Category Archives: Nardi, Giuseppe
Kardinál Kutwa: Žádný církevní pohřeb pro zednáře
Kardinál Kutwa
(Abidjan) V Evropě byla tato zpráva zamlčena: Kardinál Kutwa, arcibiskup v Abidjanu, odepřel čestnému velmistrovi a zakladateli Velké lóže Pobřeží slonoviny Clotaireovi Magloireovi Coffiemu, zednáři přezdívanému „Le Papa“ (Otec), který zemřel 29. ledna při autonehodě, církevní pohřeb.
Coffieho náhlá smrt otřásla hospodářstvím a politikou této západoafrické země, v níž má zednářství obrovský vliv. Mezi prvními, kteří k úmrtí vyjádřili soustrast, byli 3 prezidenti: Alassane Quattara
z Pobřeží slonoviny, Denis Sassou Nguesso z Konga a Ali Bongo Odimba z Gabunu. V Kongu, v Gabunu a v Sierra Leone nemá ten, kdo není v lóži, žádnou vyhlídku na vyšší pozici ve státě.
Smuteční obřady zahrnovaly také kromě zednářského „rozloučení“, které však nebylo veřejně oznámeno, církevní pohřeb se mší. Tak to publikoval nejbližší Coffieho okruh. Dlužno ovšem dodat, že původně to měl být pohřeb katolický, ale nakonec ho vykonal pravoslavný kněz, protože kardinál Kutwa, arcibiskup Abidjanu, zakázal vystrojit pohřeb jak Coffiemu, tak libanonskému zednáři Ghorayebovi, který zahynul při nehodě spolu s ním.
Třicet let v boji proti ďáblovi
Otec Gabriele Amorth
Nejznámější exorcista světa P. Gabriele Amorth zemřel ve věku 91 let v Římě. R. 2010 si stěžoval, že i ve Vatikáně existuje satanistická sekta.
Od habsburského dvorního lékárníka ke katolickému partyzánovi
Pater Amorth se narodil 1. května r. 1925 ve věřící katolické rodině v Modeně. Jeho předkové pocházeli z Tyrolska a r. 1814 byli známi jako dvorní lékárníci habsburského domu. Na tuto tradici byla Amorthova rodina velmi hrdá.
Po obsazení Itálie Němci r. 1943 se mladý Gabriele připojil k italským katolickým partyzánům a byl po válce vyznamenán medailí za statečnost. Vstoupil do Křesťanskodemokratické strany a politicky se angažoval. Zároveň studoval práva. Po jejich ukončení objevil u sebe kněžské povolání. Vstoupil tedy do Společnosti sv. Pavla založené r. 1914 a r. 1954 byl vysvěcen na kněze. Jeho duchovní dráha byla publicistická a teologická, vynikl jako mariolog a přednášel na Mezinárodní mariánské akademii.
Kardinál Sarah zopakoval svoji výzvu k celebraci „ad orientem“
.JPG)
Robert kardinál Sarah
Konference o svaté liturgii pod názvem Sacra Liturgia VK 2016 byla zahájena v úterý 5. 7. 2016 v Londýně. Kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti během, během své přednášky řekl : „Je velmi důležité, abychom se tak brzy jak je to možné, navrátili ke společnému směru modlitby věřících a kněží – směrem k východu nebo alespoň směrem k apsidě – k přicházejícímu Pánu.“ Zdůraznil rovněž, že kněží mají důvěřovat tomu, že tato změna je „něčím dobrým pro Církev a pro věřící.“
Kdy a jak změnu uskutečnit, je podle ghanského kardinála otázkou „pastorační moudrosti.“ Kardinál ovšem navrhnul konkrétní časový bod, kdy se změnou začít. Je to datum 27. 11. 2016, což je první adventní neděle následujícího církevního roku.
Britský list Catholic Herald hodnotí vystoupení kardinála Saraha tak, že jde o největší liturgické oznámení od vydání Motu Proprio Summorum Pontificum v létě 2007 papežem Benediktem.
Kardinál Sarah : „Kněží by měli celebrovat ad orientem“
Robert kardinál Sarah
Řím: Robert kardinál Sarah, prefekt římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, požaduje po kněžích, aby celebrovali mši svatou ad orientem. Znamená to směřovat modlitbu celebranta v křesťanské liturgii směrem k východu – vycházejícímu Slunci, které symbolicky představuje navracejícího Krista.
Tento směr modlitby musel platit již v časech prvních apoštolů – neboť je doložen již v druhém století po Kristu.
Teprve až po 1500 letech existence křesťanství uskutečnil Martin Luther zlom v této praxi a zavedl celebraci versus populum (otočení k lidu). K tomu byly otočeny oltáře a vytvořeno to, co je dnes nazýváno jako „lidový oltář“. Protestantismus se tak v této oblasti – stejně jako v liturgii a svátostech – odloučil od křesťanské tradice.
Pražský arcibiskup : „Papež nerozumí migrační krizi, protože je Jihoameričan.“
Kardinál Duka
Papežovu migrační politiku podrobil tvrdé kritice arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka.
František podle něj nerozumí evropské migrační krizi, protože pochází z Latinské Ameriky. Na rozdíl od Spolkové republiky Německo a Rakouska církevní představitelé visegrádské skupiny tzv. „vítací politiku“ Bruselu a Berlína nepodporují.
Dne 7. května zveřejnil český deník Lidové noviny rozhovor s pražským arcibiskupem. V něm kardinál uvádí, že způsob, jakým papež František rozumí migrační krizi, která v Evropě probíhá, odráží jeho latinskoamerický původ.
Františkovo uvažování se liší od jeho předchůdců, kteří byli Evropané
Společnost a historie Jižní Ameriky mají velký vliv na myšlení papeže, které se tak výrazně liší od myšlení Jana Pavla II. a Benedikta XVI., kteří byli Evropané, soudí pražský kardinál.
Rozhovor s kardinálem Dukou byl zveřejněn den poté, co papež František obdržel Cenu Karla Velikého. V předmluvě k jejímu udělení zdůvodnil prezident Evropského parlamentu Martin Schultz (SPD), že papež František je „velkým Evropanem.“
Poslední dopis zavražděných Misionářek lásky : „Připravujeme jídlo z posledního pytlíku mouky jako v příběhu o proroku Eliášovi a vdově.“
Během večerních zpráv TV 2000, televize Italské biskupské konference, dne 11. března, byl zveřejněn poslední dopis Misionářek lásky, které byly s dalšími dvanácti lidmi zavražděny islamisty v jemenském městě Aden. Dopis, který psala sestra představená svým spolusestrám, se tak stal jejich nečekanou závětí.
Podává zprávu o válce v Jemenu, o velkém utrpení lidí, ale také o víře, která sestry zde nutí vytrvat přes všechna nebezpečí na straně nemocných, starých a sirotků.
Autodestrukce Církve: Před 50 lety vyšel Holandský katechismus
1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.
Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.
To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV.
Papež mění obřad umývání nohou na Zelený čtvrtek
Na Zelený čtvrtek se mění rituál umývání nohou. Nově se tohoto symbolického úkonu se mohu účastnit také ženy a dívky.
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti vydala „na přání papeže“ odpovídající Dekret. Datován je k Svátku tří králů a v platnost vstupuje právě na letošní Zelený čtvrtek, tedy 24. března.
Papež František ostatně již během všech tří Zelených čtvrtků svého pontifikátu praktikoval „výjimky“ oproti dosavadním regulím. Nejenže omýval nohy ženám a dívkám – jak to nyní dovoluje – ale také jinověrcům, což ovšem zůstává i nadále zapovězeno.
