Schválení důchodové a zdravotní reformy vládou, která je v procesu rozpadu a degradace, je výsměchem všem občanům

Ve středu 29. června 2011 vláda ODS, TOP09 a VV schválila důchodovou reformu, která v České republice zavádí tzv. fondový důchodový systém. KDU-ČSL s vládní reformou zásadním způsobem nesouhlasí. Na celé reformě je ovšem zarážející i způsob schvalování a komunikace s veřejností.

„Žijeme opravdu v prazvláštním politickém světě. Když je zapotřebí zdanit hazard, tak nám ministr financí vysvětluje, že to není tak jednoduché, že se musí zpracovat věcný záměr zákona, pak návrh zákona, RIA, pak to musí projít všemi připomínkovými místy, Legislativní radou vlády, vládou a teprve pak to může do Poslanecké sněmovny. Když se ovšem jedná o schválení reformy důchodového systému, která ovlivní životy miliónů lidí a roztočí miliardový byznys penzijních fondů, kde pracují kamarádi a poradci pana ministra Kalouska a Drábka, tak jde vše stranou. Věcný záměr být nemusí, zásadní odmítající připomínky se zahodí do koše, ekonomická a sociální analýza dopadů reformy tzv. RIA se taktéž dělat nemusí a Legislativní rada vlády do toho už vůbec nemá co kecat,“ říká místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. (Pokračování textu…)

Schválení důchodové a zdravotní reformy vládou, která je v procesu rozpadu a degradace, je výsměchem všem občanům Read More

Obrana drmolících babiček

Bylo to krátce po mé konverzi, kdy jsem se jistému známému, mimochodem stoupenci tzv. charismatické obnovy, svěřil, že mi dělá velké potíže modlitba k Panně Marii. U bývalých protestantů se jedná o jev poměrně rozšířený, neboť protestantismus považuje mariánskou úctu (navzdory tomu, „co nás spojuje“) za ďábelskou modloslužbu. A i přes rozumové přijetí pravé křesťanské víry, tj. víry katolické, zůstávají v člověku podivné skryté pocity, jako by se úctou Matky Boží dopouštěl něčeho nedovoleného, či přinejmenším přepjatého. Můj známý mi ochotně nabídl pomoc, pozval mě do „spolča“ a s výrazem svobodného zednáře, který adeptovi nabízí povýšení do lóže, dodal: „U nás je to jiné. U nás se nemodlíme jako drmolící babičky v kostele.“ Musím přiznat, že mě ta slova z úst katolíka překvapila, neboť podobné věty jsem slýchával ve „spolču“ protestantském. (Pokračování textu…)

Obrana drmolících babiček Read More

Pokrok a kultura

Pokrok jest slovo moderní ražby, kterého se užívá jako zaklínacího hesla při různých příležitostech k tendenčním účelům a má již svůj vlastní rituál jako přísaha, takže se mu přisuzuje náboženská nebo aspoň vědecky dogmatická hodnota. Všimneme-li si jeho smyslu blíže, vidíme jednak, že jeho existence dosud nebyla potvrzena spolehlivými či aspoň přípustnými vědeckými důkazy, což by konečně nevadilo, jednak to, že učení o pokroku odporuje principu zkušenosti o tom, že index dobra a zla jest veličinou stálou.

Na poli materielním na první povrchní pohled svědčí pro možnost pokroku rozvoj některých věd moderních, zvláště technických. Ale i index vývoje a úpadku techniky jest veličinou stálou, neboť lze zjistiti, že mnoho vědeckých odvětví současně upadá velice hluboko a že i v technických vědách dějí se vynálezy a zdokonalování jen na úkor mnoha jiných technických odborů. Díla starých národů skýtají dnešnímu technickému bádání velmi mnoho záhad. Zvýšením výkonnosti strojové upadala úměrně výkonnost a dovednost manuální. Vynálezy vedly k jednostrannosti bádání a k zapomenutí starých a mnohdy osvědčených prostředků a mnoho starých cest bylo opuštěno pro pohodlnost cest nových, aniž se zjistilo, že staré cesty se staly trvale neupotřebitelnými. Mnohem horší obtíže skýtal by pokus dokázati nějaký pokrok v duševním nazírání lidstva. Denní zkušenost tisíckrát za hodinu teorii pokroku vyvrací. (Pokračování textu…)

Pokrok a kultura Read More

Koště – 13. díl

Všichni v kupé strnuli. To malé děvčátko se okamžitě ukrylo za matkou. Věděl jsem, že mé doklady jsou v pořádku a že tedy nemohu mít problém při případné perlustraci, nicméně tísnivý pocit vždy zůstane.

Policista vkročil do kupé, vytrhl z rukou plastikové kartičky, které nyní sloužily jako průkazy totožnosti, a projížděl jimi skrz svůj kontrolní minipočítač na své ruce. Námořníkovy karty si ani nevšiml, takže ten ji zase s viditelně otráveným výrazem schoval do kapsy uniformy. (Pokračování textu…)

Koště – 13. díl Read More

Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.)

Přibližně v téže době, kdy se Durych začal zabývat myšlenkou, jak to bylo ve skutečnosti s českým národním obrozením, seznámil se s profesorem olomouckého semináře doktorem teologie P. Josefem Vašicou. Jsem přesvědčen, že si v této otázce oba muži znamenitě rozuměli a že se oba vzájemně utvrzovali v pochybách o významu tohoto obrození a zda to vůbec ve své podstatě národní obrození bylo. Zda se vůbec nějaké národní obrození „konalo“ jako důsledek josefínského „osvícenství“.

O tomto obrození zaujatě přednášeli vysokoškolští profesoři jako o nezpochybnitelné skutečnosti, která zachránila český národ. Nikdy přitom neopomíjeli zdůrazňovat, že toto obrození realizovali buď nekatolíci, nebo katolíci odpadlí – zcela v duchu masarykovského „realismu“. Co řekli profesoři vysokoškolští, opakovali po nich profesoři středoškolští, zejména pak profesoři učitelských ústavů, a tak se falešný nimbus rozšířil netoliko po vlastech českých, ale po převratě roku 1918 i na Slovensko. (Pokračování textu…)

Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.) Read More

Radostné stáří

Už je to tak. Umřu v práci. Najdou mě pod pracovním stolem. Opodál budou ležet brýle s dvanácti dioptriemi a funebrák nejspíš zakopne o berle, co jsem zapomněl uklidit za skříň.

Včera večer mi na stanici ČR 6  radili, jak v pracovním procesu vydržet co nejdéle.  Žádné mazlení s vnoučátky nebo vysedávání s fajfkou pod hrušní. To bych vypadl z rytmu, rychle přišel o pracovní návyky a tak trochu spáchal vlastizradu.

U Čechů je pes zakopaný v mentalitě. Zatímco jiné, rozuměj vyspělé, národy dřou do sedmdesáti s patřičným nadšením, Češi mají pořád plné hlavy sbírání hub, lenošení na chalupách nebo  plavovlasých vnuček na klíně. Přitom není nic krásnějšího, než pocit uspokojení a seberealizace z podání výkonu ve vysokém věku. (Pokračování textu…)

Radostné stáří Read More

Otevřený dopis předsednictvu a europoslancům KDU-ČSL

Vážené předsednictvo KDU-ČSL, vážení europoslanci!

Jistě jste i vy zaregistrovali skandální výrok eurokomisařky Viviane Reding, která ve dnech nedávných označila maďarskou vládní kampaň, která apeluje na těhotné ženy, aby nechodily na potrat, za „kampaň jdoucí proti hodnotám EU“ a nyní usiluje o to, aby maďarská vláda musela vrátit do eurofondů peníze, které na ni vynaložila. Tatáž dáma prosazuje zákon nařizující povinné zastoupení žen i ve vedení soukromých firem a deklarovala snahu prosadit homosexuální svazky napříč všemi státy Evropské unie. (Pokračování textu…)

Otevřený dopis předsednictvu a europoslancům KDU-ČSL Read More

Patron státníků a politiků

Thomas More

22. červen je den, kterým by křesťan rozhodně neměl projít bez povšimnutí. Ten den si totiž Církev připomíná památku dvou velkých mužů, kteří nám říkají velmi mnoho o vztahu křesťanství a politiky. Jsou to mučedníci sv. John Fisher a sv. Thomas More. Politiky by měl zajímat především pak ten druhý, kterého papež Jan Pavel II. prohlásil za nebeského patrona státníků a politiků. Jeho mají politici prosit o přímluvu, jeho si mají brát za vzor.

Postava tohoto velkého státníka a právníka září v pochmurném období vlády krvelačného Jindřicha VIII. jako skutečný maják. Byl věrným služebníkem a dobrým přítelem krále, jehož delší dobu ovlivňoval a usměrňoval. Nicméně když se král vydal cestou odpadlictví a zrady katolické víry, vyrazil směrem, kterým ho More nemohl doprovázet. More byl však až příliš významný, aby se mohl jen tak tiše odpoutat a vzdálit, byť měl výmluvu v chatrném zdraví. Jeho rezignace na úřad Lorda Kancléře, nepřítomnost na „svatbě“ s Annou Boleynovou a neochota veřejně uznat právoplatnost vlády krále nad církví v Anglii a v souvislosti s tím anulace sňatku Jindřicha VIII. a Kateřiny Aragonské – to vše přivádělo krále a jeho rádce k zuřivosti a bylo nepřehlédnutelným kazem na obrazu, který malovali.
(Pokračování textu…)

Patron státníků a politiků Read More

Koště – 12. díl

Necítil jsem se zrovna nejlépe, když mne v úzké ocelové rouře začala zaplavovat studená mořská voda, jejíž chlad jsem cítil i skrz neoprenový potápěčský oblek. Seděl jsem uvnitř malého podvodního skůtru vyrobeného z torpéda a čekal až se otevřou poklopy na přídi a já budu vymrštěn ven. Tak se také po chvíli stalo, vyjel jsem ven z trubice torpédometu a po chvíli se oblak bublin rozptýlil a já zamířil k pobřeží. To už se má mateřská ponorka vydala pozvolna na sever, aby se za Bornholmem opět vyplížila ven z Baltického moře.

Byly čtyři hodiny ráno, doba, kdy jsou hlídky obvykle nejvíc unavené a nepozorné. Mým cílem bylo dostat se k pláži,
vyjmout z přepravního pogumovaného vaku oblečení, spolu s doklady, které mě promění v obyčejného dělníka z loděnice
v Rostocku, který jde ráno na nádraží, aby mohl jet vlakem navštívit své příbuzné v jižním Německu. V potápěčském obleku jsem se mohl pohybovat jen neobratně, nicméně jsem po chvilce vyjmul své oblečení a doklady z přihrádky podvodního skůtru, otevřel jeho záklopky a potopil jej na dno. (Pokračování textu…)

Koště – 12. díl Read More

Jaká pravicová vláda? Jaké reformy?

Jsou chvíle, kdy se musím ptát, jestli to magické heslo „pravice“ neleze tak trochu některým katolíkům na mozek. Je prý třeba podržet pravicovou vládu. Je prý třeba podpořit nutné reformy, byť nedotažené. Nevycházím z úžasu. Ptám se: Jakou pravicovou vládu? A jaké reformy? Vždyť u nás nic takového není!

Pokud někdo hodlá podporovat pravicovost jako „hodnotovou pozici“, pak by si měl ujasnit, co to vlastně pravice je, a to v absolutní rovině, ne jako nějaké pofidérní místo někde napravo od něčeho (v ČR nejspíš i od výtahu).  V České republice vládnou tři strany, z nichž jedna se, pokud vím, za pravici nikdy ani neprohlašovala. Druhé dvě pak sice ano, ale tak nějak pořád nemohu pochopit, na základě čeho. (Pokračování textu…)

Jaká pravicová vláda? Jaké reformy? Read More

O „tolerančním“ patentu (Katolická cesta J. Durycha XXXIII)

„Dvorním dekretem z 15. října 1781 byl položen základní kámen českého obrození a tak po době téměř sto šedesáti let bylo obyvatelům zemí českých dovoleno zase provozování a vykonávání obojí protestantské víry bez ohledu na to, zda ono to kdy obyčejno a dovoleno bylo aneb nebylo. Výnosem pražského gubernia „na poručení Jeho cís. král. apoštol. Majestátnosti“ uveřejněn byl tento patent, kterýžto výnos se končil slovy: Stalo se na král hradě pražském, dne 30. října roku 1781. Karel Egon kníže z Fürstenberku. Josef Duchet. – Při tom Jeho cís. Majestátnost naříditi jest ráčila, že onino poddaní, kteří by pro víru ze země utekli a zase do své vlasti se navrátili, jim žádné překážky nečiniti, nýbrž bez všeho jej přijmouti.

Tak zaplály jasné červánky českého obrození, které rozžehl císař Josef Druhý, první plod ze sňatku habsbursko-lotrinského a na témže královském hradě pražském, kde roku 1618 shozením císařských místodržících byl vyvolán vyhlazovací boj proti víře obyvatelů zemí českých, roku 1781 opět císařský místodržící jménem Jeho cís. Majestátnosti vrací obyvatelstvu království ztracenou svobodu. Mohlo by se s malou licencí říci, že z týchž oken, ze kterých roku 1618 vyletěli císařští místodržící na zkázu svobody české víry, byla roku 1781 vypuštěna holubice, vracející tuto svobodu. Císař Josef II., císařský místodržící Karel Egon kníže z Fürstenbergu a guberniální sekretář Josef Duchet, to jsou tři jména, která v historii českého obrození mají býti psána písmem zlatým.“

Tato Durychova slova z roku 1931 byla napsána na počest „stopadesátin českého obrození“ a již z dálky je z nich cítit ironie. Podle Durycha „nikdy českého obrození nebylo, protože ho nikdy nebylo ani zapotřebí“. Bylo jen obrození bezvěrectví, protestantismu a všech tendencí, směřujících k likvidaci vší úcty a ochrany katolického náboženství. (Pokračování textu…)

O „tolerančním“ patentu (Katolická cesta J. Durycha XXXIII) Read More

Rozhlédnutí 2011/6/13

Letnicemi započal nový týden, ve kterém se lze nadít mnohého. Krom poutě v Černém Potoce a tridentiny v Hořicích (s níž bohužel koliduje stávka z pochopitelných důvodů velmi rozzlobených odborů) bych doporučil pouť ke cti sv. Jana Nepomuckého Neumanna (byť tedy bez tridentské mše) a především pouť Modliteb za nejmenší. (Pokračování textu…)

Rozhlédnutí 2011/6/13 Read More

Kdo je to? (7)

Přichází sedmé kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. V této chvíli po šestém kole, v němž za správnou identifikaci blahoslavené sestry Zdenky a kardinála Burkeho získali plný počet bodů pánové Kučera a Mach, vede v soutěži pan Kučera, po něm následují pánové Mach a Hoffmann. 

Nebojte se odpovídat jen na jednu otázku, či pouze částečně. Na odpovědi máte čas do soboty 18. 6. 2011 do 23:59, zasílají se na e-mailovou adresu [email protected]Tři nejúspěšnější účastníci prvních deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou.

Soutěžní otázky: (Pokračování textu…)

Kdo je to? (7) Read More

Koště – 11. díl

„Doktore Luthere, buďte ujištěn, že mne za Vámi přivádí pouze a jen pracovní zájem.“

Takto nějak jsem zahájil svůj rozhovor s prošedivělým elegantním šedesátníkem, vypadajícím jako penzionovaný profesor. Seděli jsme v jeho londýnské pracovně a popíjeli nezbytný čaj. Doktor byl menší, nikoliv štíhlé postavy, nicméně jeho osobní charisma jej činilo nepřehlédnutelným.

Nedalo se říci, že by byl opominutelný, ať už by se zabýval čímkoliv. Nicméně nyní to byl člověk, který měl asi nejlepší informace o Klárce, a bylo jasné, že mi je hodlá prozradit jen s největším sebezapřením. (Pokračování textu…)

Koště – 11. díl Read More

Každý své břímě

Lidický kříž

Při letošním již 69. výročí zničení obce Lidice a povraždění jejich obyvatel by nemělo být zapomenuto významné postavy lidické tragédie, důstojného pána P. Josefa Štemberky, mučedníka z Lidic.

P. Josef Štemberka byl rodákem z východočeské Pecky. Pocházel z velmi skromných poměrů, při studiích si vypomáhal kondicemi, protože rodina ho nemohla na studiích nijak podporovat. Po svém vysvěcení působil na různých místech, naposledy pak od roku 1909 ve středočeských Lidicích. (Pokračování textu…)

Každý své břímě Read More

K výhradám otce Františka Juchelky ohledně Medžugorje

Dříve než odpovím na podnětnou kritiku otce Františka Juchelky, která se týkala mé sedm let staré přednášky o soukromých zjeveních, resp. její části, musím předestřít několik věcí. Uvědomuji si, že tímto strkám hlavu do oprátky, a to vázanou hned na dva uzly: budu vypadat jako nevychovanec, protože polemizuji s knězem, a za druhé, stanu se v očích některých věřících nepřítelem Panny Marie, jelikož zpochybňuji její zjevení v Medžugorje, což je pro jisté lidi dogma.

S prvním toho moc nenadělám. Přiznávám, že příliš nechápu, proč otec Juchelka toto téma nyní vnáší do diskuse. Pokusím se ale k některým věcem vyjádřit a možné nejasnosti osvětlit. Co se týče druhého „uzlu na oprátce“, tak jsem toho mínění, že Panna Maria nepotřebuje k svému oslavení žádné pochybné taškařice, které jí naopak zraňují. Tím ale nechci říci, že Bůh nemůže požehnat a udělit milosti těm, kteří jej s upřímným a pokorným srdcem hledají, byť na nepravém místě.

Dříve než se budu věnovat textu samému, rád bych upozornil, že můj příspěvek o Medžugorje byl pouze jakýmsi apendixem k přednášce o soukromých zjeveních jako takových. Rozhodně se nejednalo o nějaké vyčerpávající pojednání celkové problematiky. Chtěl jsem spíš vykreslit jisté problémy, které se soukromými zjeveními souvisejí, na několika ukázkách z Medžugorje. Jsem toho názoru, že tato skutečnost by měla být v případné polemice zohledněna. (Pokračování textu…)

K výhradám otce Františka Juchelky ohledně Medžugorje Read More

V čem se liší učení „Gospy“ od katolického náboženství

Duch z Medjugorje
Duch z Medjugorje

Shrnuje biskup Radko Perić.

Medjugorismus: „Když jste vizionář, nepotřebujete se za sebe modlit.“

KN: „Každý člověk se musí za sebe modlit – i Kristus tak činil.“

Medjugorjismus: „Za světce je možné prohlásit kriminálníka již za jeho života.“

KN: „Svatořečí se lidé po smrti, což vylučuje možnost, že o svoji svatost za života přijdou, a to po dlouhém zkoumání.“

Medjugorjismus: „V nebi jsou aktuálně lidé již se svými těly.“

KN: „V současnosti jsou v nebi pouze duše spasených lidí, teprve po vzkříšení tam vstoupí i se svými těly.“

Medjugorjismus: „Všechna náboženství jsou si rovna“.

KN: „Existuje jediné pravé a spasitelné náboženství – katolické.“

Medjugorjismus: „Rozdíly mezi církvemi spočívají v tom, jak dobré vedoucí mají různá společenství.“

KN: „Je jediná pravá Církev, Církev Kristova, mezi Církví a jinými církvemi je ten rozdíl, že Církev je Kristem založená jako nástroj spásy, zatímco církve založili lidé.“

Medjugorjismus: „Gospa nám může být milostiva, tj. odpouštět nám hříchy.“

KN: „Pouze Bůh může být milostiv, pouze Bůh může odpouštět hříchy.“

Fuj! Bylo by to směšné, kdyby to nebylo smutné. Skutečně lituji toho, kdo se zahazuje, aby hájil takovéto „zjevení“.

V čem se liší učení „Gospy“ od katolického náboženství Read More

Orelská pouť na Svatou Horu

21. 5. 2011 úspěšně proběhl IV. ročník orelské pouti na Svatou Horu. O půl desáté vyšel cca. 70členný poutní průvod z centrálního příbramského náměstí TGM, od farního chrámu sv. Jakuba, a pokračoval centrem města směrem ke svatohorské aleji. Poutníci se modlili sv. růženec a zpívali mariánské písně.

O jedenácté hodině sloužil svatovítský kanovník P. Mgr. Jan Gerndt slavnou asistovanou mši sv. podle klasického římského ritu v korunovační kapli Svaté Hory. Pan kanovník ve svém kázání připomněl odkaz pražského arcibiskupa, politického vězně nacismu a komunismu a člena Orla, Msgre. Josefa kardinála Berana. Otec kazatel má k tématu profesně blízko, neboť pracuje jako promotor iustitiae procesu blahořečení kardinála Berana. Diakonem byl P. Mgr. Antonín Damián Nohejl, III. O. P., župní vzdělavatel středočeského Orla. Subdiakonoval laik Josef Babor z plzeňské farnosti při kostele P. Marie Růžencové. Mši sv. doprovodil na harmonium další orelský kněz, P. Jan Radim Valík, O. S. B., farář z Počapel u Litoměřic. (Pokračování textu…)

Orelská pouť na Svatou Horu Read More