Monthly Archives: Červenec 2010

Za mraky je moje milované Slunce

„Nič ma nezastraší, ani vietor, čo prihnal husté mraky, lebo to bude iba okamih. Moja dôvera rastie, lebo viem, že za mrakmi je moje milované Slnko.“

Dnes je 31. července a Církev slaví mimo jiné i svátek sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu. Nicméně jakkoliv známý a významný je tento světec, na článek si bude muset počkat do příštího roku, kdy to koneckonců bude i vhodnější, neb jeho výročí bude kulatější. Přednost dostane jiná světice, či přesněji blahoslavená, neboť má rovněž svátek, její výročí je kulatější a můj křestní patron byl navíc dokonalý gentleman, takže by jí určitě dal přednost, i kdyby měl všechny výhody na své straně…

Konzervativní odpovědi

Rád bych napsal další díl nekonečného seriálu polemik mezi mnou a kolegou Podrackým (dále jen Autor). Tentokrát hodlám oponovat dvěma tezím v textu „Konzervativní otazníky“, který mimo jiné vyšel na Neviditelném psu 15. července 2010. Nechci se věnovat článku jako celku. Mnohé z toho, co je v něm uvedeno, se totiž kryje s jiným Autorovým textem, který spolu s mojí reakcí vyjde během pár dní v měsíčníku Konzervativní listy.

Lekce Zlého: Dobré příběhy bez Boha

Pan Černý se zde ve svém článku Dobré filmy, cenzura a křesťané zabýval špatnými filmy a cenzurou ve filmu. Špatných filmů a knih jsou samozřejmě spousty a o jejich nedobrém vlivu bylo už řečeno a napsáno hodně. Já bych se ale zaměřil trošku jinam, kde se dle mého soudu skrývá ještě větší nebezpečí, než ve „vyloženě špatných filmech“.

Katolická cesta J. Durycha XV. – Presbyterium

Z olomouckého dopisu Jaroslava Durycha Josefu Florianovi ze dne 10. března 1924:

„…Můj článek „Presbyterium“, se kterým nesouhlasíte, nebyl psán proto, aby se s ním souhlasilo. Ten článek, jakož i „Kult moci“ ve 4. čísle, a článek „Organisace ochrany diskretnosti“, který bude v 5. čísle, jest psán proto, aby vyvolal odpor…“

Kořeny korupce české postkomunistické demokratury

Motto: Otcové komunismu postavili svůj ideální společenský pořádek na principu násilí. Strana měla vždy pravdu. Kdo projevil i jen náznak pochybnosti, toho systém vyřadil. Negativní výběr uplatňovaný po několik generací vytřídil elitu, smyslem jejíž existence se stalo udržení moci a výhod z ní vyplývajících. Tuto novou elitu v rozletu využívání výhod omezoval asketický princip násilí. Platil i pro ně. Pohodlnější a změkčilejší vůdcové předvoje pracujících hledali nový, modernější princip, kterým by nahradili i pro ně samotné nepohodlné a nebezpečné násilí. Géniové moci při tom výběru neměli problém, měli své zkušenosti. Přímé násilí nahradila korupce a demoralisace.

Rozhlédnutí

Další porce novinek a informací z minulého a pro budoucí týden…

Maličkosti

Francouzský básník Francis Jammes je důkazem toho, že dobrá a upřímná báseň nemusí oplývat složitými metaforami a komplikovanou stavbou, aby dokázala vyjádřit jemný půvab Božích darů a stvoření.

Převrátit naruby

Když autor „If Winter Comes“ vydal druhou knihu o životě rodiny, byla podrobena kritice skoro stejně, jako byla první kniha vychvalována. Netvrdím, že by na ní nebylo co kritizovat, tvrdím jen, že abstraktní logika kritiky mně nepřesvědčila. Kritici by možná přijali pravdivý příběh, kdyby autor nebyl tak neopatrný a nedal mu pravé morální ponaučení. A ono ponaučení se teď zrovna netěší oblibě tisku, protože vypovídá o tom, že žena může profesionálního úspěchu dosáhnout za cenu selhání v rodině a domácnosti. A momentální konvence žurnalistiky velí podporovat to, co je feministické proti tomu, co je ženské.

Připravme se

Nedávno jsem v ADaH odkazoval na článek Vladimíra Palka Pôjdeš do basy, homofób!  Je nanejvýše ironické, že zhruba v téže době Michal Semín mudruje nad otázkou, zda by nebylo vhodné např. omezit hlasovací právo vězňů. Ne, nebylo.

Katolická cesta J. Durycha XIV. – Česká církevní politika

Úvody statí se často stávají svým autorům kamenem úrazu. Nebývá vhodné čtenáře hned první větou uvádět in medias res,  a naopak, je-li úvod příliš obecný a obsáhlý, čtenář ztratí zájem a stať už třebas ani nečte. Zde tomu bude jinak.

Někdy se mi zdá, jako by Jaroslav Durych založil ROZMACH snad jen proto, aby mohl zveřejnit tuto provokativní písemnost, kterou by mu na konci pátého roku české samostatnosti nebylo uveřejnilo žádné české periodikum.