Tag Archives: Vincenzo Paglia
Předseda Papežské akademie pro život: „Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale…“
Lze s jistotou říci, že po „reformě“ na konci roku 2016 zbyla z Papežské akademie pro život jen svrasklá slupka, která se pod vedením současného předsedy, arcibiskupa Vincenza Paglii, zaplétá do jedné kontroverze za druhou – od škodlivých prohlášení o potratu přes tvrzení, že nauka Církve o antikoncepci v Humanae vitae je „reformovatelná“, až po skutečnost, že někteří z jejích členů (včetně „katolických“!) otevřeně odporují církevnímu učení o otázkách života.
Patrně tedy ani nijak zvlášť nepřekvapuje, že předseda Akademie je pro liberalizaci zákonů o euthanasii. Arcibiskup Paglia řekl 19. dubna v projevu k účastníkům Mezinárodního festivalu žurnalistiky v italské Perugii: „Nelze vyloučit, že v naší společnosti je proveditelné legální zprostředkování, které umožní asistovanou sebevraždu za podmínek stanovených rozsudkem [italského] ústavního soudu 242/2019… Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou (ale ne Senátem) šel v zásadě touto cestou. Osobně bych asistovanou sebevraždu nepraktikoval, ale chápu, že její legální zprostředkování může představovat největší společné dobro, které je v podmínkách, v nichž se nacházíme, konkrétně možné.“ (Italský text zde: https://www.ilriformista.it/sul-suicidio-assistito-e-arrivato-il-momento-di-una-legge-353478/)
Směšné vykrucování arcibiskupa Paglii
Duše a hvězdy psaly dne 19.10. o nominaci propotratové ateistky Mariany Mazzucatové, Američanky italského původu, do Papežské akademie pro život. Protože tento počin papeže Františka na popud arcibiskupa Vicenza Paglii, jenž stojí v čele této instituce, vyvolal vlnu nesouhlasu především ze strany lékařských odborníků, přihlásil se o slovo samotný arcibiskup Paglia, jehož autentická slova z tiskové konference uvádí rakouský portál www.katholisches.info.
Mons. Paglia se hájí tím, že prý Mazzucatová byla jmenována do akademie pouze jako ekonomka, vynikající finanční odbornice, která prý nebude mít absolutně žádnou kompetenci ve věci stanoviska této instituce k potratům. Jenže pan arcibiskup, aniž si to možná sám uvědomuje, si tím parádně „naběhl na lopatu“. Ano, Mazzucatová je skutečně ekonomkou a oficiálně jako taková byla přijata do akademie. Jenže právě ekonomie je dnes klíčem k tomu, jakým směrem se ta či ona instituce bude ubírat. Mazzucatová je přitom vlivnou aktivistkou Světového ekonomického fóra (SEF) v čele se známým Klausem Schwabem, propagátorem tzv. Velkého resetu, které mj. má ve svém programu podporu potratů a k jednotlivým zemím se chová podle toho, jak vypadá jejich legislativa v této oblasti.
František jmenoval do Papežské akademie pro život propotratovou ateistku
Noční můra bez konce: to je šílený pontifikát, v němž v současné době trpíme.
Papežská akademie pro život byla jedním z velmi mála pozitivních výtvorů pokoncilní doby. Není překvapivé, že se zrodila z nápadu dr. Jerôma Lejeuna, jednoho z největších hrdinů obrany života, který ji navrhnul Janu Pavlovi II. a byl jmenován jejím prvním předsedou.
Od příchodu Františka se nová Papežská akademie pro život stala líhní odporu proti katolické morální nauce: od antikoncepce přes homosexualitu až po potrat a jiné věroučné otázky neexistuje ani jedna, v níž by Akademie pod vedením arcibiskupa Vincenza Paglii nezpůsobila pohoršení.
Včera František jmenoval její nejnovější členy, mezi nimi radikálně levicovou ekonomku, Italku žijící ve Spojených státech jménem Mariana Mazzucatová. Mazzucatová je zapřisáhlá ateistka s vazbami na Světové ekonomické fórum a hlasitá zastánkyně potratů. Po největším vítězství amerických katolických laiků a jejich spojenců za mnoho desetiletí, totiž poté, co Nejvyšší soud USA zvrátil zvrhlé a vražedné rozhodnutí v případě Roeová vs. Wade, se Mazzucatová na Twitteru připojila ke kritikům nového rozhodnutí a protikřesťanským výrokům, které v této souvislosti zazněly.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroje:
https://rorate-caeli.blogspot.com/2022/10/francis-names-pro-abortion-atheist-as.html#more
Papežova strategie: Jak zmanipulovat výsledky synody o mládeži
Kromě delegátů volených biskupskými konferencemi se nadcházející synody o mládeži zúčastní 39 delegátů jmenovaných přímo papežem Františkem. Na seznamu je několik jeho blízkých spojenců v řadách hierarchie: předseda německé biskupské konference kardinál Marx z Mnichova; kardinál Cupich, který se vyjádřil, že Církev má na práci důležitější věci než řešení krize související se zneužíváním; kardinál Tobin, jenž popírá, že by cokoli věděl o McCarrickovi, přestože jsou důkazy o stovkách kněží, kteří o tom „věděli všecko“; P. Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà Cattolica proslulý tweetem, že v teologii (té moderní?) 2+2=5; a arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda dekonstruované Papežské akademie pro život a velký kancléř vybrakovaného Institutu Jana Pavla II. v Římě.
Všechny tyto postavy byly středem zájmu pro svou nepravověrnost a všechny zuřivě kritizovaly katolíky, kteří se stavějí proti papežově progresivní agendě.
V určitém směru tento vývoj delegátů nepřekvapuje. V jiném ohledu je však alarmující. U mnohých z těchto mužů je prokázáno, že jsou nestydatými lháři (použijeme-li Viganových slov), neboť popřeli, že věděli o predátorství nyní již bývalého kardinála McCarricka, nebo popírali, že krize související se zneužíváním je primárně důsledkem aktivní homosexuality mezi kněžími. Stejně jako nedávná fotografie ze soukromé papežské schůzky týkající se zneužívání, na níž se všichni usmívají a vypadají uvolněně, stejně jako nyní již rozsáhlá série papežských promluv, v nichž papež sám sebe přirovnává ke Kristu mlčícímu při svém utrpení a své kritiky označuje za žalobníky podobné satanovi, je i tento vývoj dalším hřebíčkem do rakve jakýchkoli rozumných očekávání, že by papež nebo někdo z jeho předních spolupracovníků mohli vzít vážně jak skandál kolem zneužívání, tak zničující Viganovu zprávu.
Nový směr Papežské akademie pro život
.jpg)
Vincenzo Paglia
Předseda Papežské akademie pro život arcibiskup Paglia v nedávném rozhovoru odmítl zvěsti, že renovovaná Akademie chce reinterpretovat encykliku Humanae vitae.
„To je naprosto falešný názor,“ řekl Paglia P. Mirosławu Tykferovi z polského katolického časopisu Przewodnik katolicki, který rozhovor vedl. „Každý, kdo to opakuje, by se měl omluvit, protože lže.“
Kontroverzní kardinál nicméně v Papežské akademii pro život zavedl několik inovací, včetně přinejmenším jednoho propotratového člena a nového zaměření na životní prostředí, masovou imigraci, hospodářský útlak, otroctví a hrozbu jaderné války. Když P. Tykfer vyjádřil pochybnosti nad tím, zda toto „rozšíření“ pomůže lépe chránit život od početí do přirozené smrti, Paglia argumentoval, že tomu tak bude. „Jak můžeme například podporovat život, jestliže staří lidé zůstávají osamělí? Nebo jestliže necháváme děti umírat ve Středozemním moři a nic s tím neděláme? Nebo jestliže stále existuje trest smrti a válka se pokládá za spravedlivou?“
Návrat k barbarství starověké Sparty?
Dítě jako majetek státu
I mnozí nevěřící a lidé, kteří se o ochranu života nijak zvlášť nezajímají, zaznamenali v posledních dnech tristní výsledek dlouhé právní bitvy o život desetiměsíčního Brita Charlie Garda, který trpí vzácnou degenerativní chorobou. Ačkoli jeho rodiče sehnali peníze na experimentální léčbu ve Spojených státech, nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž Charlie leží, podala před několika měsíci žalobu, jíž se domáhala povolení odpojit Charlieho od přístrojů a tak ukončit jeho život. Britské soudy a posléze i Evropský soud pro lidská práva daly zapravdu zdravotníkům a rozhodly, že Charlie musí „důstojně zemřít“, což má údajně být „v jeho nejlepším zájmu“. Zdůvodnění britského soudce Francise stojí za to ocitovat: „I když rodiče mají rodičovskou odpovědnost, přednostní kontrola je svěřena soudu, který svůj nezávislý a objektivní úsudek uplatňuje v nejlepším zájmu dítěte.“ Pokud měl dosud někdo nějaké pochybnosti o tom, že v dnešní Evropě jsou děti majetkem státu – a to až po právo ukončit jejich život –, v tomto rozsudku to stojí černé na bílém.
Poté, co se v souvislosti s případem rozpoutala celosvětová smršť protestů obhájců života včetně internetové petiční akce, přistoupila nemocnice alespoň na to, že exekuci, která se původně měla konat 30.6., odloží, aby rodina měla více času se s Charliem rozloučit. K ukončení jeho života do okamžiku, kdy vznikají tyto řádky (5. července 19.00), nedošlo. Vatikánská nemocnice Bambino Gesù nabídla Gardovým, že Charlieho přijme a v tomto smyslu se také obrátila na Great Ormond Street Hospital. Ředitelka nemocnice Mariella Enoc k tomu uvedla: „Víme, že jde o beznadějný případ a že účinná léčba neexistuje. Jsme s rodiči v modlitbě, a budou-li si to přát, jsme ochotni přijmout jejich dítě na zbytek života, který mu bude dáno ještě prožít.“ Great Ormond Street Hospital nabídku odmítla; britská premiérka Theresa Mayová, kterou jménem Charlieho rodičů interpelovala poslankyně za Labouristickou stranu Seema Malhotra, odpověděla, že „si je jistá, že nemocnice zvážila a bude vždy zvažovat každou nabídku nových informací v zájmu prospěchu beznadějně nemocného dítěte“, a ač vyjádřila soucit s rodiči, intervenovat odmítla s poukazem na proběhnuvší soudní řízení.
Potratář v Papežské akademii pro život!
Papež František jmenoval 45 nových členů Papežské akademie pro život. Jsou mezi nimi i zasloužilí obránci nenarozeného života, např. polská profesorka Alicja Grześkowiak, nicméně šokující je nominace známého stoupence potratů…
Upozorňuje na to americký servis Life Site News. Do Akademie byl mj. jmenován i anglikánský odborník Nigel Biggar, který je toho názoru, že zabíjení lidských bytostí by mělo být až do 18. týdne těhotenství legální. Nenarozené dítě prý „není tímtéž, co dospělá nebo zralá lidská bytost“ – tvrdil r. 2011. Proto údajně si nezaslouží „totéž zacházení“.
„Přikláním se ke stanovení hranice pro potrat na 18. týden po početí, kdy lze zaznamenat nejranější aktivitu mozku, a tudíž i vědomí“ – měl tenkrát Biggar říci Life Site News.
Papež František a Papežská akademie pro život
Judie Brown
Aby zastánci života dokázali – s patřičným stupněm zděšení – porozumět nedávným krokům papeže Františka směřujícím k demontáži Papežské akademie pro život [1], musejí pochopit zásadní důležitost Akademie i toho, čeho dosáhla.
Dovolte mi, abych poněkud vyložila její historii. Papežská akademie pro život vznikla v roce 1994 díky heroickému nadšení dr. Jeroma Lejeuna a jeho dlouholetému přátelství s tehdejším papežem Janem Pavlem II. Pouhý rok poté, 25. března 1995, Jan Pavel II. vydal svou historickou encykliku Evangelium vitae (Evangelium života). Vysvětlil v ní, proč je tak důležité budovat kulturu života: „Jsme vyzýváni, abychom milovali život každého člověka a chránili ho a abychom ustavičně a aktivně pracovali na tom, aby v naší době, která je poznamenána příliš mnoha znameními smrti, byla konečně nastolena nová kultura života, která bude výsledkem úcty k pravdě a lásce“ (EV 77).
O založení Papežské akademie pro život Svatý otec napsal: „Konkrétním úkolem [Papežské akademie pro život] bude zkoumání základních právních a biomedicínských problémů souvisejících s podporou a ochranou života, zejména v jejich přímé souvislosti s křesťanskou morálkou a naukou Magisteria, a poskytování informací a odborné průpravy v tomto ohledu.“ [2]
Reorganizace Papežské akademie pro život mě zarmucuje, říká její bývalá členka
21. února 2017 (ALL) — Papež František a jeho političtí operativci ve vatikánské hierarchii reorganizují Papežskou akademii pro život, a pro mě je to jedna z nejsmutnějších událostí, jaké jsem kdy zažila. Vzhledem k politice Vatikánu to však nepřekvapuje.
Pro ty, kdo neznají historii Akademie, jen krátce shrnu, že ji založil papež Jan Pavel II. na naléhavou výzvu svého blízkého přítele dr. Jérôma Lejeuna 11. února 1994 a jejím cílem bylo bojovat proti kultuře smrti, zejména v souvislosti s potraty, výzkumy na lidských embryích a dalšími hrozbami lidské osobě. Svatý otec pak dr. Lejeuna jmenoval jejím prvním předsedou. Dr. Lejeune však bohužel zemřel krátce po jmenování, 3. dubna 1994. Tento hold dr. Lejeunovi [1] je nejlepším dokladem historických skutečností týkajících se Akademie a svatých mužů, kteří jí zajistili tak impozantní začátek:
Na svátek Panny Marie Fatimské 13. května 1981 pozval papež Jan Pavel II. dr. Lejeuna a jeho manželku, kteří byli právě na návštěvě v Římě, k soukromé audienci a po ní na oběd. Později toho dne byl na Jana Pavla spáchán pokus o atentát. Tato zpráva dr. Lejeuna rozrušila natolik, že byl téhož dne sám hospitalizován se žlučníkovou kolikou. . . .
V roce 1994 Svatý otec založil Papežskou akademii pro život a dr. Lejeuna jmenoval jejím prvním předsedou. Dr. Lejeune už měl tehdy rakovinu a pokusil se odmítnout, ale když papež trval na svém, odpověděl prostě: „Zemřu tedy v akci.“ Okamžitě se pustil do práce na návrhu stanov nové akademie.
