Category Archives: Filmy
Seriál Mladý papež
Kdo si prolistuje noviny zvané Katolický týdeník, bude motivován ke shlédnutí seriálu Mladý papež. Kdo ho shlédne, bude jím ovlivněn. Buď velmi málo, nebo naopak hodně. Znám oba typy diváků, vím o konkrétních lidech.
Jaký vliv tento seriál zanechá? Neprobereme všechno, zaměřme se jen na něco.
Především je nutné upozornit, že film je z psychologického hlediska velmi propracovaný. Bez nadsázky lze říct, že při jeho tvorbě došlo k využití (zneužití) současných, tedy pokročilých poznatků psychologie. Zmíněné vlivy tedy budou mít formu manipulace (tu si ovšem manipulovaný neuvědomuje, neví, že je manipulován, nevěří tomu). Co chtějí autoři do člověka dostat, skrytě do jeho podvědomí dostanou a ovlivní ho.
Jeden příklad za všechny: Když je hlavní postava nesympatickým člověkem, spolu s jejím odmítnutím odmítnou lidé také její důrazy a názory. Pokud se postupně stane postavou přijatelnou a zároveň změní nějaké názory, divák si řekne, vlastně neřekne, protože je to podvědomá záležitost: Tamto odmítněme, jako odmítáme nesympatického, toto přijměme. Seriál se tak stal součástí hmomopropagandy. „Zlí sebestřední namyšlení nemožní lidé nesoucí si své problémy jsou (prý) proti homosexuálům, lidé, kteří začali jednat rozumně, jsou otevřenější“ – manipulace jak hrom. Působí dojem, že rozumným je prý tento přístup. Však tento přístup začal zastávat tehdy, když začal jednat rozumněji. To je jeden z účinků, který může film v podvědomí vyvolat. Musíme dodat: nikoli. Ve skutečnosti je rozumné nazvat hřích hříchem, protipřirozenost odmítnout jako špatnou atd. Samozřejmě že, jak dokazuje zkušenost, musím v tuto chvíli doplnit, že je něco jiného člověk (homosexuál), něco jiného sklon a něco jiného konkrétní skutek. Že odmítnutím hříchu (skutku) nikdo neodmítá ani nezavrhuje člověka atd. Aby zas nebyl oheň na střeše. A že odmítnutím propagandy odmítáme propagandu, ne lidi.
Tichá inkvizice – manipulativní propotratová agitka
Koncem února byl v Českých Budějovicích promítán americký „dokumentární film“ Tichá inkvizice, který se týká protipotratového zákona v Nikarague a jeho dopadů. Pořadatelé promítání se obrátili na pana Lukáše Krutského, organizátora českobudějovického pro-life pochodu, zda by hnutí pro-life nevyslalo někoho, kdo by se zúčastnil následné diskuse.
Jelikož film se do značné míry zabývá lékařskou tematikou a v rámci jihočeských pro-life aktivit nevíme o žádném lékaři, obrátil se Lukáš nejprve na Hnutí Pro život ČR s nadějí, že by mohlo takového odborníka dodat, nebo že by nám někdo z jeho lékařských odborníků mohl film odborně orecenzovat. Bohužel v tomto jsme byli zklamáni, pročež jsme museli vystačit s vlastními silami. Za jihočeské hnutí pro život se promítání a následné diskuse nakonec zúčastnilo šest lidí, včetně Lukáše Krutského, otce Miroslava Šaška a mojí maličkosti, přičemž diskusi na naší straně po většinu času dominoval právě otec Šašek (kterému tímto ještě jedno děkuji). Diskuse se jen částečně týkala filmu a umělých potratů – do značné míry se odchylovala k tematice žen v nouzi, kde se diskutující obou stran cítili asi podstatně erudovanější. Koneckonců sám film tomu nahrává.
Ač se film Tichá inkvizice hrdě nazývá „dokumentární film“, ve skutečnosti představuje velmi jednostrannou a manipulativní potratářskou agitku. Jak názvem tak obsahem zuřivě napadá jak nikaragujský protipotratový zákon, tak i Církev jako jeho „příčinu“ a ukazuje pečlivě vybrané „negativní dopady“ zákona. Nicméně po jeho shlédnutí překvapivě zjistíme, že jsme se toho vlastně mnoho nedozvěděli. Ač Dr. Cerratová o zákonu hodně mluví a říká, že jde o pár větiček, nikde se nedozvíme jeho znění. Ony vzorové případy jsou prezentovány pouze Dr. Cerratovou, a to v tak osekané podobě, že si o nich nelze udělat objektivní názor. Za celý dokument nepotkáme nikoho, kdo by prezentoval opačný postoj a zákon hájil (ačkoliv z filmu jasně plyne, že takových je dost i mezi lékaři na oddělení, kde Dr. Cerratová působí…)
Premiéra filmu Sexuální výchova v Čechách
Ve středu 26. února bude mít premiéru dokumentární film Sexuální výchova v Čechách. Jeho režisérka, autorka i jiného zajímavého dokumentu, se na mou prosbu pokusila o vhled do sporu o sexuální výchovu, který hýbal českou veřejností. Ke spolupráci získala ředitele školy a spoluautora Příručky k sexuální výchově, která tehdy vzbudila největší kontroverze, PaedDr. Pavla Petrnouška. To, co se jí s ním podařilo natočit, ovšem přesahuje hranice běžného dokumentu…
Je to otřesná syrová sonda do života jedné malé základní školy v nádherném místě, ale s naprosto podivnými lidmi, kterým svěřit děti je snad doopravdy naprosté hazardování. Petrnoušek v oné moravské vesnici provádí školení pedagogického sboru v sexuální výchově a užívá si to on i většina jeho “žáků” – pedagogů dané školy. Předvede své pověstné praktiky – hru kompot, sexuální slovník a nechybí ani ruka navlečená v kondomu. Když se pak růžolící paní ředitelka přechodového věku při navlékání kondomu zeptá: “dělám to dobře, Pavle?”, sklapne čelist nejednomu otrlému divákovi.
Dobré dílo
Duch Boží si vskutku vane, kam chce. A nám se to nechce zdát, nemůžeme tomu uvěřit, hlavy si můžeme ukroutit, jak se to mohlo stát, že náhle, beze vší výstrahy a zejména bez našeho dovolení zavanul až do Hollywoodu, do novodobé Sodomy. Právě toto město hříchu bylo vybráno Boží Prozřetelností, aby zde vzniklo dílo, které nemá ve světové filmové tvorbě obdobu – film o umučení našeho Spasitele. Dosud žádný film nedokázal v tak krátké době zburcovat a uvést v úžas tak veliké množství lidí, Také však značné množství diváků přivedl k roztrpčení a k pohoršení.
Prapor svatého Patricka
O hollywoodské kinematografii můžeme často slyšet poněkud zjednodušující tvrzení, že je „prostě nekoukatelná“. To je v mnoha případech, spíše takřka ve všech, pravda, nicméně i v hromadě hlušiny se dá najít nějaké to zrnko kvalitního kovu. Film v českém názvu nazvaný „Prapor sv. Patricka“ se mezi ty vzácné kousky počítat dá, minimálně pro své téma, když ne pro své filmové zpracování.
Šarlatový a černý
Dnes si připomeneme jeden historický film z roku 1983, který se u nás objevuje pod jménem Šarlatový a černý. Navzdory tomu, že je už více než čtvrt století starý, je to dílo, které opravdu stojí za zhlédnutí.
