Nelze vyhánět ďábla belzebubem! 

Již po několikáté mi přišlo z konzervativně katolického prostředí video, kde nějaký švýcarský historik Ganser vypočítává všechny zločinné intervence USA po II. světové válce ve světě. Začíná tím, že CIA zmanipulovala už italské volby r. 1948, pokračuje korejskou a vietnamskou válkou, kubánskou krizí a končí nynější americkou podporou Ukrajiny proti Rusku. 

Samozřejmě nejsem obdivovatelem USA. Velmi dobře vím, že nikdy nebyly „hodným strýčkem Samem“, jak si je za komunistické éry někteří naši odpůrci režimu idealizovali. Vždycky sledovaly své velmocenské zájmy bez ohledu na prosté bezbranné a nevinné lidi. Ještě horší je však jejich ideologie, potažmo vůbec ideologie tzv. demokracie a liberalismu, která je očividně protikřesťanská a v příkrém rozporu s morálními hodnotami katolické nauky, jak magisterium Církve skrze dokumenty papežů od bl. Pia IX. až po Pia XII. neustále hlásalo. Po válce to nebylo ještě až tak zřejmé, teď ale už naprosto jasně v souvislosti s legálními vraždami nenarozených dětí v celém západním světě, které byly nejnověji ve Francii přímo parlamentem prohlášeny ústavním „právem ženy“. V USA a v dalších tzv. demokratických zemích jsou též zákonem kodifikována „práva“ homosexuálů a leseb až k úrovni tzv. manželství, jsou propagovány pornografie a už od útlého dětského věku tzv. sexuální výchova, postupně čím dál víc zemí legalizuje také eutanazii. Zastánci autentické morálky a obránci nenarozeného života jsou vyhazováni z práce a zavíráni do vězení, proto USA – a potažmo svět tzv. demokracie vůbec – nemohou být naším vzorem k následování, naopak katolík musí jejich zásady kategoricky odmítnout. (Pokračování textu…)

Nelze vyhánět ďábla belzebubem!  Read More

Kdo bude další na řadě?

Papež František dělá čistky. Nejprve biskup Daniel Fernandéz z Portorika, poté biskup Joseph Strickland z USA, jak o případu DaH referovaly, teď kuriální kardinál Raymond Leo Burke, jemuž římský pontifik zastavil plat a vypověděl jej z jeho římského bytu (srvn. článek na https://apologie.info). Kdo z hierarchů se odváží poukázat na nepravověrnost Bergogliových vyjádření, je postižen degradací nebo přímo odstraněním. Kdo bude další na řadě? Arcibiskupové Carlo Maria Viganó nebo Jan Pawel Lenga jsou již v důchodu, jim dle kanonického práva může pouze zakázat veřejně udělovat svátosti (což stejně mohou jako důchodci pouze se souhlasem ordináře diecéze, v níž se nacházejí), nebo je exkomunikovat. I toho je nynější pontifik schopen, jenže z analytického pohledu by to bylo přece jen „příliš silné kafe“. Nota bene hierarchové v důchodu pro něj představují pouze minimální nebezpečí, horší  je to s těmi, kteří jsou v úřadu a mají vliv. Je otázka, jestli vůbec a kdy zasáhne tvrdá Františkova pěst proti kazachstánskému biskupovi mons. Athanasiovi Schneiderovi, který si také nebere při kritice současného pontifikátu žádné servítky. Ten má ale proti Stricklandovi a Burkeovi tu výhodu, že je pouze pomocným (světícím) biskupem – a to v „zapadákově“, kde navíc katolíci představují pouhých 1,5 proc. populace. 

Nicméně zanechme spekulací a všimněme si faktů. Papež František se zbavuje biskupů, kteří ho kritizují z pozic ortodoxie. Ani jednou však nezakročil proti zjevným heretikům v biskupských úřadech, kteří žehnají homosexuálním párům, podávají sv. přijímání propotratovým politikům nebo hlásají uvolněnou morálku ohledně 6. a 9. přikázání. Ti jsou „v pořádku“, zvláště pak když dělají potíže tradiční mši sv., kterou Bergoglio nejspíš přímo nenávidí a proti níž vydal patřičné dokumenty. To je jasný a viditelný trend tohoto pontifikátu k definitivnímu prosazení novocírkve, jež nemá s autentickou Katolickou církví již nic společného kromě názvu. Měla by se nazývat spíše humanisticko-ekologicko-klimatickou sektou – a nikoli Katolickou církví. Kdo z biskupů se proti tomu ozve, musí pryč. (Pokračování textu…)

Kdo bude další na řadě? Read More

Horší než Galileův proces

Každý, kdo chodil do školy, slyšel o Galileu Galileim a „kruté církevní inkvizici“, která jej mučila a přinutila odvolat vědeckou tezi o zemi obíhající kolem slunce (heliocentrismus), neboť Církev prý zastávala názor, že slunce a ostatní planety naopak se točí kolem země (geocentrismus). Samozřejmě je to vylhané, Galileo nejenže nebyl mučen, ale nestrávil ani minutu ve vězení, nota bene značná část viny byla i na jeho straně, neboť hlásal své stanovisko netolerantně a oponenty urážel, ačkoliv svou teorii nemohl tenkrát ještě dokázat. Koneckonců církevní autority mu nezakazovaly hájit heliocentrismus, pokud bude tuto nauku předkládat pouze jako vědeckou hypotézu a nikoli jako zaručenou a neomylnou pravdu s tím, že kdo ji nezastává, je imbecil (tak Galilei skutečně psal).

Nicméně faktem je, že římská inkvizice v procesu proti Galileimu r. 1633 rovněž pochybila, neboť se nechala vmanévrovat do pozice, která jí nepříslušela, kdy rozhodovala ve věcech vědy a nikoli víry. Podrobněji pojednávám o tomto případu ve své knize „Apologetická abeceda dějin Katolické církve“ pod heslem „Galileo Galilei“.

Jenže tento úlet tehdejší inkvizice je mnohonásobně překonán nynějším papežem Františkem s jeho požadavkem „ekologické konverze“. Svatý stolec zveřejnil dne 25. května poselství římského pontifika k letošnímu Světovému dni modliteb za péči o stvoření, jenž připadne na 1. září. (Pokračování textu…)

Horší než Galileův proces Read More

Co znamená termín „synodální církev“

V únoru proběhlo v Praze evropské synodální setkání biskupů z celého kontinentu. Zavázali se k budování „synodální církve“. Prý každý se má cítit být „přijatý“ v evropských „církevních společenstvích“, kde má vládnou „různorodost“. Nikoli tedy jednota, ale různorodost, různost, rozdílnost, totální „inkluze“ všech.

To ovšem nelze přejít mlčením. Právě v tomto zdůraznění „různosti“ je totiž nejzřetelněji patrný odklon od toho pojetí Církve, jaké bylo vždycky adekvátní zjevené pravdě. Zatímco pražské „synodální shromáždění“ postulovalo „různost, rozdílnost“, Božská nauka naopak hovoří o „jednotě“, kterou představuje jednota v učení, tj. ve víře a mravech. O tom ale v synodálních dokumentech nenajdeme ani zmínku.

Naopak, neomodernistická vnitrocírkevní novomluva tady přímo postuluje nejen disciplinární, nýbrž i doktrinální decentralizaci: ať duchovní v Německu, Belgii nebo Holandsku klidně žehnají párům LGBTQ, ať jim tady nikdo neklade překážky. Stejně tak ale ať duchovní v Polsku, v ČR a na Slovensku toto klidně odmítají a nadále učí podle katolického katechismu, že život v tomto stavu je těžkým hříchem. Tento diametrální rozpor vůbec nevadí, Církev má být konglomerátem různých komunit a přijímat všechny s ohledem na příslušné kulturní prostředí. Toto je hlavní a podstatný závěr pražského synodálního novátorství v návaznosti na všechna dřívější tzv. synodální setkání v rámci papežem Františkem postulovaného tzv. synodálního procesu a „ducha synodality“. (Pokračování textu…)

Co znamená termín „synodální církev“ Read More

Co nás v budoucnosti ještě čeká?

Domníval jsem se, že v tomto zvrhlém světě globalismu, neomarxismu a genderismu mne už nemůže překvapit vůbec nic – jenže omyl! I „starý otřelý bojovník“ – omlouvám se za tuto poněkud neskromnou klasifikaci – zůstává někdy stát s otevřenou pusou. Tak tomu bylo při četbě jedné zprávy z Kanady, jak ji zveřejnil polský web www.stronazycia.pl 8.2.2023.

V Montrealu personál porodnice zabil dítě ve 38. týdnu těhotenství, tedy už v době porodu. Matka si prostě „na poslední chvíli“ rozmyslela, že dítě nechce. Protože v Kanadě platí „právo ženy na potrat“ bez výjimky až do porodu, personál vražedný zákrok provedl, jen pár osob při tom odmítlo asistovat. Aby prý „dítě při příchodu na svět neplakalo“, píchli mu smrtící injekci přímo do srdce. Z lůna žena tak vyšlo již mrtvé. (Pokračování textu…)

Co nás v budoucnosti ještě čeká? Read More

Katoličtí progresisté chtějí škrtnout nauku o dědičném hříchu

Nauka o dědičném hříchu se musí změnit. To požadují katoličtí progresisté. Jeden z nejpopulárnějších a nejvíce ceněných německých liberálních teologů Hermann Häring nepokrytě speluje o její….překonání, což znamená…odmítnutí. Podle tohoto teologa nauka Církve na toto téma vyvolala strach před svobodou a před světem a způsobila nárůst klerikalismu…

Hermann Häring vyslovil tento názor na stránkách magazínu Herderova nakladatelství „Christ in der Gegenwart” (Křesťan v současnosti). Nauka o prvotním hříchu prý vytvořila ztraumatizovaný obraz lidství; součástí toho prý bylo odmítnutí samostatnosti a autonomie člověka, a v důsledku též nenávist k ženám a sexuální fóbie. (Pokračování textu…)

Katoličtí progresisté chtějí škrtnout nauku o dědičném hříchu Read More

Směšné vykrucování arcibiskupa Paglii

Duše a hvězdy psaly dne 19.10. o nominaci propotratové ateistky Mariany Mazzucatové, Američanky italského původu, do Papežské akademie pro život. Protože tento počin papeže Františka na popud arcibiskupa Vicenza Paglii, jenž stojí v čele této instituce, vyvolal vlnu nesouhlasu především ze strany lékařských odborníků, přihlásil se o slovo samotný arcibiskup Paglia, jehož autentická slova z tiskové konference uvádí rakouský portál www.katholisches.info.

Mons. Paglia se hájí tím, že prý Mazzucatová byla jmenována do akademie pouze jako ekonomka, vynikající finanční odbornice, která prý nebude mít absolutně žádnou kompetenci ve věci stanoviska této instituce k potratům. Jenže pan arcibiskup, aniž si to možná sám uvědomuje, si tím parádně „naběhl na lopatu“. Ano, Mazzucatová je skutečně ekonomkou a oficiálně jako taková byla přijata do akademie. Jenže právě ekonomie je dnes klíčem k tomu, jakým směrem se ta či ona instituce bude ubírat. Mazzucatová je přitom vlivnou aktivistkou Světového ekonomického fóra (SEF) v čele se známým Klausem Schwabem, propagátorem tzv. Velkého resetu, které mj. má ve svém programu podporu potratů a k jednotlivým zemím se chová podle toho, jak vypadá jejich legislativa v této oblasti. (Pokračování textu…)

Směšné vykrucování arcibiskupa Paglii Read More

Útoky na kostely a prolife centra sílí

Od zveřejnění rozsudku Nejvyššího soudu, který ruší nemožnost jednotlivých států USA zakázat potraty, tj. během jednoho měsíce, bylo zaznamenáno již více než 100 útoků na centra prolife, poskytující pomoc těhotným ženám, a katolickým kostelům. Poslanci Sněmovny reprezentantů, v níž mají převahu demokraté, v této souvislosti odmítli návrh republikánů na rezoluci zavazující vládu prezidenta Bidena podniknout přísnější opatření proti vzrůstajícímu násilí a proti agresorům a vandalům.

Tyto zločiny nezačaly až po vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu. Ještě předtím, když v květnu unikla informace o tom do médií, jich bylo spácháno přes 50, po 24. červnu až do dneška více než 100, úhrnem tedy skoro 200. Jedná se hlavně o požáry, vandalismus a zastrašování soudců a politiků. Soudce Brett Kavanaugh, jeden z těch, kteří hlasovali pro zrušení rozsudku z r. 1973 legalizujícího potraty bez omezení, se málem stal obětí atentátu. (Pokračování textu…)

Útoky na kostely a prolife centra sílí Read More

Již veřejná „svatba“ homosexuálů v kostele?

Stalo se to letos v dubnu v Itálii v boloňské arcidiecézi, kterou řídí kardinál Matteo Zuppi, velký favorit papeže Františka, jenž ho r. 2019 jmenoval kardinálem. JE Zuppi je známý svými zcela heterodoxními postoji k praktikované homosexualitě, veřejně zastává názory amerického jezuity Jamese Martina, který horuje pro uznání homosexuality Katolickou církví a pro možnost uzavírání jednopohlavních „manželství“ v katolických svatyních.

Kongregace pro nauku víry již dříve jasně odmítla možnost žehnání homosexuálním párům, i když se nejedná o obřad uzavření manželství. Přesto se tyto rituály běžně v Evropě a v Americe konají. Vrcholem byla ovšem „slavnost“ v boloňském kostele sv. Vavřince, kde dva homosexuálové Pietro Morotti a Giacomo Spagnioli, předtím sezdaní na úřadě, si nechali svůj hříšný svazek požehnat v chrámu knězem P. Gabrielem Donellim, který si nejprve vyžádal souhlas kardinála Zuppiho a dostal ho bez problémů. (Pokračování textu…)

Již veřejná „svatba“ homosexuálů v kostele? Read More

Zruší Nejvyšší soud v USA hanebný potratový zákon?

Tak zní otázka v souvislosti s nedávným únikem zprávy, že soudcové Nejvyššího soudu jsou připraveni tak učinit a výsledek bude vyhlášen snad v červnu letošního roku. Jenže nutno tady provést korekturu. Nejvyšší soud USA zcela určitě nezakáže potraty v celých USA, k tomu ostatně nemá patřičnou pravomoc. Jednotlivé členské státy Unie jsou naprosto suverénní ve vyhlašování zákonů, Nejvyšší soud USA pouze konstatuje na základě podnětu či stížnosti, jestli toto je nebo není v souladu s ústavou, i když případný verdikt může vyznít a být interpretován jako celostátní zákaz nebo příkaz.

Přesně toto se stalo r. 1973, kdy 22. ledna Nejvyšší soud USA, v němž měli převahu liberálové, rozhodl ve prospěch Normy McCormickové, vystupující v procesu pod pseudonymem Jane Roeová proti státu Texas (Roe versus Wade), kde byly potraty zakázány a tudíž McCormicková, občanka tohoto státu, nemohla usmrtit své třetí dítě. Otázka na Nejvyšší soud USA zněla, jestli může některý členský stát USA potrat zakázat. Nejvyšší soud odpověděl, že nikoliv, neboť něco takového je prý v rozporu s ústavou. Ženám na celém území USA dle výroku tohoto orgánu nesmí být toto právo upřeno po celou dobu těhotenství až do porodu. Tím se USA hanebně zařadily mezi největší vrahy nenarozených dětí spolu s komunistickými státy Sovětským svazem a Čínou. (Pokračování textu…)

Zruší Nejvyšší soud v USA hanebný potratový zákon? Read More

Volné potraty pro Ukrajinky?

Ani v katolickém Polsku to nemají obránci nenarozeného života snadné. Zvláště nyní v době války na Ukrajině a masové emigraci do Polska. Ukrajina patřila od rozpadu Sovětského svazu v r. 1991 k zemi s nejliberálnějším potratovým zákonodárstvím. Podle sdělení řeckokatolického velkého arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka z r. 2012 bylo zavražděno v lůně matek během 20 let samostatného ukrajinského státu 40 milionů nenarozených dětí. Podle oficiálních zpráv ukrajinských úřadů je každoročně vykonáno v zemi 75 tisíc potratů, podle expertů je ale toto číslo hluboce podhodnoceno, neboť nezahrnuje abortivní pilulky a podomácku vykonané zákroky. Oficiální statistiky hovoří o tom, že počet obyvatel Ukrajiny v důsledku potratů klesl v letech 1993-2022 z 52 milionů na 43 miliony. Ukrajina vymírá.

Papež Jan Pavel II. r. 1997 řekl: „Národ, který zabíjí své vlastní děti, je národem bez budoucnosti.“ Polsko, jak známo, má v Evropě po Maltě, Andoře, Lichtenštejnsku a San Marinu nejpřísnější potratovou legislativu v Evropě. Potraty jsou možné pouze z důvodů ohrožení života, znásilnění a incestu. Ústavní soud nedávno zrušil údajné „právo“ zabít nenarozené dítě z důvodu poškození plodu.

Nicméně polští liberálové a neomarxisté se spolu s propotratovými organizacemi domáhají toho, aby pro ukrajinské emigrantky platily zákony jejich vlasti, tj. potraty téměř bez omezení. Za tato jejich údajná „práva“ obzvlášť aktivně bojuje největší liberální deník Gazeta Wyborcza. Svobodné potraty pro Ukrajinky! Tato hesla se lze dočíst na transparentech různých propotratových sdružení při jejich manifestacích. (Pokračování textu…)

Volné potraty pro Ukrajinky? Read More

Proč se Zmrtvýchvstalý Pán nezjevil židovským zástupům a velekněžím?

 Na tuto otázku, často kladenou odpůrci křesťanství a popírači největšího zázraku lidských dějin, jakým je Zmrtvýchvstání Spasitele, existuje krásná odpověď v evangeliu sv. Jana, konkrétně v 11. a 12. kapitole. Kristus vzkřísil Lazara ležícího už čtyři dny v hrobě. Byl to jeho největší zázrak před umučením. Davy lidí to viděly včetně Pánových odpůrců, tj. farizeů, saduceů a kněží. Ale i ti, co neviděli, ale Lazara znali a věděli, že zemřel, teď se s ním znovu setkali, s živým. Jenže co čteme dál? Doslovně: „Velekněží se však uradili, že i Lazara usmrtí (tj. po jeho vzkříšení Ježíšem)…“ Kdo nechce uvěřit, přesněji řečeno kdo má zájem neuvěřit, tomu ani zázrak nepomůže. Ostatně sám Božský Spasitel to říká jasně: „Neposlouchají-li Mojžíše a proroky, neuvěří, i kdyby někdo z mrtvých vstal…“ (Luk 16,31).
Ale všimněme si židovského zástupu, který šokován Lazarem kráčejícím z hrobu v Ježíše uvěřil, jak píše sv. Jan. Jak je ale možné, že potom značná část těch, co uvěřili a volali při vjezdu Pána do Jeruzaléma „Hosana“, se na Velký pátek úplně obrátila a zmanipulována veleradou křičela „Ukřižuj!“? Příčinou bylo jejich zcela odlišné chápání Mesiáše. Smýšleli materialisticky, od Mesiáše čekali vyhnání Římanů a obnovu mocenské slávy Izraele, spokojený život v bohatství a radovánkách bez strastí a bolestí. Když byli svědky Kristových zázraků, zejména pak vzkříšení Lazara, nadchli se pro něj a říkali si: to je on, který nám to zajistí, podívejte se, jakou má moc, i mrtvé v hrobech přivádí zpět k životu. S tímto přesvědčením jej vítali, když vjížděl do Jeruzaléma.

(Pokračování textu…)

Proč se Zmrtvýchvstalý Pán nezjevil židovským zástupům a velekněžím? Read More

Britský biskup napadl afrického řeholníka za to, že nazval genderovou ideologii nástrojem ďábla

Katolický biskup britské diecéze Portsmouth mons. Philip Egan v dopise kněžím se ostře distancoval od homilie františkánského řeholníka afrického původu. Bratr Rosario M. Ebanks měl údajně svými slovy „urazit“ mnoho osob. Příčinou bylo, že tento kněz kritizoval genderovou ideologii a její zavedení do výukového programu katolických škol ve Velké Británii.

Biskup diecezji Portsmouth toto publikoval ve zvláštním veřejném dopise ad clerum. Bratr Rosario Ebanks je knězem kongregace františkánů Marie a působí v portsmouthské diecézi. Biskup Egan zdůraznil, že kurie učinila všechno, aby omezila popularitu homilie.

Biskupský dokument kritizující františkána za „pobuřující jazyk“ byl zveřejněn hned poté, co místní noviny umístily na svých stránkách věty z kázání bratra Ebankse, proneseného na první neděli postní. Redakce je ohodnotila jako „smutné“ a „z doby kamenné“. Byly připojeny také rasistické komentáře na adresu tohoto kněze afrického původu. Ty se objevily i na blozích. (Pokračování textu…)

Britský biskup napadl afrického řeholníka za to, že nazval genderovou ideologii nástrojem ďábla Read More

Synodální cesta německé církve: kněžské žehnání hříchu

Synodální cesta ( pozn. překl.: jedná se o hnutí uvnitř Církve požadující radikální změnu věrouky a mravouky) v Německu požaduje, aby Církev umožnila kněžské žehnání zamilovaným párům, což se nicméně už běžně děje, jenom to chtějí mít oficiálně „přiklepnuté“. Týká se to především jednopohlavních párů a civilně sezdaných po občanském rozvodu svátostného manželství. Takže další krok směrem k nové církvi, která už nebude mít s tou Kristovou pranic společného.
5. února letošního roku se sešlo ve Frankfurtu nad Mohanem 215 účastníků na synodální konferenci o tzv. „reformním projektu německé církve“. Vyzvali biskupy, aby zavedli hromadně a oficiálně ve všech diecézích kněžské žehnání všem párům, „které se milují a chtějí se zavázat ke společnému životu, a kterým není dosud umožněno uzavřít svátostné manželství nebo ho z různých důvodů uzavřít nechtějí“. Duchovním, kteří toto požehnání udělí, nesmějí hrozit žádné disciplinární postihy (pozn. překl.: menšina cca 7 biskupů tzv. synodální cestu odmítá a drží se v morálních otázkách ještě pravé nauky, proto kněze, kteří toto žehnání udělují, „trestají“ napomenutím nebo veřejným pokáráním). Výzva synodální konference zdůrazňuje, že zdráhání se „žehnat dvěma lidem, kteří své partnerství chtějí žít v lásce a zodpovědnosti vůči Bohu“, je neslučitelné „s teologií milosti“.

(Pokračování textu…)

Synodální cesta německé církve: kněžské žehnání hříchu Read More

O poslušnosti v Církvi. Jsme vázáni poslušností papeži Františkovi?

Katolíci snažící se věrně zachovávat nauku Církve slyší ze všech stran: Jste neposlušní, papež je přece nejvyšší autorita, musíte se podřídit a poslechnout, jde přece o Magisterium Církve, o její Učitelský úřad.

Ano, jenže dogmatika jasně rozlišuje dvoji magisterium: mimořádné a řádné. Do toho prvního patří dogmatické výroky všech 20 koncilů Církve, které byly věroučné nebo mravoučné (21. sněm, tj. II. vatikánský, byl pouze pastorační, za takový ho prohlásil sám jeho svolavatel papež Jan XXIII.). Zároveň sem spadají též všechny výroky papežů „ex cathedra“, tj. takové, kdy náměstek Kristův vyhlašuje slavnostním, závazným a neodvolatelným způsobem nějaké dogma. Toto mimořádné magisterium je neomylné, jeho výroky není nikomu dovoleno upravovat či měnit, ani následným koncilům a papežům. Katolík je vázán toto přijmout jako pravdu zjevenou samotným Bohem. Kdo by se tomu tvrdošíjně vzpíral a odmítal jakékoliv poučení, dopustil by se těžkého hříchu bludařství. Mimořádné magisterium Církev nepoužívá příliš často, naposledy se tak stalo r. 1950, kdy papež Pius XII. vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie. (Pokračování textu…)

O poslušnosti v Církvi. Jsme vázáni poslušností papeži Františkovi? Read More

Dříve boj, dnes kapitulace

Při sledování servility většiny hodnostářů Katolické církve vůči dnešnímu covidovému a vakcinačnímu diktátu je nutno se ptát: Bylo tomu tak i v minulosti, nebo jde pouze o fenomén současného tzv. aggiornamenta (doslova „zdnešnění“) vyhlášeného papežem Janem XXIII. v předvečer II. vatikánského koncilu?

Církevní tradice vždycky chápala svůj vztah ke světské moci dle příkladu sv. Jana Křtitele. Když vládce dával veřejné pohoršení nebo když vyhlašoval zákony odporující přirozenému mravnímu zákonu a Božím pravdám, dobří pastýři cítili povinnost ozvat se i za cenu oběti vlastního života. Sv. Jan Křtitel odvážně řekl tetrarchovi Herodovi Antipovi: Není ti dovoleno mít tuto ženu – a přišel o hlavu. Božský Spasitel se veřejně postavil proti nesmyslným rituálním předpisům, jimiž předáci izraelského národa sužovali prostý lid – a skončil na kříži mimo jiné i kvůli tomu.

Následování příkladu Krista a jeho předchůdce Jana Křtitele v této věci mnoha papeži, biskupy, duchovenstvem i laiky se vine jako zlatá niť celou historií Církve. Sv. Ambrož v Miláně ve 4. stol. zabránil císaři Theodosiovi ve vstupu do chrámu, poněvadž se dopustil v Soluni nespravedlivého krveprolití, jeho současník byzantský patriarcha sv. Jan Zlatoústý vystupoval proti císařskému dvoru na obranu utiskovaných poddaných – a skončil ve vyhnanství. V 7. stol. byl mučen, odsouzen k smrti a nakonec odeslán do exilu i papež sv. Martin I., když se vzepřel nároku císaře Konstanse II. vyhlašovat dogmata a vnucovat Církvi herezi monoteletismu (tj. že Kristus má pouze jednu přirozenost, božskou, nikoli božskou i lidskou zároveň). Do exilu musel na nějakou dobu v 9. století další papež sv. Mikuláš I., když odmítl legalizovat cizoložství lotrinského krále Lothara.

U nás se moravský metropolita sv. Metoděj o málo let později dostal do konfliktu s knížetem Svatoplukem, poněvadž se nezdráhal veřejně kárat jeho promiskuitní život. Pražský biskup sv. Vojtěch v 10. stol. odešel po konfliktu s knížetem Boleslavem II. z Čech, protože se nehodlal smířit s pohanským způsobem života mocných a s jejich podporou obchodu s otroky. Papež sv. Řehoř VII. v 11. stol. zemřel ve vyhnanství, neboť se postavil proti nárokům římskoněmeckého císaře Jindřicha IV. rozhodovat o nominaci biskupů a opatů. V Polsku v 11. stol. krakovský biskup sv. Stanislav ze Szczepanowa a v Anglii ve 12. stol. canterburský arcibiskup sv. Thomas Beckett byli světskými vládci zavražděni, protože kárali jejich veřejné hříchy a odvážně čelili jejich úsilí poručníkovat Církvi.

(Pokračování textu…)

Dříve boj, dnes kapitulace Read More

Radostné Vánoce – ale co se smutkem?

Klanění pastýřů (G. van Honthorst)

Božský Spasitel přišel na svět jako malé miminko. Tak jako každý jiný člověk. Katolická nauka říká, že se nám podobal úplně ve všem kromě hříchu. I On tedy začínal svůj pozemský život jako každý z nás – od malého bezmocného nemluvňátka.

Narození dítěte je vždycky radostnou událostí, kterou celá rodina slaví. Tím spíše potom, když se jedná o narození Bohočlověka. Křesťanská tradice organicky zformovala v průběhu historie radostnou vánoční atmosféru, kdy oslavujeme vstup Boha do lidské existence a lidských dějin. Rodinná společenství se scházejí, aby kolem malého Ježíše a Svaté rodiny u jesliček si připomenuly svoji soudržnost a vzájemnou lásku, radostná vánoční idylka vyvolá někdy i slzy dojetí. Toto je, řečeno slovy básníka Jana Zahradníčka, součástí „víry nepřetržitě křišťálové“. Připomíná nám, že křesťanství je opravdu „euangelion“, tj. radostná zvěst.

Jenže lidské příběhy a osudy často nebývají tak jednoznačné. Radost, ani ta vánoční, se nedá „naprogramovat“. Já ve svém věku jsem již zažil desítky Štědrých večerů a Vánoc – a ne pokaždé mi znělo v srdci jásavé „Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se!“ O Vánocích r. 2005 mi umírala milovaná žena, anděl v lidské podobě, s níž jsem prožil 30 let krásného manželství. Slzy mé i mých dětí, které nám tenkrát pod stromečkem tekly po tvářích, nebyly slzami radosti, nýbrž zármutku nad odchodem bytosti, již jsme tolik milovali. A nemusí jít jenom o úmrtí, stačí třeba nepříjemná nemoc, jak se stalo o Vánocích r. 1984, kdy se mi udělalo zle – a po Novém roce jsem skončil na operačním stole se žlučníkem. (Pokračování textu…)

Radostné Vánoce – ale co se smutkem? Read More

Novocírkev už úplně postavila morálku na hlavu!

Nedávno byl prezident USA Joe Biden, nechvalně známý propagátor potratů a bojovník za jejich totální legalizaci prezentující se jako programový katolík, na audienci u papeže Františka, který mu měl dle jeho vlastního sdělení říct, že je dobrým věřícím a může přistupovat ke sv. přijímání. Biden také hned následující den při mši ve Vatikánu Tělo Páně přijal. Tiskový mluvčí Sv. stolce Bidenova slova nepopřel. Qui tacet, consentire videtur? Kdo mlčí, souhlasí?

Biden přijímá eucharistického Krista bez nejmenších překážek dál, ostatně washingtonský arcibiskup kardinál Wilton Gregory se staví ostře proti všem, kteří mu toto „právo“ upírají. Taktéž i další vlivná americká politička a „katolička“ Nancy Pelosiová se chová úplně stejně. I ona se nedávno dočkala vřelého přijetí od papeže Bergoglia. (Pokračování textu…)

Novocírkev už úplně postavila morálku na hlavu! Read More

Sami se přiznávají se k podvodné manipulaci

Odstupující premiér Andrej Babiš chce ještě zintenzívnit kampaň ve prospěch očkování. Prý bude „brutální“. Jak bylo možné přečíst si v médiích, tak budou ukazovány záběry z covidových oddělení nemocnic, kde pacienti umírají udušením, případně se objeví i snímky plic zdeformovaných těžkým covidovým zápalem apod. Aby prý odpůrci očkování byli náležitě „vystrašeni“ (ano, toto slovo Babiš použil vícekrát) a dali se konečně nabodnout. Podobně mluví i členové různých zdravotnických týmů pomáhajících radami této i nastupující vládě.

Sami se tím přiznávají, že manipulují. Manipulace s fakty totiž neznamená vyslovenou lež. Je pravdou, že u osob s komorbiditami může covid mít tyto důsledky, které budou v rámci „brutální kampaně“ prezentovány v médiích. Já jsem již několikrát na tomto webu napsal, že covid není žádná „rýmečka“, ale jedno z respiračních onemocnění, které v některých případech může mít fatální následky a proto musí být bráno vážně. Vím, o čem mluvím, sám jsem ho na začátku roku prodělal – a od září se mi rozjelo silné astma, jehož se nejspíš nezbavím do konce života. Lékařská zpráva uvádí, že jde o postcovidový syndrom, který může nastoupit i několik měsíců po prodělané nemoci. (Pokračování textu…)

Sami se přiznávají se k podvodné manipulaci Read More

Biskup Schneider: Modleme se za vysvobození Vatikánu z duchovních okovů zla

V nejnovějším rozhovoru pro katolický magazín The Remnant biskup Athanasius Schneider obrací pozornost k souvislosti mezi „aktem modloslužby ve Vatikánu”, jakým byla pocta jihoamerickému božstvu Pachamama, a všeobecným lockdownem kostelů a vznikem nového „náboženství tělesného zdraví“. „Volejme o pomoc k andělům, aby vyhnali vetřelce zla, kteří infikují Církev,“ říká konzervativní hierarcha.

Mons. Schneider vystoupil na konferenci věnované katolické identitě v americkém Pittsburgu. Při té příležitosti poskytl rozhovor Michaelu J. Mattowi, vydavateli magazínu The Remnant. V něm tento biskup z Kazachstánu uvádí, že v jeho diecézi nikdy nedošlo k lockdownu kostelů a k nucení věřících, aby nosili roušky. Sv. přijímání bylo rozdáváno výlučně vkleče a do úst. Biskup věří, že se tak stalo díky vrozenému zdravému rozumu u lidí Východu, ale hlavně díky Boží ochraně umocněné skutečností, že se tam nikdy nepřipustila urážka Boha skandálním zvykem podávání sv. přijímání na ruku.

Kazašský biskup dává najevo svůj hluboce kritický postoj k tomu, že Sv. stolec se připojil ke globalistické agendě realizované pod záminkou tzv. pandemie koronaviru. Vatikán přistoupil „k exekuci agendy světových mocností“, jejímž základem se staly „tzv. pandemie, kult země a protirodinné postuláty“. – Sv. stolec se stal jakýmsi kaplanem OSN, globalistické agendy, naturalistické, protikřesťanské, kompletně materialistické mentality a ideologie – zdůrazňuje. „Tělesné zdraví se stalo náboženstvím” – dodává a upozorňuje, že je to důsledek rozvoje komunistických bludů zrozených v Rusku, které zaplavily svět. To je v souladu s tím, co předpověděla Matka Boží ve Fatimě, jestliže se lidstvo neobrátí k Bohu. – Apoštolský stolec se stal promotorem materialistické ideologie, jež staví na první místo tělo s újmou pro zdraví ducha a perspektivu věčnosti. (Pokračování textu…)

Biskup Schneider: Modleme se za vysvobození Vatikánu z duchovních okovů zla Read More