Úvod k novéně
Začínáme devítiměsíční novénu k Panně Marii Guadalupské.
Panna Maria Guadalupská se poprvé zjevila svatému Juanu Diegovi v sobotu 9. prosince 1531 ráno těsně před svítáním. Třebaže Juan Diego bydlel v Cuauhtitlánu, jeho duchovním domovem bylo Tlatelolco, místo, kde byl pokřtěn a kde se dále vzdělával v katolické víře. Panna Maria poctila svým zjevením a vybrala si za posla prostého křesťana, který se snažil prohloubit si poznání víry tím, že se dával poučovat knězem, v němž poznával obraz Krista žijícího pro nás v Církvi.
Když k němu Panna Maria začala hovořit, ihned prohlásila pravdu o tom, kdo je, o svém vztahu k Bohu, o tom, že je Matkou vtěleného Boha Syna, a o svém vztahu ke všem křesťanům. Řekla: „Věz, věz s jistotou, můj nejdražší a nejmladší synu, že já jsem vskutku vždy dokonalá, svatá Panna Maria, která má čest být Matkou jediného pravého Boha, pro něhož všichni žijeme, Stvořitele lidí, Pána všeho, co je kolem nás, a všeho, co je nám blízké, Pána nebe, Pána země“ (Nican Mopohua, č. 26).
Pro Pannu Marii je v jejím vztahu k Juanu Diegovi, jenž s ní měl spolupracovat jako její posel, na prvním místě pravda o tom, že je panenskou Matkou vtěleného Boha Syna, který je Králem nebe a země a který jediný je naší spásou.
Prvním poučením, které nám dává Panna Maria Guadalupská, aby nás připravila na dnešní vážnou krizi, je neoddělitelná jednota pravdy a lásky. Nemůžeme skutečně milovat druhého člověka, pokud ignorujeme či zrazujeme pravdu, která musí formovat každý vztah. Základním přístupem ke krizi rodiny, společnosti i Církve je znát pravdu a s láskou ji praktikovat.
Raymond Leo kardinál Burke
Zaujal mě důraz na jednotu pravdy a lásky a to, že základním pŕístupem ke krizi rodiny, společnosti i Církve je znát pravdu a s láskou ji praktikovat.
A v knize Mlčet nestačí (Hesperion 2017, s. 78-79) pan kardinál říká, že „milosrdenství směřuje k obrácení a obrácení je vždy obrácením k pravdě … a proto mezi naukou a disciplínou není žádný rozpor, neboť první motivuje druhou.“
Když Pán Ježíš často vyzývá: „Jdi, a už nehřeš,“ nedělá to snad s takovou láskou, které není žádný člověk na této zemi schopen?
Tak pojďme a následujme svého Pána aspoň s takovou láskou zakotvenou v pravdě, které jsme schopni!
Z nejnovějšího videoposelstvím pana kardinála:
Panna Maria nabízí K
klíč k řešení různých krizí, jímž čelíme: osobu svého Božského Syna: nejdůvěrnější spojení s Jeho Nejsvětějším Srdcem jako jediný způsob, jak získat milosrdenství a nakonec věčný život!
Je to jednoduché! Jen do toho!
To je hezký postřeh, paní Terezie. Náš Pán Ježíš Kristus chce hluboké uzdravení celého člověka – chce jeho úplnou vnitřní proměnu. – Chce, aby v duši lidí žil Bůh sám. „Kdo mne miluje, bude zachovávat mé slovo – a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (evangelium svatého Jana 14,23)
Je to něco až omračujícího: v Duchu Svatém může přebývat v duši člověka Nejsvětější Trojice. – Tohle je naše skutečná důstojnost: jsme opravdu stvořeni k Božímu obrazu.
A proto vtělená Láska, Bohočlověk Ježíš Kristus, přichází, aby v nás tento obraz zachránil – aby nám svou sebeobětující se láskou znovu otevřel Nebesa, kam „nemůže vejít nic nečistého“.
Vaše patronka, svatá Terezie od Dítěte Ježíše a Nejsvětější Tváře, Terezie z Lisieux, to řekla Ježíši za nás. „Dovol, Pane, abych Ti to řekla: Tvá Láska zašla až k šílenství.“ Náš Bůh nás miluje Láskou tak obrovskou, že se pro nás stal člověkem a vystoupil na Golgotu. Proto, abychom navěky mohli být s Ním, v Lásce.
Jak marný je ve srovnání s tím svět, jeho směšné hry, ideologie, boje o moc – veškerá ta marná pýcha všech babylonských věží…
….
Bůh přišel na tuto Zem. Ježíš Kristus se obětoval za lidské bytosti všech dob. Byl vzkříšen – a je s námi až do konce tohoto světa. Je s námi Bůh.
Vraťme našemu Pánu jeho Lásku. Opět to za nás řekla malá Terezie: „Vždyť Láska se splácí láskou.“
Poutníče,
ano malá Terezie je mojí patronkou. Její plné řeholní jméno zní: Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře: spojovala v něm radostné tajemství Ježíšova dětství s bolestným tajemstvím svaté Tváře. Věřící 19. století, živení tridentskou liturgií, už v malém Ježíškovi v jeslích viděli oběť na Kalvárii – a v Ukřižovaném už vítali Vzkříšeného (srov. kniha „Terezie a Lisieux“. Karmelitánské nakl. 1997, s. 156-157).
On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily (Iz 53,5).
Resurrexit! Alleluia!
Poselství k 12/4 – první měsíc novény za námi: ať vytrváme!
V boji za pravdu nesmíme nikdy ustoupit sklíčenosti, která je vždy prvním pokušením ďábla. Když jsme v pokušení nechat se odradit, vzpomeňme si na vizi konečného Kristova vítězství, vyprávěného v Knize Zjevení.
Děkuji za tato slova, paní Terezie.
Je v tom hluboká pravda: „Trpělivostí zachráníte svou duši.“ Tento citát je součástí Ježíšovy promluvy k učedníkům, kde se mluví i o jejich pronásledování [evangelium svatého Lukáše, kapitola 21, verš 12-19].
Slovo „trpělivost“ je v některých překladech nahrazováno slovem „vytrvalost“.
Ono je opravdu lehké vzplanout a mít ono prvotní odhodlání – ale je mnohem těžší vytrvat věrně každý den, celý život. To se týká našeho povolání: k manželství, ke kněžství, k zasvěcenému životu. A týká se to samozřejmě naší víry jako takové.
Za všech okolností být věrný Kristově Pravdě a Jeho Lásce. Neříkat jen „Pane, Pane“, ale každodenně žít opravdu jako křesťan. Plnit svá předsevzetí, zápasit sám se sebou: s únavou, pocitem marnosti, beznaděje, s nepochopením okolí. A stále si vyprošovat sílu k tomu všemu.
Naše modlitby jsou v Božích očích něčím nesmírně důležitým. Vytrvejme v nich, věřme a důvěřujme našemu dobrému Bohu. Dočkáme se zázraku – v našich životech i v životě naší Církve.
Děkuji, paní Terezie – za Vaši víru, dobrotu i vytrvalost. Za Vaše slova povzbuzení.
+ Pokoj a Lásku Kristovu