Tag Archives: bible

Rada politikům i voličům

Při pohledu na dění okolo „záchrany EU a eurozóny“ se mi v mysli zosnovala rada, kterou tímto zdarma a ochotně doporučuji politikům nejen křesťanským. A taky voličům. Nejen křesťanským. Ta rada se možná nakonec bude někomu zdát nekřesťanská, ale myslím, že tomu tak není…

Mše katechumenů (O tridentské mši svaté III)

Čtení

Víra není negace rozumu, jak se dnes kdekdo domnívá, nýbrž souhlas se zjevenou pravdou, a k takovému souhlasu je rozumu třeba. A tak i mešní liturgii lze poznávat při použití rozumu. V jeho kategoriích tuto liturgii zpravidla dělíme na několik částí, z nichž té první (nazývané někdy úvod, resp. úvodní část) jsme se věnovali v předcházejících dvou dílech a k té druhé se dostáváme nyní. U nás je tradice nazývat ji mší katechumenů, protože tato část končí v okamžiku, kdy ve starokřesťanských dobách nepokřtění opouštěli chrámový prostor; tento termín budeme používat v našem výkladu. Někdy jsou použita i jiná pojmenování (předemše, bohoslužba katechumenů, bohoslužba slova, liturgie slova,…) a někteří autoři sem zahrnují i ten výše zmíněny úvod. Mešní liturgie však kromě své strukturované výstavby tvoří i jednotu – nelze např. „odsloužit“ jednu část v jednom kostele a později pokračovat v jiném, stejně jako není možné, aby obyčejný věřící šel na jednu mši sv., v půli ji opustil a za čas ji dokončil účastí třeba i někde jinde.

Maminko, vypravuj! (Společně k Bohu X)

Dnes bych ve vás, milé maminky a tatínkové, chtěl probudit ctižádost, abyste se naučili být tak dobrými vyprávěči svým dětem, jako byly naše babičky.

Jak se ti malí překulí přes první fázi „pjoc“ a proč, nastává doba vypravování. „Maminko, povídej pohádku, – tatí, vypravuj něco.“ Pohádky pomáhají rozvíjet dětskou fantazii, představivost, pomáhají vštěpovat dětem základy mravních zásad: dobro nakonec zvítězí, nevyplácí se být neochotný, nezdvořilý, zlý. A chvilka vyprávění je také nejdůležitější místo pro domácí katechezi děti, pro domácí „vyučování náboženství“. Znovu si připomeňme, že to nesmí být nic na způsob školy doma. Tak jako nejsou doma zvláštní vyučovací hodiny na čistotnost, chování u stolu a jiné základní lidské věci – a přece se to děti doma pro celý život naučí – stejně tak i vedení k Bohu v rodině má být přirozenou součástí domácího života.

Hřích sodomie

Zatímco je vhodné odkazovat na osoby se sexuálními klony ke stejnému pohlaví slovem „homosexuál“ (což může zahrnovat i lesbičku), vhodným a tradičním označením pro ty, kdo mají sex se stejným pohlavím, je „sodomita“. Zcela nevhodné je nazývat je „gay“ – toto anglické slovo bylo dříve užíváno ve významu „veselý“ či „rozjásaný“. Zatímco pokušení (nebo sklon) ke zlému, pokud se člověk bez náležitého důvodu do něj nevydává, není samo o sobě hříchem, je hříchem se mu podvolit. Písmo svaté na mnoha místech odsuzuje sodomii, která ostatně má svůj název podle známého příběhu vyvrácení Sodomy a Gomorrhy (Gen, kap.18 a 19), jejichž hříchy křičí k Bohu. Nešlo tam pouze o nepřirozené pohlavní obcování,  jak vyplývá z Ez 16,49-50, ale i o další hříchy. Hříchy a Boží trest, jenž stihl obyvatele těchto měst, je pak prototypem jiných hříchů a Písmo se na něj odvolává např. na Iz 3,9; Iz 13,19; Jer 23,4; Jer 49,18; Jer 50,40; Ez 16,53-56; Amos 4,11. Sodomie je Hospodinu ohavností jak čteme též v Deut 23,18-19. Poučný je též příběh ze Soud 19,22-25, kde ničemní mužové nejprve chtěli zneužít muže, ale posléze se spokojili se znásilňováním ženy. O hříšnosti sodomie lze též číst v Moudr 14,26 (Jeruzalémská bible má „zločin proti přírodě“, Nova Vulgata „generis immutatio“). Nový zákon jednoznačně také odsuzuje sodomii v Řím 1,22-32 (včetně lesbických styků); 1 Kor 6,9-10 (ti, kdo smilní se stejným pohlavím, neobdrží království nebeské); 2 Petr 2,6-10; 1 Tim 1,8-10; Jud 7; Zjev 22,15.

Největší nepřítel křesťanství

Jsou lidé, kteří si myslí, že největším nepřítelem křesťanství, největším pokušením pro křesťana, je ateismus. Samozřejmě to není pravda. Není jím dokonce ani agnosticismus, přestože představuje mnohem větší pokušení a lidská lenost k němu směřuje. Tím skutečným „number one“ je liberální „křesťanství“. Nejenže přes ně směřuje k ateismu a agnosticismu většina odpadlíků, ale objektivně je ze všech třech těchto stavů nejtrestuhodnější…

Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.)

Přibližně v téže době, kdy se Durych začal zabývat myšlenkou, jak to bylo ve skutečnosti s českým národním obrozením, seznámil se s profesorem olomouckého semináře doktorem teologie P. Josefem Vašicou. Jsem přesvědčen, že si v této otázce oba muži znamenitě rozuměli a že se oba vzájemně utvrzovali v pochybách o významu tohoto obrození a zda to vůbec ve své podstatě národní obrození bylo. Zda se vůbec nějaké národní obrození „konalo“ jako důsledek josefínského „osvícenství“.

O tomto obrození zaujatě přednášeli vysokoškolští profesoři jako o nezpochybnitelné skutečnosti, která zachránila český národ. Nikdy přitom neopomíjeli zdůrazňovat, že toto obrození realizovali buď nekatolíci, nebo katolíci odpadlí – zcela v duchu masarykovského „realismu“. Co řekli profesoři vysokoškolští, opakovali po nich profesoři středoškolští, zejména pak profesoři učitelských ústavů, a tak se falešný nimbus rozšířil netoliko po vlastech českých, ale po převratě roku 1918 i na Slovensko.

Poznání – postižení – umění. Příloha II. kapitoly I.3.6. Tělesné postižení v Písmu svatém a literatuře

 

E. Delacroix, Jákob zápasí s andělem, 1857-61

E. Delacroix, Jákob zápasí s andělem, 1857-61

Bible

Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.

Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“

Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“

Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“

Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) , neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“

A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“

Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam.

I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží) , neboť řekl : „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“

Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu. (Genesis 32, 26-33)

A. Krzysztoń: „Hymn o miłości“

Bible se dá číst – i zpívat. Myslím, že tuto část poznají i ti, co polsky neumí.

[youtube=http://www.youtube.com/watch?v=beEzNIq0Hqw]

Biblická abeceda svatosti

Svatý týden a Velikonoce jsou čas, který mimo jiné slouží k obnovení křestních slibů a duchovního života vůbec. Těm z vás, kteří se toho snaží využít, třeba nějak pomůže Biblická abeceda svatosti, sepsaná otcem Juchelkou.

Svatý Longinus

Dnes si něco řekneme o světci, jehož svátek jsme slavili včera, sv. Longinovi. Voják původem z Kappadocie, tedy pohan sloužící v okupační posádce tehdejší  římské provincie Judea, je osobností v historii Církve velmi důležitou.