Co zbývá z duše středověkého člověk, z duše doby milované Christianitas? Zbývají snad katedrály, důkazy „temnoty“ časů svatých mužů a žen? Nejsou snad už jen prázdnou slupkou a smutným mementem, při němž radši odvracím zrak, abych nemusel vidět balónky letící k žebroví klenby, smutné tváře zapomenutých svatých, k nimž se už nikdo nemodlí, jak hledí na barevné reje kdysi řeholních sester s kadidlem v rukách, kterak vzývají samotného ďábla?
Dlouhá stébla varhan buď mlčí, nebo vydávají kakofonii zvuků hodných pekla. (Pokračování textu…)
Barack Obama vysvětlil Američanům, proč tolik stojí o to, aby každá žena v USA měla přístup ke kontrole porodnosti, včetně abortiv, zdarma. Je to prosté: znamená to méně dětí a méně dětí stojí míň peněz. Takže na tom stát ušetří a může věnovat více peněz třeba na prodloužení života…
Je hezké, že panu prezidentovi chybí stud natolik, že nemá zábrany mluvit přímo a demonstrovat tak sobectví a hloupost, které ho naplňují. Ale ono taky co by se dalo čekat od člověka, který označuje neplánované dítě za trest a který coby senátor v illinoiském senátu sveřepě bojoval proti legislativě, která měla znemožnit infanticidu dětí, co náhodou přežijí potrat… (Pokračování textu…)
Vítejte u sedmého letošního rozhlédnutí. Je první neděle po Devítníku, nacházíme se tedy v době předpostní. Ze svátků a památek v tomto týdnu bych vypíchl památky sv. Valentýna (14), sv. Faustina a Jovity (15) a sedmi sv. zakladatelů řádu servitů (17).
Zprávy o postavení křesťanů ve světě jsou stále horší a horší, proto vyzývám čtenáře, aby na své bratry mysleli ve svých modlitbách.
Na Katopedii byla založena stránka Tradiční katolicismus na českém internetu, která má shromáždit odkazy na nejznámější a nejkvalitnější česky psané tradičně katolické stránky. Pokud vás napadne nějaká, která tam chybí, klidně ji zde připoměňte.
Včera jsme mohli v Hyde parku ČT24 sledovat exhibici jedné nepříliš dobré spisovatelky, která se pokouší udělat si jméno alespoň jako bojovnice proti restitucím církevního majetku, když už její literární kariéra za mnoho nestojí. Byla to přehlídka naprosté ignorance, nechutnosti a hesel jak z 50. let. Paní chartistka nám tak opět dokázala, že pravdu měl kardinál Tomášek, když se zdráhal podpořit Chartu 77, protože měl pocit, že je plná komunistů, které odlišuje od těch vládnoucích jen fakt, že neuspěli ve stranické kariéře. (Pokračování textu…)
„Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova.“ (Lk 7,12)
Nic nás tak skutečně nedovede odpoutat od světa a jeho příjemností a současně zachytit tu strašnou chvíli, která rozhoduje o celé věčnosti, jako pohled na mrtvého doprovázeného na místo věčného odpočinku. O tomto přemýšlí církev, když nám třikrát v roce čte evangelium o mrtvých, které Pán Ježíš vzkřísil. Když nám církev připomíná smrt, chce nás připravit na cestu do věčného domova. Poprvé nám staví před oči dvanáctiletou dívku, jedinou dceru velice bohatých rodičů, o kterou usiluje smrt nedbaje na žal nešťastných rodičů. V druhém případě smrt zachvacuje mladíka v pětadvaceti letech a také nedbá na to, že je jedinou potěchou a oporou ovdovělé matky. Konečně ve třetím případě mluví evangelium o smrti Lazara, který svým sestrám Martě a Marii Magdaleně zastupoval otce. Zdálo by se, že kosa smrti musí ušetřit alespoň mladého Lazara. Ale ne, protože ve čtyřiceti letech ho pokládá do hrobu a přenechává červům. Ježíš Kristus tedy musel udělat tři zázraky, aby těmto zemřelým vrátil život. Otevřme tedy oči, bratři, pohleďme na pomíjivost života, už zavčas se odpoutávejme od světa, dříve, než to za nás zcela udělá neúplatná smrt. Král David o tom často přemýšlel a zavčas se připravoval na tuto konečnou cestu. Abyste i vy postupovali stejně, ukáži vám, jak nutně musíme pamatovat na smrt, odpoutávat se od světa a sjednocovat se s Bohem. (Pokračování textu…)
Nesmějí dále zapomínati vladaři a zákonodárci národů, že jest povinností státní moci chrániti přiměřenými zákony a tresty život nevinných, a to tím více, čím méně se sami dovedou brániti ti, jejichž život je nebezpečně ohrožován; mezi ně patří ovšem na prvém místě dítky v lůně mateřském. Když však veřejné úřady těchto maličkých nejen nechrání, nýbrž svými zákony a nařízeními dovolují a tudíž vydávají je lékařům a jiným osobám do rukou, aby je zabíjeli, ať pamatují, že Bůh je soudcem a mstitelem nevinné krve, která se země volá k nebi. – Pius XI.: Casti connubii 67
Otec Marek Vácha je znám nejen jako kněz, ale rovněž jako populární spisovatel a uznávaný lékařský etik, kterému je dáván čím dál větší prostor v médiích. Bohužel, protože katolíci, kteří berou svou víru vážně, se mohou za jeho vystoupení povětšinou jen hluboce stydět, protože katolická víra nebo etika rozhodně nejsou věci, které by v nich nalézali… (Pokračování textu…)
Ve včerejším Rozhlédnutí jsem se zapomněl zmínit o nebezpečně se vyvíjejí situaci v Sýrii. Boje v zemi se stupňují a roste i mezinárodní tlak na svržení syrské vlády. Nicméně pokus OSN přijmout rezoluci vyzývající k odstoupení Bašára al-Asada neprošel přes veto Ruska a Číny. USA a s nimi spojené země teď samozřejmě zuří a křičí něco o ochraně civilistů. Nikoho inteligentního tím dnes už ale nezmatou… (Pokračování textu…)
Vítejte u šestého letošního rozhlédnutí. Je neděle Devítník, začíná třítýdenní doba předpostní. Ze svátků a památek v týdnu vynikají vzpomínky na sv. Tita (6. 2.), Cyrila Alexandrijského (9. 2.) a Zjevení Neposkvrněné Panny Marie (11. 2.)
ChristNet.cz dnes zveřejnil článek Michala Černého Křesťan a politika, v němž se autor mimo jiné podivuje nad tím, že církev „je kritizována za to, že se aktivněji nepostavila proti nacismu, ale nikoli za vlažný postoj ke komunismu.“ A pokračuje: „Nejenže s ním v řadě případů vřele koketovala, ale také s ním nemalou dobu koexistovala.“ Domnívám se, že je třeba se ohradit proti takovémuto nesmyslu a falšování dějin.
Škoda, že autor nevyjmenoval alespoň pár příkladů z té „řady případů“, v nichž církev s komunismem „vřele koketovala“. Tak nějak mne totiž žádný nenapadá, samozřejmě pokud vynecháme „ilegální teologické směry“ (ona zmíněná tzv. teologie osvobození) či osobní selhání jednotlivců (jako byl odpadlík Josef Plojhar a další tzv. „pokorokoví kněží“ u nás). Ovšem vydávat Církví odmítané omyly teologů či padlé kněze za příklad koketování Církve s komunismem, to by vyžadovalo buďto zlý úmysl, nebo velké selhání úsudku. (Pokračování textu…)
„Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem.“ (Mt 22,37)
Jestliže chceš dokonale sloužit Bohu, nestačí v něho jen věřit! Je pravda, že víra ve zjevené pravdy posvěcuje naše skutky a způsobuje, že se stávají milými Bohu. Víra je ke spáse potřebná. Ale tato důležitá ctnost, odkrývající nám krásu nebeského bohatství, nás jednou opustí – v budoucím životě nebude přece žádných tajemství. Taktéž naděje je drahocenným darem nebes, protože řídí naše skutky, vede nás, abychom je konali s dobrým úmyslem, abychom došli do věčného života a unikli peklu. Ale i ona ustane. Zato láska nám ukazuje na Boha nekonečně dobrého a radí nám věnovat mu srdce, tato ctnost nás v nebi nikdy neopustí.
Máme tuto milou a krásnou ctnost? Ona způsobuje, že jednáme šlechetně a milujeme Boha nejen ze strachu před peklem či kvůli naději na nebe, ale především proto, že je nekonečně dokonalý. Měli bychom vroucně prahnout po této ctnosti a prosit, aby nás vždy provázela. Je totiž tak pěkná, krásná a potřebná pro pozemské štěstí, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda ji vlastníme. A pokud by nám chyběla, tak uvažujme, jakým způsobem bychom ji měli získat. (Pokračování textu…)
Dnes si připomínáme sv. Martinu Římskou, pannu a mučednici umučenou při pronásledování křesťanů za císaře Alexandra Severa.
Pocházela z bohaté římské rodiny, brzy však osiřela. Veřejně se přihlásila ke křesťanské víře a velkou část svého majetku věnovala chudým. Osudný se jí stal, jako mnohým dalším křesťanům, požadavek, aby obětovala pohanským bohům. Protože odmítla, byla mučena a nakonec sťata. (Pokračování textu…)
Vítejte u pátého letošního rozhlédnutí. Tento týden začíná 4. nedělí po Zjevení Páně, příští pak nedělí Devítníkem. Větší pozornost si zaslouží památky sv. Martiny Římské (30. leden), sv. Jana Bosca (31. leden) a sv. Ignáce z Antiochie (1. únor), hromnice (2. únor) a památka sv. Blažeje (3. únor). Devítníkem začíná třítýdenní doba předpostní.
Radostnou zprávou ze světa je, že Parlamentní shromáždění Rady Evropy jenoznačně zavrhlo euthanasii. Méně veselé zprávy přicházejí z Nigérie, pročež prosím o modlitby za tamní křesťany.
Všem křesťanským voličům doporučuji uložit do paměti vyjádření Pavla Bělobrádka o potratech a KDU-ČSL a vyjádření Jirky Paroubka k církevním restitucím. Před volbami si pak na ně vzpomeňte.
Vypůjčil jsem si pro záhlaví své poznámky slova polského primase Augusta kardinála Hlonda (1881-1948) z jeho pastýřského listu z roku 1932. „Nenávist nepřátel Krista sílí,“ konstatoval tehdy a vybízel katolíky k obraně katolické duše národa. Na počátku 30. let polský primas mluvil o krizi, o šoku, o vyhánění Boha a Jeho zákona ze života národů.
O ztrátě mravního kompasu psal kardinál Hlond.
Dnes jsme o osmdesát let dál, Polsko má za sebou zkušenosti nacisticko-komunistického krveprolití, okupace, deportace, poroby. Snad by se mohlo zdát, že od roku 1989 mají Poláci plnou možnost vracet se ke svým kořenům, jen ji využít! Zdání ale klame, ta cesta mravní pustinou je velmi těžká. (Pokračování textu…)
CBS, největší soukromá televizní síť v USA, si udělala ostudu se svým zpravodajstvím z washingtonského Pochodu pro život (angl. March for Life). CBC DC totiž zveřejnila na svých stránkách „fotozpravodajství“ pod názvem Activists Hold Annual March For Life On Roe v. Wade Anniversary, které svojí extrémní zaujatostí překonalo i slavný výkon nejmenovaného televizního reportéra, který někdy v roce 2009 nebo 2010 s vážnou tváří svým kolegům ve studiu i divákům tvrdil, že nedokáže rozeznat, zda před nejvyšší soud přišlo více pro-lifeistů (několik set tisíc) nebo potratářů (pár desítek). (Pokračování textu…)
Sv. Augustin praví, že i kdyby netoužil po nebi a nebál se pekla, přesto by miloval Boha, protože on je nekonečně dokonalý a hodný lásky. A tento nekonečně dobrý Pán nám slibuje ještě věčnou odměnu, aby nás k sobě více přitáhl. Jestliže správně naplníme toto přikázání lásky k Bohu, nalezneme štěstí na zemi a dosáhneme slávy v nebi. Víra nás učí, že Bůh vidí všechno, že je svědkem našich činů a utrpení. Naproti tomu ctnost naděje nám přikazuje zcela se odevzdat do jeho vůle s přesvědčením, že on nám bude odplácet po celou věčnost. Tato líbezná ctnost podpírá v utrpení mučedníky, v pokání poustevníky, v bolestech nemocné. Jako nám víra všude poukazuje na Boží přítomnost, tak naděje nás vede k tomu, abychom všechno, co děláme, dělali s hlubokým přesvědčením, že dostaneme věčnou odměnu. Poněvadž tato ctnost dává sladkost všem našim utrpením, pozastavme se u toho, na čem je založena.
Skrze víru vyznáváme, že je jeden Bůh, náš Tvůrce, Vykupitel a Nejvyšší Dobro. Víra nám ukazuje, že cílem našeho života je to, abychom Boha znali, milovali ho, sloužili mu a poslouchali ho. Naděje nás vede k tomu dívat se na věci tak, že i když jsme před Bohem nehodní, přesto k tomuto blahému cíli dojdeme pro zásluhy Ježíše Krista. (Pokračování textu…)
Jak jsem již předem avizoval, dnes večer proběhl Hyde park s předsedou KDU-ČSLPavlem Bělobrádkem (záznam dostupný ZDE). Lidovci opět jásají, jak byl předseda v pořadu skvělý. Ne že by to mělo nějaký význam pro posouzení kvality řečníka, říkají to téměř po každém vystoupení předsedy, slyšel jsem od nich pochvalná vyjádření i po některých dost zoufalých televizních vystoupeních Jiřího Čunka. Nicméně je to alarmující, protože jejich nadšení se týká nejen úrovně projevu, ale také obsahu projevu. A to je konec, přátelé… (Pokračování textu…)
Jak jsem vás již informoval, v sobotu proběhla Ideová konference KDU-ČSL. Nyní vám Duše a hvězdy přinášejí rozhovor s Marianem Jurečkou, prvním místopředsedou KDU-ČSL a kandidátem této strany na post hejtmana v olomouckém kraji. Probereme s tímto hlavním stranickým expertem na prorodinnou politiku klíčové otázky podpory rodiny a výchovy dětí v rodině a naťukneme i některá další palčivá témata, jako jsou potraty a registrované partnerství.
Ukončili jsme popis toho, jak se chovat během mše svaté podle tridentského ritu. V tom popisu dostal čtenář postupně – tak jak jsou v průběhu ritu v čase interpretovány – mnoho informací a v některých nyní můžeme udělat jistý formální pořádek. Také můžeme doplnit popis o detaily, na které se někteří čtenáři během vydávání ptali, a které jsme jim tedy dlužni.
Předně, celebrant vícekrát během mše svaté kleká. Doplňme, že když stojí přímo u oltáře, pokleká vždy na jedno (pravé) koleno, a to na krátkou dobu. Když je pod stupni oltáře, může se stát, že má povinnost nebo aspoň příležitost pokleknout na obě kolena. Povinnost je to tehdy, když přichází celebrovat před vystavenou Nejsvětější Svátost oltářní (nebo když od oltáře s vystavenou Nejsvětější Svátostí odchází). Příležitost je to při slovech Et incarnatus est… v Krédu, pokud na ta slova celebrant sestupuje dolů (tedy: jestliže při nich pokleká a nevzdaluje se od oltáře, pokleká na jedno koleno, jestliže je jinde – např. u stupňů oltáře nebo u sedes – může pokleknout na obě kolena). Doplňme ještě, že s výjimkou stupňových modliteb, přijímání věřících a případného použití sedes se celebrant pohybuje co nejblíže oltáři a necestuje po presbytáři, jak se to stalo zvykem při pokoncilním ritu; celebrant také nepřerušuje liturgii mlčenlivým sezením na sedes ani po promluvě, ani po přijímání. (Pokračování textu…)
Vítejte u čtvrtého letošního rozhlédnutí. Tento týden začíná 3. nedělí po Zjevení Páně. Tradiční kalendáře a kalendář Pavla VI. se v něm rozchází velice často. Tradiční katolíci slaví (oficiálně či soukromě) Oktáv jednoty s Petrovým stolcem, kalendář Pavla VI. zase ustanovuje Týden modliteb za jednotu křesťanů. Obojí končí 25. ledna na svátek Obrácení sv. Pavla.
Tradiční katolíci si během týdne mimo to připomenou zejména sv. Timotea (24.), Polykarpa ze Smyrny (26.), a sv. Jana Zlatoústého (27.) Další týden pak započnou oslavou památky sv. Františka Saleského (29.) NOMáčtí katolíci si mimo Obrácení sv. Pavla připomenou sv. Františka Saleského (24.), Timotea a Tita (26.) a Tomáše Akvinského (28.)
Z událostí ve světě se jako závažné jeví dění v USA, kde se dramatizují republikánské primárky a kde vláda prezidenta Obamy zahájila v dějinách USA bezprecedentní útok na svobodu náboženství. I proto, pokud jste ve Washingtonu, nezapomeňte podpořit March for Life.
