Monthly Archives: Únor 2014
Zlatý brk 2013
Duše a hvězdy vyhlašují pátý ročník ankety Zlatý brk. Rozhodl jsem se ještě více rozšířit její záběr: počínaje letošním ročníkem se z ní tedy stává anketa o nejlepší česko- nebo i slovensko-jazyčnou stránkou s katolickou tematikou.
Nyní začalo nominační kolo, což znamená, že čtenáři mohou do 10. března (včetně) navrhovat stránky, které si podle nich zaslouží nominaci do soutěže. Poté se bude o vybraných stránkách hlasovat.
Znáte-li tedy nějakou dobrou česko- či slovenskpo-jazyčnou stránkou s katolickou tematikou, prosím, neváhejte a navrhněte ho. Když nic jiného, uděláte dobrý skutek tím, že na něj upozorníte širší veřejnost, což si dobrá stránka vždycky zaslouží. Těšíme se na hojnou účast.
Času již nezbývá
Pronásledování křesťanů v Německu: rodiče osmi dětí Eugen a Louisa Martensovi dostali oba den vězení za to, že se jejich dcera odmítla zúčastnit dvou hodin hluboce amorální sexuální výchovy a oni ji v tom podpořili. Tento osud již potkal v Německu desítky křesťanských rodičů.
Winston Churchill nepatří zrovna mezi mé oblíbence. Pravda, byl to vynikající řečník a showman a měl kuráž, na druhé straně byl i diletantem, který napáchal obrovské škody svými nekompetentními zásahy do vedení bojových operací, a taky cynikem, který si až příliš často a svévolně sám určoval, co je a co není morální, jak se mu to zrovna hodilo.
Nicméně nyní ocituji jeden z jeho nejslavnějších (a nejgeniálnějších) výroků, který se navíc vztahuje k českým dějinám. Churchill v něm zhodnotil Chamberlaineho politiku apassementu a předevím její nejkontroverznější a nejhořčí plod – Mnichovskou dohodu: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku.“
Proč tu ten výrok cituji? Protože dle mého skromného soudu má nadčasovou platnost. Není jen reakcí na konkrétní ostudnou událost a obrovský omyl britských a francouzských politiků, ale zároveň perfektně vystihuje logiku určité varianty zásadních politických a ideových střetů. Že v určitých střetech určité typy ústupků válku naopak přibližují a bez jakékoliv protihodnoty zásadně poškodí stranu, která je udělala. A tak dnes již zdánlivě neaktuální výrok zůstává aktuálním a nadčasový, protože pokud budeme chtít, můžeme ho snadno aktualizovat tím, že Francii a Británii nahradíme někým jiným. A on bude stále platit a geniálně vystihovat situaci. Zkusíme to?
„Katolíci měli na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolili si hanbu. A budou mít válku.“ Tak co? Sedí to? Asi moc ne. Ta poslední věta si budoucí čas nezaslouží, protože válka už dávno běží, někde v rovině kulturní, jinde již i v podobě navýsost krvavé, byť mnozí katolíci (a možná dokonce jejich velká většina) se doposud tváří, že se nic neděje…
Eugenics and Other Evil (6): The Unanswered Challenge
G. K. Chesterton
Dr. Saleeby did me the honour of referring to me in one of his addresses on this subject, and said that even I cannot produce any but a feeble-minded child from a feeble-minded ancestry. To which I reply, first of all, that he cannot produce a feeble-minded child. The whole point of our contention is that this phrase conveys nothing fixed and outside opinion. There is such a thing as mania, which has always been segregated; there is such a thing as idiocy, which has always been segregated; but feeble-mindedness is a new phrase under which you might segregate anybody. It is essential that this fundamental fallacy in the use of statistics should be got somehow into the modern mind. Such people must be made to see the point, which is surely plain enough, that it is useless to have exact figures if they are exact figures about an inexact phrase. If I say, „There are five fools in Action,“ it is surely quite clear that, though no mathematician can make five the same as four or six, that will not stop you or anyone else from finding a few more fools in Action. Now weak-mindedness, like folly, is a term divided from madness in this vital manner — that in one sense it applies to all men, in another to most men, in another to very many men, and so on. It is as if Dr. Saleeby were to say, „Vanity, I find, is undoubtedly hereditary. Here is Mrs. Jones, who was very sensitive about her sonnets being criticized, and I found her little daughter in a new frock looking in the glass. The experiment is conclusive, the demonstration is complete; there in the first generation is the artistic temperament — that is vanity; and there in the second generation is dress — and that is vanity.“ We should answer, „My friend, all is vanity, vanity and vexation of spirit — especially when one has to listen to logic of your favourite kind. Obviously all human beings must value themselves; and obviously there is in all such evaluation an element of weakness, since it is not the valuation of eternal justice. What is the use of your finding by experiment in some people a thing we know by reason must be in all of them?“
Here it will be as well to pause a moment and avert one possible misunderstanding. I do not mean that you and I cannot and do not practically see and personally remark on this or that eccentric or intermediate type, for which the word „feeble-minded“ might be a very convenient word, and might correspond to a genuine though indefinable fact of experience. In the same way we might speak, and do speak, of such and such a person being „mad with vanity“ without wanting two keepers to walk in and take the person off. But I ask the reader to remember always that I am talking of words, not as they are used in talk or novels, but as they will be used, and have been used, in warrants and certificates, and Acts of Parliament. The distinction between the two is perfectly clear and practical. The difference is that a novelist or a talker can be trusted to try and hit the mark; it is all to his glory that the cap should fit, that the type should be recognized; that he should, in a literary sense, hang the right man. But it is by no means always to the interest of governments or officials to hang the right man. The fact that they often do stretch words in order to cover cases is the whole foundation of having any fixed laws or free institutions at all. My point is not that I have never met anyone whom I should call feeble-minded, rather than mad or imbecile. My point is that if I want to dispossess a nephew, oust a rival, silence a blackmailer, or get rid of an importunate widow, there is nothing in logic to prevent my calling them feeble-minded too. And the vaguer the charge is the less they will be able to disprove it.
Křesťanský volič a národní demokraté
David Hibsch
V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?
Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.
Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…
Rozhlédnutí 2014/02/23
Sv. Gabriel od P. Marie Sedmibolestné
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Je první neděle po devítníku (Sexagesima), doba předpostní. Na dnešní den připadá rovněž svátek sv. Petra Damiána, biskupa a učitele Církve.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Matěj Apoštol (24) a sv. Gabriel od Panny Marie Sedmibolestné (27). Příští týden otevře druhá neděle po devítníku, na kterou připadl svátek sv. Anežky České.
Z akcí upozorňuji především na ostravskou přednášku Michala Semína (25), brněnský pochod Odvahu k životu (26) a pražskou premiéru dokumentu Dagmar Smržové o sexuální výchově v Čechách (26).
Modleme se tento týden především za Ukrajinu a její lid.
Není kam sestoupit
V dnešním Koutku poesie představujeme báseň Romana Szpuka (* 4. 9. 1960, Teplice) umělce a všestranného člověka: byl dělníkem v továrně Spolchemia, kresličem, pomocným projektantem, figurantem v Teplicích, nočním hlídačem v kravíně, lesním dělníkem, strážcem Chráněné krajinné oblasti Šumava, poštovním doručovatelem, vrátným, výtvarníkem a uměleckým truhlářem. V současné době pracuje na meteorologické stanici na šumavském Churáňově. Sám sebe Szpuk charakterizuje jako bytost lesní, homo silvaticus, což se také reflektuje v jeho tvorbě.
Nea Marie Kuchařová
Roman Szpuk: Není kam sestoupit
Po Jákobově svahu vynášejí smrky
k Bohu červánkové svíce úzkosti.
Než zajdou za vrchol, zoblačnělé pluky
můj malý svět s dalekými pohořími přemostí.
Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)
Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).
Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu.
Četní europolitici chtějí podpořit ukrajinské teroristy
Četní europolitici mluví o zavedení sankcí vůči prezidentu Janukovičovi a dalším oficiálním a z demokratických voleb vzešlým představitelům Ukrajiny. Je mezi nimi i mnoho politiků českých: Lubomír Zaorálek (a vůbec celá česká vláda), Zuzana Roithová, Štefan Fühle etc. Odůvodňují to jako nutnost zasáhnout proti rozněcovatelům násilí…
Celé je to samozřejmě nesmysl. Protože viníkem násilností jsou „mírumilovní demonstranti“, jejichž přesnější charakteristika by ovšem zněla teroristé. Protože mírumilovní demonstranti nejsou po zuby ozbrojeni (a to nejen podomácku, ale i zbraněmi vojenských parametrů) a nevraždí policisty. Neničí město a vládní budovy, nenutí úředníky k odstoupení pod hrozbou zabití.
Europolitici mluví o demokracii, ale problém je, že ne banditi z náměstí, ale Janukovyč a jeho lidé byli zvoleni demokraticky a ve svobodných volbách a je to Evropská unie, která jedná jednoznačně protidemokraticky, když chce (s pomocí násilím vynucených předčasných voleb) odstranit řádně zvolené představitele jen kvůli tomu, že jednali v nejlepším zájmu své země a odmítli připustit její nevyhnutelné ekonomické zničení v bratrském obětí eurosvazu. Demokracie, páni europolitici, je o tom, že vládne, kdo byl zvolen, ne o tom, že se volby opakují tak dlouho, dokud není zvolen ten, kdo vám vyhovuje!!
Rozhlédnutí 2014/02/16
Sv. Petr Damián
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí. Je neděle devítník, která otevírá dobu předpostní.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Simeon Jeruzalémský (18) a Stolec sv. apoštola Petra (22).
Příští týden otevře první neděle po devítníku (Sexagesima), na kterou rovněž připadl svátek sv. Petra Damiána, biskupa a učitele Církve.
Modleme se tento týden především za naše bratry a sestry v Sýrii, jakož i za zločince, co se na jejich pronásledování přímo či nepřímo podílejí nebo mu nečinně přihlížejí.
