Dnes slavíme Zelený čtvrtek, první den velikonočního tridua. Dopoledne se v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně.
Je to jistě velmi stručné shrnutí, ale jelikož pročtení si odpovídajících částí Bible, meditace nad nimi a návštěva večerních pobožností Vám jistě zabere celý den (či alespoň veškerý volný čas), je zde stručnost neocenitelnou výhodou. Utrpení, sebeobětování a zmrtvýchvstání Krista, to je středobod naší víry. Prožívání tridua se nesmí flákat, v něm více než kdy jindy platí „pomni, abys den sváteční světil“.
V současnosti se ve sdělovacích prostředcích mimo jiné opět přetřásá téma kněžského celibátu. Téma jistě aktuální, ale pro lidi světa skýtající především možnost rýpnout si do Církve. Téma, které – jako mnoho jiných témat souvisejících s křesťanskou vírou – nemůže být právě bez správně chápané katolické víry dobře pochopeno. Toho jsem si všiml, když jsem o něm vícekrát diskutoval s nevěřícími přáteli či příbuznými. (Pokračování textu…)
Jak naši čtenáři dobře vědí, v sobotu 20. března proběhl v Praze X. Pochod pro život. O pochodu, hnutí pro-life a katolické církvi s redaktorem rozprávěl otec František L. Juchelka z českobudějovické diecéze, organizátor Jihočeského autobusu, účastník pochodu a jeden z 23 kněží, kteří koncelebrovali slavnostní Mši. (Pokračování textu…)
Pochybnosti proti víře se řadí mezi různé překážky, které se člověku staví do cesty v modlitbě a jeho duchovním životě vůbec. Mohou to být pokušení ďábelského původu, která Pán Bůh na lidi dopouští, aby vyzkoušel jejich věrnost a statečnost odolávat takovým léčkám. Ďábel je velmi rafinovaný nepřítel Boží, ale také náš. Jeho klamy dokážou vyvolat sugesci, která je zcela vzdálena realitě a také velmi zbožná duše může na sobě pocítit tyto výtvory otce veškeré lži a podvodu. (Pokračování textu…)
Mnohdy není snadné odlišit životní názory i jednání „matrikových katolíků“ od názoru a jednání lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté. Opravdových ateistů tak či onak mnoho není; kdo ví, zda vůbec nějací existují. Nejde dost dobře nevěřit v Boha. Lze snadno dokázat, že sice ateisté jsou o existenci Boha přesvědčeni, ale dali by za to nevím co, kdyby Bůh neexistoval. Jak by si oddychli! (Pokračování textu…)
Skandál v Irsku, týkající se sexuálního zneužívání chovanců církevních zařízení, byl předmětem setkání Sv. Otce s irskými biskupy ve dnech 15.-16.2. Není to první aféra tohoto druhu během posledních let. Před několika roky bylo odhaleno něco podobného v USA, letos v Německu, kde na prestižní katolické střední škole v Berlíně se podobného zločinu dopustili dva bývalí jezuité, dnes již apostaté nejen z řádu, ale i z Církve. (Pokračování textu…)
Tento týden začalo Popeleční středou čtyřicetidenní postní období. Využijme této příhodné doby k malému zamyšlení nad askezí. V dnešní době i věřící chodící pravidelně do kostela zapomínají na předepsané posty a často ani nemají ponětí o tom, jaký mají smysl, takže to nebude marná věc.
Dnes bych se rád trochu podíval na vztah katolické církve a hnutí pro-life. Je to vztah těsný a popsat ho je a není jednoduché. Tak do toho. (Pokračování textu…)
Sv. Otec Benedikt XVI. vydal dekret, potvrzující heroické ctnosti papeže Pia XII. (1939-58). Teď už zbývá jen zázrak, jímž by sám Bůh potvrdil svatost tohoto pontifika a umožnil Církvi povýšit jej na oltář jako blahoslaveného (k prohlášení svatým jsou nezbytné minimálně dva zázraky). (Pokračování textu…)
Dnes postupně sílí hlasy těch, kteří začínají vnímat katastrofální situaci evropské společnosti a upozorňují na populační depresi tradičních Evropanů a imigraci a vysokou porodnost muslimů. Až příliš často se ale ukazuje, že nepochopili podstatu problému, když se omezují na otázku muslimů a zastavení jejich imigrace. (Pokračování textu…)
Jak tak sleduji (a přiznám se, že i podporuji) zatím jen částečně úspěšnou snahu Jihočechů o to, aby měli možnost chodit v neděli na mši podle misálu bl. Jana XXIII. (tzv. tridentskou mši), opakovaně si kladu otázku, na kterou marně hledám odpověď. (Pokračování textu…)
V této části nepůjde o argumenty vyvracející ateismus a potvrzující teismus, ale o podporu tvrzení, že pokud hypotéza Boha objektivně neověřitelná (což si nemyslím) a platnost teze je jen pravděpodobností, pak existuje důvod, proč dát přednost teismu před ateismem, a tímto důvodem je to, co nazývám „větší bezpečností“[1]. (Pokračování textu…)
V 1. čísle Profilu, elektronického časopisu Katedry filozofie Masarykovy univerzity, z roku 2008 mne zaujal článek Radka Bělohrada Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence, ve kterém se autor prostředky analytické filosofie snaží dokázat, že subjektivní evidence Boží existence nemají objektivní vypovídací hodnotu právě pro svoji subjektivitu – tedy bytostnou nesdělitelnost.
Předeslali jsme, že umění je charakterizováno krásou. Přesto pro vysvětlení tohoto stěžejního pojmu bude pro nás lepší vyjít z definice umění, která tento pojem obsahuje v opisu. Podle našeho názoru výstižně lze umění vymezit takto: Umění je lidská tvořivá činnost, jejímž cílem je zobrazení skutečnosti určené k tomu, aby se líbilo při samotném jeho poznávání. (Pokračování textu…)
V diskuzích o liturgické hudbě při papežské návštěvě ve Staré Boleslavi bylo mnohokrát zopakováno, že podle církevního Magisteria musí mít hudba užitá k liturgii vlastnosti, kterými jsou posvátnost, uměleckost a všeobecnost. (Pokračování textu…)
Při návštěvě Svatého Otce u nás jsem byl odkázán jen na televizi, přesto i na mě a věřím, že na všechny katolíky i lidi dobré vůle, návštěva papeže Benedikta XVI. zapůsobila velmi povzbudivě. (Pokračování textu…)
2. polovina 20. století byla rájem pro něco, co bych nazval „idealistickým ekumenismem“. Snahou o znovusjednocení křesťanů, která teoreticky sice vypadala krásně, ale fakticky byla hodně naivní. Přišlo však století 21. a s ním dva fenomény: papež Benedikt XVI. a stále výraznější hroucení se a odkřesťanšťování části protestantismu. To dnes dává příležitost něčemu, co lze s klidným svědomím nazvat „praktický ekumenismus“. (Pokračování textu…)
V diskusní bouři, která se strhla na různých platformách v reakci na hudební složku papežské liturgie ve Staré Boleslavi a která, jak se zdá, stále ještě neutichá, již možná poněkud zaniká věcná stránka daného problému. Ta spočívá v jednoduché otázce: co vlastně, pokud vůbec něco, bylo na boleslavské hudební dramaturgii objektivně špatně? Na tuto otázku se pokouším podat odpověď v následujícím textu.[1](Pokračování textu…)