Monthly Archives: Říjen 2018
Paralýza katolíků po DVK ohrožuje samotné základy Církve
Pilát mu řekl: „Jsi tedy král?“ Ježíš odpověděl: „Tak je to, jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě.“
(Jan 18,37-38)
Svátek Krista Krále byl do římského kalendáře přidán encyklikou papeže Pia XI. Quas primas z 11. prosince 1925. Byla to doba velmi znepokojivé mezihry mezi dvěma světovými válkami, která zničila dvě generace. I Katolické církvi přinesla problémy. Začínala se šířit myšlenka, podle níž se jako ideál chápala čistě světská vláda. Dořešena nebyla ani takzvaná římská otázka, to jest spor o časnou moc papežů jakožto vládců občanského území v kontextu italského risorgimenta, který skončil uzavřením Lateránských smluv mezi italským králem Viktorem Emanuelem III. a papežem Piem XI. v roce 1929.
Papež poměrně jednoznačně vyjádřil, proč pokládá za nezbytné a prospěšné zavést tento svátek pro celou Církev. Datum, poslední neděle v říjnu, byla zvolena proto, že jde o poslední neděli před svátkem Všech svatých, kdy se Kristovo království projevuje ve slavné svatosti světců v nebi, za druhé proto, že se blíží konec liturgického roku, a konečně i proto, že tuto neděli protestanté tradičně oslavují jako výročí reformace.
Papežova vlastní slova z encykliky, kterou byl svátek Krista Krále zaveden, nám umožňují porozumět jeho pojetí tohoto svátku. Papež cituje svatého Cyrila Alexandrijského: „Moc, kterou má Kristus nad veškerým tvorstvem, neuchvátil násilím, ani ji nepřijal odjinud, nýbrž má ji ze své podstaty a přirozenosti.“ [1] A pokračuje: „To znamená: jeho královská moc se zakládá na tom podivuhodném spojení, které nazýváme hypostatickým. Z toho vyplývá, že andělé i lidé se mají Kristu klanět nejen jako Bohu, nýbrž mají ho poslouchat také jako člověka a být poddáni pod jeho mocí; neboť již z hypostatického spojení má Kristus moc nad veškerým tvorstvem. Co však je blaživější a lahodnější než myšlenka, že Kristus je naším králem nejen právem svého zrození, nýbrž také právem, kterého nabyl svým vykupitelským dílem?“
Co se tu chystá?
Papežský dokument Episcopalis communio, který fakticky rekonstituoval biskupskou synodu, doprovázelo nespokojené reptání. Vysocí preláti si stěžovali na „manipulaci“ a dosáhli toho, že sekretariát [synody] mírně ustoupil.
Co však komentátoři analyzují velice pomalu, je konečný cíl a záměr nedávno zavedených změn. Jednotlivosti jsou sice složité, ale cíl je prostý. Je jasné, že synoda se má stát nástrojem cudně skrývané revize katolické sexuální etiky.
Prozatím se ukázalo, že synodální cesta k liberálním reformám není až taková brnkačka. Amoris laetitia, papežský produkt poslední synody, jak známo vyústil v dubia, na něž František nutně musel reagovat tichým pohrdáním (jako každý absolutní monarcha). Nová synodní pravidla mají této eventualitě zabránit. Závěrečný dokument synody o mládeži – koncipovaný skupinou, v níž dominují lidé jmenovaní Františkem, vyhotovený dlouho dopředu a synodním otcům předložený jen k letmému nahlédnutí – dostane papežské imprimatur a tím se okamžitě stane součástí řádného magisteria.
Vzpomínka na nenarozené 2018
Druhého listopadu, kdy slavíme památku Všech věrných zemřelých, je zároveň hnutím pro-life držena „Vzpomínka na nenarozené„. V ČR byl tento zvyk poprvé zaznamenán v roce 2009, kdy se k nám rozšířil ze Slovenska, a od té doby se k němu hlásí každoročně stovky lidí.
V rámci Vzpomínky na nenarozené zapalujeme večer svíčky na památku dětí povražděných při potratech a modlíme se za obrácení a lítost těch, kteří je k této smrti odsoudili. Rovněž se modlíme za nenarozené děti, kterým tento osud hrozí, a za matky, které potrat zvažují, aby odolaly pokušení a svodům zlého a zachovaly se správně. A za všechny, kdo se podílejí na potratech, od lékařů po politiky, aby si uvědomili hrůznost a zločinnost svého jednání, obrátili se a napravili.
Stará francouzská pohádka připomíná katolíkům moc Panny Marie
V jedné knize o ptácích, která obsahuje povídky, básně, eseje, slavné citáty i vyobrazení ptáků, jsem narazil na následující tradiční francouzskou pohádku. Při čtení jsem si uvědomil, že to je nejen krásný příběh, ale i poučení pro katolíky dnes, ve světě – ale bohužel i v Církvi – který se zdá stále nepřátelštější vůči těm, kdo bojují za život, pravdu, zdravý rozum a svatost.
Pěnkava v máji
Kdysi za dávných, pradávných časů žila byla jedna pěnkava dost moudrá na to, aby si postavila hnízdo na lípě rostoucí v klášterní zahradě. Moudrá? Vnuknutí bezpochyby přišlo shůry. Vždyť Bůh bdí nade vším, i nad životem jedné pěnkavky. Prozřetelnost se probouzí každé ráno dávno před rozbřeskem.
Pěnkava tedy sedávala na stromě mezi čerstvými májovými lístky. Byl mariánský měsíc květen a na loukách kvetly narcisky, jimž se někdy také říká „rukavičky Panny Marie“. Osmkrát denně ve svém hnízdečku uprostřed kláštera slýchala modlitby řeholnic a od primy přes tercii až po kompletář se jí stále vracela dvě slova. Uslyšela je, naslouchala a potom si je zkusila zazpívat sama svým ptačím hrdélkem. Nevěděla, že tato dvě slova lidem přinesl anděl, když přišel na zem zvěstovat nám spásu. Listy se chvěly ve větru a sluneční paprsky mezi nimi se pohupovaly jako kadidelnice. V zeleném vlnícím se světle a lehounkém vánku pěnkavka stále znovu opakovala dvě slova: Ave Maria, Ave Maria!
Kardinál Sarah na synodě: „Musíme odvážně hlásat mravní nauku“
.jpg)
VATIKÁN, 18. října 2018 (LifeSiteNews) – Kardinál Robert Sarah ve svém vystoupení na synodě energicky hájil nauku Církve o sexualitě a rodině.
Cindy Woodenová z tiskové agentury Catholic News Service (CNS) uvedla, že Sarah na synodě promluvil 16. října a ve svém příspěvku řekl, že Církev musí „odvážně hlásat křesťanský ideál odpovídající katolické mravní nauce, kterou nesmí rozřeďovat, ani nesmí skrývat pravdu kvůli tomu, aby do Církve přilákala mladé lidi.“ U prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který se v posledních letech proslavil důraznou obranou katolického učení o manželství a rodině, to není nic neobvyklého.
Představitelé Církve z celého světa se sešli v Římě, aby diskutovali o „mladých lidech, víře a rozlišování povolání“. Vzhledem k tomu, že v pracovním dokumentu se objevuje termín „LGBTQ“, však začali obránci rodiny bít na poplach s tím, že synoda je zevnitř zmanipulována tak, aby prosazovala názory odporující autentické katolické nauce. Malé skupiny na synodě už také vyzvaly Církev, aby uznala „jiné formy rodiny“ a věnovala větší pozornost homosexuálům a „skutečnostem“, jimž čelí, přičemž konkrétně bylo zmíněno „manželství“, náhradní mateřství a adopce.
Rozhlédnutí 2018/10/21
Vítám vás u tohoto (zatím poněkud osekaného) rozhlédnutí, dnes slavíme dvaadvacátou neděli po Svatém Duchu. Zároveň si připomínáme bl. Karla Rakouského a sv. Voršilu a její družky.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Kordula (po 22.), sv. Antoní Maria Claret (út 23.) a archanděl Rafael (st 24.) Příští týden otevře svátek Krista Krále.
Z akcí připomínám především přednášky otce Smolena (út 23.) a prof. Osolsobě (čt 25.)
Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy a kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami, ať už přijdou od kohokoliv, a dál hájili Kristovo učení, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl.
Perónovo pravidlo
Velmi často mi lidé posílají něco pravověrného (nebo zdánlivě pravověrného), co František řekl, a ptají se mě, co o tom soudím.
„Ale on přece řekl, že tělesné vzkříšení je skutečné!“ [1]
„Ale on přece řekl, že mše není divadlo!“ [2]
„Ale on přece řekl, že Eucharistie je skutečně živý Ježíš!“ [3]
„Ale on přece řekl, že v seminářích nesmějí být homosexuálové!“
Odpovím na to moudrými slovy Henryho Sirea z jeho zásadní knihy The Dictator Pope (Papež diktátor):
„Vypráví se, že [argentinský autoritářský prezident] Juan Perón v dobách své slávy jednou navrhnul, že do tajů politiky zasvětí jednoho svého synovce. Vzal mladíka s sebou, když přijímal delegaci komunistů. Když si vyslechl jejich názory, řekl jim: ,Máte úplnou pravdu.ʻ Druhý den přijal delegaci fašistů a i na jejich argumenty odpověděl: ,Máte úplnou pravdu.ʻ , Potom se synovce zeptal, co si o tom myslí. Mladík řekl: ,Mluvil jsi se dvěma skupinami lidí s diametrálně odlišnými názory a oběma jsi řekl, že s nimi souhlasíš. To je naprosto nepřijatelné.ʻ Perón odvětil: ,I ty máš úplnou pravdu.ʻ – Tato anekdota ilustruje, proč nelze očekávat, že papeže Františka správně odhadne někdo, kdo nechápe tradici argentinské politiky, tedy jev, který se vymyká zkušenostem zbytku světa. Církev se Františkem dala zaskočit, protože k němu nemá klíč: je to církevní verze Juana Peróna. Těm, kdo se ho pokoušejí interpretovat jinak, uniká jediné relevantní kritérium.“ [4]
Za snahu chránit nenarozené zatčen kněz a čtyři další lidé
MONTCLAIR, New Jersey, 1. října 2018 (LifeSiteNews) — V sobotu 29. 9. časně ráno policie zatkla pět zastánců života a obvinila je z nezákonného vniknutí za to, že vstoupili do potratovny Pilgrim Medical Center v New Jersey s růžemi a zastávali se práv nenarozených.
„Hovořili s maminkami až do příjezdu policie,“ uvedla organizátorka z hnutí Red Rose Rescue Monica Migliorino Millerová. „První hlídkový vůz dorazil na místo do deseti minut.“
Adele Gilhoolyovou, postarší účastnici akce, policisté z policejního oddělení v Montclairu vyvedli ven, ale neobvinili. Pět dalších však policie odvezla, alespoň některé z nich dokonce v poutech, a vznesla proti nim obvinění. Mezi nimi byl i františkán P. Fidelis Moscinski. Když ho policisté vedli ven s rukama spoutanýma za zády, jeden z přihlížejících ho podpořil slovy: „Děkujeme, otče! Děkujeme, že jste knězem pro Boha.“ Ostatními zatčenými aktivisty byli Patrice Woodworth, Matthew Connolly, William Goodman a žena, která se rozhodla vystupovat jen pod přezdívkou „Baby Jane Doe“.
„Všechny nás překvapilo, jak rychle se na scéně objevila policie,“ napsal William Kuchinsky. „Během dalších deseti minut ze střediska smrti vyvedli prvního ochránce nenarozených, byl to myslím Will Goodman, a potom postupně i ostatní. Nikdo nečekal, že policie přijede tak rychle, ani že aktivisty tak hbitě zatkne.“
Začal boj o manželství v Česku
V úterý 9. října se v Poslanecké sněmovně konalo veřejné slyšení, na kterém byly představeny dvě proti sobě jdoucí petice. První z nich je spojená s kampaní s názvem „Jsme fér“ (www.jsmefer.cz), kterou zaštiťuje několik organizací včetně Amnesty International (https://www.amnesty.cz/news/3874/manzelstvi-pro-vsechny-bez-rozdilu-je-to-fer) nebo sdružení LGBTQ věřících LOGOS (www.logoscr.cz), a požaduje redefinici manželství – cílem je pojmem „manželství“ označovat nejen svazek muže a ženy, ale také svazek dvou mužů nebo dvou žen. Druhá petice, předložená Aliancí pro rodinu (www.alipro.cz), chce naopak zachovat manželství výhradně jako svazek muže a ženy a jeho ochranu zakotvit v Ústavě.
Byla jsem připravená na agresivní LGBT aktivisty a tři hodiny demagogie bez prostoru na skutečné argumenty, celkový dojem však byl překvapivě pozitivní. Zastánci redefinice se chovali slušně a byli také slušně oblečení. Samozřejmě jsme nezůstali ušetřeni hraní na city, narážek na zlou Církev ani vyloženě nehorázných „odborných“ stanovisek, ale šanci dostal i hlas rozumu a všechny důležité argumenty zazněly. Dobrá zpráva je, že ideologii se dokázali postavit vzdělaní a seriózní lidé, například skvělá socioložka Dana Hamplová nebo právníci Jakub Kříž a Petr Kosinka; mezi přítomnými jsme měli převahu. Měla jsem radost také z toho, že manželství se zastává hodně žen, ačkoli právě na ženy se snaží zapůsobit druhá strana tím, že boj za redefinici manželství představuje jako pokračování či paralelu boje za práva žen; naštěstí alespoň některé ženy jim na to neskáčou. Jen škoda, že dva z přítomných se pokusili hájit manželství mluvením, nebo i vykřikováním bez ohledu na napomínání paní předsedkyně, která slyšení řídila velmi dobře, i když to vůbec nebylo snadné.
Řím odmítl schválit prohomosexuálního rektora jezuitské koleje v Německu
Řím prakticky vyhodil rektora jezuitské koleje svatého Jiří ve Frankfurtu. Odmítl mu totiž vydat nihil obstat na další období.
P. Ansgar Wucherpfennig SJ (společně s frankfurtským děkanem P. Johannesem von und zu Eltz) veřejně obhajoval homosexuální svazky jako něco, „co je třeba oceňovat“, a dokonce takovýmto dvojicím žehnal. Kongregace pro katolickou výchovu spolu s Kongregací pro nauku víry mu nyní odebrala nihil obstat k výkonu funkce rektora, do níž ho zvolil akademický senát.
Limburgský biskup Georg Bätzing, frankfurtský děkan i provinciál jezuitů P. Johannes Siebner SJ otce Wucherpfenniga hájili a rozhodnutí Říma označili za přehnané a „v rozporu se subsidiaritou“.
