Sv. Martina odmítá obětovat falešným božstvům

Dnes si připomínáme sv. Martinu Římskou, pannu a mučednici umučenou při pronásledování křesťanů za císaře Alexandra Severa.

Pocházela z bohaté římské rodiny, brzy však osiřela. Veřejně se přihlásila ke křesťanské víře a velkou část svého majetku věnovala chudým. Osudný se jí stal, jako mnohým dalším křesťanům, požadavek, aby obětovala pohanským bohům. Protože odmítla, byla mučena a nakonec sťata.

V článku o sv. Martině ze série Světci k nám hovoří (naleznete ZDE) autor vysvětluje, co nám příklad sv. Martiny říká, takto:

Každý z nás bývá postaven před nějaké božstvo. Může jím být televize, hry, drogy, mohou se jím stát různá lákadla, kterým dáme rovnocenné místo vedle Boha nebo dokonce je trvale upřednostňujeme. Přední místo v našem životě patří Bohu a podle jeho řádu má být určován i náš životní styl a program. Pak bůžci „vezmou za své“ a uvidíme jejich nicotnou podstatu.

Ne že bych s ním nesouhlasil. Ale myslím, že důraz by měl být kladen ještě na jeden aspekt, který autor decentně zamlčuje. Svatá Martina nám ukazuje, že Bůh, skutečný a jediný Bůh, Bůh křesťanů, nemá žádnou alternativu. Že není žádný jiný Bůh, kterému bychom se mohli klanět. Při pohledu na pravidelně se opakující smutné dění v jednom nejmenovaném italském městě, na rozhárané jedince, co si z rozličných náboženství a jejich proudů dělají švédský stůl, z něhož sebere jen tu a tam něco, můžeme jen přiznat, že toto připomenutí opravdu potřebujeme.

Ignác Pospíšil