Nové právní předpisy o hracích automatech 2023

  1. Automaty Giant S Gold Online Jak Vyhrát: Mějte na paměti, že Americas Bookie je web na černé listině a je třeba se mu vyhnout
  2. Automaty Eagle Bucks Online Jak Vyhrát - Hráči raději hrají s webovými stránkami, které nabízejí zdravou a pravidelnou dávku bonusů a nabídek
  3. Online Casino Platba Boleto: Volatilita na tomto slotu je střední

Stáhnout kasino sloty zdarma 2023

Automaty Hazardowe
A profesionální hokej je kariéra s kolegy a šéfy, kteří se musí vyrovnat, stejně jako na jakémkoli jiném pracovišti
čísla Loto
Jeho velikost závisí na politice konkrétního zařízení pro hazardní hry a na druhu nabízeného bonusu
Herní podlaha kasina nabízí výběr video automatů, rulety a pokerových variací

Živé kasino automaty zdarma bez registrace

Automaty Buffalo King Online Zdarma
Hraní bez zpoždění, plynulost platby, mnoho možných praktických a rychlých akcí, to je mnoho výhod aplikace
Luxury Casino 50 Free Spins
To se začalo měnit koncem roku 2023
Zet Casino Bonus Za Registraci

Víra (5): Vyznání a obhajoba víry

Poslední modlitba křesťanských mučedníků

Vyznání víry před lidmi je úkon pravdomluvnosti, a poněvadž má zásadní vztah k naší spáse, je zapření víry těžkým hříchem. „Každého tedy, kdo mne vyzná před lidmi, vyznám i já před svým Otcem, jenž je v nebesích. Kdo však mne zapře před lidmi, toho zapřu také já před svým Otcem, jenž je v nebesích“ (Mat 10,32-33, podobně Luk 12,8-9). Též Mar 8,38: „Kdo se bude stydět za mne a za má slova v tomto cizoložném a hříšném pokolení, za toho se bude stydět také Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly“. Rovněž sv. Pavel připomíná: „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v svém srdci, že Bůh ho vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede k spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse“ (Řím 10,9-10), „nestyď se tedy za svědectví o našem Pánu“ (2 Tim 1,8) a též: „jestli s ním vytrváme, budeme s ním i kralovat; zapřeme-li ho, také On nás zapře“ (2 Tim 2,12). Sám Ježíš říká Pilátovi, že „proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“ (Jan 18,37).

Víra křesťana není tedy jen vnitřní záležitostí jeho duše. Musí se projevovat i navenek skutky a zřetelnými slovy. Ježíš připravuje své učedníky na pronásledování pro jeho jméno (Mat 5,10, Mat 10,23, Luk 21,12), neboť „není služebník větší než jeho pán. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat“ (Jan 15,20), a přislibuje jim: „A budete v nenávisti u všech pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude spasen“ (Mar 13,13). Tyto předpovědi se naplnily na mnoha tisících mučednících, kteří dosvědčili svou víru v Ježíše Krista za cenu ztráty svého života a jako sv. Polykarp chválili a velebili Boha za to, že jim dal podíl na kalichu Krista. Také měli na mysli věčný trest pro ty, kdo zapřou víru: „K milosti Kristově se obracejíce, pohrdli mukami na tomto světě. Majíce před očima uniknutí ohni neuhasitelnému, byl jim oheň mučitelů chladem.“ Prokonsulovi sv. Polykarp říká: „Hrozíš ohněm po hodinu hořícím a v mále hasnoucím, ale neznáš oheň budoucího soudu a věčného trestu zlým uchovaného“ (Zpráva o mučednické smrti sv. Polykarpa z roku 156 ohněm na hranici).

Sv. Tomáš Aq. vysvětluje (STh II-II q. 3 a. 2), že vyznávat víru není ke spáse nutné vždycky a na každém místě, ale tehdy, kdy by se „opomenutím tohoto vyznání ubralo by se Bohu na povinné cti, nebo také bližním na prospěchu, jejž třeba poskytnouti, kdyby třebas někdo otázán na víru mlčel a z toho se věřilo, že buď nemá víry, nebo že víra není pravou nebo by jiní jeho mlčením byli odvráceni od víry.“ Vysvětluje též, že „jestliže pobouření nevěřících vznikne ze zjevného vyznání víry bez nějakého užitku pro víru nebo věřící, není chvalitebné v takovém případě víru veřejně vyznávati; pročež Pán praví, Mat. 7,6: ‚Nedávejte svaté psům, aniž házejte perel svých před prasata, aby obrátíce se neroztrhala vás.‘ Ale kdyby byla naděje na nějaký užitek pro víru nebo nastala nutnost, musí člověk, pohrdna pobouřením nevěrců, víru veřejně vyznati.

Jsme povinni svoji víru nejen veřejně vyznávat, ale též ji podle našich schopností a obdarování obhajovat. 1 Petr 3,15 vybízí: „jako Pána zbožně ctěte Krista v svých srdcích a buďte vždy hotovi k obraně proti každému, kdo žádá od vás účty z vaší naděje“. Biskup „má se držet spolehlivého slova učení, aby byl schopen v zdravém učení i vyučovat i odpůrce usvědčovat“ (Tit 1,9). Sv. Pavel sám o sobě píše: „Vždyť zbraně, jimiž bojujeme, nejsou tělesné, ale mají moc od Boha zbořit hradby. Boříme klamné mudrování a všelikou pýchu, která se povyšuje proti poznání Boha, podrobujeme každou mysl k tomu, aby poslouchala Krista“ (2 Kor 10,4-5). Ti, jimž náleží jiné vzdělávat, jsou vázáni míti plnější znalost o věcech víry, více výslovně věřiti, rozumět souvislostem mezi jednotlivými pravdami víry a umět učení víry obhajovat proti odpůrcům. Větší poznání jednotlivých pravd víry závisí na rozumu věřících a tak ti, kdo jsou obdaření větší inteligencí a vzděláním jsou povinni se více s nimi seznámit. Je jistě smutné, když někdo má vysokoškolské vzdělání, ale ve věcech víry je nevzdělán. Při vzdělávání se ve víře je třeba vycházet z literatury nezatížené bludy, která jasně a nedvojznačně podává učení víry. V dnešní době je důležité umět rozlišovat, co je skutečně závazné učení církve a co jsou pouze mínění, někdy dokonce heretická či herezi blízká, různých církevních činitelů.

Je tedy od nás žádáno umět obhájit naši víru, a to nejen víru v Boha, ale i v Krista, Syna Božího a v jednotlivé pravdy nauky víry. Naši odpůrci mohou být různého druhu: atheisté, vyznavači mojžíšského zákona, příslušníci jiných křesťanských vyznání a též bludaři hlásící se ke katolické církvi. Mnohdy nemůžeme tvrdit, že své názory drží ze zlé vůle, a při rozhovoru s nimi je třeba vycházet nejprve z toho, na čem se s nimi shodneme. Logický úsudek totiž vchází z premis, aby dospěl k závěru. Není-li shoda s někým na premisách, nelze očekávat, že se dospěje ke shodě v závěrech z nich. Proto vůči atheistům nelze vůbec užívat argumenty z Písma svatého, proti Židům z Nového zákona, zatímco proti těm, kdo se hlásí ke katolické církvi, lze se odvolávat na dogmatická rozhodnutí papežů a koncilů. V průběhu dějin církve byly proto vypracovány různé apologetické postupy, které jest ovšem nutno doplňovat s ohledem na stále nové omyly a myšlenková východiska našich odpůrců. Nejstaršími apologety byli sv. Justin, Tertullian, Athenagoras, Minutius Felix. Ostatně již evangelia líčí názorové střety Ježíše s farizeji, Skutky apoštolů podávají obhajobu sv. Štěpána, Pavel a Barnabáš se přou s Židy a Pavel se na mnoha dalších místech obhajuje.

Dobrou praxí středověkých scholastických pojednání bylo nejen positivně učit nauku, ale uvádět argumenty proti ní a jejich vyvrácení. V díle sv. Tomáše Aq. nalezneme mnoho úvah, jimiž se vypořádává s míněním atheistů, mohamedánů a bludařů. S nástupem tzv. reformace a později racionalismu vzniká mnoho polemických spisů obhajující rozumnost katolické víry. V posledních desetiletích apologie je však ke škodě církve na ústupu, mnozí se mylně domnívají, že postačuje dobrý příklad křesťanů žijících ve světě. Úkolem apologie není jen vyvracet argumenty proti víře, ale také odstraňovat předsudky, které mají nevěřící. Mnohdy se totiž domnívají, že katolíci něco věří, co ve skutečnosti nepatří k víře nebo jí dokonce odporuje. Adresáti apologetické literatury nejsou pouze naši odpůrci, ale i nepříliš pevní křesťané, které je třeba vybavit argumenty proti převládajícím dobovým míněním ve světě i v církvi.

Apologetiku nesmíme však přeceňovat. Kdo nechce uvěřit, neuvěří ani pod tíhou argumentů ani dokonce, jestliže uvidí zázraky. Křesťan je postaven do boje, a to nejen proti hříšným sklonům vlastního těla a svádění světa, ale i proti „knížatům a mocnostem, proti světovládcům této temnoty, proti zlým duchům v povětří“ (Ef 6,12). Sv. Ignác z Loyoly, bývalý voják, ve svých Duchovních cvičeních předkládá obraz dvou praporů, totiž Kristova a Luciferova. Je třeba prosit Pannu Marii, aby „u Syna a Pána svého vymohla milost přijetí pod jeho prapor“ (bod 147). Vyznání víry je konečně svědectvím o Kristu a jeho vítězství. „To je vítězství, které přemohlo svět: naše víra“ (1 Jan 5,4). V knize Zjevení se už nevede s odpůrci diskuse ani se neusvědčují na základě Písma, jak to činil Ježíš s farizei a zákoníky, ale jde v ní o duchovní boj, který se vede mocí Boží, zázračnými znameními Božími na straně jedné a satanovými (např. „dovede způsobit, aby se i oheň s nebe snášel na zem před lidmi“ v 13,13) na straně druhé. A také trpělivostí a vytrvalostí v protivenstvích a zkouškách. „Vítězi dám jísti se stromu života, který je v Božím ráji“ (2,7; podobně 2,11, 2,17, 2,26, 2,28, 3,5, 3,12, 3,21) a „já budu jeho Bůh a on bude můj syn“ (21,7). Píše o „hodině pokušení“ (3,10) a „koruně života“ (2,10, podobně 3,11). Ten, kdo nezapřel víru v Krista, je chválen (2,13, 3,8). Nastanou situace, kdy se nedá nic dělat, kdy „je třeba, aby věřící ukázali, jakou mají trpělivost a víru“ (13,10, podobně též 14,12), kdy je třeba mít strpení ještě krátký čas, „až budou v plném počtu jejich spoluslužebníci a jejich bratří, kteří jako oni mají být usmrceni“ (6,11). Vojsko, které shromáždí satan k boji proti svatým, je zničeno Boží moci, jak se píše v 20,9 „s nebe od Boha se snesl oheň a strávil je“. Pak nastane konečné vítězství a příchod věčného Božího království, kdy „ďábel byl vržen do ohnivého a sirnatého jezera, kde je i šelma i lživý prorok“ (20,10).

Michal Kretschmer

31 Responses to Víra (5): Vyznání a obhajoba víry

  1. topajík napsal:

    „Vyznání víry“ v podání pana Duky – výtečné svědectví o jeho nekatolicitě a nekompetentnosti:
    Organizace proti pedofilii odmítá 12 členů konkláve včetně Duky
    http://www.denik.cz/ze_sveta/organizace-proti-pedofilii-odmita-12-clenu-konklave-vcetne-duky-20130306.html

    (Osobně vím o dvou NOM předsedajících, které nezajímalo naše upozornění, že pouští mezi děti v našem NOM spolču pedofila.)

  2. Michal Kretschmer napsal:

    Jde o organizaci – http://www.snapnetwork.org , která je protikatolická a skutečné a domnělé případy pedofilie mezi kněžími jsou jím spíše jen záminkou k útokům na církev. Ne všichni jmenovaní kardinálové jsou vinění z krytí pedofilie jim podřízených kněží, někteří se dostali na ten jejich seznam jen kvůli jejich výrokům.

    Problém má také druhou stránku, a to je poměrně časté křivé obvinění kněží z pedofilie. Biskup by neměl na základě neprokázaných obvinění podřízené kněze šikanovat.

  3. JJM napsal:

    Úvodní díl nového pořadu věnovaného nejen apologetice:
    https://odysee.com/@StudioPoruba:8/2024-03-16-Krestanstvi-pod-palbou-alternativy:c

  4. + Josef Poutník napsal:

    Pan Jakub Jáka Moravčík teď zainzeroval vlastní pořad…

    Asi bych od rozhlasového seriálu, věnovaného apologii Církve čekal něco koncepčně zcela jiného.

    – Neustálá vlastní sebeprezentace, nehodící se hudební doprovod (dutě patetické politické písně, metal atd.) sem prostě nepatří – naprosto to nedrží dohromady. Je to spíš autorův akustický blog. Nečekejte nic podobného, jako je například „Apologie Církve“ pana doktora Malého.

    • George Smiley napsal:

      Popravdě,já bych od vás také očekával více soudnosti.
      Prakticky každá diskuse zde je zcela zaplevelena vašimi názory na cokoliv.
      Dříve tu diskutovaly desítky identit. Dnes, i díky vám, sotva desítka.
      Zamyslete se nad sebou…

  5. + Josef Poutník napsal:

    Promiňte, že Vám bráním v tom, abyste zde uveřejňoval své příspěvky. Moc se omlouvám, jestli pan Ignác Pospíšil dává mně přednost před Vámi. Prosím za odpuštění, jestli jste příznivec uvedeného pořadu – či sám autor. Zároveň se omlouvám všem desítkám zde dříve diskutujících, že sem teď nemohly (desítky) zasílat příspěvky jako dřív. Jsem sobec, kterého zajímají věci spojené s děním v současné Církvi – a ke své hanbě přiznávám, že na většinu z nich mám svůj vlastní názor. Mrzí mě vaše bolest, mrazivě racionální tajný agente Smiley.

    • + Josef Poutník napsal:

      Pane Georgi Smiley, přemýšlím opravdu celé dny o tomto konfliktu…

      Zkusil jsem celou věc nahlédnout i očima autora pořadu o apologii.

      Z mého hlediska jako potenciálního posluchače je to celkově takhle: samotné téma je skvělé – protože dozvědět se cokoli nového z této oblasti je obohacující. Mně osobně vadilo moderování ve stylu „hudební pořad“. – Vím, že autor je z minulosti na tento formát pořadu zvyklý, ale pro seriál o apologii se nehodí.

      Za nešťastný musím opravdu považovat hudební doprovod – metal a apologie křesťanství prostě nejdou dohromady. A zrovna tak nejdou s novým, teologickým pořadem dohromady písně typu protestsongu.

      ….

      Jsem si ale vědomý toho, že jsem svou reakci na pořad napsal v až příliš veliké zkratce. Mrzí mě má formulace „dutě patetické“. – To bylo až příliš zkratkovité – protože některé písně samy o sobě byly povedené. A zároveň se dokážu vžít do autora, který to může vztáhnout na svou vlastní píseň: musí mít nutně pocit, že někdo zraňuje jeho dílo, jeho dítě. Tohle mě opravdu mrzí.

      Takže při zpětném pohledu úplně chápu to, že vše vyznělo tak, že pořad šmahem odmítám. A opravdu: mnohým to asi znělo hodně nafoukaně. Chci se autorovi i příznivcům omluvit – mým cílem skutečně nebylo „zaříznout“ nový pořad, který se jistě bude i dál vyvíjet.

      ….

      Tohle píši, protože je to nutné napsat v zájmu spravedlnosti.

  6. + Josef Poutník napsal:

    Pane Ignáci Pospíšile, moc poprosím o jednu věc. – Kdyby Vám připadalo, že mé příspěvky jsou už jen jakousi „vatou“ – a nemají žádný přínos pro toto fórum, nezveřejňujte je, prosím. Dávám Vám bianco šek – protože věřím, že Vy sám jako správce a otec tohoto fóra nejlíp víte, co je pro Vaše „dítě“ dobré.

    Nezakládám si na sobě tak, abych nebyl schopen ustoupit v případě, že by argument pana George Smileyho byl i Vaším názorem.

    Mě samotného velmi potěšilo hlavně to, že paní Terezie díky tomuto fóru nachází cestu k Tradici. Jsem rád, že jsem jí mohl v poslední době prostřednictvím portálu „Duše a hvězdy“ trochu pomoci. Mým záměrem není (jak mi to podsouvá pan George Smiley) tady nějakým způsobem „kralovat“ nebo „převládat“. Cítím jen, že tahle doba je v Církvi a ve světě zcela přelomová – a cítím povinnost za svou Církev slovem bojovat. To je opravdu všechno.

    Děkuji moc za případnou reakci.

    • Petr Parvus napsal:

      Souhlasím s diskutujícím George Smiley výše a přiznávám, že i mne vaše nekonečné příspěvky vždy a ke všemu donutily tento web navštěvovat co nejméně, víceméně již jen vyjímečně. Proč to pan Ignác Pospíšil nechává být nechápu. Když tak toužíte pracovat pro Církev, tak si nejlépe založte vlastní web, na kterém budete moci bojovat po libosti a publikovat úžasné příspěvky až do umdlení (vašeho i čtenářů). Nebo choďte diskutovat na weby otevřených či skrytých nepřátel Církve, třeba je obrátíte.
      Bojím se ale, že to celé vaše angažování se tady je spíše o pýše.

      • + Josef Poutník napsal:

        Děkuji za radu, pane Parvusi. Nemám ale pocit, že by mi zde několik lidí za mé příspěvky poděkovalo proto, že by umdlévali.

        Než někoho začnete soudit, poznejte ho. To je totiž křesťanský přístup.

        Je pozoruhodné, že druhým lidem Vy i „George Smiley“ zde vpodstatě zakazujete diskutovat. – Vám samotnému i panu G.S. v diskusi se mnou přece nikdo nebrání – nejméně já sám. Mám dojem, že proto existuje toto diskusní fórum – aby se lidé zcela svobodně vyjadřovali k čemukoli. Vaše reakce na mě je manipulativní, místo abyste se mnou diskutoval, napadáte mne a snažíte se mne umlčet.

        Máte pocit, že jste v právu, když tohle děláte?

        Sám v sobě si nejdřív ujasněte, co Vám na mně vlastně vadí – to bude dobrý začátek.

        • Petr Parvus napsal:

          Vy si ale vymýšlíte! Nikomu nezakazuji diskutovat. Jen jsem na základě vlastní zkušenosti potvrdil nicku GS jeho znepokojení nad množstvím a délkou vašich příspěvků tady.
          A moje reakce je prý manipulativní.. hmm.. můžete upřesnit čím a jak se cítíte být zmanipulován? Snad tím, že jsem vás vybídl, abyste si založil vlastní web, protože tady to, žel, vypadá už dlouho jako „one man show“? Nebo proto, že jsem se zmínil o hříchu pýchy, která se mimo jiné také může projevovat tím, že někdo (příliš) mluví i když by mohl a měl raději mlčet?
          Mimochodem, neděkoval jste náhodou předem za případné reakce v příspěvku, na který jsem si troufnul zareagovat? A vidíte, jen jsem zareagoval, už jsem to schytal. Jsem prý manipulátor. Inu, já to přežiju. A když už jsem se tím manipulátorem, alespoň podle vás, stal, tak si to taky vyzkouším – navrhuji vám zvažit úplný půst od internetu, alespoň tak na 6 měsíců. Určitě vám to udělá dobře.

          • + Josef Poutník napsal:

            Já i pan Radomír Tomeček Vás vnímáme stejně.

            Ukazoval jsem Vaše různé příspěvky (Vaše internetová elektronická stopa je za celé ty roky opravdu košatá) svým dvěma přátelům – starému zkušenému knězi a věřícímu psychologovi.

            Kněz, který není žádnou pokoncilní rychlokvaškou a bere křesťanskou víru skutečně velmi vážně, vyjádřil zděšení nad tím, že by se tak, jako Vy, choval katolický křesťan.

            Psycholog při pohledu na Vaše reakce na druhé lidi obecně toho řekl hodně – nebudu to zde reprodukovat. Jeho jeden výrok Vás ale charakterizuje dokonale: „permanentní pohotovost ke konfliktu“.

            Doporučil mi nevést s Vámi podobnými žádné dialogy – protože Vám o žádný dialog ve skutečnosti nejde. Demonstrujete to celé roky dostatečně jasně.

      • Radomír-1 napsal:

        Ad Petr Parvus:

        Vy asi rád rozdávate rady, tak skúste prijať jednu aj odo mňa. Ak práve Vás diskusné príspevky niekoho nezaujímajú alebo neobohacujú, skúste zamerať svoj pohľad na niečo iné na monitore, alebo aj mimo monitoru, a týmto spôsobom si aspoň vhodne precvičíte svoj zrak.

        Ja si na rozdiel od Vás nemyslím, že slušne napísané diskusné príspevky jednotlivca môžu vyháňať slušných ľudí z diskusného fóra len preto, že nedokážu vždy osloviť každého. Práve snaha páčiť sa vždy každému, snaha prispôsobiť sa prúdu, môže svedčiť o pýche a neúprimnosti v prejave.

        Pokora by sa mohla prejaviť aj v rešpektovaní spôsobov prejavu iného človeka, ktoré máme každý špecifické, a práve to je obohacujúce. Pýcha sa možno prejavuje práve v absurdných narážkach o údajnom likvidovaní diskusného fóra jediným slušným diskutujúcim, ktorého spôsob, alebo frekvencia prejavu, práve nám nevyhovuje, alebo jeho posielanie preč, s ironickým dodatkom o jeho „úžasných príspevkoch až do umdlení“.

        • + Josef Poutník napsal:

          Pane Radomíre, děkuji. V minulosti jsme spolu i polemizovali – o to víc si vážím Vaší podpory, protože právě takto se projevuje rytířství ducha: podat pomocnou ruku tomu, s nímž nemusím vždy souhlasit, ale jehož si vážím pro pevnost jeho charakteru.

          Já sám nejsem ideál – za příkrost jedné své reakce jsem se právě na fóru omluvil.

          Chci se snažit být vždy křesťanem – nejen v tom, co zde píšu, ale i v tom, jak žiji a jak se vztahuji k druhým lidem.

          ….

          Za silně nekompatibilní s křesťanstvím považuji metalovou hudbu – viz můj příspěvek, který vyvolal tak výbušné reakce pánů Smileyho a Parvuse. Není to jen můj názor – je to názor katolických muzikologů, kněží – i exorcistů. Dát metalovou agresivní hudbu jako doprovod k seriálu o katolické apologii…

          Za stejně nekompatibilní se samotným křesťanstvím považuji agresivní vztahování se k druhým lidem – před několika lety na tomto fóru zaznívaly tak silné invektivy proti druhým diskutujícím, proti autorům úvodních článků, že několik mladých lidí, hledajících Krista, se na mne obrátilo s dotazem, jak je možné, že takto „diskutují“ údajní katoličtí křesťané… Pan Ignác Pospíšil musel nejednou zasahovat – protože se neřešila témata v úvodních článcích, ale vzájemné napadání. – Jsem rád, že tento duch z fóra „Duše a hvězdy“ zmizel – bylo to ze strany některých diskutujících opravdu vydávání falešného svědectví o tom, co je to křesťanství.

          ….

          Děkuji – budu Vás, Radomíre, doprovázet svou modlitbou.

          + Pokoj a Lásku Kristovu

  7. Terezie Šebková napsal:

    Přidávám se k příspěvku pana Poutníka.

    Jak už jsem dříve napsala, tento portál sledují už několik let a byl a je pro mě velkou posilou jak na mé osobní cestě víry, tak pro život ve „většinové“ části Církve, kde obvykle své názory nemohu prezentovat prostřednictvím víceméně anonymní diskuse, ale přímo z očí do očí, a to není vždycky lehké!

    Považuji ovšem za svoji povinnost vydávat svědectví právě před lidmi, s nimiž už jsem část cesty ušla, jichž si přinejmenším lidsky stále vážím a považuji je za upřímné křesťany (to, zda jimi jsou či nikoliv, může posoudit jedině Bůh), byť s mnoha jejich názory nemohu souhlasit.

    Děkuji tímto portálu Duše a hvězdy za podporu při mém hledání a často i kolísání!

  8. Rostislav Vlček napsal:

    Ad Poutník 28. 4. 2024 (13:40) aj.:

    Váš výrok mě přiměl znovu se ozvat. Na nedávné mši byly přítomny děti, které se připravují k prvnímu Svatému přijímání. Viděl jsem jejich oči upřené na oltář. Těm dětem jde opravdu ještě o Ježíše. Zda jsou na NOM nebo Tridentu je jim (chvála Bohu!) ještě „šumák“.

    Netřeba projíždět celou vaši elektronickou dálnici. Neprojeví-li ale váš známý kněz zděšení nad výrokem o „pokoncilní rychlokvašce“, nejde ani v jeho případě o katolíka. Ten nepohrdá bratry, kteří se nestihli narodit o jeden koncil dřív. Uvědomujete si ale, že takovými výroky vedete čisté duše k tomu, aby se, namísto rozechvění v očekávání Krista, třásly strachem, zda jim Ho náhodou nepodává sice řádně vysvěcený kněz ale „modernista“, „rychlokvaška“, „NOMák“, potažmo Lefebvrista, FSSPsta, FSSPXsta, Integrista a podobné zhovadilosti? Vše v zájmu výběru toho pravověrného „subsetu“ dogmat, o nichž povětšinou není v Evangeliích ani zmínka? Aby oči, namísto patření na Ježíše „švidraly“ po sousedech, zda nepřijímají na ruku? Kolik obav a nejistoty čiší z některých příspěvků? Nemáte – jako já – také aspoň občas pocit pochopení, proč sv. František nazýval bratrem raději osla?

    Svatý papež Jan Pavel II začínal promluvy k milionům mladých slovy „Nebojte se!“ Ježíšova Radostná Zvěst od neurózy osvobozuje. Její vytváření, šíření strachu a rozdělení je pracovní metodou druhé strany. Infikovat ostatní a radovat se tirádami o „Pravdě“ z toho, jak se rozcházejí se svými nejbližšími, kteří je v lásce vychovali a přivedli ke Kristu, nemá nic společného ani s křesťanstvím, ani – už z významu slova – s katolicitou. Jde o elementární projevy mentality sekty a z hlediska víry těžký hřích. Pakliže by to věřící psycholog, spolu s „permanentní snahou o konflikt“, neviděl, může jít o jednoho z těch nezřídkých, kteří si vybrali svůj obor spíše kvůli problémům, které mají sami se sebou. Může to ale být i snaha vašich přátel zmírnit anafylaktický šok. Chvála Bohu za přátele. kteří nám o nás říkají co si myslí a ne to, co chceme slyšet, aby se nás zbavili. Většinou ale stačí zkusit si v klidu přečíst, co jsme napsali, očima těch, co to budou číst. Jsem jedním z nich, nic víc. +

    • M.R. napsal:

      Pane Vlček, s násilnými změnami a prakticky protestantizací se u nás na Moravě přišlo v 70. letech – v průběhu jednoho roku se z „tradiční mše“ přešlo na cosi nového. Postupem času tuto „novou formu čehosi“ doplňovaly atrakce ve formě ničení interiérů kostelů (v Brně například byly někde ničeny mřížky a „staré“ oltáře ještě/až po roce 2000, používání afrických bubnů (při návštěvě římského biskupa v Hradci Králové), vymýšlení neexistujících textů při čtení z Bible (bratři a sestry…), vysloveně lhaní (za mnohé x za všechny). A kázání – to je samostatná kapitola.

      A Vy teď říkáte – ale to vůbec nevadí, hlavně když se dětem štěstí lesknou oči!
      To, že problém nevidíte, neznamená, že neexistuje. Z těch dětí na NOM značná část k dalšímu sv. přijímání už nepříjde a většina odpadne, jakmile „dostane rozum“ a uvidí, že NOM se slouží čelem k lidu a je to tedy představení pro lidi, navíc u jakéhosi stolu.

    • Terezie Šebková napsal:

      1) děti připravující se na 1. svaté přijímání mající oči upřené na oltář, kterým jde opravdu ještě o Ježíše versus oči, které „švidrají“ po sousedech, zda nepřijímají na ruku … hm, musíte být, pane Vlčku, člověk mimořádně čistého srdce, když takto vidíte do duší těch druhých! Škoda, že tomu neodpovídá dikce Vašich příspěvků!

      2) Vývoj Písma sv., včetně evangelií, prošel dlouhým vývojem – jeho výsledkem je tzv. kánon, který běžně používáme jak při liturgii, tak pro soukromou potřebu. Z Písma vychází i většina dogmat (článků víry), která jsou závazná pro všechny katolíky, ať už návštěvují jakýkoliv ritus a přijímají Tělo Páně jakýmkoliv způsobem. Je krajně nevhodné tento termín používat jako klacek na oponenta v diskusi.

      3) Děti, které přistupují k 1. svatému přijímání, by samozřejmě měly být přiměřeně poučeny o mši sv., v jejímž rámci Tělo a Krev Páně přijmou. S očima upřenýma na oltář nikdo daleko nedojde, zvláště ne ten, komu jde opravdu o Ježíše. Víra znamená stále znovu a znovu hledat, překonávat nejistoty a pochybnosti, což lze bez solidní znalosti nauky jen stěží. Krize víry, jíž musí většina mladých na prahu dospělosti projít, aby dospěla, může mít jen dva výsledky: buď rozhodnutí pro život s Kristem nebo bez Něj. Rozhlédněte se, prosím, po kterémkoliv kostele: odpověď na to, kterou cestu mladí častěji volí, jistě najdete sám.

      • Rostislav Vlček napsal:

        Vážená paní Šebková, děkuji za reakci. Považuji za slušné se k vašim bodům vyjádřit.

        Ad 1) Naději i bázeň o čistotu srdce si uchovám pro Toho, kdo ji bude soudit.

        Ad 2) Nemám problém s dogmaty, vycházejícími z Písma. Mám ho s těmi, která z něho nevycházejí a jsou rezignací na jednotu křesťanů a nástrojem pro masové exkomunikace (klackem, jak správně říkáte). Chcete-li 1 příklad, pak je to dogma o neomylnosti a vznik a poté schisma s církví starokatolickou, odvolávající se také na tradici.

        Ad 3) Hledá-li kdo Krista s očima upřenýma opravdu na oltář, nemusí nikam daleko chodit. Proto tam ten oltář je. K čemu je nauka, vede-li vás v této otázce k nejistotě??? Pokud ale „přiměřeným poučením dětí o mši“ rozumíte výklad o tom, co je ten nejplatnější ritus mezi platnými, otrávíte jim jejich hledání Krista už na začátku cesty.

        Podle jednoho z největších mystiků, je prvním univerzálním jazykem, jímž Bůh oslovuje stvoření, ticho. Viz též Mat 6,5-8. Základním prožitkem blízkosti Krista je Pokoj, který není z tohoto světa. Stačí jen jediný záblesk, abychom si ho pamatovali a byl naším majákem na celý život. Nauka nám může hodně pomoci, ale vede k němu v posledku především ztišení a odložení všeho, včetně nauky. Asi jako musíme jednou odložit knihy o lásce, abychom ji mohli opravdu prožít. Zmíněný sv. Jan od Kříže to nazývá modlitbou ticha. Dnes říkáme „ kontemplativní modlitba“. Jan v ní Ježíše našel a přes velké utrpení nikdy neopustil. 335 let po své smrti byl prohlášen učitelem Církve. Zemřel ale vyčerpáním ve 49 letech poté, co ho žalářovali jeho spolubratří, ohánějící se pravostí nauky.

        Stav odklonu mladých od kostelů je mi znám. Také ale vím, jak usilovně a upřímně mnoho z nich hledá skutečný duchovní prožitek. Co neznám je to, kolik z nich opravdu Krista opustí a kolik z nich ho jde hledat jinam, protože v těch našich se mezi nimi a oltářem pere mezi sebou smečka vlků. Vy i já na tom máme svůj díl.

        Kéž Vás Pán provází v hledání Vašem +

        • Terezie Šebková napsal:

          Pane Vlčku,
          děkuji za Vaše slova. K některým z nich ještě něco:

          1) Myslím, že ve větě: „Děti … by měly být přiměřeným způsobem poučeny o mši sv., v jejímž rámci Tělo a Krev Páně poprvé přijmou,“ je jasně napsáno, že pokud přijímají v rámci nového (a dnes většinového ritu), mají být poučeny o něm – a pokud v rámci tradičního, tak o tomto. O tom, v jakém z nich budou vychovávány, rozhodují rodiče – je to jejich právo a povinnost zároveň.

          2) Když jsem napsala: „Víra znamená neustále znovu a znovu hledat, překonávat nejistoty a pochybnosti, což lze bez solidní znalosti nauky jen stěží,“ popsala jsem svou vlastní zkušenost dospívání před více než třiceti lety. Tehdy se mi Bůh jakoby ztratil. Měla jsem však jisté návyky: chodit v neděli do kostela, pomodlit se denně jeden desátek růžence atd., a to jsem nikdy zcela neodpustila. – Také mě neseděly některé vztahy mezi věřícími nebo v rodině, ale naučili mě odpouštět a poučili mě, že jako mám chyby já, tak je mají i ti druzí – a je třeba se přesto přenést!

          3) Musím se ohradit proti Vašemu tvrzení, že mám podíl na tom, že se před oltářem pere smečka vlků. Z čeho tak usuzujete? Patrně z toho, že nemám stejné názory jako Vy a dovoluji si je prezentovat na tomto diskusním fóru. – Ne, pane Vlčku, to není žádné vyvolávání pranic či válek, vyslovovat svůj názor je základní lidské právo. – Myslím, že byste nás rád naučil opravdové křesťanské lásce. Bez toho, že nás začnete brát jako rovnocenné partnery v diskusi, kteří mají za sebou stejnou nebo i delší životní zkušenost, to ale půjde jen stěží.

          • Rostislav Vlček napsal:

            Paní Šebková, děkuji Vám za pochopení.
            Temnou nocí duše jsem též procházel, před 50lety. Záchranným lanem byl Svatý Růženec, jaký se s námi modlila maminka.

            Za nadsázku s vlky se omlouvám. Při nejlepší vůli si ale nevzpomínám, že bych koho kdy vyzýval, aby se odmlčel, nebo jinak omezoval právo na názor jiným. Napsal jsem jen, že svůj díl odpovědnosti za fórum a spory, jichž se účastníme, neseme oba. Je Vaším právem to tak nevnímat, mým právem je vnímat opak.

            Co mě přivedlo k těm vlkům? Všimněte si prosím, jak časté je tu slovo „boj“ a to nikoli sám se sebou. Jak je požadována svoboda pro tradiční ritus (s čímž souhlasím) ale obratem je jinde oltář v novém ritu nazýván „jakýmsi stolem“, věřící „NOMáky“, vystudovaní a vysvěcení kněží po DVK „rychlokvaškami“ atd. Jaké výrazy na čí adresu tu zaznívají v zápalu věru (ne)svatého nadšení. Myslím si, že není projevem arogance ani nadřazenosti na to poukázat, stejně jako jím není prostá snaha mluvit a psát slušně. I když to samozřejmě opačně taky umím. Někdy si říkám, že nebudu-li jednou pochválen za to, co jsem uveřejnil, tak mi to bude aspoň prominuto za koš všeho, kde jsem tomu pokušení odolal. I proto si dám zase nějakou dobu půst od psaní.

            Děkuji Vám za výměnu názorů i životních zkušeností a přeji Vám opravdu ze srdce hluboký Pokoj Kristův a pevné zdraví +

            • Terezie Šebková napsal:

              Pane Vlčku,
              děkuji za Vaše slova, mnohé jste mi objasnil!

              Ano, ráda uznávãm, že umění psát slušně opravdu ovládáte, i když s Vámi nemohu vždy souhlasit!

              Přání hlubokého Kristova pokoje a pevného zdraví opětují!

        • M.R. napsal:

          Víra a „duchovní prožitek“ jsou dvě naprosto samostatné kategorie. Víru může člověk mít i bez „duchovních prožitků“.
          K těm vlkům – na tom, že se změnila tradiční mše sv. na nový obřad (NOM), skutečně podíl nemáme – to zařídili biskupové právě v těch 70. letech.

      • M.R. napsal:

        Paní Šebková, pro tvrzení, že Bible (například kniha Genesis, nebo Nový Zákon) „prošly dlouhým vývojem“ neexistuje důkaz, naopak jsou důkazy, že např. Evangelia byla sepsána tak jak jsou už v 1. století.

        • Terezie Šebková napsal:

          Ad M.R.
          Děkuji za upozornění!

          Onen „dlouhý vývoj“ se vztahuje k výrazu „kánon“, který byl definován až na Tridentském koncilu (1546).

          Samozřejmě nejsem odborník, takže to může vyznívat nepřesně, ale zavádějící to snad není. Primárně jsem měla potřebu zastat se termínu přesně“dogma“.

          • + Josef Poutník napsal:

            Paní Terezie, pozdravení, požehnání a poděkování za podporu.

            Když jsem sledoval Vaši komunikaci s p. Rostislavem Vlčkem, vzpomněl jsem si na své nedávné pátrání. Když si do vyhledávače zadáte „Rostislav Vlček“ plus název portálu „Duše a hvězdy“ či „Te Deum hodie“, vyběhne veliké množství odkazů.

            Dozvíte se z nich, že pan R.V. nevěří v dogma o papežské neomylnosti, že za zbytečný pokládá nejen katechismus, ale (jak nyní čtu) i nauku katolické Církve. Že nevěří v první přikázání, protože schvaluje klanění se démonické modle Pachamamy ve vatikánských zahradách. Že buddhismus považuje za jakýsi předstupeň křesťanství. Že nemá problém s tím, když je symbol Kristova kříže zneužit při žehnání homosexuálním, lesbickým či nesezdaným párům, čímž je žehnán smrtelný hřích.

            Dále se z příspěvků podepsaných Rostislav Vlček dozvíte cyklicky neomylně to, že zastánci Tradice nechápou absolutně činy modernistických papežů, které jsou v rozporu s katechismem a naukou (které pro pana Vlčka – jakož i pro modernistické papeže – ale samozřejmě přece nejsou až tak důležité).

            A třešničkou na dortu jsou (pan Vlček rád káže o slušnosti a morálce) invektivy, které během let na obou portálech adresoval svým oponentům (což je zhruba 80% přispěvatelů na těchto fórech). – Podle R.V. mně samotnému nepomůže, „i kdybych si máchal hubu ve svěcené vodě“. Překlad paní Lucie Cekotové označil za „plky“. – A abych nezapomněl – pan Vlček rád druhým připomíná, že druzí si ohledně katolické morálky mají nejprve zamést před vlastním prahem…

            ….

            Víra pana R.V. je typickým produktem úpadku, který nastal po II. vatikánském koncilu. Není to v žádném případě katolická víra – je to jakési mlhavé pocitové New Age.

            • TeŠ napsal:

              Poutníče,
              snahu hledat bych panu Vlčkovi neupírala a posuzovat charakter jeho víry bych se neodvažovala.

              Vystoupit z „většinových“ vod není z mnoha důvodů úplně jednoduché.

              Nahradit pocitové prožívání hledáním vyžaduje brát na sebe svůj kříž a vydat se často hodně hustými temnotami.

              Buďte, prosím, shovívavý k těm, kteří k tomu nemají odvahu!

              Děkuji za pochopení a vyprošuji plnost darů Ducha svatého!

            • + Josef Poutník napsal:

              Jednomu neslavnému výročí je věnován překlad z portálu „pch24pl“ (Polonia christiana) na stránkách pana doktora Malého „Apologie Církve“.

              Připomíná, že před 25 lety vyslal papež Jan Pavel II. Církvi i světu zcela matoucí signál: políbil Korán, knihu, která je útokem proti Božství našeho Pána Ježíše Krista – i Jeho spásonosné Oběti na kříži.

              Totální relativismus, který doslova promořil katolickou Církev, je plodem právě takovýchto gest a prohlášení pokoncilních papežů, biskupů a kněží.

              Není divu, že z úst „věřících“, kteří byli léta masírováni modernistickými idejemi, dnes uslyšíte výroky, které dávno překročily hranice bludu.

  9. . napsal:

    Prosím o relevantní odkaz. Někde už jsem četl takové věci, např. že Matoušovo evangelium (psané pro křesťany židovského původu) neobsahuje informaci, že Kaifáš byl mezi lety 36-40 n. l. veleradou sesazen a proklet, což by byl dobrý apologetický argument. Proto prý ono evangelium muselo být sepsáno předtím. Nebo že evangelia obsahují popisy struktur, které byly rozmláceny za židovské války a zničení chrámu a nikdo je poté nemohl vidět. Omlouvám se, pokud to píšu nepřesně, četl jsem to už před nějakou dobou. Proto Vás prosím o odkaz na důvěryhodný zdroj těchto informací o raném původu, kde je nepravděpodobné, že je někdo vyfabuloval.

    Nicméně, znamená časný původ i známku pravdivosti? Když vidím, jak je dnes složité určit, co je a co není dezinformace, i když se to stalo před týdnem a máme lepší možnost ověřování z různých zdrojů než lidé před dvěma tisíci lety…

    • M.R. napsal:

      Ohledně historie a evangelií, ze současné literatury bych asi doporučil knihu Apologetická abeceda dějin katolické církve, autor Radomír Malý.

    • . napsal:

      Promiňte, to měla být reakce na pana M. R. A mluvil jsem o (ne)vyfabulování důkazů ranosti evangelií, ne evangelií jako takových.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *