Monthly Archives: Říjen 2021
Biskup Schneider: Modleme se za vysvobození Vatikánu z duchovních okovů zla
V nejnovějším rozhovoru pro katolický magazín The Remnant biskup Athanasius Schneider obrací pozornost k souvislosti mezi „aktem modloslužby ve Vatikánu”, jakým byla pocta jihoamerickému božstvu Pachamama, a všeobecným lockdownem kostelů a vznikem nového „náboženství tělesného zdraví“. „Volejme o pomoc k andělům, aby vyhnali vetřelce zla, kteří infikují Církev,“ říká konzervativní hierarcha.
Mons. Schneider vystoupil na konferenci věnované katolické identitě v americkém Pittsburgu. Při té příležitosti poskytl rozhovor Michaelu J. Mattowi, vydavateli magazínu The Remnant. V něm tento biskup z Kazachstánu uvádí, že v jeho diecézi nikdy nedošlo k lockdownu kostelů a k nucení věřících, aby nosili roušky. Sv. přijímání bylo rozdáváno výlučně vkleče a do úst. Biskup věří, že se tak stalo díky vrozenému zdravému rozumu u lidí Východu, ale hlavně díky Boží ochraně umocněné skutečností, že se tam nikdy nepřipustila urážka Boha skandálním zvykem podávání sv. přijímání na ruku.
Kazašský biskup dává najevo svůj hluboce kritický postoj k tomu, že Sv. stolec se připojil ke globalistické agendě realizované pod záminkou tzv. pandemie koronaviru. Vatikán přistoupil „k exekuci agendy světových mocností“, jejímž základem se staly „tzv. pandemie, kult země a protirodinné postuláty“. – Sv. stolec se stal jakýmsi kaplanem OSN, globalistické agendy, naturalistické, protikřesťanské, kompletně materialistické mentality a ideologie – zdůrazňuje. „Tělesné zdraví se stalo náboženstvím” – dodává a upozorňuje, že je to důsledek rozvoje komunistických bludů zrozených v Rusku, které zaplavily svět. To je v souladu s tím, co předpověděla Matka Boží ve Fatimě, jestliže se lidstvo neobrátí k Bohu. – Apoštolský stolec se stal promotorem materialistické ideologie, jež staví na první místo tělo s újmou pro zdraví ducha a perspektivu věčnosti.
Co nás, katolíky věrné Písmu a Tradici, čeká po volbách?
Většina čtenářů zajisté odpoví jednoznačně: Nic dobrého. Někteří se možná domnívají, že jediným pozitivem letošních voleb bylo, že se KSČM nedostala do Sněmovny. Jenže já jako starý tvrdý antikomunista a bojovník proti minulé totalitě to za přínos vůbec nepovažuji. KSČM je už fosilní zkamenělina neodmyslitelná od tzv. „reálného socialismu“ minulé epochy, kterou už ani dnešní třicátníci, tedy lidé vstupující mezi střední generaci, vůbec nezažili. Přitahuje převážně starší občany, vesměs členy bývalé KSČ, kteří nemohou zapomenout, jak se měli za Husáka „dobře“ a rádi by se k těmto časům vrátili. Jenže takový návrat je nemožný.
Samozřejmě je špatnou vizitkou české politické scény, že od r. 1990 přetrvávala marxisticko-leninská KSČM pořád ve Sněmovně. Dnes jsou ale větším nebezpečím neomarxistické strany a politické subjekty – a právě ony v těchto volbách posílily a směřují ke koaliční vládě 5. Nenechme se mýlit tím, že Piráti, hlavní nositelé tohoto neomarxismu, genderismu a greenhornismu v podání stejně neomarxistické, genderistické a greenhornistické EU, ztratili a díky kroužkování mají jen 4 poslance. Jak zaznělo v televizním zpravodajství, tak Ivan Bartoš žádá v rýsující se vládě 5 subjektů o 3 ministerská křesla. A ideově naprosto bezzubý STAN se plně přizpůsobí jejich programu, tj. „manželství pro všechny“ včetně polyamorie, maximální podpory „práva ženy na svobodnou volbu“ čili potratu, eutanázie, pornografie apod. Fanatická nenávist Pirátů vůči katolické víře a zjevené pravdě se projevila markantně zcela nedávno u příležitosti obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Těm, kdo mají krátkou paměť, stačí připomenout, co všechno vyváděl pražský primátor Hřib, politik právě této strany.
A nejde pouze o Piráty. TOP 09 se svojí vůdkyní Markétou Pekarovou-Adamovou není o nic lepší. Zapomnětlivým se sluší připomenout její předvolební výrok, že jako katolička (!) bude podporovat homosňatky a potraty. Pro TOPku je také jednoznačnou vizitkou, že nemravný Dominik Feri, jehož promiskuitní a prasácký život byl všeobecně znám, se mohl stát jejím poslancem a musel rezignovat teprve poté, co ho některé ženy obvinily ze sexuálního nátlaku a obtěžování.
Takže zde máme dva jasné subjekty, téměř jistojisté členy předpokládané vládní koalice premiéra Petra Fialy, které jednoznačně prosazují hodnoty zcela v rozporu s přirozeným mravním zákonem a katolickou etikou. Oba jsou zároveň eurohujerští. A co ty zbývající tři? Již jsme zmínili hnutí STAN, které žádné ideové zakotvení nemá a přizpůsobuje se bezvýhradně svému koaličnímu partnerovi, tj. Pirátům.
ODS již dávno není konzervativně liberální stranou exprezidenta Václava Klause, i když ideologický liberalismus jako vyznavači katolické sociální nauky odmítáme. ODS postupně devalvovala na čistě pragmatické a zároveň ideově amorfní politické seskupení hájící ekonomické zájmy některých oligarchických finančních skupin. Problematika rodinných hodnot a ochrany nenarozeného a končícího života, které jsou a musí být pro katolíky klíčové, není pro ni důležitým tématem. Někteří její politikové se sice tu a tam vyjádřili pozitivně v jejich prospěch, učinil tak několikrát, byť slovy nemastnými neslanými, i samotný předseda Fiala, prohlašující se jinak za katolíka, nicméně jiní politikové téže strany se netají opačným názorem. Stejně tak i ve vztahu k EU: někteří jsou kategoricky pro, jiní mají kritický přístup. Spoléhat proto na tuto amébní beztvarou politickou masu je přinejmenším riskantní, zvláště pak když se spojuje s PirátoStanem a TOP 09.
A KDU-ČSL? Ti, kteří jí dali svůj hlas zakroužkováním jejich kandidátů, pokud jsou niterně stále ještě katolíky, budou brzy litovat. Předseda Marian Jurečka se sice vyslovil před volbami jednoznačně pro manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, nicméně po mediálním ataku nedůstojně vycouval. Tím dal signál, jak bude KDU-ČSL jednat, až se stane členem vládní koalice.
Takže nás čeká od případné nové vlády frontální útok proti mravním hodnotám přirozeného zákona a Zjevení – a to paradoxně za situace, kdy její premiér i jednotliví ministři budou zdůrazňovat svůj katolicismus. V dnešním světě to není nic neobvyklého, cožpak potratářský prezident USA Joe Biden nechodí ostentativně svatokrádežně ke sv. přijímání podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau? Přitom právě za jejich vlád tam probíhá náboženské pronásledování katolíků, jaké dějiny nepamatují. Věřící, kteří deklarují jasně své odmítání potratů, eutanázie, homosňatků a genderové ideologie jsou mediálně pranýřováni a vyhazováni ze zaměstnání jako „homofobové a extrémisté“, mnohdy končí i před soudem.
Nemylme se, toto nás čeká. Předchozí Babišova vláda nebyla samozřejmě ničím pozitivním a není třeba to připomínat, všichni to víme. ANO, podobně jako současná ODS, bylo pouhým bezideovým ryze ekonomickým hnutím, což neplatilo o jejím koaličním partnerovi ČSSD. Socialisté byli ale příliš slabí na to, aby svůj program podpory potratů a homosňatků protlačili více dopředu. Ve Fialově vládě naopak bude těchto subjektů více a silnějších.
A ještě něco: Babišova vláda zcela kapitulovala před EU, OSN a WHO ve věci lockdownů, vynucované vakcinace a dalších nesmyslných opatření proti covidu a stala se tak nositelkou a prosazovatelkou sanitární diktatury. Tím se její představitelé stali spolupachateli zločinů proti lidskosti, jak konstatuje stále více světových právníků. Politické subjekty tvořící se vládní koalice pod taktovkou prof. Fialy budou v tomto trendu pokračovat, jasně to dokázaly po celou dobu rok a půl trvající podvodné pandemie, kdy všichni jejich poslanci hlasovali pro pandemický zákon a nijak nezpochybňovali nesmyslná opatření včetně násilně zaváděného očkování a diskriminace nenaočkovaných. Pokud vznesli kritické námitky, tak pouze technického charakteru. Domnívat se tedy, že eventuální Fialův kabinet se v tomto ohledu bude chovat jinak než předchozí Babišův, by bylo hodně, ale opravdu hodně naivní. Navíc je zřejmé, že případná Fialova vláda se bude v ještě větší míře přizpůsobovat Bruselu, jenž na teroristická opatření omezující svobody lidí tlačí.
Prognóza tedy: nic moc, žádná změna k lepšímu, spíše k horšímu. Jenže je to naštěstí jen prognóza, nikoli jistota. Předpoklady se nemusí naplnit. Ještě je tady Pán Bůh a přesvatá Matka Panna Maria. Máme měsíc říjen, měsíc vítězství křesťanských vojsk u Lepanta, měsíc svatého růžence. A ten dokáže dělat divy, jak Neposkvrněná už mnohokrát v historii ukázala.
PhDr. Radomír Malý
„Legitimní ilegalita“: Rozhovor LSN s Martinem Mosebachem
LifeSite: Mohl byste pro naše čtenáře nejprve shrnout svou počáteční reakci na motu proprio Traditionis custodes a doprovodný dopis k němu?
Mosebach: Motu proprio Traditionis custodes (TC) doposavad analyzovalo tolik významných osobností, že je zbytečné se tím znovu podrobně zabývat. Proto bych rád zdůraznil jen dva body, jež představují problém, který budou muset řešit kanonisté – mně k tomu scházejí předpoklady v oblasti církevního práva.
Za prvé papežské rozhodnutí patrně vychází z nesprávných premis. Neustále se objevují zvěsti pocházející od lidí, kteří tvrdí, že příslušné dokumenty viděli a že průzkum mezi biskupy týkající se jejich zkušeností se starým ritem dospěl k přesně opačným výsledkům, než se říká v papežském dokumentu. Protože průzkum se drží v tajnosti, nelze tyto zprávy vyvrátit.
Za druhé jsou nesprávná také fakta uvedená v TC: Mešní obřad promulgovaný papežem Pavlem VI. koneckonců není jediným ritem katolické Církve. Papež František si pro sebe nárokuje údajné právo, na základě kterého i papež Pius V. měl údajně vytvořit římský ritus. Problém je v tom, že Pius V. nový mešní obřad nevytvořil, nýbrž jako univerzální zavedl ritus, jemuž v té době bylo již více než tisíc let, ritus Řehoře Velikého, který byl ritem papežů a ani Řehoř ho nevytvořil, ale pouze uspořádal.
Papež František navíc mnohé příznivce staré mše obviňuje z útoků na druhý vatikánský koncil, přičemž pravdou je pravý opak: většina z nich si stěžuje, že liturgická reforma Pavla VI. se nedržela pokynů druhého vatikánského koncilu, jak dávno prokázalo velké množství prací.
Nadto je zavádějící se neustále odvolávat na druhý vatikánský koncil, který nepředstavuje konečný stav nauky. Tu od té doby dále rozvíjí magisterium Církve tam, kde bylo zapotřebí ji vyjasnit. Mám na mysli například instrukci Dominus Jesus – v tomto ohledu je druhý vatikánský koncil již historií.
Liturgii také nelze posuzovat podle toho, zda ti, kteří ji v současnosti slouží, zastávají přijatelné politické názory. Jak je dobře známo, Otčenáš se modlí i heretici, a přesto je pro katolíky závazný.
Papež tvrdí, že motu proprio Benedikta XVI. bylo napsáno proto, aby zpět do plného společenství s Církví přivedlo členy Společnosti sv. Pia X., což je rovněž prokazatelně lživé. Papež Benedikt své motu proprio vydal, protože byl přesvědčen o vysoké duchovní hodnotě staré mše – nazval ji „zakopaným pokladem“, který je třeba opět vynést na světlo. Smíření s FSSPX hrálo v tomto kontextu jen podřadnou roli.
Nejdůležitější opomenutí papeže Františka však spočívá v tom, že nezmiňuje nauku svého předchůdce, že tradiční liturgie nebyla nikdy zakázána, protože zakázána být nemůže, což omezuje pravomoc papeže. Toto učení je stále platné bez ohledu na dokument, v němž bylo publikováno. V tomto smyslu se opakovaně vyjádřil sám papež Benedikt. Teprve nyní vychází najevo, že opatrná revize papolatrie, která odporuje tradici a která se objevila po prvním vatikánském koncilu, byla snad historicky nejvýznamnější iniciativou jeho pontifikátu. Nejdůležitější slovo, které papež může pronést, zní non possumus, vyjádření nepřekročitelných mezí, jež papežskému úřadu dává tradice.
Osobně důrazně odmítám tón TC. Papež nemusí být gentleman, ale je smutné, když do legislativního aktu Církve pronikne výsměch lidem, kteří jsou mu podřízeni. Nazvat dekret obsahující útok na Tradici Traditionis custodes je škodolibost, která je s vysokým úřadem neslučitelná.
