Kardinál Raymond Burke prozradil, že již hovořil s papežem Lvem XIV. o budoucnosti tradiční mše svaté a doufá, že papež bude následovat příkladu Benedikta XVI. V projevu k účastníkům 60. výroční konference Latin Mass Society a Londýně Burke promluvil o své osobní intervenci u nového papeže ve věci budoucnosti tradiční mše:
„Doufám, že Lev XIV. ukončí současné pronásledování věřících v Církvi, kteří si přejí klanět se Bohu podle starší formy římského ritu, pronásledování uvnitř Církve. Již jsem měl příležitost sdělit to Svatému otci. Doufám, že tuto otázku co nejdříve prostuduje a bude se snažit obnovit situaci, která existovala po Summorum Pontificum, a že dokonce rozvine to, co pro Církev s takovou moudrostí a láskou uzákonil papež Benedikt XVI.“
Burke, který k účastníkům konference hovořil pomocí videolinku, je mnoho let předním zastáncem tradiční liturgie. Americký kardinál tradiční mši pravidelně slouží a rovněž každoročně v tradičním ritu světí kněze pro kněžská bratrstva, která se mu věnují, například Institut Krista Krále.
Po rozsáhlých restrikcích tradiční mše, které předznamenalo motu proprio papeže Františka Traditionis custodes v červenci 2021, začali biskupové tvrdě omezovat šíření starého ritu. Dokument zesnulého papeže v prosinci téhož roku dále posílila dodatečná omezení [prefekta Dikasteria pro bohoslužbu] kardinála Arthura Roche a uplatňují se i v posledních týdnech.
Burke v komentáři k Traditionis custodes krátce po jeho vydání dokument nazval „tvrdým a revolučním krokem Svatého otce“. Tímto způsobem se kardinál k této věci vyjadřoval trvale, a to i na počátku tohoto roku, kdy uvedl v rozhovoru pro portál PerMariam:
„Kvůli zmatku s Traditionis custodes – sám dokument je problematický z hlediska kanonického práva i teologické reality posvátné liturgie – je řada biskupů přesvědčena, že musí velice omezovat možnost sloužit mši svatou i udělování dalších svátostí v usus antiquior. To je příčinou velkého utrpení. Není to spravedlivé. Musíme se modlit, aby náš Pán zasáhl a tato perzekuce zbožných katolíků, kteří prostě jen získávají duchovní potravu ze starší formy římského ritu, byla ukončena.“
Tradiční věřící vyjadřují naději, že Lev XVI. přistoupí k odstranění restrikcí svého předchůdce. Tyto naděje povzbuzuje skutečnost, že kardinál Burke i kardinál Robert Sarah, kteří jsou předními zastánci starého ritu, zvolení Lva XVI. vřele uvítali.
Biskup Athanasius Schneider – který rovněž promluvil na uvedené konferenci – vyzval Lva XVI., aby Traditionis custodes zcela zrušil:
„Jde opravdu o ponížení, pronásledování části věřících, a rovněž o odmítnutí celé liturgické tradice Církve. Proto je třeba to napravit. [Papež] musí obnovit naprostou svobodu užívání liturgie všech věků.“
Krátce po zvolení papeže po internetu kolovaly zvěsti, že sám papež tradiční mši svatou jako kardinál sloužil, k této věci však nejsou k dispozici žádné jasné důkazy a objevily se i protichůdné zprávy tvrdící, že je odpůrcem tradiční mše svaté.
Jak jsme uvedli, v posledních týdnech bylo oznámeno ukončení tradičních mší na řadě velmi exponovaných míst ve Spojených státech, což vyvolalo kritiku nešťastného motu proprio Traditionis custodes i další spekulace o tom, jak bude Lev XIV. tuto otázku řešit. Mnohé může záviset na poradcích, které má kolem sebe a kterým dopřává sluchu.
Papež však dal v prvních týdnech svého počínajícího pontifikátu najevo i vlastní liturgickou citlivost. V uvítání jubilejních poutníků Dikasteria pro východní církve je Lev pochválil za smysl pro „tajemství“, které zůstává ve východní liturgii, a vyjádřil naději, že se to může vrátit i na Západ:
„Velmi potřebujeme obnovit smysl pro tajemství, který zůstává živý ve vašich liturgiích, v liturgiích, které zapojují lidskou osobu v její celistvosti, které opěvují krásu spásy a vyvolávají úžas nad tím, jak Boží majestát objímá naši lidskou křehkost.“
Papežův liturgický komentář uvítal teolog a liturgista Dr. Peter Kwasniewski, který řekl portálu LifeSiteNews, že Lev „ukazuje, že má cit pro jazyk symboliky a krásy, a zejména pro normativní hodnotu tradice.“
Michael Haynes
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Naprosto oprávněné jsou argumenty diskutujících na vlákně „Papežem byl zvolen…“ z konce června.
Pokud bude pokračovat politika modernistických „vizitací“, jejichž jediným cílem je „umravnění“ přespříliš sebevědomých tradicionalistů a všech, kdo s tradicí sympatizují, pokud bude papež Lev XIV. obklopen starými bergogliánskými strukturami, které pojedou ve starých kolejích glajchšaltování Církve, pak tady opravdu máme stav podobný pontifikátu Jana Pavla II.
V čele Církve bude stát sympatický a vlídný modernista. – Již ne „upřímně škodící“ jako nebožtík Bergoglio, ale „upřímně se mýlící“ jako Wojtyla a Ratzinger.
…
Jakkoli můžeme být na základě dlouholetých zkušeností zcela bez iluzí, stále zůstává důležitou modlitba za papeže a za ty, kteří jej mohou pozitivně ovlivnit.
Církev a v ní žijící Kristus zvítězí – i nad těmi, kdo ji demontují zevnitř. Brány pekel nikdy neoslaví definitivní triumf.
Pozoruhodná zpráva, zveřejněná v těchto dnech: papež František lhal o průzkumu provedeném mezi biskupy katolické Církve ohledně sloužení mše všech věků – průzkumu provedeném před zveřejněním jeho skandálního listu „Traditionis custodes“, který odstartoval nové pronásledování věřících věrných Tradici.
Postoj biskupů, vyjadřovaný v odpovědích, byl tehdy vůči „Summorum pontificum“ Benedikta XVI. většinově spíše smířlivý, tento Ratzingerův papežský list byl oceňován pro přispění k celkovému uklidnění situace v Církvi.
Člověka nemůže nenapadnout otázka, proč se tento důkaz o modernistické manipulaci fakty objevuje právě v tuto chvíli. A také – kdo z Vatikánu by mohl stát za jeho zveřejněním.
Že Bergoglio lhal, bylo jasné už v okamžiku, kdy se na tento průzkum odvolával, ale jeho výsledky nezveřejnil. On mu snad někdo věřil?
Papež František byl příkladem pro nás věřící. Jeho svatý život bychom měli následovat!
Jane, tím navrhujete, že bychom si koupili domů pačamámy? Jistě ji už máte – prozraďte nám, kde se dostane. Následování p. Wojtyly a p. Ratzingera je trochu snazší – socha buddhy (jako v Assisi) se sežene mnohem snadněji a je i online.
Jinak p. Bergoglio samozřejmě příkladem byl – takovým hodně výrazným „dělejte to jako já a věčná odplata – pláč a věčné skřípění zubů vás nemine“.
Díky za vtipný komentář, shrnující v kostce tři poslední pontifikáty 🙂.
…
Připadá mi neuvěřitelné, že se někdo může považovat za katolíka – a obhajovat klanění se pohanské bohyni ve vatikánských zahradách, žehnání párů (a tedy žehnání vztahu) žijících ve smrtelném hříchu, nazývání exkomunikovaného Martina Luthera „lékem své doby“ atd.
Bergogliův pontifikát je absolutně protikristovský – a je vidět, jak dosud rozděluje Církev.
Zároveň je třeba mu přiznat veliké plus: ukázal, zač stojí víra mnohých takykatolíků.
Není to tak úplně jednoznačné. Téměř současně se zveřejněním části oné zprávy (tu vypracovala tehdejší Kongregace pro nauku víry, kterou tehdy vedl kardinál Ladaria) byla vydána kniha La liturgia non è uno spettacolo: Il questionario ai vescovi sul rito antico: arma di distruzione di Messa? (Liturgie není představení: Dotazník biskupům o starém ritu – zbraň ke zničení mše?), autoři Nicola Bux a Saverio Gaeta. Zatím ve formátu pro Kindle, viz např. Amazon.
Kromě výše uvedeného obsahuje i podrobnosti průzkumu z jednotlivých kontinentů či oblastí.
Je pravda, že odpovědi ze Severní Ameriky a z Evropy obsahují převážně velmi kladné hodnocení uvedení Summorum Pontificum (SP) do života diecézí. Na druhou stranu z Latinské Ameriky a z Afriky byla odezva na průzkumný dotazník téměř nulová, což je spojováno s tím, že se tam SP téměř neuplatňuje, stručně řečeno. V Latinské Americe působí výhradně FSSPX a v Africe jsou jen 3 země, kde se slouží tradiční latinská mše v souladu se SP: Benin, Gabon a Mauritius.
Zdá se tedy, že papeže Františka vedl k opomenutí kladných stránek SP při vydání Traditionis Custodes zejména jeho příklon k realitě Latinské Ameriky, částečně možná i Afriky.
Papež František ovšem „kreativně prezentoval“ výsledky průzkumu jako průzkumu celosvětového, nikoli lokálního – tedy lhal.
Katolická Církev jako celek nesdílela a nesdílí Bergogliovu averzi proti mši všech věků, jeho ideologický boj, který Církev jen rozbíjí a připravuje ji o její vlastní staleté kořeny.
Tato nenávist, nám dobře známá z dob kardinála Vlka, byla opravdu utlumena až listem „Summorum pontificum“, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme. Bergogliův atak proti Benediktu XVI. a jeho motu proprio byl nesmyslný – a je třeba, aby se k němu (stejně jako k odpudivé „Fiducia supplicans“) vyjádřil nový papež. – Bez zaujetí postoje k těmto lapsům minulého pontifikátu není ona jednota Církve, o které Lev XIV. hovoří, myslitelná.
Co se týče „reality“ v Jižní Americe, tu vytvářel právě p. Bergoglio a jemu podobní, dosazovaní „na sílu“ proti vůli lidu, jako např kontroverzní biskup v Temuco (Chile). Křesťané postupně přestali chodit na mše, někteří jen přešli k protestantům protože protestantská setkání byla vážnější a klidnější než to, jak vypadaly/vypadají mše v katolickém kostele. Navíc zavedení procesu rozvodů (tzv. anulace) mělo ještě horší dopad na veřejnost. Reakcí na zmíněné je letargie – nakonec „peklo je prázdné, tedy pokud vůbec existuje“. A o tom, že existuje nějaká jiná mše, než v místním jazyku, to nikdo neví a nikdo nepamatuje, že by byla jinak než španělsky/portugalsky. Pokud by se tedy, i kněze, v Latinské Americe zeptal – chcete latinskou mši, odpověď by nejspíš byla – „proč?“.
Ráda bych tímto poděkovala panu Vladimírovi poděkovala za zajímavý rozbor.
K příspěvku pana Poutníka: za velmi naléhavé považuji, aby se upustilo od žehnání párům žijícím v těžkém hříchu na základě dokumentů AL a FS. Ovšem žádné výzvy tímto směrem jsem nezaznamenala, což považuji za alarmující a byla bych velice ráda, kdyby mě někdo vyvedl z omylu.
Detailní informace o zveřejnění skutečných výsledků onoho průzkumu ohledně mše všech věků, za kterým stojí známá novinářka Diane Montagna, přinesl remnantnewspaper.com v dobře napsaném článku Gaetana Masciulla ze dne 2. července 2025 („Oficiální vatikánská zpráva…“).
Doporučuji přečíst si článek proto, že Diane Montagna se skutečně dostala k původnímu zdroji – tady nejde o žádné interpretace.
Má zde někdo konstruktivní, proveditelný a účinný nápad (kromě nezpochybnitelných! modliteb) jak zvýšit strmý úbytek farníků, jehož výsledkem je nutnost předávání kostelů obcím (pokud je vůbec chtějí) a jak zlepšit mizivý zájem o kněžskou službu a křesťanský duchovní život obecně?
Tuto otázku pokládám sama sobě už několik let, paní Lenko.
Pán Ježiš nás vyzval jasně: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium!“
Celým generacím mých předků se to dařilo – a jak jsem na tom já? Umím se ke své víře přihlásit – obhájit ji – zastat se jí? Znám ji natolik?
Dlouho mi dělalo potíže se vůbec ke své víře přiznat. Stále jsem měla na paměti to, co nám říkali při přípravě na biřmování: totiž, že s vírou toho, o němž ani nejbližší okolí neví, že je křesťanem, není něco v pořádku.
Chci-li zapálit svět, musím nutně začít u sebe. Třeba tím, že se přidám k těm, kteří se na rušném náměstí modlí růženec nebo se pomodlím s dětmi ulice, které se zajímají o to, co to ta modlitba vlastně je.
Pane Ježíši, zahrnuješ mě svou lásku až tak, žes pro mě neváhal položit svůj život. Pomoz mi, prosím Tě, abych se o tuto radostnou zvěst uměla rozdělit s ostatními! Amen.
Kontruktivní, proveditelný a účinný ano, snadný a rychlý nikoli. Návrat k tradici se vším všudy.
Jenomže některé záležitosti je třeba řešit hodně rychle: paní Lenka připomíná, že o mnoho kostelů se už místní komunity věřících nejsou schopny postarat, a to nejen materiálně, ale ani provozně (liturgický provoz, úklid atd.).
A teď si představte, že není k dispozici ani jedna osoba mužského pohlaví, která by byla ochotna ministrovat – pokud vím, ministrantky Vám vadí. Mně také, ale bohužel není kde brát, respektive vytratila se schopnost udržet si šikovné obětavé muže, kteří by byli ochotni své církevní obci obětovat desítky neplacených hodin, takže to všechno většinou „visí“ na ženách.
A ta největší starost nakonec: kněží setrvala ubývá, a tak tam, kde je dnes sloužena mše svatá, možná už brzy nebude ani nový a už vůbec ne starý ritus, protože ho prostě nebude mít kdo sloužit.
Návrat k tradici se vším všudy je dnes nereálný, na tom se asi shodneme, viďte,paní Cekotová. Ale k tradici také patřilo převzít svůj díl odpovědnosti za zcela konkrétní fungování místní církve. Třeba právě zde je počátek návratu k tradici/ tradicím.
Tohle mě napadá, když v horkém letním dni vytrháváním plevel kolem našeho kostela, v němž se už dost unavená paní kostelních hodiny a hodiny namáhá, aby bylo vše v pořádku a ministrant čí ministrantka mohl/ mohla posloužit knëzi při mši svaté.
„Návrat k Tradici“ zní pro mnohé nevhodně, takže co třeba raději říct „návrat ke křesťanství“? Je to fakticky to samé, začít by se mělo „kdekoli a všude“, na všech úrovních. Dokud ale biskupové budou podporovat všechny možné anti-křesťanské aktivity, a to nejen němečtí, američtí, ale i místní, tak to půjde ještě dlouho z kopce.
Podívejte se na kterékoli stránky biskupství v ČR, třeba na brněnské – uvádí doby všech Mší Sv., s výjimkou – latinské u FSPPX. Dále, většina kázání je „nemastná neslaná“, taky jsem si nevšimnul, že by konečně byla změněna slova „..za všechny“ na slova „za mnohé“….Kdyby se provozní manažer firmy staral o chod firmy tak málo a tak zvláštně, jak to dělají biskupové, šla by firma ke dnu ještě rychleji – rozdíl je v tom, že zde je mnoho „zákazníků“, kteří nemají kam jít jinam….Deset míst s tradičních mší v ČR je opravdu málo.
Ministrantky nic neřeší, snad jen to, že právě ony jsou příčinou toho, proč je ministrantů na NOM málo.
Návrat k „k tradici“ není nemožný, nakonec k tomu stejně dojde, otázka je, jestli v té době už kostely nebudou sloužit po přestavbě jako paneláky – jak už je skutečností v Anglii.
Ad M)
Děkuji za odpověď, souhlasím téměř se vším, ministrantky se v mé farnosti opravdu „zavedly“ proto, že kluci nechodili (nikdo to po nich nevyžadoval). Ano, jsou rušivým elementem, ale svoje úkoly (podávat knězi konvičky, držet patinu při svatém přijímání, odnášet vše po mši svaté) plní dobře.
Jinak, za sebe spíše hledám cestu, jak mohu přispět k tomu, aby se kostely zcela nevyprázdnily, než abych donekonečna opakovala, co dělají špatně druzí.
Ještě k tématu ministrantů: kněz žádné pomocníky při mši sv. nepotřebuje. Ministranti jsou tam primárně proto, aby se zajistil dorost, a snadněji dospěli k rozhodnutí stát se knězem. Z ministrantky kněze neuděláte, ta před oltářem působí jako rušivý element.
Velkým problémem je také to, že většina Evropanů podlehla masivní propagandě o tom, že Bible je na mnoha místech nepřesná až nesprávná a nejlepší příklad je už v první kapitole první knohy. Pokud člověk trpí přesvědčením, že jeho prababička byla opice (např. Australopitecus), pak je další debata skoro zbytečná. V knize Genesis píše „a viděl Bůh, že je to dobré“, a přitom by měli stamiliony let všichni živočichové stále dokola chcípat a mnozí i úplně vyhynout než se z australopitécké prababičky stane Adam a Eva (a teprve jejich hříchem přišla na zemi smrt) – tento logický rozpor je tak velký, že je pochopitelně snadnější uvěřit „moderní vědě“ než si zjistit, co všechno „moderní věda“ skrývá nebo co si vysloveně vymýšlí a o čem lže.
Až na to, že všichni máme v různé míře geny neandrtálců. Kristus po nás nikde nežádá, abychom byli slepci. Nebo plochozemci, jak pravila víra v době vzniku Genesis.
Ad Vladimír K – Bible nikde neuvádí, že by Země měla být plochá, naopak je v ní jasně napsáno, že je ve středu vesmíru, že se kolem ní točí slunce (což by kolem ploché země nebylo úplně jednoduché) – a současná astronomie potvrzuje, že ve středu vesmíru nejspíše skutečně jsme.
„Neandrtálec“ je Homo sapiens, člověk moudrý, jen k němu „vědci“ složili příběh a nazvali ho podle údolí Neandertal, kde mimochodem ani ty kosti nebyly nalezeny. Pokud po neandrtálci máte jen některé geny, zajímalo by mne , po kom si myslíte, že máte ty ostatní geny…
Těch „vědeckých“ a jiných podvodů už je tolik, od Darwina přes Haeckelovy náčrty embryí, že člověk opravdu musí být slepý aby neviděl, že teorií na vznik vesmíru je víc, než jen pořád dokola propagovaný big bang. Obdobně jsme zahrnováni teoriemi o tom, jak si ryba latimérie vytvořila nohy a stal se z ní suchozemec – až se zjistilo, že latimérie zůstala po „stamiliony let“ beze změn a stále žije v oceánu a ploutve se na nohy pořád nezměnily….
Co se týče Genesis, tam se jasně definuje den tak, aby nedošlo k mýlce – „vespere et mane“, tedy našich rámcově 24 hodin, z toho ani při nejhorší vůli neuděláte rok a už vůbec miliony nebo miliardy roků…
Ne, paní Šebková, to tedy neshodneme. U Boha není nic nemožného, pro začátek. Ale nesouhlasím s Vámi téměř v ničem. Komunity věřících nejsou schopny se postarat o své kostely, protože věřících ubývá, a ubývá jich především v důsledku radikálního odklonu od tradice v posledních 50 letech. Ovšem biskupové, místo aby si to přiznali, reagují naprosto stejně jako současné špičky EU, které tvrdí, že lékem na potíže vyvolané Green Dealem je více Green Dealu. V církevní verzi to vypadá tak, že lékem na potíže vyvolané posledním koncilem a tím, co po něm následovalo, je více koncilu (v této chvíli zejména pod heslem „synodalita“. Nevšimla jsem si, že by se ve starém ritu vytráceli ministranti, a souhlasím se značkou M., že v novém ritu ministranty vypudily ministrantky. Příčina a následek jsou přesně opačné, než jak píšete Vy. O úbytku kněží platí totéž v bleděmodrém: před časem mi jeden mladý kněz řekl, že se úbytku kněží nediví, neboť úcta donedávna projevovaná kněžím se vytratila, zatímco vysoké nároky, celibátem počínaje a obtížným studiem konče, zůstaly. Doslova řekl, že chce-li být někdo organizátorem volného času mládeže ve farnosti, což je to, co se dnes od kněze všeobecně očekává, nepotřebuje k tomu studovat řečtinu a hebrejštinu a vzdát se vlastní rodiny. Pokud je mi známo, tradiční semináře (stejně jako tradiční kláštery) si na nedostatek kandidátů nestěžují. Což zase dost možná souvisí s počtem dětí, které se rodí v tradičních rodinách , zatímco v katolickém mainstreamu je dnes větší počet dětí než tři téměř stejnou výjimkou jako v mainstreamu nekatolickém.
Na závěr si dovolím jednu osobní poznámku. Až mi „místní církev“ (jestli Vám dobře rozumím, míníte tím církev v místě bydliště) poskytne mši sv. všech věků přinejmenším v neděli a ve svátky, budu uklízet kostel, přispívat do sbírky a vůbec se podílet na jejím provozu stejně ochotně, jak to dnes činím v kostele, kam chodím. Přesněji řečeno kam dojíždím pouhopouhých 40 km. (Pouhopouhých bez ironie: mnozí z mých tamních spolufarníků to mají ještě mnohem dál.) V kterémkoli ze dvou zlínských kostelů jsem byla v uplynulých deseti letech cca pětkrát, obvykle při příležitosti pohřbu v rodině. Snad se mi tedy nelze divit, že za ně žádnou zvláštní odpovědnost necítím.
Souhlasím se vším, paní Cekotová. Tradiční semináře totiž vychovávají kněze – obětníky, kněze, z nichž každý je „Alter Christus“, ne nějaký předseda čehosi. Kněz obětuje, nepředsedá ničemu. Klaní se Bohu, ne člověku. Obětuje a při té oběti je utišován Boží hněv pro hříchy lidí. Jak s tímto jdou dohromady opičárny, mnohdy páchané při liturgii? Dětské mše. On se Pán Ježíš nechal ukřižovat vícekrát? Pro běžné lidi, pro děti, pak pro sodomity atd atd…
Kněz v NOM už není autoritou, ale mnohdy se od něj očekává, že bude tancovat, jak farníci pískají. To není kněžství. Když hlásá autentickou nauku, sami farníci si na něj běží stěžovat biskupovi. Považte, on nás straší peklem! A jiné podobné lahůdky. A to nejsou moje domněnky. To je fakt. Takový kněz to má hodně těžké. Bohužel toto je doba, kdy lidé nesnesou zdravou nauku a raději si najímají ty učitele, kteří je lechtají v uších. Obracejí se k bájím.
Mimochodem, jeden pěkný odkaz:
https://www.traditioninaction.org/RevolutionPhotos/B148-Pro.htm
Mladý muž, pociťující autentické povolání, asi nechce být zaměnitelný s heretiky a schismatiky, není-liž pravda?
Co se týče ministrantek, tak žena u oltáře je něco velmi, ale vskutku velmi nepatřičného.
Pěkné o kněžství:
Promluva o knězi (sv. Jan Maria Vianney)
Nyní se dostáváme, milé děti, ke svátosti kněžství. Zdá se, že se tato svátost nikoho z vás netýká, a přece se týká každého. Tato svátost pozvedá člověka až k Bohu. Kdo je kněz? Člověk, který zastupuje Boha, člověk, který je pověřen celou božskou mocí. „Jděte ke knězi,“ říká náš Pán. „Jako mne poslal můj otec, tak i já posílám vás. Je mi dána všechna moc na nebi i na zemi. Jděte a učte všechny národy. Kdo vás slyší, mne slyší. Kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.“ Když kněz odpouští hříchy, neříká: „Bůh vám odpouští hříchy.“ Ale: „Uděluji ti rozhřešení.“ Neříká: „To je Tělo našeho Pána.“ Ale: „Toto je moje Tělo.“ Svatý Bernard říká, že vše dostáváme skrze Marii. Můžeme také říci, že úplně všechno dostáváme skrze kněze. Ano, všechno požehnání, všechny nebeské dary. Kdybychom neměli svátost kněžství, neměli bychom svého Pána. Kdo ho uložil sem do svatostánku? Kněz. Kdo přijal vaši duši při vstupu do života? Kněz. Kdo ji živí, aby mohla svou pouť dokonat? Kněz. Kdo ji uschopní, aby se mohla objevit před Bohem očištěna krví Ježíše Krista? Kněz, vždycky kněz. Kdo v ní probudí opět pokoj? Zase jen kněz. Není možné pomyslet na nějaké Boží dobrodiní, abychom si zároveň nevzpomněli na kněze. Zpovídáte se svaté Panně či nějakému andělu? Dají vám rozhřešení? Podají vám Tělo a Krev našeho Pána? Ne, nikoliv. Svatá Panna nemůže způsobit proměnění svého božského Syna v hostii. Kdyby zde bylo třeba 200 andělů, nemohli by vám dát rozhřešení. Ale naopak každý kněz, i ten nejobyčejnější, to může: „Jděte v pokoji, Bůh ti odpustil hříchy.“
Ach, jak důležitou osobou je kněz. Kněz sám sebe a své poslání přiměřeně pochopí až v nebi. Kdybychom to pochopili už zde na zemi, zemřeli bychom bázní Boží a láskou. Ostatní Boží dobrodiní by nám nebyla k užitku a neprospěla by nám, kdybychom neměli kněze. Co by vám prospěl dům plný zlata, kdybyste neměli nikoho, kdo by vám otevřel k pokladu dveře? Kněz má klíč k nebeským pokladům. On otvírá dveře, on je tím hospodářem dobrého Boha. Správcem jeho statků. Bez kněze by nám nic neprospěla smrt ani umučení Pána Ježíše. Podívejme se na divochy: Co jim dosud prospělo, že Pán Ježíš zemřel? Ach, tak dlouho nebudou mít žádný podíl na dobrodiní vykoupení, dokud se k nim nedostanou kněží, kteří by jim jeho Krev předložili. Kněz není knězem pro sebe, neuděluje rozhřešení sám sobě, nerozdává svátosti sám sobě, není tu pro sebe, je zde pro vás. Po Bohu je kněz vším. Nechejte farnost dvacet let bez kněze a budou se tam klanět zvířatům. Kdybych já odešel, tak byste si řekli: „Co budeme tady v kostele dělat? Mše svatá se tu neslouží, náš Pán tu není, zrovna tak se můžeme modlit doma.“
Když chce někdo zničit náboženství, začne tím, že se zaměří na kněze. To proto, že tam, kde není kněz, není oběť ani mše svatá. A tam, kde není oběť, tam není ani náboženství. Když zvoní zvon do kostela a někdo by se vás zeptal, kam jdete, řekli byste mu: „Jdeme tam, kde dostaneme pokrm pro svou duši.“ Kdyby se vás někdo ptal, co je tam ta pozlacená nádoba, odpověděli byste: „Spižírna pro duše.“ A kdo je ten, kdo má od ní klíč, stará se o potřebné, chystá slavnostní hostinu a slouží u stolu? „To je kněz.“ A tam ten pokrm? „To je nejdrahocennější Tělo a Krev našeho Pána.“ Ach, můj Bože, můj Bože, jak moc jsi mě miloval. Hleďte na tu velkou moc kněze. Kněz svým slovem mění kousek chleba v Boha! Tak dělá větší dílo, než kdyby stvořil svět. Kdyby někdo řekl: „Svatá Filoména poslouchá faráře arského.“ Zajisté. Může ho poslouchat i ona, protože ho poslouchá Bůh. Kdybych poznal kněze a anděla, nejprve bych pozdravil kněze a potom anděla. Anděl je totiž přítelem Božím, ale kněz je jeho zástupcem. Svatá Terezie líbala místo, po kterém šel kněz.
Když vidíte kněze, máte říci: „To je ten, který mě učinil dítkem Božím a svatým křtem mi otevřel nebe. To je ten, který mě po mém hříchu očistil, ten, který dává mé duši pokrm.“ Při pohledu na kostel můžete říci: „Co je v něm? Tělo našeho Pána. Proč je tam? Protože kněz sloužil mši svatou.“ Jakou radost měli apoštolové po zmrtvýchvstání Pána Ježíše z toho, že ho opět viděli, svého Mistra, kterého tolik milovali. Kněz může mít tutéž radost, kdykoli vidí našeho Pána, kterého drží ve svých rukou. Velice si vážíme předmětů svaté Panny a dítěte Ježíše, které jsou uchovány v Loretě. Copak ale nejsou vzácnější prsty kněze, které se dotýkají nejvýš úctyhodného Těla Ježíše Krista, které se ponořují do kalicha, v němž je jeho Krev, do ciboria, ve kterém je jeho Tělo? Kněžství je láskou srdce Ježíšova. Vidíte-li kněze, myslete na našeho Pána Ježíše Krista.
Paní Cekotová,
děkuji za obšírnou odpověď. Mám o čem přemýšlet.
Ano, psala jsem o zkušenostech ze svých dvou farností, z nichž jedna zůstala bez kněze, a na mše svaté bylo třeba dojíždět, čehož nejsem – a nikdy jsem nebyla ze zdravotních důvodů schopná. Ale tam jsem pobývala jen dočasně, spíš jsem vnímala tíhu, která dopadla na místní venkovské obyvatele, z nichž mnozí nebyli schopni dojet do farního kostela. Ale o kostel se místní starali dál, chodili se modlit růženec atd. A po čase začal pravidelně dojíždět kněz. Lidé se nestarají o kostel jako poděkování za to, že mají bohoslužby podle svých představ. Je to naopak: bohoslužby jsou slouženy tam, kde je živé společenství.
Ano, je to tak: i ty ministrantky jsou z mé nynější farnosti – opakuji: nikoho nevypudily, pouze nahrazují ty, kteří nepřichází tak, jak by měli. Moje farnost mi dávno nedává to, co potřebuji, ale dnes si za tím mohu dojít nebo dojet. Ale snažím se vypomáhat alespoň občas . Dělám to pro ty, kteří docházejí i pro ty, kteří teprve přijdou. Půjde-li o tradiční katolíky a tradičního faráře, tím lépe. Jde o to, aby mëli kam přijít.
Paní Cekotová, prosím Vás, až zas budete zdolávat oněch úctyhodných čtyřicet kilometrů, vzpomeňte si na ty, kteří si nedojdou ani na záchod! Třeba pochopíte, jak moc jste obdarovaná a budete vděčná za každou cestu, kterou můžete absolvovat. Věřte mi, člověk pochopí, že nikdo nemůže mít všechno, co by chtěl. Bůh zkrátka obdarovává každého způsobem, který se hodí jen a jen pro něho s někdy trvá dlouho než to člověk objeví.
Děkuji za Vaši trpělivost, se kterou se mnou občas vedete dialog!
A díky za překlad dvoudílné knihy Způsoby rozjímavé modlitby!
Milá paní Šebková,
můžete mi věřit, že si své obdarování uvědomuji velmi dobře. Jednak je mi přes šedesát a moc dobře vím, že to, že mi je dobře teď, neznamená, že mi bude dobře i za rok. Za druhé mám kamarádky, které jsou v situaci podobné Vaší: je jim šedesát, bydlí na vesnici, kam v neděli jede autobus – v lepším případě – dvakrát denně, řidičák nemají, nejbližší tradiční mši sv. mají ne čtyřicet, ale šedesát i víc kilometrů, nejlépe rovněž ve vesnici, kam jede v neděli autobus dvakrát za den… A za třetí za panující situace se může kdykoli stát, že nebudu mít do kostela 40 km, ale podstatně víc (a s podstatně složitějšími způsoby dopravy), jedním škrtem pera pana biskupa.
A ještě k těm ministrantkám: možná ne konkrétní osoby ve Vaší konkrétní farnosti, ale obecně ministrantky-dívky ministranty-chlapce vypudily. Kdysi jsem dokonce četla analýzu, která velmi přesvědčivě dokazovala, že nová mše z kostelů vypudila muže (ne tedy jen ministranty). Když se podívám na účastníky bohoslužeb v novém ritu (pravda, v posledních deseti letech mám informace převážně z druhé ruky, ale už před těmi deseti lety ženy silně převažovaly) a porovnám je s účastníky tradičních mší svatých, jsem nakloněna tomu věřit. Tam, kde snad z nějakého důvodu ministranti opravdu nejsou, se kněz může bez ministranta obejít, a to zejména v novém ritu.
Vaše teze o živém společenství by mohla platit v nějakých ideálních podmínkách, nikoli však v situaci současného pronásledování tradice. Vyjmenuji Vám klidně pět živých společenství čítajících několik desítek lidí, kteří byli o (tradičního) kněze a možnosti účasti na (tradiční) mši sv. připraveni velmi surovým administrativním zásahem shůry. S živostí jejich společenství to nemělo co dělat – kdybych chtěla být podezíravá, řekla bych, že možná téměř naopak, čím živější tradiční společenství, tím větší sklon šíření tradice omezovat. Ani já osobně jsem nehledala „živé společenství“ – šlo mi jen a jen o možnost účasti na tradiční mši. Živé společenství bylo bonus navíc.
Paní Cekotová, díky.
Ad ministranti/ ministrantky: při NOM důležití při podávání konviček, lavaba, zejména když u nás někdo zastupuje: u nás se ještě podkládá patina při svatém přijímání, což je pro mě osobně důležité. – Při TLM ministrant knězi odpovídá, většinu věcí potřebných při mši přenáší, a to zejména mezi proměňováním a svatým přijímání, protože kněz, který se opakovaně dotýká konsekrované hostie, se ničeho jiného dotýkat nesmí. Do DVK kněz bez ministranta vůbec mši sloužit nesměl.
Ad teze o živém společenství: to je myšleno tak, že společenství musí být natolik živé nebo spíš životné, aby udrželo budovu kostela provozuschopnou, protože shora nedostanete ani korunu – při větších opravách lze žádat o granty, většinou evropské, ale musíte složit určitou částku, vyplnit haldu nesmyslných lejster a oběhnout stejně nesmyslné úřady. Když dojde k havárii (elektřina, statika, přírodní katastrofa), přijde příslušný odborník a pokud to stav vyžaduje, stavba je do odvolání uzavřena. Takže pokud chci mít v blízkosti funkční svatostánek, vyplatí se alespoň zpovzdálí sledovat, jak na tom technicky je.
Přeji a vyprošuji vše dobré.
Paní Šebková, Vaše tvrzení, že „do DVK kněz bez ministranta vůbec mši sloužit nesměl“ je velmi nepřesné – v některých obdobích (od středověku do současnosti) bylo pouze doporučeno (ne zakázáno), aby kněz nesloužil mši sv. sám, v jiných obdobích to nevadilo a dokonce i bylo doporučováno. Tím pádem taky padají argumenty o tom, že je „nutné“ aby knězi někdo pomáhal s konvičkami nebo paténou.
Ad M)
Děkuji za upřesnění.
Nechci tvrdit, že ministranti nejsou důležití, to jistě ne. Ale než ministrantky, to raději bez ministranta. Paténa se dá řešit tak, že si ji podávají věřící mezi sebou a každý si ji podrží sám. Se vším ostatním si kněz poradí – a na řadě míst to také skutečně dělá. Ministrantky jsou obří pohoršení (jedno z mnoha v novém ritu).
Obávám se, že bez mimořádného Božího zásahu moc nezmůžeme.
Nicméně je možné a vhodné se vzdělávat v pravověrných náboženských otázkách, číst kvalitní literaturu a weby, sledovat dobrá videa, nejen kvůli sobě, ale i proto, abychom měli podklady pro argumentaci, protože i když situace je velmi, velmi kritická, lidé hladovějí touhou po Bohu, po dobru, pravdě a kráse, jen si to někteří nechtějí připustit. Ale jsou i takoví, kteří rádi přijmou evangelizaci.
Ovce rodí ovce, pastýři nerodí, ale pasou. Proto je třeba být připraveni. Příležitost nemusí být hned, ale jak se říká: kdo je připraven, není překvapen.
Také je třeba pečovat o kořeny. Viz např. knihu Benediktova cesta.
Já se obávám, že papež je prostě slabý odolávat tomu tlaku kolem sebe. Proto se za něj je třeba modlit. Už fakt, že nevyhodil Natálii Bequart a Tucho Fernandéze a dále pokračuje sovětizace metodou tzv. synodního procesu, plky o globálním oteplování, a neustálé oslavování Bergoglia, svědčí o tom, že s tím nedokáže bez mimořádné pomoci Boží milosti hnout i kdyby ve své slabosti tu potřebu viděl. Myslím ale, že ji pořádně ani nevidí. Arcibiskup Viganó to nazývá modernismus s lidskou tváří. in: https://exsurgedomine.it/250718-solve-ita/
Dodatek: https://protiproud.info/hadi-mezi-vlky-svet-je-horecny-a-nebezpecny-kdo-nespi-prezije-kdo-veri-at-otevre-oci-vernost-se-tresta-pretvarka-odmenuje-ale-co-kdyz-uz-je-pozde-na-utek-a-co-kdyz-se-pastyr-sam-stal-vl/
Výborný článek!
Děkuji, paní Ilono.
Milujeme Krista a jeho Církev, kterou založil kvůli nám. Církev následuje svého Pána na Golgotě.
Vidíme mnoho špatného a říkáme : „Pane, jestliže mi ukazuješ, že ne vše je v pořádku, řekni mi, co chceš ode mě? Jaká je má úloha, má zodpovědnost, co konkrétně já mohu udělat pro kněze, pro papeže, pro děti, laiky – pro dobro tvé Církve?“
Měli bychom každý den prosit Boha o věrnost, vytrvalost a statečnost.
Praví učedníci Ježíše Krista se nemohou vyhnout kříži. Jak prohlásila Matka Tereza : „Nebyli jsme povoláni k úspěchu, ale k věrnosti.“ Následujme sv. Jana po křížem. Ježíš se jeví zdánlivě bezmocný, ale Maria tam stojí s námi. Ani den bez růžence! To je archa záchrany v dnešním dekadentním světě.
Zlo bude poraženo, po těžkých zkouškách přijde slavné vzkříšení, velká obroda Církve a světa. Vše bude obnoveno v Kristu.
Paní Anežko,
přinášíte spoustu pěkných myšlenek, díky!
Ani den bez růžence a vše bude obnoveno v Kristu!
🙂
Děkuji za tuto diskusi – a hlavní díky paní Lucii Cekotové za důrazné připomenutí toho, že Církev je shromáždění bratří a sester okolo Eucharistie. A že Eucharistie, v níž je přítomen náš Pán a Bůh Ježíš Kristus, se rodí v bohoslužbě, která by měla svou důstojností odrážet hloubku mystéria Kristovy oběti.
Protože „On byl život a život byl světlo lidí.“ [Jan 1,4]
…
Veškerý život v naší katolické Církvi vychází z Krista. Není to planý bezobsažný aktivismus – důležitý je „vnitřek“, tedy to, jestli Ježíš opravdu žije v nás a uprostřed nás.
Modernismem zamořená část Církve se honí už jen za tím „lidským“. Odpudivým vyvrcholením těchto snah, jak Krista vyhnat a zbavit se jakéhokoli posvátna, je celý konstrukt „synodální církve“, vyžívající se ve schůzích a planém jalovém světském tlachání o všem a o ničem.
…
Překrásně celou situaci naší dnešní Církve shrnuje věta svatého Athanasia: „Oni mají kostely, my máme víru.“
Ad J. Poutník
„Oni mají kostely, my máme víru.“
Další z důležitých myšlenek, jimiž mě obohatila diskuse na tomto vlákně!
Nevím o tom, že bych „důrazně připomínala“ to, co mi kladete do úst. Osobně dávám přednost klasické definici Církve jako viditelné společnosti všech věřících, které spojuje stejná nauka, společné svátosti a jedna viditelná pozemská hlava, tedy římský papež. Jakkoli Vámi citované „shromáždění bratří a sester okolo Eucharistie“ je jistě možné, já se takto nevyjadřuji, natož abych to důrazně připomínala.
Dovolím si na tomto místě ocitovat kousek z knížky Mitra a hůl, kterou jsem přeložila. Slova fiktivního biskupa Forestera, jejího hlavního hrdiny, mi připadají poměrně výstižná: „Vyměňte důkladně definovaný latinský termín za nedefinovaný řecký, a všichni biskupové a všichni kněží jsou rázem ztraceni. Katechismus jsme znali zpaměti; řekněte místo toho katecheze, a rázem nevíme, ani kdo nás stvořil a proč. S věroučným kázáním si hravě poradíme, ale jen si poslechněte naše homilie! Pokud šlo o zpověď a pokání, byli jsme si absolutně jisti, ale veškerá naše jistota se rozplynula při jediném slovu metanoia. Přesně jsme věděli, co je to mše svatá; eucharistie je neurčitý pojem. I proměňování a reálnou přítomnost pohltily mlhy anamnesis. Všechny tyto pojmy jsou očividně správné, to se nedá popřít. V seminářích se nám dostalo solidního teologického vzdělání. Ve zkoušce však neobstálo. Přes noc naprosto zkolabovalo a nezbylo po něm ani stopy.“
Stejně tak jsem nikde nepsala nic o tom, že „Eucharistie, v níž je přítomen náš Pán a Bůh Ježíš Kristus, se rodí v bohoslužbě, která by měla svou důstojností odrážet hloubku mystéria Kristovy oběti“. To jsou Vaše slova, ne moje. Vyplývá z nich totiž, že jakákoli bohoslužba, která „svou důstojností odráží hloubku atd.“ a při níž se „rodí Eucharistie“ (tj. kde dochází k platnému proměňování), tedy i důstojně sloužený NOM, je OK. To si já ale rozhodně nemyslím a chápat takto moje příspěvky ve zde uvedené diskusi je dost velká dezinterpretace.
Chápu to velice dobře, paní Lucie. Jen jsem poukázal na to, že tou hlavní věcí, která tvoří ono živé společenství Církve, nejsou lidé, ale Kristus ve svátostech – o tom jste přece sama psala, když jste popisovala svou cestu na tradiční bohoslužby a nazvala lidské společenství „bonusem“ této bohoslužby. Absolutně s Vámi nepolemizuji 🙂.
… Když kněz odpouští hříchy, neříká: „Bůh vám odpouští hříchy.“ Ale: „Uděluji ti rozhřešení.“ … Ale naopak každý kněz, i ten nejobyčejnější, to může: „Jděte v pokoji, Bůh ti odpustil hříchy.“ …
Paní Michaelo,
pokud podle vás kněz odpouští hříchy, proč tedy na závěr sv. zpovědi neříká: „Jděte v pokoji, odpustil jsem ti hříchy.“
To musíte reklamovat u sv. faráře Arského. To jsou jeho slova.
Svatý farář Arský není neomylný! Stejně tak je potřeba opatrnost v přijímání toho, co se veřejně šíří jako jeho slova. Katecheze Jana Maria Vianneyho prošly přepisováním a překlady. Východisko pro pochopení svátosti pokání je dogmatická nauka církevního magisteria a kanonické směrnice pro disciplínu svátostí.
„Katecheze JMV prošly přepisováním a překlady“ … už jen ty překlady jsou autorským dílem. Slušelo by se tedy citovat zdroj, není-li to přímo povinnost vyplývající z autorského zákona.
Díky, pane Bílku, za Vaše upozornění!