Kostely se vyprazdňují. Kde je příčina?

Sledoval jsem nedávno v televizním zpravodajství rozhovor s jedním pekařem, který peče hostie. Říkal, že dnes jich produkuje o polovinu méně než koncem 90. let, protože věřících citelně ubylo. Nepověděl nic nového a objevného, my ze starší generace praktikujících katolíků můžeme srovnávat „dříve a nyní“. Tam, kde před cca 20 lety ještě ve všední den byla na mši svaté obsazena všechna místa, dnes i v neděli sedí v každé lavici jenom jeden člověk. V jisté venkovské farnosti, kde ještě před 10 lety chodilo v neděli do kostela 200 lidí, dnes přichází pouhých 90. Statistiky diecézí uvádějí každoroční pokles nedělních účastníků bohoslužeb o 1-2 tisíce.

Smutná čísla. Kdykoliv se toto téma otevře, nastane vzájemné obviňování, kdo za to může. Kněží vytýkají věřícím rodičům, že víru dětem nepředávají, ti zase na oplátku si stěžují na kněze, že se mládeži nevěnují, a na biskupy, že permanentnímu vyprazdňování kostelů nečinně přihlížejí. Jenže ukazovák namířený na někoho se slovy „ty za to můžeš“ nic nevyřeší. Pomoc přinese pouze hluboká analýza tohoto procesu. (Pokračování textu…)

Kostely se vyprazdňují. Kde je příčina? Read More

Tyranský stát

Kázání P. Konráda zu Lowenstein, FSSP

Když se Ježíš přiblížil k městu a spatřil je, zaplakal nad ním. (Lk 19,41)

Scéna první 

Pozdvižení v ulicích, nejapné, brutální veselí, alkohol a nepořádek. Co se to tu slaví? Občanský masakr. Kdepak to jsme, drazí věřící? Ve Francii roku 1789 za vlády teroru, kde revolucionáři vraždí šlechtu a zvedají do vzduchu játra kněžny de Lamballe nabodnutá na kopí? Nikoli, jsme v ulicích Dublinu roku 2018. Ráchel neoplakává své děti, protože jich není; naopak, lůza se raduje, protože jich není: oslavuje „dekriminalizaci“ potratu. Dlouhé slovo. Kultivované slovo vzdělaných lidí. Už méně kultivovaná je skutečnost, která je za ním: vražda nevinného dítěte. Avšak jestli to už není zločin, co je potom ještě zločinem? Není-li to zločin, co to potom je? Prý „zdravotní péče“. A co když si dítě tuto péči nepřeje? Smůla. Postarají se o něj tak jako tak. Nemá žádný hlas, žádný nárok vyjádřit svůj názor, žádné hlasovací právo. Když bude křičet, stát ho neuslyší.

Když před několika měsíci někteří naši odolnější farníci stáli u cesty s transparenty hájícími život, byla reakce veřejnosti smíšená. Jeden pán si přečetl „nezabíjejte děti“ a káravě pohrozil prstem. Kdyby byl neprošel kolem tak rychle, bylo by možné se ho zeptat: „Dobrý den, pane, mohu se vás na něco zeptat? Byl jste někdy dítětem? Nebo jste přišel na svět už dospělý jako Adam? Nebo jste jako nějaké mytologické božstvo vyskočil plně zformovaný z Diova stehna? Pokud jste však někdy byl dítětem, nezdá se, že byste litoval, že jste se dožil dneška.“

Ostří si jazyk jako meč, vrhají jedovatá slova jako šípy, aby z úkrytu zasáhli nevinného, aby ho náhle zasáhli, bez ohledu. Rozhodli se pro hanebný plán, smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, říkají si: „Kdo nás uzří?“ (Žalm 63). (Pokračování textu…)

Tyranský stát Read More

Nový italský ministr hodlá chránit přirozenou rodinu

Lorenzo Fontana

Mezi ministry nové italské vlády je i Lorenzo Fontana, katolík, který hájí přirozenou rodinu, odmítá euthanasii a přimlouvá se za podporu domácího vzdělávání. Osmatřicetiletý Fontana byl čtyři roky poslancem Evropského parlamentu, než byl v březnu zvolen místopředsedou italského parlamentu za Ligu Severu Mattea Salviniho. V prvním kabinetu Guiseppe Conteho se stal ministrem pro rodinu.

V rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana Fontana uvedl, že usiluje o to, „aby politika všech ministerstev byla přátelská k rodině, protože děti jsou investicí do budoucnosti.“ Nový ministr pro rodinu – nikoli „pro rodiny“, jak sám zdůrazňuje – dal na srozuměnou, že děti nejsou zátěž, nýbrž zdroj, a proto hodlá pomáhat početným rodinám a podporovat homeschooling, neboť „rodina je první školou“. Proto chce odstraňovat překážky bránící tomuto typu vzdělávání, které se v jiných zemích již rozšířilo.

Ministr dále slíbil, že nebude schválena euthanasie, jak požadují někteří radikální poslanci včetně koaličního Hnutí pěti hvězd, a ujistil, že do Itálie nedorazí manželství homosexuálů.

Ve stejném smyslu se vyslovil v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera, kde ujišťuje, že má v úmyslu bránit „přirozenou rodinu, kde má dítě jednu matku a jednoho otce“. (Pokračování textu…)

Nový italský ministr hodlá chránit přirozenou rodinu Read More

Barnevernet pronásleduje rodinu, která se kvůli šikaně syna rozhodla pro domácí školu

Terese a Leif Kristiansenovi v současné době prožívají jednu z nejhorších rodičovských nočních můr: úřady rodině násilně odebraly dvanáctiletého syna kvůli tomu, že se ho rodiče rozhodli vzdělávat doma. Kai se sice před několika dny vrátil k rodičům, podmínkou je však dohoda s norskou vládou, jejíž podmínky nejsou dosud jasné.

Kristiansenovi nebyli obviněni z týrání syna. Rodiče se rozhodli pro domácí vzdělávání, protože je stále více znepokojovala šikana, jíž byl jejich syn vystaven ve škole. O svém rozhodnutí informovali školu (domácí vzdělávání není v Norsku nelegální) i nechvalně proslulý úřad pro ochranu dětí Barnevernet, který jim poté přišel syna odebrat. Důvod tohoto státního únosu byl vskutku bolestně ironický: sociální pracovníci se údajně obávali, že kdyby se Kai vzdělával doma, nebyl by řádně „socializovaný“. Trauma, které dítěti způsobili tím, že ho násilím a proti jeho vůli odebrali milujícím rodičům, úředníci nekomentovali. (Pokračování textu…)

Barnevernet pronásleduje rodinu, která se kvůli šikaně syna rozhodla pro domácí školu Read More

Doma vyučující rodiče žalují město New York

Sdružení pro právní obranu domácího vzdělávání HSLDA podalo žalobu na město New York za „systematické šikanování“ rodin, které své děti vyučují doma. HSLDA uvádí, že městská administrativa, která se domácím vzděláváním zabývá, je zastaralá a zbytečně zatěžuje doma vyučující rodiny, školské úřady i sociální pracovníky. Žaloba se snaží tyto problémy pojmenovat a přimět orgány města, aby dodržovaly státní předpisy, které domácí vzdělávání upravují.

„Jedna rodina za druhou se ocitá v právním limbu, protože centrální úřad prostě nemůže nebo nechce dodržovat časové lhůty v předpisech,“ uvedl James Mason, ředitel HSLDA pro občanskoprávní spory. „Nejedna doma vzdělávající rodina mě informovala, že měla potíže se službou pro ochranu dětí (CPS), protože úřad včas nevyřídil dokumentaci, která s domácí školou souvisí.“

Celá věc vyvrcholila případem Tanyi Acevedové, doma vyučující matky z New Yorku, která své dítě odhlásila z veřejné školy a začala ho vyučovat doma. Ačkoliv do písmene splnila všechny požadavky, měsíc po zahájení domácího vyučování ji jednou v sedm večer navštívili sociální pracovníci, protože systém jejího syna vykazoval jako záškoláka. (Pokračování textu…)

Doma vyučující rodiče žalují město New York Read More

Františkův efekt: „Katolické“ školy a sexuální výchova

Pro případ, že by katoličtí rodiče potřebovali další důvod k tomu, aby své děti učili doma a nesvěřovali je běžným katolickým školám spojeným s Novus Ordo církví, přichází z amerického státu Tennessee zpráva, že sídelní biskup z Nashvillu David Choby upřel rodičům roli prvních a hlavních vychovatelů a vnutil jejich synům pervezní sexuální výchovu. Nezapomeňte, že to byl papež František, kdo v exhortaci Amoris laetitia vyzval „vzdělávací instituce“ k poskytování již odsouzené sexuální výchovy našim dětem.

Americký biskup výslovně odmítl umožnit rodičům, aby své děti neposílali na sexuální výchovu, kterou považují za „erotickou“ a „obscénní“, ve škole zřízené diecézí a nazval ji „legitimním požadavkem“ pro absolvování školy. Biskup, místo aby vyslyšel obavy rodičů, zmínil jako metodu pro hodnocení školních osnov problematický program sexuální výchovy, který nedávno začal razit Vatikán (O -zatím ne zcela oficálním- programu, který psychiatr Rick Fitzgibbons označil za největší hrozbu katolické mládeži, s jakou se za posledních čtyřicet let setkal – angl. ZDE, se píše v příspěvku Vatikánský program sexuální výchovy kapituluje před sexuální revolucí – pozn. redakce). (Pokračování textu…)

Františkův efekt: „Katolické“ školy a sexuální výchova Read More

Rodičky potřebují empatii, ne zákaz porodů doma!

MUDr. Bohuslav Svoboda (ODS)

Svobodův hon na matky domorodičky mi silně připomíná Chládkův hon na homeschoolery. V obou případech si dotyční, mající na své straně majoritu obyvatelstva, vyšlápli na menšinu, která odmítá státní monopol na životy svých dětí. V obou případech jde o témata zasahující téměř každého člověka. A v obou případech se užívá spíše emocí a diskusních faulů, než racionální argumentace. Asi neexistuje lepší důkaz pro toto tvrzení než skutečnost, že Bohuslav Svoboda si na podporu svého návrhu na zákaz domácích porodů „vypůjčil“ článek z iDNES týkající se „domácího porodu“, který vyšetřuje policie pro důvodné podezření (matka nechodila na kontroly, těhotenství tajila), že se jednalo o vraždu. Tedy opravdu „typický domácí porod“…

Přitom by stačilo méně hysterie a více pochopení. Napadá mě paralela s jedním Halíkovým vyjádřením (já cituju Halíka!) směrem k bojovným ateistům: „Bůh, tak jak si jej představujete, opravdu neexistuje.“ To samé, obávám se, vzniklo v případě boje proti domácím porodům. Vznikla představa typické domorodičky, proti které se dá bojovat a nepotřebujeme k tomu ani pochopení, ani argumenty. Studentka filosofické fakulty (či jiného humanitního oboru), neholená primitivka, oděna v batikovanou sukni, živící se klíčky a odmítající očkování, která doma rodí z nejrůznějších poetických důvodů, které jsou tak pitomé, že ani nemá cenu snažit se s nimi polemizovat. (Pokračování textu…)

Rodičky potřebují empatii, ne zákaz porodů doma! Read More

VORP vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti Chládkově svévoli

Výbor na obranu rodičovských práv (VORP) vydal prohlášení, ve kterém vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti svévolným snahám ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) omezit alternativní způsoby vzdělávání i nestátní vzdělávací instituce.

Nikdy jsem se netajil tím, že považuji pana Chládka za bezkonkurenčně nejhoršího ministra školství v dějinách samostatné České republiky, který je velkou hrozbou pro domácí vzdělávání i nestátní školství, pro práva dětí i rodičů. Což ostatně pádně dokládají i jeho každodenní činy.

S prohlášením VORPu se proto plně ztotožňuji a doporučuji všem (a především pak samozřejmě rodičům, co mají děti a chtěli by je vyučovat doma či dát na církevní nebo soukromou školu), aby si je přečetli a zapojili se do aktivního odporu proti ministrovi, který si tak nějak odmítá přiznat, že komunistický režim už padl. Dokonce i ve školství…

Ignác Pospíšil

 

Prohlášení Výboru na obranu rodičovských práv                                                                   19.7.2014

VORP již delší dobu se znepokojením monitoruje situaci ohledně novely školského zákona… (Pokračování textu…)

VORP vyzývá rodiče k jednotnému postupu proti Chládkově svévoli Read More

Lidovecká expertka stojí za Chládkem

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL)

Lidovecká  expertka¹ na školství, poradkyně ministra Chládka a č. 2 na lidovecké kandidátce do Evropského parlamentu Michaela Šojdrová vydala stanovisko, v němž se de facto postavila na stranu ministra Chládka v jeho tažení proti domácímu vyučování, když prohlásila, že domácí vyučování na druhém stupni by mělo být povolováno jen výjimečně a s ještě přísnějšími požadavky na vzdělání rodičů.

Její prohlášení je opravdu krásným ukázkovým příkladem, jak předstírat, že nejsem úplně proti, ale přitom (v rozporu s postojem Církve a zájmem křesťanských voličů²) nejen rezignovat na obhajobu domácího vzdělávání na 2. stupni, ale ještě obratně podkopnout nohy jeho obhájcům naprosto neopodstatněným požadavkem na ještě vyšší kvalifikaci rodičů. (Pokračování textu…)

Lidovecká expertka stojí za Chládkem Read More

Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu

Romeike vs. Německo

Romeikovi

Uwe a Hannelore Romeike jsou manželé pocházející ze spolkové země Bádensko-Württembersko. Oba jsou vysokoškolsky vzdělaní a hluboce věřící evangelikální křesťané. V době, kdy se začal jejich boj proti státnímu monopolu na vzdělávání, byli rodiči čtyř dětí (dnes jich mají šest) ve věku 3-11 let.

Své tři školou povinné děti odhlásili ze základní školy v Bietingheim-Bissingenu v roce 2006 a Hannelore coby žena v domácnosti začala své děti sama vyučovat.

Romeikovým se nelíbilo, jakým způsobem stát jejich děti vzdělává. Zkrátka, že německé školy již nevyznávají křesťanské hodnoty, na nichž oni zakládají výchovu svých dětí; nejstarší syn Daniel se učil z učebnice, jež obsahovala explicitní až vulgární popisy sexu, jiné učebnice vedly dle názoru Romeikových děti k neúctě vůči autoritám v rodině, nebo obsahovaly okultní praktiky.

Nelíbila se jim ale ani úroveň výuky, její způsob a vedení. Uwe Romeike, povoláním učitel hudby, uvedl: „Situace ve veřejném školství se od doby, kdy jsem sám navštěvoval základní školu, velmi změnila. Stát věří, že děti musí být socializovány, vyrůstat a jednat stejným způsobem, jinak by nezapadly do společnosti.” (Pokračování textu…)

Boj o právo na domácí vzdělávání aneb Proč děti nepatří státu Read More

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?)

Marcel Chládek (ČSSD) obsadil ministerstvo školství a obratem zahájil útok na práva rodičů, když oznámil, že do dvou let zlikviduje domácí vzdělávání na druhém stupni základních škol (viz Zprávy ČT, začátek reportáže ve 40:50). Nebude to pro něj problém – je zatím zavedeno pouze experimentálně. Sice se podle Národního ústavu pro vzdělávání osvědčilo, pročež on bude doporučovat jeho zachování, ale taková fakta samozřejmě nemohou zastavit marxistického radikála, kterého žene vpřed myšlenka, že dítě patří státu (a tudíž i do školy, kde si je stát může pořádně obrábět dle svého, rodičům navzdory).

Když tato vláda vznikala, upozorňoval jsem na to, že se na nás řítí katastrofa, protože ty z pohledu křesťanů a křesťanské politiky zásadní posty obsadí ti absolutně nejhroší možní lidé, a pana Chládka jsem jmenoval coby jednoho z těch nejhorších výlupků české radikální levice, kteří se derou do klíčových křesel. Je od pana ministra hezké, že takto briskně a přesvědčivě potvrdil, že mám pravdu. (Pokračování textu…)

Chládek v akci (Jsou lidovci k něčemu?) Read More

Drábek: Děti do školek!!

Ministr Drábek

Ministr Drábek se patrně rozhodl nám všem dokázat, že TOP 09 je ve skutečnosti pokroková a levicová strana. Chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce (více ZDE). Podle něj na tom ale stát vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách stát vydělá více, než do věci vloží. V jeho vizích jej podporuje i premiér.

Člověk si může nad takovým nesmyslem pouze odplivnout a položit si otázku: „Opravdu si o nás pan ministr (a celá naše „pravicová vláda“) myslí, že jsem naprostí volové?“ (Pokračování textu…)

Drábek: Děti do školek!! Read More

Marian Jurečka: Proti nekřesťanské indoktrinaci církevní školství a výchovu v rodině!

Marian Jurečka

Jak jsem vás již informoval, v sobotu proběhla Ideová konference KDU-ČSL. Nyní vám Duše a hvězdy přinášejí rozhovor s Marianem Jurečkou, prvním místopředsedou KDU-ČSL a kandidátem této strany na post hejtmana v olomouckém kraji. Probereme s tímto hlavním stranickým expertem na prorodinnou politiku klíčové otázky podpory rodiny a výchovy dětí v rodině a naťukneme i některá další palčivá témata, jako jsou potraty a registrované partnerství.

(Pokračování textu…)

Marian Jurečka: Proti nekřesťanské indoktrinaci církevní školství a výchovu v rodině! Read More

Ideová konference KDU-ČSL: Nic moc nového

Pavel Bělobrádek

V Praze dnes proběhla Ideová konference KDU-ČSL, texty některých projevů na ní je možno najít na stránkách strany, časem se toho snad objeví více. Co k ní můžeme říci? Snad jen to, že se nic tak převratného, jak bylo ohlašováno, nekonalo. Většina vystupujících řekla to, co už delší dobu říká, nic v zásadě nového jsem neviděl ani neslyšel, což se i dalo očekávat, skutečně zajímavé budou až konkrétní návrhy konkrétních bodů programu, které strana představí na jaře. Přesto si neodpustím několik postřehů a myšlenek. (Pokračování textu…)

Ideová konference KDU-ČSL: Nic moc nového Read More

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání II

V první části tohoto dvoudílného článku o domácí škole jsem se zaměřil na politicko-právní aspekty domácího vzdělávání v České republice. Dnes se chci věnovat podstatnější otázce – proč je dobré zodpovědně zvážit, zda nemáme učit svoje děti svépomocí? Jaké jsou přednosti domácího vzdělávání oproti klasické školní docházce? A jsou s domácí školou spojena také některá rizika? (Pokračování textu…)

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání II Read More

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání

Povinná školní docházka… Tento novověký prostředek demokratizace v přístupu ke vzdělání má svůj rub i líc. Nelze rozumně popírat dobro širokého rozšíření gramotnosti ve společnosti, vždyť snadná dostupnost vzdělání má bezprostřední vliv na kvalitu života nejen jednotlivců, ale společnosti jako celku. Také však nelze přehlédnout, že školy se pod kuratelou moderního státu stávaly a do velké míry dosud zůstávají převodovou pákou novodobých a s křesťanstvím neslučitelných ideologií. V případě komunismu to je zcela zřejmé, ale stejnou měrou to platí o školství, spoutaném duchem liberalismu. (Pokračování textu…)

Škola za školou aneb Půvaby domácího vzdělávání Read More