Category Archives: Maren, Jonathon van
Lékaři v Holandsku smějí pacienty před euthanasií zdrogovat, aby se nebránili
Před několika lety jsme psali o Holanďance trpící demencí, kterou bylo nutno přidržet, aby ji lékařka mohla zabít euthanasií.¹ O posledním vývoji v tomto případu informoval Wesley J. Smith na stránkách The National Review:
Holandská lékařka Marinou Arendsová před časem navštívila svou dementní pacientku v pečovatelském domě. Nepřišla ji léčit, nýbrž zabít smrtící injekcí. Aby to bylo snazší, Arendsová dala pacientce do kávy sedativa, což je porušení předpisů o euthanasii. Pacientka se však uprostřed procedury probudila, všimla si, co se děje, a začala se bránit. Lékařka nařídila rodině, aby vzpírající se ženu přidržela, a přitom ji dorazila. To vypadalo jako vražda a bylo zahájeno trestní stíhání. Bylo to však v Zemi euthanasie. Nizozemský Nejvyšší soud posléze lékařku pochválil za dobré úmysly a všechna trestní oznámení zamítl. Teď Holanďané na tento případ zareagovali vytvořením speciálních předpisů upravujících euthanasii pacientů s demencí. Zdrogování, které má pacientům zabránit klást odpor, samozřejmě umožňují. Článek v listu The Guardian uvádí, že podle novelizovaných předpisů lékaři provádějící euthanasii u pacientů s těžkou demencí jim mohou dát do jídla či pití sedativum, existují-li obavy, že pacient začne být „neklidný, rozrušený nebo agresivní“.
Rodiče se soudí, protože se jim narodilo dítě s Downovým syndromem
Nejvyšší soud v australském Brisbane poskytl prodlouženou lhůtu k podání žaloby manželům, kteří se soudí s ultrazvukovou klinikou Gold Coast. Očekává se, že půjde o obrovský případ, v němž jde o vysokou náhradu škody a nárok na náhradu za osobní újmu na straně matky. Předběžné podrobnosti se při prvním čtení zdají být neobyčejně závažné a vyvolávají otázku, co mohli lékaři a obsluha ultrazvuku udělat špatně.
Z odpovědi se člověku zvedá žaludek. Jak se ukázalo, nyní čtyřletá dcera těchto manželů má Downův syndrom. Rodiče to nečekali, neboť jim jak lékař, tak ultrazvukový technik při vyšetření v srpnu 2014 řekli, že riziko chromozomální abnormality je „nízké“ a další testování není třeba. Ukázalo se, že se spletli a dítě muselo po narození strávit několik týdnů na jednotce intenzivní péče a být živeno sondou.
Třebaže většině rodičů by se prostě nesmírně ulevilo, že se jejich dcera nakonec uzdravila, zdá se, že v tomto případě tomu tak není: Rodiče žalují jak kliniku, tak ošetřujícího lékaře za „neoprávněné narození“ a tvrdí, že skutečnost, že je zdravotníci neupozornili na zdravotní stav dcery, byla chyba, která jí umožnila se narodit. Kdyby byli věděli, že má Downův syndrom, postarali by se, aby se z dělohy nedostala živá, neboť by zařídili potrat.
Třetí žaloba proti křesťanskému pekaři
11. června 2019 (LifeSiteNews) – Řeči LGBT hnutí o toleranci nikdy nebyly míněny vážně: Mají plně v úmyslu získat kulturní dominanci a pak se snažit „trestat“ lidi, kteří se veřejně postaví proti nim, a rozdrtit ty, kdo se jejich programu odmítají účastnit. Proto aktivně vyhledávají květináře, fotografy a pekaře, kteří s nimi nesouhlasí: potřebují totiž vytvořit odstrašující příklady, aby nás ostatní varovali, že pokud se nepodřídíme jejich pokračující transformaci národa, skončí naše hlavy nabodnuté na kopí.
Nejvýznačnějším dokladem toho je případ coloradského pekaře Jacka Phillipse z firmy Masterpiece Cakeshop, který se v jejich hledáčku bohužel ocitl už potřetí.
Možná si vzpomenete, že když Jacka Phillipse coloradská Komise pro občanská práva potrestala za to, že kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítnul upéct „svatební“ dort na stejnopohlavní „svatbu“, probojoval se až k Nejvyššímu soudu USA. Nejvyšší soud po několikaleté bitvě rozhodl v případu Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission poměrem hlasů 7:2, že Komise porušila Phillipsovo právo na svobodné uplatňování víry tím, že ve svém rozhodnutí znevažovala jeho náboženství.
Hororové příběhy o euthanasii aneb Co vám její zastánci neřeknou
V listopadu loňského roku ohlásil haagský státní zástupce neobvyklou událost, totiž vznesení obvinění proti lékařce, která provedla euthanasii na obyvatelce pečovatelského domu pro seniory. Třebaže stará paní v průběhu času učinila o svém přání zemřít několik různých prohlášení, její rodina rozhodla, že je třeba ji zabít stůj co stůj, a lékařka jí proto přidala do kávy sedativa. V plánu bylo nejprve ji uspat a potom jí podat smrtící injekci. Lékařka jí drogy propašovala do kávy, zatímco paní přívětivě rozprávěla s příbuznými. Seniorka nicméně neusnula a lékařka se proto pokusila ji uspat druhou dávkou, což bylo pacientce zřejmě velmi nepříjemné. Když nakonec začala usínat, lékařka se pokusila dát jí smrtící injekci, stará paní však znenadání vstala. V tom okamžiku ji její rodina pomáhala držet a lékařka jí rychle dala injekci s jedem, který ji zabil.
Přestože v režimu euthanasie v Nizozemí dochází k všelijakým hororům, toto bylo zjevně přece jen trochu moc a státní zástupce lékařce veřejně vytknul, že se ženy, než ji zabila, nezeptala, zda si skutečně přeje zemřít. Je však třeba říci, že ve dvou dřívějších případech byli v Nizozemí lékaři trestně stíhaní za zločiny související s euthanasií nakonec obvinění zproštěni. Jak známo, je neobyčejně obtížné posoudit skutečné přání oběti, když už je mrtvá.
Pronásledování za nesouhlas s transgenderovou ideologií
V lednu policie v severoanglickém Humberside informovala jistého přístavního dělníka, že bude vyšetřován za to, že na Tweetu zveřejnil básničku o transgenderových lidech. O několik týdnů později policie v Suffolku kontaktovala čtyřiasedmdesátiletou ženu a policejní důstojník ji vyzval, aby přestala tweetovat komentáře kritizující transgenderovou ideologii a zvážila odstranění některých svých dřívějších příspěvků na sociálních sítích. Začátkem února pak list Daily Mail přinesl zprávu, že již v prosinci policie v Hertfordshiru zatkla osmatřicetiletou matku před očima jejích dětí a zavřela ji v policejní cele za to, že se na Twitteru nepohodla s transgenderovým aktivistou.
Příběh Kate Scottowové je skutečně mrazivý. K ní domů přišli tři policisté, zadrželi ji, dopravili na policejní stanici a vyslýchali za to, že se s transgenderovým aktivistou nepohodla o „deadnaming“ (oslovování transgenderových osob proti jejich vůli rodem, který odpovídá jejich biologickému pohlaví) a o biologickém muži, který se prohlašuje za ženu, mluvila jako o muži. Za tento údajný trestný čin 1. prosince loňského roku Scottowovou zatkli, vyfotografovali, odebrali jí DNA a otisky prstů a sedm hodin ji drželi v cele. K zatčení došlo před její desetiletou autistickou dcerou a dvacetiměsíčním synem, jehož dosud kojí. Vyšetřována je evidentně stále a policie jí nevrátila mobilní telefon ani počítač, který potřebuje ke svému probíhajícímu studiu magisterského programu v oboru forenzní psychologie.
Progresisté nenávidí všechno staré, včetně lidí
Časopis Maclean’s Magazine v jednom letos zveřejněném článku [1] klade otázku, která patrně odráží převažující náladu levice: „Měli by staří lidé přijít o volební právo?“ Autor vysvětlil, že jelikož senioři jsou v zásadě mrtví, mají dnes někteří lidé pocit, že ve volbách uvažují jen krátkodobě, a proto by se jim mělo zabránit v zasahování do Pokroku, který by nastal, kdyby bylo mladým dovoleno uskutečnit neomezeně všechna svá rozhodnutí.[2]
Moje první myšlenka je, že přesně takto vypadá kultura euthanasie: Staří lidé prostě nedokážou umřít dost rychle. Proto je tolik dětí pro, když jejich rodiče nadhodí asistovanou sebevraždu, byť jen informativně. Jak jsem napsal už dřív, situace, kdy děti nadšeně souhlasí s tím, aby si jejich rodiče našli lékaře, který je zabije, musí patřit k nejstrašlivějším, jakou matka či otec může zažít. Existují však ještě brutálnější příklady, například případ Holanďanky, kterou její rodina držela, zatímco jí lékař dával proti její vůli smrtící injekci. [3] A tak bych mohl pokračovat.
Hrozba, kterou nelze ignorovat: liberálové tvrdí, že křesťanští rodiče jsou nebezpeční
V posledních dvou desetiletích začíná křesťanům postupně docházet, že důsledky stejnopohlavních „manželství“ homosexuálů pro lidi, kteří dosud věří v tradiční pojetí rodiny, jsou mnohem větší, než by si byli pomysleli i největší cynici. Politici, akademici a média dospěli ke společnému závěru, že je-li „manželství“ homosexuálů občanským právem, pak lidé, kteří jsou proti němu, nejsou prostí disidenti lpící na dvoutisícileté tradici, ale ohavní bigoti, kteří si za své diskriminační názory zaslouží ostrakizaci. Heslo „žij a nech žít“ se tudíž pro cukráře, květináře, majitele nemovitostí a adopční agentury mění v „donutíme tě souhlasit a spolupracovat“. Všechny tyto profese zjišťují, že se staly cílem homosexuálních aktivistů, kteří ve svém entuziasmu projevují šokující bezohlednost při pronásledování lidí za údajné ideozločiny. [1]
Nic z toho nebude pro většinu z vás novinkou, radikální přebudování našich společenských struktur však začíná ovlivňovat křesťanská společenství způsobem, který stále více zasahuje až do rodin. Skutečnost je taková, že státní školy v celé Kanadě (a na mnoha místech Spojených států) začínají zavádět sexuální výchovu, která přímo odporuje přesvědčení mnoha tradičních komunit – a vlády začínají nevraživě sledovat křesťanské a soukromé školy jako nevítaná útočiště odlišného myšlení a výchovy. A je to ještě horší: křesťanští rodiče a pěstouni stále častěji zjišťují, že jsou kvůli svým názorům „nevhodní“ k adopci nebo přijetí dětí.
Za několik uplynulých let jsem mluvil s mnoha potenciálními adoptivními rodiči a pěstouny, kteří byli kvůli svým názorům na sexualitu buď otevřeně odmítnuti, nebo jinak přišli na to, že náhlé a okamžitě zamítnutí následovalo bezprostředně poté, co jejich postoje vyšly najevo. Křesťanským rodičům se často kladou přímé otázky s cílem zjistit, zda se dosud drží křesťanských zásad, a zřetelně se jim naznačuje, že odpovědi nevyhovující současné progresivní ideologii povedou k tomu, že budou shledáni nevhodnými k péči o děti.
