Katolická církev – 28. stránka

Máme, Filotheo, ještě některé přirozené náchylnosti, které nevznikly z našich vlastních hříchů, a proto nejsou vlastně hříchy ani smrtelnými ani všedními, nýbrž nazývají se nedokonalostmi, jejich pak projevy slují chyby a nedostatky.

Tak na př. svatá Pavla, jak vypravuje sv. Jeroným, byla velmi náchylna k truchlivosti a lítostivosti, takže když jí umřeli manžel a děti, v každém tom žalostném případě málem by byla zármutkem zahynula. To byla nedokonalost a nikoliv hřích, protože za to nemohla.

Jsou lidé, kteří svou povahou jsou lehkovážní, jiní zase drsní, jiní neradi přistupují na cizí mínění, jiní jsou hned zhorka nakvašení, jiní náchylní k hněvům, jiní k lásce – zkrátka, težko by bylo najíti člověka, aby neměl při sobě nějaké takové nedokonalosti. Avšak ačkoliv takové nedokonalosti jsou člověku jako vlastní a vrozené, nicméně bude-li se pilně snažiti, aby si osvojil dokonalosti, protivící se nedokonalostem, jest možno nedokonalosti napraviti a zkrotiti, ba dokonce také se jich zbaviti úplně a od nich se očistiti. A já ti, Filotheo, pravím, že jest potřebí učiniti to.

Lidé vynalezli prostředek, jak udělati z hořkých mandlovníků sladké, a to tak, že je dole navrtají, aby vytekla míza. Proč bychom nemohli přinutiti své zvrácené náchylnosti, aby z nás vyšly, abychom se takto zlepšili? Není povahy od přirozenosti tak dobré, aby se nemohla špatnými návyky zkaziti; ale stejně není povahy tak vzpurné, aby nejprvé milostí boží, potom také vlastním přičiněním a vlastní pílí nemohla býti zkrocena a přemožena.

Nyní tedy ti chci dáti některé rady a pokyny a předložiti ti některá duchovní cvičení, která ti budou nápomocna, abys očistila svou duši ode všech nebezpečných náklonností, od nedokonalostí a od všeliké náklonnosti ke hříchům všedním, a pojišťovala své svědomí víc a více proti hříchu smrtelnému. Bůh ti dejž milost, abys mých rad a naučení pilně a dobře užívala.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Górny / Krize Církve

Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?

15. 1. 2016 - by Ignác Pospíšil - 8 Comments.

Dne 12. prosince uběhlého roku byl uveden do úřadu nový arcibiskup diecéze Brusel-Mechelen a zároveň nový primas Belgie – Jozef De Kesel, jmenován do úřadu 6. listopadu téhož roku papežem Františkem. Toto jmenování vyvolalo řadu protestů prorodinných katolických organizací, například Pro Familia.

Roku 2014 De Kesel jako biskup v Bruggy vyvolal skandál, když jmenoval farářem v městečku Middelkerke kněze Toma F. odsouzeného roku 2008 za sexuální zneužívání dospívajícího chlapce. Když se o jmenování dozvěděla média, De Kesel se stal objektem kritiky – svůj názor však nezměnil. Bránil své rozhodnutí a tvrdil, že kněz zasluhuje „druhou šanci“. Nakonec Tom F. podlehl mediálnímu tlaku a sám z farnosti odešel. Církevní právník Kurt Martens tehdy řekl, že svým rozhodnutím De Kesel odhalil nedostatek empatie, když měl více pochopení pro pachatele, než pro oběť.

Nešlo však jen o případ Toma F, který vyvolal protest katolických organizací vůči Keselově osobě. Jako biskup Bruggy měl De Kesel ochraňovat další kněží obviněné z pedofilie: Antoona S., Jeroena C., Carmina B. nebo Daniela D. (Pokračování textu…)

Feser, Edward / Krize Církve / O víře

Omylnost papežů (3.)

4. 1. 20165. 1. 2016 - by Ignác Pospíšil - Leave a Comment

Omyly papežů

Protože Církev připouští, že katolíci za jistých okolností mohou legitimně nesouhlasit s výroky 3. kategorie, nemluvě o kategorii 4. a 5., vyplývá tedy z katolické nauky, že je možné, aby se papežové ve výrocích kterékoli z těchto kategorií mýlili. Dokonce je možné, aby se papež mýlil radikálněji, pokud mimo rámec svého mimořádného Magisteria učiní něco, co odporuje některému výroku 1. nebo 2. kategorie. Rovněž je možné, aby papež upadl v omyl jiným způsobem, například uskutečňováním nemoudré politiky nebo nemravností v osobním životě. S výjimkou toho, že by papež zavázal Církev k herezi, je skutečně možné i to, aby papež Církev vážně poškodil. Jak kdysi řekl kardinál Ratzinger, když byl dotázán, zda Duch svatý hraje nějakou roli při volbě papeže:

Řekl bych ne v tom smyslu, že by Duch svatý papeže vybral, protože existuje až příliš mnoho opačných případů papežů, které by Duch svatý evidentně nevybral. Řekl bych, že Duch svatý nad touto věcí přesně vzato nepřebírá kontrolu, nýbrž nám jako dobrý vychovatel dává velký prostor, velkou míru svobody, aniž by nás zcela opustil. Roli Ducha je tedy třeba chápat v mnohem pružnějším smyslu, ne jako by nám diktoval kandidáta, pro kterého musí člověk hlasovat. Pravděpodobně jediná jistota, kterou nabízí, je to, že nedojde k naprosté destrukci. (Citováno v: John Allen, Conclave: The Politics, Personalities, and Process of the Next Papal Election, NewYork: Image, 2013).

Zde je několik příkladů papežů, kteří se mýlili, v některých případech mimořádně závažně: (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír

Podprahové dezinformace uvnitř Církve

30. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 20 Comments.

Vánoční idyla a pohoda, které vyvolává něžné Jezulátko v jeslích, obvykle trvají od Štědrého dne až do Nového roku. Jenže církevní kalendář nám nedovoluje zabydlet se v nich. Hned 26.12. Církev slaví svátek prvomučedníka sv. Štěpána, ukamenovaného pro svoji věrnost Spasiteli. 28.12. zde máme svátek Mláďátek, kdy si připomínáme bestiální povraždění betlémských malých chlapců. Tento den je u katolíků obvykle spojován s myšlenkou na děti zavražděné umělým potratem. Hned následující den 29.12. Církev slaví svátek anglického biskupa sv. Tomáše Becketta, který hájil principy nezávislosti Církve na světské moci a katolické morálky až k prolití krve.

Takže Církev nás od roztomilých jesliček okamžitě uvádí do tvrdé reality zla a pronásledování Kristových vyznavačů. To má ale dnes svoji specifickou podobu, jaká se ještě v dějinách nevyskytla. Nejde ani tak o to, že mezi současnými katolickými hierarchy je málo Štěpánů a Beckettů, ochotných prolít pro Krista svoji krev (těch ostatně vždycky bylo jako šafránu – jak mezi duchovními, tak mezi věřícími), ale o to, že pokud se takoví vyskytnou, tak jsou trestáni – i když ne přímo popravou nebo vězením – nejen od světských orgánů a otevřených nepřátel Kristových, ale i od svých vlastních církevních představených. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Westen, John-Henry

Papežský poradce: Papežovy názory na globální oteplování jsou stejně závazné jako odsouzení potratu

29. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 16 Comments.

ŘÍM, 18. prosince 2015 (LifeSiteNews) – Konference Actonova institutu na téma „V dialogu s encyklikou Laudato si: může svobodný trh pomoci v péči o náš společný domov?“, která se konala v Římě 3. prosince, skončila vzrušenou diskusí o globálním oteplování a učení magisteria mezi jedním z předních zástupců Vatikánu a několika dalšími účastníky. Argentinský biskup Marcelo Sánchez Sorondo, blízký poradce papeže Františka a kancléř jak Papežské akademie věd, tak Papežské akademie společenských věd, zdůraznil, že papežovy výroky o vážnosti globálního oteplování, které vyslovil a encyklice Laudato si, jsou učením magisteria rovnajícím se nauce o tom, že potrat je hřích.

P. Joseph Fessio, SJ, zakladatel renomovaného amerického nakladatelství Ignatius Press, který získal doktorát z teologie u Josefa Ratzingera, ještě než byl povýšen na biskupa, řekl portálu LifeSiteNews: „Ani papež ani biskup Sorondo nemůže v otázce vědy mluvit se žádnou závaznou autoritou, takže použití slova ‚magisterium’ v obou případech je přinejlepším mylné a rozhodně prozrazuje nevzdělanost.“ P. Fessio dodal: „Klást rovnítko mezi postoj papeže k potratu a názor na globální oteplování je horší než chybné: je to pro Církev ztrapnění.“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Otevřené dopisy / Polemiky / Pospíšil, Ignác

Dotaz pro D. Lutyni, ostravsko-opavskou diecézi a jejich ordináře

28. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 129 Comments.

Takhle se v D. Lutyni chovají k oltáři — Farnost Dolní Lutyně – pohled na kněžiště a položivý betlém na hlavním oltáři

Myslím, že nejhorší vlastností pokoncilní krize a pokoncilního šílenství, které zachvacují Katolickou církev a stahují ji stále hlouběji, je naprostá absence zdravého rozumu, soudnosti i prostého vkusu u všech, které zachvátí. Vše je přece třeba „zmodernizovat“, nově a kreativně zpracovat a převyprávět, do lepší, pokoncilní podoby. A při takové překotné akci se přece nejde nechat zdržovat či omezovat tak přízemními hledisky, jako jsou ta výše zmíněná…

Narození Krista, betlémy – to vše jsou už pole na tisíckrát přeoraná, přijít s něčím novým, nějakou neotřelou a zajímavou brázdou, která zaujme, je už nesmírně obtížné. Téměř vše již bylo řečeno a vykonáno, a co snad ještě nebylo, to bylo určitě alespoň zvažováno (a oprávněně shledáno lehkým). Takže smůla. Leda…

Ledaže bychom zahodili stud, zdravý rozum, soudnost, vkus a ohledy na všechno (včetně Boha) – pak se snad ještě něco vymyslet (či znovu zvážit) dá. Nu, ve farnosti Dolní Lutyně (ostravsko-opavská diecéze) zřejmě přemýšleli o sto šest. A samozřejmě, nakonec vymysleli NĚCO. Vánoce jim osvěží nevídaná věc – betlém s živými zvířaty, umístěný přímo na oltáři. (Pokračování textu…)

Bible / Krize Církve / O víře / Pospíšil, Ignác / Životy svatých

Sv. Štěpán Prvomučedník

26. 12. 201526. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 21 Comments.

„Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží!“ (Sk 7,56 – ČEP)

Dnes slavíme svátek sv. Štěpána, zvaného Prvomučedník, prvního mučedníka po Nanebevstoupení Páně a prvního mučedníka za hlásání Krista Zmrtvýchvstalého.

Někdy bývá označován za úplně prvního mučedníka, ale tady už není jediný kandidát – jako první mučedníci jsou označována i Mláďátka betlémská, povražděná na příkaz Heroda Velikého ve snaze zavraždit Krista ještě jako děťátko (připomeneme si je pozítří), a sv. Jan Křtitel, popravený na příkaz Heroda Antipa ještě za Kristova života, který doplatil na svoji kritiku Herodova nečistého „manželství“… (Pokračování textu…)

Feser, Edward / Krize Církve / O víře

Omylnost papežů (2.)

21. 12. 201521. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Pět kategorií výroků Magisteria

Kdy tedy musí katolík souhlasit s papežským výrokem, který není neomylný? Kdy může s takovým výrokem nesouhlasit? Výborně to vysvětloval kardinál Josef Ratzinger (příští papež Benedikt XVI.) v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry. Patrně nejdůležitějším dokumentem v tomto směru je instrukce Donum veritatis: O církevním povolání teologa, i když existují i další významná vyjádření. Kardinál Avery Dulles uvádí, že podle Donum veritatis můžeme rozlišovat čtyři obecné kategorie výroků Magisteria (viz Dullesův esej „The Magisterium and Theological Dissent”, in: The Craft of Theology. Srov. rovněž kapitolu 7 Dullesovy knihy Magisterium.) Jak však vyplývá z jiných Ratzingerových prohlášení, zdá se, že Dullesova čtvrtá kategorie směšuje výroky se dvěma různými stupni autoritativnosti. Když je od sebe odlišíme, je jasné, že ve skutečnosti existuje pět obecných kategorií výroků Magisteria. Jsou to tyto:

1. Výroky, které s definitivní platností předkládají Bohem zjevené pravdy, neboli dogmata v přísném smyslu slova. Příkladem by byla kristologická dogmata, nauka o prvotním hříchu, těžká nemravnost přímého a dobrovolného zabití nevinné lidské bytosti apod. Jak poznamenává Dulles, podle katolické nauky musí s výroky této kategorie souhlasit každý katolík „božskou a katolickou vírou“. Žádný legitimní nesouhlas není možný.

2. Výroky, které s definitivní platností předkládají pravdy, jež nejsou zjevené, ale s pravdami zjevenými těsně souvisejí. Příkladem by byla mravní nauka, např. nemorálnost euthanasie, a nauka, že kněžské svěcení je vyhrazeno mužům. Podle Donum veritatis musejí být výroky v této kategorii „pevně přijaty a zachovávány“ všemi katolíky. Ani zde není legitimní nesouhlas možný.

3. Výroky, které nikoli s definitivní platností, ale závazně objasňují zjevené pravdy. Dulles uvádí, že „do této kategorie spadá větší část učení Druhého vatikánského koncilu, který se zřekl nových doktrinálních definicí“ (The Craft of Theology, str. 110). Podle Donum veritatis katolíci musejí výroky této kategorie přijímat „s náboženským podřízením vůle a rozumu“. Vzhledem k jejich povaze, která není definitivní, není souhlas náležející těmto výrokům tak absolutní jako u výroků v 1. a 2. kategorii. Náležitý postoj je souhlasit s nimi, avšak v zásadě je možné, že i velmi silná presumpce v jejich prospěch může být něčím překonána. Donum veritatis říká: (Pokračování textu…)

Knihy / Krize Církve / Pospíšil, Ignác

A k čemu to požehnání?

19. 12. 201519. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 7 Comments.

Včera jsem zajel do Brna na Mši svatou a následné představení almanachu Život z víry, který vydalo Una Voce ČR při příležitosti 50. výročí založení hnutí Una Voce. Protože vlakové spojení mezi Českými Budějovicemi a Brnem není zrovna optimální, přijel jsem o hodinu a půl dříve a krátil jsem si čas tím, že jsem si probloumal tamní adventní trhy a poté, pořád ještě s rezervou, došel ke sv. Michalovi. Chvíli jsem sledoval něco, co vypadalo jako zkouška na živý Betlém, a pak si všiml že naproti kostelu je prodejna Karmelitánského nakladatelství „U Michala“. Tak jsem se šel podívat, co se tam prodává…

Dokážu strávit prohlížením knih celé hodiny, nicméně pobyt v této prodejně mne vytočil tak, že jsem po pár minutách vypadl a pěkně dlouho to rozdejchával… Jsem už u Karmelitánského knihkupectví a jeho prodejen zvyklý na ledacos. Chápu, že uživit se musí být těžké. Přesto si myslím, že knihkupectví spojené s katolickým řádem a katolickým nakladatelstvím by mělo mít alespoň nějakou základní morálku a sebeúctu. Ale minimálně tato prodejna ji rozhodně nemá!

Podobný šok jsem vlastně už zažil, když jsem před lety v Českých Budějovicích v prodejně Karmelitánského nakladatelství „U Mikuláše“ zahlédl v dětském oddělení ságu Philipa Pullmana – militantního ateisty, který otevřeně přiznává, že cílem jeho knih je vzbudit v dětech nenávist k náboženství. Na druhé straně, pokud si vzpomínám, tam nezůstala dlouho, takže je možné, že šlo jenom o nevědomostí zapřičiněnou chybu, která byla rychle napravena. A každopádně „U Michala“ ji dokonale trumfli, když v ní nabízejí oficiální omalovánky ke Hře o trůny… (Pokračování textu…)

František Saleský / Hřích / Navedení k životu zbožnému

Navedení k životu zbožnému XXIII.: Že jest třeba očistiti se od náklonnosti k věcem neužitečným a nebezpečným

18. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Rozmanité hry a zábavy, divadla, plesy atd. nejsou věcí svou povahou špatné, nýbrž lhostejné, člověk pak může jich užívati dobře nebo špatně. Nicméně vždycky tyto věci jsou nebezpečné a ještě nebezpečnějšími jest příliš si v nich libovati. Pravím tedy, Filotheo, že ačkoliv jest dovoleno tančiti, oblékati se podle módy, choditi na slušné divadelní hry, účastniti se hostin atd., nicméně míti k takovým věcem náklonnost jest věc, která čelí proti zbožnosti, a věc velice škodlivá a nebezpečná. Není zlé účastniti se takových zábav, ale zlé jest milovati je. Škodí našemu srdci, když do něho zasíváme marné a silné náklonnosti, protože ony odnímají místo dobrým dojmům a překážejí naší duši, aby míza její nebyla obracována na náklonnosti dobré.
(Pokračování textu…)

Baklinski, Pete / Krize Církve

„Svatokrádež“: Reakce na světelnou show ve Vatikánu

18. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

(Pete Baklinski, LifeSiteNews) – Během velmi medializované světelné show se na fasádě baziliky sv. Petra objevila vyjící, vrčící a řvoucí zvířata, obrázky přeplněných městských center, názorné ilustrace znečištění a negativní zobrazení industrializace. Show tvořila vrchol oslav zahájení Roku milosrdenství, který vyhlásil papež František. Na Svatopetrském náměstí jí přihlížely desítky tisíc lidí spolu s odhadovanými milióny diváků online přenosu po celém světě.

Show za mnoho miliónů dolarů nazvaná „Fiat Lux: Osvítit náš společný domov“ vytvořili a financovali přívrženci klimatické změny a zastánci kontroly porodnosti a jejím cílem byla „osvěta a inspirace ke změně napříč generacemi, kulturami, jazyky, náboženstvími a třídami v souvislosti s klimatickou krizí“. Kromě obrázků světa a ohrožených zvířat – lvů, ptáků, opic a velryb – se při ní objevila symbolika New Age spojená se starými pohanskými božstvy. Show se také konala v den pro katolíky velmi významného svátku Neposkvrněného Početí Panny Marie, kdy Katolická církev slaví skutečnost, že Maria byla v lůně své matky Anny počata bez poskvrny prvotního hříchu.

Mnozí představitelé prorodinných hnutí z celého světa říkají, že je šokovalo, že papež dovolil, aby byl chrám sv. Petra použit jako kulisa pro podporu kontroverzní a pochybné agendy „klimatické změny“.

„Mrzí mě, že se fasáda svatopetrského chrámu stala propagandistickým jevištěm vědeckého podvodu nazývaného ‚katastrofické, globální oteplování způsobené člověkem’,“ řekl portálu LifeSiteNews Steven Mosher, předseda prolife organizace Population Research Institute. „Jsem znechucen při pomyšlení, že se toto velmi posvátné místo – bazilika sv. Petra – stane pozadím pro další šíření tohoto podvodu, jehož konečným cílem je vnutit rozvinutým zemím ‚uhlíkovou daň’. Tato daň nejen ochromí světový ekonomický růst a oslabí demokracii, ale výnosy z ní budou použity na financování dalších programů kontroly populace v rozvojovém světě.“

Arcibiskup Rino Fisichella, zástupce Vatikánu pro tuto událost a předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, řekl, že show je „unikátní …svým žánrem a skutečností, že se poprvé zobrazuje na tak významném pozadí.“

„Tyto iluminace představí obrazy inspirované Milosrdenstvím, lidstvem, světem přírody a změnami klimatu,“ uvedl.

Fisichella řekl, že světelná show ve Vatikánu má spojit ekologickou encykliku papeže Františka Laudato si s konferencí OSN o změnách klimatu (Cop21), která v té době probíhala v Paříži. Vatikán konferenci projevil silnou podporu. Skutečnost, že show uzavírá oslavy zahájení Roku milosrdenství, rovněž spojuje papežovo poselství o „milosrdenství“ s „klimatickou změnou“. (Pokračování textu…)

Malý, Radomír / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

Fatwa nebo koncentrák? Co to bude, pane profesore?

15. 12. 201515. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 65 Comments.

Alexander Solženicyn ve své knize „Souostroví Gulag“ píše, jak se Voloďa Iljič Lenin ve svém vyhnanství na Sibiři uprostřed krásné přírody, kde „bzučeli čmeláci“, zamýšlel nad tím, jakou podobu budou mít koncentráky v budoucím „nejspravedlivějším“ státě světa. Na dalších stránkách tohoto úžasného svědectví se dozvídáme o hrůzostrašných hekatombách obětí.

Mám obavu, že mons. prof. dr. Tomáš Halík, nositel Tempeltonovy ceny a viceprezident celosvětově působící Rady pro výzkum hodnot a filozofie se sídlem ve Washingtonu, se ve své „poustevně“ v Německu, kam každoročně v létě dle svých vlastních slov jezdí, aby „meditoval“, zamýšlí nad něčím podobným. Vede mne k tomu jeho článek v Perspektivách, příloze 50. čísla Katolického týdeníku pod názvem „Máme s muslimy stejného Boha?“

Pominu jeho absurdní synkretistické nesmysly, že „kdo na tuto otázku odpoví negativně, prokazuje nejen elementární neznalosti dějin kultury a náboženství, ale také naprostou neznalost křesťanského vyznání…“ Před II. vatikánským koncilem na tuto otázku odpovídali negativně všichni papežové a pravověrní teologové. Rád bych se pana profesora zeptal, jestli i oni prokazovali jím uvedenou „naprostou neznalost“, ale to není na jeho článku to podstatné a nejnebezpečnější. (Pokračování textu…)

Feser, Edward / Krize Církve / O víře

Omylnost papežů (1.)

14. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Katolická nauka o učitelské autoritě papeže je docela jasná, ale mnoho lidí ji velmi špatně chápe. Jeden nekatolický přítel se mě nedávno zeptal, jestli papež může teoreticky zvrátit učení Církve o homosexualitě. Tázal se: „On by k tomu nemohl prostě učinit prohlášení ex cathedra, nebo ano?” Tedy ne, to by nemohl. Tak to zkrátka nefunguje. Někteří lidé se domnívají, že katolická nauka říká, že papež je neomylný, nejen když vydává prohlášení ex cathedra, ale ve všem, co dělá a říká. Tak tomu ale jednoduše není. Katolická nauka připouští, že se papežové mohou dopouštět vážných omylů, dokonce i omylů, které se jistým způsobem týkají věroučných otázek.

Mnoho katolíků to všechno ví, ale často špatně chápou papežskou autoritu i v jiných směrech. Někteří se domnívají, že katolík je povinen přijímat učení papeže, jen když ho papež předkládá jako neomylné. To není pravda. Navzdory tomuto „minimalistickému“ postoji je mnoho toto, co katolíci musejí schvalovat, i když se to nepodává jako neomylné. Jiní se domnívají, že katolík musí víceméně souhlasit s každým názorem či rozhodnutím papeže ve věcech týkajících se teologie, filosofie, politiky apod., i když nejsou předkládány jako neomylné. To však rovněž není pravda. V rozporu s tímto „maximalistickým“ názorem existuje mnoho věcí, které katolíci mají pouze s úctou uvážit, avšak nemusejí s tím nutně souhlasit. Katolická nauka je jako vždy vyvážená, je to střed mezi extrémy – v tomto případě mezi extrémem minimalistickým a maximalistickým. Má však také své nuance, a abychom jim porozuměli, je třeba rozlišovat některé věci, které se často ignorují. (Pokračování textu…)

František Saleský / Navedení k životu zbožnému / O víře

Navedení k životu zbožnému XXII.: Že je třeba očistiti se také od náklonnosti ke hříchům všedním

12. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 1 Comment

Tou měrou, kterou se víc a víc rozednívá, můžeme jasněji a jasněji rozeznávati v zrcadle skvrny a chyby svého obličeje; tak také touž měrou, kterou vniterné světlo Ducha svatého osvěcuje naše svědomí, spatřujeme zřetelněji a jasněji hříchy, náklonnosti a nedokonalosti své, které by nám překážely, že bychom nedospěli k pravé zbožnosti. A totéž světlo, které nám zjevuje naše chyby a skvrny, také v nás rozehřívá touhu, abychom se od nich očistili a osvobodili.

Ty tedy, milá Filotheo, shledáš, že mimo smrtelné hříchy a náklonnosti k nim, které snad jsi měla a od kterých jsi se očistila tím způsobem, který jsem ti v předešlých kapitolách naznačil, máš ve své duši ještě také rozmanité náchylnosti a náklonnosti ke hříchům všedním. Nepravím tedy, že najdeš ve své duši hříchy všední, nýbrž pravím, že tam najdeš náklonnosti a náchylnosti k nim; neboť jiná věc jest hřích a jiná věc jest náklonnost a náchylnost ke hříchu. Zde na světě nikdy nemůžeme být býti úplně prázdni hříchů všedních neb aspoň nemůžeme zůstávati jich dlouho prázdni; ale zajisté můžeme se zhostiti náchylnosti ke hříchům všedním. Jistě jiná věc jest, tu a tam v rozveselení zalhati, když jde o věc malé váhy, a jiná věc jest libovati si ve lhaní a býti ke lhaní náchylným.
(Pokračování textu…)

Krize Církve / Montagna, Diane / O víře / Vyvracení mýtů

Kardinál Sarah a biskup Schneider reagují na papežovy výroky ke svatému přijímání nekatolíků…

7. 12. 20157. 12. 2015 - by Ignác Pospíšil - 18 Comments.

Nejde o věc svědomí

Papež František v listopadu při návštěvě luteránského shromáždění v Římě rozvířil spory svými výroky ke svatému přijímání nekatolíků.

Na otázku neitalské luteránky, která vyjádřila lítost nad tím, že nemůže přistupovat ke svatému přijímání se svým katolickým manželem, papež odpověděl, že přestože by se nikdy neodvážil dovolit jí, aby přijímala Eucharistii, protože to není v jeho pravomoci, měla by, jak řekl, „mluvit s Pánem a potom postoupit dál“.

Vzhledem ke zmatku, který papežova slova vyvolala, jsme se zeptali kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, a biskupa Athanasia Schneidera z kazašské Astany na jejich názor na tuto otázku.

Kardinál Sarah v úvodním vyjádření řekl: „Intercommunio mezi katolíky a nekatolíky není dovoleno. Je třeba vyznávat katolickou víru. Nekatolíkovi nelze podat svaté přijímání. To je velice, velice jasné. Nejde o věc svědomí.“

Jeho Eminence kardinál Sarah rovněž odpověděl na několik otázek: (Pokračování textu…)

Krize Církve / Malý, Radomír / Mattei, Roberto de / O víře / Polemiky / Vyvracení mýtů

Roberto de Mattei: Farizeové a saduceové naší doby

1. 12. 201516. 9. 2016 - by Ignác Pospíšil - 9 Comments.

Kritika farizeů je mottem, které se často opakuje ve slovech papeže Františka. V mnoha vystoupeních mezi lety 2013 a 2015 mluvil o „nemoci farizeů“ (7. listopadu 2013), o „těch, kteří napadají Krista ze nerespektování sabatu“ (1. dubna 2014), o „pokušeni soběstačnosti a klerikalismu, omezení víry na normy a instituce, jak to dělali znalci Písma a farizeové v době Ježíšově“ (19. září 2014). 30. srpna 2015 při modlitbě Anděl Páně papež řekl, že tak, jak tomu bylo v případě farizeů, „tak i pro nás je něčím nebezpečným považovat se za lepší než jiní jen proto, že zachováváme zásady a zvyklosti, zejména když nemilujeme své bližní, máme tvrdé srdce, jsme arogantní a pyšní.“ 8. listopadu 2015 papež postavil do protikladu chování znalců Písma a farizeů, spočívající na vylučování se, k chování Ježíše, které spočívá na „inkluzi“ (začleňování).

Přirovnání k farizeům je zřejmé i v případě papežovy promluvy ze 24. října na závěr 14. zasedání letošní řádné biskupské synody o rodině. Komu patří ta „uzavřená srdce, která se často skrývají za naukou Církve nebo za dobrými úmysly, aby zasedla na stolci Mojžíšově a soudila, někdy s pocitem nadřazenosti a s povrchností, těžké případy a zraněné rodiny,“ ne-li „farizeům, kteří si z náboženství dělají (nikdy nekončící) řetěz přikázání“ (26.června 2014)? Je vidět, že k farizeům podle Františka náleží každý, kdo nekompromisně brání Boží přikázání, předpisy a absolutní, jednoznačně závazné normy Církve. (Pokračování textu…)

Katolická církev / Sulovská, Lucie Amálie

Tradiland? Stav katolického tradicionalismu ve Francii

15. 11. 2015 - by Ignác Pospíšil - 16 Comments.

There is a deeply rooted conviction among French Catholics, in particular French bishops, that Traditionalism – or as it called with a very negative innuendo « intégrisme » – is nothing but a … (prof. Luc Perrin)

Historické podhoubí

Chceme-li zkoumat vývoj katolického tradicionalismu ve Francii, musíme si v první řadě uvědomit, jak moc se liší od vývoje, který je typický pro jiné země, Českou republiku nevyjímaje. Vydání papežské motu proprio Summorum Pontificum totiž situaci ve Francii zásadně nezměnilo. Na rozdíl od skokového nárůstu zájmu o latinskou mši, který následoval v zemích zejména západní Evropy s následnými velmi rozličnými – i rozčilenými – reakcemi (italský biskup Luca Brandolini neváhal mluvit o nejsmutnějším dni svého života), situace ve Francii zůstala stabilní. Nejblíže se v tomto ohledu Francii přibližuje USA, kde docházelo k pozvolnému růstu posledních dvacet let a Summorum Pontificum tento trend dramaticky nezměnilo.

Jinou situaci nalézáme v Německu, kde vydání motu proprio způsobilo viditelný zlom:

Tradicionalistické zázemí je pak ještě podstatně silnější a má bohatší kořeny ve Francii než v USA. Abychom pochopili proč, musíme se vrátit zpět do historie. Objevíme zde také jeden vroubek, který – ačkoliv s dnešními francouzským tradicionalismem, který je politicky téměř vždy monarchisticky vyhraněn, nemá mnoho společného – jakkoliv je z větší části nespravedlivě vykonstruován, je však klíčový pro pochopení dnešního vnímání tradicionalistických hnutí zejména ze strany liberálních a levicových pozorovatelů, kteří necítí potřebu se oprostit od předsudků. (Pokračování textu…)

O víře / Polemiky / Pospíšil, Ignác / Vyvracení mýtů

Jak je to s rozhřešením druhého „manželství“

12. 11. 201524. 1. 2017 - by Ignác Pospíšil - 45 Comments.

Svatý John kardinál Fisher – nebojácný obhájce manželství Kateřiny Aragonské

Odpadlý padlý kněz Jan Jandourek zveřejnil na ChristNetu článek „Církev rozhřeší vraždu, ale druhé manželství ne. Něco je špatně“, ve kterém napadá nauku Katolické Církve o manželství.

Jako obvykle jde o snůšku nesmyslů a demagogií, která by mi normálně nestála za komentář. Nicméně vzhledem k tomu, že článek obsahuje některé velmi populární nesmysly a ne všichni katolíci jsou tak vzdělaní, aby si s nimi mohli z fleku poradit, několik poznámek si neodpustím…

1. Církev rozhřeší vraždu i „druhé manželství“

Prvním populárním nesmyslem, či spíše velmi hrubou demagogií, je tvrzení obsažené už v nadpisu, které tvrdí, že Církev rozhřeší vraždu, ale nikoliv tzv. druhé manželství. Samozřejmě to není pravda.

Nejdříve si musíme uvědomit jednu věc: manželství je prostě – z Kristova výslovného ustanovení – nerozlučné a zaniká pouze smrtí, což znamená, že není možné se „znovu oženit“, pokud první manžel(ka) žije. S tím nikdo nic udělat nemůže, dokonce ani papež nebo koncil. Z tohoto důvodu je takové „druhé manželství“ před Církví a před Bohem vždy neplatné, je vždy hříšným svazkem – konkubinátem a manželský život v něm je vždy cizoložstvím a parodií na skutečné manželství. Žádný civilní „sňatek“ na tom nic nezmění. (Pokračování textu…)

František Saleský / Navedení k životu zbožnému / O víře

Navedení k životu zbožnému XXI.: Závěrek tohoto prvního očišťování

31. 10. 201531. 10. 2015 - by Ignác Pospíšil - 2 Comments.

Když učiníš toto prohlášení, měj pozor a otevři uši svého srdce, abys v duchu slyšela slova rozhřešení, která sám Spasitel duše tvé, sedě na trůně svého milosrdenství, vyřkne na nebesích před tváří svých andělů a svatých, v téže chvíli, kdy kněz v jeho jménu tě rozhřešuje zde na zemi. A onen zástup blažených bytostí bude se radovati z tvého štěstí a bude zpívati duchovní píseň veselosti nevypověditelné, a všichni dají políbení pokoje a jednoty tvému srdci, opět uvedenému v milost Boží a posvěcenému. (Pokračování textu…)

Košík, Ľudovít / O víře

Spoločenstvo svätých

29. 10. 2015 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

Každoročne na začiatku novembra naše kroky častejšie ako inokedy smerujú na cintoríny a miesta odpočinku našich zosnulých, ktoré sa v týchto dňoch menia na krásne rozkvitnuté záhrady, ozdobené množstvom kvetov, osobitne chryzantém, osvetlené stovkami a tisíckami plamienkov sviečok a kahancov.

V našich mysliach sa vraciame k spomienkam a v srdciach sa rozohrieva láska k tým, ktorí niekedy žili medzi nami, od ktorých sme veľa dostali, a už nás predišli na druhý breh života, do večnosti a nám chýbajú a je nám za nimi smutno. Venujeme im svetlú spomienku, očistíme a ozdobíme hrob, zapálime sviečku, pomodlíme sa, možno dáme na sv. omšu za nich. Aspoň takto im prejavíme svoju vďačnosť za to, čo sme od nich dostali a možno sme im nestihli ani poriadne poďakovať za všetko to, čo sme im zostali dlžní. Aspoň takto im to chceme vyjadriť vďačnosť a lásku.

Od pradávna patrila k človeku úcta k svojim mŕtvym predkom a ich pochovávanie a starostlivosť o ich hroby. Tiež kresťania prejavovali úctu k mŕtvym, od 4. storočia je známa úcta k všetkým svätým, ktorí nemali v kalendári svoj sviatok. Slávila sa 13. mája, od 8. storočia sa slávi 1. novembra a od 9. storočia sa slávi po celom svete. Sviatok dušičiek sa do sveta rýchlo rozšíril z francúzskeho, benediktínskeho kláštora v Cluny, na prelome prvého a druhého tisícročia, keď opát Odilo v roku 998 zaviedol modlitby a slúžil sv. omšu za zomrelých členov rehoľného spoločenstva. (Pokračování textu…)