Category Archives: Rozhovory
Exkluzivní rozhovor Rorate Caeli s Domem Alcuinem Reidem
V květnu se objevila zpráva, že dva mniši z kláštera svatého Benedikta v diecézi Fréjus-Toulon ve Francii, který je tzv. „veřejným sdružením věřících“, slouží tradiční liturgii a dodržuje klasickou benediktinskou řeholi, přijali kněžské svěcení z rukou nejmenovaného „významného preláta v plném společenství se Svatým stolcem“, poté co jim diecézní biskup Msgr. Dominique Rey opakovaně sdělil, že on jim ho udělit nemůže. Klášter argumentoval tím, že tato svěcení byla nezbytná pro jeho přežití vzhledem k nekonání biskupa, které bylo způsobeno strachem ze Svatého stolce. Biskup reagoval tím, že mnichy suspendoval.
Počátkem června vyšlo najevo, že biskup Rey a jeho diecéze se stali předmětem „bratrské vizitace“ arcibiskupa-metropolity a že na základě toho Svatý stolec Reyovi zakázal v dohledné budoucnosti vysvětit vůbec kohokoli. (Každoroční kněžská svěcení byla naplánovaná na 26. června a další ještě na později.) 10. června biskup rozhodl o zrušení klášterního sdružení věřících. (https://www.duseahvezdy.cz/2022/06/07/vatikan-zakazal-tradici-naklonenemu-francouzskemu-biskupovi-vysvetit-kneze-a-jahny/#more-28612)
Zakladatel a převor kláštera Dom Alcuin Reid, v tradičních kruzích dobře známý svou liturgickou erudovaností, souhlasil, že Rorate Caeli poskytne tento exkluzivní rozhovor.
RC: Otče Alcuine, mnohé lidi na celém světě překvapilo, že jste ignoroval kanonické předpisy týkající se přijetí kněžského svěcení, což vedlo k vašemu suspendování a ke zrušení vašeho sdružení věřících. Proč jste vy a vaši mniši zvolili tento postup?
Stručně řečeno: abychom mohli věrně žít svá mnišská povolání a přežít bouři, která zuří kolem nás, a nyní obzvlášť divoce v naší diecézi. Kdybychom nepřijali nabídku svěcení mimo kanonické normy, byli bychom teď mnišskou komunitou bez kněze, a tedy i beze mše svaté, vydanou na milost Svatému stolci – a všichni víme, kolik soucitu by měli s tradičním klášterem!
Jak vysvětlujeme v prohlášení z 13. května (anglicky a francouzsky v plném znění zde: http://www.monasterebrignoles.org/news/statement-communique), rozhodli jsme se ve svědomí v průběhu času, po mnoha modlitbách, postech a konzultacích, k materiální neposlušnosti, která, jak jsme byli pevně přesvědčeni tehdy a jsme i teď, byla nutná s ohledem na patřičnou prozíravost, abychom mohli nadále žít svá povolání podle slibů, které jsme dali Všemohoucímu Bohu.
Naše „suspendování“, o němž se toho tolik napsalo, bylo kanonickou parodií. Ve skutečnosti biskup vyhlásil, že jsme automaticky upadli do trestu suspenze. Jediným problémem, jak jsme vysvětlili ve svém prohlášení, bylo to, že suspenze byla předem kanonicky prominuta (a tudíž už neexistovala). Jakmile to naše biskupství pochopilo, uložilo druhou suspenzi, avšak za stejný delikt (kanonický zločin). Jak může člověk podléhat druhé suspenzi za stejný delikt, za nějž byl trest již prominut, je těžké pochopit. Soudím však, že naše biskupství je v současné době pod velkým tlakem.
„Zrušení“ našeho veřejného sdružení věřících jsme řádně napadli – dekret vychází ze lží, které byly navíc evidentně splácány dohromady ve spěchu. Upřímně řečeno je to kanonický trapas.
Náš každodenní život s osmi hodinkami posvátného oficia a mší svatou, manuální a intelektuální prací, přijímáním hostů atd. pokračuje stále stejně bez ohledu na dekrety vydávané biskupstvím – s velkou radostí a pokojem přes všechny mrzutosti. Věděli jsme, že suspenze a zrušení může hrozit, ale vlastníky našeho majetku jsme my, nikoli diecéze, a vystěhovat nás nemůžou.
Arcibiskup Vigano: Kdo nestojí pod praporem Krista, pomáhá zlu
Dokud nepochopíme, že s lidmi, kteří se dopouštějí nepravosti, nelze vést dialog (Mat 7,22), že není žádná shoda mezi světlem Kristovým a mrakem satanovým, tak nebudeme schopni zvítězit v tomto střetu. Nebudeme totiž schopni uznat, že vedeme boj s pekelnými silami. V této válce vždycky stály a stojí proti sobě dvě strany. Ti všichni, kteří nechtějí stát jasně pod praporem Krista, neodvratně pomáhají služebníkům Zlého – toto říká arcibiskup Carlo Maria Viganò v rozhovoru s Markem Tosattim.
Arcibiskup Carlo Maria Viganò poskytl nový mediální rozhovor. V interview s vatikanistou Markem Tosattim se vyjádřil k šanci na zlepšení stavu nynější Církve, k jejím problémům v USA, k volební kampani a k jeho vlastním očekáváním. Bývalý apoštolský nuncius vidí příčinu rozkladu, který dnes vidíme, už v 60. letech minulého století, v kontestaci tradičních hodnot, která se projevila jak v průběhu jednání II. vatikánského koncilu, tak i během studentských protestů. Rozhovor proběhl 12. září na svátek jména Panny Marie.
Kardinál Burke: „Musíme se modlit a postit za Církev ve chvíli hluboké krize“
„Pracovní dokument pro synodu o Amazonii je naprosto nepřijatelný. Musíme udělat všechno, co můžeme, pro obranu integrity katolické víry. … Je také nečestné prezentovat synodu jako údajně zaměřenou na evangelizaci Amazonie, když přitom skutečným cílem je revoluce v celé Církvi,“ řekl americký kardinál Raymond Leo Burke v rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana. Kardinál Burke byl hlavním řečníkem na akci, kterou tyto noviny pořádaly v Římě 6. října. Jejím tématem bylo „Až do končin země“ a právě otázkou evangelizace náš rozhovor začíná.
Vaše Eminence, dnes se katolíkům velmi často říká, že o své víře v Krista mají svědčit v zásadě konáním dobra a tím, že jsou hodní, například když pomáhají chudým a imigrantům. Co si myslíte vy?
Dovolte mi připomenout svatého Petra Klavera, španělského jezuitu, který byl v sedmnáctém století v kolumbijské Cartageně více než čtyřicet let misionářem otroků dovážených z Afriky. Když přijížděly veliké lodi plné otroků, byl tam, aby léčil jejich rány, ale také je učil se modlit, protože byl přesvědčen, že nejdůležitějším darem, který jim může dát, je víra.
Exkluzivní rozhovor biskupa Schneidera pro LifeSiteNews
Mons. Athanasius Schneider
LSN: Vaše Excelence, co nám můžete říci o vaší nedávné návštěvě ad limina a setkání s papežem Františkem?
Biskup Schneider: Pro mě to byl velice duchovní zážitek — pouť k hrobům svatých Petra a Pavla, kde jsme sloužili mši svatou. U hrobu svatého Petra jsme zazpívali antifonu Oremus pro pontifice nostro za papeže Františka a potom krédo. Pomodlili jsme se také na úmysly Svatého otce pro získání plnomocných odpustků. Totéž jsme vykonali i v bazilice svatého Pavla za hradbami a v bazilice Panny Marie Větší.
Pokud jde o naše setkání s papežem, je to v této době Kristův náměstek na zemi a choval se k nám velmi bratrsky a vlídně. Byla tam velmi příjemná atmosféra. Naše setkání s ním trvalo dvě hodiny. To, že papež strávil tolik času se skupinou deseti biskupů a ordinářů z Kazachstánu a střední Asie, považuji za velkorysost z jeho strany.
Při setkání nás papež vyzval, abychom svobodně vyslovili své obavy i kritiku. Zdůraznil, že má rád hodně otevřené rozhovory. Někteří biskupové vyjádřili obavy týkající se života Církve v naší době, například v záležitosti svatého přijímání pro rozvedené a civilně „znovusezdané“ katolíky, svatého přijímání pro protestantské partnery ve smíšených manželstvích a problému faktického šíření homosexuality v Církvi. Tyto věci byly předmětem diskuse. Potom jsem já také požádal Svatého otce, aby objasnil prohlášení z Abú Dhabí o tom, že Bůh si „přeje“ rozdílnost náboženství.
Papež byl ve svých reakcích na naše otázky velmi přívětivý a snažil se dát nám na tyto problémy odpověď ze svého pohledu. Odpovídal spíše obecně o principech katolické víry, ale za daných okolností jsme nemohli v konkrétních záležitostech zacházet do podrobností. I tak jsem Svatému otci velmi vděčný za to, že nám dal možnost formulovat některé obavy ve velmi pokojné atmosféře a že jsme s ním mohli hovořit.
Kardinál Gerhard Müller nesouhlasí s papežovou tezí, že za zneužíváním v Církvi stojí „klerikalismus“
List Nuova Bussola Quotidiana zveřejnil minulou neděli rozhovor s kardinálem Gerhardem Müllerem, bývalým prefektem Kongregace pro nauku víry. Zdá se, že kardinálovi jeho odchod z vatikánského úřadu dodal větší odvahu nazývat problémové věci v Církvi pravými jmény. Přinášíme výňatek z rozsáhlého rozhovoru.
NBQ: V uplynulých dnech byla zahájena petiční žádost, v níž jsou vyzýváni církevní představitelé, kteří navštíví Vatikánský summit (o prevenci zneužívání v únoru 2019 – poz. překl.), aby zastavili homosexuální síť v Církvi. Jeden z požadavků se týká opětovného zavedení kánonu, který trestá homosexuální jednání.
Kardinál Müller: Myslím, že tato petice je legitimní. V Církvi existují osoby, které popírají statistickou pravdu, že drtivá většina případů zneužívání kněžími byly homosexuální akty. Nemůžeme uniknout této skutečnosti. Ti, kdo to popírají, nechtějí tento problém řešit. Zneužívání seminaristů není možné podceňovat. Je to obrovský hřích, zločin proti důstojnosti těchto mužů, ale také proti rodičům, kteří svěřili své syny kněžím, proti biskupovi a proti semináři. Biskup, který padá tak nízko, to je obrovský skandál. Představme si, co by učinil Ježíš, kdyby jeden z jeho apoštolů toto učinil ostatním učedníkům? Je naprosto absurdní něco takového domyslet.
Obávám se však, že i tato iniciativa bude pro laiky neutralizována tím, že se označí za vzpouru proti papeži.
Athanasius Schneider pro Rorate caeli o „Vyznání neměnných pravd“
Mons. Athanasius Schneider
RORATE CAELI (RC): Vaše Excelence osobně je už mnoho let předním zastáncem obnovy tradiční liturgie. Nyní jste Vy, arcibiskup Peta a arcibiskup Lenga veřejně a důrazně vystoupili na obhajobu manželství v souvislosti s exhortací Amoris laetitia. Proč jste se rozhodli, že nyní nastal čas zareagovat?
BISKUP ATHANASIUS SCHNEIDER (BAS): Po zveřejnění exhortace Amoris laetitia začalo několik biskupských konferencí vydávat „pastorační“ normy ohledně takzvaných „rozvedených a znovu sezdaných“. Je nutné uvést, že pro katolíka rozvod neexistuje, protože platný svátostný svazek stvrzeného a konzumovaného manželství je absolutně nerozlučitelný, a nerozlučitelný je dokonce i svazek přirozeného manželství sám o sobě. Dále platí, že pro katolíka existuje pouze jedno platné manželství, dokud je jeho legitimní choť naživu. Proto v těchto případech nelze mluvit o „druhém manželství“.
Rozhovor s otcem Jozefem Huttou
Nice, 3.12. 2017
Dominica Prima Adventus
Když sledujete život Církve, co Vás nejvíc bolí?
LICH!
Pozorujem, ako aj mnohí ďalší, že akoby nám ukradli vieru, ktorú sme zdedili. Keď na to pozeráme celosvetovo, zmenilo sa katolícke náboženstvo. Počínajúc poznaním (skôr nepoznaním) pravej viery a jej vyučovaním. Hlavne, čo sa týka budúcich kňazov (v mnohých seminároch na Západe sa už dávno neučí kánonické právo, pravé cirkevné dejiny, katolícka exegéza, Božie a cirkevné prikázania, sviatostná disciplína..) a ďalej všetkých veriacich, a končiac malými deťmi na náboženstve. Kňazi sa stali nevedomejšími (čo nie je prvý krát v dejinách) ako ti, ktorých majú vyučovať. V poslednom storočí sa buď vyučuje iná viera, hlavne na Západe, alebo sa mlčí o tradičnej viere a liturgii, lebo sa to zanedbáva, v tradičných krajinách napríklad. Už minimálne 50 rokov sa relativizmus a modernizmus usadil v Cirkvi, lebo v jej vnútri sa to organizuje. Vlastne, sme ako stádo bez pastiera. Vo väčšine štátov sa sv. omše zmenili na zhromaždenia, ktoré zneucťujú posvätné, lebo sa zrušila spoveď, ignoruje sa hriech, desatoro… sú vlastne dve cirkvi (…čo je nemožné, lebo iba jedna môže byť Kristova). Ti, ktorí neveria v eucharistickú disciplínu Cirkvi, ako tu väčšina, je mimo Nej a treba sa od nich dištancovať, ako od tých, čo páchajú svätokrádeže. Na Západe zradili hlavne biskupi, ktorí sú hlavami miestnych Cirkvi, preto ich tu praví veriaci prestávajú podporovať, aj finančne, čo je minimum.
Takže čo je asi najbolestivejšie, že pastieri opustili svoje stádo, lebo sa stali vlkmi.
Kardinál Burke o Maltézském řádu: „Všechno to vypadá velmi podezřele.“
V rozsáhlém rozhovoru pro portál InfoVaticana kardinál Raymond Leo Burke odpovídá na otázky týkající se dubií, možné formální korekce papeže, krize v Maltézském řádu a tajemného milionového daru, prvních měsíců prezidenta Trumpa v úřadu a dalších problémů.
Dubia a čtyři kardinálové
Proč jste vy čtyři kardinálové dubia zveřejnili? Jaký byl hlavní důvod?
Kvůli tomu, že v Církvi existuje příliš velký zmatek v určitých zásadních otázkách souvisejících se základním mravním ideálem, se svatým přijímáním a správnou dispozicí, v němž je k němu možno přistupovat, a s nerozlučitelností manželství.
Existuje mnoho zmatku. Především jsme požádali Svatého otce, aby tyto zásadní otázky vyjasnil. V dubiích jsme se omezili na tyto čtyři otázky a nedostali žádnou odpověď. Mnoho lidí nám říkalo: „Ale proč vy kardinálové neděláte, co máte, a nehlásáte v těchto záležitostech jasné učení?“ Věděli jsme tedy, že musíme udělat něco, aby to lidé pochopili. Měli jsme v úmyslu provést to co nejlépe, snažili jsme se dostat ze Svatého otce vedení, které teď Církev potřebuje.
Také kvůli tomu, že zmatek je nebezpečný a se zmatkem přicházejí rozdělení. Kněží proti kněžím a neshody mezi příslušníky Církve v takových otázkách, jako je přijímání svátostí za situace, kdy člověk žije v nějakém mimomanželském svazku nebo v neplatném manželství… Dokonce vidíme neshody mezi biskupy, a tak by tomu nemělo být… Pro Církev to není dobré.
Zdeňka Rybová: Chystáme stejný pochod jako loni
S nadcházejícím jarem se blíží i největší česká pro-life akce – národní pochod pro život. Jelikož ten letošní se koná jinde a pod trochu jiným jménem, což mnohé zaujalo a znejistělo, rozhodl jsem se za sebe i za čtenáře trochu poptat. Mé dotazy laskavě zodpověděla mluvčí HPŽ ČR Zdeňka Rybová.
Je tu březen 2017 a s ním by měl přijít i Pochod pro život 2017. Ale když se člověk podívá na patřičné stránky, zjišťuje, že pochod bude v dubnu a bude se jmenovat jinak (Národní pochod pro život a rodinu). Proč tyhle změny a budou i nějaké další?
Název pochodu v podobě Národní pochod pro život není nový, takto se pochod jmenoval už loni. Je ale pravda, že letos chceme akcentovat také otázku rodiny, protože je místem, kde se život přijímá a rodí, které je, pokud funguje, nejlepší prevencí potratů.
Termín byl přizpůsoben především s ohledem na to, aby s účastníky pochodu mohl být i letos pan kardinál (a další biskupové), nicméně Slavnost Zvěstování Páně jako tzv. Den nenarozeného života, k němuž se hlásí ČBK, nebude opomenut.
Takže HPŽ plánuje nějakou akci i na tento termín?
Kardinál Burke: Papež, který vyznává formální herezi, by přestal být papežem
Kardinál Burke
Na svátek Neposkvrněného Početí poskytl kardinál Burke portálu Catholic World Report rozhovor, jenž zní dosti odvážně. Novinář, který kladl otázky, vzpomněl kardinálův výrok z roku 2004, že se „neustále dostává do potíží“ v souvislosti s odmítnutím svatého přijímání propotratovému prezidentskému kandidátu Johnovi Kerrymu, a zeptal se ho, jestli to dosud platí. Kardinál Burke odpověděl: „Domnívám se, že ano, ale věřím, že jsou to dobré potíže.“
Redaktor šel poté přímo k jádru věci:
CWR: Kdy naposledy někdo napomínal papeže?
Kardinál Burke: Nejsem v tomto směru odborníkem, ale pokud vím, týkalo se to Jana XXII., který byl opravován kvůli mylnému učení o blaženém patření.
CWR: A kdo to provedl?
Kardinál Burke: Účastnil se toho jeden biskup a několik dominikánů…
CWR: Existuje opora pro napomínání papeže v Písmu?
Kardinál Burke: Klasickým příkladem z Písma je sv. Pavel, který napomínal sv. Petra (v Gal 2,11 a násl.) za snahy zavádět v raně křesťanské Církvi židovské předpisy. Sv. Pavel přímo vytkl Petrovi, že od křesťanů z pohanství vyžaduje věci, které pro křesťanskou víru nejsou podstatné. Petr s tím ve skutečnosti souhlasil, ale když byl ve společnosti křesťanů ze židovství, předstíral opačný postoj a Pavel ho za to napomenul, jak říká, do očí.
CWR: Proč se domníváte, že je 8. kapitola Amoris laetitia tak nejednoznačná?
