Lži a manipulace prof. Halíka

PhDr. Radomír Malý

Tomáše Halíka není třeba čtenářům představovat. Nyní znovu „zaperlil“ svým rozhovorem pro rozhlasovou stanici Echo 24. Jeho manipulativní a lživá tvrzení jsou ale podávána tak sugestivně, že mohou snadno méně orientovaného čtenáře zmást. Proto se pokusím poukázat na nejkřiklavější nepravdy v jeho rozhovoru. Tvrdí mimo jiné:

Halík: „Každému knězi, který bere vážně evangelium, muselo být jasné, že dosavadní praxe „žádný rozvedený a znovu sezdaný (pokud se svým druhým partnerem žije manželsky), nesmí přistupovat k svátostem,“ je absurdní, nelidská a nekřesťanská, protože vůbec nerozlišuje mezi těmi, kteří lehkomyslně zradili manželskou věrnost, rozbili rodinu a opustili své děti kvůli kypré o dvacet let mladší sekretářce, a mezi opuštěnou ženou, které se po létech podařilo najít partnera, který ji pomáhá řádně a křesťansky vychovávat děti. To přece nelze klást na stejnou úroveň!“

Odpověď: Jenže i ten, kdo lehkomyslně svou ženu zradil kvůli mladší, si to vždycky dokáže ospravedlnit např. slovy: „Vy nemáte ponětí, co to bylo za semetriku, ta moje první žena….“ Když se uzná za legální druhé manželství po rozvodu v případě zrazené a opuštěné ženy, pak se bude muset uznat dříve či později za legální i druhé manželství těch, kteří sami partnera a děti opustili, budou se toho kategoricky dožadovat. Lavina se dá do pohybu a nepůjde ji zastavit. Nota bene na adresu zrazeného a opuštěného partnera: Proč jste si toho, kdo vás opustil(a), bral(a)? Nebylo to náhodou tak, že jste „museli“, nežili jste sexuálně ještě před svatbou, respektovali jste Církví doporučovanou známost cca 2 let? Za tu dobu je každý schopen poznat i nedostatky u svého partnera a zvážit, jestli jsou natolik závažné, že by uzavření manželství nebylo vhodné. Sexuální život před svatbou je v každém případě těžký hřích, který činí člověka slepým ve vztahu k chybám partnera. Dnes také i kněží velmi málo zdůrazňují, že svátostně uzavřené manželství je „navždycky“ až do smrti jednoho z partnerů. Proč Halík nemluví na prvém místě o tomto?

Je Donald Trump nový císař Konstantin?

Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)

Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.

Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.

Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.  

Pastorační revoluce

Již nejméně 50 let je možno pozorovat, že termín „pastorace“ se stal nejužívanějším a zároveň nejzneužívanějším termínem v životě Církve. Počátky toho je nutno hledat u posledního koncilu, který z vůle papežů Jana XXIII. a Pavla VI. byl stanoven jako „pastorační“. To znamenalo, že koncil neměl v úmyslu formulovat nová dogmata a také to neudělal.

V pokocilní době ale se stalo toto pastorační chápání téměř všeobecným, často i prostředkem na ospravedlnění doktrinálních, mravoučných a liturgických bludů. Kněží usilující o likvidaci čistoty katolické víry používají pojem „pastorace“ neustále jako základnu, z níž mohou beztrestně ničit křišťálovou víru prostých lidí. Zneužívání termínu „pastorace“ se tak stává v naší době činnosti antipastorační. Děje se tak vždycky, když představitelé duchovenstva používají cizích a pokoutních nauk, které podněcují ke stylu života v rozporu s Boží vůlí, čímž vystavují duše nebezpečí ztráty věčného života. Taková činnost je duchovním zločinem, protože osoby, které ji provádějí – a jsou mezi nimi bohužel i biskupové a kardinálové – nevedou stádo na pastvu pravdy a Božích milostí, naopak jim jako vzor slouží tento svět (Řím 12, 2). Tito pastýři kladou ducha tohoto světa za vzor i svému stádu a uklidňují svědomí lidí, že mohou klidně žít v rozporu s Boží vůlí, jež byla jasně vyjádřena šestým přikázáním a principem nerozlučitelnosti manželství.

Mary Wagnerové hrozí 18 měsíců ve vězení

TORONTO, 16. ledna 2017 (LifeSiteNews) — Státní zástupce provincie Ontario žádá pro Mary Wagnerovou trest odnětí svobody v délce 18 měsíců za to, že se snažila zachraňovat ženy a nenarozené děti před násilím potratu. Wagnerová, která za obhajobu života už strávila ve vězení čtyři a půl roku, byla zatčena 12. prosince loňského roku na potratové klinice v Bloor West Village v Torontu, když vstoupila do čekárny s úmyslem rozdávat růže a přesvědčovat ženy, aby své děti nezabíjely.

„Je to recidivistka,“ řekla státní zástupkyně Tania Monteirová soudci Ramezovi Khawlymu při předběžném líčení minulý pátek. „Je třeba jí dát ponaučení, aby s tím přestala.“

Jednačtyřicetiletá obhájkyně života odmítá podepsat podmínky kauce, v nichž se po ní požaduje, aby nevstupovala do zařízení provádějících potraty. Monteirová argumentovala tím, že Wagnerová zůstává ve vazbě z vlastního rozhodnutí, a proto nemá nárok na rychlejší projednání věci, jak je zvykem u obžalovaných, kterým je zamítnuto propuštění na kauci a zůstávají ve vězení až do rozsudku. Soudce Khawly však poukázal na to, že kdyby se s Wagnerovou zacházelo, jako by byla stíhána na svobodě, přicházel by v úvahu termín nejdřív v srpnu, „a teď je leden“. I přes protesty Monteirové se rozhodl případ Wagnerové urychlit a termín hlavního líčení ve věci trojnásobného porušení podmínky stanovil na 25.-26. května.

Rozhlédnutí 2017/01/15

Sv. Anežka Římská

Vítám Vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevřela druhá neděle po Zjevení Páně.

Další nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: Marcel I. (po 16.), sv. Antonín Veliký (17.), Nastolení sv. Petra v Římě (st 18.), sv. Fabián a Šebestián (pá 20.) a sv. Anežka Římská (so 21.)

Další týden otevře třetí neděle po Zjevení Páně.

Pamatujte na Oktáv jednoty s Petrovým stolcem (začne ve st 18.)

Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami od papeže a jeho patolízalů a dál hájili Kristovo učení. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy i kardinály, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl.

„Nejhorší chvíle v historii“ Planned Parenthood

Paul Ryan

Aciprensa , 9. ledna 2017; LifeSiteNews, 6. ledna 2017

Planned Parenthood Action Fund, politická frakce mezinárodní propotratové organizace Planned Parethood, tvrdí v e-mailu zaslaném svým příznivcům, že složením přísahy nových členů Kongresu USA 3. ledna 2017 nastaly organizaci Planned Parethood nejnebezpečnější chvíle za její více než stoletou historii.

„Dnes skládá přísahu nový Kongres, což znamená, že vstupujeme do nejnebezpečnějších okamžiků v dějinách Planned Parenthood, a to už něco znamená, vezmeme-li v úvahu obrovské výzvy, jimž naše organizace za posledních sto let čelila,“ uvádí se v e-mailu.

Mezi nově zvolenými členy Sněmovny reprezentantů, kde má většinu Republikánská strana, jsou i čelní představitelé hnutí pro život včetně znovuzvoleného předsedy Sněmovny reprezentantů Paula Ryana. Již 5. ledna Ryan prohlásil, že zastaví financování Planned Parenthood. Příslušný návrh byl v Kongresu USA schválen již na počátku roku 2016, prezident Barack Obama ho však vetoval. Nově zvolený prezident Donald Trump, který se 20. ledna ujme úřadu, ve volební kampani slíbil, že financování nadnárodní propotratové organizace z peněz amerických daňových poplatníků ukončí.

Synovi Salmána Tasíra hrozí smrt za vánoční přání Asii Bibi

Aciprensa, 4. ledna 2017

Šán Tasír je synem Salmána Tasíra, paňdžábského guvernéra, jehož zavraždil jeho osobní strážce za to, že veřejně hájil Asii Bibi proti pákistánským zákonům o rouhání. Nedávno se zachoval stejně jako jeho otec.

Zdálo se, že tato hanebná vražda umlčí jakoukoli veřejnou podporu Asie Bibi i kritiku zákona. Šán však nejenže nemlčel, nýbrž popřál Asii Bibi k Vánocům videem, v němž nadto pákistánský zákon proti rouhání kritizuje. Zanedlouho se i on stal cílem radikálů.

Všechno začalo na Boží hod. Šán natočil video, v němž popřál k Vánocům všem křesťanům v Pákistánu a obzvlášť Asii Bibi, a sdílel ho na sociálních sítích. Rovněž v něm zkritizoval zvrácené používání zákonů o rouhání (které označil za nelidské) k umlčování náboženských menšin a vyjádřil solidaritu s Asií Bibi a Nabílem Masíhem, dalším mladým křesťanem uvězněným ze stejných důvodů.

Rozhlédnutí 2017/01/09

Vítám Vás u dalšího rozhlédnutí. Bohužel, chřipková epidemie tomu chtěla, že i toto bude bez ještě bez zpráv a odkazů. Tento týden otevřel svátek Svaté rodiny.

Další nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne: Křest Páně (pá 13.) a sv. Hilarius z Poitiers a bl. Odorik z Pordenone (so 14.)

Další týden otevře druhá neděle po Zjevení Páně.

Modleme se za Církev a všechny její děti, aby pevny ve víře přežily tento strašný pontifikát, modleme se za papeže Františka. Modleme se za pravověrné kardinály, aby se nenechali zviklat výsměchem a urážkami od papeže a jeho patolízalů a dál hájili Kristovo učení. Modleme se za pravověrné kněze, biskupy i kardinály, aby přes všechno pronásledování a urážení vytrvali na správné cestě a aby jejich počet dál rostl.

Jak dlouho ještě…?

PhDr. Radomír Malý

Dómská farnost sv. Štěpána ve Vídni vydává svůj časopis zvaný Pfarrblätter (Farské listy). Tam jistá „profesorka“ biblistiky Regina Polak ve vánočním vydání napsala doslova: „Představa Vtělení Boha do lůna Marie je heretická. Bůh se nikdy nemůže vtělit a vzít na sebe lidskou podobu. Bůh jako Ježíš-Dítě je pověra, která pochází z helénistických antických mystérií.“ Tato nehoráznost, za niž by se nemusel stydět žádný ateistický agitátor komunistické éry, může klidně vyjít v oficiálním farním, dokonce katedrálním časopise, aniž to vzbudilo příslušnou reakci zodpovědných osob v Církvi.

„Quo usque tandem…?“ „Jak dlouho ještě budeš Catilino pokoušet naši trpělivost?“ Klasická otázka Ciceronova z jeho řeči proti vzbouřenci Catilinovi se tak musí nutně stát otázkou nejen tradičních, ale vůbec všech konzervativních katolíků, jimž jsou drahé alespoň nejzákladnější principy zjevené pravdy Kristovy. Drzost neomodernistů uvnitř Katolické církve, pro něž se postupně vžívá u nás označení „Koncilní humanistická sekta“ (KHS), se již neomezuje pouze na kaceřování zastánců tradiční mše sv. a odpůrců bezbřehého ekumenismu a dialogu, ale rozšiřuje se postupně na všechny, kteří věří tomu, co bylo v Církvi ve smyslu definice sv. Vincence z Lerina věřeno „vždy, všude a ode všech“. Jedna z nejzákladnějších pravd naší víry, již vyznáváme při mši sv. v Credu, pravda o Vtělení, kterou hlásali apoštolé, velcí učitelé křesťanského starověku i středověku a již definovaly církevní koncily a potvrdili papežové, se náhle v časopise jedné katedrální farnosti, vycházejícím s církevním schválením, stává „herezí“ a „antickou pověrou“.

Domácí církev, tajná zbraň katolicismu

Doba je stále temnější a já se zlobím.

Ano, zlobím, spolu s mnoha dalšími, kteří s rostoucí bolestí a zmatkem sledují, co se s naší Církví děje zevnitř, mnohem tragičtěji než zvenku. Tato zlost však není trpkým, zoufalým vztekem; je to spíš horlivý, nepotlačitelný hněv, který mi horce kypí pod kůží. Snad jde o menší, nedokonalou verzi toho, o čem ráda přemýšlím jako o „hněvu sv. Michaela“, svatém hněvu, který se kdysi vzedmul v nebi ve vášnivém výkřiku nad roztržkou ohavnosti a zahájil kosmickou bitvu, která pokračuje stále. Kdo jako Bůh?

Musíme uznat, že, slovy autora katolických bestsellerů Michaela D. O’Briena v jeho prvním románu Father Elijah [1], „Církev krvácí z mnoha ran“. Ti z nás, kdo lnou ke katolické víře a uchovávají si ji v její nejtradičnější, zbožné a neochvějně pravověrné podobě, i když napadané a podkopávané – stručně řečeno ti z nás, kdo chováme v úctě tradiční Mši sv. a tuto úctu se snažíme prožívat i ve své každodennosti – zjišťujeme, že je bohužel snazší vidět rány, z nichž prýští tmavá krev, než zahlédnout byť malý kousíček živé, zdravé kůže vyzařující světlo a pravdu.