Koťata

Při četbě jistého levicového deníku ze dne 31. 3. letošního roku mne zaujala noticka s nápisem „Ředitel Zoologické zahrady v Berlíně zlomil vaz koťatům“. No prosím, grázl ředitel, zlomil vaz koťatům. Nejprve mi nedocházelo, oč tak důležitého jde, dokud jsem si článeček nepřečetl celý. A z obyčejné, zdánlivě nudné zprávičky vyvalila se na mne obludnost přímo děsivá. (Pokračování textu…)

Koťata Read More

Slunce v samotách

Není třeba příliš slov k následujícím dvěma básním. Vladimír Holan, který je autorem první z nich, a Jakub Deml, autor básně druhé, byli nejen dobrými přáteli, ale uměli ve své poezii vzájemně velmi upřímně a hluboce číst, asi tak jako lidé, kteří ve svých přátelích nehledají jen sami sebe a osobní uspokojení, ale opravdu naslouchají a darují se bez nároku na to, že získají něco nazpátek.

(Pokračování textu…)

Slunce v samotách Read More

Sedm hlavních hříchů podle Tomlina

Politikou rubriky Doporučujeme je upozorňovat především na kvalitní katolické autory a jejich díla. Nicméně nebráníme se tuto politiku porušit a udělat výjimku, pokud dojdeme k závěru, že je to přínosné. Dnes tak učiníme poprvé a představíme si knihu Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat od anglikánského teologa Grahama Tomlina. (Pokračování textu…)

Sedm hlavních hříchů podle Tomlina Read More

O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (1)

Úvod

V diskuzích o liturgické hudbě při papežské návštěvě ve Staré Boleslavi bylo mnohokrát zopakováno, že podle církevního Magisteria musí mít hudba užitá k liturgii vlastnosti, kterými jsou posvátnost, uměleckost  a všeobecnost. (Pokračování textu…)

O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (1) Read More

Bratrství práva a povinnosti

Západní svět upadá. Je to nepřehlédnutelné a děsivě rychlé. Ptáme-li se proč se tak děje, v odpovědích často létají slova jako lhostejnost, lenost, nezodpovědnost, egoismus… To ale není skutečná odpověď.

Převažující životní filosofie současného odkřesťanštělého Západu skutečně přetéká těmito nectnostmi v míře už dlouho nevídané, ale to má svůj kořen v místě, kde se západní společnost odtrhla od křesťanství tím nejzásadnějším způsobem, když odmítla křesťanské pojetí práva a povinnosti.

A co je nejtragičtější: tato odkřesťanštěná společnost nejenže logicky a nevyhnutelně destruuje sama sebe, ale poškozuje i církev jako funkční společenství tím, že i ty své členy, kteří pocházejí z křesťanské minority, indoktrinuje svým nekřesťanským přístupem k právům a povinnostem. (Pokračování textu…)

Bratrství práva a povinnosti Read More

Svatá Alžběta Uherská

Jestliže sv. Martin de Porres je příkladem toho, že svatost nezávisí na vnějších podmínkách, ale na milosti Boží a ochotě konat Boží vůli, platí to plnou měrou  i o svaté Alžbětě Uherské (Durynské). V jejím případě však byly společenské podmínky zcela opačné, než u sv. Martina. Z duchovního hlediska snad ještě těžší, neboť,  jak známo, Pán Ježíš učí, že bohatým není lehké vstoupit do Božího království… (Pokračování textu…)

Svatá Alžběta Uherská Read More

Zkazí-li se žeň, jen vy lidé jste toho příčinou

Tato tvrdá slova Nejsvětější Panny nutno přijmout s největší váž­ností. Byla řečena maličkým, nevinným dětem, na hoře La Salettské v září roku 1846.

„…Chci-li, aby můj Syn vás neopouštěl, jest mi prositi ho bez us­tání. A vy lidé toho nedbáte. Marně budete se modliti, marně něco dělati, nikdy neodměníte muk, která jsem pro vás lidi podstoupila.“ (Pokračování textu…)

Zkazí-li se žeň, jen vy lidé jste toho příčinou Read More

Svatý Josafat Kuncevič

Josafat, křestním jménem Jan, se narodil r. 1580 ve Volodymyre (Wlodzimierz), v dnešní západní Ukrajině. Když odrostl, otec ho poslal do Vilna, aby se tam učil kupcem. Zde se pravoslavný chlapec dostal do styku s věřícími a duchovními východního obřadu, kteří byli sjednoceni s Římem. Toto sjednocení se uskutečnilo na synodě v Brestu (Litevském) r. 1596. Jan se rozhodl přidat ke sjednoceným. (Pokračování textu…)

Svatý Josafat Kuncevič Read More

21. století: Čas praktického ekumenismu

2. polovina 20. století byla rájem pro něco, co bych nazval „idealistickým ekumenismem“. Snahou o znovusjednocení křesťanů, která teoreticky sice vypadala krásně, ale fakticky byla hodně naivní. Přišlo však století 21. a s ním dva fenomény: papež Benedikt XVI. a stále výraznější hroucení se a odkřesťanšťování části protestantismu. To dnes dává příležitost něčemu, co lze s klidným svědomím nazvat „praktický ekumenismus“. (Pokračování textu…)

21. století: Čas praktického ekumenismu Read More