Nelze vyhánět ďábla belzebubem!
Již po několikáté mi přišlo z konzervativně katolického prostředí video, kde nějaký švýcarský historik Ganser vypočítává všechny zločinné intervence USA po II. světové válce ve světě. Začíná tím, že CIA zmanipulovala už italské volby r. 1948, pokračuje korejskou a vietnamskou válkou, kubánskou krizí a končí nynější americkou podporou Ukrajiny proti Rusku.
Samozřejmě nejsem obdivovatelem USA. Velmi dobře vím, že nikdy nebyly „hodným strýčkem Samem“, jak si je za komunistické éry někteří naši odpůrci režimu idealizovali. Vždycky sledovaly své velmocenské zájmy bez ohledu na prosté bezbranné a nevinné lidi. Ještě horší je však jejich ideologie, potažmo vůbec ideologie tzv. demokracie a liberalismu, která je očividně protikřesťanská a v příkrém rozporu s morálními hodnotami katolické nauky, jak magisterium Církve skrze dokumenty papežů od bl. Pia IX. až po Pia XII. neustále hlásalo. Po válce to nebylo ještě až tak zřejmé, teď ale už naprosto jasně v souvislosti s legálními vraždami nenarozených dětí v celém západním světě, které byly nejnověji ve Francii přímo parlamentem prohlášeny ústavním „právem ženy“. V USA a v dalších tzv. demokratických zemích jsou též zákonem kodifikována „práva“ homosexuálů a leseb až k úrovni tzv. manželství, jsou propagovány pornografie a už od útlého dětského věku tzv. sexuální výchova, postupně čím dál víc zemí legalizuje také eutanazii. Zastánci autentické morálky a obránci nenarozeného života jsou vyhazováni z práce a zavíráni do vězení, proto USA – a potažmo svět tzv. demokracie vůbec – nemohou být naším vzorem k následování, naopak katolík musí jejich zásady kategoricky odmítnout.
Přesto ale u zmíněného videa jsem byl naprosto iritován. Proč? Poněvadž tento výpočet amerických „zločinů“ se převážně týká období tzv. studené války, soupeření USA a Sovětského svazu o mocenský vliv a pozice ve světě. Autor – aniž to přímo říká, nicméně z videa je to zřejmé – se staví na pozice obhájců komunistické totality, biblicky řečeno „vyhání ďábla belzebubem“, což nelze. Výše uvedení papežové odsoudili komunismus stejně kategoricky a důrazně jako liberalismus, nejostřeji Pius XI. encyklikou „Divini Redemptoris“ r. 1937, kde nazývá komunismus „bezbožeckým“ pro jeho nenávistný ateismus prezentovaný Marxem a Leninem. Pius XII. dekretem z r. 1949 exkomunikoval všechny katolíky, kteří volili komunistickou stranu nebo ještě hůře – stali se dobrovolně jejími členy.
Komunismus má na svědomí masové genocidy tzv. „třídních nepřátel“, mezi něž řadí i věřící křesťany, v Sovětském svazu, v Číně a v mnoha dalších zemích. Hrůzy bolševických koncentráků a masového zabíjení v Rusku nejsou žádným výmyslem americké propagandy, spisovatele Alexandra Solženicyna, autora proslulé dokumentární knihy „Souostroví Gulag“ nelze považovat za žádného „agenta v žoldu CIA“. Naopak jeho protiamerické a protiliberální výroky vyvolaly v tzv. demokratických kruzích Západu obrovské pobouření. Jeho osobní svědectví jakožto vězně Stalinova režimu jen doplňuje to, co publikovali historikové Dmitrij Volkogonov (Lenin, počátek teroru), Andrzej Grajewski (Rusko a kříž) aj. Celkově je počet obětí komunistického zvěrstva ve světě odhadován dle dostupných údajů minimálně na 100 milionů osob během cca sto let, věřící katolíci, duchovní i laici, tvoří tady nemalý podíl. Komunistické vlády všude pronásledovaly křesťany, i když tato perzekuce byla různě odstupňovaná od relativně nejmírnější podoby v Polsku až po postavení jakékoliv formy křesťanství mimo zákon pod trestem smrti v Albánii, v Číně (za vlády Maa v 70. letech) a v Severní Koreji. O tom, jak bylo zacházeno s katolickými kněžími po válce v Sov. svazu, vypovídá mnoho očitých svědků, kteří to prožili, u nás nejnověji v překladu Lucie Cekotové vyšla autobiografie francouzského kněze Jeana Nicholase „Jedenáct let v ráji“. Katolická církev se může prezentovat stovkami, ne-li tisícovkami mučedníků komunistické éry: biskupy, kněžími, řeholníky i laiky.
Komunismus není na tom proti demokratickému Západu mravně výš ani v případě potratů, vždyť prvním státem světa, který tyto odporné vraždy uzákonil, byl Leninův Sovětský svaz! Po válce tyto zločiny proti lidskosti byly postupně legalizovány jak ve východním, tak i v západním bloku.
Nelze být jednostranný
Podívejme se na Ganserem popisované intervence USA poněkud blíže. Už ty údajně CIA „zmanipulované“ volby v Itálii r. 1948 představují skandální tvrzení. Tenkrát šlo o to, jestli zvítězí komunisté nebo křesťanští demokraté. V prvním případě by se Itálie stala komunistickou diktaturou, což by bylo podstatně horším řešením než případ druhý. Proto i samotný papež Pius XII. otevřeně vyzval katolíky, aby volili křesťanské demokraty. Díky jejich vítězství byla země zachráněna před komunismem. Jestli zde byly nějaké zákulisní manipulace CIA, není prokázáno, šlo o tezi komunistické propagandy, neboť bolševici se nesmířili se svojí porážkou. Rozhodující ale je, že tenkrát šlo o lepší řešení, které zachránilo Itálii před komunistickým terorem. Na tom nic nemění ani pozdější zrada italské křesťanskodemokratické strany, jež propadla korupci, mafianismu a kapitulovala před legitimitou potratů.
Nebo americká intervence v Koreji. Měl jsem před lety příležitost hovořit s jedním jejím přímým účastníkem na straně komunistických ozbrojených sil. Ten mi potvrdil, že agresi tenkrát zahájila komunistická Severní Korea proti Jižní. Je pravdou, že Američané bezohledně bombardovali severokorejská města a shazovali napalm, nicméně nelze zamlčet, že totéž dělala i druhá strana. Jednalo se tady o zločinné soupeření dvou velmocí (USA a SSSR) na úkor nevinných prostých lidí. Krom toho severokorejský režim byl a dosud stále je jedním z nejzločinnějších na světě. Křesťanství je tam zcela postaveno mimo zákon, katolíci i protestanté popravováni nebo zavíráni do koncentračních táborů. Jestliže se tedy Ganser jednostranně staví na stranu Severní Koreje a akceptuje její komunistickou propagandu ohledně korejské války v 50. letech, pak je to plivnutí do tváře všem obětem této zločinné totalitní diktatury.
Podobné je to, když autor mluví o americké intervenci na Kubě. Odsuzovat ji a neříct nic o krutosti Castrova režimu vůči opozici a vůči katolíkům, je nepoctivé a stranické. Totéž platí i v případě vietnamské války. Nehájím krutosti, jichž se Američané ve Vietnamu skutečně dopustili (např. vyvraždění vesnice My Lai), ale pomlčet o mnohem horších surovostech komunistů je trestuhodné, např. o utopení několika stovek tísíců katolíků, prchajících ze Severního do Jižního Vietnamu, v moři na příkaz Ho Či-minovy komunistické vlády (píše o tom mj. Friedrich Heer v knize „Bohatší život“). Tak bychom mohli pokračovat.
Já proto snažně prosím: Neposílejte mi taková a podobná videa, která jsou otevřenou nebo skrytou obhajobou komunistické totality, ani je nerozesílejte dál, pokud je dostanete. Není to jen proto, že mne to jako člověka pronásledovaného z náboženských důvodů komunistickým režimem uráží (prožil jsem v něm většinu života, vím proto na rozdíl od těch později narozených o něm poněkud víc), ale hlavně proto, že Katolická církev komunismus jasně a jednoznačně odsoudila jako Kristu nepřátelský satanský systém. To by mělo být pro nás, Tradici věrné katolíky, závazné. Naopak tzv. progresisté a neomodernisté tuto jednoznačnou pravou katolickou nauku, tak jako to dělají v jiných bodech, rozřeďují. Už na II. vatikánském koncilu nesměl být komunismus nově odsouzen, papež Pavel VI. kapituloval před komunistickou vládou Maďarska a protiprávně sesadil z úřadu primase statečného kardinála Mindszénthyho, vzácného duchovního a oběť komunistického pronásledování. Dnes papež František, jehož neomodernistické výroky a vnitrocírkevní opatření vyvolávají spravedlivý odpor věrných katolíků, háže přes palubu čínské katolíky věrné Římu a jmenuje do církevních úřadů kanonicky exkomunikované prokomunistické kolaboranty, aniž slovíčkem protestuje proti náboženské perzekuci, např. proti tomu, že mladým do 18 let je zakázáno navštěvovat bohoslužby, nebo proti nejliberálnějšímu potratovému zákonu na světě.
Končím tím, čím jsem začal: Nelze vyhánět ďábla belzebubem! Chápu, že zlo současného neomarxismu a liberalismu vyvolává hněv a oprávněnou reakci postavit se na odpor, nelze ale pošilhávat se skrytou nebo otevřenou nostalgií po komunismu, který je pouze jinou formou satanismu.
PhDr. Radomír Malý
Připojuji se k panu doktoru Malému. I já mám osobní zkušenost s komunistickou perzekucí, výslechy na StB apod.
Žel, medvědí službu v Církvi dnes sehrává činnost arcibiskupa Vigana. Jeho statečnost v boji proti Bergogliově diktatuře a lžím modernistů zasluhuje nespornou úctu – ale v otázkách globální politiky je tento muž beznadějně naivní, když považuje postkomunistické Rusko za zemi bojující za křesťanské hodnoty. Viganovo vidění je nerealistické, černobílé a zcela mylné, jak mnohokrát zdůraznil například Roberto de Mattei.
Katolický křesťan by si měl dávat veliký pozor na to, aby se nestal v rámci boje proti jednomu morálnímu zlu stoupencem zla jiného. Putinova diktatura v zemi, kde katolická Církev je trpěna na úrovni přehlížené sekty, kde jsou vražděni političtí protivníci za bílého dne, kde dávno neprobíhají legální parlamentní ani prezidentské volby, kde lidé žijí v každodenním strachu z perzekuce – to není absolutně žádná alternativa k morálně zkaženému Západu.
Tož doufám, že si propříště vezme tato slova k srdci také R. D. Přibyl.
https://www.youtube.com/watch?v=V1blG6oHjbM
Bohužel jede podle téhož mustru obviňování USA z veškerého zla na světě. Ještě horší je ovšem bagatelizace srpna ’68, že prý na rozdíl od Amíků u nás ti kucí bolševický vlastně skoro nikoho nezabili.
Ale už samotný fakt, že důstojný pán drží řeč na téže akci jako stalinista Josef Skála, považuji za plivnutí do tváře všem katolickým disidentům.
Je pravda, že zatímco hlavní myšlenka příspěvku otce Přibyla je v pořádku, jeho připojené srovnávací historické exkurse jsou někdy opravdu hodně diskutabilní či přímo mimo.
Mám stejný názor. Otce Přibyla jsem si vážil za to, že se nebál v minulosti kritizovat českou a moravskou Církev válcujícího kardinála Vlka, že se nikdy neskrýval ani se svými názory na současného papeže.
Tahle přirovnání jsou ale opravdu přes čáru.
Dovolte mi vyjádřit názor jednoho velmi zbožného mariánského kněze. Otec Přibyl bude mít na věčnosti nejspíš bolestný očistec. A to ani ne tak kvůli svým názorům na ruského draka, ale kvůli tomu, s jakou vervou na pražském církevním soudu „rozváděl“ platná katolická manželství.
Dovolte mi vyjádřit názor jednoho hříšníka, ten Otce zná jako poctivého kněze a dobrého člověka. P.S. Kdo bude mít jaký očistec nechme na Pánu, jen on ví, co si za svoje skutky zasloužíme.
Děkuji za doporučení videa. Jsem překvapen.
Zajímalo by mne, jak třeba nahlížet na volby u nás. Je mnoho kandidátů, kdysi komunistů, kteří se ale nejspíš své komunistické minulosti nezřekli. Blízká osoba (pravověrná katolička) třeba posledně volila Babiše s tím, že tam nikdo lepší není. Člověk vlastně ani neví, komu kdo slouží, protože ta pravda často vyplave, až je dotyčný zvolen a mnohdy se jeden nestačí divit, kdo jej řídí.
Vážený pane doktore, ano, opravdu nelze vyhánět ďábla belzebubem, ale dovolím si vás doplnit. Ďábla lze vyhánět pouze Kristem. Chápu vaše rozhořčení, ale dobře víte , že komunismus, fašismus, liberalismus, modernismus jsou pouze prázdné pojmy. Pokud nevidíme temnou sílu v jejich pozadí. Tato síla se prolíná celým našim současným světem od západu na východ, od severu na jih. Je tady co svět světem stojí. Buďte si jist, že já jistě nepošilhávám se skrytou či otevřenou nostalgií po všech ismech. Již také něco pamatuji a vězte, co jsem zažil v koroně, my všichni, včetně stanného práva, zavřených kostelů, odpírání bohoslužeb, perzekuce v rodinách, na pracovišti ( jako lékař),pohřeb lékařské vědy, každodenní lži, tak to byl ten komunismus mého dětství a mládí úsměvnou kapitolou. A milý Poutníče, medvědí službu , jak píšete Církvi, nesehrává činnost arcibiskupa Vigana, Pán Bůh za něj zaplať. Ale tohle naše tlachání v ananonymním ghetu zdejších diskuzí. Vy a my všichni katoličtí křesťané, si dávejme dobrý pozor na svůj holý život a hlavně duši. Protože čelíme bezprostředně Nepříteli, který bere obojí.
Děkujeme, drahý Martine, že jste nás všechny poučil (stejně jako autory videodiskuse na „Te Deum hodie“, kde jste jim sdělil totéž, co nám teď).
Kde ale berete tu jistotu, že právě Vy jste tou nejvyšší autoritou a máte právo udílet druhým hraběcí rady?
Každému, kdo si přečte Vaši sebestřednou sebeprezentaci „rytíře na bílém koni“ na Te Deum hodie, vmžiku dojde, s kým má tu čest. – Opravdu, myslel jsem, že čtu příspěvek náctiletého.
Prosím, vraťte se raději k těm Google-překladům. I když jste si je po sobě nekontroloval (roztomilosti a la „papež je kormidelníkem kůry Církve“), cosi to přece jen člověku dávalo. Vaše osobní příspěvky nikoli.
P.S.: Vážně kámošíte s kardinálem Burkem?
Cítím povinnost vůči účastníkům tohoto fóra vysvětlit svou příkrou reakci na příspěvek Martina Jana. Zde je důvod.
Neobyčejně si vážím toho, že tradiční katolíci v Čechách, na Moravě a na Slovensku mají své mediální platformy: diskusní fóra na portálech „Duše a hvězdy“ a „Te Deum hodie“, portál pana doktora Malého „Apologie Církve“ – a skvělý slovenský informační portál „Christianitas.sk“. – Vím dobře, jak nelehké bylo vydupat je ze země, jak bylo a je do nich třeba investovat veliké množství vlastních prostředků – a hlavně času.
Jsem rád, že to redaktoři přes všechnu únavu a často projevovaný nevděk či nepřátelství nikdy nevzdali. Že vznikl svobodný prostor, ve kterém se můžeme setkávat, diskutovat, ujišťovat se o vzájemné podpoře. Já sám se za všechny redaktory uvedených portálů denně modlím.
To, co mne opravdu „nadzvedlo“, byla následující událost. – Redaktoři „Te Deum“ se spojili se svými kolegy z „Christianitas.sk“, aby společně vytvořili cyklus videodiskusí na témata, která trápí hlavně tradiční katolíky. Protože měli množství reakcí svých čtenářů, dezorientovaných a trpících posledními událostmi v naší Církvi, bylo zcela legitimně za téma první videodiskuse zvoleno toto: „Synodální Církev a deklarace Fiducia supplicans“. Diskuse před kamerou dopadla skvěle. – Všichni lidé, s kterými jsem hovořil, ocenili uchopení tématu – i snahu účastníků debaty nějakým způsobem pomoci divákům, jak vnitřně zpracovat současné události – či jak si konkrétně poradit s dopadem této skutečné katastrofy, která demoluje v našich dnech katolickou Církev.
….
Co se ale nestalo… Na stránky, na kterých se nyní vede internetová diskuse, nakráčel pan Martin Jan. Označil veškerou práci redaktorů za zbytečnou, za „rozprávění nad kávou“ – a dodal, že z takových zbytečných akcí má Ďábel jistě radost.
Proč? Důvod je nasnadě: pan Martin Jan považuje celosvětové dění okolo deklarace Fiducia supplicans, veškerý odpor biskupů a články renomovaných světových portálů ctících Tradici – za „bouři ve sklenici vody“. Takto se už vyjádřil zde, na stránkách „Duše a hvězd“. Tehdy mu oponovala paní magistra Lucie Cekotová.
Čemu doporučil Martin Jan se tehdy věnovat? Měli jsme „upírat svůj zrak k Izraeli“ (to byl citát M.J.). Cílem našeho pohledu měly být… červené krávy.
Již celé čtvrtstoletí v pravidelných intervalech narážím na „zaručené zprávy“ bulváru o tom, jak právě nyní bylo vyšlechtěno čisté plemeno červených krav, obětních to zvířat v Jeruzalémě. – Jak právě nyní je supertajně budován židovský chrám (či jeho základy, či přístupové cesty k němu atd.) – Už se jen čeká na vstup tajemného, chrám používajícího Antikrista na otevřenou světovou scénu! – Informace jsou asi tak na úrovni „pitva mimozemšťana“ nebo „fotografie čehosi plujícího jezerem Loch Ness“. – Pokud z podobných nesmyslů někdo udělá součást své víry, je něco skutečně hodně špatně.
Martin Jan na diskusním fóru „Te Deum hodie“ nejdříve zcela potopil celý projekt videodiskusí. Věren své šabloně z poslední doby sdělil ještě tvůrcům, že buď nevěří v Ďábla, nebo nevidí jeho činnost. – Poté, co projevil opravdu nulovou empatii k tvůrcům a jejich dílu, zbylých 50% příspěvku vyplnil bajkou o bílých koních, které vídává cestou do práce… Z hlediska sociální komunikace to pro mne bylo něco naprosto bizarního.
Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se od M.J. také zde, jak zbytečnou věcí jsou internetové diskuse. To už jsem se opravdu neudržel.
….
Je pro mne, drahý Martine, otázkou, proč tedy vlastně navštěvujete diskusní fóra, když Vás sám pojem diskuse tak irituje. Proč sem posíláte často až úmorně dlouhé robotické překlady ze světových webů? Proč nevyměníte diskusní portály za modlitební, kde byste byl bezpochyby oceňovaným lídrem, svým vysněným Božím bojovníkem na bílém koni?
Mám ale takový pocit, že člověk, který neustále mluví o „ghettu“ jako Vy, v něm vnitřně opravdu žije.
….
Milý Martine, náš život na tomto světě je nedlouhý. Já sám v něm musím plnit tolik rolí, že mi nezbývá čas na evidentní nesmysly.
Proto slibuji, že Vám už na Vaše invektivy, týkající se lidí, na kterých mi záleží – či mne samého – neřeknu nikdy ani slovo.
Nechám Vás Vašemu zoologickému snění a představám o vlastní důležitosti. Jen… Jen je mi Vás trochu líto. Musíte být strašně osamělý člověk.
P.S.: Prosím ostatní účastníky fóra, aby mi odpustili tuto vsuvku. Ať prosím dál probíhá úvodní debata. – Bylo by škoda přerušit vlákno, jehož téma nastolil pan doktor Malý.
Poutníče, reaguji tady – a věřím, že si to při vší vděčnosti, kterou k Vám chovám, a jíž jsem už víckrát vyjádřila, mohu dovolit.
Pravděpodobně vadí Vaše příspěvky tohoto typu – mě také – vybírám „nejkřiklavější“ z nich.
Osobu, kterou jste na tomto vlákně dvakrát celkem bezdůvodně napadl, jste podle mého názoru urazil.
Jestliže Vám nevyhovují některé její názory, proč to v bratrské lásce nevyslovíte přímo tam, kde je vyjadřuje? Proč máte najednou potřebu „sečítat“ její „prohřešky“?
Nakonec, pan Dr. Malý také vyjádřil“drobný“ nesouhlas s názorem této osoby. Ale jak: uctivě, stručně a jasně. Tečka. To stačí.
Člověk, který vyslovuje svůj názor, se ocitá v nebezpečí, že se s ním nebude souhlasit. Proto probíhají diskuse. Odpověď může být různá, ale nikdy by neměl chybět respekt k partnerovi/ oponentu v dialogu. A ten u Vás občas, s prominutím, postrádám, i když v žádném případě vůči sobě.
Děkuji za pochopení a pokud můžete, pište, prosím, dál!
Máte pravdu, paní Terezie, v případě pana Martina Jana jsem se nechal těžce unést – a touto cestou se mu omlouvám. Vytočila mne primárně jeho (podle mého soudu zcela nespravedlivá) kritika série internetových diskusí na Te Deum hodie – ani tvůrci z České republiky, ani ze Slovenska si nezasloužili uslyšet „ocenění“, že „Ďábel má z jejich práce radost“. – Neudržel jsem se, přiznávám.
Máte ale pravdu v tom, že jsem to Martinu Janovi spočítal až přespříliš těžce – nezasloužil si to. Vždyť měl pravdu minimálně v tom, že nejdůležitější věcí je vždy modlitba.
Tak mi to pan Petr Parvus vrátil podobnými slovy – mě samotného už napadlo, že je v tom určitá Boží spravedlnost.
….
Děkuji Vám moc za tuto poznámku, paní Terezie – potvrdila jste mi, že kontrolka mého svědomí svítila správně červenou barvou. – My muži občas potřebujeme laskavé ženské upozornění, že jsme se rozjeli až příliš…
….
Takže: v žádném případě netoužím po tom, aby pan Martin Jan kvůli mně opouštěl toto fórum – pokud mě naštve, budu už mlčet. V rámci spravedlnosti musím přiznat, že jím zde uváděné články mě několikrát hodně oslovily – a upozornily mne na zahraniční portály, které jsem neznal (Crisis a Pillar).
….
Držím palce do Vašich bojů – a modlím se.
+ Pokoj a Lásku Kristovu
Poutníče,
jsem ráda, že sí rozumíme!
Kéž je Vám Matka Boží tou nejlepší „kontrolkou,“ abyste se opanoval dříve, než začne svítit červená!
Pamatujte, prosím, že přímluvce před Boží tváří musí dbát na čisté srdce!
V modlitbě zůstáváme spojeni!
Vážený pane doktore! Myslím, že si rozumíme a mezi námi není rozporu. Plně s Vámi souhlasím, že čelíme satanovi, jehož lze vyhnat pouze Kristem, to je jasné a já to v článku rovněž píšu, specielně v poslední větě. Jen malinko bych si dovolil nesouhlasit, že „komunismus, fašismus….jsou prázdné pojmy“. Nejsou, protože jejich obsahem je pokaždé konkrétní falešná nauka ďábelského původu. Kdyby to byly prázdné pojmy, nevěnovalo by jim Magisterium Církve (např. v mém článku uvedené papežské encykliky) patřičnou pozornost.
Jinak plně sdílím Vaše rozhořčení nad nedávnou uměle vyvolanou covidovou hysterií spojenou se zločinnými praktikami omezování lidské svobody a důstojnosti, mnohokrát jsem o tom v té době psal. Ano, zavřít kostely a zakázat veřejné bohoslužby si netroufli u nás ani komunisté – a jak píše biskup Athanasius Schneider – ani nacisté. Děkuji Vám, že jste se v té nelehké době zachoval statečně a dal skvělý příklad k následování.
Veľmi pekne ďakujem za tento komentár.
Stanné právo znamená větší množství poprav po zrychleném soudu nebo (a to spíš) bez soudu. Vy jste zažil druhou světovou válku? Asi ne, když byl komunismus za Vašeho dětství. Nebo jste byl v cizině? Jinak jste neměl šanci stanné právo zažít.
Komunismus byl úsměvný? Já nevím, ale elektriku do lidí za covidu nepouštěli, skopolamin (droga pravdy) vězňům nepíchali, na hranicích se nestřílelo, nevěšeli, nebili svázané vězně se zavázanýma očima obušky do bezvědomí. To všechno komunisté dělali. Neříkám, že to za covidu nebylo bezpráví, ale tohle srovnání je blbost.
Děkuji moc za tuto poznámku – na to se dnes už jaksi pozapomnělo.
Také jsem prožila dětství za normalizace, s rodiči a babičkami, které měly obě totality hodně „pod kůží,“ takže jsem leccos pochytila.
Není vůbec dobře, že tato důležitá „paměť národa“ se dnes už nepředává novým generacím!
Pane doktore,
děkuji za informaci o dekretu Pia XII. o dekretu z roku 1949, jímž exkomunikoval všechny katolíky, kteří volili komunistickou stranu nebo se stali dobrovolně jejími členy.
Moje otázka se týká dvou věcí:
1) Můj dědeček, doktor práv, v březnu 1948 vrátil nevyplněnou přihlášku do KSČ, která se ocitla na jeho pracovním stole – a téměř okamžitě byl svého místa zbaven a až do důchodu směl vykonávat pouze těžkou a nebezpečnou manuální práci. Bylo to rok před vydáním zmíněného dekretu, své rozhodnutí učinil určitě dobrovolně a patrně s vědomím, že bude následovat postih.
Chci se zeptat: bylo jeho povinností se takto zachovat? Kdyby tu přihlášku vyplnil, bylo by to dobrovolné nebo spíše pod tlakem?
Ptám se proto, abych si ujasnila, zda šlo o povinnost nebo zda jednal nad rámec toho, co po něm Církev požadovala. Pro mě osobně je tento dědečkův čin velkým světlem pro můj život z víry – snažím se neudělat mu ostudu!
2) Pro jeho manželku a děti to samozřejmě jednoduché nebylo, a strýc se v sedmdesátých letech komunistou stal, přestože svému otci slíbil opak. Na něho se ta exkomunikace vztahovala také, když vstupoval kvůli kariéře? A co mnozí další, třeba tzv. matrikoví katolíci, kteří vstupovali z téhož důvodu?
Za případné odpovědi předem děkuji!
Ad Terezie Šebková:
Vážená paní! Před Vaším dědečkem smekám, nepřísluší mi řešit, jestli v opačném případě, tj. kdyby přihlášku do KSČ podepsal, by jednal dobrovolně nebo pod tlakem, nad tím spekulovat je kontraproduktivní, zkrátka zachoval se jako správný katolík, splnil věrně to, co Církev požadovala. Vaše rodina může být na něho právem hrdá.
Co se týká Vašeho strýce, tak ano, vztahuje se na něho zmíněná exkomunikace, stejně tak na všechny katolíky, kteří vstoupili kvůli kariéře do strany. Nepřísluší mi ale, abych ho odsuzoval – a nepřísluší to ani Vám jako rodinnému příslušníkovi. Existuje na to však jeden jednoduchý lék: svatá zpověď. Když vyzná spolu s dalšími hříchy i své členství v KSČ, tak kněžské rozhřešení nejen odpouští hříchy, ale také ruší i tuto exkomunikaci
Vážený pane doktore,
mnohokrát děkuji za Vaši odpověď – za poctu pro dědečka i za Vaše jasné formulace!
Strýce bych si nikdy nedovolila odsuzovat, je už více než deset let po smrti.
V naší rodině bohužel převládá ono „rozřeďování,“ o kterém píšete, a tak je pro mě dobré si znovu uvědomit, že Církev komunismus jednoznačně odsoudila jako Kristu nepřátelský a satanský systém.
Váš text považuji za závažný, a tak jsem ráda, že jsem se k němu dostala zrovna teď, v době, kterou nemohu vnímat jinak než útok na svoji víru! Ještě jednou moc děkuji!