Illinoiský biskup zakázal propotratovým zákonodárcům přistupovat ke svatému přijímání

Biskup Paprocki

SPRINGFIELD, Illinois, 6. června 2019 (LifeSiteNews) ― Biskup Thomas John Paprocki ze Springfieldu v americkém státě Illinois rozhodl, že členové zákonodárného sboru státu, kteří podporují schválení nového illinoiského potratového zákona, nesmějí v jeho diecézi přistupovat ke svatému přijímání, a kněžím výslovně zakázal podat svaté přijímání jak předsedovi Senátu, tak předsedovi Sněmovny.

„V souladu s kánonem 915 Kodexu kanonického práva … nebudou v diecézi Springfield v Illinois připuštěni ke svatému přijímání předseda Senátu státu Illinois John Cullerton a předseda Sněmovny Michael J. Madigan, kteří umožnili schválení zákona o potratu z roku 2017 (sněmovní předloha č. 40) a zákona o reprodukčním zdraví z roku 2019 (předloha Senátu č. 25), protože zatvrzele setrvávají v podpoře odporného zločinu a velmi těžkého hříchu potratu. Dokazuje to vliv, který uplatňovali ve svých vedoucích funkcích, i jejich opakovaná hlasování a neústupná veřejná podpora práva na potrat v dlouhém časovém období,“ napsal Paprocki v prohlášení z 2. června 2019.

„Tyto osoby mohou být ke svatému přijímání znovu připuštěny teprve tehdy, až se z těchto těžkých hříchů budou skutečně kát a nadto poskytnou vhodné zadostiučinění za škody a pohoršení, nebo to přinejmenším vážně přislíbí, podle mého úsudku nebo úsudku jejich diecézního biskupa po konzultaci se mnou nebo mým nástupcem,“ pokračuje prohlášení.

Argentinský lékař odsouzen za neprovedení pozdního potratu

22. května 2019 (LifeSiteNews) – Argentinský lékař byl shledán vinným ze zanedbání povinností státního zaměstnance, protože odmítl provést legální pozdní potrat ženě ve 23. týdnu těhotenství.

Dr. Leandrovi Rodriguezi Lastrovi, stíhanému v argentinském městě Cipoletti za „násilí v porodnictví“, bude v nadcházejících dnech vyměřen trest při zvláštním jednání trestního soudu v Cipoletti. Dr. Rodriguez Lastra může dostat podmíněný trest odnětí svobody až na dva roky, což by znamenalo, že při dalším odepření potratu by šel okamžitě do vězení. Rovněž mu hrozí vymazání z rejstříku lékařů s licencí, což by se rovnalo ztrátě zaměstnání. Soud rozhodl 21. května, že porušil zákon o potratech tím, že „nekonal“, a je za to trestně odpovědný.

„Jednal bych stejně, protože nezatížím své svědomí smrtí žádného dítěte,“ řekl lékař portálu InfoBae před procesem. Popsal hrůzu pozdního potratu a prohlásil, že by se vždy snažil „zachránit oba životy“, tedy život matky i dítěte.

Rodriguez Lastra při čtení rozsudku držel za ruku svou manželku. Novinářům řekl, že je stále přesvědčen o své nevině a odsuzující výrok neočekával. Uvedl, že se proti rozsudku odvolá. Jak rovněž řekl v rozhovoru po svém odsouzení, velice by si přál hovořit se ženou, jíž se případ týkal, a vždy k tomu byl ochoten.

Zákony připouštějící v některých případech potrat jsou mravně závadné

Poznámka překladatelky a šéfredaktora: Nedávno vzbudil pozornost českých obhájců života rozhovor s předsedou Hnutí pro život Radimem Ucháčem v Konzervativních novinách, z něhož vyplývá, že Hnutí pro život změnilo názor, neboť „zakázat potraty není naším [HPŽ] cílem“. Pro všechny, kdo si stejně jako my myslí, že legislativní zákaz potratů cílem být musí, jsme se rozhodli uveřejnit následující článek. Jakkoli se analýza v něm uvedená týká konkrétního zákona jednoho státu USA, jeho argumentace má obecnou platnost a může být užitečná i nám.

ANALÝZA

20. března 2019 (LifeSiteNews) – Toto je třetí ze série článků varujících hnutí pro život před nebezpečími kompromisů v otázce potratu.

V prvním článku vydaném v roce 2015 (https://www.lifesitenews.com/opinion/four-reasons-why-i-cant-support-the-20-week-abortion-ban-and-you-shouldnt-e) jsem shrnul logické omyly nejběžnějších výjimek, které bývají obsaženy v prolife návrzích zákonů. Jde o výjimky, které dovolují potrat v určitých situacích a v určitých fázích vývoje dítěte. Druhý článek z roku 2017 (https://www.lifesitenews.com/opinion/20-week-abortion-ban-is-a-compromise-with-no-chance-of-passing ) se hlouběji zabýval pomýlenou politickou strategií prolife legislativy, která tyto výjimky obsahuje. V tomto článku se budu podrobněji věnovat mravním důvodům, proč zastánci života nemohou podporovat zákony, jako je návrh zákona státu Georgia zakazující potrat dětí, kterým již tluče srdce, avšak dovolující zabíjení dětí počatých při znásilnění, při vágně definovaném ohrožení „zdraví“ matky a při postižení nenarozeného dítěte.

Aby to tedy bylo zcela jasné, georgijský zákon má tři znepokojující paragrafy:

Žádný potrat se nepovoluje a nebude proveden … kromě případů, kdy:

1. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku hrozí medicínsky závažný stav*.

2. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku je těhotenství z lékařského hlediska marné**.

3. Těhotenství je důsledkem znásilnění nebo incestu.

* Georgijský zákon definuje „medicínsky závažný stav“ jako vážné fyzické poškození nebo smrt matky. Problémem zde je to, že úmyslné zabití dítěte není nikdy z lékařského hlediska nutné. Zákon má však dovolit léčbu matky způsobem, který může dítě nepřímo poškodit v důsledku poskytnutí nezbytné péče matce.

** Georgijský zákon definuje „těhotenství z lékařského hlediska marné“ tak, že nenarozené dítě má podle opodstatněného lékařského úsudku vážnou a neléčitelnou vrozenou nebo chromozomální anomálii neslučitelnou se životem po narození. Problém zde spočívá v tom, že soud nad životem a smrtí se ponechává na lékařích, kteří mají propotratové smýšlení a téměř vždy pokládají genetická postižení za „neslučitelná“ se životem.

Tuto mravní analýzu bych rád začal konstatováním, že můj nesouhlas s návrhem zákona státu Georgia zakazujícím potraty dětí, jimž tluče srdce, neznamená odsouzení motivace jeho zastánců. I já jsem upadal do pokušení kompromisu v zásadní věci v zájmu zvýšení šance na vítězství či, jak si mezi sebou říkáme, „v zájmu záchrany alespoň některých dětí, když už nemůžeme zachránit všechny“.

Jako králík před hadem

Přiznám se, že téma zneužívání dětí a mládeže kněžími mi už jde totálně na nervy. Není snad dne, kdy by se v mainstreamových médiích neobjevilo. A nejen v profánních sdělovacích prostředcích, ale i v církevních. Jako by neexistovala jiná závažná témata: správná katecheze, pravověrná nauka, hereze veřejně hlásané na církevních školách, ochrana nenarozeného života, nerozlučitelnost manželství atd. Jako by zneužívání bylo prioritním tématem na věky věků.

Přitom Katolická církev má možnost utnout toto nechutné praní špinavého prádla adekvátní údernou reakcí. Existují sice správná vyjádření některých biskupů, mimo jiné u nás kardinála Duky nebo pastýřský list arcibiskupa Graubnera, jenže chce to ještě něco navíc. Totálním zklamáním byl pro mne pastýřský list polského episkopátu. Ačkoliv z celkového počtu pár tisíc odsouzených pachatelů sexuálního násilí v Polsku jsou jen dva kněží, a dalších podezřelých od r. 1990 je necelých 400, což nepředstavuje ani jedno procento ze 40 tisíc duchovních osob, episkopát padl na kolena před režisérem Sekielským, jenž natočil manipulativní škvár nazvaný „Nikomu o tom neříkej“, kde líčí údajný psychický nátlak na oběti zneužívání, aby mlčeli. Polský episkopát zaujal roli králíka před hadem. Ztuhl leknutím a není schopen žádné obrany. Had toho využije, aby králíka sežral, což dokazují odmítavé, ne-li přímo sarkastické reakce profánních médií na tento pastýřský list. A zdaleka to není jen polský fenomén, nýbrž celocírkevní.

Zásadní chybou, které se obecně dopouštějí u tohoto tématu církevní hodnostáři, je předpokládat u protikatolických žurnalistů upřímnou vůli pomoci obětem a pravdě. To je nesmysl. Ze strany biskupů bych naopak očekával, že obviní tyto pisálky z pokrytectví. Kdyby jim šlo skutečně o oběti, tak si nebudou všímat pouze kauz zneužívání duchovenstvem, ale zaměří se na tento jev celospolečensky. Proč se pořád zabývají jenom zneužíváním v Katolické církvi, ale tytéž kauzy v rozbitých rodinách, kde se tohoto zvěrstva dopouštějí otčímové nebo partneři matek, které ony střídají jako ponožky, jsou pro ně tabu? Proč nezveřejní fakta zneužívání ze strany učitelů, lékařů, sportovních trenérů apod.? Nedávno vyšlo najevo, že v USA během posledních let 8 tisíc skautských vedoucích (mužů) zneužilo cca 12 tisíc nezletilých chlapců (publikoval www.katholisches.info), proč o tom v mainstreamových médiích nepadla ani zmínka? Proč nezazní, že britští anglikáni a němečtí evangelíci mají přinejmenším stejné kostlivce ve skříni ohledně zneužívání jako katolíci? Proč se profánní média věnují tématu zneužívání pouze u katolíků?

Italský ministr pro rodinu podpořil procesí na smír za Gay Pride

ŘÍM, 31. května 2019 (LifeSiteNews) — Italský ministr pro rodinu veřejně podpořil smírné procesí k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, které se konalo v severoitalské Modeně v sobotu 1. června. Cílem procesí je zadostiučinění za „gay pride“, která se v tomto městě odehrála ve stejný den. Ministr Lorenzo Fontana řekl ve videorozhovoru, že s procesím „absolutně souhlasí“. „Jsem rád, že ho pořádáte, a přeji vám hodně štěstí,“ řekl Fontana organizátorům. Portál LifeSiteNews přinesl před akcí interview s Cristianem Luglim, jedním z organizátorů procesí.

LifeSite: Cristiano, povězte nám něco o tomto smírném procesí.

Lugli: Veřejné procesí na smír se koná v Modeně v sobotu 1. června v 10.00. Organizuje ho Výbor svatého Geminiána, skupina katolických věřících z Modeny a Reggio-Emilia, která se svěřila do ochrany patrona města svatého Geminiána, modenského biskupa ze 4. století. Smírné procesí se koná ve stejný den jako modenská „gay pride“.

V čele procesí bude nesen velký krucifix. Budeme se modlit růženec, zpívat latinské litanie ke všem svatým a modlit se smírnou modlitbu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu papeže Pia XI. Rovněž budou čteny úryvky z encykliky Pia XI. Miserentissimus Redemptor o smíru, jímž jsme všichni povinni Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Jsme přesvědčeni, že „gay pride“ je velmi vážným skutkem proti Bohu, proti Panně Marii a svatým, protože se snaží převrátit přirozený řád, který si přeje sám Bůh. Je to veřejný hřích proti přirozenosti a magisterium Církve učí, že zjevný veřejný hřích vyžaduje veřejný úkon smíru. To je také účelem procesí.

Akce v červnu 2019

Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během června 2019. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy (mimo dnů v případném oktávu) + svátky zvláště významné u nás či pro nás.

Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem (duseahvezdy@centrum.cz), rád seznam doplním.

Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete na stránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu či Ligy pár páru.

Mexický arcibiskup stíhán za „nenávistný projev“

Arcibiskup Cabrero Romero

MEXICO CITY, 23. května 2019 (LifeSiteNews) — Arcibiskupa Jesúse Carlose Cabrera Romera ze San Luis Potosí ve středním Mexiku udal LGBT aktivista za „nenávistný projev“, totiž za hlásání katolické nauky o homosexualitě a posvátnosti manželství. Paul Ibarra, který řídí organizaci Red de Diversificadores Sociales v San Luis Potosí, podal na arcibiskupa stížnost Úřadu pro náboženské záležitosti při mexickém federálním ministerstvu vnitra. Ibarra žádá, aby se arcibiskup Cabrero veřejně omluvil a svá prohlášení odvolal, a pokud tak neučiní, aby dostal důtku či dokonce peněžitý trest.

List La Razón citoval Ibarrova slova: „Arcibiskup pokračuje v homofobních výrocích a v těchto případech vidíme všude, že když se Církev staví do opozice [proti redefinování manželství], dojde k dalšímu řetězci akcí, nejprve k výhrůžkám a potom k násilí, a do takových extrémů to nechceme nechat zajít.“

Křesťané jsou zrozeni k boji: neutíkejte před tímto povoláním

Žádné odsouzení v celém Písmu, nic o plamenech pekelných, ani o červu, který neumírá, nezní mému sluchu tak strašně jako to, co náš Pán říká ochočené církvi, církvi bezbřehé tolerance, církvi ochutnavačů vína, církvi přátelských interview, církvi snižování laťky, církvi slepých vedoucích slepé – církvi v Laodiceji: „Protože jsi vlažný, ani studený, ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“

Vážně jsme přesvědčeni, že také naši spoluobčané nevyplivnou vlažné ze svých úst? Kdy si Církev získala přátele tím, že o to usilovala? Kdy lidské ohledy způsobily obrácení lidských srdcí od sebe samotných k Bohu? Když na prvním místě uvažujeme o tom, co si myslí jiní, nepřevracíme tím Ježíšovo přikázání a neříkáme, „hledejme nejprve věci tohoto světa a Boží království nám bude přidáno“?

Vidím, jak za mého života bláznovství nemravnosti a popírání Boha s ohromující rychlostí smetá a rozbíjí poslední ubohé hráze, které vybudoval kdysi křesťanský lid. Úděsné věci se oslavují a vnucují zranitelným dětem. Základní společenství rodiny je jako cihla plná děr a rozpadající se v prach. Stát, oděný směšným hávem demokracie a souhlasu lidu, se navrací na svůj pradávný trůn. Podle vodičů jeho loutek-služebníků jediného božstva neexistuje absolutně nic, co by se mohlo vymykat jejich pravomoci.

Nejsem Tertulián, soptící odporem nad svým starým pohanstvím a klasickým vzděláním. Nejsem povahou bojovník. Proto se musím stát bojovníkem z milosti, potvrzené Duchem svatým, protože jak píše papež Lev XIII. v encyklice Sapientiae christianae (1890), „křesťan je zrozen k boji“.

Obrana katolických blogů

Poznámka překladatelky: Prosím laskavé čtenáře, aby si místo OnePeterFive do následujícího textu dosadili Duše a hvězdy.

Někteří lidé za současné krize v Církvi kritizují ty, kdo odhalují pravdu. Tvrdí, že je lepší žít dobrým katolickým životem, jak nejlépe to jde, a veškeré zprávy ignorovat. „Lépe nevědět,“ říkají třeba. „Kdo se moc ptá, moc se dozví.“ Zapomínají však na to, že žít dobrým katolickým životem nebo se informovaně rozhodovat, kam máme chodit na mši, komu máme naslouchat a jaké modlitby se máme modlit, je bez lidí, kteří odhalují pravdu, nemožné. V zásadě jde o obdobu tvrzení: „Nebylo by lepší prostě nevědět, co je hřích? Pak bychom za něj nebyli odpovědní.“ A i když někdo skutečně vede svatý katolický život, jiní možná ne, a ti stále potřebují pomoc.

Někteří lidé pravdu už našli a žijí ve společenství, které ji miluje. Ti, kdo mají to štěstí, že jejich farnost je silně pravověrná, jako ta, do níž patřím já, možná nepotřebují duchovní rady nebo bystré články na blogu, jako je OnePeterFive, aby vedli dobrý katolický život. Je však smutnou skutečností, že většina katolíků pravdu dosud neobjevila.

Kolik katolíků v pátek činí skutky pokání formou zdrženlivosti od masa nebo jinak? Kolik katolíků ví, že „svoboda vyznání“ je špatná? Kolik katolíků ví, že trest smrti je legitimní? Skutečnost je taková, že mnozí katolíci potřebují pravdu a je důležité, aby se k nim dostala.

Ve světě, kde jsou informace nesmírně snadno dostupné, má blud mnohem více prostoru, a proto je třeba dát mnohem více prostoru i pravdě. Jestliže blogy jako OnePeterFive přinášejí zprávy o tom, co dělá papež, i když to je špatné, mají k tomu důvod. Existuje mnoho špatných blogů, z nichž některé nepochybně šíří lži, ale nemůžeme šmahem odsoudit všechny. Čím více je zla, tím víc dobra se musí stavět proti němu; čím více nactiutrhačných zpráv, tím víc pravdivých jim musí klást odpor.

Kněz v Nizozemí odvolán – za „protihomosexuální“ kázání?

10. května 2019 (LifeSiteNews) — Otec Marc Massaer k 1. červenci opustí svou farnost v nizozemské diecézi ’s-Hertogenbosch. Jeho odvolání mnozí pokládají za důsledek důrazného kázání, které měl 26. prosince loňského roku a v němž mluvil proti genderové ideologii a stejnopohlavním svazkům. P. Massaer zveřejnil zprávu o svém odchodu na webových stránkách farnosti 7. května a vysvětlil, že přijal návrh biskupa de Korteho, aby farnost svatého Kryštofa v městečku West Maas en Waal v krátké době opustil. Jeho nové působiště dosud není známo.

Třebaže sám kněz souvislost svého odstranění s „kontroverzním“ (z pohledu holandského mainstreamu) kázáním nezdůrazňoval, jisté je, že má za sebou období sporů ve svými farníky, příslušníky osmi bývalých katolických farností, které osm uplynulých let vedl sám, neboť z nich v důsledku úbytku kněží i věřících v kdysi silně katolickém jižním Nizozemsku byla vytvořena jedna „superfarnost“.

Projevy nepřátelství začaly po „druhém svátku vánočním“, jak se mu říká v Holandsku. Je to den pracovního volna, kdy mnoho nominálních katolíků, kteří jinak přicházejí do kostela jen zřídka, má ve zvyku chodit na mši. P. Massaer sloužil mši v jednom ze svých osmi kostelů, ve Walenu.