Pozvání ke společné modlitbě
Mnozí lidé vnímají den za dnem houstnoucí duchovní soumrak a nejistou budoucnost.
Cítí to i sekulární svět a řeší vnitřní tíseň vnějšími prostředky. Politickými proklamacemi a demonstracemi nebo ponořením hlavy do písku s argumentem: „kdybych na to myslel, tak bych se musel zbláznit“. My, pokud chceme být solí země – ne tou, která se nehodí k ničemu, než aby se po ní šlapalo – máme prostředky a moc trend zvrátit nebo velmi zmírnit. A protože jsme jediní, kdo to skutečně může udělat, tak to udělat musíme. Pro sebe samé, pro své děti a vnoučata, pro svůj národ a zem a pro všechny naše bratry a sestry po celém světě, kteří nejsou vybaveni zbraněmi, které držíme v rukou my.
Zj 19,19
A tu jsem viděl šelmu a pozemské krále s jejich vojsky shromážděnými k válčení proti tomu, který seděl na koni, a proti jeho vojsku.
Jaké vojsko má v tomto světě Pán Ježíš Kristus? Jedině duchovní. Tato bitva je reálná a zuří všude kolem nás, ale nevede se světskými prostředky. Klíčem je pochopit, že to, co se děje v hmotném světě, má původ ve světě duchovním a vítězství nebo prohry ve světě ducha se přenášejí i do světa hmotného. Už konečně uvěřme, že těmi nejúčinnějšími zbraněmi jsou modlitby a půst.
Duchovní křížová výpravo – na koně! Pozvedněme svou zbroj a vyjeďme tryskem v jednom voji za svým Pánem (Zj 19,11)
Tažení za vlast začneme v sobotu 9.9. prostřednictvím jedné z nejsilnějších zbraní světa Pompejské novény viz http://patroni.cz/novena-panny-marie-z-pompeji/
Společný úmysl:
Za záchranu naší země a jejích obyvatel, fyzickou a za obrácení a spásu duší.
Nedejte se odradit zdánlivou časovou náročností Pompejské novény. Je to jen prvotní strašák, ale zvládne to každý. Můžete se modlit v autě, v MHD, při čekání u lékaře, při žehlení, vaření, na zahradě atp. Když nemůžete počítat, nahrajte si desátek na diktafon v mobilu a nechejte pomlku na tajemství, které si vložíte podle aktuální potřeby. Dejte si do uší sluchátka a modlete se spolu s nahrávkou.
Pokud chceš být svědkem zázraků – modli se Pompejskou novénu (kromě osobní zkušenosti viz https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=moc-pompejske-noveny-jak-se-ji-modlit&cisloclanku=2016060144 ).
Klára Liptáková
Jdu do toho s vámi. Na budoucnosti mé milované vlasti a na spáse duší mi velmi záleží. Pompejskou novénu jsem se již modlila třikrát a dá se to zvládnout přestože ten „zlý “ se snažil co nejvíc vyrušovat a odradit mě.
Rád bych na tomto místě připomenul, že už to bude rok a půl, co papež zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, a k žádnému významnému posunu nedošlo. Nevidíme žádné obrácení Ruska.
Zaprvé, p. Bergoglio chce být oslovován jako „římský biskup“, a na stolci ve Vatikánu sedí člověk, kteý na sebe vztáhnul „anathemu“ už tolikrát, že snad každému je jasné, že není ani křesťan.
Zadruhé, k zasvěcení Ruska zatím nedošlo a to ani těmi, kteří na papežském stolci seděli před současným odpadlíkem.
V textu modlitby je chyba v intencích: za slovem „fyzickou“ chybí následující slovo.
Protože to pravděpodobně není papež.
to je u sedesvacantes téměř jistota že pane Karták
Žádné zasvěcení Ruska papežem podle všech požadavků Panny Marie Fatimské se fakt nekonalo – takže není divu, že ani Rusko se neobrací.
Napadlo mě, jestli zasvěcení nepomohlo tomu, že se Rusku nepodařilo porazit Ukrajinu. Třeba to tam nakonec těžce projedou a obrácení bude následovat v důsledku porážky. Ale co já vím.
Rusko neprohraje.
To je trochu silné tvrzení. Nikdo nemůže vědět, jak to nakonec dopadne. A já o ruské porážce mluvil jako o možnosti a ne jako o něčem, co určitě nastane. Zajímalo by mě, odkud berete jistotu, že Rusko neprohraje.
Jak může ubohý člověk pochopit velkého Boha? Už samotný takový pokus je hloupý. Bůh nám jednou řekne, proč to či ono muselo být. Do té doby trpělivě a s důvěrou čekáme.
„Jak může ubohý člověk pochopit velkého Boha? Už samotný takový pokus je hloupý.“
Kde se v kterém komentáři kdo o něco takového podle vás pokusil?
Možná to nevidíte, protože se pokoušíte posuzovat Boží cesty lidskou perspektivou a tady prostě nemáte šanci. Argumentujete tak trochu jako ten pověstný Gagarin, co prý když vyletěl na orbit, tak se rozhlédl a nikde neuviděl Pána Boha. Ale především – neplatně zvolený biskup může dělat co chce, může se třeba na hlavu stavět, stejně to nebude fungovat.
Ono to ještě nějaký čas potrvá, ale trpkou skutečnost neplatné volby biskupa Bergoglia v roce 2013 (a z toho vyplývajících následků) si budeme muset jednoho dne přiznat, pokud budeme chtít zůstat v jednotě s katolickou Církví (a tím samozřejmě nemyslím současnou vatikánskou hierarchii).
Už obrácení jediného člověka je proces, který může trvat i celé roky – natož obrácení celého národa.
Jsem přesvědčený o tom, že zasvěcení Ruska Srdci Matky Boží se odehrálo s velikým zpožděním – od 13. července 1917 k úkonu zasvěcení Ruska papežem Františkem uplynulo více než sto let.
Domnívám se, že zasvěcení Ruska zmírnilo průběh a dopady naprosto zbytečné rusko-ukrajinské války. – Ale až u Posledního soudu spatříme, jak odlišný mohl být běh historie, kdyby Církev byla poslušna Boží vůle ihned.
Dnešním Západem otřásají neomarxistické ideje a pseudohodnoty, které se jako v první zemi masivně prosadily v komunistickém SSSR. Rozvody, potraty, nenávistný ateismus, zesměšňující víru v Krista jako něco archaického, rigidního, primitivního. – Stát ovládaný marxistickou mašinérií se pokusil stvořit „nového člověka“ – dnešní pomatení stoupenci woke-ideologie se snaží naprosto o totéž: přepisovat historii, cenzurovat, přikazovat lidem, co si mají myslet, direktivně nařizovat, co je „správné, pokrokové a pravdivé“. A udávat, mediálně špinit a trestat ty, kdo uvažují jinak.
Tahle zcela antikristovská společenská atmosféra vytváří prostor, kde se nedá volně dýchat, nedá se tady žít; je stále víc a víc osekávána individuální svoboda každého z nás. Musíme se právem ptát: nemohl být běh dějin Církve a světa jiný? Proč jsme se neustálým odkládáním zasvěcení připravili o nabízenou Boží pomoc?
Jsme dnes pod velikým tlakem. Ďábel ví, jak málo času mu zbývá. – Musíme se velmi, velmi modlit za Církev a celý svět. Protože řád lidské společnosti se ocitá v rozvalu, protože vzniká sebedestruktivní antihumánní společnost, vraždící vlastní děti, rozbíjející rodiny, podporující rozvrat přirozených vztahů.
Roste mezinárodní napětí: kromě Ukrajiny se stává velmi krizovou oblastí západní Afrika. A pak je tu oblast s potenciálem obrovského konfliktu: Jihočínské moře a ostrov Tchajwan.
Nejsme malí a bezbranní – máme k dispozici opravdu mocnou zbraň. Modlitbu. Musíme si v této chvíli vyprosit přímou Boží pomoc proti Nepříteli, Satanu. Duch Zla se právě teď snaží zkazit Církev a udělat z ní vlastní těleso – nástroj hodnotového chaosu, dezorientace a zavržení. Ničím jiným totiž není modernisty manipulovaná „synoda o synodalitě“ – je pokusem stvořit zcela antikristovskou organizaci, maskující se vyprázdněnými náboženskými a církevními pojmy. Organizaci, která se už otevřeně rouhá Bohu a zesměšňuje Kristovo evangelium.
Musíme se denně modlit k naší Matce, aby nám vyprosila v téhle době tak potřebné dary Ducha Svatého. Potřebujeme je proto, abychom rozeznali lži a Ďáblovy pasti, na které dnes narážíme už denně – a to i ve sděleních biskupů a samotného papeže. Potřebujeme zbraně Ducha, abychom s touto mohutnou krustou lží dokázali s Boží pomocí bojovat.
Stejnou pomoc si musíme vyprosit pro boj s manipulacemi společenských ideologií, které jsou nám vnucovány v mainstreamových médiích, pokleslém dekadentním „umění“ dneška, ve školství či politice.
Ano, žijeme v období předvečera velikých celosvětových krizí a změn. Toto je onen „čas časů a konec konců“. Nikoli konec světa – ale konec onoho světa, který jsme znali, ve kterém jsme dosud žili. V možná nepříliš vzdálené budoucnosti před námi se otevírá veliký zlom dějin: pád Babylonské věže globální civilizace. Civilizace neobyčejně technicky vyspělé, neobyčejně pyšné – a ve svých kořenech zcela zkažené. Ona padne vlastní vahou – a spolu s ní se zhroutí i falešná, temná církev, která zradila Krista – a tak nízce a uboze smilnila s modlami tohoto světa.
Musíme být připraveni. I kdybychom tvořili jen malé skupinky, musíme stát jednotni jako společenství pod křížem našeho Pána, živeni Jeho tajemným Tělem v Eucharistii. Musíme hájit a uchovávat Jeho Zvěst, protože nynější kolabující svět ji bude zanedlouho velmi, velmi potřebovat.
My lidé jsme takoví – jsme velmi „setrvační“. Dokud věci jakž takž fungují, nemáme potřebu cokoli měnit. Probudí nás a ke změně přiměje většinou až poměrně veliký náraz. Má-li dojít k obrácení tohoto pyšného světa k Bohu, bude to muset být náraz nezvykle veliký.
Že toto obrácení má přijít, víme z Písma svatého. Má být seslán Duch Svatý na všechny lidi. Mají přijít druhé Letnice, skutečné, nikoli ty falešné, „druhovatikánské“. Bude to obrovský Boží zásah do dějin Církve i světa. Na tuto pomoc se můžeme spolehnout – náš Otec ví, co potřebujeme. Zároveň ale vyčkává, až o seslání Ducha Svatého začne Jeho Církev prosit.
Modleme se s perspektivou naší budoucí cesty: ať jsme my i naše děti připraveni. Ať si ve všech situacích uchováme víru v Ježíše Krista. Náš Trojjediný Bůh je s námi – a v pravou chvíli zasáhne v náš prospěch. Buďme ubezpečeni v tom, že nositele temnoty čeká jediné: porážka bez budoucnosti.
Když zůstaneme věrní, budeme to my, kdo nakonec pronese onu větu, kterou po zázračném vítězství v bitvě u Vídně 12. září L. P. 1683 napsal do dopisu své ženě polský král Jan Sobieski: „Přišel jsem, viděl jsem, Bůh zvítězil!“ Amen.
Rovněž jsem se zapojila, Pompejskou novénu se modlím již delší dobu (byť někdy s pauzami, ale vždy po nějaké době znovu začnu). Mnoho zmůže modlitba spravedlivého, tak se modleme a prosme o přímluvu svaté a anděly. Modleme se za duše v očistci, které nám pak také jistě rády pomohou.
Ad Anička T. a M.R:: Tady pan Michal Semín například píše, že zasvěcení Ruska fakt řádně proběhlo: https://protiproud.info/duchovni-svet/6371-papez-zasvetil-rusko-neposkvrnenemu-srdci-panny-marie-ten-ktery-hostil-pacamamu-zednar-zodpovedny-za-zlorady-v-cirkvi-buh-umi-psat-rovne-i-do-krivych-radku-prijde-take-obraceni-rima-kazdy-z-nas-k-tomu-muze-prispet.htm
Ad Pan Contras: výmluvy, výmluvy, výmluvy
Ad Miroslav: Ale poselství přece neznělo tak, že Rusko nebude vojensky úspěšné, ale že se obrátí.
Ad Vladimír M. a Petr Parvus: Takhle se dá omluvit úplně všechno na světě. Že na Boha nelze aplikovat lidskou logiku a očekávání a že slova mají jiné významy než jim jako lidé obvykle přisuzujeme apod. Pak ale nevíme o Božích záměrech nikdy nic.
Ad + Josef Poutník: Lidé, kteří hořekují nad tím, že k zasvěcení Ruska došlo pozdě také obvykle věří tmu, že, kdyby k zasvěcení Ruska došlo neprodleně, tak by výsledek (porážka bolševiků a komunismu) byl znát velmi rychle. Nedošlo by k rozšíření bolševické ideologie po celém světě. Pokud by to tak mělo být, tak by účinek zasvěcení měl být rychlý.
Já naprosto chápu úděs a rozhořčení všech, kteří sledují Jorge Bergoglia v jeho mnohaleté snaze modernisticky zkřivit a zdestruovat Církev.
Budu první, kdo bude souhlasit s jeho sesazením se stolce svatého Petra – ale jen tehdy, proběhne-li toto sesazení kanonickou cestou. Naprosto sdílím postoj arcibiskupa Lefebvra, člověka žijícího pro Krista a s Kristem: on nikdy nepopřel kanoničnost volby koncilních a pokoncilních papežů – přestože jasně, ostře vnímal to, že tito nástupci svatého Petra nebyli zdaleka stoprocentně pravověrní. Arcibiskup Lefebvre se vždy dostavil do Říma, když byl požádán – ale na druhé straně si vyhradil právo odporovat, když kvůli přežití Bratrstva vysvětil své biskupy. A zůstal do konce života neobyčejně kritický k celkovému vývoji Církve po Druhém vatikánském koncilu. On mluvil zcela otevřeně – a své oprávněné kritice podroboval i všechny koncilní a pokoncilní papeže.
Dobrý arcibiskup zaujal toto stanovisko, které považuji za geniální, protože je inspirováno Duchem Svatým: díky němu se vyhnul pasti sedesvakantismu, ale zároveň do konce života neústupně hájil evangelium a Tradici.
Papež Jorge Bergoglio je zřejmě nejhorším nástupcem apoštola Petra v celých dějinách katolické Církve. Jeho neustále se stupňující útoky proti samotné podstatě Církve jsou otřesné. Ale zůstává stále papežem, dokud nebude kolegiem biskupů či kardinálů kanonickou cestou sesazen.
Jeho zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie je platné – i proto, že konečně byla splněna Boží vůle a proto, že zasvěcení proběhlo přesně podle požadavků Nebes: Rusko bylo výslovně jmenováno a na zasvěcení se podíleli biskupové celého světa.
Máme precedens z doby pozemské cesty našeho Pána Ježíše Krista. – Ten, kdo se nejvíce podílel na jeho odsouzení, byl zákulisní hráč a justiční vrah Kaifáš, velekněz předsedající židovské veleradě. A přesto, že šlo o člověka, který stál v čase velikonočního dramatu na straně temnoty, přiznává mu svatý Jan ve svém evangeliu zvláštní kladnou úlohu: Kaifáš jako velekněz toho roku pronese proroctví! Jde o větu: „…je pro vás lépe, když zemře jeden člověk za lid, než aby zahynul celý národ.“ [Jan 11, 49-54]
Je to překvapivé – ale i tohoto zkorumpovaného člověka, který nemyslel nikdy na kněžskou funkci jako na prostředek služby, ale jen jako na nástroj moci, dokázal Bůh použít – a Kaifášova slova jsou navěky součástí evangelia.
V tomto světle vnímám i roli papeže Jorge Bergoglia v zasvěcení Ruska.
…..
Že zasvěcení přijde s velikým zpožděním a že tato obrovská prodleva s sebou ponese následky, sdělil sestře Lucii, poslednímu z fatimských dětí-vizionářů, sám náš Pán Ježíš Kristus.
Ve zjevení sestře Lucii v srpnu 1931 pronesl tato slova: „Nevyhověli mé žádosti! Jako francouzský král toho budou litovat, ale už bude pozdě. Rusko mezitím rozšíří své omyly po světě, vyvolá války a pronásledování Církve. … Dej na vědomí mým služebníkům, že tak, jako oni následovali francouzského krále v tom, že se zpozdili ve splnění mé žádosti, budou ho následovat i v nemilosti.“
Náš Pán se odvolává na jiné nevyslyšení své prosby: roku 1689 byl francouzský král, legendární Ludvík XIV. (jenž už za své početí a narození měl co děkovat Bohu, protože se odehrálo po velikých přímluvách a modlitbách) prostřednictvím svaté Markéty Marie Alacoque Bohem požádán, aby celou Francii zasvětil Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.
Nestalo se nic. Přesně po sto letech vypukla nestvůrná francouzská revoluce – s genocidou statisíců křesťanů. Ludvíkův potomek, Ludvík XVI., byl revolucionáři odsouzen k smrti a popraven. Zachovaly se jeho kresby z vězení, na kterých bylo… Nejsvětější Srdce Ježíšovo. – Historici se domnívají, že král se alespoň teď, v čase před svou popravou, odhodlal zasvětit svou zemi Srdci našeho Pána.
Prodleva neuvěřitelných sta let spojuje tato dvě zasvěcení. Osud Francie mohl jít jinými cestami. A osud Církve a světa 20. a 21. století také.
Je na nás, abychom byli jiní. Věrní Kristu, okamžitě Jej následující. Důvěřující, milující, v modlitbě bojující.
Vymodleme si, ať se takovými opravdu staneme.
biskupové celého světa a kde to konkrétně proběhlo?
Nebylo to shromáždění na jednom místě. Papež vyzval biskupy celého světa, aby se k němu 25. března 2022 připojili.
….
To, že jde o platné zasvěcení a skutečné splnění Boží vůle, je prokázáno ještě z jiné strany.
Nositel Kristových ran, Antonio Ruffini (1907 – 1999), člověk žijící opravdu svatým životem… Na místě, kde 12. srpna 1951 přijal po zjevení Panny Marie stigmata, nechal papež Pius XII. vybudovat kapli.
Když byl Antonio Ruffini počátkem 90. let tázán, jestli může sdělit něco k zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jestli toto zasvěcení platně provede Jan Pavel II., odpověděl: „Nebude to Jan Pavel. Nebude to ani jeho bezprostřední nástupce, ale až ten další. Ten zasvětí Rusko.“
K tomu není co dodat. Antonio Ruffini bezpochyby nelhal. Kristovy rány na svém těle nosil čtyřicet let…
Ne že bych se pletl do věcí jako zjevení a zasvěcování, ale on ještě není nebožtík. Co když to zasvětí o svých devadesátinách?
Opravdu všichni?
Jako obvykle se jedná o čtení textu ve stylu „wishful thinking“ – přeji si, aby to tak bylo, takže přeskakuji text, který říká opak.
V uvedeném textu je jako klíčové slovo „snad“. Což znamená „možná ano, možná ne“.
Heretik, schismatik, a odpadlík, který ani nechce, aby byl oslovován jinak než „římský biskup“ a o jehož „zvolení“ existují oprávněné pochybnosti, že by tato osoba „snad“ provedla něco pozitivního – to už je jednodušší věřit tomu, že po Šumavě běhají lední medvědi
„Ale poselství přece neznělo tak, že Rusko nebude vojensky úspěšné, ale že se obrátí.“
Jsem si naprosto vědom, jak znělo poselství. A možnost, že Rusko prohraje, jsem rozhodně nenadhodil z nějakého poselství, to jste spojil dohromady až vy.
Spíš jsem tu možnost zmínil, protože obrácení často následuje až po tom, když nějaký jednotlivec nebo národ padne na hubu.
Modlím se už pouze za zbytek ostatek národa. Většina je ksindl, který Bůh vyhubí jako Amaleka. Nedá se s tím nic dělat.
Já se modlím za všechny, prosím o milosti potřebné k obrácení a spáse a o dar víry. Zároveň nikomu víru nenutím. Samozřejmě vím, že dané milosti mohou svobodně odmítnout a pak si nést následky.
Osobně věřím, že ti, kteří Boha (zatím?) odmítají, často ani nevědí, co činí. Nikdo jim víru nepředal, vyrůstají např. v problémových patchworkových rodinách, jsou oběti násilí…a kde mají vzít víru, když znají jen zoufalství? Kolik je na světě misionářů? Méně než je počet potřebných.
Mluvím spíše o dobre situovaných bezboznicich a zlaté mládeží. Trosky, feťáci a kriminálníci se nedojimaji vlastní ušlechtilosti a na nic si nemusí hrát, mají to o něco snazší. Dělám s těmi lidmi dost dlouho na to, abych to dokázal rozlišit. Nicméně jakýkoliv pokus o apoštolát většinou (prakticky většinou) selhává, a moje zkušenost je taková, že se milost ve velkém odmítá. To koresponduje mj. s Augustinovu naukou o massa damnata. Kristus sice zemřel za všechny, ale spasení je výjimečná věc. Duše padají do pekla jako listí na podzim. Jediné velký trest by mohl ještě něco v poslední chvíli jako potopa zachránit.
To je ovšem drtivý argument pro praktické zavedení umírněného katolického antinatalismu (který ovšem půjde prakticky realizovat až ve vysněném katolickém státu).
Vážně? A kde ho vidíte, já ho tam nenalézám…
To je jednoduché. Pan Contras píše:
„spasení je výjimečná věc. Duše padají do pekla jako listí na podzim.“
Tzn. drtivá většina jde do pekla, jen vyjímečně bude sem tam někdo spasen. V takové situaci ovšem chtít, aby kdokoliv bez ohledu na vyznání a morální stav mohl svobodně plodit děti, z nichž drtivá většina bude ovšem (podle Augustinova principu massa damnata) zavržena, fakticky znamená si to obrovské množství zavržených přát. To by čistě teoreticky mohlo být ospravedlnitelné jen přáním, aby silnější ječení zavržených více slavilo Boží spravedlnost, ale v souladu s křesťanským duchem mi to rozhodně nepřijde.
Připomeňme, že „obecný“ křesťanský antinatalismus je definován tezí „nesmíme mít děti, protože jejich zplozením je vystavujeme hrozbě věčného zavržení“. Takto obecně je to však proti naději a proto katolík, který vidí věci jako pan Contras, by měl zastávat tzv. umírněný katolický antinatalismus, v rámci nějž:
– nekatolíci by měli být silně motivováni/nuceni (např. ekonomicky) k bezdětnosti, protože úplně zakázat plodit jim asi nejde
– děti by mohli (a měli) mít pouze katolíci (tj. tradicionalisti), protože jen u nich je rozumná naděje, že jejich děti dojdou spásy
– pokud by už nekatolíci zplodili děti, pak by jim tyto měly být odebrány a umístěny na katolickou výchovu do něčeho jako „katolického barnevernetu“. Precedens Edgarda Mortary a nepochybuji, že nejen jeho, by tu byl.
Z toho všeho je poznat, že mimo katolický stát je taková věc – snad kromě první odrážky – jaksi nerealizovatelná.
Ještě si dovolím dodat, že z hlediska zastánců massa damnata mi přijde velmi mírně řečeno úsměvné hořekování nad tím, jak dneska lidé nechtějí mít děti. Naopak by tito zastánci měli být samozřejmě rádi, že je nechtějí mít, protože tak nebudou vznikat noví zavrženci.
(no a na závěr dodám, že je zde samozřejmě ještě varianta, že se pan Contras, sv. Augustin a mnoho dalších ohledně massa damnata prostě a jednoduše mýlili/mýlí)
Všechny Tvé argumenty vidím jako zcela liché:
1) Bůh řekl lidem (jako obecný příklad lidstvu) „množte se a naplňte Zemi“. Takto jednoznačný Boží příkaz nelze obcházet pod žádnou záminkou, např. že nekatolíci se nemají množit protože…
2) „děti by mohli (a měli) mít pouze katolíci (tj. tradicionalisti), protože jen u nich je rozumná naděje, že jejich děti dojdou spásy“ – doporučuji si dát studený obklad na hlavu. Zejména v zemi, kde velkou část tradičních katolíků tvoří konvertiti, to opravdu nezní chytře a promyšleně.
3) Odebrání pokrevním rodičům s sebou přináší spoustu problémů pro to dítě i pro novou rodinu, že je (s výjimkou zcela nefunkčních a pro přežití dítěte extrémně nebezpečných rodin) nelze schvalovat a prosazovat jako dobrou věc. Je to ale dobrý argument pro hlásání Božího slova všude a všem, dobré ho připomínat v době, kdy se kněží a biskupové stávají v čele s Bergogliem mistry v jeho zatajování a křivení.
Navíc chtít mít děti a chtít aby lidé (všichni) měli děti, neznamená automaticky chtít mnoho zavržených. Stejně tak to může znamenat chtít i víc spasených. Ostatně Vy vycházíte z toho, že je špatné, že většina lidí bude zavržena. (Což nám Ježíš v Bibli poměrně jasně říká). To ale není špatné, je to jen smutné. Bůh je Nejvýš Spravedlivý, jistě ví, koho spasit a koho ne, a Váš přístup v podstatě říká buďto že Nejvýš Spravedlivý není, nebo že spravedlnost je špatná věc. Obojí tato stanoviska jsou jednoznančně naprosto nekřesťanská a nekatolická.
Připomněl bych podobenství o koukolu a pšenici, myslím, že se sem docela hodí jako opozitum Vašich úvah. Není na nás omezovat lidi a konkrétní skupiny v tom mít děti. Je na nás snažit se, aby z těch narozených skončilo v pekle co nejmíň. A to nejen těch našich.
Mortara po letech napsal svou autobiografii ve prospěch Pia IX. a vypovídal v procesu svatořečení v jeho prospěch. Považoval jej za svatého a svého otce. A to přesto, že jej donutil před ním, když do něj chlapec vrazil, udělat jazykem na zemi tři křížky v rámci řeholní poslušnosti, na kteréžto dnes hrozně znějící ponižování vzpomíná v dobrém.
Navíc děti nekatolíků jen vzácně pokřtí služebná.
Odpověď Ignáci Pospíšilovi (20. 9. 2023 (15:45))
Ad 1) To není obcházení příkazu. Ten příkaz právě tím, že je obecný, neplatí nutně pro každého jednotlivce, neexistuje univerzální povinnost zplodit dítě. Ostatně, pokud se nepletu, (někteří) protestanti snad právě i kvůli němu odmítali/odmítají celibát, který by mohli klidně nazvat tím, co ty nazýváš „obcházením Božího příkazu“. Jinak, pro zajímavost, Tertullián považoval onen příkaz „ploďte a množte se“ za jeden ze starozákonních, které byly zrušeny zákonem novým.
2) obklad si dám až po tobě. A nevím, v čem jsou ti konvertiti argument. Však ten, kdo by se obrátil, by plodit mohl, samozřejmě až po konverzi.
3. Tu druhou větu jsem nepochopil, ale k té první: takže odsoudíš i odebrání Edgarda Mortary jeho židovským rodičům? Pokud ne, proč? A jinak, ono odebrání by proběhlo samozřejmě hned po porodu. Je zajímavé, jak jindy tradicionalisté zdůrazňují (absolutní) přednost nadpřirozeného dobra-spásy nad přirozeným, ale tady to je najednou hrozný problém.
„Navíc chtít mít děti a chtít aby lidé (všichni) měli děti, neznamená automaticky chtít mnoho zavržených.“
Chce-li se to ve společnosti dlouhodobě morálně zkažené a nekatolické, jako např. v současné České republice, přičemž to chce nějaký soteriologický pesimista, „massadamnatista“ typu pana Contrase, pak mám za to, že to z logiky dotyčného znamená chtít automaticky, pokud chce dotyčný zůstat logicky konzistentní.
„Ostatně Vy vycházíte z toho, že je špatné, že většina lidí bude zavržena. (Což nám Ježíš v Bibli poměrně jasně říká).“
1. Tvrzení, že to Ježíš „poměrně jasně říká“, je tvoje interpretace, jíž příliš nesdílím.
2. A jinak ano, ontologicky to opravdu považuji za špatné (A tak nějak věřím, že Bůh také); když si srovnám možný svět, v němž je většina spasena, s možným světem, kde je většina zavržena, tak ten druhý je pro mne rozhodně ontologicky horší.
„Bůh je Nejvýš Spravedlivý, jistě ví, koho spasit a koho ne, a Váš přístup v podstatě říká buďto že Nejvýš Spravedlivý není, nebo že spravedlnost je špatná věc.“ – ne, můj přístup nic takového neříká.
Podobenství o koukolu a pšenici se zdá být zajímavým argumentem, ovšem podle mne např. zde v ČR nesedí: jednak toho koukolu je zde (v očích antropologického a soteriologického pesimisty) nesrovnatelně více než pšenice, jednak vytrháváním koukolu by byla likvidace „již existujících koukolů“, ne zamezení vzniku těch potenciálně možných.
Princip uvažování, že i v silně nemorálním a antikatlickém prostředí může kdokoliv libovolně plodit, protože přece není vyloučena jejich obrácení a spása je stejný, jako nezakazovat jezdit opilý, protože i opilému se může podařit odřídit auto bez nehody. Takže lidé, kteří ten princip zastávají, by neměli mít problém ani se zrušením zákazu alkoholu za volantem.
Když se dívám na to, jakým způsobem „argumentuješ“, mohu jen napsat to, co jsem Ti napsal už dřív, Tvůj hlavní problém je, že filosofuješ daleko nad své možnosti. A to končí vždycky takhle – tj. špatně.
A jak je vidět, tady pan Jaubuchly Belefod také mezi řádky na příkladu Edgarda Mortary a na základě zkušenosti s nekřtícími služebnými hodnotí odebírání dětí nekatolíků pozitivně.
“ Tvůj hlavní problém je, že filosofuješ daleko nad své možnosti.“
Co ty můžeš vědět o mých možnostech? Asi tolik, co já o tvých – nic. Proto se k nim ovšem také nevyjadřuju.
No, vidím ty tragické výsledky.
…a prived do nebe všechny. Zvláště ty, ktere Tvého milosrdenství nejvíce potřebují. Ušlechtilé je, modlit se za všechny. Nebo ne?
Kdy napíšete o vyhazování diecézních kněží ze strany biskupství, kdy tito jsou posláni na úřad práce? V rámci ČR jde o desítky případů. Je potřeba, aby si zdejší redakce zjistila o tom fakta a když nikdo jiný, tak ona napsala do jakého marasmu se církev řítí. S kněžími, kteří obětovali mnohé se zachází jako s hadrem na podlahu.
Bude to jistě i proto, že biskupství nebudou mít na výplaty, takže čistky budou každoročně. Jaký pán takový krám, mají majetky a hospodaří s nimi od desíti k pěti. Marná sláva, kde není Boží požehnání je marné lidské namáhání a v novocírkvi žádné Boží požehnání není. A proto to tak vypadá.
Problém je v tom, že v podobných případech obvykle nestojí o popularitu ani jedna strana… Já bych milerád nespravedlivě vyhozené kněze podpořil či jim dal možnost se zde vyjádřit, ale problém je, že o to většinou sami nestojí.
Ono to má i své výhody. Když se kněz živí sám (sv. Pavel to taky dělal), ztrácí nad ním církevní tajemník vydíraci potenciál.
Abyste si na toto své vyjádření jednou s trpkostí nevzpomněl, až budete Vy nebo nějaký Váš příbuzný umírat a jediný spolehlivý kněz v okolí bude zrovna rubat v dole, aby se uživil.
Takže výběr bude buď zemřít bez zaopatření nebo se nechat zaopatřit od někoho typu Vacka či Váchy.
Osobně si myslím, že čeští tradiční katolíci by si své kněze mohli a měli dokázat uživit.
To ovšem naráží na tentýž problém, který uvádí Contras. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Nechat se živit komunitou rozhádanou tak,
že se navzájem označují za nepřátele, když nesdílí stejné názory na disciplinární otázky, to také není bez rizika. Čech navíc zrovna nepatří k tvoru, který by se rád finančně s někým dělil. Do sbírky při mši hází standardně kovové mince, mešní stipendium dává ve výši poloviny ceny slušné večeře v restauračním zařízení ve větším městě.
Vy si tedy dovolujete tvrdit, že udělena Svátost P. Váchou je neplatná ? Dovolím si nesouhlasit ,prosím ,netvrdte takové nesmyly,Kral Petr.
Každopádně to není kněz, kterému by moph příčetný katolík důvěřovat. Zejména pak při zaopatření, jehož součástí je svatá zpověď – vzhledem k tomu, že veřejně zpochybňoval závaznost zopovědního tajemství.
To tedy vyznívá tak , že konsekrovaná hostie a víno v Tělo a Krev Ježíše Krista,udělená rozhřešení plus jiné svátosti atd….učiněné P.Váchou jsouneplatné? Jakékoliv pochybnosti v tomto směru ,prosím zdůvodněte nebot je známo , že žadný kněz-byt by byl i v těžkém hříchu-neztrácí v udělování svátostí dispozici k těmto a tyto svátostí jsou platné.Takto uvádíte věřící v mnohé pochybnosti.Jinak ke kritice papeže J.Bergoglia zde vyjadřované říkam slovy Otce Pia: mohu nesouhlasit s Papežem ,avšak nikdy se od něj neodloučím. K.P.
Ale zde se nikdo od p. Bergoglia neodloučil, aspoň pokud vidím v komentářích! On se odloučil sám, spolu s mnoha dalšími schismatiky.
Pokud jste s uvedeným „římským biskupem“ v jednotě, máte doma pačamámu nebo aspoň buddhu?
A přesně tak jsem to napsal i já. Dokud nebude kanonickou cestou prokázáno, že volba Jorge Bergoglia proběhla nekanonicky, zůstává papežem. Dokud nebude kanonickou cestou zbaven stolce svatého Petra, zůstává papežem. Dokud nebude exkomunikován za to, že útočí proti nerozlučitelnosti svátostného manželství, že navádí Církev, aby lidem ve stavu těžkého hříchu byla podávána Eucharistie, zůstává žel papežem.
Láska ke Kristu nám ale velí odmítnout poslušnost tomuto papeži, protože každým měsícem a každým dnem je to zřetelnější a zřetelnější: Jorge Bergoglio nevede Boží lid ke Kristu, ale od něj. Nevede Církev, nazývanou Kristovým tělem, ke spáse, ale do propasti.
Kde je papež, tam je Církev. Modleme se proto za papeže, který nebude ohrožovat naši víru a spásu. Který bude stavět, ne bořit. Za papeže, který bude otcem a pastýřem, ne tyranem, škůdcem a ničitelem, nepřítelem Božím.
Vyznívá to tak, že pan šéfredaktor netvrdil, že nejsou platné, ale že budou poskytovány neodborně a nezpůsobile, např. při zpovídání asi není třeba jen byt vysvěcený, ale i způsobilý po jiné stránce. Myslím, že vysvětit, když budete biskup, můžete i pokřtěné nemluvně nebo domorodce, který právě přijal křest, nebo sedmkrát trestaného pedofila v doživotní věznici i blázna, který nepoznává vlastní děti.
Vaše podezření z jakesi jednoty s pančanmamou ,či budhou je v mém případě trapné a nesvědčí příliš o Vaší znalosti co skutečně znamená dehonestovat beztrestně Petrův Stolec.A o platnosti svátostí udělěnych jakymkoliv řádně vysvěceným knězem-a vězte ,že všichni jsou přemilymi Syny Panny Marie- tak jakákoliv svátost vč. rozhřešení je pro pentitenta při splnění církví stanovených podmínek bez jakychkoliv podmínek a lidských ohledů platná, K.P.
Ano, při splnění stanovených podmínek. Bohužel u řady modernistických kněží i biskupů se nelze spolehnout na to, že je dodrží (viz např. na zas tak starou kauzu neplatného svěcení olejů biskupem Holubem). Koneckonců výše zmiňovaného otce Váchu jsem jmenoval právě proto, že v televizi veřejně zpochybňoval závaznost zpovědního tajemství. Což sice neznamená, že by jeho rozhřešení nebylo platné, ale na druhé straně je to velký problém, pokud se mu v této věci nedá věřit.
Ad P.Král – naprosto s Vámi souhlasím, když říkáte, že p. Bergoglio dehonestuje Petrův stolec, Nemyslím si ovšem, že to pro něj skončí beztrestně, pokud se neobrátí
Kdo mluví o rubání v dole? Samozřejmě je třeba mít vhodnou práci.
Domnívám se, že jsem doposud nečetl lepší komentář k současné situaci, než který napsal „Poutník“ dne 10.9.2023. Jako starší ročník – 1938 – už ledasco pamatuji a mám ověřenou zkušenost: ON nás v tom nenechá, jen to musíme trošku vydržet. Moc mě mrzí to rozdělení v církvi, ty útoky na poctivé duchovní (viz poslední na pana kardinála Duky), ale i to je jistě součástí toho všeho, co má přijít. Kolikrát už byly situace (po roce 1950 a i později), kdy vše vypadalo beznadějně – a najednou se vše vyjasnilo atak nějak se vyřešilo „samo“. Děkuji těm, kdo přišli s nápadem modlit se Pompejskou novénu – je opravdu skvělá a dá se běžně zvládnout. A také doporučuji – pokud máte možnost – zajet si do Pompejí do toho krásného chrámu – strávil jsem tam více jak půl den a vůbec mně to nepřipadalo dlouhé
Též se připojuji, skvělá diagnóza pana Josefa „Poutníka“, zajisté od „promodleného“ člověka, na kterém Bůh nešetří darů Ducha svatého. Kdo Bohu hodně dává, hodně od Něj dostává.
Ano, Neposkvrněné srdce Mariino zvítězí, jak bylo oznámeno v r. 1917 ve Fatimě.
Církev prochází temnou fází křižování jako její Zakladatel, její Ženich. Bolest rození jednou skončí, přinese očištění a nové Letnice. Vláda Satanových služebníků skončí a kdo vytrvá až do konce, bude spasen. 🙂
Já upřímně nestíhám Pompejskou novénu, leda až v době další dovolené. Ale stíhám každodenní 1 růženec, s celou rodinou a to držíme už skoro 3 roky.
Všem, kteří movénu časově nestíhají, moc doporučuji i prosím o každodenní růženec. Jeden růženec denně žádá od nás i Naše paní z Fatimy. A také pobožnost prvních sobot v měsíci – já osobně to konám bez omezení – tak dlouho, pokud budu moci. https://www.prvnisoboty.cz/
Děkuji.
Moc děkuji za ocenění. A děkuji paní Kláře Liptákové za tuto iniciativu.
Modlitba je tolik důležitá… Spojuje nás s naším dobrým Bohem, je dýcháním naší duše. Hluboká modlitba nás dokáže přetvářet. A je opravdu mocnou zbraní, protože se po ní často odehrají zázraky.
Všechno, co jsem se naučil, přijal, vše, co se rozvinulo v mé duši – není nikterak mou zásluhou nebo mým majetkem. Já jsem se před mnoha lety nechal zasvětit Matce Boží, Panně Marii podle svatého Ludvíka Grigniona z Montfortu. – Je krásné v některých situacích cítit, že jste nástrojem v rukou Mariiných – a proto v rukou Božích. Jsou to ty nejhezčí chvíle v mém životě…
Mohu-li doporučit, nechte se zasvětit Matce Boží podle svatého Ludvíka Grigniona. A nechť vás v jeho knize o zasvěcení nevyděsí slova jako „nevolnictví“ apod.
Samotný akt zasvěcení začne jakousi novou etapu ve vašem životě: působí tak intenzivně a neobyčejně – je to život v Boží blízkosti, život v neustálé Boží péči.
V mých příspěvcích, pokud zapůsobí duchovně silně, je znát ruka Mariina. Maminko, děkuji.
🙂 Děkuji Vám též, bratře.
Jsem Rytířkou Neposkvrněné již od r. 2009. Panně Marii rovněž vděčím za mnoho „zázraků“ v mém životě. Až na věčnosti poznáme, kolik milostí nám naše maminka opravdu vyprosila.
Starověké schody, kde Ježíš řekl, že uzdraví slepého muže odhaleného v Jeruzalémě
Jméno druhé řeky je Gichon, ta, která se vine přes celou zemi Cush.
GENEZE
2:
13
(IZRAELSKÁ BIBLE)
Adam Elijahu Berkowitz
ADAM ELIJAHU BERKOWITZ
BIBLICKÉ ZPRÁVY
ZÁŘÍ 10, 2023
3MINUTOVÉ ČTENÍ
Domov » Starověké schody, kde Ježíš řekl, aby uzdravil slepého muže odhaleného v Jeruzalémě
ARCHEOLOGIE JERUZALÉM JEŽÍŠ
Archeologové odkryli osm schodů vedoucích do rybníka Siloe, který byl zmíněn v Bibli a je významný pro Židy a křesťany.
Začátkem tohoto roku Izraelský památkový úřad (IAA) oznámil, že starověké jezírko Siloe, poprvé zmíněný v biblické knize Králů II., bude plně vykopáno a zpřístupněno veřejnosti.
V posledních týdnech archeologové pracující na projektu dosáhli významného pokroku při odkrývání osmi schodů, které nespatřily světlo světa přibližně 2 let.
„Probíhající vykopávky ve městě Davidově – historickém místě biblického Jeruzaléma – zejména rybníka Siloe a poutní cesty, slouží jako jedno z největších potvrzení tohoto dědictví a tisíciletého pouta, které mají židé a křesťané s Jeruzalémem,“ řekl Ze’ev Orenstein, ředitel mezinárodních záležitostí – nadace City of David, Fox News Digital
„Nejen jako věc víry, ale jako fakt,“ dodal.
„Půlmíle vedoucí přes město Davidovo, od rybníka Siloe na jihu, pokračující podél poutní cesty, až ke krokům Západní zdi, Jižních schodů a Chrámové hory, představuje nejvýznamnější půlmíli na planetě,“ řekl Orenstein.
„Nikde na Zemi není půl míle, která by znamenala více lidí – ne pro miliony, ale pro miliardy – než půl míle, kterou je město Davidovo,“ dodal.
Stavba se nachází hned za hradbami jeruzalémského Starého města na jihovýchodě, kde bylo několik jezírek napájeno vodou z pramene Gihon, který tam byl přiváděn tunelem Siloam. Gichon byla jednou ze čtyř řek, které vytékaly z Edenu (Gn 2,13).
Během období Druhého Chrámu miliony poutníků přicházejících z oblastí mimo Jeruzalém pravděpodobně používaly bazén jako rituální koupel (mikve) před výstupem na Chrámovou horu přes to, co archeologové nazvali „Poutní cesta“, hlavní ulice města, která vedla přímo ke svatyni. Do té doby byl bazén – který byl hlavním zdrojem vody ve městě – renovován a rozšířen tak, aby dosáhl své největší velikosti, přibližně 5 dunamů (1 1⁄4 akrů).
Podle Bible byla stavba poprvé postavena za krále Ezechiáše asi před 2 700 lety, aby zanechala obléhající armády bez přístupu k pramenitým vodám.
„Ostatní události Ezechiášovy vlády a všechny jeho hrdinské činy a to, jak udělal bazén a potrubí a přivedl vodu do města, jsou zaznamenány v Letopisech králů Jehudy,“ čteme Král II, 20:20.
O významu místa svědčí také zásadní archeologický objev objevený v roce 1880: nápis ve starověkém hebrejském písmu z 8. století př. n. l., který zaznamenává, že voda pramene Gihon byla odkloněna do bazénu za vlády krále Ezechiáše.
Bazén byl v průběhu desetiletí několikrát vykopán a v roce 2004 byl částečně odkryt během prací na jeruzalémské vodní infrastruktuře. Vykopávky IAA, které následovaly pod vedením profesorů Roni Reicha a Eli Shukrona, odkryly severní obvod, stejně jako malou část východního obvodu bazénu Siloe.
Bazén je také zmíněn v Janově evangeliu jako místo, kde Ježíš uzdravuje slepce (Jan ,9). Tradičně bylo křesťanským místem Siloam Pool bazén a kostel, které byly postaveny byzantskou císařovnou Eudokií (400–460 n.l.) na památku zázraku vylíčeného v Novém zákoně. Přesné umístění původního bazénu, jak existovalo v době Ježíše, však zůstalo záhadou, dokud nebylo znovu objeveno.
Návštěvníci budou nyní moci pozorovat vykopávky a nakonec navštívit bazén jako součást trasy, která začíná v nejjižnějším bodě města Davidova a končí po stopách západní zdi.
Stejnou cestou, kterou chodili židovští poutníci před 2 lety. Ve své knize „Moshiach přichází; Jste připraveni?“ Rabi Alon Anava hovořil o několika esoterických zdrojích, které se vztahují k rybníku Shiloach a jeho roli ve Třetím chrámu.
Nikto neráta s možnosťou, že ako zasvätenie francúzskeho kráľa jeho krajiny prišlo neskoro, že aj zasvätenie Ruska prišlo neskoro? Čiže možno i platné, ale kde Pán Boh povedal, že z jeho strany ešte aktuálne? (To je len príspevok do debaty, nech to nikto neberie akoby som si trúfal byť Božím hovorcom, iba mi skrátka vyvstala takáto myšlienka) Serióznu a fundovanú odpoveď uvítam. Ďakujem.
PS: Aj 5 hlúpych panien prišlo z obchodu s olejom do lámp neskoro.
„Bergoglio je antikatolický muž, kterému Bůh dovolil třímat moc nad mystickým tělem Kristovým jako údajný papež, ve službách Satana a globalistů, aby pokročil v krizi v Církvi prostřednictvím vypočítavého procesu ničení, který způsobí ztrátu mnoha duší, ale který nakonec očistí Církev.“Jako u každého velkého zla v Církvi nebo ve světě, správná katolická odpověď nutně zahrnuje modlitbu a pokání, jak nám řekl Náš Pán:
A když vešel do domu, Jeho učedníci se Ho tajně ptali: Proč jsme ho nemohli vyhnat? A řekl jim: Takový druh nemůže vyjít ničím jiným než modlitbou a půstem.“ (Marek 9:27–28)
Vzhledem k extrémní povaze krize bychom měli slyšet více výzev od pastýřů Církve, aby katolíci prosili o Boží milost skrze modlitbu a pokání. Nicméně, jak řekla sestra Lucie otci Augustinu Fuentesovi v roce 1957, jedním z aspektů krize je potřeba, aby věrní katolíci jednali i bez vedení od svých pastýřů:
Otče, neměli bychom čekat na výzvu světu, aby přišel z Říma ze strany Svatého otce, aby činil pokání. Neměli bychom ani čekat na výzvu k pokání od našich biskupů v naší diecézi, ani od řeholních kongregací. Ne! Náš Pán již velmi často používal tyto prostředky a svět tomu nevěnoval pozornost. Proto je nyní nutné, aby se každý z nás začal duchovně reformovat. Každý člověk musí spasit nejen svou vlastní duši, ale také duši, kterou nám Bůh postavil do cesty. Ďábel dělá vše, co je v jeho moci, aby nás rozptýlil a vzal nám lásku k modlitbě; budeme spaseni společně, nebo budeme společně zatraceni“ (sestra Lucie otci A Fuentesovi).
Musíme tedy na duchovní úrovni dělat, co můžeme, i když nás naši pastýři nemusí vést; a čím více se snažíme stát se svatými, tím více můžeme bojovat proti zlu nepřátel Církve.Souběžně s bojem s duchovními zbraněmi, které nám Bůh dal, musíme zvážit, zda může vzejít něco dobrého ze smířlivého přístupu s Františkem. Během prvních několika let Františkovy okupace papežství by člověk mohl předložit potenciálně životaschopný argument, že existují určité okolnosti, za kterých je nejlepší mlčet o jeho urážkách katolicismu, pokud se nás nesnaží přinutit sdílet jeho víru nebo změnit naše praktiky. Možná, že například pastor rostoucí farnosti latinské mše nechtěl ztratit přízeň místního biskupa tím, že odsoudil Amoris laetitia – člověk mohl vidět prostor pro obezřetný úsudek, že v takových případech je nejlepší mlčet.
Ale okolnosti se v tomto bodě určitě změnily. Už nemůžeme pochybovat o tom, co se František a jeho spolupracovníci pokoušejí udělat katolické církvi: už neskrývají skutečnost, že chtějí odstranit katolickou tradici a zbavit Církev těch, kteří se jí drží. František otevřeně vyhlásil válku pravému katolicismu mnoha způsoby, od Traditionis Custodes a synody o synodalitě až po časté urážky těch, kteří se drží toho, co Církev vždy učila. Zjevně chce udělat vše, co je v jeho silách, aby přesvědčil co nejvíce lidí, aby opustili cestu, kterou se katoličtí svatí ubírali po dva tisíce let.
Jako takové, i když existuje nějaké opatření, které by konkrétní pastýř mohl uklidnit, aby uklidnil Františka v zájmu zachování přízně, tato smířlivá snaha obecně podporuje Františkovo úsilí provést svůj celkový útok na Církev. Mlčení implikuje souhlas a signalizuje katolíkům i nekatolíkům jednu nebo obě dvě katastrofální lži: že to, co František dělá, je v souladu s učením Církve a že neexistují žádní skuteční katolíci, kteří by mu odporovali.
Navíc jsme dnes dospěli do bodu, kdy mlčení má tendenci napodobovat příklad svatého Petra, který popírá Našeho Pána:
A když zapálili oheň uprostřed síně a seděli kolem něj, Petr byl uprostřed nich. Která, když jistá služebná viděla, jak sedí u světla, a upřímně ho spatřila, řekla: Tento muž byl také s ním. Ale on ho zapřel se slovy: Ženo, já ho neznám. A po malé chvíli, když ho jiný uviděl, řekl: „Ty jsi také jedním z nich.“ Ale Petr řekl: Ó člověče, nejsem. A po přestávce, jakoby jedné hodiny, jiný jistý muž potvrdil: Z pravdy, tento muž byl také s ním; neboť je také Galilejec. A Petr řekl: Člověče, nevím, co říkáš. A okamžitě, když ještě mluvil, kohout zakokrhal.“ (Lukáš 22:55-60)
Mlčení o Amoris laetitia možná nesignalizovalo nic těm, kteří nebyli obeznámeni s učením Církve, ale mlčení o Františkových současných útocích na Našeho Pána a Jeho Církev – které neustále nabývají na frekvenci a intenzitě – říká světu: Já Ho neznám!Vyhýbání se hříchu Petrova zapření samozřejmě nevyžaduje, abychom pošetile dělali víc, než vyžaduje povinnost. Jako u každého uplatňování ctnosti, obezřetnost musí diktovat způsob, jakým se postavíme proti Františkovi, ale zdá se nepravděpodobné, že by někdy existovala nějaká legitimní omluva pro katolíky (zejména pastýře), aby se zdrželi jasného vyslovení ryzí katolické pravdy v protikladu k omylům, které František šíří.
Například biskup Strickland nedávno poskytl dokonalé příklady charitativního a prozíravého odporu vůči Františkově agendě, včetně jeho pastýřského listu svému stádu z 22. srpna 2023:
V nadcházejících týdnech a měsících budou mnohé z těchto pravd zkoumány v rámci synody o synodalitě. Musíme se těchto pravd pevně držet a mít se na pozoru před jakýmikoli pokusy představit alternativu k evangeliu Ježíše Krista nebo prosazovat víru, která hovoří o dialogu a bratrství, a zároveň se pokoušet odstranit otcovství Boha. Když se snažíme inovovat to, co nám Bůh ve svém velkém milosrdenství dal, ocitáme se na zrádné půdě. Nejjistější základ, který můžeme najít, je zůstat pevně na věčném učení víry.“
Mluví jako člověk, který si uvědomuje, že žádný katolík se nikdy nemusí bát věrného svědectví o pravdě, kterou Náš Pán svěřil své Církvi. Bez ohledu na to, jaký trest se František pokouší postihnout biskupa Stricklanda, náš Pán a všichni, kdo se ho snaží následovat, uvidí toto pronásledování jako požehnání:
„Blaze vám, když vám budou spílat a pronásledovat vás a mluvit všecko, co je proti vám zlé, nevpravdě, pro Mne, radujte se a radujte se, neboť vaše odměna je veliká v nebi. Neboť tak pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.“ (Matouš 5:11-12)
Je pochopitelné, že nás toto pronásledování může vyděsit. Všichni jsme slabí hříšníci, kteří velmi potřebují Boží nekonečné milosrdenství. Bez Něho samozřejmě nemůžeme dělat nic cenného. Kvůli lidské slabosti nám někdy může chybět odvaha postavit se za víru tak, jak bychom měli – ale neměli bychom si namlouvat, že slabost má nějakou podobnost se ctností. Náš Pán nepřisoudil žádné blahoslavenství útěku před vlky ve strachu.
Můžeme dokonce vidět, že Bůh nám milosrdně dovoluje uvědomit si, že boj za ryzí katolickou víru je jediný možný způsob, jak dnes můžeme porazit naše nepřátele. Jak nedávno zdůraznil Michael Matt ve své knize Remnant Underground, neexistuje žádné politické řešení. Můžeme a musíme vzdorovat globalistickým tyranům, ale oni ovládají téměř všechno a pomáhá jim Satan. Jedinou vadou na kole v brnění našeho nepřítele je naprostá neschopnost odolat útokům pravých katolíků, kteří bojují jako svatí.
Františkovou primární (a možná jedinou) rolí v celé této operaci je odradit katolíky od boje jako svatí. Ti, kdo ho podporují, aby „získal trochu času“, proto pomáhají našemu nepříteli získat více území. Neměli bychom se bát jeho urážek, nespravedlivého pokárání nebo dokonce jeho exkomunikací – spíše bychom se měli bát, že v komkoli vzbudíme dojem, že jsme na straně Františka v jeho válce proti Bohu a jeho církvi. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Tento Martinův český překlad článku Roberta Morrisona z „The Remnant“ z 15. září je inspirativní v tom, že ukazuje postupnou proměnu přístupu mnoha duchovních k současnému pontifikátu. Mnohým se možná teprve v posledních měsících vyjevila v celém svém nestvůrném směřování celá ta několikaletá Bergogliova cesta větších a menších polopravd, otevřených lží, manipulací a podvodů páchaných na pokladu naší víry.
A přesto: já nyní velmi postrádám jakousi „jednotnou frontu“ složenou z biskupů a kardinálů, kterým došlo, že před Církví se otevírá skutečná propast.
Je pozoruhodné, že kardinálové Burke a Müller, biskupové Schneider a Strickland zveřejnili v poslední době každý zvlášť jakousi „základní summu“ toho, co bychom jako katolíci měli vyznávat – a co nelze nikdy změnit. Titíž duchovní se odvážně a čestně postavili proti „synodě o synodalitě“, kterou kardinál Müller tak přiléhavě nazval „pokusem o nepřátelské převzetí Církve“.
Ale celému tomuto odporu proti modernistické herezi, která infikovala Církev, chybí jednota, chybí struktura, chybí vedení.
My v téhle temné hodině potřebujeme vůdce, kteří nás povedou do duchovního boje s heretiky, kteří ovládli Vatikán.
Řím ztratil víru. Na co máme ještě čekat?
Nejde o to, aby teď někdo suploval roli papeže (to prostě není možné), ale je třeba dát i organizační podobu tomuto vzepření se pokusu o zničení Církve.
Nejde o vytvoření nové Církve, my nejsme těmi, kdo sní sny modernistů. Jde o církevní strukturu, která zahájí nezbytný proces očisty.
Ptám se sám sebe: jak silný ještě bude muset být tlak modernistických schizmatiků, aby vyvolal odpovídající reakci v podobě jednotné organizované skupiny, přebírající zodpovědnost za obranu víry v Církvi?
Měl by se sejít sněm biskupů a kardinálů. Měla by na něm být hlasy všech přítomných zopakována a slavnostně zveřejněna všechna dogmata katolické Církve. Měly by tu být znovuvysloveny základní pravdy o katolické morálce, která je v poslední době i vnitrocírkevně napadána a podkopávána.
A ústy kardinálů a biskupů by měl být odsouzen papež Jorge Bergoglio – který dnes už evidentně stojí v čele těch, kdo chtějí Kristovu Církev zničit. Na rozdíl od biskupa Schneidera si opravdu nemyslím, že prokazatelný heretik na Petrově stolci je nesesaditelný.
Už není na místě strach ze schizmatu – protože modernisté následující Bergoglia a jeho „synodální cestu“ už dávno ve schizmatu jsou. To, co je předkládáno modernisty jako „učení papeže Františka“ nebo dokonce „magisterium papeže Františka“, nemá s autentickou katolicitou už nic společného. Toto je třeba říci nahlas.
….
Modleme se ze všech sil, aby toto spojení autenticky katolických biskupů a kardinálů vzniklo, aby byly překonány všechny animozity z minulosti, aby se tato duchovní konzervativní kontrarevoluce dala konečně na pochod.
Jednotná forma ve formě organizace je opět odsouzena k infiltraci a brandingu. Doba je vykloubena, a nelze spoléhat na církevní verchusku. Synoda bude katastrofa, ale musí to být, snad to ještě nemnohým otevře oči. Jinak jiná věc je modlit se za spásu všech hříšníků a jiná věc modlit se za přežití většiny v nadcházejících trestech.
Papežství, nauka a rozvoj
Papež není volným činitelem. Jeho autorita, lidsky vzato, vyplývá z jeho podřízenosti Petrovi a závislosti na něm, onom rybáři, prvním kormidelníkovi kůry Církve.
• Anthony Esolen
Nechci sejít z cesty.
My katolíci věříme, že když papež učí ex cathedra o záležitosti víry nebo mravů, Duch svatý ho chrání před blouděním – před omylem. To je to, co znamená neomylný. Slovo nezaručuje moudrost, odvahu, střídmost nebo dokonce spravedlivé hodnocení jeho politických nebo církevních nepřátel. Znamená to, že jeho učení nesejde z cesty, i když on jako člověk tak může učinit.
Ve své satiře Julius Exclusus si Erasmus představoval, jak bojovný papež Julius II. přichází k nebeským branám, aby byl vyslýchán Petrem a byl mu odepřen vstup. Přesto se tentýž Erasmus nepřipojil k Martinu Lutherovi v odmítnutí úřadu papeže.
Můžeme říci, že Duch svatý má právo veta na papežovu vůli. Duch může dát více. Může papeži udělit slova, která pomohou objasnit to, co Církev vždy učila, nebo vyvodit z toho důsledky. Duch tedy dělá pro církev to, co svatý Pavel dělal pro své proselyty. Nejprve přichází mléko a chléb pro kojence a malé děti; Potom přichází maso (1 Korintským 3:2).
Opravdu, jedním ze znamení, že Korinťané byli ještě dětmi, bylo to, že chápali Církev a její pravdu tak, jak byli zvyklí pojmout politické frakce ve městě, a říkali: „Já jsem z Pavla; a já z Apollónu; a já z Kéfas; a já Kristův“ (1:12). Od Řeků bylo předvídatelné, že si budou myslet, že politické pózy a jednání jsou uplatňováním nejvyšších lidských sil; přesto je Pavel nazývá tělesnými a dětinskými.
Nebo můžeme myslet na Ježíše a apoštoly. Ježíš sám je plností pravdy, ale to neznamená, že jsme na tuto plnost připraveni. Káže po etapách, ví, kam nás chce vést, a připravuje nás, krok za krokem, abychom viděli více pravdy, viděli ji jasněji, viděli vzájemné vztahy jedné pravdy s druhou a koupali ji ve světle. Říká totiž: „Mám vám ještě mnoho věcí, které vám chci říci, ale vy je nyní nemůžete snést“ (Jan 16:12). V žádném případě nám Ježíš neukazuje to, co tam není; a v žádném případě nám nepřikazuje, abychom odmítli jakoukoli pravdu, kterou nám již ukázal.
Opravdu zde musíme obnovit osobu a záměr učitele. Nemáme být zahaleni mlhou, scestím, vrtkavostí a svévolnou vůlí. Učitel není věštec, jehož výroky očekáváme se zatajeným dechem, jako bychom mohli sledovat, jak se kulička kutálí kolem ruletového kola nebo jak se sčítají hlasy během volební noci. Kněžka v Delfách nebyla učitelkou, která by krok za krokem předávala pravdu lidem, jejichž oči otevřela a pročistila. Naopak.
INZERÁT – POKRAČOVAT VE ČTENÍ NÍŽE
Uhasila výpary z hořícího vavřínu a sopečné páry a s jejich narkotickou silou a bezpochyby s šílenstvím své představivosti, nemluvě o přitažlivosti štědrých darů pro věštecký obchod, pronášela svá šílená slova. A kdo ví, jaké by to mohlo být, od jednoho dárce k druhému? Osudy nemusí spřádat konzistentní příběh a sám Apollón by mohl uvést lidi v omyl tím, že by říkal pravdu dvojznačnými slovy. Trocha pravdy smíšené s tajemstvím a nepřímostí – říkejme tomu solení dolu.
Papež, na rozdíl od vavřínové kněžky, může být velmi moudrý muž. Ať už je moudrý nebo ne, je to náš otec, kterého zbožnost vyžaduje, abychom s ním jednali s úctou, naslouchali a uvažovali o jeho slovech. Ale on je osoba, která mluví za Osobu, a Osoba, za kterou mluví, si neprotiřečí, nemění svůj názor, nenechá se ovlivnit kulturními proudy nebo silou čísel; Osoba je sama Pravdou.[Papež] je osoba, která mluví za Osobu, a Osoba, za kterou mluví, si neprotiřečí, nemění svůj názor, nenechá se ovlivnit kulturními proudy nebo silou čísel.Tweet toto
Ani papež není volným činitelem. Jeho autorita, lidsky vzato, vyplývá z jeho podřízenosti Petrovi a závislosti na něm, onom rybáři, prvním kormidelníkovi kůry Církve. Petrova autorita zase pochází od Krista: „Nenásledovali jsme lstivě vymyšlené bajky, když jsme vám oznámili moc a příchod našeho Pána Ježíše Krista, ale byli jsme očitými svědky jeho majestátu“ (2 Petr 1:16).
Ježíš učí Petra; a modlí se za Petra, aby učil své bratry a posiloval je ve víře (Lukáš 22:32). Tentýž Ježíš říká, že každý muž, který odloží svou ženu a ožení se s jinou, se dopouští cizoložství, protože rozvod byl povolen zákonem Mojžíšovým pouze kvůli tvrdosti lidského srdce. Od počátku, kdy je Bůh stvořil jako muže a ženu, tomu tak nebylo (Matouš 19:8-9).
To je Ježíšovo učení. Pokud nejsme tak smělí, abychom oddělili učení Ježíše a vlastně i Jeho osobu od Boží Moudrosti, druhé Osoby Trojice – v kterémžto případě můžeme stejně tak podrobit celý Nový zákon plebiscitu – musíme věřit, že tentýž Ježíš, stejná božská Osoba, která odmítla rozvod, plně vlastnil morální pravdu. A dával lidem tolik pravdy, kolik jim bylo rozumět, stejně jako učitel matematiky učí své velmi mladé svěřence aritmetice, základu pro to, co je později naučí v geometrii. Učení se rozvíjí z pohledu mládeže; Ale pravda se nemění.
Ježíš se nemění. Kristus je stejný, včera, dnes i zítra (Židům 13:8). Nemůže Petrovi v pondělí říci: „Muž, který se jen dívá na ženu s chtíčem v srdci, se již dopustil cizoložství“ (Matouš 5:28), a pak mu v úterý říci: „Mimochodem, Petře, mýlil jsem se v tom, co jsem řekl včera; Tu a tam chlípný pohled není špatná věc,“ a pak ve středu: „Zmínil jsem se, že jsem nemluvil o tom, jak by se muž mohl dívat na jiného muže?“ Nemůže to říci, pokud není Pravda, ale Zmatek; nebo pokud není lhář a otec lži. Řekneme-li, že Ježíš záměrně učí jednu věc nyní a později opak, udělali jsme z něj lháře, a není to Ježíš, kterého uctíváme, ale lhář.
Trvám na tom, protože když lidé říkají, že „nauka se vyvíjí“, měli by tím myslet, že osoba, Ježíš – nebo Duch svatý, nezáleží na tom, kterou z osob Trojice máme na mysli – nás učí postupně a odhaluje nám více a více pravdy, která se nemění. Pokud tím myslíme něco jiného, nahradili jsme Ježíše Osobu, ať už jsme si toho vědomi nebo ne, abstraktní a neosobní silou, „pokrokem“ nebo „historickým vývojem“ nebo „vzestupem člověka“, něčím, co nelze volat k odpovědnosti za nedůslednost. Síla nemůže lhát, protože nemá vůli.
Platforma politické strany se může rok od roku měnit, aniž by se vyvíjela; Může se jednoduše vznášet s přílivem veřejného mínění. Existují katolíci, kteří zřejmě chtějí, aby papež odporoval minulému učení. Pro některé z těchto katolíků problémy, které jsem popsal, nevyvstávají proto, že pokud můžeme být upřímní, nevěří, že Ježíš plně vlastnil morální pravdu. Možná nevěří, že Ježíš skutečně učil to, co mu přisuzují evangelia.
I pro ně se tedy Duch ztrácí v abstrakci; Není to určitá Osoba s vůlí, která učí pouze a vždy to, co je pravdivé, ale duchovnost, oduševnělost, různě inspirující toho a onoho člověka, a my od takové inspirace neočekáváme důslednost o nic víc, než bychom očekávali, že všichni básníci, kterých se dotkly Múzy, budou zpívat písně ve vzájemném souladu.
Proto jejich tvrzení, že čtou „znamení doby“, ztrácí sílu, s níž Ježíš tato slova pronesl; Místo toho je to spěch k odhadu předpokládaného směru dějin, vedeného lidmi mezi námi, kteří jsou nejvíce inspirováni. Proč by se to, čemu Církev nyní učí, mělo podřizovat tomu, čemu učila dříve? Je prezident Biden vázán ekonomickým myšlením Grovera Clevelanda?
Pokud se prezident Biden mýlí ve své hospodářské politice, země za to ekonomicky doplatí, ale nikdo neztratí svou duši. Pokud se však mýlíme ohledně dobra a zla – pokud se usmíváme na zlo a předstíráme, že víme lépe než Pán, který odsoudil mnohem méně, než jsme ochotni přijmout – následky pro duše jednotlivých lidí mohou být věčné.
Bůh se rozhodl spasit lidi prostřednictvím lidí. To však znamená, že lidé se mohou navzájem klamat; musíme bdít; Zlá cesta vede na okraj jámy. Možná, že ti, kdo chápou nauku církve jako neustále se měnící politickou platformu nebo jako subjekt metamorfózy způsobené neosobní spiritualitou, nevěří Ježíšovým slovům, který nás varuje před těmi, kdo mohou zabít duši i tělo.
Možná si uchovávají slabou víru v Boha, slabé přesvědčení, že Ježíš byl pozoruhodný člověk, kterého Bůh schválil pro Jeho osobní ctnosti, a důvěru v tuláka, potulnou It, demiurg obecně, i když vhodně, pracující na lidském osvícení. Je-li tomu tak, nejdou stejnou cestou s věrným křesťanem. Když na nás volají a říkají: „Musíte jít po naší cestě,“ musíme je pobízet, aby se odvrátili od svých cest a ani na okamžik nepřijali cestu, po které šli. Společná cesta stojí za to jít pouze tehdy, jde-li správnou cestou: Cestou, Pravdou a Životem.
•
Anthony Esolen
Dr. Anthony Esolen je autorem 28 knih o literatuře, kultuře a křesťanském životě, jehož nejnovější prací je In the Beginning Was the Word: An Annotated Reading of the Prolog of John. On a jeho žena Debra také produkují nový webový časopis, Word and Song, věnovaný opětovnému uvedení lidí do dobrého, pravdivého a krásného.
Já se v poslední době setkávám u tolika katolíků s postojem „nechci být žádný fanatik“, čímž mají na mysli „nemůžeme to s vírou, s katolickými morálními hodnotami, s účastí na bohoslužbách zas až přehánět“. To mnohaleté ředění hodnot, modernistická katecheze, nedůstojné kompromisy se světem – a hlavně špatný a matoucí osobní příklad papežů a některých biskupů, kněží a řeholníků přinesly své zkažené ovoce. Zesvětštění. Naprostý hodnotový chaos – ztráta identity, za kterou je ovšem v každé době odpovědna především hierarchie.
Je smutné, že z Církve na mnoha místech zmizelo základní pochopení: sama Církev, její morální hodnoty, mše se svým mystickým charakterem Kristovy Oběti – tohle všechno je výrazem Boží Lásky k nám. Je darem, je nástrojem našeho osvobození.
Mnoho povrchních katolíků vnímá činnost současného papeže jako „vítané zjednodušení a zpřehlednění“, jako něco „co nás sblíží s normálním světem“. – Ano, tohle jsou opravdu slova, která dnes někteří katolíci (jsou to stále naši bratři a sestry) pronášejí.
Absolutně nechápou, že papež Jorge Bergoglio nás přišel „osvobodit“ od svobody Kristova evangelia. Že touží Církev uvrhnout do stejné nesvobody, v jejímž bezedném močálu se topí tento svět.
Bude trvat dlouho, než se podaří očistit a obnovit skutečnou podobu Církve a papežství – dlouho potrvá hlavně proměna v duších věřících. Než se biskupové opět stanou katolickými biskupy, než se z klášterů stanou opět centra duchovního života…
Do tohoto cíle nás může dovést jen láska ke Kristu. Musí to být práce Ducha Svatého, který je Osobou, zrozenou z Lásky Otce a Syna. Vyprosme si Jeho pomoc, vyprosme si vlastní osvobození.
Pane Ježíši, Synu Otce, sešli svého Ducha na Zem. Amen.
Milý Poutníče, bylo by velice dobré do našich debat vnésti trochu faktický základ, prosévat myšlenky. Jak jsem psal, naprosto si rozumíme, jsme na stejné vlně. Jenom nevím, zda je nám to mudrování na této elektronické platformě co platné. Především si musíme uvědomit, čím dříve, tím lépe, že zvláště zde v naší domovině nějakou pravdivou, bojeschopnou ,jak říkáte katolickou frontu, nečekejte. Podívejte se na zdejší vrcholový klérus, který požehnal kovidovému lživému šílenství, doslova vehnal vlastní ovce do chřtánu vlkům a Zlému. Z Vatikánu vyslyšeli onen hlas, hlas a akt lásky. Je nabíledni, akt lásky ke Komu? Pokud mne paměť neplete, bývalý primas český ve svém kázání v únoru 21 ve Sv. Vítu poukázal na to, že se jedná o biologickou zbraň, přece vojáci to říkali. A dále ticho po pěšině. Vězte, udělají to znovu, válka Zlého má v současnosti mnoho podob, ale narkotizovaná většina i nás katolíků, o tom nemá ani ponětí. Jde o tělo i duši, útočí ten, který bere obojí. Každý z nás již nyní dělá rozhodnutí o životě a smrti. To jenom na okraj. Opusťme Řím, papeže či nepapeže, jehož ústředním motivem je popření samotného Krista s přípravou cesty pro Někoho. Proto ten šílený ekumenismus, sjednocování všech náboženství do jediného viz. slet v Astaně, Abrahámův dóm… Avšak nečekáme na Nový Řím, ale Nový Jeruzalém, to je zde zcela kruciální. Dle Písma se vše podstatné odehrávalo, odehrává a odehraje v zemi, po které kráčel náš Spasitel. Tam tedy upírejme svůj zrak. Krátký výčet z hebrejského zpravodajství. Snaha podřídit soudní a právní moc do rukou Knesetu, politická rozhodnutí nad zákon, měsíce paralyzují izraelskou společnost včetně armády. Sekulární izraelská vláda vynakládá obrovské finanční prostředky na stavbu tzv. Třetího chrámu, je budována ústřední komunikace Údolím Nářků ke Chrámové hoře. V červenci letošního roku stát Texas / údajně křesťané!/ daroval rituální starozákonní červené kravské plemeno pro první chrámovou oběť, což přivede do Samaří miliony poutníků. Na posledním zasedání států g20 byl prezentován velkolepý projekt železnice , spojující Asii, Indii přímo s Třetím chrámem , dále Evropou. Třetí chrám pro uvedení Koho do tohoto světa?
Musíme sa modliť, aby lavína súčasnej cirkevnej temnoty nezviedla nás do vieroučných bludov a následne do zatratenia, keďže sme len slabí hriešnici. Musíme čerpať Božiu milosť, aby sa to nestalo. Hlavným prameňom je nezdeformovaná svätá omša.
Mali by sme uvažovať súčasne o alternatívach vývoja, ktoré môžu nás stretnúť v budúcnosti. To neznamená hádať budúcnosť, ale skôr prijať pokorne naše limity, a aj limity ktoréhokoľvek cirkevného pastiera, a aplikovať tieto limity na naše prognózy. To by nás malo chrániť pred falošnými nádejami, ktoré nás privedú k ďalším sklamaniam, a môžu nás duchovne znechucovať. Satan rozšíril falošné súkromné zjavenia a falošné predstavy o vývoji Cirkvi a sveta, aj preto, aby vytváral v ľuďoch predstavy, ktoré sú spojené s konkrétnymi bohumilými nádejami, a práve preto sa tak ťažko opúšťajú.
Blížiaca sa synoda o synodalite môže vytvárať z pohľadu verných katolíkov obraz o zásadnej udalosti, ktorá má potenciál vytvoriť zlom, ktorý môže prispieť k vystúpeniu kontrarevolučných síl v Cirkvi. Je to vôbec opodstatnená predstava?
Protikatolícka revolúcia je cesta dole schodmi, smerom k peklu, každý schod má svoj čas, a Satan nie je hlupák, aby pôsobil na otvorenie očí svojich obetí, vrátane tých, ktoré majú pásť cirkevné ovce. Túto lekciu sme mohli absolvovať v posledných desaťročiach, keď revolučné zmeny po poslednom koncile, vrátane liturgických deformácií, prenikali postupne rovnakým spôsobom, ako herézy prenikali postupne do myslenia progresívnych koncilových otcov v dobe pred týmto koncilom. Ak by progresivisti na koncile zobrazili súčasný stav Cirkvi koncilovým otcom ako svoj skutočný zámer, myslím, že koncil bol by zastavený okamžite.
A v tom je Satanov triumf, že väčšina cirkevných pastierov, nechce počúvať skutočných prorokov, v aktuálnom čase, podobne, ako nechceli počúvať Mons. Marcela Lefebvra, arcibiskupa, a niekoľko ďalších cirkevných pastierov, ktorí neboli pochopení vo vtedajšom čase. A aj napriek absolútnej správnosti svojich prognóz, a hrôze súčasného stavu v Cirkvi, myslím, že nie sú pochopení dostatočne ani v súčasnosti.
Ale prečo ani zjavný rozvrat pokoncilnej Cirkvi nepriniesol všeobecnú reakciu tzv. „zdravého jadra“, s potenciálom zmeniť nesprávny smer cirkevnej loďky, ktorý všetci verní katolíci túžia zažiť? Koľko revolučných zásahov do cirkevného života bolo po poslednom koncile, dávno pred blížiacou sa synodou o synodalite? Boli menej deštrukčné? Boli menej významné?
Desaťročia nepochopiteľnej rezignácie na spoločenskú vládu Pána Ježiša Krista Kráľa, tolerancia herézy odluky Cirkvi od štátu, výchova k odporu voči tradičnej svätej omši, tolerancia prijímania na ruku, tolerancia kremácie, zjednodušenie kritérií pre svätorečenie, a pod.. Vrcholom týchto satanských zásahov je všeobecná heretická predstava väčšiny súčasných katolíkov, že cirkevná náuka podlieha zmenám v čase.
Môžeme čakať od súčasných cirkevných pastierov, ktorí budú voliť nástupcu pápeža Františka, že majú potenciál zvoliť jeho oponenta? A kde takýto oponent môže vôbec byť, keď súčasných kardinálov dosadili do funkcií progresivistickí pápeži?
Slovenská cirkevná realita je v tomto zmysle poučná. Slovenská biskupská konferencia neumožnila nedávny príchod Athanasia Schneidera, biskupa, na Slovensko, ktorý chcel predstaviť tradičné chápanie svätej omše, ktoré nezlučuje sa s prijímaním na ruku. To mlčanie, ktoré nastalo medzi slovenskými cirkevnými pastiermi, po tejto neuveriteľne trápnej udalosti, je odpoveďou na otázku, aká veľká je pravdepodobnosť, že z takejto zostavy môže byť zložené nejaké skutočné kontrarevolučné mužstvo.
Možno blížime sa k príchodu Sudcu a ku koncu sveta. Ale možno Cirkev dostane čas na nápravu. Veľmi rád by som sa mýlil, ale myslím si, že tento stav môže zmeniť len Boží zásah, ktorý vo svojom nevídanom rozmere prekoná všetky naše predstavy o Božom treste hriešneho človeka. Každý katolík bude predchádzajúcu zradu Spasiteľa zo strany Jeho pastierov a oviec vnímať ako príčinu tohto trestu. Ak to prežije.
Na Nebesa musíme bezpochyby myslet neustále – ale aby do nich došly další generace, musíme právě teď bojovat za naši matku – Církev. Nebojovat za ni a stáhnou se do své ulity znamená právě ono „souhlasit s Bergogliem“, jak zde zaznělo v posledním článku, přeloženém Martinem z „Crisis“.
Není vůbec pravda, že se nic neděje. Tlak vyvolává protitlak – tak otevřeně jako v posledních měsících se proti papeži nikdo z hierarchie zatím nevyslovil.
Kardinálové Burke a Müller, biskupové Strickland a Schneider se postavili ostře proti synodě i proti papeži.
Že jde o zásadní moment v dějinách Církve je přece jasné z varování z Fatimy či Akity – tohle je pokus zcela Církev zničit. Vymlouvat se není na co, je třeba bojovat.
Ad Josef Poutník:
Zásadný moment v dejinách Cirkvi definovala Panna Mária, keď stanovila zverejniť fatimské tajomstvo, najneskôr do roku 1960. To poukazuje na kľúčový moment, ktorý mohol priniesť zlom, aby Druhý vatikánsky koncil (1962 – 1965), a jeho zlé plody, (najmä všeobecné vymazanie tradičnej svätej omše), nebol realizovaný. Pápeži nepočúvali Pannu Máriu, vtedy, keď mali, a nezverejnili toto varovanie včas, a najmä bez zatajovania celého jeho obsahu. Dôsledky toho vidíme všade. To je nezvratné. Mnohí teológovia chápu hlavné varovanie fatimského posolstva v hrozbe vnútorného rozvratu v Cirkvi, pred ktorým varoval aj pápež svätý Pius X..
Postaviť sa proti súčasnej synode o synodalite je správne, ale ak to nejaký cirkevný predstaviteľ dokáže v súčasnosti, to neznamená, že chce automaticky bojovať aj proti všetkým dôsledkom protikatolíckej pokoncilnej revolúcie. Ako ďaleko by zašiel? Vysvetľoval by aj nevhodnosť novej omše, alebo potláčal by len prijímanie na ruku v rámci nej? A čo pokoncilné chápanie náboženskej slobody, odluky Cirkvi od štátu, modernizmu, liberalizmu, ekumenizmu, demokracie, a pod., zvlášť keď tento bojovník bol formovaný pokoncilnou modernistickou teológiou? Bude prínos takého bojovníka skutočne cenný, alebo ponúkne len konzervativizmus, t. j. zachovanie starších, ale revolučne narušených foriem cirkevného života? Pápež František vyzerá „revolučnejšie“ ako pápež Benedikt XVI., ale aj pápež Ján XXIII. vyzeral rovnako „revolučnejšie“, v porovnaní s pápežom Piom XII.. Konzervativizmus nie je riešenie. Riešenie je komplexný návrat k Tradícii. Práve v tom spočíva veľmi významné posolstvo najmä Mons. Marcela Lefebvra, arcibiskupa, a FSSPX. Satan bojuje najviac práve proti tejto komplexnej forme boja proti zlu v Cirkvi, v posledných desaťročiach, keďže je skutočne účinná. Toto je komplexný zápas o teológiu, nie len o liturgiu, ktorá vyplýva z teológie. Toto je skutočný boj.
Vážim si Vaše zanietenie pre boj za Cirkev, len vyzývam všeobecne k zamysleniu o účinnosti zbraní v tomto boji, a tým aj o účinnosti potenciálnych bojovníkov. Satan vytvoril mnohé falošné mariánske zjavenia práve preto, aby zdeformoval posolstvo skutočnej Panny Márie a najmä fatimského posolstva. Sily zla majú svoju účinnosť práve z dôvodu, že vyvolávajú falošné zdanie boja na správnej strane a so správnymi bojovníkmi. Mnohí skutoční bojovníci za Cirkev vyzerali ako „zalezení do ulity“, ale rozhodne to neznamenalo, že priniesli málo plodov pre Cirkev, v boji s jej nepriateľmi. Správne mieriť je dôležité rovnako, ako vystreliť.
Len predstavitelia Cirkvi a veriaci katolíci, ktorí budú bojovať proti všetkým dôsledkom pokoncilnej revolúcie, budú bojovať účinne za Cirkev. Všetci ďalší bojovníci môžu vytvoriť len ďalšiu skupinu konzervatívcov, ktorí môžu byť nahradení konzervatívcami neskoršej doby. Myslím si, že Satan veľmi potrebuje maskovať boj so sebou práve tvorbou bojových skupín s neúčinnými zbraňami. To platí aj pre politický boj, v ktorom konzervatívci vystupujú často na strane „boja na Božej strane“, ale tento boj je nevyhnutne predstieraný a neúčinný.
Moje obavy z pravdepodobného Božieho trestu pozemského sveta vyplývajú z porovnania rýchlosti šírenia cirkevného rozvratu s rýchlosťou šírenia komplexnej kontrarevolučnej reakcie v Cirkvi. Nejaké občasné vystúpenie nejakého cirkevného predstaviteľa proti nejakému aktuálnemu zverstvu v Cirkvi, rozhodne nie je komplexnou a účinnou odpoveďou. Ani nejaké občasné slúženie tradičnej svätej omše pre veriacich, bez ponuky poskytnutia tradičnej katolíckej katechézy. Kritizovať verejne revolučné pôsobenie súčasného pápeža dokážu aj mnohí nekatolíci, takže toto skutočne nie je žiadna zásluha pre akéhokoľvek cirkevného pastiera, skôr jeho povinnosť. Je smutné, že mnohí z nich nezmôžu sa ani na to.
Modlime sa, aby cirkevní predstavitelia, a aj my, katolíci, bojovali sme výlučne zbraňami Tradície, a spolu s bojovníkmi Tradície, a nenechali sme klamať sa pohodlnosťou falošného konzervatívneho populizmu. Mali by sme bojovať v tomto boji aj dnes, a budovať tradičné katolícke komunity, hospice, školy, a pod., poskytujúce nezdeformovaný tradičný katolicizmus. Myslím, že len existencia potrebného množstva podobných katakomb mohla by zmeniť Boží zámer potrestať predstaviteľov súčasnej Cirkvi a sveta. Len tradičný katolicizmus je spôsobilý preniesť skutočný význam slova katolík do budúcnosti. Prenášať čokoľvek iné je škodlivé, pre Cirkev a svet. Bez ohľadu na akékoľvek ľudské nadšenie.
Hlavním pramenem Boží milosti je nezdeformovaná svatá mše. Mše novus ordo po II.VK je však zdeformována takovým způsobem , že je doslova urážkou našeho Pána. A pokud chcete opravdu mši všech věků s kontinuitou , bez pochybností o hodnověrnosti , zde v Čechách cestujete často i přes stovku kilometrů. NOM se zákeřným , plíživým způsobem v průběhu desítek let stala pro Zlého zcela neškodnou , tak jak si přál. Svěcená voda byla nahrazena dezinfekcí , kněz zády k Bohu , ještě s rouškou na obličeji , jako lupič .
Moc děkuji za tento komentář, Jaromíre – je vyvážený, moudrý a jde opravdu k meritu věci. Přiměl mě zamyslet se nad mými vlastními postoji k současné vnitrocírkevní krizi – a nově si některé problémy zformulovat. Díky za to!
Máte naprostou pravdu v tom, že obnova Církve bude muset být v budoucnu komplexní: je nutná obnova teologie, liturgie, bude muset dojít k znovuvybudování kongregací (či dikasterií), sídlících ve Vatikánu. Očištěním budou muset projít kněžské semináře, kláštery, sama příprava věřících na přijetí svátostí… Tohle vše bylo po posledním koncilu zamořeno.
…
Nejsem tak neinformovaný, abych nevěděl to, že kardinál Müller měl v minulosti veliký problém s existencí FSSPX, že měl dokonce problém s dogmatem o ustavičném panenství Panny Marie. A tento kardinál se stále opravdu odvolává na Druhý vatikánský koncil.
Vím, že i pro kardinála Burkea existence FSSPX byla svého času těžkým oříškem.
Vidím ale i to, jak neustále se zrychlující úpadek současného Vatikánu přiměl tyto preláty klást si i takové otázky, které si v minulosti nikdy nekladli. Vyvíjejí se.
…
Mé příspěvky jsou ve skutečnosti zamyšlením nad touto otázkou: co když začátkem, tím samotným začátkem obnovy Církve, bude moment, kdy se věřící a duchovní z různých názorových spekter ostře postaví proti modernismu, který dobyl ty nejvyšší pozice v Církvi? A postaví se proti němu i právě proto, že jim dojde, že zárodky současné destrukce musely být přítomné v Církvi už v minulosti. To není těžká rovnice. Ten, kdo hledá upřímně, dojde až sem.
Na to, aby byla poražena současná modernistická mašinérie v čele s neautentickým papežem, nestačí samotná FSSPX. Tohle bude muset být boj odehrávající se v celé Církvi – tohle bude výzva pro každého věřícího.
A teprve potom, po porážce současné kulminující destrukce (že „synoda o synodalitě“ tímto vrcholem je, není zdaleka jen můj názor – viz veškeré katolické servery ctící Tradici) se odehraje to, o čem vlastně uvažujete Vy. – Teprve po porážce modernistického pokusu znetvořit Církev tak, že už Církví prostě nebude, přijde čas na „velikou inventuru“. Na návrat ke zcela autentické katolické Církvi, vyznávající Kristovo evangelium a ctící Tradici.
Právě kvůli tomuto prvotnímu střetu, který se začíná rýsovat v současnosti, kvůli porážce aktuálního zla, hrozícího Církev zcela rozbít, se musí všechny konzervativní síly spojit.
Koneckonců – jsme stále všichni členy téže Církve. Jakkoli bude třeba další „dohadovací“ fáze těžká, teď je třeba vztyčit obrannou zeď.
Já jsem, Jaromíre, přesvědčen o budoucí veliké Boží pomoci. A jen pro informaci: zjevení Matky Boží v Amsterdamu, současným Vatikánem velmi, velmi nemilované, má církevní schválení od několika biskupů. Je to zjevení velmi kritické k vývoji po Druhém vatikánském koncilu. Socha Panny Marie z Akity je sochou Panny Marie, Matky všech národů z Amsterdamu.
Omlouvám se, Radomíre, za zkreslení křestního jména. A těším se na případnou další diskusi.
Ad Josef Poutník:
Ďakujem Vám aj ja za Váš komentár. Myslím, že spoločne sme postúpili bližšie k podstate veľmi vážnych vecí, ktoré budú rozhodujúce v budúcnosti Cirkvi a sveta.
Aj keď som formovaný pod vplyvom FSSPX, nechcem vyvodzovať z toho nejaký „kontrarevolučný monopol“ len pre neho. Ja vnímam FSSPX ako „strážcu pokladu Tradície“, ktorého zmysel existencie spočíva v komplexnom zachovaní tohto pokladu, ktorý bude žiariť tým viac, čím väčšia temnota zahalí Cirkev. Ak v Cirkvi nastane skutočne nevyhnutná „veľká inventúra“, ak v Cirkvi nastane skutočný návrat k Tradícii, význam existencie FSSPX pravdepodobne skončí.
Môžu vôbec „veriaci a duchovní z rôznych názorových spektier“ postaviť sa spoločne a rázne proti modernizmu? Je to skutočne taká jednoduchá rovnica na pochopenie, a na zaujatie jednoznačného a jednotného kontrarevolučného postoja?
Veľmi rád by som zažil scénu, ktorú zobrazujete vo svojom príspevku, v ktorej FSSPX a ďalšie skupiny a jednotlivci, samozrejme, vrátane predstaviteľov Cirkvi, postavia sa spoločne a verejne proti modernistickej mašinérii. Myslím, že súčasnú synodu o synodalite považujete za rozhodujúci moment pre túto kontrarevolučnú reakciu. To malo by vytvoriť priestor pre následnú „veľkú inventúru“ v Cirkvi a na návrat k Tradícii.
Naša súčasná mentalita je zasiahnutá pokoncilným demokratizmom v Cirkvi, systémom konferencií biskupov, kolegialitou biskupov, zvolávaním farských komisíi a rád, a pod., z čoho vyplýva všeobecne rozšírená predstava o nevyhnutnosti akéhosi „demokratického schvaľovacieho procesu“, ako predpokladu aj pre každý legitímny kontrarevolučný zákrok. Avšak zdravá Cirkev nie je demokratická, ale hierarchická. Práve v tom spočíva podstata súčasného deštrukčného synodálneho procesu. Zdravá Cirkev riadi svoje stádo smerom od pastiera nadol, súčasná Cirkev presne naopak, keďže pastieri snažia sa vyhovieť rozmarom oviec. Táto pokoncilná demokratická nákaza trvá desaťročia, a zasiahla pastierov aj ovce. Pastieri sú morálne a mocensky oslabení, aj z dôvodu zníženého príjmu Božích milostí, najmä v dôsledku pokoncilných liturgických zmien. Môžu ovce byť spôsobilé vykonať to, k čomu v Cirkvi dostali poverenie výlučne pastieri?
Synoda o synodalite má potenciál priniesť veľké spustošenie do Cirkvi, z pohľadu verných pastierov a oviec, avšak koľko je v Cirkvi a vo svete verných pastierov a oviec v súčasnosti? Súčasné nastavenie Cirkvi pripúšťa vôbec kontrarevolučnú diskusiu v jej vnútri? (Príklad zo Slovenska: Slovenský biskup zakázal nedávno dokonca aj slúženie tradičnej svätej omše Kňazským bratstvom sv. Petra z Česka, ktoré zrušilo následne plánovanú púť na Staré Hory).
Pokoncilná protikatolícka revolúcia v Cirkvi pôsobí dlhodobo len takou rýchlosťou a silou, aby nevyvolala dostatočne silnú protireakciu. Napríklad pápež Ján XXIII., vo svojej encyklike Pacem in terris, z roku 1963, vychvaľoval OSN, a Všeobecnú deklaráciu ľudských práv, ktorú považoval „za krok vpred na ceste k organizovaniu celosvetového právno-politického zriadenia.“. Konzervatívci v súčasnosti považovali by za autora týchto „globalizačných slov“ skôr Klausa Schwaba. Pápež Pius XII. rozhodne nevychvaľoval OSN, ale jeho nástupca „zasial prvé semienko“, ktoré ďalší pokoncilní pápeži zalievajú starostlivo až do súčasnosti.
Tento nepretržitý globalizačný proces, podporený pokoncilnými pápežmi, má skutočný potenciál zjednodušiť nástup Antikrista. Nemožno vylúčiť ani tento vývoj, v ktorom kontrarevolučné skupiny katolíkov budú odmenené za svoje prenasledovanie až príchodom Spasiteľa, ktorý položil otázku: „Ale nájde Syn človeka vieru na zemi, keď príde?“. (Lk 18, 8). K žiadnej budúcej náprave Cirkvi by už nedošlo, ale neskazená časť Cirkvi mohla by vystúpiť z katakomb pre svoju odmenu. Môžeme vôbec predpokladať, že Satan, pripravujúci zjavne príchod svojho Antikrista, počas posledných desaťročí, bude musieť začať svoje „dielo“ znova, ak by ho mala zastaviť nejaká blízka kontrarevolučná reakcia?
Cirkev v období po poslednom koncile je skutočne veľmi oslabená, a to platí aj o jej schopnosti posudzovať súkromné zjavenia. Ja osobne som veľmi opatrný vo vzťahu k akémukoľvek súkromnému zjaveniu, ku ktorému došlo práve po zjavení Panny Márie vo Fatime, v roku 1917. Niektoré z nich sú celkom zjavne vyvolané Satanom, aby zakryli fatimské posolstvo, aby chválili posledný koncil, pokoncilné zmeny, pokoncilných pápežov, ekumenizmus, a pod., alebo aby vytvárali obrazy o budúcich udalostiach v Cirkvi a vo svete, ktoré Sväté písmo neuvádza. Je zaujímavé, že viaceré z nich stavajú sa veľmi kriticky k pôsobeniu Mons. Marcela Lefebvra, arcibiskupa, a že niektorí mariológovia pôsobiaci na poslednom koncile, podporovali práve také súkromné zjavenia (napríklad R. Laurentin). Myslím, že Satan vyvolal tieto falošné javy práve preto, aby zamedzil vzniku skutočnej katolíckej kontrarevolučnej armády, a aby aj značnú časť pokoncilnej mariánskej zbožnosti postavil proti Tradícii.
Ak koniec sveta nenastane v relatívne blízkej dobe, myslím, že čas na „veľkú inventúru“ v Cirkvi môže nastať až vtedy, ak dôjde k zmene celkovej štruktúry Cirkvi a sveta, ktorá vo svojej súčasnej „demokratickej podobe“ nedokáže pripustiť takúto inventúru (rozhodujúca väčšina je progresívna). Som skeptický k viere, že nejaký zbor súčasných kardinálov rozhodne sa jedného dňa, že vzhľadom na deštrukčný synodálny proces, bude lepšie vypočuť niekoľkých konzervatívnych kardinálov, a vrátiť sa komplexne k Tradícii. Myslím, že viac pravdepodobné bolo by to v prípade, ak nastane kataklyzmatická udalosť, ktorá donúti Cirkev a svet zabudnúť na všetky revolučné výdobytky.
Až vtedy možno nastane čas pre všetky tradičné katolícke katakomby, aby poklad viery predstavili ľudstvu, „ktoré to prežilo“. V tom je nezastupiteľný význam najmä FSSPX, a každého, kto zachováva poklad tradičného katolicizmu v katakombách, v súčasných temných časoch. Pokoncilný výdobytok „demokracie v cirkevnom živote“ bude v tých časoch možno zasypaný veľkou hromadou popola. Takže aj „zložitosti dohadovacej fázy“, pri spájaní pravoverných katolíckych síl, stratia svoj význam. Pravoverné katolícke sily budú už vytvorené a spojené v tom čase (vo svojom prenasledovaní za pravovernosť). Za svoje pozemské prežitie kataklyzmy budú ďakovať Bohu, a to šírením tradičného katolicizmu zvyšku ľudstva, ktoré zostane. Žiaden iný katolicizmus nebude už existovať.
Děkuji za odpověď, Radomíre. Cítím, že tohle je dialog, který něco vytváří, že vyjasňováním vzájemných stanovisek nacházíme formulace odpovědí na důležité otázky.
Náš pohled na budoucí cestu Církve se vlastně neliší v jejím cíli, liší se možná v prostředcích, v jakémsi taktickém plánu boje s bludy, ve kterých se topí dnešní Církev a svět.
Ano, je bezpochyby jedinečnou věcí, řízenou Boží Prozřetelností, že vzniklo Bratrstvo svatého Pia X. – Uprostřed bouře dokázal Otec arcibiskup Marcel Lefebvre vytvořit ostrůvek, který zachoval autentickou liturgii, katolickou pravověrnou nauku, který nese odkaz Tradice až do dnešních dnů. A jeho důležitost se bezpochyby vyjeví i v budoucnosti.
…
Pohled na Církev, kde postupoval modernistický „pochod institucemi“ padesát let, je dost otřesný.
„Vpravo od sebe vidím ležet Německo. Slyším Paní říkat: „Německo, buď varováno!“ Nad Německem vidím nakreslený trojúhelník.
Paní říká: „Duch trojúhelníku se snaží prosadit jiným způsobem. Lidé jsou dobří, ale těkají, jsou rozerváni, nenachází východisko. Ubohé Německo! Budou a jsou obětí jiného mocného (tj. Satana, poznámka J.P.).““
Tento úryvek z Poselství Paní všech národů z 16. prosince 1949 ukazuje zřetelně, že ideje, startující německou „synodální cestu“, jsou satanské. Mají svůj prapůvod v idejích svobodného zednářství (viz symbol trojúhelníku). Modernismus převzal mnohé zednářské inspirace a přetváří je „inovativním způsobem“: jako ideje nutného pokroku je představují sami církevní představitelé. A Německo je zjevně jen laboratoří, trenažérem – po otestování se mají německé modely destrukce Církve rozšířit na celý svět.
Toto mariánské zjevení z Amsterdamu, Radomíre, je zdrojem mého optimismu. I když je zde prorokován těžký duchovní boj, i když se lidstvo ocitne na prahu zničení, Matka Boží, seslaná Bohem na pomoc Církvi i světu, po našich modlitbách svět i Církev zachrání.
Nejsem prorokem, sám si kladu veliké množství otázek ohledně toho, jakou cestou se vydají muži z hierarchie, kterým je jasné, že pod vládou Jorge Bergoglia byl zahájen děsivý sestup do Pekel, provázený slavnostním vyhlašováním „obnovy Církve“.
Modlím se za svou Církev denně – je mým domovem, mou matkou. Svatí katolické Církve byli po celý můj život mými nejvěrnějšími přáteli. A Matce Boží jsem zasvěcen.
Modlím se proto modlitbu, prosící o seslání Ducha Svatého – protože to musí být v první řadě Bůh samotný, kdo povede ofenzívu proti silám Zla, zachvacujícím Církev a svět. Já pevně věřím, že Bůh sám si povolá v této osudové hodině své věrné, svou Církev bojující.
Ad Josef Poutník:
Citujem z Vášho príspevku: „Paní říká: „Lidé jsou dobří, ale těkají, jsou rozerváni, nenachází východisko.“.
Citujem zo Svätého písma: Ježiš mu odpovedal: „Prečo ma nazývaš dobrým? Nik nie je dobrý, jedine Boh.“. (Mk 10, 18).
V prípade záujmu o kritický pohľad na tieto súkromné zjavenia, ponúkam link:
http://www.sspxasia.com/Countries/Philippines/OLVC/Articles/Problems_with_the_Amsterdam_Visions_and_Ida_Peerdeman.pdf.
Poukážem aj na citát z knihy Chlapec, který se setkal s Ježíšem (Autori: Immaculée Ilibagiza, Steve Irvin, TRITON, 2014, s. 115 – 116. ISBN: 978-80-7387-778-1).
Segatašja, chlapec z Rwandy, z Kibeho, hovorí o svojich údajných „zjaveniach Ježiša“, v rokoch 1982 až 1983:
„Pane, proč spolu budou bojovat náboženství, když všechna pracujú pro tebe?
„To proto, že ve všech náboženstvích je příliš mnoho lidí, kteří tvrdí, že věří v Boží lásku, zatímco ve skutečnosti nevěří.“.
Láska k Panne Márii, modlitba svätého ruženca, mariánska úcta, je nevyhnutná v kontrarevolučnom boji, aj v boji za vlastnú spásu. Môžeme predpokladať, že Satan to nevie? Môžeme predpokladať, že Satan bude znevažovať Pannu Máriu v rozhodujúcej miere výlučne len nejakým primitívnym špinením jej obrazov a sôch zo strany obetí satanizmu?
Nastávajú bolestné časy vytriezvenia, v ktorých musíme prehodnocovať vlastné správanie a jeho motivácie, a najmä kvalitu kompasov, ktoré riadili naše duchovné aktivity. Poukazujem na desaťročia teologického rozvratu v Cirkvi, na všeobecné zníženie kritérií pre pravovernosť a disciplínu. Všeobecne rozšírený progresivizmus cirkevných predstaviteľov neminul ani tých, ktorí mali bdieť nad schvaľovaním a šírením súkromných zjavení v pokoncilnej dobe. Som presvedčený, že Cirkev v súčasnosti nedokáže plniť túto úlohu. Je v poriadku, že súčasné cirkevné autority tolerujú miesta neschválených súkromných zjavení, ako „miesta modlitieb“, a fakticky k nim pristupujú ako k pravým?
Mentalita pokoncilného katolíka je zasiahnutá vnímaním mariánskej úcty výlučne z hľadiska citov. Vnímanie Panny Márie vo funkcii premožiteľky heréz a bludov stratilo sa rovnako, ako vnímanie Cirkvi ako premožiteľky heréz a bludov. Mnoho ľudí z katolíckeho prostredia vníma súčasný stav Cirkvi a sveta najmä z pohľadu rôznych výpovedí súkromných zjavení, ktoré vnímajú ako neomylnú správu o budúcom vývoji, do ktorej je potrebné vložiť svoj život. Tieto postoje sú v podstate veľmi podobné viere v horoskopy. Zmyslom súkromného zjavenia, ktoré je pravé, je nasmerovať dušu k spáse, a nie podať podrobnú správu o pozemskej budúcnosti, o vhodnom mieste na úkryt, alebo o spôsobe prežitia v lese.
Týmto svojím príspevkom len vyzývam na zamyslenie a kladenie si otázok. Moje osobné vnímanie posolstiev Pána Ježiša Krista Kráľa, a Panny Márie, vyplýva z toho, že Oni formulujú svoje postoje v prípade svojich pravých zjavení jednoznačne, výstižne, stručne a vážne. Tieto výpovede neodporujú učeniu Cirkvi, ale podporujú ho. Ak by hoci len jediná veta rozsiahlej výpovede súkromného zjavenia bola heretická, celé toto posolstvo je Satanovo dielo. Pán Ježiš Kristus Kráľ, a Panna Mária, nemôžu vyzývať na heretické aktivity, spochybňujúce jedinečnosť Cirkvi, na náboženský synkretizmus, indiferentizmus, a pod..
Ak by ľudia v dobe po fatimských udalostiach venovali aspoň v rovnakej miere svoje sily štúdiu tradičnej katolíckej viery, ako súkromným zjaveniam, Cirkev a svet vyzerali by inak. Práve preto je toľko rôznych súkromných zjavení, aby Cirkev a svet získali súčasnú tragickú podobu. Tvrdenie, že tieto veľmi rozšírené javy, sú nevyhnutným prejavom „Svätého Ducha“, pochádza od progresivistov, ničiteľov Cirkvi, zastierajúcich varovania skutočnej Panny Márie. Mnohé súkromné zjavenia v posledných desaťročiach nadväzujú na globalizačné procesy vo svete, najmä schvaľovaním pokoncilnej
revolúcie v Cirkvi a relativizáciou katolíckej pravovernosti. Bolo by naivné predpokladať, že Satan nebude využívať citový rozmer mariánskej úcty, najmä v dobe plnej neľudskosti a surovosti.
Satan, Radomíre, nebude vyzývat k modlitbě růžence. Nepronese větu „ne já, ale kříž“. Nebude kritizovat pokoncilní Církev – vždyť by Ďábel musel být „sám v sobě rozdělen“.
Nezdůrazňoval by důležitost Eucharistie a úcty k ní…
Napadl bys stejně tvrdými slovy Pána Ježíše za jeho slova „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí“? – To vyjádření „jsou dobří“ je identické s Ježíšovými slovy.
Je evidentní, žes toto poselství nikdy nečetl a znáš ho nanejvýš pouze z doslechu. – Je dobré uvážlivě mířit – protože jinak by to mohla být střelba do vlastních řad. Zjevení Panny Marie v Amsterdamu začalo dávno před Druhým vatikánským koncilem – a jeho poselství, věř či nevěř, je identické s Fatimou a Akitou.
Přečti si jej. Pozorně. Bez předsudků a předporozumění, které je pouhým povrchním dosazováním do negativních vzorců.
Sv. růženec v dějinách i současnosti
PhDr. Radomír Malý:
Ještě za pontifikátu sv., Pia V. r. 1571 zvítězila spojená křesťanská vojska v námořní bitvě u Lepanta nad několikanásobně větší tureckou přesilou, čímž byla Evropa zachráněna.
S růžencem v ruce vyzýval kapucín bl. Marco d´Aviano r. 1683 u Vídně spojené katolické oddíly pod velením polského krále Jana Sobieského k obraně města před obrovskou tureckou přesilou – a proti všemu očekávání přišlo vítězství. Zhruba v téže době sv. Ludvík Maria Grignion de Montfort se s nadšením věnoval růžencovému apoštolátu ve francouzském kraji Vendée – a právě tento kraj dokázal o sto let později vzdorovat i za cenu mučednické krve jakobínským osvícenským tyranům.
Panna Maria ve svých zjeveních dala několikrát jednoznačně najevo, že mezi všemi modlitbami upřednostňuje právě sv. růženec. V Lurdech se sv. Bernardetě zjevila s růžencem v ruce, ve Fatimě naléhavě žádala jeho častou modlitbu. R. 1920 si polští katolíci díky sv. růženci, k jehož modlitbě vyzval jezuita P. Ignacy Skorupka, vyprosili záchranu Varšavy před obsazením sovětskými bolševiky, které se jevilo téměř neodvratné.
V období II. světové války a po ní se staly pověstnými tzv. “růžencové křížové výpravy” (kruciáty), kdy se katolíci masově zapojovali do modliteb růžence na konkrétní úmysl. Katolický kněz v USA P. Patrick Peyton vyhlásil během války růžencovou kruciátu za její brzké ukončení. Tato myšlenka inspirovala rakouského františkána P. Petra Pawliczka k vyhlášení růžencového křížového tažení za odchod sovětských okupačních vojsk z rakouského území. Zapojilo se přes 700 tisíc osob. Stalo se, co nikdo reálně neočekával: Sovětská vojska r. 1955 opustila zemi.
Dějiny Církve mohou vydat desítky a možná i stovky dalších svědectví, čeho všeho bylo díky růženci dosaženo. Tato modlitba není umělým výtvorem nějaké významné osobnosti, byť i světecké, nýbrž přímou odpovědí na přání samotné Panny Marie, jak je vyslovila ve zjeveních sv. Dominikovi, bl. Alanovi, v Lurdech a ve Fatimě. Papež sv. Pius V., veden Duchem Svatým, toto potvrdil a z titulu své autority náměstka Kristova stanovil pro tuto modlitbu pevný věroučný rámec. Právě proto si sv. růženec zasluhuje nejen úctu, ale též “aktivní používání”.
Dnes, kdy se samotná Kristova církev ocitá v závažné krizi, je modlitba růžence možná důležitější než kdykoli předtím. Inspirací nám může být Japonsko. V této zemi, kde se v 16. století nadějně šířila katolická víra, došlo na počátku 17. století ke krvavému pronásledování křesťanů. Vše nasvědčovalo, že pravá víra Kristova tam vymizela. Když tam ale přišli v 19. století misionáři, najednou objevili domorodé katolíky, kteří si uchovali neporušenou víru několika generací celých 200 let. Beze mše sv., bez Písma sv., bez svátostí, jediné, co jim zůstalo, byly růžence, které jim jejich předkové, již podstoupili mučednickou smrt pro Krista, zanechali. Růženec jim zachránil pravou katolickou víru.
Je samozřejmé, že růženec nemůže nahradit to nejcennější, co nám Spasitel zanechal: mši sv. a svátosti. Jenže může přijít doba (i když Bůh uchovej a chraň!), podobně jako tomu bylo u japonských katolíků, kdy žádná mše sv., při níž skutečně se Kristus obětuje na oltáři, nebude sloužena, případně může být pro většinu věrných katolíků nedostupnou. Tehdy se sv. růženec stane jediným způsobem uchování pravé víry a jedinou cestou ke spáse. Na zákaz této modlitby je každá státní moc a každá případná falešná církevní autorita krátká. Proti síle a působení Panny Marie není schopna dělat absolutně nic. Kéž toto brzy poznáme i při těchto našich středečních modlitebních aktivitách!
Ad Josef Poutník:
1. Katolík nemusí veriť ani cirkevne schváleným súkromným zjaveniam, keďže súkromné zjavenie, ani pravé, nemožno postaviť na rovnakú úroveň s cirkevným učením. Každý vizionár musí podriadiť sa cirkevnej autorite a jej pokynom. Ak tak nerobí, je to znamenie spochybňujúce pravosť tohto javu. Cirkevné skúmanie je nevyhnutné. Zodpovednosť pastierov pred Bohom, za dôslednosť tohto skúmania, je veľká.
2. J. P. Huibers, holandský biskup, konštatoval, viac krát, že súkromné zjavenia Idy Peerdeman, nie sú nadprirodzené, a to v roku 1954, 1955 a 1956 (teda pred koncilom). Posvätné ofícium potvrdilo tento kritický postoj v roku 1957 a 1959 (teda pred koncilom). Kongregácia pre náuku viery potvrdila platnosť negatívneho rozsudku o týchto súkromných zjaveniach, schváleného pápežom Pavlom VI., v roku 1974. J. Hendriks, holandský biskup, vyhlásil, v roku 2020, že vatikánska kongregácia považuje titul „Panna Mária všetkých národov“ za teologicky prijateľný. Avšak uznanie tohto titulu nemožno chápať, ani implicitne, ako uznanie nadprirodzenosti niektorých javov, z ktorých zrejme pochádza. Tento súd znamená, že všetci sú vyzvaní, aby zastavili akékoľvek šírenie údajných zjavení a zjavení Panny Márie všetkých národov. Použitie obrazov a modlitby nemožno v žiadnom prípade považovať za uznanie, ani implicitné, nadprirodzenej povahy predmetných udalostí.
3. Predpoklad, že Satan nemôže vyzývať k akejkoľvek nábožnej modlitbe nikdy, alebo k akejkoľvek nábožnej vete nikdy, je absolútne mylný. P. L. Lallemant SJ, v diele Doctrine spirituelle, z roku 1694, hovorí: „Učitelia duchovného života hovoria: „Sú ľudia, ktorým Satan nebráni konať veľa dobrého, keď dobro, ktoré konajú, slúži mu k tomu, aby uviedol týchto ľudí do omylu“. Mnoho falošných zjavení sprevádzali zástupy veriacich, ktorí vykonávali spovede, prijímali Eucharistiu, modlili sa rôzne katolícke modlitby, a niektorí ľudia môžu zažiť aj obrátenie. Satan je veľký hráč, falošný hráč, nie je to nejaký nervózny štekajúci pes. Satan dokáže akceptovať aj veci, ktoré zdajú sa nám ako nepochopiteľné. Avšak Satan dokáže využiť tieto javy na svoje budúce zámery, ktoré nedokážeme zvyčajne pochopiť správne v aktuálnom čase. Satan je inteligentnejší ako my. Jedine Cirkev je kompetentná a poverená, aby chránila nás pred pádom do tejto Satanovej pasce. Napríklad tvrdenie súkromného zjavenia o prebiehajúcej revolúcii v Cirkvi, je príkladom mnohých tvrdení, ktoré sú pravdivé, ale to neznamená, že súkromné zjavenie, ktoré to tvrdí, je automaticky pravé. Ja, ani Vy, ani žiaden katolícky laik, nemôže nahradiť úlohu Cirkvi pri vyšetrovaní pôvodu súkromného zjavenia. Varujem pred riskantnou duchovnou potravou, ktorá v prípade, ak nebola by vôbec preskúmaná, môže obsahovať kvapky jedu. Zvlášť v dobe, keď zodpovedné cirkevné skúmanie týchto javov narušila revolúcia v Cirkvi. Katolícki laici nesmú nahrádzať toto cirkevné skúmanie nikdy.
4. Nemyslím, že som použil nejaké tvrdé slová. Použil som len slová Pána Ježiša Krista, (Mk 10,18), ktoré kontrastujú so slovami z Vami uvedeného súkromného zjavenia, že „ľudia sú dobrí“. Človek zasiahnutý dedičným hriechom skutočne nie je dobrý, skutočne nikto z nás. Panna Mária z Fatimy, a z ďalších, cirkevne schválených zjavení, rozhodne netvrdí niečo tak teologicky absurdné, zvlášť v modernej dobe mravného rozvratu. (Vychádzam len z Vami uvedeného textu, ktorý, ak zodpovedá skutočnému textu tohto súkromného zjavenia, pôsobí na mňa veľmi rušivo, keďže skutočná Panna Mária nehovorí nikdy „do vetra“.).
5. Môžem Vám potvrdiť, že som čítal mnoho výpovedí súkromných zjavení, pochádzajúcich z posledných desaťročí. Aj po skúsenostiach s ľuďmi, ktorí sú pod veľkým vplyvom rôznych týchto posolstiev, dospel som k záveru, že duchovný prínos týchto javov je veľmi sporný. Katolík mal by venovať primárnu pozornosť tradičnému učeniu Cirkvi, a sekundárne, výlučne len schváleným súkromným zjaveniam, a to len v primeranej miere, pre povzbudenie. Satan vyvoláva rôzne formy týchto javov pre rôzne povahy svojich obetí. Niektoré súkromné zjavenia vytvára pre duchovne povrchných ľudí, ďalšie, naopak, pre duchovne odhodlaných ľudí, ktorým chýba tradičná katolícka katechéza, tradičná katolícka disciplína, a duchovné vedenie (čo je takmer pravidlo v súčasnosti). Všetko je to zamerané na odvádzanie pozornosti od skutočného pokladu, od tradičnej katolíckej viery.
Dne 31. května 1996 vydal po dlouhém zkoumání, poté, co se po pronášení amsterdamské modlitby (prosící našeho Pána o seslání Ducha Svatého) odehrála mnohá uzdravení a obrácení, diecézní biskup z Haarlemu-Amsterdamu Jeho Excelence Mons. H. J. A. Bomers spolu se svým světícím biskupem Mons. J. M. Puntem prohlášení, že vize Idy Peerdemanové neobsahují nic, co by odporovalo katolické nauce. Neexistují tedy překážky, které by bránily uctívání Matky Boží pod titulem Matka všech národů či Paní všech národů.
Další potvrzení nadpřirozeného charakteru zjevení se datuje 31. května 2002. Ve svém dopise tehdy formálně potvrdil nadpřirozený charakter mariánských zjevení biskup Haarlemu – Amsterdamu Jeho Excelence Mons. Joseph Mary Punt.
…
Dávno před tím, než dostala mariánská zjevení z Amsterdamu církevní schválení, se ale odehrála jiná věc.
Církev vyznává, že existují tajemství, která si Bůh vyhradil jen pro sebe. Nemohou o nich vědět ani lidé, ani andělé, ani démoni. Mezi taková tajemství patří vědomí o čase smrti člověka – o tomto okamžiku ví opravdu jen samotný Bůh. – Světci, kteří znali datum své smrti, je dostali přímo od Našeho Pána.
Ida Peerdemanová, vizionářka z Amsterdamu, často prosila o důkaz, že její vize jsou pravé, že nejde o žádné satanské mámení. Ještě opatrnější byl její duchovní vůdce, poctivý dominikánský kněz předkoncilního typu, starší a zkušený duchovní Otec J. Frehe OP.
A ten důkaz pravosti opravdu přišel. Ve zjevení v noci na 19. února 1958 obdržela Ida Peerdemanová od Matky Boží poselství. Byla to předpověď úmrtí velikého papeže Pia XII. Toto tajemství mělo být Boží pečetí na poselstvích z Amsterdamu. Čas nikým neočekávané smrti papeže byl uveden zcela přesně. Zbožný a věrný Pius XII. zemřel náhle na počátku října toho roku.
Vizionářka ještě ten den, na Popeleční středu 19. února 1958 předala tajemství v dopise opatřeném pečetí svému duchovnímu vůdci. Dopis směl být otevřen až po smrti papeže. Když se tak stalo, měl Otec Frehe spolehlivý důkaz o pravosti zjevení.