Po úniku zdrcující (a přesvědčivé) informace, že většina katolických biskupů nežádala omezení tradiční latinské mše – jak tvrdil zesnulý papež František –, se ve viklající se konstrukci Traditionis custodes, Františkova motu proprio, které na celém světě přísně a prapodivně omezovalo slavení tridentského ritu, objevila další trhlina.
Podle překvapivé a vítané zprávy Jeho Svatost papež Lev XIV. udělil kardinálu Raymondu Burkeovi souhlas, aby 25. října sloužil tradiční latinskou mši svatou ve Svatopetrské bazilice při příležitosti 14. pouti Summorum pontificum pro katolíky lnoucí ke staré liturgii. To představuje návrat k dřívější formě této události, neboť usus antiquior byl při ní zakázán od roku 2022, krátce po vydání Traditionis custodes.
Jde o značně dramatický zvrat. Kardinál Burke bude sloužit slavnou pontifikální mši svatou u oltáře katedry. Sama účast Jeho Eminence je ohromující, neboť za minulého pontifikátu kardinál Burke utrpěl několik veřejných postihů. Mnozí lidé si možná vzpomenou, jak velice předpojatý papež František nazval Burkea antivakcinačním „nepřítelem“ a poté mu odebral rezidenci ve Vatikánu a plat. Nyní, po soukromé audienci u Lva XIV., stejně jako Burke Američana, který mu poblahopřál k padesátému výročí kněžského svěcení, je Burke zpátky a latinská mše s ním.
Třebaže katolíky nedávno konsternovalo setkání papeže se silně problematickým zastáncem LGBT P. Jamesem Martinem, teď je tento projev tolerance vůči latinské mši, která nespravedlivě trpěla mstivou legislativou Františkova pontifikátu, může povzbudit. Zatímco setkání s Martinem signalizovalo pokračování Františkova všeobjímajícího liberálního zmatení, toto rozhodnutí naproti tomu naznačuje papežovo upřímné přání zhojit roztržky v Církvi a uznat zásadní platnost a legitimnost tradiční latinské mše svaté.
Nemylme se: Traditionis custodes vyvolávalo a stále vyvolává hrozné rozdělení – což je veliká ironie, neboť jeho údajným raison d’être mělo být pouze a jedině odstraňovat takzvaná rozdělení způsobená lpěním na latinské mši, přitahující lidi postižené tím, co František nazýval „chorobnou nostalgií“. A opět, Burke, který za pronásledovanou mši svatou všech věků bojoval po celá poslední léta Františkova pontifikátu, ji teď přináší zpátky do Říma.
Kardinál Burke byl silným hlasem kritiky a dokonce odporu vůči evidentnímu tažení zesnulého papeže proti tradiční liturgii Církve, což ještě podtrhuje skutečnost, že uvedenou mši bude celebrovat právě on. Sedmasedmdesátiletý kardinál a kanonista si v této věci nikdy nebral servítky:
„Každé platné sloužení svátosti je už jen tím, že se jedná o svátost, aktem bohoslužby přesahujícím jakoukoli církevní legislativu, a proto je rovněž vyznáním víry. V tomto smyslu nelze vylučovat Římský misál podle usus antiquior z platných vyjádření lex orandi, a tedy i lex credendi Církve. Jde o otázku objektivní reality Boží milosti, která nemůže být změněna pouhým úkonem vůle ani té nejvyšší církevní autority.“ (https://cardinalburke.com/presentations/traditionis-custodes/)
Otevřeně řečeno, Traditionis custodes bylo nepatřičným výkonem papežské pravomoci, protože se v něm František pokusil jednat s autoritou, kterou zkrátka neměl. Výsledkem bylo podkopání moudré a velkorysé rozmanitosti Církve a útok proti ní zevnitř vedený obskurními, prapodivnými řečmi o „jediném vyjádření“ římského ritu, což zní více jako volání po uniformitě než po sjednocení.
A konečně bylo TC cizí duchu papežské povinnosti bránit a ochraňovat poklad víry a být služebníkem tradice. Františkovo motu proprio nebralo naprosto žádné ohledy na předcházející staletí, bylo v trvalém rozporu s kanonickým právem a odporovalo i proslulému motu proprio Summorum pontificum Benedikta XVI., v němž tento papež konstatoval, že nic, co bylo pro Církev dobré po tisíc let, pro ni nemůže být zničehonic špatné:
„Mezi jedním a druhým vydání Římského misálu není žádný protiklad. V dějinách liturgie je růst a pokrok, ale žádný zlom. Co bylo posvátné pro předcházející generace, zůstává posvátným a velkým i pro nás, a nemůže být znenadání zcela zakázáno nebo dokonce pokládáno za škodlivé. Všem přinese dobro, bude-li uchováváno bohatství, které vyrostlo ve víře a v modlitbě církve, a dá-li se mu správné místo.“ (List Benedikta XVI. biskupům k vydání SP, překlad česká sekce Vatikánského rozhlasu)
I když pokládat tuto zprávu z Říma za předzvěst ochoty papeže Lva XIV. demontovat Františkovu falešnou legislativu může být jen přáním, které je otcem myšlenky, katolíci musejí doufat, že o tom papež bude uvažovat. TC je upatlaný legislativní zmetek, jehož je třeba se zbavit. Nikdy ani nenaplňovalo požadavky kladené na zákon, který má být jasný a odpovídat rozumu, vzhledem k rozporu mezi jeho výzvou biskupům, aby se „zasadili o návrat k jednotné formě slavení“, a zajištěním práv Ecclesia Dei komunit oddaných tradiční latinské mši.
Promulgací může být zaveden jakýkoli zákon i přes své vnitřní slabiny a chyby, ale jeho platnost a potvrzení závisí na jeho akceptování. Jak ukazují dějiny, zákony, které jsou odmítány, se často ruší. Vzhledem k téměř univerzálně bojkotovanému přijetí TC nelze říci, že bylo přijato, a proto se nestalo závazným.
Ještě významnější než tyto důležité technikálie je podstata spočívající v tom, co hlasitě a jasně prohlašuje kardinál Burke: papež nemá moc zrušit žádný vžitý ritus Církve založený na apoštolské tradici. TLM je nezvratně součástí zákona modlitby Církve a pokus TC prosazovat v Církvi liturgické knihy Pavla VI. a Jana Pavla II. jako jediný zákon modlitby je návrhem na zrušení TLM. Direktiva TC „sem s novým a pryč se starým“ je ve skutečnosti přesným protikladem toho, čím Církev je a co vždy činila.
Pontifikát Lva XIV. teprve začíná. V dnešní době informačního přetížení je velmi moudré zdržet se zkoumání a analyzování sebemenšího papežova kroku a každé jeho poznámky. Františkův pontifikát, přesycený médii, pokaňkaný inkoustem a chaotický, je důkazem toho, co může vzejít z příliš velké pozornosti věnované každému slovu, jež vyjde z papežových úst, na rozdíl od každého slova, které vychází z úst Božích.
Přesto by katolíci měli Řím sledovat věřícím zrakem a sluchem, když Kristův náměstek nese břemeno péče o stádo ke spáse, a mít přitom na paměti, že i papež může Církev vést na scestí. V dějinách byla řada papežů, kteří ve svých papežských povinnostech selhávali, a katolíci se musejí držet věcí, které se nemění, i když změna visí ve vzduchu. Liturgie se může měnit ve svých případcích – jak se během času také dělo – ale liturgická obětní nauka a tajemství, které je jádrem mše svaté, se změnit nemůže.
Toto možná ojedinělé povolení Lva XIV. pro tradiční mši svatou u svatého Petra třeba není tím ostrým, radikálním posunem, který Církev v životně důležité věci bohoslužby a liturgie potřebuje, ale je spousta toho, v co můžeme doufat a za co se modlit. Traditionis custodes byl chybný krok, omyl, který omezuje dosah univerzálního poslání Církve a pod falešným jménem „strážců tradice“ apoštolskou tradici manipuluje. Základy však praskají a pád je možná blízko.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
https://crisismagazine.com/opinion/the-tlm-returns-to-romeas-tc-totters
V nyní vycházející knize rozhovorů „Lev XIV.: Občan světa, misionář XXI. století“ (autorka Elise Ann Allenová, korespondentka „Crux“) vyjadřuje současný papež obavu z toho, že tradiční mše by mohla v budoucnu i nadále být „nástrojem rozdělení“ – z toho důvodu, že se okolo ní soustředí ty skupiny v katolické Církvi, které odmítají Druhý vatikánský koncil.
A právě v tomto bodě spočívá ve skutečnosti celý problém: problém Druhého vatikánského koncilu jako modernistického převratu v Církvi.
Je důležitá tato otázka: stačí tradičním katolíkům být jakousi trpěnou menšinou v Církvi, které bylo povoleno sloužení mše všech věků? Mají na oplátku sledovat, jak modernistická část klesá do propasti, strhávajíc s sebou miliony duší?
Není tím nejzákladnějším zájmem tradičních katolíků, aby se ke kořenům, ke své vlastní identitě, k Tradici, vrátila celá katolická Církev?
A provede kardinál přede mší kající očištění po těch duhových orgiích v bazilice? Nedělám si žádnou iluzi. Musí to vyhnít a do té doby je třeba dle možností sektě odporovat. Teď sice „povolí“ pontifikální mši, ale Bergogliovo Traditionis custodes nechá a biskupové budou dál dusit kněze. Musí to vyhnít a do té doby je třeba odporovat.
V poslední době sledujeme aktivitu několika kardinálů, kteří sami slouží mši všech věků a bojují za to, aby mohla být sloužena bez omezení.
U Lva XIV. byli na soukromé audienci přijati kardinálové Burke a Sarah.
…
Když se ale zaměříme na postoj těchto dvou kardinálů – pak vidíme, že ani jeden z nich nikdy nezapochyboval o Druhém vatikánském koncilu ( na rozdíl například od biskupa Athanasia Schneidera). A velký obhájce tradiční mše a velký oponent ducha pontifikátu Jorge Bergoglia, kardinál Müller – ten se na Druhý vatikánský koncil odvolává neustále.
Současný papež možná vyjde vstříc naléhání těchto konzervativněji laděných kardinálů… Ale bude stejně jako jeho předchůdce střežit ty, které považuje za nositele nedobré „ideologie“, jak to sám ve výše uvedeném rozhovoru vyjádřil. Robert Prevost má v tomto bodě (a zřejmě i v mnoha jiných) vnímání identické s Jorge Bergogliem.
…
Minulý papež pronesl následující slova: „Instrumentální použití misálu z roku 1962 je často charakterizováno odmítnutím nejen liturgické reformy, ale i samotného Druhého vatikánského koncilu, a s nepodloženými tvrzeními argumentuje, že (koncil) zrazuje tradici a „pravou církev“. [Jorge Bergoglio v červenci 2021]
Slova papeže Lva XIV. v právě vydávané knize: „Je zřejmé, že pokud jde o tridentskou mši a mši Druhého vatikánského koncilu, mši Pavla VI., nejsem si jistý, kam směřujeme. Je to velmi složité. Vím, že se tato otázka opět stala součástí procesu polarizace: lidé použili liturgii jako záminku k prosazování jiných témat. Stala se politickým nástrojem – a to je skutečně politováníhodné.“
Robert Prevost sice nemá ony diktátorské manýry předchozího papeže – ale, žel, jejich myšlenková linie je shodná.
Tohle je tak komické.
Papež neudělal naprosto nic, v co by tradiční katolík mohl vkládat naději, ale přesto se najde dost bloudů, jímž i tahle hozená kostička stačí.
Přiléhavými slovy to vyjádřil Carlos Balén ve svém příspěvku z 20. 9. 2025 na portálu „infovaticana.com“ [název článku: “ Lev XIV.: Františkova konsolidace“].
(O Lvu XIV.) „Tento papež hovoří o jednotě, o vyhýbání se polarizaci. Ale za jakou cenu? – To, co nazývá „jednotou“, není nic jiného než ochočení. Církev, která se smíří s tím, že bude žít s Fiducia supplicans jako se svým výchozím bodem. Církev, v níž jsou německé a belgické experimenty tiše kritizovány, ale v praxi tolerovány. Církev, v níž je František citován jako autorita, aby nový papež mohl říci: „Neudělám nic víc, než on.“ Ale také: “ Nezruším nic z toho, co on ustanovil.“
Vidím to tak isto. Očakávanie je matkou všetkých sklamaní. Mňa Američan môže prekvapiť iba pozitívne, lebo od neho nič dobré nečakám.
To, co už začíná opravdu bít do očí, je Prevostovo neustálé odkazování se na papeže Františka.
Nedávná mimořádně trapná show ve Vatikánu, v jejímž rámci vytvořily synchronizované drony nad chrámem svatého Petra obří hlavu Jorge Bergoglia, na sto honů zaváněla nepřirozeným, zcela nekatolickým kultem osobnosti. – Člověk si nemohl nevzpomenout na Prevostova slova po zvolení: „Papež František se na nás dívá z nebe“. – Díval se. Vypadal jako bachař.
Bylo to neuvěřitelně plytké, lunaparkově přihlouplé masové holdování ideovému předchůdci, jehož cílem bylo ukázat celému světu: „Jdeme ve tvých šlépějích, Otče Františku!“
…
A další věc…
Lev XIV. často mluví o tom, jak blahodárné je, když se Církev promění na „synodální“. Chválí dosavadní úspěchy na této cestě – je naprosto jasné, že hodlá iniciativy svého předchůdce dotáhnout do konce. Slovník Roberta Prevosta je ohledně synodality naprosto stejný, jako slovník jeho předchůdce.
…
Já osobně vnímám Lva XIV. nyní, po čtyřech měsících jeho pontifikátu, jako tichého, nenápadného fixátora. – Jako uchovávatele Bergogliových řezů do srdce Církve.
Nesuďme předčasně. Počkejme, uvidíme. Bylo by dobré se za to…. i modlit. 😉
Mimochodem, koho vlastně budeme volit? Je vůbec někdo volitelný?
Obávám se, že máte pravdu. Prévost na to jde chytře: málo mluví, ale za to koná. V linii Bergoglia pokračuje, jen nasazuje masku „modernismu s lidskou tváří“… A není tak vzteklý a pomstychtivý jako jeho předchůdce, jde na to diplomatičtěji…
Ale teď se odkopal se svou „eko mší“:
https://pozitivni-zpravy.cz/novy-papez-je-eko-slouzil-zelenou-msi-a-chysta-solarni-farmu/
Ale modlitba za MÍR je teď daleko důležitější.
Žel, paní Anežko, v platnosti zůstává žehnání vztahům lidí žijících ve smrtelném hříchu (Fiducia supplicans), na svém místě zůstává otřesný prefekt Dikasteria pro nauku víry (a autor polopornografických homosexuálních „meditací“) Fernández, ve svých kolejích dál jede „synodální proces“, což je v kostce rokování předem vybraných lidí na předem vybraná témata s předem určeným výsledkem. – Cílem manipulovaných synod, ke kterým se papež Lev XIV. hlásí, je naprostá proměna katolické Církve.
Cílem celé „synodality“ je demontáž hierarchie v Církvi – a vznik společenství, které si bude samo odhlasovávat změny katechismu a zavádět nová či rušit stará dogmata. Jedná se o zjevný náboženský podvod.
…
To, že občas Robert Prevost vystoupí s opravdu kvalitním, autenticky katolickým kázáním či se sympatickou iniciativou, ještě neznamená, že nemáme dalšího modernistického papeže.
Od počátku tohoto pontifikátu vnímám velikou podobnost Lva XIV. s Janem Pavlem II. – A Jana Pavla opravdu nelze nepovažovat za modernistu. -Zajímavou úvahu o tom najdete na portálu „Apologie Církve“ pana doktora Malého (článek „Čtvrtletí pontifikátu papeže Lva XIV.“ ze 17. 9. 2025)
…
Myslím si, že opravdu není brzy na důvodné obavy z toho, co nás čeká. – Na portálech „Duc in altum“ Aldo Maria Valliho, na portálu „katholisches.info“ či „Remnant“ si můžete přečíst reakce renomovaných komentátorů na jmenování nových lidí do vatikánských institucí či na papežovy akce typu shromáždění „Lidského bratrství“ (právě zde se objevila Bergogliova tvář na obloze) či ryze světského ekologického summitu ve Vatikánu.
Tohle nejsou dojmy, ale fakta.
Tuhle jsem slyšela takovou výstižnou zkratku papeže Lva XIV.: „František v červených střevících“ …
Dnes, v sobotu 4. října, povedou čtyři biskupové akt odčinění za ohavnost, jíž byla „pouť LGBT“, vrcholící v samotném srdci Vatikánu, v chrámu svatého Petra, dne 6. září 2025.
Na této „pouti“, konané pod patronací papeže Lva XIV., přítomní komentátoři spatřili „poutníky“ oblečené do triček s nápisy, atakujícími jakékoli morální normy či pravidla křesťanského života (jeden z nápisů: „Nas…at na pravidla“). Gayové a lesby vstupovali do chrámu svatého Petra držíce se za ruce – celou akci, nad kterou jásal známý americký hererodoxní kněz James Martin SJ, účastníci pojali jako vítězství nad dosavadním učením katolické Církve.
…
Biskup Athanasius Scheider ostře odsoudil toto zneužití posvátného prostoru – a označil celou akci, propagovanou současným Vatikánem i novým papežem, za „ohavnost zpustošení na svatém místě“ (doporučuji skvělý článek „Profanace Svaté brány a výsměch Bohu“ ze dne 11. 9. 2025, uveřejněný na portálu „Apologie Církve“ pana doktora Malého).
…
Akt odčinění za znesvěcení chrámu svatého Petra povede biskup Athanasius Schneider, ke kterému se připojí další tři biskupové: Joseph Strickland (USA), Marian Eleganti (Švýcarsko) a Robert Mutsaerts (Holandsko).
Celé akce, konané při příležitosti shromáždění asi tisícovky věřících na Konferenci katolické identity v Pittsburghu, se bude pomocí médií účastnit okolo jednoho milionu katolíků z celého světa. Po aktu odčinění následuje veřejná modlitba růžence.
…
Bohu díky za kněze, biskupy a věřící, kteří si zachovávají vědomí své katolické identity – přestože ta bere za své i v samotném Vatikánu.
„V dnešní době … je velmi moudré zdržet se zkoumání a analyzování sebemenšího papežova kroku,* píše se v článku, pod nímž se rozjela „diskuse* plná domnělých či skutečných chyb Svatého Otce bez sebemenšího náznaku úcty k jeho osobě.
Svatému Otci máme být poslušni a pouze v případě, že jeho rozhodnutí odporuje učení Církve, jsme povinni bez ohledu na následky se ozvat – tak velí skutečná tradice.
A to, co se zde také lze dočíst, totiž hodnocení, který kněz je svého úřadu hoden a který ne, to vůbec prostým vëřícím nepřísluší.
Původně jsem si myslela, že tento web slouží k tomu, aby utvrzoval věřící ve víře zdeformované modernismem, ale musím konstatovat, že většina diskutujících je jím sama silně infikovaná.
Sestřičko, přečtěte si poslední články na „lifesitenews.com“, na „katholisches.info“, na „chiesaepostconcilio.blogspot.com“, na „pch24.pl“, na „christianitas.sk“, na „infovaticana.com“, na „aldomariavalli.it“, na „remnantnewspaper.com“, na „rorate-caeli.blogspot.com“, na stránkách „Apologie Církve“ pana doktora Malého.
Pak sama zjistíte, že Robert Prevost není důstojným nástupcem svatého Petra.
…
Pro posuzování čehokoli jsou opravdu důležitá fakta – nikoli dojmy či domněnky, o fakta se neopírající.
Přesvědčte se sama.
A ještě Vám, sestřičko, dlužím informaci. Onen „kněz hodný svého úřadu“, kterého zmiňujete ve svém příspěvku výše, je heretický modernista Víctor Manuel Fernández. – Tohoto homosexuálního preláta učinil prefektem Dikasteria pro nauku víry papež František – s cílem protlačit LGBT agendu.
Fernández je hlavním autorem „Fiducia supplicans“, deklarace umožňující žehnání párům, žijícím ve stavu smrtelného hříchu. Proti této deklaraci jste se Vy sama na stránkách tohoto webu několikrát velmi negativně vymezila.
Nechce se mi věřit, že byste byla taková modernistka, abyste na postu prefekta snad nejdůležitějšího dikasteria ve Vatikánu podporovala právě tohoto muže – zjevně tolik protikristovského…
Pane Poutníku,
více než třicet let každodenního života v Církvi svaté (protože Kristově) – to se člověk dozví daleko více než pročítáním webů. A říci, že s něčím nesouhlasím, to dělám z očí do očí.
Web pana Dr . Malého znám docela dobře a čerpám z něj velkou posilu a inspiraci. Jeho uhlazený styl psaní je totiž důkazem, že i nepříjemné věci lze říci s úctou!
Pane Poutníku,
ještě si dovoluji připsat, že Vaše dlouhé komentáře s neustále se opakujícím obsahem (více méně) pro mě opravdu nejsou žádným přínosem.
Klidně si o mně myslete, že jsem modernistka: z tohoto závažného termínu jste na zdejším webu udělal nálepku nebo rovnou nadávku.
Kritický umíte být až přespříliš, zato sebekritický vůbec.
Je velikou otázkou, sestro, jestli si ověřujete pravdivost mých informací. Já tak činím – a to vždy z několika zdrojů. Vy na uvedená svědectví (viz např. akt za odčinění urážek Boha, spáchaných na „pouti LGBT“) nereagujete – jen je apriori odmítáte. Takže Vy souhlasíte, když papež svou autoritou zaštítí podobné rouhání?
Vám se evidentně nechce udělat další krok: přiznat sobě samé, v jakém stavu katolická Církev je, kdo ovládá Vatikán – a co to znamená pro Vás osobně a Vaši cestu.
Pokud se odmítáte přesvědčit o pravdivosti mých příspěvků, volíte dobrovolnou slepotu. Máte strach, že by to Vámi příliš otřáslo, kdybyste si mnou uvedená fakta ověřila?
– Ale ani já, ani nikdo jiný Vás přece nenutíme, abyste se změnila – to zůstane jen a jen na Vás. Vždyť ani náš Bůh člověka násilím nenutí – svou brázdu života si rýsujeme my sami. Volte si sama svou cestu – jen Vy sama uvidíte, kam Vás dovede.
Tak, pane Poutníku,
nalejeme si, čisté vody, jo?
Řeholnice = Terezie Šebková . Obojí je trochu pravda a trochu pseudonym.
Já jsem zde vloni začala psát, protože jsem zásadně nesouhlasila s dokumentem FS a následně jsem připojila svůj podpis pod dopis adresovaný našim biskupům a sklidila jsem za to poměrně nepříjemnou kritiku spolusestry, která nade mnou vykonávala právomoc.
Jistě si pamatujete, jak jsme spolu komunikovali a jak jsem se snažila Vás korigovat ve vztahu k Vašim oponentům, ke kterým se chováte naprosto nekřesťansky. Nakonec jste tuto metodu aplikoval i na mě a dovolil jste si mě obvinit z takových věcí, které by si slušně vychovaný muž a katolícký křesťan neměl ani myslet, natož je psát na veřejný web.
Že je možné, aby se takové věci na ten web dostaly a abyste zde i nadále publikoval a posuzoval každého, kdo si dovolí vyslovit jiný názor než máte Vy, je mi záhadou.
Sečteno a podtrženo: za ty necelé dva roky, co jsem zde byla „přítomna,“ jste odradil nejednoho diskutujícího, který měl co říct. Protože jsem tento web považovala za velmi kvalitní „úvod“ do světa tradice, přispívala jsem na jeho provoz. To už je také minulostí.
Tak si užívejte tu svoji pravověrnost!
Paní milá,
a čemu sa jako divíte?
Ani řidič fekálu neskončí šichtu s vůní od Diora na sobě, že ne.
A (nejen) tady se patleme už s rozkládajíci se Mrtvolou – ano, nalejme si čistého vína – a budeme jaksi bazírovat na salónním vystupováním u toho?
P.S.: Díky Bohu, aspoň Vy máte jasného Ženicha, na kterém smítka nenaleznete; toho je třeba obdivovat.
My tak můžeme akorát za ním s funěním klopýtat (jak nemobilní důchodci k přijíždějící tramvaji).
Tož tak asi.
Pane „n.a .,“
to jste napsal hezky.
Ujišťuji Vás, že můj Ženich může být Ženichem každému, kdo se Mu v důvěře odevzdá!
Kéž Vám k tomu dobrý Bůh žehná!
Možná je hlavní problém v tom, že stejně jako u posledních nejméně 3 biskupů na stolci sv Petra, také ten současný americký se snaží, co to jde, aby byl v centru pozornosti svými názory a „opomenutími“. Nevšimnul si například, že mu po katedrále chodí podivně duhově zbarvení návštěvníci – což je dost zvláštní: posledně, co jsem tam byl, mi prohlíželi i batoh…Taky mluvil pozitivně o latinské mši, které nebrání – protože nová mše se může sloužit v jakémkoli jazyku, i latinsky. Před několika dny v Credo „úplně náhodou a nechtěně“ vynechal část o Duchu Svatém.
Nemyslím si, že by to bylo způsobeno jeho nízkou úrovní vzdělání, nedostatkem soustředění nebo podobně. Máte Vy jiné vysvětlení než to, že p. Prevost není křesťan? A chcete říct, že ho máme poslouchat až natolik, abychom se modlili Credo jako on?
Pane M.,
já přece neříkám, že je všechno v pořádku, to ani v nejmenším, ale myslím si, že méně je více: když do mlčení zazní jasné NE!, vyzní to úplně jinak, než když se neustále opakují ty stejné řeči „o Prevostovi.“
CREDO je jasně dané, a tak je třeba se ho modlit. Jedno opomenutí se dá tolerovat, kdyby se to mělo pravidelně opakovat, bude třeba se důrazně ohradit, a to nejen na tomto webu, a to i za cenu, že upadnu do nemilosti!
Spíš to vypadá, že právě většina mlčí, nikoli v hrůze nad výroky a činy posledních 5 okupantů Petrova stolce ale spíše v úžasu nad nimi samými (jeden z názvů je „papalatrie“) a jen opravdu malá část se zamýšlí nad tím, proč p. Prevost vlastně nechce říct celé Credo. Těch jeho „opomenutí“ a jiných protikřesťanských činů je tolik, že je na jejich vyjmenování nestačí jeden článek. Určitě přičel čas se ohradit – za muslimskou modlitebnu ve vatikánské knihovně, podivný rituál s kusem ledu, opakované pokusy o zničení modlitby sv. růžence.
Podobnou situaci máme i v ČR – docela by mne zajímalo, jestli někdo protestoval proti změně kancionálu, jak jej přepsal „básník a hudební textař, biskup. Nicméně vím, že protesty proti podivnému sousoší v Brně na Petrově byly ignorovány, stejně jako protesty proti nesprávnému čtení textů z Bible sv. při NOM.
Řeči, sestro, nejsou stále stejné. Jsou to další a další svědectví o nových a nových chybných krocích papeže Lva XIV. Stejným způsobem postupují všechny autenticky katolické světové servery a weby.
Tato svědectví jsou zde uváděna proto, aby si lidé mohli utvořit kompletní obraz tohoto pontifikátu. V „Katolickém týdeníku“ se to nedočtou.
Kde Vy sama vlastně stojíte?
Neuvěřitelné. Katolické řeholnici si dovolí položit otázku „Kde stojíte?“ člověk neschopný rozpoznat, v čem sám trčí až po bradu. Kryptoevangelikál, jehož obsese odsuzováním papežů i když si ještě ani nestihli obléct papežské roucho, připomíná v duchovní oblasti něco, co se v oblasti jiné nazývá „potlačený coming out“. Plácání o duchovní válce a frakcích je od někoho, kdo jejich tvorbou a podporou žije, tristní.
Ano, máte pravdu, pane M. – tahle „opomenutí“ jsou součástí podivné politiky „otevřenosti“, pěstované od Druhého vatikánského koncilu. Ona „otevřenost“ vůči světu, vůči protestantům, vůči ostatním náboženstvím vedla nakonec k naředění systému vyznávaných hodnot, přijetí destruktivních liturgických „reforem“, přijetí morálky tohoto světa, k rozchodu s Tradicí – a zradě Pánova Evangelia.
…
Opět doporučím výborný příspěvek na portálu „Apologie Církve“.
PhDr. Radomír Malý ve své úvaze „Je možná tolerance mezi tradicionalisty a progresisty uvnitř Církve?“ ze dne 4. 10. 2025 odpovídá jednoznačně na možnost, že udržíme „jednotu Církve“ tím, že v ní necháme působit různé „názorové proudy“. Rázně takovou možnost odmítá.
Je totiž absolutně pomýlené vidět Kristovu Církev jako jakousi „politickou stranu“ s různými frakcemi. Toto pojetí Církve je naprosto heretické a nepřípustné.
…
Papež Lev XIV. použil v rámci ospravedlnění „poutě LGBT“ do Vatikánu citát svého předchůdce: „Chceme Církev pro všechny, všechny, všechny!“
Boží prozíravostí jsme ale tahle slova mohli uslyšet už velmi, velmi dávno. V prorockém vidění blahoslavené Kateřiny Emmerichové o temné církvi, která má vzniknout v budoucnosti, se doslova říká: “ Budovali novou, extravagantní církev pro všechny. … Ale Bůh měl jiné plány.“
To, co nyní na vlastní oči sledujeme, není žádné přetahování dvou frakcí v rámci jedné zájmové organizace – tohle je duchovní válka v lůně Kristovy Církve.
Dalším, kdo se připojil k modlitbám za odpuštění a očištění po znesvěcující „pouti“ LGBT do Vatikánu, je hongkongský kardinál Joseph Zen.
„Je těžké pro nás pochopit to, že Vatikán o tomto činu předem věděl – a následně ho neodsoudil.“
…
A ještě jedna novinka z Vatikánu: přímo na území Vatikánu byla nově zřízena modlitebna pro muslimy. Muslimští vědci bádající ve zdejší knihovně si ji vyžádali. Bylo jim promptně vyhověno. – Přes dennodenní svědectví o „lásce“ muslimů ke křesťanům zde v Evropě a na celém světě…
Výstižný a vtipný článek o tom zveřejnil portál „christianitas.sk“ dne 8. října 2025.
…
My katolíci pevně věříme v zázraky, popisované v Písmu svatém. Věříme i tomu, že Bůh zasahuje i nyní svými zázraky do lidských dějin proto, aby ochránil své děti.
Musíme si ale dávat velmi dobrý pozor na to, abychom se nestali „továrnami na iluze“. Jednou z těch iluzí je sen o tom, že papež Lev XIV. je někým, kdo přerušil souvislou řadu modernistických papežů, jejichž snažení o totální vyprázdnění a zesvětštění Kristovy Církve sledujeme už přes šedesát let.
V příspěvku p. Poutníka je doporučen článek pana Dr. Malého „Je možná tolerance mezi tradicionalisty a progresisty uvnitř Církve?“. Na apologie.info na něj reagovat nelze, pokusím se zde.
Vážím si autora jako znalce historie a čerpám z něho fakta. Pro závěry si k němu ale nechodím. Jeho metoda apologie je poznamenána dobou našeho akademického vzdělávání, kdy byla fakta zapřahována za káru ideologie. Cílem nebylo pravdu najít, nýbrž dokázat tu „správnou“. Učilo se to jako “ třídní pojetí pravdy“. Hledání pravdy ale vyžaduje odstup a nadhled – padni komu padni. Vzorem je pro mě Historie křesťanství katolíka Paula Johnsona. Zákeřné je, že přejde-li „třídní“ metoda do krve, není lehké si uvědomit, že ji používáme. Nenazýváme to sice již třídním pojetím pravdy, ale zůstáváme trčet v osidlech její ideologizace. Dva příklady z článku:
Př.1.„Současní vyznavači globalismu, liberalismu a dalších ismů, woke ideologie atd. toto nazývají hanlivě „kulturní válkou“, již označují za něco špatného, protože prý vyvolává nenávist.“
Samozřejmě, že ano, co jiného válka vyvolává? Autor píše pro čtenáře opájející se výslovně duchovní válkou a sám je jinde vyzývá, prodat garderobu a koupit meč. Argumentuje z pozice tradičního katolicISMU, což je OK. Konfliktu je ale přímo a aktivně účasten. Nestojí mimo.
Př.2 „Se světem, jenž v poslední době používá i prostředky atentátů a zákeřných vražd, jak dokázaly nedávné případy útoků na katolickou školu v Minneapolisu, což zaplatily životem dvě nevinné děti, a nejnověji zastřelení Charlieho Kirka? Tomuto zvrácenému světu se mají katolíci „přizpůsobit“?“
Toto je argumentační faul, líbivá demagogie. Nehledá viníky, ale burcuje militantní blázny. Svět vraždy nepáchá, vraždí lidé. Po katolících nikdo žádné přizpůsobování se vraždám nežádá. Pachatelé půjdou před soud. Vraždu Kirka má na svědomí konzervativní republikán a Trumpovec. V Minneapolisu vraždil dlouhodobě vyšinutý mladý kluk. Na žádné z nich se nepodílel nikdo ze sporných stran katolíků (téma článku). Lepit je na dveře oponentů v debatě o směřování církve je stejné jako výkřiky „Církev je plná pedofilů?“ které právem odsuzujeme u ateistů.
Atd. Církev katolická (obecná) nebude tím obecnější, čím víc oponentů z ní vyházíme. Není-li dle autora v církvi vedle sebe místo pro koexistenci odlišných forem vyjádření víry, pak, z definice, přestane být katolickou. Navíc, křesťanství je s osudem západního světa existenčně spojeno. Kde tedy autor hledá onu zemi zaslíbenou??? Někde pod půlměsícem nebo pod cibulí Vasila Blaženého? Bude očekávat, jak nám ty dvě strany po zničení Západu svorně přijdou pomáhat obnovit Nový Jeruzalém? Či po zničení „Západu“ skočíme rovnou do nebe? Obě by to jistě uvítaly.
To hlavní, s čím nesouhlasím, je závěr. Když si odmyslíme ideologické zákruty, pak se podobá tvrzení, že základním opatřením pro zachování křesťanského manželství je rozvod.
„Církev katolická (obecná) nebude tím obecnější, čím víc oponentů z ní vyházíme. Není-li dle autora v církvi vedle sebe místo pro koexistenci odlišných forem vyjádření víry, pak, z definice, přestane být katolickou.“
Slaměný panák. Nejde zde o koexistenci různých vyjádření vír, ale o koexistenci různých vír, které jsou z podstaty neslučitelné. To je podstatný rozdíl.
Ad Vladimír K: Prosila bych vysvětlit větu „Není-li dle autora v církvi vedle sebe místo pro koexistenci odlišných forem vyjádření víry, pak, z definice, přestane být katolickou.“ Domníváte se, že katolická církev vyžaduje ke své katolicitě (rozšíření po celém světě) „koexistenci odlišných forem vyjádření víry“? Můžete být konkrétní, co považujete za „odlišné formy vyjádření víry“ a čím se tyto liší od herezí?
Ad Vladimír: Vážený pane, vytýkáte mi v inkriminovaném článku na apologii.info „argumentační faul“. Co je to ale z vaší strany, když vytrháváte věty z kontextu, což pozná každý, kdo si můj článek přečte právě bez ideologických brýlí, jak k tomu vy vyzýváte?
Opravdu nevím, jak souvisí vraždy o nichž píšete, s kontextem článku „Je možná tolerance mezi tradicionalisty a progresisty uvnitř Církve?“ On se na nich někdo z nich podílel? Napsal jsem, čeho si z Vašeho díla vážím a s čím nesouhlasím. Nechci ani rozdmychávat spor, ani pojednávat o rozdílech mezi diskuzí, apologií a propagandou. Na otázky, které v kontextu Vašeho článku považuji za zásadní a které lze shrnout jako “Cui bono?”, jste neodpověděl.
Souhlasím ale s Vámi – ponechme to na čtenářích. Vkládám také naději do generace, která ještě většinou žádné brýle nepotřebuje. Na rozdíl od té naší, které už přirostly k nosu. Toť pokládám i za odpověď na ostatní reakce.
Ad Vladimír K:
„Modernismus v Církvi je kvintesenčním vyjádřením falešného míru. Maskuje revoluční hereze jazykem smíření a adaptace a vyzývá k „dialogu“ se světovými filozofiemi a morálními trendy. Modernisté hovoří o milosrdenství a pokroku, o obnově Církve pro současnou společnost, ale tím zastírají nebo dokonce popírají neměnné pravdy víry. Ve skutečnosti navrhují kompromis, který oslabuje sílu Evangelia a podkopává Božské poslání Církve.(…)
Modernismus v katolické Církvi je dnes pravděpodobně nejzákeřnější a nejmocnější formou ďábelské revoluce. Ztělesňuje ducha vzpoury maskovaného v církevním jazyce, propaguje intelektuální pýchu a morální relativismus a zároveň podkopává nadpřirozené pravdy zjevené Kristem. Tím, že modernismus odmítá neměnné učení Církve a trvá na primátu rozumu a lidské zkušenosti, se odhaluje jako ďáblovo falešné evangelium, antipravda, která se snaží nahradit Boží autoritu lidskou autonomií.
Konečným cílem této revoluce není nic jiného než ustavení mystického těla Antikrista: anticírkve, anticivilizace.
Tato entita stojí v naprosté opozici vůči Kristově Církvi a snaží se podvrátit veškerý řád, pravdu a svatost. Cílem satanské revoluce je falešná společnost založená na pýše, vzpouře a odmítnutí Božího království.“
/zdroj: „Duc in altum“ – publikováno dnes; kráceno, upraveno/
…
Tolik, Vladimíre K., k Vaší osobnostní charakteristice – a charakteristice toho, čemu ve skutečnosti sloužíte.
U nebeské brány stojí jeden z odsuzovaných kněží a za ním zástup. „Koho jsi mi přivedl?“ „Ty jsem pokřtil, oddal a pohřbil. Posuď sám, Pane“.
Vedle stojí poutník s batohem plným lejster: „Pane, ani nemusíš, já už jsem ty Váchovce vytřídil“.
Nejsem modernista ale ani oběť evangelikální padoucnice. Jsem, chválabohu, mainstream. Vyznávám, co mě učili prarodiče, rodiče a pan farář. Že to podivné slovo „zpytovat“ znamená nahlížet do svědomí vlastního a modlitba znamená „… vejdi do SVÉ komůrky …“ ( Mt 6,5-8). Nikoli do svědomí jiných a komůrky jim vymetat. Lehkost, s níž nasazujete oponentům hlavu Antikrista, připomíná jistotu předchůdců, s níž posílali lidí na hranici. Zda se přitom usmíval Ukřižovaný nebo jeho odpůrce si zkuste odpovědět sám. Pátrání po Antikristovi by mělo vždycky začínat pohledem do zrcadla. To mě, pravda, učili jako podobenství o trámu v oku.
Naše komunikace neklapne. Slovo modernista je pro Vás nástrojem pro metodu, s níž holub vyhrává šachy. Já ji neovládám a vy žádnou jinou.
„Brýle“ je alegorický výraz k „polehnutí propagandě“. A je docela jedno, jestli to někdo „potřebuje“ nebo ne. Každý je pod vlivem propagandy, někdo jí podlehne více jiný méně, dost záleží na informovanosti. Například tvrdit, že je jasné, kdo Kirka zastřelil tak, jak to teď děláte vy, je spíš věc podlehnutí jednostranným informacím. Této propagandě podlehla značná většina mladých+starých, úplně stejně snadno jako o tom, že je dvěmi letadly možné provést demolici tří velkých budov plus ještě zasáhnout kancelář pentagonu. Takže vaše tvrzení o tom, že nějaká generace „brýle“ nepotřebuje, je matoucí, protože většina lidí má na očích spíš „klapky“.
Některé Vaše vývody jsou dosti nesprávné, například není pravda že „křesťanství je s osudem západního světa existenčně spojeno“ – je to naprosto naopak, je to „západ“ kdo je existenčně spojen s křesťanstvím.
Ad Vladimír K.: Žel jste člověk, s nímž se podle pravidel opravdu nedá diskutovat. Já přece v inkriminovaném článku jasně píši, že progresisté uvnitř Církve se přizpůsobují tomuto světu, který je světem legalizace potratů, eutanazie, homosexuality, pornografie atd. a také světem zmíněných vražd. Toto je souvislost, kterou žádáte. Já netvrdím přece, že se někdo z progresistů uvnitř Církve na těchto vraždách podílel, pokud vy to tak chápete, pak – nezlobte se – máte problémy se čtením a pochopením textu.
Jako čtenář nemám s pochopením Vašeho textu sebemenší problém, pane doktore. V příspěvku se hovoří o antagonismu Církve – a toho, co bývá odnepaměti v duchovní katolické literatuře označováno jako „svět“.
„…svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa – jako ani já nejsem ze světa, “ říká náš Bůh a Pán. [Jan 17:14]
Hlavním problémem pana Vladimíra K je to, že tyto věci vnitřně absolutně nechápe. – Proč? Protože on ze světa je.
Nezlobím se, máte pravdu. Měl jsem být přesnější. Zmiňujete jevy, které provázejí společnost tisíce let a nevyhýbají se ani Církvi. Tresty ani hrozby zatracením je nevymýtily. Především ale nepatří na jednu hromadu.
Žádný souhlas ani srozumění s citovanými vraždami jsem nezaznamenal. Zmínka o nich nemá v článku co dělat, neboť srozumění druhé strany není jiné, než vaše.
Pornografii / prostituci lze vidět již na freskách z Pompejí. Než vyřkneme něco o Božím soudu, stojí za to nahlédnout na toto téma v historii Vatikánu (a nejen). Povolanějším jste tu zajisté Vy (míněno s úctou, ne jako špičkování).
Nejbolestnějším problémem je určitě potrat. Je také vraždou. Skutečné řešení je jediné – že ho žena sama odmítne. Téma pro odborníky sociology, psychology, kněze, sociální pracovníky. Pro odborníky je také debata o homosexualitě. Pro obojí nejsem kompetentní.
Žádnou z těchto věcí (nejen) církevní progresisté a modernisté ale „per se“ neschvalují. To, co nazýváte přizpůsobováním, je vnímání reality, jaká bohužel dávno je a přijetí debaty o ní. Ta je někdy, pravda, potřeštěná. Nepřizpůsobování se světu ve Vašem pojetí ale neznamená ani zásadovost, ani řešení. Znamená hodit starý dekl na starý problém a tvářit se dál, že tam není.
Mrzí mě, na co jste neodpověděl. Kam hodláte jít bydlet, když zboříte svůj dům? Napsal jsem také, že Váš závěr o nemožnosti vzájemné koexistence je jako doporučení rozvodu. Proč? Protože „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“. První svátost a spojení člověka s Bohem je křest. Tak kde bere katolík odvahu, že ty, s nimiž se nedokáže snést, smí s Bohem rozloučit (exkomunikovat), aniž by tím v důsledku vyloučil i sám sebe?
Přeji Vám vše dobré a z tohoto vlákna se loučím.
Nevím tedy, jaká pravidla brání diskusi, a dokonce i kdyby, lze tu občas číst, že ani poslušnost pravidel církevních není tou nejvyšší hodnotou, takže i pokud taková diskusi omezující pravidla jsou, třeba by se nad jejich nerespektováním pro dobrou věc dalo i přimhouřit oko: já tomu totiž taky vůbec nerozumím.
Že tento svět je světem legalizace potratů, eutanazie, homosexuality, pornografie atd. se zdá být tvrzení poněkud zkratkovité, protože např. dr. Malý je jistě součástí tohoto světa, aniž by s čímkoli z toho souhlasil, ale lze tomu rozumět jako zjednodušenému vyjádření toho, že partikulární lidská společenství různě po světě, těmto jevům v různé míře někdy i výslovně přivolují, jindy alespoň nebrání. To ovšem zcela jistě žádným způsobem neplatí pro vraždu dětí ve škole, kterou všechny části společnosti, které by šlo nazývat světem, jednoznačně zakazují, tedy takto to být myšleno nemohlo a takto to interpretovat nelze. Ale potom jak? Co znamená „tomuto světu, který je světem legalizace potratů, eutanazie, homosexuality, pornografie atd. a také světem zmíněných vražd“, v původním článku mnohem ostřeji a explicitněji „světem, jenž v poslední době používá i prostředky atentátů a zákeřných vražd, jak dokázaly nedávné případy útoků na katolickou školu v Minneapolisu, což zaplatily životem dvě nevinné děti“? Kdo přesně je ten „svět“, který se takto chová?
Prý je to vytrženo z kontextu: šlo by upřesnit, jaký kontext je myšlen? Já v původním článku žádný relevantní kontext, který by to vysvětloval, nevidím. (Leda si čtenář může povšimnout protimluvné stížnosti, že sice jako správní křesťané milujeme hříšníka i Halíka, ale nenávidíme jejich hřích a blud, ale o kousek dál si stěžujeme, že společnost tuto naši nenávist k hříchu a bludu postřehne a jako nenávist ji označí. To je docela legrační: měli bychom snad být hrdi na to, že k hříchu a bludu nemlčíme a že naše „řeč nenávisti“ je slyšena a správně chápána, že nedochází k žádnému nedorozumění. 😉
Naopak považuju za velmi případný argument, že v té škole nevraždil žádný „svět“, ale nějaký konkrétní vrah. Pokud je tedy jeho čin „světem“ na rozdíl od potrarů ap. naprosto odsuzován, co znamenají uvedené citáty z článku a reakce dr. Malého, kde to staví do jedné řady? To by bylo potřeba velmi dobře vysvětlit, co přesně tím bylo myšleno, pokud se tedy z tradičního katolicismu nestala nějaká esoterická společnost, kde zasvěceným je vše jasné a se zbytkem se netřeba bavit. A ještě důkladněji bude potřeba vysvětlit, na co poukazuje už Vladimír K., že je zcela nejasné, jak ty vraždy dětí ve škole souvisejí s tématem článku. Z čeho přesně autor usuzuje na „úsilí tzv. progresistů uvnitř Katolické církve … vést dialog … se světem, jenž … používá i prostředky … zákeřných vražd“? Protože bez vysvětlení a doložení to tím spíš vypadá jako ten slaměný panák, co tu byl v diskusi také zmíněn.
Ad Matěj Petřina:
On, milý pane, není ve skutečnosti žádný „tradiční katolicismus“. On je jen… katolicismus. Veškeré další slovní nánosy a přívlastky jsou de facto zbytečné a zavádějící. – Buď věříte Kristem zjevené Pravdě, nebo katolík nejste. Buď podle Evangelia žijete, nebo je svým životem a svými slovy podvracíte a sám sebe exkomunikujete.
Katolická Církev není politická strana s různými frakcemi, jak se nám heretický Vladimír K. snaží namluvit. Je to mystické Kristovo tělo.
Autentický katolík příspěvku pana doktora Malého dokonale rozumí. A nebude se účastnit pseudodebaty, jejímž cílem je téma jen “ rozžvanit“.
Ach. Jaký má smysl vůbec reagovat, když vlastně reagovat nechcete? Hned v prvním příspěvku této diskuse se přispěvatel + Josef Poutník ptá, jestli „stačí tradičním katolíkům být jakousi trpěnou menšinou v Církvi“ a jestli mají “ sledovat, jak modernistická část klesá do propasti“. A samozřejmě by se dala doložit další hromada použití jak od tohoto přispěvatele, tak od dalších. Pokud jste to nepsal Vy, asi byste měl u pana domácího reklamovat, že se za Vás někdo vydává a vkládá Vám do klávesnice takové nesmysly na hraně exkomunikace, jak teď hrozíte. A pokud jste to psal Vy, zjevně i Vy v Církvi s velkým C pozorujete nějakou nehomogenitu, jinak by to nedávalo smysl. Budete se tedy chtít točit na absurdním slovíčkaření, že tradiční katolík se smí říct, ale tradiční katolicismus nikoli? Nebo dokonce budete chtít tvrdit, že Vy taková slovní spojení používat smíte, ale (někteří) ostatní ne? Obávám se, že tento zjevný rozpor mezi příspěvky podepsanými Vaším jménem nemá dobré řešení. Ale nevadí, každý má někdy horší den, i já občas někde napíšu nějakou nedomyšlenost — navrhuji tvářit se, že jste teď nic nenapsal a pokračovat v normální diskusi, znáte to, více argumentů, méně nepokorného hodnocení, jaký je kdo katolík, no a tak podobně. Souhlasím, že by bylo škoda to rozžvanit. Tak se vraťme k tématu! 🙂
(Ten poslední odstavec je úplně mimo. Katolicismus je přece pravým opakem toho, co by plynulo z těch dvou vět vzatých do důsledků. Není žádnou esoterickou společnosti, uzavřeným spolkem „vidoucích“, které zbytek světa nezajímá a nemusí zajímat, naopak jsou explicitně posláni šířit „dobrou zprávu“, učit ostatní, vysvětlovat jim, čemu nerozumějí [jako ostatně Kristus vysvětloval učedníkům], aby tedy „dokonale rozuměli“, jak píšete. Samozřejmě to neznamená, že byste zrovna Vy musel odpovídat na mou otázku, ostatně, já původně reagoval na příspěvek dr. Malého, ne na Váš.)
Ve Spojených státech jsou v posledních měsících v diecézích spravovaných modernistickými biskupy rušena postupně místa, kde se věřící mohli účastnit mše všech věků.
Teď bychom ale měli zpozornět ještě více: v Chattanoga ve státě Tennessee věřící s úžasem naslouchali knězi, který na ně apeloval, aby se vzdali tradiční mše, protože jinak „narušují jednotu v Církvi“.
…
Čtěte pozorně!
V kázání proneseném 12. října 2025 v bazilice svatého Petra a Pavla P. David Carter věřícím odhalil zákulisí celého nařízení: zrušení tradičních mší v diecézi Knoxville není jen rozhodnutím biskupa. Jedná se o přímé nařízení Dikasteria pro bohoslužby ve Vatikánu.
V rámci nepřerušené linie Jorge Bergoglia má být v rámci „jednoty Církve“, o které tak často hovoří Robert Prevost, provedena tato vynucená změna: všechny bohoslužby sloužené podle misálu z roku 1962 teď povinně přejdou na bohoslužby sloužené dle reformovaného misálu z roku 2002. – A teď ta kostička pro zastánce staré mše ( kterou trefně vystihl George Smiley): tato mše může být v latině.
To přesně odpovídá názorům Lva XIV., vysloveným v onom pozoruhodném interview s komentátorkou Allenovou z „Crux“, o kterém píši v úvodu tohoto vlákna. – Naprosto identicky v rozhovoru doporučuje papež ctitelům Tradice přesně tohle „řešení“ ohledně mše. – Latinské NOM.
Otec Carter ve své promluvě zkoprnělým věřícím ještě pohrozil, že by je mohl potkat osud FSSPX, pokud se budou držet mše z roku 1962 – tím by totiž mohli „přerušit spojení s Římem“.
…
Takže pod heslem „poslušnost, jednota, obnova“ máme být dokopáni k souhlasu se vším, co nám naservíruje modernistický Řím – ohledně morálky, věrouky i liturgie. Jinak…
Ať žije „Traditionis custodes“!
/Zdroj: infovaticana.com/