v níž se nacházejí), nebo je exkomunikovat. I toho je nynější pontifik schopen, jenže z analytického pohledu by to bylo přece jen „příliš silné kafe“. Nota bene hierarchové v důchodu pro něj představují pouze minimální nebezpečí, horší je to s těmi, kteří jsou v úřadu a mají vliv. Je otázka, jestli vůbec a kdy zasáhne tvrdá Františkova pěst proti kazachstánskému biskupovi mons. Athanasiovi Schneiderovi, který si také nebere při kritice současného pontifikátu žádné servítky. Ten má ale proti Stricklandovi a Burkeovi tu výhodu, že je pouze pomocným (světícím) biskupem – a to v „zapadákově“, kde navíc katolíci představují pouhých 1,5 proc. populace.
Nicméně zanechme spekulací a všimněme si faktů. Papež František se zbavuje biskupů, kteří ho kritizují z pozic ortodoxie. Ani jednou však nezakročil proti zjevným heretikům v biskupských úřadech, kteří žehnají homosexuálním párům, podávají sv. přijímání propotratovým politikům nebo hlásají uvolněnou morálku ohledně 6. a 9. přikázání. Ti jsou „v pořádku“, zvláště pak když dělají potíže tradiční mši sv., kterou Bergoglio nejspíš přímo nenávidí a proti níž vydal patřičné dokumenty. To je jasný a viditelný trend tohoto pontifikátu k definitivnímu prosazení novocírkve, jež nemá s autentickou Katolickou církví již nic společného kromě názvu. Měla by se nazývat spíše humanisticko-ekologicko-klimatickou sektou – a nikoli Katolickou církví. Kdo z biskupů se proti tomu ozve, musí pryč.
Papež František osobně odvolal amerického biskupa Josepha Stricklanda
VATIKÁN (LifeSiteNews) –– Papež František odvolal biskupa Josepha Stricklanda z úřadu pastýře a biskupa diecéze Tyler v Texasu.
Šokující oznámení se objevilo v denním bulletinu Svatého stolce 11. listopadu. Uvádí se v něm prostě: „Svatý otec uvolnil z pastýřské správy diecéze Tyler (USA) J.E. Msgr. Josepha E. Stricklanda a jmenoval biskupa z Austinu J.E. Msgr. Joea Vásqueze apoštolským administrátorem uprázdněné diecéze.“
Horší než Galileův proces
Každý, kdo chodil do školy, slyšel o Galileu Galileim a „kruté církevní inkvizici“, která jej mučila a přinutila odvolat vědeckou tezi o zemi obíhající kolem slunce (heliocentrismus), neboť Církev prý zastávala názor, že slunce a ostatní planety naopak se točí kolem země (geocentrismus). Samozřejmě je to vylhané, Galileo nejenže nebyl mučen, ale nestrávil ani minutu ve vězení, nota bene značná část viny byla i na jeho straně, neboť hlásal své stanovisko netolerantně a oponenty urážel, ačkoliv svou teorii nemohl tenkrát ještě dokázat. Koneckonců církevní autority mu nezakazovaly hájit heliocentrismus, pokud bude tuto nauku předkládat pouze jako vědeckou hypotézu a nikoli jako zaručenou a neomylnou pravdu s tím, že kdo ji nezastává, je imbecil (tak Galilei skutečně psal).
Nicméně faktem je, že římská inkvizice v procesu proti Galileimu r. 1633 rovněž pochybila, neboť se nechala vmanévrovat do pozice, která jí nepříslušela, kdy rozhodovala ve věcech vědy a nikoli víry. Podrobněji pojednávám o tomto případu ve své knize „Apologetická abeceda dějin Katolické církve“ pod heslem „Galileo Galilei“.
Jenže tento úlet tehdejší inkvizice je mnohonásobně překonán nynějším papežem Františkem s jeho požadavkem „ekologické konverze“. Svatý stolec zveřejnil dne 25. května poselství římského pontifika k letošnímu Světovému dni modliteb za péči o stvoření, jenž připadne na 1. září.
Rorate Caeli: Zatím stále jen fámy
Pokud jde o zvěsti o tom, že se chystá nový dokument o latinské mši, které se v poslední době šíří, naše zdroje [tj. zdroje Rorate Caeli] v Římě popřely jeho existenci či že se přinejmenším plánuje.
***
Avšak jedno důležité upozornění, a to naše, nikoli od našich zdrojů: za tohoto pontifikátu se přehršel nové legislativy objevuje každý měsíc. Na rozdíl od toho, co bylo zvykem v minulosti, legislativa za Františka nevychází z uvážlivé procedury, kdy se od každé zainteresované kongregace žádá zpětná vazba a připomínky. Ve Františkově právu žádná procedura neexistuje.
František jmenoval do Papežské akademie pro život propotratovou ateistku
Noční můra bez konce: to je šílený pontifikát, v němž v současné době trpíme.
Papežská akademie pro život byla jedním z velmi mála pozitivních výtvorů pokoncilní doby. Není překvapivé, že se zrodila z nápadu dr. Jerôma Lejeuna, jednoho z největších hrdinů obrany života, který ji navrhnul Janu Pavlovi II. a byl jmenován jejím prvním předsedou.
Od příchodu Františka se nová Papežská akademie pro život stala líhní odporu proti katolické morální nauce: od antikoncepce přes homosexualitu až po potrat a jiné věroučné otázky neexistuje ani jedna, v níž by Akademie pod vedením arcibiskupa Vincenza Paglii nezpůsobila pohoršení.
Včera František jmenoval její nejnovější členy, mezi nimi radikálně levicovou ekonomku, Italku žijící ve Spojených státech jménem Mariana Mazzucatová. Mazzucatová je zapřisáhlá ateistka s vazbami na Světové ekonomické fórum a hlasitá zastánkyně potratů. Po největším vítězství amerických katolických laiků a jejich spojenců za mnoho desetiletí, totiž poté, co Nejvyšší soud USA zvrátil zvrhlé a vražedné rozhodnutí v případě Roeová vs. Wade, se Mazzucatová na Twitteru připojila ke kritikům nového rozhodnutí a protikřesťanským výrokům, které v této souvislosti zazněly.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroje:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2022/10/francis-names-pro-abortion-atheist-as.html#more
Kardinál Müller: Synoda papeže Františka představuje „nepřátelské převzetí Církve“
.jpg)
Kardinál Müller
Kardinál Gerhard Müller se pustil do synody o synodalitě, jíž adresoval své dosud nejostřejší poznámky na téma směřování Katolické církve za papeže Františka, když synodální proces označil za „nepřátelské převzetí“ Církve, které hrozí koncem katolictví.
Ve výbušném rozhovoru pro pořad televize EWTN The World Over bývalý šéf nejvyššího vatikánského úřadu pro věrouku odsoudil nepravověrné postoje, které vyjadřuje vedení synody a které se objevují v synodálních zprávách, a stěžoval si, že se synoda soustřeďuje na jakési „zjevení svépomocí“, které je v protikladu ke katolické víře.
„Jde o systém svépomocného zjevení a okupaci Katolické církve,“ „nepřátelské převzetí Církve Ježíše Krista, která je sloupem zjevené pravdy,“ řekl kardinál Müller moderátorovi EWTN Raymondu Arroyovi. „Nemá to nic společného s Ježíše Kristem, s Trojjediným Bohem. Oni si myslí, že nauka je jen něco jako program politické strany, který se může změnit podle jejich voličů.“
Útoky na kostely a prolife centra sílí
Od zveřejnění rozsudku Nejvyššího soudu, který ruší nemožnost jednotlivých států USA zakázat potraty, tj. během jednoho měsíce, bylo zaznamenáno již více než 100 útoků na centra prolife, poskytující pomoc těhotným ženám, a katolickým kostelům. Poslanci Sněmovny reprezentantů, v níž mají převahu demokraté, v této souvislosti odmítli návrh republikánů na rezoluci zavazující vládu prezidenta Bidena podniknout přísnější opatření proti vzrůstajícímu násilí a proti agresorům a vandalům.
Tyto zločiny nezačaly až po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu. Ještě předtím, když v květnu unikla informace o tom do médií, jich bylo spácháno přes 50, po 24. červnu až do dneška více než 100, úhrnem tedy skoro 200. Jedná se hlavně o požáry, vandalismus a zastrašování soudců a politiků. Soudce Brett Kavanaugh, jeden z těch, kteří hlasovali pro zrušení rozsudku z r. 1973 legalizujícího potraty bez omezení, se málem stal obětí atentátu.
Od Traditionis custodes k responsa ad dubia (2.)
2. Kritérium synodality
Druhým kritériem, které je třeba při výkladu a aplikaci TC a RAD používat, je kritérium synodality. Podle něj mají kněží do rozlišování aplikace předpisů TC a RAD zapojit věřící.
Synodalita především znamená naslouchání a následování Ducha svatého. Musíme „opustit pohodlné pastorační kritérium ,vždycky to tak byloʿ“ a místo toho „odvážně a tvořivě promýšlet cíle, struktury, styl i evangelizační metody svých společenství“ a „velkoryse a odvážně aplikovat podněty tohoto dokumentu [tj. Evangelii gaudium] bez zákazů a obav.“ [1] Synodální duch tudíž znamená opustit pohodlný pastorační postoj, který například říká „liturgie se už několik desetiletí slouží takto“, bez zákazů a strachu promýšlet metody a následovat Ducha svatého, který nás může inspirovat k tomu, abychom vyzkoušeli určitý ritus.
Někteří pokřtění, kteří sledují corpus prohlášení papeže Františka, mohou dojít k přesvědčení, že při výkladu a aplikaci TC a RAD je třeba brát v úvahu ještě další body: a) úmyslné dělání povyku; b) revoluční povahu víry; c) odsouzení proselytismu a d) odsouzení klerikalismu. Prozkoumejme tyto body podle papeže Františka.
Dříve boj, dnes kapitulace
Při sledování servility většiny hodnostářů Katolické církve vůči dnešnímu covidovému a vakcinačnímu diktátu je nutno se ptát: Bylo tomu tak i v minulosti, nebo jde pouze o fenomén současného tzv. aggiornamenta (doslova „zdnešnění“) vyhlášeného papežem Janem XXIII. v předvečer II. vatikánského koncilu?
Církevní tradice vždycky chápala svůj vztah ke světské moci dle příkladu sv. Jana Křtitele. Když vládce dával veřejné pohoršení nebo když vyhlašoval zákony odporující přirozenému mravnímu zákonu a Božím pravdám, dobří pastýři cítili povinnost ozvat se i za cenu oběti vlastního života. Sv. Jan Křtitel odvážně řekl tetrarchovi Herodovi Antipovi: Není ti dovoleno mít tuto ženu – a přišel o hlavu. Božský Spasitel se veřejně postavil proti nesmyslným rituálním předpisům, jimiž předáci izraelského národa sužovali prostý lid – a skončil na kříži mimo jiné i kvůli tomu.
Následování příkladu Krista a jeho předchůdce Jana Křtitele v této věci mnoha papeži, biskupy, duchovenstvem i laiky se vine jako zlatá niť celou historií Církve. Sv. Ambrož v Miláně ve 4. stol. zabránil císaři Theodosiovi ve vstupu do chrámu, poněvadž se dopustil v Soluni nespravedlivého krveprolití, jeho současník byzantský patriarcha sv. Jan Zlatoústý vystupoval proti císařskému dvoru na obranu utiskovaných poddaných – a skončil ve vyhnanství. V 7. stol. byl mučen, odsouzen k smrti a nakonec odeslán do exilu i papež sv. Martin I., když se vzepřel nároku císaře Konstanse II. vyhlašovat dogmata a vnucovat Církvi herezi monoteletismu (tj. že Kristus má pouze jednu přirozenost, božskou, nikoli božskou i lidskou zároveň). Do exilu musel na nějakou dobu v 9. století další papež sv. Mikuláš I., když odmítl legalizovat cizoložství lotrinského krále Lothara.
U nás se moravský metropolita sv. Metoděj o málo let později dostal do konfliktu s knížetem Svatoplukem, poněvadž se nezdráhal veřejně kárat jeho promiskuitní život. Pražský biskup sv. Vojtěch v 10. stol. odešel po konfliktu s knížetem Boleslavem II. z Čech, protože se nehodlal smířit s pohanským způsobem života mocných a s jejich podporou obchodu s otroky. Papež sv. Řehoř VII. v 11. stol. zemřel ve vyhnanství, neboť se postavil proti nárokům římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. rozhodovat o nominaci biskupů a opatů. V Polsku v 11. stol. krakovský biskup sv. Stanislav ze Szczepanowa a v Anglii ve 12. stol. canterburský arcibiskup sv. Thomas Beckett byli světskými vládci zavražděni, protože kárali jejich veřejné hříchy a odvážně čelili jejich úsilí poručníkovat Církvi.
Od Traditionis custodes k responsa ad dubia
Poznámky k hermeneutice právních předpisů papeže Františka
Úvod
Papež František vydal motu proprio Traditionis custodes (TC) a 18. 12. 2021 schválil responsa ad dubia (RAD) k uvedenému dokumentu.
Někteří se domnívají, že responsa znamenají, že římskému ritu zvoní hrana, ale následujícími řádky prokážeme, že tomu tak není. Svůj výklad podřizujeme soudu hierarchické autority a upřesňujeme ab initio, že naše práce má sloužit pouze jako podpůrný prostředek, jehož cílem je přispět k prohloubení hermeneutických kritérií, která by měla být využita při interpretaci různých norem promulgovaných Svatým otcem na základě pravidel, která Církvi milostivě dal on sám. Zbývá dodat, že budeme vděčni za jakýkoli komentář, který nám pomůže zlepšit či opravit eventuální vadné body v naší studii.
Třebaže mnozí mohou být v pokušení číst tyto texty (TC a RAD) fundamentalisticky, chceme-li být koherentní s výroky papeže Františka, je fundamentální Traditionis custodes a responsa ad dubia nevykládat a/nebo neaplikovat rigidně.
