Pozvání ke společné modlitbě

Mnozí lidé vnímají den za dnem houstnoucí duchovní soumrak a nejistou budoucnost.

Cítí to i sekulární svět a řeší vnitřní tíseň vnějšími prostředky. Politickými proklamacemi a demonstracemi nebo ponořením hlavy do písku s argumentem: „kdybych na to myslel, tak bych se musel zbláznit“. My, pokud chceme být solí země – ne tou, která se nehodí k ničemu, než aby se po ní šlapalo – máme prostředky a moc trend zvrátit nebo velmi zmírnit. A protože jsme jediní, kdo to skutečně může udělat, tak to udělat musíme. Pro sebe samé, pro své děti a vnoučata, pro svůj národ a zem a pro všechny naše bratry a sestry po celém světě, kteří nejsou vybaveni zbraněmi, které držíme v rukou my.

Zj 19,19

A tu jsem viděl šelmu a pozemské krále s jejich vojsky shromážděnými k válčení proti tomu, který seděl na koni, a proti jeho vojsku.

Jaké vojsko má v tomto světě Pán Ježíš Kristus? Jedině duchovní. Tato bitva je reálná a zuří všude kolem nás, ale nevede se světskými prostředky. Klíčem je pochopit, že to, co se děje v hmotném světě, má původ ve světě duchovním a vítězství nebo prohry ve světě ducha se přenášejí i do světa hmotného. Už konečně uvěřme, že těmi nejúčinnějšími zbraněmi jsou modlitby a půst. (Pokračování textu…)

Pozvání ke společné modlitbě Read More

Máme se modlit „na úmysly Svatého otce“, i když jsou úmysly papeže špatné?

Jednou mi přítel, s nímž jsem jel v autě, řekl: „Víš, za tohoto pontifikátu je vážně těžké poznat, jak se má člověk chovat před dětmi. Tím chci říct, že se nedá pořád předstírat, že s papežem Františkem je všechno v pořádku. Děti jsou chytré a leccos zaslechnou. Ptají se. Vědí, že se děje něco divného. Když jsme se onehdy modlili růženec, řekl jsem, že se pomodlíme ,na dobré úmysly papežeʼ. Ale i to mým starším dětem přišlo zvláštní. Znamená to, že papež má i špatné úmysly? Odpověď je docela evidentní: ano, některé jeho úmysly, jak je Vatikán prezentuje ve svých pravidelných krátkých videích, se zdají velice špatné. Co máme tedy dělat, když chceme získat plnomocné odpustky, k nimž se modlitba na úmysly papeže vyžaduje?“

Všimnul jsem si, že tato otázka se v posledních letech objevuje často. Některé rodiny se na papežovy úmysly přestaly modlit úplně. Některé se místo toho modlí za jeho obrácení. To jistě není špatný nápad, ale myslím, že na hlavní otázku existuje odpověď, při níž si můžeme s úlevou vydechnout. (Pokračování textu…)

Máme se modlit „na úmysly Svatého otce“, i když jsou úmysly papeže špatné? Read More

Modlitba za Sýrii

Bože, který jsi plný soucitu

Naslouchej nářku syrského lidu.

Utěš ty, kteří trpí násilím.

Potěš ty, kteří truchlí nad těmi.

Proměň srdce těch, kteří dávají přednost zbraním.

A ochraňuj ty, kteří jsou oddáni míru.

Bože naděje,

inspiruj vládce, aby si vybrali spíše mír než násilí a usilovali o smíření s
nepřáteli.

Zažehni ve všeobecné církvi oheň soucitu se syrským lidem.

A dej nám naději na budoucnost postavené na spravedlnosti pro všechny.

Prosíme o to skrze Ježíše Krista, knížete pokoje a světla světa.

Amen.

Modlitba za Sýrii Read More

Navedení k životu zbožnému XXIX.: O citech a předsevzetích jakožto třetí části rozjímání

Sv. František Saleský

Rozjímání probuzuje a má probuzovati dobrá hnutí v naší vůli neboli v žádací mohutnosti naší duše, taková totiž hnutí jako lásku k Bohu a bližnímu, touhu po nebi a věčné blaženosti, horlivost o spásu duší lidských, žádost následovati Krista Pána, útrpnost, podiv, radost, strach, abychom neupadli v nemilost boží, strach před soudem a peklem, nenávist k hříchu, důvěru v dobrotu a milosrdenství boží, zahanbení pro náš minulý hříšný život, a jiné touhy a city. Takovým pak citům má se duše naše oddávati jak nejvíce a nejpilněji dovede. Také to bylo naznačeno v oněch několika rozjímáních, jež jsou obsažena v první části tohoto Navedení. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému XXIX.: O citech a předsevzetích jakožto třetí části rozjímání Read More

Navedení k životu zbožnému XXV.: Jak nutna jest modlitba

Druhá část Navedení, obsahující rozmanitá naučení, aby se duše modlitbou a svátostmi pozdvihovala k Bohu.

Sv. František Saleský

Jak nutna jest modlitba

1. Modlitba staví náš rozum na světlo božské a do jasnosti nebeské a otvírá naši vůli teplu lásky boží. Proto nic nedovede tolik jako modlitba očišťovati rozum náš od nevědomosti a vůli naši od jejích zvrácených náklonností. Modlitba jest jako déšť božího požehnání, a když vláha jeho orosuje naši duši, zazelenávají se a rozkvétají v ní stromky dobrých žádostí, duše bývá obmývána od svých nedokonalostí a srdce očišťováno od svých náruživostí.

2. Ale přede vší jinou modlitbou doporučím ti modlitbu vnitřní a rozjímavou, zvláště pak tu, která se zabývá životem a utrpením našeho Spasitele. Když tvá duše bude v rozjímání často naň pohlížeti, všecka se jím naplní, ty poznáš pravý způsob, kterým Pán Ježíš všecko činil a uzpůsobíš všecko své konání podle vzoru, který on ti ukáže. Onť jest „světlo světa“ (Jan 8, 12); v něm tedy, skrze něj a pro něj musíme hledati světlo a osvícení; on jest strom žádoucí, v jehož stínu se musíme občerstvovati, on jest živá studnice Jakubova, která nás má obmývati od veškeré nečistoty naší. (Pokračování textu…)

Navedení k životu zbožnému XXV.: Jak nutna jest modlitba Read More

Útočme na nebesa modlitbou!

Staňte se jedním z miliónu katolíků, kteří se 1. den každého měsíce modlí růženec!

„Dejte mi armádu, která se modlí růženec, a dobudu svět!“

Papež bl. Pius IX.

Připojme se v tomto svatém roce milosrdenství ke kardinálu Burkeovi v duchovní křížové výpravě a útočme na nebesa modlitbou za to, aby rozptýlila zmatek,

  •  vnesla naději do duší i myslí lidí celého světa,

  •  poskytla duchovní podporu v boji proti pokušení ztráty odvahy,

  • chránila naši rodinu a naši víru,

  • zastavila postupující zlo v naší společnosti,

  •  a zaplavila duše milostí, světlem a pravdou.

(Pokračování textu…)

Útočme na nebesa modlitbou! Read More

Růženec – válečná zbraň katolického křesťana

Panna Maria Růžencová

Měsíc říjen je věnován Matce Boží, Královně posvátného růžence. Tato modlitba není jako každá jiná. Její specifikum spočívá v tom, že je určena k boji, jde o zbraň v našich rukou. Zbraň, která nikoho z lidí neusmrcuje a nezraňuje, ani ty největší nepřátele Církve sv. Není totiž určena pro válku s lidmi, ale pro válku se zlými duchy, odhání je pryč, aby člověku neškodili. Je zbytečné ptát se, proč právě růženec. Matka Boží to tak stanovila, vyjádřila se o tom nejjasněji a nejzřetelněji ve Fatimě. Když sv. Maxmilián Kolbe zakládal Rytířstvo Neposkvrněné, prohlásil v duchu tohoto přání Panny Marie právě růženec za jeho nezbytnou výzbroj v zápase se zednářstvím a démony, stojícími za ním.

K pochopení toho nám slouží i církevní kalendář. Růžencovému měsíci říjnu předchází 28. září svátek sv. Václava, patrona České země, který se stal symbolem všech bojů našeho národa za svoji svobodu, proto je také zobrazován se svou typickou zbraní, s kopím. Hned následující den slavíme svátek tří svatých archandělů Rafaela, Gabriela a Michaela, z nichž Michael má zvláštní poslání bojovat proti satanovi a jeho vojsku. Tyto dva svátky proto jsou jakousi předzvěstí toho, co má katolík dělat v měsíci říjnu: bojovat. Ne střelnými nebo sečnými zbraněmi, ale duchovními, především pak modlitbou sv. růžence. (Pokračování textu…)

Růženec – válečná zbraň katolického křesťana Read More

FSSPX zahajuje novénu za zdárný průběh generální kapituly

Z rozhodnutí generálního představeného biskupa Fellaye se dnes členové Kněžského bratrstva sv. Pia X. začínají modlit novénu za zdárný průběh červencové generální kapituly FSSPX a zvou k tomuto i „svoje věřící“. Kapitula by měla mimo jiné vyhodnotit výsledky jednání FSSPX se Svatým stolcem a zaujmout postoj k návrhu Svatého stolce na „regularizaci Bratrstva“.

Novéna se koná od 30. června do 8. července a skládá se z následujících modliteb: (Pokračování textu…)

FSSPX zahajuje novénu za zdárný průběh generální kapituly Read More

Promluva o modlitbě

Sv. Jan Maria Vianney

Hleďte, milé děti, poklad křesťana není na zemi, je v nebi. Naše mysl má vždy směřovat tam, kde je náš poklad.

Člověk má krásný úkol, totiž modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte. V tom je blaženost člověka. Modlitba není nic jiného než spojení s Bohem. Kdo má čisté srdce a je s Bohem spojen, ten v sobě pociťuje balzám, sladkost, která plní rozkoší, světlo, které vždy osvěcuje. V tomto těsném spojení jsou Bůh a duše jako dva dohromady slité kusy vosku. Nelze je už rozdělit. Toto spojení Boha se svým maličkým tvorem je něco velmi krásného. Je to štěstí, které nedokážeme pochopit. (Pokračování textu…)

Promluva o modlitbě Read More

O modlitbě

Sv. Jan Maria Vianney

Amen, amen, pravím vám,
budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. (J 16,23)

Jaké je to blaho a potěšující skutečnost, že Bůh vyslyší všecko, o cokoliv ho budeme prosit ve jménu Ježíše Krista! Spasitel nám nejen dovoluje modlit se k Bohu, ale dokonce nám to nařizuje a prosí nás o to, protože řekl apoštolům: „Už tři roky jsem s vámi a o nic jste mě neprosili. Proste tedy, aby vaše radost byla úplná a dokonalá.“ Modlitba je pramenem veškerého dobra a štěstí na zemi. Jestliže jsme doposud ubozí, zbaveni světla a milostí Božích, je to vinou toho, že se nemodlíme nebo se modlíme špatně. Opravdu, s bolestí v srdci musíme přiznat, že velká část lidí vůbec neví, co to znamená „modlit se“. Jedni k tomuto úkonu – pro dobrého křesťana tak milému a posilňujícímu – cítí odpor. Jiní se modlí, ale nic nedostávají, protože jejich modlitba je špatná, modlí se bez přípravy a sami dokonce neznají způsob, jak se modlit k milosrdnému Stvořiteli. Opravdu všechna pozemská neštěstí, která na nás dopadají, pocházejí ze zanedbání modlitby nebo z jejího špatného odříkání. Kdybychom neurazili Boha, byli bychom šťastni tak, jako Adam před pádem. Je zcela nemožné, aby Boha nezarmoutil ten, kdo se vůbec nemodlí nebo se modlí špatně. Teď bych vás chtěl povzbudit k časté a dobré modlitbě, a proto vás poučím: za prvé, že bez modlitby nelze dojít spásy, za druhé, že modlitba je u Boha všemohoucí, a za třetí, jaké musí splňovat podmínky, aby se líbila Bohu a byla pro nás užitečná. (Pokračování textu…)

O modlitbě Read More

Přijímání celebrujícího kněze (O tridentské mši svaté XIII)

Po tom, co celebrant nechá smísit část hostie přepodstatněné na Kristovo Tělo s jeho Krví v kalichu, přikryje kalich pallou, poklekne na pravé koleno a povstane, sepne ruce a skloněn recituje Agnus Dei:

Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.

Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.

Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, dona nobis pacem.

Předpokládáme sice, že český význam těchto slov je notoricky znám, pro všechny případy však přesto doplňujeme, že první dvě věty znamenají „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi“ a třetí věta v překladu zní „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj“. Při každé z uvedených tří vět se celebrant bije pravou rukou v prsa. (Pokračování textu…)

Přijímání celebrujícího kněze (O tridentské mši svaté XIII) Read More

O modlitbě hříšníka, který se nechce odvrátit od hříchu

Sv. Jan Maria Vianney

Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. Tu k němu přistoupil malomocný,
padl před ním na zem a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ (Mt 8,1-2)

Když čtu tato slova, představuji si slavný svátek, při kterém jdou zástupy lidí do kostela a přicházejí k Ježíši Kristu, který dnes sestupuje už ne z hory, ale z nebe na naše oltáře. Víra nás učí, že Kristus Pán je Králem uprostřed svého lidu, Otec obklopený dětmi, Lékař nemocných. Jedni tomuto Bohu, kterého nebe a země nemůže pojmout, vzdávají hold čistým svědomím jako Pánu svých srdcí. Vede je láska, neboť chtějí sloužit Bohu děkováním a oslavovat Jeho velikost – vědí též dobře, že milosrdný Bůh je zahrne různými milostmi a nepropustí je ze své blízkosti s prázdnýma rukama. Jsou i lidé, kteří před tímto nevýslovně čistým a svatým Bohem stojí zatíženi hříchy, ale vidí nešťastný stav, v němž se nalézají, a cítí odpor ke svému dosavadnímu životu, přiznávají svou vinu, přibližují se ke Kristu s velkou důvěrou, vrhají se k nohám nejlepšího Otce a přednášejí mu oběť zkroušeného a pokorného srdce. Pro ně, ještě než vyjdou z kostela, je už otevřeno nebe a peklo se uzamyká.

A je tady ještě třetí odrůda lidí. Jsou to hříšníci, kteří ve svých nepravostech spí, kteří se nesnaží o to, aby se zbavili svých hříchů, a přesto se přicházejí modlit. Nebudu mluvit o těch, kteří přichází na pobožnosti se srdcem čistým a milým Bohu – ty pouze povzbudím k vytrvalosti. Zkroušení hříšníci ať zdvojnásobí své modlitby, slzy i pokání a určitě najdou odpuštění (srov. Ž 50,19). Získají si přízeň Boží a právo na nebe. Já ale naproti tomu budu dnes mluvit o hříšnících, kteří žijí jen navenek, protože už dávno duchovně zemřeli. Modlitba takového hříšníka – hříšníka, který se nechce napravit – je podle Ducha sv. nechutná v očích Pána (srov. Př 28,9); je směšnou činností plnou rozporů a klamu – je znevažováním Boha. Poslouchejte mě chvíli a sami se o tom dostatečně přesvědčíte. (Pokračování textu…)

O modlitbě hříšníka, který se nechce odvrátit od hříchu Read More

Bitva u Lepanta – vymodlené vítězství

Bitva u Lepanta

Dnes uplynulo 440 let od jedné z největších a nejdůležitějších bitev v historii křesťanství a Evropy. 7. října 1571 se u ostrůvku Lepanto střetly spojené námořní síly Svaté ligy s hlavní flotilou osmanské říše a připravily jí zničující porážku. Byla to bitva, která zachránila křesťanskou Evropu před velkou invazí tureckého islámu, bezprostředně ohrožujícího celé Středomoří.

Někteří historici zcela nepatřičně snižují význam bitvy s poukazem na to, že nedokázala zcela zastavit rozpínavost osmanské říše, která navíc své námořnictvo rychle obnovila, a že Svatá liga, která se vzápětí rozpadla, nedokázala svého obrovského vítězství patřičně využít. To všechno je pravda, ovšem pravdou je i to, že (sice rychle znovuvystavěné, ale po technické stránce pomalu zastarávající) turecké loďstvo už nikdy nezískalo zpět svoji personální kvalitu. Že pověst o neporazitelnosti tureckého loďstva byla v troskách. A že hrozba turecké invaze na Apeninský poloostrov byla odvrácena. (Pokračování textu…)

Bitva u Lepanta – vymodlené vítězství Read More

Modlit se svými slovy – nebo naučené modlitby? (Společně k Bohu VII)

Už víme, že nestačí mluvit s dětmi o Bohu, že je třeba zároveň učit děti, jak mají mluvit s Bohem – modlit se. Ale musí se vědět, jak na to, nebo už v předškolním věku dětem modlitbu znechutíme. Přidržování k příliš dlouhé modlitbě, nesrozumitelnost, násilné donucování, to jsme si minule uvedli jako hlavní chyby.

První modlitbou je děkování a radost z Božích darů. Později se připojí i prosby. Děti se večer rády modlí na způsob litanií nebo přímluv v kostele. Maminka i děti vzpomínají, co kdo pěkného v tom dnu zažil. Všichni odpovídají: „Děkujeme ti, Pane Bože.“ Potom se přidají i prosby a všichni odpovídají jako v kostele: „Prosíme tě, vyslyš nás.“ Může se tu objevit i projev lítosti malého násilníka, který se pral se sestřičkou. (Pokračování textu…)

Modlit se svými slovy – nebo naučené modlitby? (Společně k Bohu VII) Read More

Hovoříme s dětmi o Bohu (Společně k Bohu IV)

 Z předcházejících úvah už víme, že první náboženská výuka dětí se děje beze slov. V pocitu bezpečí, jistoty, sytosti, v maminčině náručí, tam už v kojeneckém věku prožívá dítě skrytost v náručí Božím. Je až s podivem, jak péče rodičů o dítě zobrazuje Boží otcovskou péči o člověka: Velcí i mocní se sklánějí k malému bezmocnému tvoru, ujímají se ho, pečují o něj, chrání ho. Jako dítě je zcela závislé na rodičích, tak je člověk závislý na Bohu. Rodiče svou láskyplnou péčí ukazují dítěti, jak hodný je Bůh Otec.

A pak přijde čas, kdy je třeba povídat dítěti o Bohu i slovem. Každá maminka, když o to má zájem, vycítí, kdy je ta nejvhodnější chvilka, prvně dítěti o Bohu povědět. Třeba si malý Tomáš hraje na koberci s odstřižky látky, kterou maminka stříhá na nové, větší gatě. Tomášek najednou vyskočí a úprkem se rozběhne mamince do náručí. Vyškrábe se jí na klín a chytí ji kolem krku. A v téhle tiché láskyplné blízkosti poví maminka Tomáškovi: „Jak je krásné, že se máme rádi?“ Tomáš teď prvně uslyší o Bohu: To je ten, kdo mu dal maminku. Jindy se doví, že i to krásné jablko, které dostane, nechal dobrý Bůh vyrůst pro něj na stromě.  (Pokračování textu…)

Hovoříme s dětmi o Bohu (Společně k Bohu IV) Read More

Je možné výchovou vštípit víru? (Společně k Bohu III)

Jako student jsem přiučoval francouzštině mladšího spolužáka, který byl předtím na církevní škole, kde francouzština nebyla. Oslňoval mne zato znamenitými vědomostmi z náboženství: ať se jednalo o životopisy svatých, data z církevních dějin, katechizmové otázky nebo citáty z Bible, sypal to ze sebe jedna radost. Ale vždy s jakýmsi posměšným, ironickým přídechem. Až jsem se ho jednou zeptal, jak je to s jeho vírou. Řekl mi: „Já mám za sebou tolik vyučování náboženství, tolik modlení, tolik hodin v kostele, že má potřeba po této stránce je už asi na celý život vyčerpána.“ (Pokračování textu…)

Je možné výchovou vštípit víru? (Společně k Bohu III) Read More

Obrana drmolících babiček

Bylo to krátce po mé konverzi, kdy jsem se jistému známému, mimochodem stoupenci tzv. charismatické obnovy, svěřil, že mi dělá velké potíže modlitba k Panně Marii. U bývalých protestantů se jedná o jev poměrně rozšířený, neboť protestantismus považuje mariánskou úctu (navzdory tomu, „co nás spojuje“) za ďábelskou modloslužbu. A i přes rozumové přijetí pravé křesťanské víry, tj. víry katolické, zůstávají v člověku podivné skryté pocity, jako by se úctou Matky Boží dopouštěl něčeho nedovoleného, či přinejmenším přepjatého. Můj známý mi ochotně nabídl pomoc, pozval mě do „spolča“ a s výrazem svobodného zednáře, který adeptovi nabízí povýšení do lóže, dodal: „U nás je to jiné. U nás se nemodlíme jako drmolící babičky v kostele.“ Musím přiznat, že mě ta slova z úst katolíka překvapila, neboť podobné věty jsem slýchával ve „spolču“ protestantském. (Pokračování textu…)

Obrana drmolících babiček Read More

Blahoslavená Alžběta od Nejsvětější Trojice a Boží láska

V dnešním zamyšlení nad poselstvím Božích služebníků se budeme zabývat pojmem Boží lásky. Slýcháme často, že tradiční  katolíci příliš podceňují tento aspekt Boží tváře (milosrdenství, láska k člověku) a ochuzují se tím o prožitek Jeho péče a útěchy. Pochopitelně by bylo velmi hloupé a špatné odmítat projevy Boží útěchy a milosrdenství. Kritika „prožitkového křesťanství“ nechce vyjádřit pohrdání nad těmito dary ani vyloučit ze života víry pocity radosti a pokoje. Není ani snahou o „zákaz emocí“, které jsou také Božím darem a k duchovnímu životu patří. Ona kritika je namířena spíše k faktu, že moderní formy zbožnosti z těchto darů nevyvozují patřičné důsledky a příliš na nich lpí. Člověk má přijímat z Boží ruky příjemné i nepříjemné situace, milovat ho stejně za příznivých i nepříznivých  podmínek, a když se mu dostane zvláštních darů a milostí, náležitě na ně odpovědět svými  skutky. A když se tyto milosti nedostaví, pokračovat dále neohroženě ve své cestě a neznepokojovat se příliš, že nejsem stále nadšený a své povinnosti plním se sebezapřením. (Pokračování textu…)

Blahoslavená Alžběta od Nejsvětější Trojice a Boží láska Read More

Maria, vyslyš hlas můj!

Z hlubokosti volám k tobě, ó Maria !

Maria, vyslyš hlas můj !

Uši tvé ať pozorují hlasu a modlitby mé.

Když Syn tvůj na hříchy mé pamatovati bude,

kterak budu moci obstáti ?

Ale skrze tebe naději mám k odpuštění

a spoléhám se na dobrotu tvou

a srdce mé doufá v milosrdenství tvé.

Od rána až do večera vzdychám bez počtu k tobě.

Neb v tobě jest milosrdenství

a hojné dosáhnutí milostí.

A ty vysvobodiž služebníky své

ode všech hříchů jejich.

Sláva Otci, i Synu, i Duchu svatému.

A sláva buď Královně nebeské

Se všemi svatými na věky..

Amen.

Ze sbírky modliteb k Panně Marii, vybraných ze starých kancionálů a šetrně jazykově upravených Václavem Durychem. Vydáno ve spolupráci s Katolickou cestou Durychovou.


Maria, vyslyš hlas můj! Read More