Jeden muž blízký papeži – a tolik zla

Mons. SorondoMužem, o němž je řeč, je biskup Marcelo Sánchez Sorondo. Pochází z Argentiny stejně jako papež, na kněze však byl vysvěcen v roce 1968 v Římě, kde také celý život působí. Řadu let vyučoval na Lateránské univerzitě a později na Libera Università Maria SS. Assunta v Římě. Jako mnoho dalších vděčí na svůj vzestup předchozím papežům: Jan Pavel II. ho v roce 2001 jmenoval biskupem, Benedikt XVI. v roce 2011 členem Papežské komise pro Latinskou Ameriku. Raketovou kariéru v kurii však udělal až za papeže Františka: v současné době je kancléřem Papežské akademie přírodních věd a Papežské akademie společenských věd (PAS), a je považován za člověka velmi blízkého současnému pontifikovi. Výrazně levicově smýšlející hierarcha je však odpůrcem nejen kapitalismu, ale také tradiční nauky Církve. Jako kancléř PAS působí skandál za skandálem. O ten nejnovější se postaral v uplynulých dnech.

Od 31. ledna na sociálních sítích koluje video, na němž při mši sloužené biskupem Sorondem v kryptě baziliky sv. Petra přistupují ke svatému přijímání argentinský prezident Alberto Fernández a jeho milenka Fabiola Yáñezová. (https://www.youtube.com/watch?v=fGrgAssQaRU)  Jednou z politických priorit prezidenta Fernándeze je legalizace potratu v Argentině. Kromě toho se v roce 2005 rozvedl; s Yáñezovou žije od roku 2014 (předtím žil deset let s jinou ženou). Když byl v roce 2019 zvolen prezidentem, nastěhoval si ji do prezidentského paláce a Yáñezová od té doby působí jako argentinská první dáma, přestože nejsou manželé. Po mši se prezident Fernández a jeho milenka setkali s papežem: během pětačtyřicetiminutové schůzky nebyla podle dostupných zpráv otázka potratu vznesena a na následující tiskové konferenci Fernández potvrdil, že v legalizaci potratu neustoupí a příslušný návrh zákona bude 1. března poslán parlamentu.

Kardinál Burke varuje před výzvami Vatikánu ke „globálnímu výchovnému spojenectví“ a „ekologické konverzi“

LA CROSSE, Wisconsin, 3. ledna 2020 (LifeSiteNews) – Kardinál Raymond Burke vyzývá věřící katolíky, aby „se vzepřeli a vydávali svědectví pravdě“ o královské vládě Ježíše Krista v situaci, kdy je islám na vzestupu a Vatikán prosazuje „globální pakt“, který má, slovy papeže Františka, „vytvořit nový humanismus“. Kardinál, který je patronem Suverénního řádu maltézských rytířů a emeritním prefektem Apoštolské signatury (vatikánského nejvyššího soudu), to uvedl v rozsáhlém rozhovoru pro list The Wanderer zveřejněném 26. prosince. Byl požádán o vyjádření ke skutečnosti, že papež František bude v květnu 2020 ve Vatikánu hostit akci nazvanou „Vytváření globálního výchovného spojenectví“. [1]

The Wanderer položil tuto otázku: „Při představení této iniciativy Svatý otec řekl, že , je zapotřebí globálního výchovného spojenectví, které nás přivede k univerzální solidaritě a novému humanismu.ʼ Co je podnětem k tomuto setkání a k čemu pravděpodobně povede? Vypadá to jako akce, která má propagovat jednotnou světovou vládu.“ Kardinál Burke odpověděl: „To ano. Všechny tyto věci spolu souvisejí. V době šíření islámu, zejména v Evropě, ale i ve Spojených státech, existují snahy otupit svědomí lidí ve věci královské vlády našeho Pána Ježíše Krista, tak jak je ohlašována v evangeliu. V této oblasti se věřící musejí obzvlášť vzepřít a vydávat svědectví pravdě. … Vím, že jsou i další iniciativy, které usilují o to, aby se ve školách učil dokument z Abú Dhabí. To je znepokojivé. Podobá se to tomu, k čemu v předchozích generacích došlo v celé oblasti sexuální výchovy.“

Nejvážnější problém: zacházení s Nejsvětější svátostí

Problematický překlad? Celebrace čelem k lidu? Ministrantky? Tělesné postoje?
Nikoli; největší a nejvážnější problém liturgie latinské Církve – to jest její nové formy neboli mše Pavla VI. – toto všechno přesahuje, třebaže s tím vším souvisí. Jde o způsob, jak se nakládá s Tělem Kristovým. To musí být úplně první věc, s níž se bude muset vypořádat hypotetická „reforma reformy“, a musí se řešit nikoli vágním příkladem, nýbrž natvrdo zákonem.

_______________________

(1) Každý, kdo má nějakou zkušenost s něčím, co se jí a bylo to vyrobeno z mletého obilí, ví, že odpadávání drobečků je přirozenou součástí konzumace. Ať jde o krajíc chleba, oplatky, sušenky, suchary, krekry, tortily nebo nachos, k fragmentaci dochází.

(2) Katolíci věří, že v každé konsekrované způsobě je reálně přítomen náš Pán Ježíš Kristus s Tělem, Krví, duší a božstvím, a to celý v každé sebemenší částečce.

Téma omylnosti a neomylnosti nositelů učitelského úřadu církve

I papež se může mýlit ve věci a mravů, pokud zrovna nevyhlašuje dogma.

Tím spíše biskupové.

Takové učení, totiž učení obsahující věroučné bludy, pak nemůže být přijímáno ani považováno za katolickou nauku.

Už delší dobu jsem uvažoval o sepsání tohoto článku. Rozhodujícím momentem se stala příhoda, kdy byl v jisté společnosti přečten text jednoho již zesnulého biskupa a tento text obsahoval větu, kterou nelze sloučit s katolickou vírou. Po upozornění následovala reakce ve smyslu: „Napsal to biskup.“ Ale co z biskupského autorství pro naše téma vyplývá? Biskupové jsou přece také omylnými lidmi, včetně oblasti víry a mravů. Podívejme se např. na trinitární nebo christologické bludy prvních staletí, kolik z nich bylo zastáváno právě biskupy. Některé jsou po nich dokonce pojmenovány. Biskupské svěcení před bludařstvím nechrání. „Proti faktům není argument“ říká lidová moudrost. Věroučné omyly lze historicky doložit jak u biskupů, tak u římských papežů.

Ne nadarmo obsahuje dogma o papežské neomylnosti onu důležitou vsuvku, můžeme říci podmínku, totiž že „hovoří-li papež EX CATHEDRA“. Takže když zrovna ex cathedra nehovoří, je omylný, mýlit se může, a to i ve věci víry a mravů.

Důležitý je také postřeh, že kromě tohoto dogmatu žádné jiné dogma zabývající se přímo tématem neomylnosti magisteria vyhlášeno nebylo. Ani ohledně koncilů, ani ohledně biskupského sboru obecně.

Osudové bioetické otázky na životních křižovatkách člověka a lidstva dnes

V Kavárně Muzeum v Jihlavě proběhne 25. ledna 2020 v 18:00 – 21:30 přednáška a následná otevřená diskuse Osudové bioetické otázky na životních křižovatkách člověka a lidstva dnes.

Na téma populační kontroly, genových manipulací, klonování, umělé inteligence a manipulované smrti bude přednášet a diskutovat slovenský lékař a bioetik profesor Jozef Glasa, člen-korespondent Papežské akademie pro život.

Pravá tvář ekumenického dialogu

Pan kazatel Církve bratrské dr. Pavel Černý ve své filipice proti mariánskému sloupu v internetovém časopise Christnet z 18. ledna názorně ukázal, jak si představuje dialog s katolíky (http://www.christnet.eu/clanky/6334/dve_interpretace_poslani_panny_marie.url). Je ochoten maximálně připustit Marii (pouze jednou používá i označení Panna) jako „něžnou maminku“, “ statečnou ženu, která před dvěma tisíci lety přijala riskantní těhotenství…“, uznává, že jsou mnohé mariánské obrazy a sochy, které korespondují s evangeliem. Zároveň ale píše o „strašlivých zkresleních a deformacích poslání této úžasné a pokorné ženy velké víry v Boha…“

Panu dr. Černému vadí především prezentace Panny Marie jako ochránkyně statečných katolických bojovníků, kteří bránili v minulosti svou víru a teritorium proti agresi heretiků a nekřesťanů. Od prvopočátku byla Panna Maria v Tradici, druhém prameni víry, který protestanté neuznávají (Lutherovo „Sola Scriptura„, pouze Písmo), takto chápána. Avšak i sám Nový zákon, neomylný zdroj víry přijímaný i protestanty, tudíž i dr. Černým, prezentuje Matku Boží též jako „bojovnici“, nebo přinejmenším jako patronku bojovníků za spravedlivou věc. Když v Magnificatu Panna Maria říká, že Pán „divy učinil svou mocí, rozptýlil ty, kteří pyšně smýšlejí ve svém srdci, sesadil mocné z trůnu a povýšil ponížené, lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou, ujal se Izraele, svého služebníka, jsa pamětliv svého milosrdenství….“ (Luk 1,51-4), pak je jasné, že toto nepůjde bez spravedlivého boje, neboť ti mocní neopustí dobrovolně své trůny, které si neprávem přivlastnili, stejně tak boháči, již podvodně získali své majetky na úkor druhých, ani ti, kdo utiskují Izrael, mu nedají dobrovolně svobodu.

V Apokalypse potom žena oděná sluncem s měsícem pod nohama, v níž někteří vykladatelé vidí Církev, jiní Pannu Marii, bojuje s drakem, symbolem satana a mocností nepřátelských Kristu (Zjev 12,13). Koneckonců Nový zákon mnohokrát zdůrazňuje bojový charakter Kristova poslání, nejzřetelnější je to u sv. Pavla, jenž píše, že Kristus „musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy…“ (1 Kor 15,25). Panna Maria, bytostně spjatá se svým Božským Synem, nemůže mít tedy opačné zaměření, není jenom „něžnou maminkou“ a „pokornou ženou“, ale zároveň i bojovnicí za pravdu, kterou je sám její syn Ježíš, on přece řekl: „Já jsem Cesta, Pravda i Život.“

Kostely se vyprazdňují. Kde je příčina?

Sledoval jsem nedávno v televizním zpravodajství rozhovor s jedním pekařem, který peče hostie. Říkal, že dnes jich produkuje o polovinu méně než koncem 90. let, protože věřících citelně ubylo. Nepověděl nic nového a objevného, my ze starší generace praktikujících katolíků můžeme srovnávat „dříve a nyní“. Tam, kde před cca 20 lety ještě ve všední den byla na mši svaté obsazena všechna místa, dnes i v neděli sedí v každé lavici jenom jeden člověk. V jisté venkovské farnosti, kde ještě před 10 lety chodilo v neděli do kostela 200 lidí, dnes přichází pouhých 90. Statistiky diecézí uvádějí každoroční pokles nedělních účastníků bohoslužeb o 1-2 tisíce.

Smutná čísla. Kdykoliv se toto téma otevře, nastane vzájemné obviňování, kdo za to může. Kněží vytýkají věřícím rodičům, že víru dětem nepředávají, ti zase na oplátku si stěžují na kněze, že se mládeži nevěnují, a na biskupy, že permanentnímu vyprazdňování kostelů nečinně přihlížejí. Jenže ukazovák namířený na někoho se slovy „ty za to můžeš“ nic nevyřeší. Pomoc přinese pouze hluboká analýza tohoto procesu.

Polský arcibiskup proti radikálnímu ekologismu

Msgre. Marek Jędraszewski

RZESZÓW, Polsko, 3. ledna 2020 (LifeSiteNews) ― Patnáct polských biskupů podepsalo dopis na podporu krakovského arcibiskupa Marka Jędraszewského, který se vyjádřil, že radikální ekologismus je útokem na manželství a rodinu. „Metropolito krakovský,“ píše se v listu, „my, biskupové shromáždění na vánočním setkání (v Rzeszówě), vyjadřujeme svou solidaritu s Vámi v souvislosti s neblahými útoky, které musíte snášet jako obhájce evangelní pravdy. …. Vždycky je nádherné stát na straně křesťanské antropologie, která v člověku vidí obraz samotného Boha.“

Podepsáni jsou arcibiskup Adam Szal, biskup Jan Wątroba, arcibiskup Mieczysław Mokrzycki, arcibiskup Wacław Depo, arcibiskup Józef Michalik, biskup Marian Rojek, biskup Stanisław Jamrozek, biskup Kazimierz Górny, arcibiskup Stanisław Nowak, biskup Krzysztof Nitkiewicz, biskup Andrzej Jeż, biskup Jan Śrutwa, biskup Mariusz Leszczyński, biskup Andrzej Przybylski a biskup Edward Białogłowski.

Radostné Vánoce!

Narodil se Ježíš Kristus! Haleluja!

Duše a hvězdy přejí svým čtenářům Radostné a Požehnané Vánoce!

Klanění pastýřů (G. van Honthorst)

Svátky míru? Nebo svátky boje?

Pokojné svátky, mír, štěstí, rodinnou pohodu…..to si přejí věřící i nevěřící k Vánocům. Idyla štědrovečerní večeře, kdy se rodiny schází v atmosféře naplněné pocitem soudržnosti a vzájemné lásky, je jistě něčím pozitivním, co vytrysklo z prostředí hluboké víry ještě ve středověku. Ano, toto je třeba zachovat a bránit proti moderní civilizaci, jež z toho udělala kšeft ve formě předvánočního nákupního šílenství, jaké zažíváme zejména ve velkoměstech, a na Štědrý večer lukulskou žranici s bujnou pijatykou pod rozsvíceným vánočním stromečkem. Na narození Ježíše Krista si vzpomene na Štědrý den čím dál méně lidí včetně těch, kteří se ještě prohlašují za věřící. Snad ještě někde zazní pod stromečkem koledy, tu a tam se ještě jde na půlnoční – a to je všechno.

Co se nám to z těch Vánoc stalo? Co jsme z nich jenom udělali? Tím mám na mysli hlavně nás, křesťany. Jak to, že jsme tak lehce vyměnili adventní usebranost a přípravu na příchod Spasitele za běhání s vyplazeným jazykem po všech možných Macrech, Billách, Albertech, a jak se všechny ty obchodní řetězce jmenují….? Jak to, že jsme se přizpůsobili tomuto světu a náboženskou atmosféru pod stromečkem, naplněnou vírou v Božího Syna Ježíše, jsme nahradili – tak jako ostatní lidé – frivolními a prázdnými řečmi, při nichž se prohýbají stoly tunami pochoutek, které se stejně nezkonzumují a nakonec vyhodí, kdy alkohol teče proudem a u mnohých přivodí pořádnou opici?

Toto selhání nás, křesťanů, je ale důsledkem jednoho skrytého bludu, který jsme dosud téměř nezaregistrovali. Chápali jsme a chápeme Vánoce na prvním místě jako svátky míru a pokoje. Jenže Boží Syn nepřinesl pokoj, nýbrž meč, jak sám řekl. Už od narození se stala jeho Osobnost nepříjemnou výzvou okolnímu světu, úhelným kamenem, připomínkou jeho hříchů. Narození v Betlémě pro něj, pro Pannu Marii a sv. Josefa určitě nebylo žádnou „vánoční idylou pod stromečkem“. V Betlémě, kam Svatá rodina připutovala kvůli soupisu nařízenému císařem, je odmítli ubytovat a odkázali do chléva. V hospodě pro ně nebylo místa, jak píše evangelista sv. Lukáš. Jenže tato výmluva je neobhajitelná, žena ve vysokém stupni gravidity musí mít přece vždycky přednost, což platí všeobecně jako základní požadavek ohleduplnosti ve smyslu přirozeného mravního zákona. Narozený Ježíš tak připomíná těm, kteří se takto ke Sv. rodině zachovali, jejich bezohlednost a sobectví. Už toto je počátek duchovního boje, který On a jeho věrní musí svádět s okolním světem.