Jak šířící se sexuální revoluce ničí svobodu

Gabriele Kuby

8. července 2016 (Mercatornet) — Když německá spisovatelka a aktivistka Gabriele Kuby popisuje dopady studentské revoluce na Západě v r. 1968, ví velmi dobře, o čem mluví. Jako studentka sociologie na berlínské Svobodné univerzitě byla u toho, bez sebe nadšením z antiautoritářského ducha doby.

Od té doby se odehrála revoluce i v jejím životě. Svým veřejným působením teď upozorňuje na kulturní devastaci vyvolanou pokračující sexuální revolucí. V tomto rozhovoru mluví o své knize na toto téma, která v prosinci 2015 vyšla v angličtině a jejíž český překlad vydalo Kartuziánské nakladatelství Jiřího Braunera v Brně už v roce 2013.

* * * * *

Otázka: Ve své knize Globální sexuální revoluce – Ztráta svobody ve jménu svobody popisujete ničení svobody a kultury sexuální revolucí a varujete před ním. Proč k tomu dochází?

Otázka: Jak funguje sex, tak funguje rodina. Jak funguje rodina, tak funguje společnost. Sexuální normy mají rozhodující vliv na celý systém kultury. Antropolog J. D. Unwin z Oxfordské univerzity už ve 30. letech ve své knize Sex and Culture (Sex a kultura) dokázal, že vysoká úroveň kultury může existovat jen tam, kde existují přísné sexuální normy. Evropská křesťanská kultura se opírá o ideál monogamie. Nyní jsme uprostřed kulturní revoluce, která sexuální morálku ničí. Vážné důsledky jsou evidentní – ničení rodiny a demografická krize. Síly tohoto světa však sexuální revoluci stále vnucují všem národům.

Otázka: Vede odstranění mravních norem k sexuálnímu osvobození?

Odpověď: Odhazování všech mravních omezení sexuální aktivity se maskuje jako „sexuální osvobození“. Každý ze zkušenosti ví, že tělesné pudy a touhy je třeba ovládat, ať jde o sex, jídlo nebo pití. Jinak začnou ony ovládat nás. Proto je umírněnost jednou z kardinálních ctností. Exploze pornografie na internetu vytváří milióny lidí závislých na sexu, a je tragické, že mezi nimi stále přibývá mladých. Manželství a rodiny se rozpadají, protože sexuální touhy přivádějí k nevěře manžely a manželky, kteří se nenaučili, jak je dát do služeb vyjadřování lásky.

Rozhlédnutí 2016/07/24

Sv. Gorazd

Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá desátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomínáme sv. Kristýnu z Bolseny.

Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Jakub Větší (po 25.), sv. Anna (út 26.), sv. Gorazd a druhové (st 27.), sv. Nazarius a Celsus, sv. Viktor I. a sv. Inocenc I. (čt 28.) a sv. Marta z Betánie (pá 29.)

Příští týden otevře jedenáctá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme sv. Ignáce z Loyoly a bl. Zdenku Cecílii Schelingovou.

Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli.

Kardinál Sarah píše

Návštěva u dobře střeženého hosta

Milý Giuseppe,

není to tady tak špatné, jak si představuješ. Stávají se horší věci, než je domácí vězení v Domě sv. Marty. Jídlo je prosté, ale dobré, a občas mi dovolí návštěvu (většinou americké liturgisty, kteří mi šlechetně objasňují mé omyly).

Uvítal bych jen něco ke čtení. V této chvíli tu nemám nic jiného než silně zredigovanou verzi konstituce Sacrosanctum concilium a pár žloutnoucích starých čísel Tabletu1.

Smím napsat denně jeden dopis, v němž mi P. Lombardi před odesláním laskavě opraví chyby. Velkou zdejší výhodou samozřejmě je, že se mohu denně účastnit mše sv., obvykle s promluvou Svatého otce. Můžu říct, že mám vždycky pocit, že mluví ke mně osobně.

Díky této každodenní duchovní stravě jsem čím dál tím moudřejší a svatější.

S přáním všeho dobrého,

Robert

Rozhlédnutí 2016/07/17

Bl. Pavel Peter Gojdič

Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá devátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomínáme i bl. Pavla Petera Gojdiče.

Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Camill de Lellis (po 18.), sv. Vincent de Paul (út 19.), sv. Gerolamo Emiliani (st 20.), sv. Vavřinec z Brindisi (čt 21.), sv. Máří Magdaléna (pá 22.) a sv. Apolinář z Ravenny (so 23.)

Příští týden otevře desátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme i sv. Kristýnu z Bolseny.

Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli.

Poslední světlo

Juan Manuel de Prada

Píše mi mnoho zneklidněných čtenářů, někteří velmi otřesení ve víře, jiní ve stavu úzkosti na pokraji její ztráty, a prosí mě, abych se vyslovil k té či oné nehoráznosti v Církvi. Už před mnoha lety jsem nastavil tvář, aby mě do ní mohli bít nepřátelé víry, až mi ji jednoho dne začali rozbíjet (a s jakou chutí!) její předpokládaní strážci. Dnes prožívám temnou noc duše s nejistým koncem, a proto, ač je mi to velmi líto, nemohu žádostem svých znepokojených čtenářů vyhovět, neboť jejich soužení sdílím. Místo toho jim připomenu jednu pasáž z Písma, kterou je dobré mít na paměti ve chvílích temnoty, aby naděje nezemřela. A tyto řádky jsou poslední, které věnuji této srdce drásající otázce.

Jedno z vidění v Apokalypse vypráví o veliké nevěstce, s níž „smilnili králové země“ a „lidé země se opili vínem jejího smilstva“. Touto velikou nevěstkou je zkažené, zfalšované, prodejné náboženství, které se poddává mocnostem tohoto světa. Její antitezí je druhá žena, která se objevuje v Apokalypse, rodička oděná sluncem a s korunou z hvězd, která musí uprchnout na poušť před pronásledováním šelmy. Jestliže veliká nevěstka symbolizuje náboženství, které se sklání před „králi země“, rodička představuje náboženství věřících a mučedníků. Tyto dvě podoby od sebe dokonale odliší Bůh, ale ne vždy lidé, kteří si je mezi sebou často pletou (někdy upřímně, někdy falešně), a plně bude možno je rozlišit až v den sklizně, kdy se oddělí koukol od pšenice. Do té doby, chceme-li rozpoznat toto prodejné náboženství, se musíme řídit znameními, která nám poskytl Kristus: je to náboženství, které se změnilo v sůl, jež ztratila svou slanost, náboženství, jež mlčí, aby křičely kameny, náboženství, které umožňuje „znesvěcující ohavnost“ a falšuje, skrývá a dokonce pronásleduje pravdu. „Vyloučí vás ze synagogy,“ prorokoval Kristus v posledním varování učedníkům, „a když vás zabijí, budou si myslet, že tím slouží Bohu.“ Evidentně neměl na mysli perzekuci nařízenou králi země, ale mnohem děsivější pronásledování vyvolané velikou nevěstkou.

Katolická církev nikdy nemůže světit ženy, tak proč tolik matení?

Hrstka „kněžek“ žádajících papeže Františka, aby z nich sňal exkomunikaci za to, že byly „vysvěceny“ v rozporu s vůlí a naukou Církve, veřejně demonstrovala začátkem října v Římě, v zahradách Andělského hradu několik set metrů od Vatikánu. Událost si získala širokou pozornost, neboť demonstrace byla poprvé povolena římskými občanskými úřady, které dosud veřejné protesty „kněžek“ vždy zakazovaly a jejich transparenty a kněžská roucha zabavovaly.

Skupina vedená organizací „Women’s Ordination Worldwide” (WOW) tvrdí, že dvě z „kněžek“ přijal blíže nespecifikovaný „vysoký úředník“ vatikánského státního sekretariátu při „bezprecedentním“ setkání, při němž vyslechl „upřímnou přímluvu za kněžky v naší Církvi.“ Janice Sevre-Duszynská a další „kněžka“ mu předaly petici žádající papeže, aby zahájil „dialog“ o této otázce a zrušil všechny sankce proti katolíkům bojujícím za svěcení žen v Církvi.

Feministické frakci v Církvi dávají naději i jiné faktory. Názorným příkladem je mytí nohou ženám na Zelený čtvrtek: papež František to několikrát sám provedl a v lednu osobně nařídil, aby byla v oficiálních pravidlech provedena změna s tím, že tento obřad by se nadále neměl omezovat na muže a chlapce, ale mohou se ho účastnit i ženy, což má „plně vyjadřovat význam gesta vykonaného Ježíšem ve Večeřadle“.

Rozhlédnutí 2016/07/10

Sv. Benedikt z Nursie

Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá osmá neděle po Svatém Duchu.

Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: sv. Benedikt z Nursie (po 11.), sv. Bonaventura z Bagnoreggia a bl. Hroznata (čt 14.), sv. Jindřich II. (pá 15.) a Panna Maria Karmelská (so 16.)

Příští týden otevře devátá neděle po Svatém Duchu, o níž si připomeneme i bl. Pavla Petera Gojdiče.

Modleme se za všechny pronásledované křesťany, jakož i za zločince, co je pronásledují, nebo proti tomu pronásledování nic nedělají, ač by mohli.

Současné katolické magisterium: jeden hot, druhý čehý

PhDr. Radomír Malý

Nejhorší na současném stavu Církve je zmatek. Jak se mají věřící v tom všem vyznat, konkrétně v navzájem si odporujících vyjádřeních čelných kardinálů za situace, kdy papež se vyslovuje nejasně a vyhýbavě?

Konkrétně: Ohledně exhortace papeže Františka Amoris laetitia, která otevírá  možnost přijímání Těla Páně „za určitých okolností“ lidem žijícím v hříšných svazcích, prohlásili opakovaně kardinálové Raymond L. Burke, Carlo Caffara a  Walter Brandmüller, že se nejedná o závazný dokument učitelského úřadu Církve. To ovšem vyvolalo kategorický nesouhlas vídeňského kardinála Schönborna, známého zastánce přístupu znovusezdaných rozvedených ke sv. přijímání. V rozhovoru pro italský list Corriere della Sera (informace o něm poskytuje portál www.katholisches.info 7.7.2016) důrazně připomíná, že AL je dokumentem řádného magisteria velké důležitosti a veškeré předchozí dokumenty magisteria týkající se tématu manželství a rodiny (např. Casti Connubii Pia XI. nebo Familiaris Consortio Jana Pavla II.) „musí být čteny ve světle AL“, prý podobně jako dokumenty I. vatikánského koncilu „musí být čteny ve světle II. vatikánského koncilu“, neboť to nové, aktuální, je prý závažnější než to starší. Výše zmínění kardinálové naopak zdůrazňují, že aktuální dokumenty musí být v souladu s předchozí naukou a podle ní poměřovány a hodnoceny. Pokud jí odporují, postrádají závaznost učitelského úřadu.

Kardinál Sarah zopakoval svoji výzvu k celebraci „ad orientem“

Robert kardinál Sarah

Konference o svaté liturgii pod názvem Sacra Liturgia VK 2016 byla zahájena v úterý 5. 7. 2016 v Londýně. Kardinál Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti během, během své přednášky řekl : „Je velmi důležité, abychom se tak brzy jak je to možné, navrátili ke společnému směru modlitby věřících a kněží – směrem k východu nebo alespoň směrem k apsidě – k přicházejícímu Pánu.“ Zdůraznil rovněž, že kněží mají důvěřovat tomu, že tato změna je „něčím dobrým pro Církev a pro věřící.“

Kdy a jak změnu uskutečnit, je podle ghanského kardinála otázkou „pastorační moudrosti.“ Kardinál ovšem navrhnul konkrétní časový bod, kdy se změnou začít. Je to datum 27. 11. 2016, což je první adventní neděle následujícího církevního roku.

Britský list Catholic Herald hodnotí vystoupení kardinála Saraha tak, že jde o největší liturgické oznámení od vydání Motu Proprio Summorum Pontificum v létě 2007 papežem Benediktem.

Papežovy výroky o „fundamentalistech“ mohou pomáhat dláždit cestu k aktivnímu pronásledování

John Henry Westen

Jde o jeden z nejčastějších témat hovoru papeže Františka. Zcela jistě je to součást toho, čím přitahuje média, a zároveň jedna z věcí, které nejvíce zraňují katolíky, pro něž víra znamená všechno. Mluvím o papežově zálibě v kárání věrných vyznavačů katolické víry jako“posedlých“, „zákoníků“, „neopelagiánů“, „sebestředných“, „restauracionistů“, „fundamentalistů“, „rigidních“, „ideologických“, „pokrytců“ atd. atd.

Účinek tohoto až příliš častého ostřelování z úst samotného papeže je potenciálně smrtící. Potvrzuje předsudky světa proti věřícím katolíkům, jak je vytrvale vykreslují média – jako pokrytce nebo něco ještě horšího. Navíc umožňuje falešné házení věrných křesťanů do jednoho pytle s fundamentalistickými islámskými radikály, které je v zájmu bezpečnosti třeba potlačovat.

Kdo může za taková přirovnání vinit média, když je vyslovuje sám papež? „Fundamentalismus je nemoc společná všem náboženstvím,“ řekl papež loni v listopadu při zpátečním letu z Afriky. „Mezi katolíky jsou někteří – či spíše mnozí – kteří věří, že jsou vlastníky absolutní pravdy,“ dodal. „Házejí na druhé špínu svými pomluvami a očerňováním a velmi tím škodí… Je třeba s tím bojovat.“1