Britští lékaři chtěli postiženou ženu přinutit k potratu

24. června 2019 (Society for the Protection of Unborn Children) – „Ohavnost, která by měla šokovat každého myslícího člověka.“

Britská Národní zdravotní služba minulý týden požádala soud, aby povolil potrat u mentálně postižené ženy ve 22. týdnu těhotenství, přestože její matka se chce o dítě postarat. Jde o další strašlivé zneužití moci ze strany zdravotníků. Soudkyně Lievenová žádosti vyhověla a nařídila provedení potratu.

„V nejlepším zájmu“ pacientky
Advokátka nemocnice Fiona Patersonová uvedla, že lékaři, kteří o ženu se „středně závažnou“ mentální zaostalostí a afektivní poruchou ve věku mezi 20 a 30 lety pečují, jsou přesvědčeni, že potrat je v jejím nejlepším zájmu. „Její ošetřující lékaři se domnívají, že po zvážení všech pro a proti je ukončení [těhotenství] v jejím nejlepším zájmu,“ napsala v odůvodnění žádosti. „Obecně řečeno se domnívají, že v důsledku mentální zaostalosti by těžce snášela porod a rekonvalescence po císařském řezu by pro ni byla náročná. Jsou toho názoru, že ze ztráty těhotenství se zotaví snadněji než ze ztráty dítěte, pokud by jí bylo odebráno. Rovněž mají za to, že v případě pokračování v těhotenství je pacientka ve zvýšeném nebezpečí vzniku psychózy.“

„Nesmírný zásah“
„Jsem si intenzivně vědoma skutečnosti, že jde o nesmírný zásah ze strany státu, jestliže nařídí ukončení [těhotenství], když se zdá, že si to žena nepřeje,“ uvedla soudkyně v rozsudku. „Musím jednat v jejím nejlepším zájmu, nikoli podle toho, co si o ukončení těhotenství myslí společnost.“ Soudkyně se dále vyjádřila, že žena nemá ponětí, „co znamená mít dítě“ a dodala: „Myslím, že by si přála mít dítě, tak jako by toužila po hezké panence.“

„Není to skutečné dítě“
Matka těhotné, nigerijská katolička a profesí porodní asistentka, řekla, že se o dítě postará, a proti rozsudku se odvolala. Soudkyně Lievenová však tuto možnost odmítla a prohlásila, že by podle ní žena trpěla více, kdyby jí dítě bylo odebráno, než bude-li těhotenství ukončeno. „Myslím, že by pro ni bylo větší trauma, kdyby jí dítě bylo odebráno. V té fázi by to už bylo skutečné dítě.“ Soudkyně dodala: „Těhotenství je pro ni sice skutečné, ale není to dítě mimo její tělo, kterého by se mohla dotknout.“ Sociální pracovnice, která těhotnou zastupuje, nesouhlasila s tím, že je potrat v ženině zájmu, a její právníci prohlásili, že neexistuje důkaz, který by to prokazoval.

Tzv. ekumenismus na příkladu Mariánského sloupu

Ten ubohý farář vůbec  nepochopil, že ekumenismus je tu proto, aby degradoval katolíky, a nikoliv aby přibližoval vzdálené bratry.

Luis Miguel Boullón.

Jednou z mála pozitivních věcí na celém sporu o obnovu Mariánského sloupu je, že ukazuje, kdo je kdo. Někteří věřící s menším přehledem jsou dnes překvapeni, když tu vedle sebe pochoduje podivná skvadra odpůrců, kde vedle sebe můžeme vidět komunisty, sociální demokraty, zelené, piráty, Procházkovou a některé prominentní členy ODS…

Pan Zahradil tvrdí, že je jen konzistentní, v čemž má v jistém smyslu  pravdu – má za sebou dlouhou historii coby militantní ateista a politik patologicky nenávidící křesťany a křesťanství (někteří naivkové se diví, že ho spojenectví s PiS v europarlamentu ani trochu nenapravilo – nu, to se prostě zas až tak často nestává). Pro Zahradila je boj proti křesťanství dokonce důležitější téma než deklarovaný eurorealismus a obhajoba práv národních států. Kdo ho podrobněji sleduje, si ovšem nemůže nevšimnout jisté taktičnosti, kdy Zahradil upozaďuje tyto své názory před volbami a naopak zcela volnou uzdu jim naplno popouští po volbách (jde to tak daleko, že po volbách klidně hlasuje v europarlamentu i pro rezoluce vlamující se do sfér národních států, které před volbami zuřivě hájí – stačí aby obsahovaly nějaké „dobré protikřesťanské“ pasáže, jako je např. podpora potratů etc.)  Bylo by zajímavé vidět, co by se dálo  a jak by se (ne)angažoval, kdyby se současné vyostření kauzy odehrálo o čtvrt roku dříve, před eurovolbami…

Civilizovaný člověk se vrací k barbarství… a katoličtí představitelé ho nevolají k nápravě

Historii vytvářejí svobodné lidské bytosti pod pohledem svrchovaně svobodného Boha, a proto se dějiny nedrží striktního a neměnného vzorce. Temné noci lidských dějin, období invazí, válek, moru, vzpoury mohou trvat mnohem déle než zima v přírodě a dlouhé dny náboženské horlivosti a kulturního rozkvětu mohou plynout dlouho s výjimečnou krásou, avšak v každém případě dříve nebo později den vystřídá noc a noc přejde v den. Neexistuje trvalý den ani nekonečná noc. Věčný den je vlastností nebe, věčná noc pekla.

C. S. Lewis napsal:

„Jedním z nejnebezpečnějších omylů je to, že civilizace musí automaticky růst a šířit se. Dějiny nás učí opak: civilizace je vzácnost, jíž je obtížné dosáhnout a snadno se ztrácí. Normální stav lidstva je barbarství, tak jako normálním povrchem planety je slaná voda. Souš se jeví velká v naší představivosti a civilizace v dějepisných knihách jen proto, že moře a divošství jsou pro nás méně zajímavé.“

Lidé obeznámení s novověkými dějinami Církve – pro něž, jak doložil Roberto de Mattei, jsou v mnoha směrech charakteristické tři symbolické letopočty, 1517 (počátek protestantské vzpoury), 1717 (založení první zednářské lóže) a 1917 (bolševická revoluce) – mohou pozorovat stále se prodlužující, sestupující temnotu, která zakrývá krásu Kristovy Snoubenky na zemi, jako by ji měla nakonec zadusit.

Světla jedno po druhém zhasínají – ať to má podobu celonárodního odpadlictví jako v Německu či Anglii, protináboženských revolucí a státní brutality jako ve Francii a Rusku, nebo dusivého komfortu světa hypnotizovaného technikou či vlků, kteří pasou ovce, a ovcí, které bloudí nocí. V éře Druhého vatikánského koncilu nakonec v Církvi nastala zima, jakou nikdy dřív nepoznala.

Třetí žaloba proti křesťanskému pekaři

11. června 2019 (LifeSiteNews) – Řeči LGBT hnutí o toleranci nikdy nebyly míněny vážně: Mají plně v úmyslu získat kulturní dominanci a pak se snažit „trestat“ lidi, kteří se veřejně postaví proti nim, a rozdrtit ty, kdo se jejich programu odmítají účastnit. Proto aktivně vyhledávají květináře, fotografy a pekaře, kteří s nimi nesouhlasí: potřebují totiž vytvořit odstrašující příklady, aby nás ostatní varovali, že pokud se nepodřídíme jejich pokračující transformaci národa, skončí naše hlavy nabodnuté na kopí.

Nejvýznačnějším dokladem toho je případ coloradského pekaře Jacka Phillipse z firmy Masterpiece Cakeshop, který se v jejich hledáčku bohužel ocitl už potřetí.

Možná si vzpomenete, že když Jacka Phillipse coloradská Komise pro občanská práva potrestala za to, že kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítnul upéct „svatební“ dort na stejnopohlavní „svatbu“, probojoval se až k Nejvyššímu soudu USA. Nejvyšší soud po několikaleté bitvě rozhodl v případu Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission poměrem hlasů 7:2, že Komise porušila Phillipsovo právo na svobodné uplatňování víry tím, že ve svém rozhodnutí znevažovala jeho náboženství.

On musí kralovat!

Božítělové průvody jsou dnes svědomitě zachovávány pouze u tradičních komunit tridentského ritu (upozorňuji v Brně na Faměrově náměstí ve čtvrtek 20.6. v 10 hod.). Ve farnostech NOM jen tu a tam, většinou je nahrazuje adorace před Sanctissimem (někde už ani to ne). Podle některých heterodoxních katolíků jsou Božítělové průvody triumfalismem, světskou parádou, analogií ke komunistickým prvním májům a manifestacím k výročí říjnové revoluce.

Pamatuji si živě na dobu, kdy se s Velebnou svátostí chodilo přes celé město nebo vesnici. Navzdory kruté perzekuci Katolické církve se průvody se Sanctissimem v celé řadě měst a vesnic i v 50. letech konaly, až v r. 1959 byly definitivně zakázány. Srovnávat je s profánními slavnostmi politicko-ideologického charakteru je absurdní.

Promiňte mi trošičku nostalgie. Co jsme se ještě v dětském věku natěšili na Božítělový průvod, nemohouce se dočkat! A nepodlehli jsme ani lákadlům ve formě různých zábavních atrakcí pořádaných Pionýrem a Svazem mládeže právě proto, aby nás odvedly od účasti. A s jakou radostí jsme ještě v předškolním věku recitovali spolu s rodiči naivní modlitbičku „Andělíčku, můj strážníčku, zejtra bude Boží Tělo, dej nám při něm dobré nohy, a aby nám nepršelo….“

Illinoiský biskup zakázal propotratovým zákonodárcům přistupovat ke svatému přijímání

Biskup Paprocki

SPRINGFIELD, Illinois, 6. června 2019 (LifeSiteNews) ― Biskup Thomas John Paprocki ze Springfieldu v americkém státě Illinois rozhodl, že členové zákonodárného sboru státu, kteří podporují schválení nového illinoiského potratového zákona, nesmějí v jeho diecézi přistupovat ke svatému přijímání, a kněžím výslovně zakázal podat svaté přijímání jak předsedovi Senátu, tak předsedovi Sněmovny.

„V souladu s kánonem 915 Kodexu kanonického práva … nebudou v diecézi Springfield v Illinois připuštěni ke svatému přijímání předseda Senátu státu Illinois John Cullerton a předseda Sněmovny Michael J. Madigan, kteří umožnili schválení zákona o potratu z roku 2017 (sněmovní předloha č. 40) a zákona o reprodukčním zdraví z roku 2019 (předloha Senátu č. 25), protože zatvrzele setrvávají v podpoře odporného zločinu a velmi těžkého hříchu potratu. Dokazuje to vliv, který uplatňovali ve svých vedoucích funkcích, i jejich opakovaná hlasování a neústupná veřejná podpora práva na potrat v dlouhém časovém období,“ napsal Paprocki v prohlášení z 2. června 2019.

„Tyto osoby mohou být ke svatému přijímání znovu připuštěny teprve tehdy, až se z těchto těžkých hříchů budou skutečně kát a nadto poskytnou vhodné zadostiučinění za škody a pohoršení, nebo to přinejmenším vážně přislíbí, podle mého úsudku nebo úsudku jejich diecézního biskupa po konzultaci se mnou nebo mým nástupcem,“ pokračuje prohlášení.

Argentinský lékař odsouzen za neprovedení pozdního potratu

22. května 2019 (LifeSiteNews) – Argentinský lékař byl shledán vinným ze zanedbání povinností státního zaměstnance, protože odmítl provést legální pozdní potrat ženě ve 23. týdnu těhotenství.

Dr. Leandrovi Rodriguezi Lastrovi, stíhanému v argentinském městě Cipoletti za „násilí v porodnictví“, bude v nadcházejících dnech vyměřen trest při zvláštním jednání trestního soudu v Cipoletti. Dr. Rodriguez Lastra může dostat podmíněný trest odnětí svobody až na dva roky, což by znamenalo, že při dalším odepření potratu by šel okamžitě do vězení. Rovněž mu hrozí vymazání z rejstříku lékařů s licencí, což by se rovnalo ztrátě zaměstnání. Soud rozhodl 21. května, že porušil zákon o potratech tím, že „nekonal“, a je za to trestně odpovědný.

„Jednal bych stejně, protože nezatížím své svědomí smrtí žádného dítěte,“ řekl lékař portálu InfoBae před procesem. Popsal hrůzu pozdního potratu a prohlásil, že by se vždy snažil „zachránit oba životy“, tedy život matky i dítěte.

Rodriguez Lastra při čtení rozsudku držel za ruku svou manželku. Novinářům řekl, že je stále přesvědčen o své nevině a odsuzující výrok neočekával. Uvedl, že se proti rozsudku odvolá. Jak rovněž řekl v rozhovoru po svém odsouzení, velice by si přál hovořit se ženou, jíž se případ týkal, a vždy k tomu byl ochoten.

Zákony připouštějící v některých případech potrat jsou mravně závadné

Poznámka překladatelky a šéfredaktora: Nedávno vzbudil pozornost českých obhájců života rozhovor s předsedou Hnutí pro život Radimem Ucháčem v Konzervativních novinách, z něhož vyplývá, že Hnutí pro život změnilo názor, neboť „zakázat potraty není naším [HPŽ] cílem“. Pro všechny, kdo si stejně jako my myslí, že legislativní zákaz potratů cílem být musí, jsme se rozhodli uveřejnit následující článek. Jakkoli se analýza v něm uvedená týká konkrétního zákona jednoho státu USA, jeho argumentace má obecnou platnost a může být užitečná i nám.

ANALÝZA

20. března 2019 (LifeSiteNews) – Toto je třetí ze série článků varujících hnutí pro život před nebezpečími kompromisů v otázce potratu.

V prvním článku vydaném v roce 2015 (https://www.lifesitenews.com/opinion/four-reasons-why-i-cant-support-the-20-week-abortion-ban-and-you-shouldnt-e) jsem shrnul logické omyly nejběžnějších výjimek, které bývají obsaženy v prolife návrzích zákonů. Jde o výjimky, které dovolují potrat v určitých situacích a v určitých fázích vývoje dítěte. Druhý článek z roku 2017 (https://www.lifesitenews.com/opinion/20-week-abortion-ban-is-a-compromise-with-no-chance-of-passing ) se hlouběji zabýval pomýlenou politickou strategií prolife legislativy, která tyto výjimky obsahuje. V tomto článku se budu podrobněji věnovat mravním důvodům, proč zastánci života nemohou podporovat zákony, jako je návrh zákona státu Georgia zakazující potrat dětí, kterým již tluče srdce, avšak dovolující zabíjení dětí počatých při znásilnění, při vágně definovaném ohrožení „zdraví“ matky a při postižení nenarozeného dítěte.

Aby to tedy bylo zcela jasné, georgijský zákon má tři znepokojující paragrafy:

Žádný potrat se nepovoluje a nebude proveden … kromě případů, kdy:

1. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku hrozí medicínsky závažný stav*.

2. Lékař rozhodne, že podle opodstatněného lékařského úsudku je těhotenství z lékařského hlediska marné**.

3. Těhotenství je důsledkem znásilnění nebo incestu.

* Georgijský zákon definuje „medicínsky závažný stav“ jako vážné fyzické poškození nebo smrt matky. Problémem zde je to, že úmyslné zabití dítěte není nikdy z lékařského hlediska nutné. Zákon má však dovolit léčbu matky způsobem, který může dítě nepřímo poškodit v důsledku poskytnutí nezbytné péče matce.

** Georgijský zákon definuje „těhotenství z lékařského hlediska marné“ tak, že nenarozené dítě má podle opodstatněného lékařského úsudku vážnou a neléčitelnou vrozenou nebo chromozomální anomálii neslučitelnou se životem po narození. Problém zde spočívá v tom, že soud nad životem a smrtí se ponechává na lékařích, kteří mají propotratové smýšlení a téměř vždy pokládají genetická postižení za „neslučitelná“ se životem.

Tuto mravní analýzu bych rád začal konstatováním, že můj nesouhlas s návrhem zákona státu Georgia zakazujícím potraty dětí, jimž tluče srdce, neznamená odsouzení motivace jeho zastánců. I já jsem upadal do pokušení kompromisu v zásadní věci v zájmu zvýšení šance na vítězství či, jak si mezi sebou říkáme, „v zájmu záchrany alespoň některých dětí, když už nemůžeme zachránit všechny“.

Jako králík před hadem

Přiznám se, že téma zneužívání dětí a mládeže kněžími mi už jde totálně na nervy. Není snad dne, kdy by se v mainstreamových médiích neobjevilo. A nejen v profánních sdělovacích prostředcích, ale i v církevních. Jako by neexistovala jiná závažná témata: správná katecheze, pravověrná nauka, hereze veřejně hlásané na církevních školách, ochrana nenarozeného života, nerozlučitelnost manželství atd. Jako by zneužívání bylo prioritním tématem na věky věků.

Přitom Katolická církev má možnost utnout toto nechutné praní špinavého prádla adekvátní údernou reakcí. Existují sice správná vyjádření některých biskupů, mimo jiné u nás kardinála Duky nebo pastýřský list arcibiskupa Graubnera, jenže chce to ještě něco navíc. Totálním zklamáním byl pro mne pastýřský list polského episkopátu. Ačkoliv z celkového počtu pár tisíc odsouzených pachatelů sexuálního násilí v Polsku jsou jen dva kněží, a dalších podezřelých od r. 1990 je necelých 400, což nepředstavuje ani jedno procento ze 40 tisíc duchovních osob, episkopát padl na kolena před režisérem Sekielským, jenž natočil manipulativní škvár nazvaný „Nikomu o tom neříkej“, kde líčí údajný psychický nátlak na oběti zneužívání, aby mlčeli. Polský episkopát zaujal roli králíka před hadem. Ztuhl leknutím a není schopen žádné obrany. Had toho využije, aby králíka sežral, což dokazují odmítavé, ne-li přímo sarkastické reakce profánních médií na tento pastýřský list. A zdaleka to není jen polský fenomén, nýbrž celocírkevní.

Zásadní chybou, které se obecně dopouštějí u tohoto tématu církevní hodnostáři, je předpokládat u protikatolických žurnalistů upřímnou vůli pomoci obětem a pravdě. To je nesmysl. Ze strany biskupů bych naopak očekával, že obviní tyto pisálky z pokrytectví. Kdyby jim šlo skutečně o oběti, tak si nebudou všímat pouze kauz zneužívání duchovenstvem, ale zaměří se na tento jev celospolečensky. Proč se pořád zabývají jenom zneužíváním v Katolické církvi, ale tytéž kauzy v rozbitých rodinách, kde se tohoto zvěrstva dopouštějí otčímové nebo partneři matek, které ony střídají jako ponožky, jsou pro ně tabu? Proč nezveřejní fakta zneužívání ze strany učitelů, lékařů, sportovních trenérů apod.? Nedávno vyšlo najevo, že v USA během posledních let 8 tisíc skautských vedoucích (mužů) zneužilo cca 12 tisíc nezletilých chlapců (publikoval www.katholisches.info), proč o tom v mainstreamových médiích nepadla ani zmínka? Proč nezazní, že britští anglikáni a němečtí evangelíci mají přinejmenším stejné kostlivce ve skříni ohledně zneužívání jako katolíci? Proč se profánní média věnují tématu zneužívání pouze u katolíků?

Italský ministr pro rodinu podpořil procesí na smír za Gay Pride

ŘÍM, 31. května 2019 (LifeSiteNews) — Italský ministr pro rodinu veřejně podpořil smírné procesí k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, které se konalo v severoitalské Modeně v sobotu 1. června. Cílem procesí je zadostiučinění za „gay pride“, která se v tomto městě odehrála ve stejný den. Ministr Lorenzo Fontana řekl ve videorozhovoru, že s procesím „absolutně souhlasí“. „Jsem rád, že ho pořádáte, a přeji vám hodně štěstí,“ řekl Fontana organizátorům. Portál LifeSiteNews přinesl před akcí interview s Cristianem Luglim, jedním z organizátorů procesí.

LifeSite: Cristiano, povězte nám něco o tomto smírném procesí.

Lugli: Veřejné procesí na smír se koná v Modeně v sobotu 1. června v 10.00. Organizuje ho Výbor svatého Geminiána, skupina katolických věřících z Modeny a Reggio-Emilia, která se svěřila do ochrany patrona města svatého Geminiána, modenského biskupa ze 4. století. Smírné procesí se koná ve stejný den jako modenská „gay pride“.

V čele procesí bude nesen velký krucifix. Budeme se modlit růženec, zpívat latinské litanie ke všem svatým a modlit se smírnou modlitbu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu papeže Pia XI. Rovněž budou čteny úryvky z encykliky Pia XI. Miserentissimus Redemptor o smíru, jímž jsme všichni povinni Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Jsme přesvědčeni, že „gay pride“ je velmi vážným skutkem proti Bohu, proti Panně Marii a svatým, protože se snaží převrátit přirozený řád, který si přeje sám Bůh. Je to veřejný hřích proti přirozenosti a magisterium Církve učí, že zjevný veřejný hřích vyžaduje veřejný úkon smíru. To je také účelem procesí.