Otevřený dopis ministru Schwarzenbergovi

Vážený pane ministře,

petiční výbor Petice na podporu pronásledovaných křesťanů vítá Vaše prohlášení, kterým jste reagoval na otevřený dopis předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka, a v němž ujišťujete veřejnost, že „Česká republika se tradičně zasazuje o lidská práva ve světě a bude i nadále, a to ať už jsou oběťmi pronásledování křesťané nebo Židé, cikáni, eskymáci či kdokoli jiný.“ (Pokračování textu…)

Otevřený dopis ministru Schwarzenbergovi Read More

Maršál Tilly a jiné pamětihodnosti

hrabě von Tilly (1559-1632)

Lesní chodec se podiv(uhod)nou shodou okolností dostal někam, kde si vždy přál být. Do země, která se ještě do jisté míry může nazývat katolická, nebo (chcete-li) křesťanská. A to nejen na nějaký kratší úsek, nýbrž na dobu, jež bude zjevně dostatečná k pochopení mnohých otázek z minulosti a mnohých výzev budoucnosti.

Město, jehož název nebude pro chytrého čtenáře problém uhodnout, je proslulé řadou staveb a dalších pamětihodností. Lesního chodce by ovšem nikdy nenapadlo, že jako mají dějiny svou logiku, má historie i smysl pro ironii a absurdno. (Pokračování textu…)

Maršál Tilly a jiné pamětihodnosti Read More

Poznání – postižení – umění. I.3.8 Smyslová žádostivost

Edvard Munch, Melancholie, 1892

Vnější činnost organismu je umožněna prostřednictvím smyslové snaživosti (appetitus), kterou tíhne k věci jí žádoucí.[1] Předmětem snaživosti je tedy dobro, protože právě ono je definováno jako to, co je žádoucí. Pokud je tíhnutí k dobru pouze na základě přirozenosti, hovoříme o snaživosti přirozené (appetitus naturalis), pokud je dobro poznané hovoříme o snaživosti vyvolané (appetitus elicticus)[2]. Živé bytosti mají kromě snaživosti přirozené také snaživost vyvolanou. Tato snaživost není totožná s jejich poznáním, ale je něčím, co k němu přistupuje. Samotné poznání ovšem disponuje přirozenou snaživostí, kterou nižší poznání tíhne k vyššímu – vnější smyslové poznání k vnitřnímu, vnitřní smyslové poznání k rozumovému. Přirozená snaživost je totožná se samotnou přirozeností. (Pokračování textu…)

Poznání – postižení – umění. I.3.8 Smyslová žádostivost Read More

Katolická cesta J. Durycha XXIV. – Básník a dekadence

Obsáhlý, nedokončený esej „Katolická cesta“ který psal Durych na pokračování pro poslední čísla IV. ročníku Rozmachu, uzavírá jednu z podstatných etap Durychovy „katolické cesty“.

Rozmach zanikl v roce 1927 proto, že ho Durychův přítel a poctivý spolubojovník Jan Scheinost chtěl koupit od Ladislava Kuncíře a učinit z něho tiskový orgán České obce fašistické. Proti tomuto Scheinostovu plánu se opřel jak Durych, tak i Kuncíř proto, že se jim fašismus nelíbil. O svém vztahu k fašismu napsal Durych do srpnového čísla pátého ročníku Rozmachu velmi obsáhlou stať, v níž sice fašisty neposílá do horoucích pekel, ale ani v nejmenším s nimi není solidární. Fašismus  se vskutku Durychovi nezamlouval. (Pokračování textu…)

Katolická cesta J. Durycha XXIV. – Básník a dekadence Read More

Poznání – postižení – umění. Příloha II. ke kapitole I.3.7. Poruchy vnitřních smyslů a literatura

 
Oldřich Kulhánek, Zrádné srdce
Oldřich Kulhánek, Zrádné srdce
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové  války (Jaroslav Hašek)

Již třetí den byl Švejk sluhou polního kuráta Otto Katze a za tu dobu viděl ho jen jednou. Třetího dne přišel vojenský sluha od nadporučíka Helmicha, aby si Švejk přišel pro polního kuráta.

     Po cestě sdělil Švejkovi, že polní kurát pohádal se s nadporučíkem, rozbil pianino, že je opilý namol a nechce jít domů.

     Nadporučík Helmich že je také opilý, vyhodil polního kuráta na chodbu a ten že sedí u dveří na zemi a dřímá.

     Když přibyl Švejk na místo, zatřásl polním kurátem, a když ten zabručel a otevřel oči, Švejk zasalutoval a řekl: „Poslušné hlásím, pane feldkurát, že jsem zde.“

     „A co zde – chcete?“

     „Poslušně hlásím, že mám pro vás přijít, pane feldkurát.“

     „Vy tedy máte pro mne přijít – a kam půjdem?“

     „Do vašeho bytu, pane feldkurát“

     „A proč mám jít do svého bytu – copak nejsem ve svém bytě?“

     „Poslušné hlásím, pane feldkurát, že jste na chodbě v cizím domě.“

     „A – jak – jsem – se sem dostal?“ (Pokračování textu…)

Poznání – postižení – umění. Příloha II. ke kapitole I.3.7. Poruchy vnitřních smyslů a literatura Read More

Hašteřivost a štěpení = slabost

Musím říci, že v posledních dnech jsem zažil věci, které mne nejen rozladily a znechutily, ale vyloženě podrývají mou víru v nějakou brzkou lepší budoucnost křesťanství a hnutí pro-life v ČR. Začínám mít pocit, že blbost a hašteřivost jsou v těchto kruzích natolik etablované, že znemožňují jejich efektivní politickou a společenskou činnost. (Pokračování textu…)

Hašteřivost a štěpení = slabost Read More

Poznání – postižení – umění. I.3.7 Vnitřní smysly

Victor Brauner, Chimera, 1939

Vnitřním smyslem, prostřednictvím něhož se počitky vnějších smyslů mění na vjemy, tedy obrazy přítomných vnímaných předmětů, je jednotící smysl (sensus communis).[1] Jeho sídlo leží v mozku.

Fantazie je vnitřní smysl, jehož formálním předmětem je to, co poznávají vnější smysly a společný smysl, nakolik to abstrahuje od přítomnosti nebo nepřítomnosti předmětu.[2] Obraz věci ve fantazii se nazývá představa (phantasma). Sídlem fantazie je mozek. Každému druhu počitků odpovídá představa: existují představy barev, zvuků, svalových počitků, vůně i chuti.[3] Činnost fantazie je trojí podržuje, reprodukuje a konstruuje představy. Protože jsou spolu představy asociativně spojeny, vybavení jedné představy vyvolá vybavení přestav jiných.[4] Asociace představ se řídí dvěma základními zákony: zákonem spojitosti v prostoru a čase a zákonem podobnosti. U člověka mohou být představy pod kontrolou rozumu a vůle. Představivost je z představ vzniklých na základě vjemů schopna vytvářet nové spojitosti a konstruovat nové představy. To přispívá k umělecké tvořivosti.

Smyslová paměť (memoria) je vnitřní smysl, díky němuž poznáváme minulé jakožto minulé, jde tedy o takovou mohutnost, prostřednictvím níž poznáváme poznané jako již poznané. (Pokračování textu…)

Poznání – postižení – umění. I.3.7 Vnitřní smysly Read More

Rozhlédnutí 2011/1/17

Pronásledování křesťanů se postupně stává tématem politiky západních států, držme palce, ať z tohoto faktu vyplynou i konkrétní politické kroky. Abychom to podpořili, znovu vyzývám: podepisujte a šiřte petici a Přijďte na Václavák!

V Anglii a Walesu už vznikl nový personální ordinariát podle Anglicanorum coetibus a Jan Pavel II. bude blahoslaven 1. května.

(Pokračování textu…)

Rozhlédnutí 2011/1/17 Read More

Poznání – postižení – umění. Příloha II. kapitoly I.3.6. Tělesné postižení v Písmu svatém a literatuře

 

E. Delacroix, Jákob zápasí s andělem, 1857-61
E. Delacroix, Jákob zápasí s andělem, 1857-61

Bible

Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.

Neznámý řekl: „Pusť mě, vzešla jitřenka.“

Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“

Otázal se: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Jákob.“

Tu řekl: „Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh) , neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“

A Jákob ho žádal: „Pověz mi přece své jméno!“

Ale on odvětil: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A požehnal mu tam.

I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží) , neboť řekl : „Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“

Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu. (Genesis 32, 26-33) (Pokračování textu…)

Poznání – postižení – umění. Příloha II. kapitoly I.3.6. Tělesné postižení v Písmu svatém a literatuře Read More

Protináboženské myšlení osmnáctého století

Úpadek křesťanské theologie během vzestupu racionalismu v osmnáctém století patří k nejzajímavějším historickým episodám. Abychom ji viděli zřetelně, musíme si nejprve uvědomit, že to byla episoda a že byla historická. Kdybychom říkali, že je nyní už mrtvá, vyjadřovali bychom se možná příliš tvrdě, snad stačí říci, že nyní už je pro nás právě tak vzdálená jako zřetelná a že je od naší doby oddělena právě tak, jako kterékoliv jiné období minulosti. Ani víra ani rozum nikdy nezemřou, protože lidé vymřou, pokud budou zbaveni jednoho nebo druhého. I ten nejnespoutanější mystik v nějaké fázi užívá svůj rozum, i kdyby jen k tomu, aby rozumně argumentoval proti rozumu. I ten nejdůraznější skeptik má svá vlastní dogmata, i když pokud je to skeptik opravdu důrazný, pak často zapomněl, jaká to jsou. V tomto smyslu jsou víra i rozum shodně věčné, ale tak, jak jsou tato slova běžně používaná jako jakési volné nálepky pro určitá období, je jedno stejně vzdálené jako druhé. To, co bylo nazváno Věk rozumu, se vytratilo stejně úplně jako to, co bylo nazváno Věkem víry. (Pokračování textu…)

Protináboženské myšlení osmnáctého století Read More

Perzekuce křesťanů

Dovoluji si níže nabídnout čtenářům článek pana Benjamina Kurase, jednoho z členů představenstva Židovské liberální unie, která také podpořila naše akce na podporu pronásledovaných křesťanů. Článek vyšel již před rokem v týdeníku Euro jako reakce na švýcarské referendum o minaretech a ač jeho úvod a některé detaily zastaraly a např. Svatý stolec již alespoň někdy protestuje proti nejkrutějším perzekucím, s hlavní myšlenkovou liní článku je bohužel nutno souhlasit.

Ignác Pospíšil

(Pokračování textu…)

Perzekuce křesťanů Read More

Bratislavské shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů

7. ledna večer proběhlo v Bratislavě zde avizované shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů, zúčastnilo se ho cca 300-400 lidí. Na otázky Duší a hvězd, zaslané e-mailem, odpověděl pan Vladimír Palko, předseda KDS a bývalý ministr vnitra Slovenské republiky. (Pokračování textu…)

Bratislavské shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů Read More

Návrat

Některé situace v našem pozemském putování se zdají tak bezútěšné a prosté smyslu, že člověka svádějí k malomyslnosti. Malomyslnost zase způsobuje ochablost ducha a snížení ochoty sloužit Pánu v každodenních běžných starostech a vyprahlosti. Ale je třeba mít stále na vědomí, že skutečný život a domov se skrývá právě za touto přechodnou poutí a některé oběti budou odměněny až na místě věčného odpočinku a setkání s Láskou, ktrá převyšuje všechno pomyšlení. (Pokračování textu…)

Návrat Read More