„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (závěr)

JHW: Jedna z věcí, které se dějí, je to, že společnosti, které vakcíny vyrobily, se zajistily proti tomu, aby je nikdo nemohl žalovat. Myslím, že většina lidí o tom ví, ale možná byste se tomu mohla v rychlosti věnovat. Jestliže tedy vakcíny někoho poškodí, zaplatí to daňoví poplatníci, ne firma. Ovšem zisky z jejich výroby mají firmy v každém případě, a měly zisk i z jejich vývoje, protože se žádalo, aby vakcíny byly vyvinuty velmi rychle, a firmy na to dostaly milióny a miliardy dolarů.

PA: Až na financování předem a zmíněnou kosmickou rychlost se takto vyvíjejí všechny vakcíny ve Spojených státech. Všichni výrobci vakcín jsou zajištění proti odpovědnosti za škody způsobené jejich výrobky třetím stranám. Existuje program VICP, Vaccine Injury Compensation Program – program kompenzací za škody způsobené vakcínami, a z toho se řeší všechny nároky. Trochu se tím také zabývám ve své knize. Uvádím některá čísla vycházející ze skutečného počtu hlášených vedlejších účinků, které byly skutečně nahlášeny do VAERS, což je systém hlášení nepříznivých účinků vakcín. Pravděpodobně jich je však hlášených mnohem, mnohem méně, než k nimž dochází ve skutečnosti, protože většina lidí za a) nepomyslí na to, že by měla něco hlásit, za b) nic nehlásí, protože ví, že je nemožné prokázat časovou souvislost, nebo za c) v některých případech je nenapadne, že by to souviselo s vakcínou.

Protože s vakcínami je spojeno nebo možná spojeno mnoho vedlejších účinků, o nichž hovořím ve své knize, je velmi obtížné přesně určit jejich skutečnou chronologii, rozvoj a vznik. V mnoha případech jde o alergické nebo autoimunitní reakce. Vyvolají imunitní reakci divným způsobem. Když se dáte očkovat, nevystavujete se patogenu normální cestou, dostane se vám do organismu přes sval místo ústy. V některých případech dostanete vakcínu proti třem, čtyřem, pěti nebo deseti nemocem současně. Jako dítě jste nikdy neměli spalničky, příušnice, zarděnky, dětskou obrnu, plané neštovice, záškrt, tetanus a černý kašel najednou, ale všechna tato očkování můžete dostat při jedné návštěvě u lékaře.

S určením toho, kolik vedlejších účinků je spojeno s vakcínami obecně, je tedy mnoho problémů. Výrobci vakcín ale nenesou odpovědnost a myslím, že v případě vakcín proti covidu tam bude ještě nějaký druh rozšířené zvláštní ochrany. Když s výrobou něčeho evidentně spěcháte, myslím, že je možné, že byste ještě nějakou odpovědnost mít mohli, byť třeba jako výrobce vakcín obecně. Ale protože teď je nouzová situace, za které jste dostali povolení se do toho pustit a omezit testování… Dnes jsem zjistila, že Moderna žádala hlášení nežádoucích reakcí za sedm dnů. Dále jsem se dozvěděla, že Pfizer už svou skupinu s placebem očkuje skutečnou aktivní vakcínou, protože se považuje za neetické nedat někomu vakcínu proti covidu, když „fungující“ vakcínu máme. O dlouhodobých účincích těchto vakcín tedy už nebudeme mít údaje, protože nebudeme mít skupinu s placebem. Pro mě jako vědkyni je to neuvěřitelné. Z vědeckého hlediska je to podvod, jen tak si říct, že prostě eliminujeme kontrolní skupinu. Úplně ji zrušíme, takže už nemáme způsob, jak určit, jak je tato vakcína bezpečná z dlouhodobého hlediska.

Jsou svátosti odměnou, nebo lékem?

Od neomodernistů v polemice proti nepřipouštění osob v trvalém stavu těžkého hříchu ke sv. přijímání neustále čteme a slyšíme: Svátosti nejsou žádnou sladkou odměnou pana učitele za vzorné chování, svátosti jsou lékem.

Tvrdíme ale my, tradiční katolíci, něco jiného? Nauka Církve je jednoznačná a neměnná. Svátosti jsou nezaslouženým Božím darem hříšnému člověku, který na něj nemá absolutně žádný nárok. A jsou i lékem, svátost křtu, sv. zpovědi, Eucharistie a pomazání nemocných zcela určitě. Lékem nejen pro duši, ale často i pro tělo. Mám osobní zkušenost se sv. zpovědí, že vždycky zakusím nejen úžasný pokoj duše poté, co jsou mi odpuštěny hříchy, ale zároveň zmizí i stresy a napětí, stalo se též několikrát, že došlo po přijetí svátosti pokání i k odstranění mých zdravotních potíží. To se mi někdy stalo i po sv. přijímání.

Ano, svátosti skutečně jsou lékem. Zneužívat ale tuto pravdu k obhajobě života ve hříchu je rouháním. Objasníme to nejlépe na konkrétním příkladě samotného léku. Ten, aby mohl působit, musí se nejprve dostat do těla, většinou to bývá polknutím. Toto „polknutí“ v případě svátosti pokání představují zpytování svědomí, lítost nad hříchy, předsevzetí, vyznání všech těžkých hříchů od poslední zpovědi (lehké hříchy vyznávat nemusím, ale je to velice prospěšné), kněžské rozhřešení a vykonání uloženého pokání. Předsevzetí znamená vůli a pevné rozhodnutí s hříchem skoncovat a nepokračovat v něm. Když jsem získal majetek podvodem, musím s dalším jednáním tohoto druhu radikálně skoncovat a co jsem nabyl okradením jiných, dle možnosti vrátit. Zdravotník, jenž provádí potraty nebo se na nich podílí, musí s tím kategoricky přestat i za cenu potíží v zaměstnání. Osoba, která žije ve smilstvu nebo cizoložství, musí hříšný vztah okamžitě ukončit. Pro rozvedené a podruhé sezdané pouze na úřadě, když obnova původního církevně platně uzavřeného manželství není možná, platí, že musejí rezignovat na sexuální život.

Je popeleční středa, začíná doba postní

„Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris.“

Dnes (tj. ve středu 17. února 2021) je popeleční středa, která otevírá dobu postní. Začíná tedy doba 40 dnů modliteb, postů a almužen, kdy se život křesťanů má ještě více než jindy soustředit na rozjímání a pokání. Nechť se vám to daří, protože to je to nejdůležitější.

Tak jako zpověď předchází svatému přijímání a právě její upřímnost a poctivost rozhoduje o tom, zda člověk vůbec má právo přijímat a očekávat, že mu svaté přijímání něco dobrého přinese, tak je poctivě a upřímně prožitá postní doba nepostradatelným základem pro tu pravou radost z Velikonoc, ze Zmrtvýchvstání Páně.

Připomínám, že tento den je dnem přísného postu (maximálně jen jedno syté jídlo denně plus dvakrát něco malého, pochopitelně všechno bezmasé) a že obvykklé uspořádání je, že v kostele, kam by každý, kdo má tu možnost, měl dnes zajít, se během obřadů spřažených se mší světí popel a uděluje znamení popelce, které symbolizuje pokání a pomíjivost pozemského života. Bohužel, v této obtížné době to na mnoha místech není tak jednoduché, jak by mělo. Bůh s námi, hříšníky!

Ignác Pospíšil

Hrdina víry svatý Valentin

Je svatého Valentina, což znamená, že všechny drogerie jsou ověšeny červeno-růžovou výzdobou, poradenské rubriky v sekulárním tisku mají pohotovost a o pozici na obrazovkách po celém světě soupeří opravdu, ale opravdu špatné filmy.

Světský Valentýn je přehnaně benevolentní a značně zvláštní. Tento článek je naopak o tom, jak se stát hrdinou podle vzoru svatého Valentina, který bránil manželství až k smrti, Je to těžké, ale takové dobývání nebeského království zkrátka je. Kéž bychom se všichni chopili příležitosti bojovat za to, co Bůh spojil, i kdyby to znamenalo přijít při tom o hlavu.

Příběh svatého Valentina, který katolíci znají nejlépe, říká:
Za vlády krutého císaře Claudia se Řím zaplétal do mnoha nepopulárních a krvavých vojenských tažení. Císař musel udržovat silnou armádu, ale s verbováním vojáků do legií měl potíže. Domníval se, že římští muži nejsou ochotni vstupovat do armády, protože příliš lnou ke svým manželkám a rodinám. Aby se problému zbavil, Claudius zakázal v Římě uzavírat manželství a zasnubovat se. Valentin si byl vědom nespravedlnosti tohoto císařského výnosu, a proto Claudia neposlechl a snoubence dál tajně oddával. Když byla jeho činnost odhalena, Claudius nařídil, aby byl popraven. Valentin byl zatčen a odveden k římskému prefektovi, který ho odsoudil k smrti ubitím kyji a stětí. Rozsudek byl vykonán 14. února kolem roku 270.

Zde stojí za to zdůraznit dva body.

„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (2.)

JHW: Tím se dostáváme rovnou ke skandálu s obchodováním s částmi těl potracených dětí, s nímž máme co do činění teď, kdy se univerzitní výzkumníci nejprve zeptají matky: „Sháníme ledvinu, nebo paži, nebo něco jiného na experimenty, takže když vy jdete tak či tak na potrat, uděláte to?“ Někdy ji požádají, aby ještě počkala, aby bylo dítě vyvinutější a oni měli lepší vzorek. Naprosto odpudivé. Tak tomu tedy bylo i v případě vakcín – nejenže to byl plánovaný potrat, ale šlo o plánovaný potrat a odběr fetální tkáně do pěti minut od potratu. To dokazuje, že tvrzení, že šlo o spontánní potrat, je absolutní nesmysl.

PA: Zrovna jsem se chystala říct, že je to dokonce ještě horší. Na tomto místě vždycky varuji, pokud mě někdo poslouchá, protože je to ještě mnohem barvitější, než jsem právě popsala. V mnoha případech, když se potrat provádí cíleně pro výzkumné účely, se dítě ve skutečnosti porodí císařským řezem a je někdy ještě naživu, když výzkumníci začínají odebírat tkáň. Natolik, že mu ještě bije srdce. A obvykle nedostane žádné anestetikum, protože by narušilo buňky, které se vědci snaží odebrat. Takže tuto tkáň odebírají živému dítěti za nesmírných bolestí, a to z toho dělá ještě větší sadismus. Náš kněz to nedávno v kázání přirovnával k tomu, co kdysi dělali Aztékové při zasvěcování svých chrámů. Doslova svým obětem, které zabíjeli na vrcholku chrámu, vyrvali bijící srdce a tělo pak hodili dolů. To je do značné míry totéž, co dělají tito výzkumníci.

JHW: Ano. Zmínila jste se, že se získávají buňky z ledvin plodu, HEK, takže potřebují přístup k ledvinám. Proto otevřou živé dítě, právě narozené císařským řezem a zřejmě příliš malé, než aby mohlo samo žít mimo dělohu, ale stále dost živé, a víme, že cítí bolest. A oni je otevřou, aby odebrali… To je třeba říkat. Domnívám se, že to má mnoho co dělat s určováním morálnosti těchto věcí, i když od nich uběhla léta a je tam jen „vzdálená souvislost“, jak se tomu říká. Myslím, že se nebere v úvahu, oč se doopravdy jedná. Proto je věda, kterou tu představujete, tak neuvěřitelně důležitá.

Dovolte mi jen vysvětlit, že Vatikán, prostřednictvím Papežské akademie pro život, přišel v roce 2005 poprvé s dokumentem, kde se říkalo, že použití těchto vakcín je do jisté míry mravně přijatelné, pokud nejsou k dispozici jiné, pokud dáte najevo, že nesouhlasíte se způsobem, jak byly vyvinuty, a pokud je to potřeba. To bylo v roce 2005 a potom, myslím v roce 2008, to odkývala Kongregace pro nauku víry. Nevím, jestli v té době byly tyto skutečnosti známy. Pokud ano, je to absolutně neuvěřitelné. Pokračujte, prosím.

PA: Jistě. Takže jste se zmínil o dokumentu Papežské akademie pro život. Zabývám se tím v knize, kterou jsem napsala o očkování, a s vědou prezentovanou lidem, kteří takto rozhodli, bylo několik skutečných problémů. Jeden z nejsilnějších důvodů, které pro zdůvodnění svého postoje používali, zněl „tyto vakcíny mohou být přípustné, pokud je situace dostatečně vážná“ a vztahoval se k případům syndromu vrozené rubeoly. To není žádná legrace – pokud se dítě v děloze od matky během prvního trimestru nakazí zarděnkami, může to u něj způsobit slepotu, hluchotu, duševní zaostalost, dokonce se může narodit mrtvé, takže to je vážná nemoc. Zarděnky samy o sobě nijak zvlášť vážné nejsou, zejména pokud se člověk nakazí v dětství. Většina lidí ani nemá příznaky. Myslím, že více než polovina případů se obejde i bez návštěvy u lékaře. U dětí je to tedy lehké onemocnění a jediný skutečný problém je, když se nakazí těhotná žena v prvním trimestru. Uvažovalo se tak, že očkování proti zarděnkám ochrání tyto těhotné ženy, a proto je mravně ospravedlnitelné. Je to situace, která je vlastně docela analogická jako u covidu. Ale když se podíváte na skutečná čísla, není to tak. Před zavedením očkování byla v populaci asi osmdesátiprocentní kolektivní imunita vůči zarděnkám. A osmdesátiprocentní imunita je práh, při němž onemocnění už příliš necirkuluje. Zřejmě ještě cirkuluje, lidé se jím stále mohou nakazit, ale nešíří se mezi obyvatelstvem jako požár a neohrožuje velké počty lidí.

„Stojí za to se ozvat“: Odbornice vysvětluje neetičnost vakcín proti covidu vyráběných pomocí buněk potracených dětí (1.)

21. ledna zveřejnil portál LifeSiteNews rozhovor s vakcinoložkou Pamelou Ackerovou o problematice vakcín proti covidu poskvrněných spojitostí s potratem. Zveřejníme překlad celého rozhovoru, pro velký rozsah v několika pokračováních. Na video z rozhovoru v angličtině se můžete podívat na stránkách LSN (https://www.lifesitenews.com/opinion/a-hill-worth-dying-on-expert-explains-how-aborted-baby-cells-taint-covid-vaccines, neboť z YouTube bylo odstraněno.

John-Henry Westen, šéfredaktor LSN: Vítejte u nového dílu pořadu John-Henry Westen Show. Velice mě těší, že vám v něm mohu představit vakcinoložku Pamelu Ackerovou, která nedávno vydala knihu z názvem Vaccines: A Catholic Perspective (Vakcíny: katolický pohled). Budeme se dnes zabývat velmi kontroverzním tématem, o němž hovořil i biskup Athanasius Schneider, o tom, oč skutečně jde v případě vakcín poskvrněných spojitostí s potratem, včetně vakcín proti covidu.

Začněme jako vždy znamením kříže. Ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého, amen. Paní Ackerová, vítejte v našem programu.

Pamela Ackerová: Mnohokrát děkuji, jsem ráda, že tu mohu být.

JHW: Řekněte nám prosím nejdřív něco o sobě, o své praxi v oblasti očkovacích látek.

PA: Nikdy jsem nechtěla být žádnou průkopnicí ničeho, a tak mě vakcíny vzrušovaly zhruba před dvaceti lety, ještě než se z nich stalo horké covidové téma. Na střední škole mě zajímalo studium biologie a obzvlášť vakcinologie, protože v té době se uvažovalo o tom, že by bylo možné geneticky upravovat rostliny, které by pak produkovaly vakcíny. Na tom mi připadaly fascinující dvě věci, jednak že by člověk mohl něco sníst, místo aby si dal něco píchnout, protože podkožní jehly nemá rád nikdo. A za druhé že by pak mohlo být jednodušší distribuovat vakcíny v zemích třetího světa, protože by nebylo třeba starat se o zvláštní chlazení nebo o komponenty podléhající zkáze, jednoduše by se to pěstovalo na místě.

V té době mi to proto připadalo vzrušující, a také jsem se zajímala o činnost organizace Children of God for Life (Boží děti pro život), protože vynášela na světlo záležitost, o níž dnes asi budeme hovořit nejvíc, to znamená fetální buňky z potratů, které se používají při výrobě vakcín. Myslela jsem si tudíž, že kdyby se vakcíny daly jíst, byla by to významná etická alternativa. Ukazuje se ale, že ne, že ten postup ve skutečnosti nefunguje. Vrátím se k tomu později, až budeme hovořit o vakcínách proti covidu v souvislosti s tím, že mají povahu kyseliny nukleové, to znamená, že máme mRNA vakcíny a DNA vakcíny. Ty zahrnují určité novátorské technologie, ale paralely s pokusy, které se dělaly na konci 90. let a na počátku století, se určitě vyvodit dají.

V roce 2010 jsem získala magisterský titul na Americké katolické univerzitě, v roce 2012 jsem studovala dál v doktorském programu, ale odešla jsem nakonec jako magistra, protože laboratoř, do níž jsem se dostala a která se zabývala i vývojem vakcín, pracovala na projektu vakcín proti HIV. Financován byl z grantu Nadace Billa a Melindy Gatesových. Dokončili jsme první fázi grantu a chtěli žádat o druhou. Snažili jsme se vyprodukovat dost výsledků na to, abychom dokázali, že náš projekt je obhajitelný.

Konala se schůze laboratoře, všichni jsme seděli kolem stolu a náš hlavní výzkumník řekl: „Podívejte, každý se musí vypořádat s touhle konkrétní stránkou projektu,“ což patřilo mé kolegyni. Otočila jsem se k ní a zeptala se: „Co v téhle části projektu děláš?“ Odpověděla: „Buňky HEK-293“. Dneska už o nich slyšel každý, protože jsou spojeny s vakcínami proti covidu, ale tehdy to tak nebylo. Otázala jsem se jí tedy, co to znamená, a ona řekla: „Human Embryonic Kidney, buňky z ledvin lidského plodu.“

Byla Božena Němcová katolička?

Co je to za divnou otázku? Pokřtěná katolicky samozřejmě byla. A jaký byl její vztah k pravému zjevenému náboženství? To naznačuje před pár dny ukončený čtyřdílný televizní seriál „Božena“ v režii Lenky Wimmerové. Nebudu hodnotit kvalitu tohoto díla po umělecké stránce ani výkony jednotlivých herců, to udělali nebo brzy udělají jiní, mně jde o zásadní otázku: smýšlela autorka Babičky katolicky nebo ne?

Seriál je docela objektivní a řekl bych, že z té slaboty současné filmové tvorby přece jen pozitivně vyčnívá, i když se tam vyskytuje hned v prvním díle kolosální bota, kdy sňatek Barbory Panklové (tak se Němcová původně jmenovala) s Josefem Němcem r. 1837 probíhá podle NOM u oltáře čelem k lidu.

V komunistické škole nám prezentovali Němcovou téměř jako světici a národní mučednici, totéž platí i o škole za první republiky. Seriál otevřeně sděluje to, co bylo dlouho veřejným tajemstvím, jenže oficiálně platilo jako společenské tabu: autorka Babičky, mnoha krásných pohádek, povídek a úvah nežila sexuálně mravně, řada mužů prošla její postelí. Nebyla nikým ojedinělým mezi světovými literáty. Největší německý básník J. W. Goethe také mohutně hřešil proti 6. přikázání. A nešlo jenom o tento hřích. Němcová se o svoji rodinu a domácnost starala nedbale, peníze na výživu rodiny, které jí manžel Josef posílal ze Slovenska, kam jej přeložili jako finančního úředníka, utrácela na luxusních večírcích s přáteli. Vlastní muž ji opakovaně vyzýval, aby se za ním s dětmi na Slovensko (tehdy do tzv. Horních Uher) odstěhovala, ona však přijela pouze na krátkou dobu, aby rychle utíkala zase zpět do Prahy ke svým vlasteneckým mejdanům a milencům. Rozhodně nebyla dobrou a svědomitou manželkou.

V takové Církvi jsem nebyl ani křtěn, ani biřmován, ani nepřistoupil k první sv. zpovědi a k prvnímu sv. přijímání

Ve svém věku jsem už pamětníkem lecčeho. Proto mohu srovnávat. Zvláště pak to, co je mi nejdražší: Církev. A tady zjišťuji, že co se dnes nazývá Římskokatolickou církví, se diametrálně liší od toho, co se tak nazývalo v době mého dětství a dospívání.
Věrouka
Jako chlapec jsem chodil do náboženství, i když to v 50. letech bylo spojeno s obětmi pro mne i pro mé rodiče. Tam jsme se skutečně učili pravdy víry, nehráli si ani neřešili nějaké kvízy apod. První svatá zpověď, sv. přijímání, ministrování….. všechno bylo jasné mimo jakoukoliv pochybnost: v Eucharistii je přítomen Pán Ježíš, tentýž, který se vtělil do lůna Panny Marie, narodil se v Betlémě, učil lid, byl ukřižován, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa a seslal Ducha Svatého. Tohoto Ježíše jsem přijal při prvním sv. přijímání a poté v následujících. Toho Ježíše, který při mši sv. zpřítomňuje svoji kalvarskou oběť za spásu mou i mnohých, proto je rouhavé považovat liturgii za jakési show k oslavě jednoty společenství. Věčné světlo nad svatostánkem neustále člověku připomínalo: tady je Kristus, Spasitel. Chrámy byly otevřeny nejen ke mši sv., ale i k soukromé adoraci. Neexistovalo, aby se v kostele lidé bavili, kdo přišel, ihned zaklekl k modlitbě….. Všechno bylo jasné, jednoduché a srozumitelné.
Jenže dnes jakoby „to všechno vodnééés čas“, jak zní jedna starší píseň. V kostelech se lidé běžně baví jako na perském trhu (pak jdou ale klidně k přijímání), soustředit se k soukromé modlitbě není snadné. Že NOM vypadá úplně jinak než mše mého dětství a mládí, při níž jsem poprvé přijímal Spasitele, je zřejmé a bylo už o tom napsáno mnoho. Srovnání současného NOMu (zejména těch jeho extrémních podob, které se čím dál víc stávají normalitou) a mše svaté, při níž jsem jako 9letý chlapec přijímal r. 1956 svátostného Spasitele, ve mně vyvolává čím dál větší šok a zároveň rozhořčení, kdy musím konstatovat: ta dnešní liturgie je něco úplně jiného, co s mým prvním přivítáním Pána v srdci nemá již absolutně nic společného.
Kde je problém? V tom, že nauka, kterou jsem nasával v hodinách náboženství, byla tenkrát jasná. Dnes už není. Tenkrát jsem věděl s neomylnou jistotou, že konsekrovaná hostie je Tělem Spasitelovým, jenž je v Eucharistii dle definice tridentského koncilu přítomen „vere, realiter, substancialiter“  (pravdivě, skutečně, podstatně). V 60. letech Holandský katechismus tuto pravdu zpochybnil naukou o „transsignifikaci“ a „transfinalizaci“, chléb a víno po vyslovení konsekračních slov prý jenom mění své znamení a svůj účel. Další zmatené teorie následovaly, pravá nauka o transsubstanciaci (přepodstatnění) se dnes v NOM prostředí jen zřídkakde hlásá. Většinou uslyšíte, že jde o „symbol jednoty společenství“ apod., všechno dvojznačně a nesrozumitelně formulováno. Proč by potom věřící prožívali mši sv. s nábožnou úctou, když přítomnost Krista v Eucharistii je pouhým nejasným „symbolem“? Proč by se před svatostánkem nepobavili a nepostěžovali si, jak jsou nemožní jejich zeť nebo snacha?

Vakcíny proti covidu: „Účel nemůže světit prostředky“

Přinášíme český překlad plného znění prohlášení několika biskupů, které bylo zmíněno v nedávných diskusích na obdobné téma na Duších a hvězdách.

O mravní nedovolenosti použití vakcín vyrobených s pomocí buněk z potracených lidských plodů

V uplynulých týdnech zpravodajské agentury a různé informační zdroje přinesly zprávy, že v reakci na krizi kolem covidu-19 některé země vyrábějí vakcíny za pomoci buněčných linií z potracených lidských plodů. V jiných zemích se takové vakcíny plánují.

Stále větší skupina církevních představitelů (biskupských konferencí, jednotlivých biskupů a kněží) tvrdí, že není-li k dispozici alternativní vakcína užívající eticky přijatelné látky, je mravně přípustné, aby se katolíci nechali očkovat vakcínami vyrobenými pomocí buněčných linií z potracených dětí. Zastánci tohoto postoje se odvolávají na dva dokumenty Svatého stolce: první je text Papežské akademie pro život „Mravní úvahy ohledně vakcín připravených z buněk získaných z potracených lidských plodů“ z 9. června 2005, druhá je instrukce Kongregace pro nauku víry Dignitas personae o některých otázkách bioetiky z 8. září 2008. Oba tyto dokumenty užití takovýchto vakcín dovolují ve výjimečných případech a na omezenou dobu na základě toho, co se v morální teologii nazývá vzdálená, pasivní a materiální spolupráce se zlem. Zmíněné dokumenty uvádějí, že katolíci, kteří tyto vakcíny přijmou, mají zároveň „povinnost projevit vlastní nesouhlas v této věci a žádat zdravotnické systémy, aby daly k dispozici jiné typy vakcín.“

V případě vakcín vyráběných pomocí buněčných linií z potracených plodů vidíme jasný rozpor mezi katolickou naukou, jež kategoricky a bez stínu pochybnosti odmítá potrat ve všech případech jako vážné mravní zlo, které volá k nebi o pomstu (viz Katechismus katolické církve, §§ 2268, 2270), a praxí, která vakcíny odvozené od buněčných linií z potratu pokládá ve výjimečných případech „naléhavé potřeby“ za mravně přijatelné se zdůvodněním, že jde o vzdálenou, pasivní a materiální spolupráci. Tvrzení, že takového vakcíny mohou být mravně přípustné, pokud neexistuje alternativa, je vnitřně rozporné a pro katolíky nemůže být akceptovatelné.

Falešný prorok z Apokalypsy

V jednom autentickém renomovaném zdroji se nachází proroctví sv. Františka z Assisi, kde světec hovoří o tom, že v době soužení (futurae tribulationis) se objeví odpadlický antipapež. [1]

Uvádí se tam, že „někdo, kdo není kanonicky zvolen a je nakažen heretickou ohavností, v rozhodujícím okamžiku tohoto soužení pozvednutý k papežskému úřadu, bude lstivě usilovat o to, aby mnozí pili smrt z jeho omylů“ (quod aliquis, non canonice electus et haeretica pravitate infectus, in articulo tribulationis illius ad papatum assumptus, multis mortem sui erroris sagaciter propinare moliretur). Svatý František z Assisi předpovídal, že tato osoba „tyransky uzurpuje papežský úřad“ (papatum usurpare tyrannice).

V tomto smyslu sv. Padre Pio v naší době svěřil svému duchovnímu synu, slavnému exorcistovi Gabrieli Amorthovi, tato dramatická slova: „Do lůna Církve pronikl satan a zakrátko bude vládnout falešné církvi.” [2]