Poslušnost, krize v Církvi a FSSPX

Touto dobou už každý, kdo se zajímá o katolickou tradici, slyšel, že Bratrstvo sv. Pia X. oznámilo, že 1. července, na svátek Nejdrahocennější Krve Páně (podle starého kalendáře) přistoupí k biskupským svěcením. Evidentně jde o velmi významnou zprávu – ne že by to někoho doopravdy překvapilo; dalo se to čekat už dávno.

Napadají mě protichůdné myšlenky a myslím, že na tom není nic divného, vzhledem ke zmatené době, v níž žijeme. Každý, kdo čeká, že FSSPX buď odsoudím, nebo bezpodmínečně podpořím, bude zklamán. Vždycky jsem byl umírněně pro FSSPX a můj postoj v tomto ohledu je dobře znám, vždycky jsem však také říkal, že je objektivně lepší být v plném regulérním společenství s katolickou hierarchií, a proto jsem vždy chodil na mši k nějakému institutu založenému na Ecclesia Dei, pokud jsem měl na výběr.

Dovolte mi říci to jednoduše: ve hře je velké dobro, ale i velké zlo. (Pokračování textu…)

Poslušnost, krize v Církvi a FSSPX Read More

Lze FSSPX zakazovat, co je dovoleno čínským komunistům? aneb Doktrína selektivní tolerance

Zatímco se lamentuje nad tím, že katolické kněžské bratrstvo hodlá vysvětit biskupy, aby katolickým věřícím zajistilo přístup ke svátostem, Komunistická strana Číny – ateistická, materialistická a oficiálně k víře nepřátelská – po léta dává světit biskupy, kteří jí vyhovují, a tak dokonce obchází i dohodu podepsanou s Římem, která je politováníhodná sama o sobě. A neděje se nic. Lépe řečeno děje se přesný opak: vyměňují se úsměvy, vede se dialog, obnovuje se důvěra a hranice tolerance se rozšiřují.

Otázka v titulku není řečnická. Je právní a morální. Jestliže komunistický režim může vnucovat biskupy bez papežského pověření a nadále se s ním nakládá jako s platným účastníkem diskuse, podle jaké logiky se aplikují přísnější kritéria na bratrstvo, které nepopírá dogmata, nehlásá sedesvakantismus a neodvolává se na marxistický ústřední výbor, nýbrž na koncepci – ano, diskutabilní – objektivního stavu svátostné nouze? (Pokračování textu…)

Lze FSSPX zakazovat, co je dovoleno čínským komunistům? aneb Doktrína selektivní tolerance Read More

Svatá Lucie, panna a mučednice

Hle, čtvrtá z panen prozíravých, statečná Lucie. Její slavné jméno září v posvátném mešním kánonu spolu se jmény Agáty, Anežky a Cecilie a v adventním čase ohlašuje Světlo, jež se blíží a podivuhodně utěšuje Církev. Lucie je rovněž jednou ze tří slavných postav křesťanské Sicílie: triumfuje v Syrakusách, tak jako Agáta září v Katánii a Rozálie svou vůní naplňuje Palermo. Slavme tedy její svátek s láskou, aby nám v této posvátné době byla nápomocna a uvedla nás k Tomu, jehož láska jí dala zvítězit nad světem.

Pochopme také, že jestliže si Hospodin přál, aby kolébku jeho Syna takto obklopoval výkvět panen, a nespokojil se s přítomností apoštolů, mučedníků a papežů, je tomu tak proto, aby dítky Církve uprostřed radosti z tohoto Příchodu s vírou, jež ho ctí jako svrchovaného Pána, nezapomínaly přinášet k jesličkám Spasitele onu čistotu srdce a smyslů, již u těch, kdo se chtějí přiblížit k Bohu, nelze ničím nahradit. Přečtěme si nyní ze slavných akt panny Lucie:

Lucie, panna ze Syrakus, vznešená svým zrozením i křesťanskou vírou, již vyznávala od dětství, přišla do Katánie se svou matkou Eutychií, trpící krvotokem, aby uctila ostatky svaté Agáty. Když se pomodlila u hrobu světice, dosáhla na její přímluvu matčina uzdravení. Lucie poté matku požádala, aby jí dovolila rozdělit věno, které jí chystala, chudým Ježíše Krista. Proto Lucie, když se vrátila do Syrakus, prodala všechen svůj majetek a peníze rozdala chudým. (Pokračování textu…)

Svatá Lucie, panna a mučednice Read More

Pohoršení moderního katolického pohřbu

Oslabení modliteb za zemřelé přímo souvisí s novým mešním obřadem

Bylo nebylo, zemřel jistý člověk, v mém životě velmi důležitý. Šel jsem mu na pohřeb. Byl to kanonizační obřad v novus ordo, který provedl kněz a tři ženy v kostýmkách přisluhující v presbytáři. Všichni účastníci byli v černém, kromě kněze, který byl oděn bíle. Tento rozpor byl nevkusný a do očí bijící. Kontrast mezi hlubokým lidským instinktem truchlení, který lze považovat za nevymýtitelnou součást sensus fidelium, a ztřeštěností liturgických reformátorů, kteří bílou barvu pro mše za zemřelé zavedli, mi ještě nikdy nepřipadal tak zřetelný.

Den předtím jsem se však s rodinou zúčastnil tradičního rekviem, které sloužil spřátelený kněz. Rozdíl nebyl jen hluboký, byl šokující. Z jednoho dne na druhý jsme se emočně zhoupli mezi dvěma radikálně odlišnými oběťmi za zemřelé: jednou, která brala smrt smrtelně vážně, zajímal ji osud duše zesnulého a umožňovala nám trpět, a druhou, jež smrt vyčpělými frázemi a prázdnými sliby odsunula stranou. Kontrast mezi černými rouchy, Dies irae a tichými modlitbami v pátek a bílým ornátem a hypertrofovaným sentimentem v sobotu se zdály přesně vystihovat propast dělící víru světců od předčasně stárnoucího modernismu včerejška.

Přistihl jsem se při myšlence, že největším zázrakem naší doby je to, že katolická víra přežila liturgickou reformu. (Pokračování textu…)

Pohoršení moderního katolického pohřbu Read More

TLM se vrací do Říma… a Traditionis custodes se kymácí?

Po úniku zdrcující (a přesvědčivé) informace, že většina katolických biskupů nežádala omezení tradiční latinské mše – jak tvrdil zesnulý papež František –, se ve viklající se konstrukci Traditionis custodes, Františkova motu proprio, které na celém světě přísně a prapodivně omezovalo slavení tridentského ritu, objevila další trhlina. 

Podle překvapivé a vítané zprávy Jeho Svatost papež Lev XIV. udělil kardinálu Raymondu Burkeovi souhlas, aby 25. října sloužil tradiční latinskou mši svatou ve Svatopetrské bazilice při příležitosti 14. pouti Summorum pontificum pro katolíky lnoucí ke staré liturgii. To představuje návrat k dřívější formě této události, neboť usus antiquior byl při ní zakázán od roku 2022, krátce po vydání Traditionis custodes.

Jde o značně dramatický zvrat. Kardinál Burke bude sloužit slavnou pontifikální mši svatou u oltáře katedry. Sama účast Jeho Eminence je ohromující, neboť za minulého pontifikátu kardinál Burke utrpěl několik veřejných postihů. Mnozí lidé si možná vzpomenou, jak velice předpojatý papež František nazval Burkea antivakcinačním „nepřítelem“ a poté mu odebral rezidenci ve Vatikánu a plat. Nyní, po soukromé audienci u Lva XIV., stejně jako Burke Američana, který mu poblahopřál k padesátému výročí kněžského svěcení, je Burke zpátky a latinská mše s ním. (Pokračování textu…)

TLM se vrací do Říma… a Traditionis custodes se kymácí? Read More

Vatikán vítá „LGBT poutníky“, zatímco zmínky o pouti FSSPX odstraňuje

Co to znamená, když Vatikán k oslavám jubilejního roku vítá otevřené propagátory sexuální zvrácenosti? Opravdu: 6. září je v oficiálním kalendáři na webových stránkách jubilejního roku uvedena „pouť sdružení Tenda di Gionata a dalších spolků“ (https://www.iubilaeum2025.va/en/pellegrinaggio/calendario-giubileo/pellegrinaggi/pellegrinaggio-associazione-tenda-gionata-altre-associazioni.html). La Tenda di Gionata, „Jonatánův stan“, je italská heterodoxní aktivistická skupina, jejíž název má být patrně nechutnou narážkou na přátelský vztah mezi Jonatánem a králem Davidem. Je po léta velmi aktivní a dokonce ani nejde o její první akci v Římě. Na svých webových stránkách například popisuje zážitky z Pride pochodů, včetně toho římského.

Než se však budeme podrobně zabývat touto poutí, povězme si něco o jiné, která se v Římě nedávno konala.

Mnohé z nás potěšilo, když jsme zaznamenali, že webové stránky jubilejního roku uvádějí i tradiční latinskou mši svatou spojenou s poutí FSSPX do Říma, která proběhla před několika dny. Někteří říkali, že to nemá žádný význam, protože stránky jubilea v italštině prostě zaznamenaly všechno, co se dělo, aniž by to znamenalo souhlas či nesouhlas. Tak to není, tvrdili jiní. Britský list Catholic Herald to nazval „výjimečným okamžikem viditelné shody“. (Pokračování textu…)

Vatikán vítá „LGBT poutníky“, zatímco zmínky o pouti FSSPX odstraňuje Read More

EU se opět snaží přimět prolife země k legalizaci potratu

Přestože mnohé členské státy potraty omezují, propotratoví aktivisté v Evropské unii se opět snaží vpašovat „právo na potrat“ do nesouvisejících dokumentů a oslabit tak režimy ochráňující život například na Maltě, což je jediná země EU, kde jsou nenarozené děti v děloze dosud plně chráněny. Aktivisté také doufají, že tento krok přiměje k legalizaci potratů Polsko.  

Polský právnický think-tank Ordo Iuris Institute for Legal Culture spustil poplach počátkem června, kdy vydal zprávu pod titulem „Pokus o legalizaci potratu na úrovni EU pod záminkou péče o oběti trestných činů“ (anglicky v plném znění zde: https://ordoiuris.pl/en/press-newsdesk/attempt-to-legalize-abortion-at-the-eu-level-under-the-guise-of-caring-for-crime-victims/). EU v současné době připravuje „návrh na novelizaci směrnice 2012/29/EU o právech obětí trestných činů“, který se „zaměřuje na zlepšení dosavadních postupů a vyzývá členské státy, aby lépe ochránily práva obětí, například zajištěním přístupu k odpovídající psychologické podpoře“. 

Avšak jak rozsáhle doložily organizace C-Fam a Christian Council International, propotratoví aktivisté chápou každý dokument, byť třeba s tématem vůbec nesouvisí, jako příležitost k podpoře potratové agendy. V roce 2023 Výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci a Výbor EP pro práva žen a rovnost pohlaví navrhly několik novelizací, které se vyznačují ostrým odklonem od účelu dokumentu: (Pokračování textu…)

EU se opět snaží přimět prolife země k legalizaci potratu Read More

Kardinál Burke hovořil s papežem o ukončení pronásledování tradičních věřících

Kardinál Raymond Burke prozradil, že již hovořil s papežem Lvem XIV. o budoucnosti tradiční mše svaté a doufá, že papež bude následovat příkladu Benedikta XVI. V projevu k účastníkům 60. výroční konference Latin Mass Society a Londýně Burke promluvil o své osobní intervenci u nového papeže ve věci budoucnosti tradiční mše:

„Doufám, že Lev XIV. ukončí současné pronásledování věřících v Církvi, kteří si přejí klanět se Bohu podle starší formy římského ritu, pronásledování uvnitř Církve. Již jsem měl příležitost sdělit to Svatému otci. Doufám, že tuto otázku co nejdříve prostuduje a bude se snažit obnovit situaci, která existovala po Summorum Pontificum, a že dokonce rozvine to, co pro Církev s takovou moudrostí a láskou uzákonil papež Benedikt XVI.“

Burke, který k účastníkům konference hovořil pomocí videolinku, je mnoho let předním zastáncem tradiční liturgie. Americký kardinál tradiční mši pravidelně slouží a rovněž každoročně v tradičním ritu světí kněze pro kněžská bratrstva, která se mu věnují, například Institut Krista Krále. (Pokračování textu…)

Kardinál Burke hovořil s papežem o ukončení pronásledování tradičních věřících Read More

Naděje, obavy a modlitby

Papež Lev XIV. udělující tradiční požehnání v Latině

Na této chvíli je něco surreálného.

Víte, už víc než dvacet let jsem imaginárnímu „ideálnímu papeži“, který obnoví katolickou tradici, přezdíval … Lev XIV. Kdo ví, třeba existují i další lidé, kteří si takovouto (mytickou?) postavu v duchu představovali.

A teď Lva XIV. opravdu máme.

Není to však papež ideální. Kromě skutečnosti, že každý si s sebou do úřadu přináší svá omezení a hříchy – tak jako je do svých životních úkolů vnáší každý z nás, kromě našeho Pána a Panny Marie –, je Robert Prevost zatížen celou řadou větších i menších varovných znamení. K těm se dostanu za okamžik.

K pocitu surreálnosti je ještě další důvod. Jediný americký kardinál, jehož znám osobně, je Raymond Leo Burke. Skutečný leo neboli lev pravověrnosti. Třebaže jsem nikdy nečekal, že by byl zvolen papežem – většina kardinálů ho pokládá za „ultrakonzervativního“, i když ve skutečnosti je jen důsledněji katolický než většina z nich – je nicméně hořkosladké pomyslet na to, že prvním severoamerickým papežem by se byl mohl stát někdo takového formátu.

Dalším surreálným aspektem je místo, kde jsem se nacházel, když k tomu došlo. Seděl jsem v letadle letícím z Chicaga do Fort Myers na akci pobočky organizace Legatus v Naples na Floridě, kde jsem měl ten večer přednášet na téma „Úcta k dobrům manželství ve společnosti, kde je všechno na jedno použití“. Měl jsem před sebou otevřený notebook s živým streamem televizní stanice EWTN. Spolu s přibližně dalšími čtyřmi sty tisíci diváky (podle počítadla na obrazovce) jsem sledoval, jak se takříkajíc přímo na mém sklopeném stolku objevil Lev XIV. a pozdravil svět. Pak začaly přicházet zprávy a e-maily: „Co si o tom člověku myslíte?“ a podobně. (Pokračování textu…)

Naděje, obavy a modlitby Read More

Konec pekelného pontifikátu

Dvanáct let autokracie, nestability, zmatku a omylů

Na Pondělí velikonoční papež František předstoupil před hroznou soudnou stolici Kristovu. Není třeba jeho odchod přikrašlovat sentimentálními zbožnými frázemi, jak budou ad nauseam činit mainstreamová „katolická“ média („muž se srdcem pastýře pro chudé“ atd.). Tento druh autokanonizace důvěrně známe ze šedesáti let novus ordo pohřbů, které, pokud bychom věřili jejich aktérům, zdvojnásobily až zečtyřnásobily počet světců.

Léta jsem se modlil, aby nás Bůh osvobodil od metly tohoto pontifikátu, a pochopil jsem, že jestliže bylo Jeho vůlí, aby trval, musela to být pro nás zkouška k našemu očištění, posílení v ctnosti, a zejména k tomu, abychom si stále více uvědomovali naprostý kontrast mezi surovou mocí a skutečnou autoritou, mezi vládou novátorství a právy tradice. Teď, když je František po smrti, mám zcela upřímně pocit, jako by z Církve (a vlastně i ze světa) bylo sňato obrovské břemeno.

Nicméně nikdy není na škodu modlit se za věčné odpočinutí něčí duše, bez ohledu na to, kolik zla ten člověk napáchal. Jak učí Církev, zásluhy a provinění člověka s jistotou zná jedině Bůh. Jestliže František zemřel s kajícím srdcem, pohnut skrytou Boží milostí, může být docela dobře spasen – avšak dost možná poslán na tisíce let do očistcového ohně jako nejubožejší z ubohých duší. Tak jako bychom si sami přáli, aby se za nás po naší smrti lidé modlili, učiňme totéž pro jeho duši. Proto jsem se ráno v den jeho smrti pomodlil a budu modlit i nadále: Requiem aeternam dona ei, Domine: et lux perpetua luceat ei. Requiescat in pace. (Pokračování textu…)

Konec pekelného pontifikátu Read More

Výzva biskupa Stricklanda k modlitbě za příští konkláve uprostřed „velké krize v Církvi“

„Budete-li míti víru jako zrno hořčičné…“ (Mt 17,20).

V této době velké krize v Církvi, mystickém těle Kristově, musíme věřit v obrovskou moc modlitby, která dokáže doslova hory přenášet. Nadcházející konkláve, které zvolí toho, kdo nově usedne na Petrův stolec, staví do popředí hroznou situaci, v níž se nacházíme. Naše milovaná Církev překypuje zkažeností, intrikami a machinacemi nehodnými apoštolů Ježíše Krista.

Modleme se vroucně za kardinály, kteří se tam shromáždí. Modleme se, aby měli víru aspoň jako hořčičné zrnko a aby jejich volba byla vedena hlubokou oddaností Ježíši Kristu, jenž je vtělenou Pravdou. Ať je jejich odhodlání jako zlato zkoušené ohněm a ať v nich Duch svatý posiluje nezlomnou vůli zvolit pouze toho muže, který je nejvíce svatý a nejsilněji oddaný našemu Pánu Ježíši Kristu. A ten, jehož zvolí, ať prosazuje a věrně hájí poklad víry, největší poklad Jeho Nevěsty. (Pokračování textu…)

Výzva biskupa Stricklanda k modlitbě za příští konkláve uprostřed „velké krize v Církvi“ Read More

Mediální a politický hon na kněze, který odmítl podat svaté přijímání homosexuálnímu politikovi

Redakce portálu Infovaticana, Javier Arias, Andreas Wailzer

Kněz španělské diecéze Segovia se stal obětí štvavé kampaně ze strany levicových sdělovacích prostředků a politiků Španělské socialistické dělnické strany za to, že se řídí katolickou morálkou.

Na počátku ledna socialistický starosta městečka Torrecaballeros a neskrývaný homosexuál Rubén García de Andrés líčil na svých sociálních sítích, že mu místní farář odmítl podat svaté přijímání. Důvod? Kněz mu sdělil, že nemůže přistupovat ke svatému přijímání, protože žije s jiným mužem, to znamená v hříchu. „Farář mi řekl, že se poradí na biskupství, a já jsem ho požádal, aby mi dal vědět písemně. V e-mailové odpovědi z biskupství se říká, že se s knězem nejednalo a že nauka je jasná,“ tvrdí postižený starosta. Kromě toho také sděluje, že ještě před dvěma lety spolupracoval s diecézí jako lektor, ale že ho diecéze z této služby odvolala „po zásahu inkvizitorských prstů“.

Jak se v této komunitě děje často, tento člověk využil toho, k čemu došlo (a co katolická Církev učila vždycky), aby ze sebe udělal oběť a spustil útok proti knězi. Socialistický starosta tvrdí, že „homofobie ovládající inkvizitorské prsty těch, kteří žalují v Torrecaballeros, podněcuje homofobii ze strany Církve v Segovii.“ Starosta Torrecaballeros v ukázkovém příkladu citové manipulace ujišťuje, že skutečnost, že mu bylo odepřeno svaté přijímání, způsobuje „velkou bolest“ zejména jeho rodině, a proto, jak prohlašuje, „té instituci“ (tj. katolické Církvi) neodpustí utrpení, které jim způsobuje. Starosta, který žije v rozporu s katolickou morálkou, si dále stěžuje, že „k Církvi v Segovii Františkovo jaro dosud nedorazilo“, takže on nemůže přistupovat ke svatému přijímání, „protože je homosexuál a žije s partnerem“. Zdá se, že neví, že ve stavu hříchu přijímat nelze a že svaté přijímání není odměna. „Pokud svou homosexuální orientaci nepřiznáš a jsi falešnější než Jidáš, přijímat můžeš a nic se neděje,“ vysmívá se Rubén García de Andrés, který se také stylizuje do role jakéhosi Robina Hooda a oznamuje, že bude „do posledního dechu bojovat a pracovat“, aby se tato situace změnila. (Pokračování textu…)

Mediální a politický hon na kněze, který odmítl podat svaté přijímání homosexuálnímu politikovi Read More

Italský biskup brání národ před islámem: „Klást všechna náboženství naroveň je urážkou rozumu“

Biskup Antonio Suetta z diecéze Sanremo-Ventimiglia řekl počátkem ledna v rozhovoru pro italský deník Il Tempo, že katolictví a islám jsou dvě naprosto odlišná náboženství. Interview je vzácným příkladem jasné řeči a odvahy. V době, kdy zřejmě strach odporovat dominantním názorům umlčel většinu katolické hierarchie, znějí biskupova slova jako gesto naděje pro mnoho věřících, zejména v Itálii.

Bez přehánění lze říci, že jeho příspěvek vyniká v církevním kontextu, který je nyní – v Itálii – negativně ovlivněn blízkostí Říma, už dlouho okupovaného neomodernisty, kteří své vysoké úřady změnili ve střediska rozsévání věroučných nejednoznačností a „pastoračních“ odchylek, ne-li rovnou herezí. Doufejme, že biskupa Suettu nepotká podobný osud jako biskupa Reye z diecéze Fréjus-Toulon ve Francii, který byl nedávno odvolán z úřadu za to, že otevřeně hájil liturgickou tradici.

K nejvýstižnějším bodům rozhovoru patří výrok, že křesťanství a islám nejsou rovnocenná náboženství. Tato skutečnost je zřejmá každému s minimem teologických a historických vědomostí. Ostatně je třeba mít vždy na paměti, že islám lze z křesťanského hlediska pokládat za herezi, a tedy za degeneraci. Rozdíly mezi oběma náboženstvími však dalece přesahují nauku: odrážejí se v jejich politických a sociálních důsledcích. Stačí se podívat na případ bruselského Molenbeeku, nyní většinově islámské obce, kde se prakticky uplatňuje právo šaría, což z této oblasti dělá ve srovnání se zbytkem Belgie právní anomálii. Ironií je, že k tomu dochází v místě, kde sídlí Evropská unie, instituce podporující relativismus a extrémní multikulturalismus. (Pokračování textu…)

Italský biskup brání národ před islámem: „Klást všechna náboženství naroveň je urážkou rozumu“ Read More

„Do nebe jen s QR kódem?“ – Giuseppe Nardi o Vatikánu jako policejním státu

Papež František zavedl novou podmínku pro získání odpustků Svatého roku 2025 a využil tak jubilejního roku k posílení moderní agendy.

Aby mohli věřící projít Svatou bránou, musejí se podrobit digitální kleci: identifikovat se a registrovat se všemi osobními údaji, aby dostali QR kód, protože jedině s ním je možné Svatou bránou projít. Santa Marta zavádí další stavební kámen „Velkého resetu“, v němž se papež František nadšeně angažuje už několik let. Patří tam i jeho jednostranná podpora již dlouho vyvrácené báchorce o klimatické změně způsobené člověkem, a především povinné očkování, které nařídil občanům a zaměstnancům Svatého stolce a Městského státu Vatikán, včetně nemilosrdného propouštění pracovníků, kteří odmítli uposlechnout. (Pokračování textu…)

„Do nebe jen s QR kódem?“ – Giuseppe Nardi o Vatikánu jako policejním státu Read More

Vatikán potvrdil čistku: papež přijal nucenou „rezignaci“ biskupa Reye


Redakce portálu InfoVaticana

Papež František přijal rezignaci Msgre. Dominiquea Reye na úřad biskupa diecéze Fréjus-Toulon, přestože Rey má sotva 72 let. Podle kanonického práva musejí diecézní biskupové rezignovat po dovršení 75 let, což z tohoto opatření činí mimořádné gesto, které nemá daleko ke zneužití moci.

Rozhodnutí opět dokazuje rostoucí centralizaci moci Svatého stolce. Je nejen znepokojivé, ale také posiluje dojem dvojího metru, jímž se v Římě měří. Zatímco progresivističtí biskupové a biskupové s heterodoxními sklony jsou povyšováni a odměňováni, jako tomu bylo nedávno v případě kontroverzního kardinála Roberta McElroye, povýšeného na washingtonský arcibiskupský stolec, ti, kdo se kloní k tradici a ke konzervativnější nauce, jsou pronásledováni a bez váhání odstavováni.

Vatikán po tisící odkládá synodalitu a přijímá rozhodnutí železnou pěstí, třebaže po léta hlásá opak. Skutečnost opět ukazuje, že s tímto papežem je moc stále absolutnější a despotičtější a jeho styl vlády je extrémně vertikální a tvrdý.

Živá diecéze na mušce

Diecéze Fréjus-Toulon je známá svou vitalitou. Pod vedením Msgre. Rey si zachovala pulsující diecézní život, vzkvétající seminář a přijala řadu tradicionalistických skupin a komunit. Právě kvůli tomuto sklonu k tradici se však od roku 2022 ocitla na mušce Vatikánu.

První rána přišla, když Řím nařídil pozastavení kněžských svěcení naplánovaných na daný rok s tím, že seminář je „příliš tradiční“ a biskup přijal „příliš mnoho“ řeholních komunit. (https://www.duseahvezdy.cz/2022/06/07/vatikan-zakazal-tradici-naklonenemu-francouzskemu-biskupovi-vysvetit-kneze-a-jahny)

Přes tato drastická opatření nic neukazovalo na mravní či dogmatický problém diecéze. Co více, povolání a formace v diecézi Fréjus-Toulon v evropském kontextu poznamenaném nedostatkem kněží vynikají. (Pokračování textu…)

Vatikán potvrdil čistku: papež přijal nucenou „rezignaci“ biskupa Reye Read More

Papež František: Závěrečný dokument synody je „řádné magisterium“

V neděli 24. 11. 2024, což byl podle nového kalendáře svátek Ježíše Krista Krále, vydal papež „doprovodnou nótu k Závěrečnému dokumentu XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody“. Začíná tím, že se v souvislosti s celou římskou „synodální cestou“ odvolává ne Zjevení 2,11: „V průběhu jednotlivých etap synody, kterou jsem zahájil v říjnu 2021, jsme naslouchali tomu, co Duch svatý v této době říká církvím.“ [1]

Jistě úplnou náhodou tato nóta vyšla pouhých několik dní poté, co kardinál Müller, bývalý šéf Kongregace pro nauku víry za papeže Františka, zveřejnil vlastní komentář k synodální cestě na portálu First Things, kde cituje právě tento úryvek: „,Kdo má ucho, poslyš, co Duch praví církvímʻ (Zj 2,11). Tato pasáž z Písma se často cituje pro ospravedlnění takzvané ,synodální církveʻ, konceptu, který přinejmenším částečně, ne-li zcela, odporuje katolickému chápání Církve. Zájmové skupiny s postranními úmysly se s cílem prosazování své progresivní agendy zmocnily tradičního pojetí synodality, která znamená spolupráci mezi biskupy (kolegialitu) a mezi všemi věřícími a pastýři Církve (založenou na všeobecném kněžství všech pokřtěných ve víře). Pomocí obratu o sto osmdesát stupňů má být dosaženo toho, aby byla věrouka, liturgie a morálka katolické Církve kompatibilní s neognostickou woke ideologií.“  (Pokračování textu…)

Papež František: Závěrečný dokument synody je „řádné magisterium“ Read More

Jakobínská synodalita

Je jen shoda okolností, že představitelé katolické Církve v roce 1962 učinili objev, že Církev musí být „inkluzivnější“ a méně „klerikální“ – jinými slovy demokratičtější? Máme věřit, že po dvou tisících letech na svatou Matku Církev sestoupil Duch svatý a rozhodl, že je načase, aby starobylá instituce začala reflektovat moderní trendy? 

Totéž se nám říká i dnes: že Církev musí vytrvat na cestě, na niž se vydala na druhém vatikánském koncilu, a že musí být „synodálnější“. Levému křídlu v katolické Církvi je přinejmenším nepohodlná hierarchická struktura Církve, a to už posledních sto let. „Synoda o synodalitě“ je částečně chabým pokusem učinit katolictví znovu přitažlivé tím, že se této nemoderní struktury zbaví. Jako kdyby se nás dost nenatrápily kytarové skupiny a odrhovačky zpívané při mši, musíme být ještě svědky dalšího těžkého útoku na naše dědictví. 

Kardinál Zen nedávno varoval, že „tato konference [synody] evidentně měla za cíl odvrhnout hierarchickou vrstvu Církve a zavést demokratický systém“. Obecným tématem „synody o synodalitě“ zjevně bylo, jak Církev zdemokratizovat. Nejméně jeden řečník na synodě tvrdil, že Církev je – představte si – příliš monarchická. [1] Církev založená na apoštolské posloupnosti je obviňována, že je příliš hierarchická. Iracionalita těch, kteří by zdroj svaté moudrosti všech věků rádi podpálili, však nezná hranic. 

Je nicméně jasné, že Františkův režim je určitým způsobem všechno, jenom ne demokratický. Například nutit místní biskupy, aby si vyžádali povolení z Říma, než dovolí sloužit tradiční latinskou mši, není tak úplně ve shodě s deklarovanou vírou papeže v „jednotu v různosti“. Pro náhodného pozorovatele synody by proto mohlo být matoucí snažit se nějak vyznat ve smyslu tohoto údajného antiklerikalismu. Přeje si František, aby Církev byla demokratičtější, decentralizovanější, „citlivější“ k místním starostem, nebo ne? Zdálo by se, že skutečně chce, aby Církev více vítala některé zvláštnosti katolických společenství (jen ne těch tradičních a pravověrných). (Pokračování textu…)

Jakobínská synodalita Read More

Linda Gibbonsová zproštěna obvinění

TORONTO (LifeSiteNews) — Prolife hrdinka Linda Gibbonsová byla zproštěna obvinění z trestného způsobení škody, jehož se měla dopustit vydáváním svědectví před torontskou potratovou klinikou. 

Soudkyně ontarijského soudu Maria Speyerová 5. prosince rozhodla, že šestasedmdesátiletá babička a obránkyně života Linda Gibbonsová není vina trestným způsobením škody, jež měla spáchat tím, že počátkem tohoto roku stála před nechvalně proslulou Morgentalerovou klinikou v Torontu s protipotratovým transparentem v ruce. 

„Účelem přítomnosti paní Gibbonsové s transparentem před torontskou potratovou klinikou bylo odrazovat pacientky od potratu, tedy něčeho, nač mají právo,“ napsala Speyerová v usnesení. „Nápis na transparentu byl bezpochyby pro pacientky i personál velmi znervózňující. Mohl být také příčinou toho, že jedna pacientka zákrok zrušila nebo odložila.“ Speyerová nicméně rozhodla, že „i když to bylo zamýšleným cílem paní Gibbonsové, nejedná se o trestné způsobení majetkové újmy.“  

Je důležité poznamenat, že třebaže je potrat v Kanadě legální až do devátého měsíce, žádné „právo“ na potrat tam neexistuje, neboť tato praxe se v současné době nachází v právním vakuu a není žádná legislativa, která by ji upravovala. (Pokračování textu…)

Linda Gibbonsová zproštěna obvinění Read More

Čtrnáctá úvaha k novéně k Panně Marii Guadalupské

Třebaže ke zjevením Panny Marie Guadalupské došlo před téměř pěti sty lety, náš Pán si přeje, abychom k Matce Boží Guadalupské přicházeli i nadále, protože k nám chce hovořit skrze ni jako Matku Boží milosti. 

Dnešní situace není o nic méně naléhavá než situace v době prvních zjevení. Naše kultura alarmujícím tempem spěje k sebezničení. I situace v naší zemi [tj. v USA] je velmi děsivá: útoky na lidský život a rodinu jsou stále prudší a naše společnost je nestabilní, protože jsme ztratili své ukotvení. V jiných částech světa probíhají strašlivé konflikty, stejně jako v době zjevení Panny Marie. Uvědomujeme si, že poselství Panny Marie je dnes stejně zásadně důležité, jako bylo tehdy. (Pokračování textu…)

Čtrnáctá úvaha k novéně k Panně Marii Guadalupské Read More

Potratáři připouštějí naprostou brutalitu svých praktik

(LifeSiteNews) — Jonathon Van Maren ve svém podcastu na portále LSN analyzuje výroky samotných potratářů popisující hrůzy jejich práce, když přitom v Kanadě a ve Spojených státech se agresivně vnucují potratová „práva“. Nejprve podtrhuje, jak problematika potratu dominuje americké a kanadské politice. Poznamenává, že věc „práva“ na potrat stále více prosazuje [kanadský premiér] Justin Trudeau, který nedávno dokonce předložil návrh zákona zbavujícího poradenská střediska pro těhotné v obtížných situacích postavení daňově zvýhodněných charitativních organizací.

Jonathon Van Maren poté přechází ke Spojeným státům, kde Kamala Harrisová a Demokratická strana udělaly z potratů stěžejní téma voleb v roce 2024, přičemž média jim pomáhala lžemi o zákonech chránících život v některých státech USA. Harrisová dokonce při jednom ze svých předvolebních vystoupení pozvala lékaře-potratáře na scénu. Pozoruhodné je, že když jeden z přítomných potřeboval lékařskou pomoc, zdáli se být bezradní. (Pokračování textu…)

Potratáři připouštějí naprostou brutalitu svých praktik Read More