V Praze dnes proběhla Ideová konference KDU-ČSL, texty některých projevů na ní je možno najít na stránkách strany, časem se toho snad objeví více. Co k ní můžeme říci? Snad jen to, že se nic tak převratného, jak bylo ohlašováno, nekonalo. Většina vystupujících řekla to, co už delší dobu říká, nic v zásadě nového jsem neviděl ani neslyšel, což se i dalo očekávat, skutečně zajímavé budou až konkrétní návrhy konkrétních bodů programu, které strana představí na jaře. Přesto si neodpustím několik postřehů a myšlenek. (Pokračování textu…)
Obamova administrativa vyhlásila válku všem křesťanům, když ústy Kathleen Sebeliusové oznámila, že do 1. srpna 2013 budou muset i nábožensky založené instituce, jako jsou např. katolické nemocnice a univerzity, hradit zaměstnancům a studentům antikoncepci a potratové pilulky jako povinnou součást zdravotního pojištění.
Katoličtí biskupové i evangelikální vůdci to obratem označili za brutální útok na náboženskou svobodu a evidentní porušení ústavy a oznámili, že proti tomu budou bojovat soudní cestou… (Pokračování textu…)
Sv. Lukáš vypráví, jak před Kristem stanul jakýsi učený starozákoník a chtěl ho vyzkoušet. Zeptal se: „Mistře, co mám dělat, abych dosáhl života věčného?“ Ježíš odpověděl: „Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Zákoník odpověděl: „Budeš milovat Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé své duše a ze všech svých sil a celou myslí svou a bližního svého jako sebe samého.“ Tehdy Kristus řekl: „Dobře jsi odpověděl, to dělej a budeš zachráněn“ (Lk 10,25-28).
Ale potom se ho učitel zákona zeptal: „Kdo je mým bližním, koho mám milovat jako sám sebe?“ A Kristus tedy vypráví podobenství o milosrdném samaritánovi. Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a upadl mezi zbojníky. Oloupili ho, těžce poranili, utekli a zanechali ho polomrtvého. Tou samou cestou procházel starozákonní kněz, spatřil nešťastníka, ale minul ho. Zrovna tak se zachoval i levita, který tudy procházel. Nakonec tou cestou projížděl Samaritán a všiml si smrtelně raněného. Slitoval se, přistoupil k ubožákovi, nalil mu do ran olivový olej, ošetřil ho, vzal ho s sebou, přivezl do hospody a tam se o něj staral. Následujícího dne ráno dal hospodáři dva denáry a řekl: „Starej se o něho a jestliže vydáš víc, vrátím ti to, až se budu vracet zpět.“ Ježíš řekl toto podobenství a pak se zeptal: „Který z těch tří se zachoval jako bližní vůči tomu, kdo upadl mezi lupiče?“ Na to mu učitel Písma odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Tehdy Ježíš řekl: „Jdi i ty a jednej podobně“ (srv. Lk 10,30-38). (Pokračování textu…)
Tak jsem se definitivně rozhodl a opustil Odborový svaz lidoveckých lékařů (OSLL), veřejnosti více známý pod krycím jménem Zdravotnická komise KDU-ČSL. Když mne tam MKD vyslali, domníval jsem se, že se v něm mohl zabývat pro-life politikou. Bylo to naivní, protože jak dnes už vím, minimálně ZK KDU-ČSL/OSLL žádnou reálnou pro-life politiku nemá a ani mít nechce. (Pokračování textu…)
Jedním z nejnebezpečnějších produktů smrtící kombinace sekularizace a „pokoncilní otevřenosti“ je rozplizlost a degenerace katolického hodnotového systému a následně i myšlení. Většina dnešních českých katolíků už nemá katolické hodnoty a nemyslí katolicky, či případně katolické myšlení a katolický hodnotový systém v duchu sekularismu odsunuje na čas mše a do oblastí „mudrování o nadpřirozenu“ a o věcech světských přemýšlí světsky, ve světle hodnot pohanů a ateistů. Důsledky jsou zničující… (Pokračování textu…)
Od tohoto místa popisujeme pokračování mešního obřadu jak po ukončení přijímání věřících, tak po ukončení přijímání celebranta v případě, že k přijímání věřících nedošlo. Nejprve – pro jednoduchost – uveďme, co se děje v případě, když je k dispozici právě jeden ministrant.
Ten jde k epištolní straně oltáře a vezme do rukou konvičky (drží je za ouška), v pravé ruce tu s vínem. Celebrant u oltáře vezme kalich za nodus do pravé ruky (stále ještě s palcem spojeným s ukazováčkem), a nastaví jej poněkud dál od sebe. Ministrant nalije do kalicha trochu vína (ne všechno), celebrant podrží kalich před sebou a zakrouží s ním tak, aby víno omylo vnitřní stěny kalicha. Modlí se při tom následující modlitbu:
Quod ore súmpsimus, Dómine, pura mente capiámus: et de múnere temporáli fiat nobis remédium sempitérnum. (Pokračování textu…)
Vítejte u třetího letošního rozhlédnutí. Tento týden začíná 2. nedělí po Zvěstování Páně a připomeneme si v něm mimo jiné památku pouštního otce sv. Antonína Velikého (17.), svaté mučednice Prisky (18.), svatých mučedníků Fabiána, papeže, a Šebestiána (20.), svaté mučednice Anežky Římské (21.) a sv. mučedníka Vincenta ze Zaragozy (22.)
Stalo se doma
Miroslav Kratochvíl zveřejnil otevřený dopis, který odeslal vedení a zdravotnickým expertům KDU-ČSL. V dopise vyjadřuje zklamání z pasivity KDU-ČSL ve věci ochrany nenarozeného života a požaduje, aby KDU-ČSL zařadila do svého programu konkrétní cíle pro tuto oblast. Text dopisu a informace o tom, jak jej můžete podpořit, naleznete ZDE.
Vláda se nakonec dohodla na restitucích církevního majetku. Předseda KDU-ČSL to uvítal, ČSSD zuří. Je ale ještě třeba, aby dohodu odhlasoval parlament (pravděpodobně stylem Sněmovna, Senát, Sněmovna) a zůstává otázkou zda vláda a dohoda tak dlouho přežijí – jestli ji třeba nepoloží eurohujerismus TOP 09. (Pokračování textu…)
Mezi základní témata, která si vyžadují od křesťanské politiky mimořádnou pozornost, patří lidská práva. Zde je ovšem třeba zdůraznit, že mluvíme-li o lidských právech, jsou to skutečná lidská práva, tj. lidská práva křesťansky pojatá, ne jejich karikatura založená na ateismu či pohanství. Protože prvním a nejdůležitějším lidským právem je právo na život, probereme ho dnes jako první a samostatné. (Pokračování textu…)
Vláda našla další způsob, jak chudým brát a bohatým dávat. Prostředkem je tentokrát penzijní připojištění. Těm, co si ukládají jen trochu, přestane dávat státních příspěvek, dalším ho sníží a naopak těm, co si ukládají více, ho zvýší. Chudí, kteří takový příspěvek potřebují, si ovšem při všem tom všeobecném zdražování a zvedání daní nemohou dovolit ukládat více. Někteří z nich budou naopak muset ukládat méně… (Pokračování textu…)
„Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,14)
Spasitel nám nemohl jasněji a důkladněji ukázat, jak moc bychom měli být v našich myšlenkách, slovech a skutcích pokorní, pokud chceme dosáhnout nebeské slávy. Jednou byl totiž svědkem toho, jak se lidé chvástali svými přednostmi a ponižovali při tom jiné, a proto jim vyprávěl podobenství o farizeovi a celníkovi, kteří přišli do chrámu, aby se modlili. Farizej stál a modlil se takto: „Bože, děkuji ti, že nejsem tak špatný, jak jiní lidé – krutý, nespravedlivý – tak jako i tento celník. Postím se dvakrát do týdne a ze všeho, co mám, dávám desátky.“ Ale celník stál vzadu, dokonce se neodvažoval ani pozvednout oči k nebi, jenom se bil v prsa a říkal: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“ (srv. Lk 18,10-13).
Modlitba farizeje je plná nadutosti a pýchy. Neděkuje Bohu za milosti, nemodlí se, jenom se vychvaluje a pohrdá bližním, který se modlí vedle. Proto Pán odpouští hříchy celníkovi, ale farizeus naopak – takový zasloužilý a ctnostný ve vlastních očích – se vrací domů s novými hříchy a Boží nemilostí. Pokora celníka – přestože byl hříšný – se líbila Bohu více než všechny vyjmenované zásluhy pyšného farizeje. Na celníkovi se vyplnila slova žalmisty: „K modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne“ (Ž 102,18). (Pokračování textu…)
Je věčnou otázkou pro voliče, míní-li politici a strany své předvolební sliby vážně. Slibuje, aby nás navnadil? Nebo se o to či ono opravdu bude snažit, protože tomu věří, nebo alespoň protože to slíbil? Jako by to ale nestačilo, řada lidoveckých a pro-life voličů se setkává ještě se zvláštním specifíckým dilematem, které jim předkládají lidovečtí politici. Jde o „neoficiální sliby“. Znáte to: Ne, že bychom nebyli proti potratům. Ale nechceme voliče provokovat a stejně by nám nic proti potratům neprošlo, takže to do programu nenapíšeme. Jen tak, neoficiálně, si pamatujte, že jsme pro-life, takže nás musíte volit.(Pokračování textu…)
Má-li někdo misálek, např. Schallerův, může se poněkud divit tomu, že je v něm přijímání věřících nějak odbyto. Je to mimo jiné důsledek toho, že v tridentském misále přijímání věřících není. A to je zase mimo jiné důsledkem toho, že mše svatá může být celebrována i bez přijímání, resp. účasti věřících vůbec, čili může při ní přijímat jen celebrant. Ritus přijímání věřících je dán ne v misálu, nýbrž v rituálu, a tak v případě přijímání věřících na příslušnou stať v rituálu celebrant „odskočí“ a po ukončení přijímání věřících se z rituálu do misálu „vrátí“ (pro moderního člověka pracujícího s počítačem nejde o nic zvláštního, nejvýše může obdivovat to, jak katolická církev dokázala „programátorsky myslet“ už před staletími).
Naznačená nezávislost přijímání věřících na misále (ale ovšem nejen ona) umožnila Janu XXIII. v roce 1960 jeho ritus poněkud zkrátit. A tak si nejprve popišme, jak probíhá přijímání věřících dle původního ritu, a pak, jak bylo zkráceno. (Pokračování textu…)
Vítejte u dalšího rozhlédnutí. Dnešní nabídka odkazů a článků je poněkud širší, ale snad jsou to všechno důležité a zajímavé věci.
Tento týden začíná svátkem Svaté rodiny. Z dalších svátků a výročí je třeba připomenout především oktáv Zjevení Páně, kterým 13. ledna končí Vánoce, a památku sv. Hilaria z Poitiers (14.) Jako Češi bychom taky neměli propásnout památku českoitalského misionáře bl. Odorika z Pordenone (rovněž 14.)
Z dění ve světě bych upozornil na sílící pronásledování křesťanů v Nigérii a vyzval vás tak opět k modlitbám za naše bratry. (Pokračování textu…)
Občas člověk narazí na článek, kde neví, zdali se smát, nebo plakat. Jeden takový nedávno vytvořil Ing. Valentin Kusák, jeden z předních mluvčích agnosticko-ateistických antiislamistů v ČR. Jmenuje se Zničí sexuální revoluce islám? a měli bychom si ho pozorně přečíst. Připomene nám, že přece jen existuje řada cenných hodnot, které s muslimy sdílíme. Mimo jiné se s nimi jistě shodneme na tom, že Kristína Kočí pro nás není následováníhodný vzor úspěšné ženy a světlo na konci tunelu… (Pokračování textu…)
Dnes bych připomněl jednu sice starou a pozapomenutou, ale zdá se, že dnes bohužel velice aktuální publikaci, kterou v roce 1996 vydala Matice cyrilometodějská. Brožura Reforma, nebo nové štěpení?, jejímž autorem je biskup Andreas Laun, se zabývá rozborem požadavků a cílů odpadlického hnutí Wir sind Kirche (My jsme církev), které vzniklo v roce 1995 v Rakousku a získalo silný vliv v německy mluvících zemích.
Biskup Laun, jeden z nejvýznamnějších rakouských morálních teologů, ve své útlé knížce přesvědčivě dokazuje, že Wir sind Kirche požaduje věci neslučitelné s katolickou vírou, že vzešlo z částečné ztráty víry a že jím navrhovaná „terapie“ je ve skutečnosti samotnou nemocí. Také demonstruje agresivitu hnutí a jeho zákeřné a hanlivé útoky na ty, co s ním nesouhlasí, nemluvě o urážkách, pomluvách a dezinterpretacích katolického učení obratně skrytých přímo v jeho požadavcích. (Pokračování textu…)
Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. (J 16,23)
Jaké je to blaho a potěšující skutečnost, že Bůh vyslyší všecko, o cokoliv ho budeme prosit ve jménu Ježíše Krista! Spasitel nám nejen dovoluje modlit se k Bohu, ale dokonce nám to nařizuje a prosí nás o to, protože řekl apoštolům: „Už tři roky jsem s vámi a o nic jste mě neprosili. Proste tedy, aby vaše radost byla úplná a dokonalá.“ Modlitba je pramenem veškerého dobra a štěstí na zemi. Jestliže jsme doposud ubozí, zbaveni světla a milostí Božích, je to vinou toho, že se nemodlíme nebo se modlíme špatně. Opravdu, s bolestí v srdci musíme přiznat, že velká část lidí vůbec neví, co to znamená „modlit se“. Jedni k tomuto úkonu – pro dobrého křesťana tak milému a posilňujícímu – cítí odpor. Jiní se modlí, ale nic nedostávají, protože jejich modlitba je špatná, modlí se bez přípravy a sami dokonce neznají způsob, jak se modlit k milosrdnému Stvořiteli. Opravdu všechna pozemská neštěstí, která na nás dopadají, pocházejí ze zanedbání modlitby nebo z jejího špatného odříkání. Kdybychom neurazili Boha, byli bychom šťastni tak, jako Adam před pádem. Je zcela nemožné, aby Boha nezarmoutil ten, kdo se vůbec nemodlí nebo se modlí špatně. Teď bych vás chtěl povzbudit k časté a dobré modlitbě, a proto vás poučím: za prvé, že bez modlitby nelze dojít spásy, za druhé, že modlitba je u Boha všemohoucí, a za třetí, jaké musí splňovat podmínky, aby se líbila Bohu a byla pro nás užitečná. (Pokračování textu…)
V Iowě proběhla první bitva republikánských primárek, v nichž se bojuje o republikánskou nominaci do příštích prezidentských voleb v USA. A nutno říci, že má dva vítěze. Prvním je Mitt Romney, který získal 30 015 hlasů a (patrně) 13 delegátů. Radovat se ovšem příliš nemůže. Jen o osm hlasů méně a (patrně) 12 delegátů totiž získal médii dosud programově opomíjený Rick Santorum. Nad 10 % hlasů ještě získali Ron Paul (22 %), Newt Gingrich (14 %) a Rick Perry (11 %). Podrobnější výsledky naleznete v angličtině ZDE.
Magazín ChristNet.cz zveřejnil rozhovor s otcem Markem Váchou, kde tento mluví o tom, že druhá polovina 20. století přidala ke třem tradičním rozměrům, kterými se vždy etika zabývala (vztah k Bohu, k ostatním lidem a k sobě), ještě čtvrtý rozměr, kterým má být vztah k přírodě. Mluví též podivným způsobem o „právech zvířat“. Domnívám se, že nemá pravdu a že jeho pohled je z hlediska křesťanství minimálně extremistický, spíše ale přímo křesťanství cizí…
Už samotné dělení objektu etiky na výše zmíněné tři typy vztahů je dle mého soudu značně účelové a zavádějící, neboť pokud půjdeme do hloubky, rychle zjistíme, že ve všech třech případech jde především o vztah k Bohu. Neboť náš vztah k ostatním lidem i k sobě stojí na našem vztahu k Bohu. Koneckonců veškeré směřování člověka, veškerá jeho cena, se odvíjí od toho, že byl stvořen Bohem, jehož je obrazem, majetkem a služebníkem. Jinými slovy, tyto tři typy vztahů nejsou nezávislé nebo rovnocenné, náš vztah k lidem i k sobě samému je jen podmnožinou a odvozeninou našeho vztahu k Bohu. (Pokračování textu…)
Po tom, co celebrant nechá smísit část hostie přepodstatněné na Kristovo Tělo s jeho Krví v kalichu, přikryje kalich pallou, poklekne na pravé koleno a povstane, sepne ruce a skloněn recituje Agnus Dei:
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, miserére nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccáta mundi, dona nobis pacem.
Předpokládáme sice, že český význam těchto slov je notoricky znám, pro všechny případy však přesto doplňujeme, že první dvě věty znamenají „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi“ a třetí věta v překladu zní „Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj“. Při každé z uvedených tří vět se celebrant bije pravou rukou v prsa. (Pokračování textu…)
Jelikož zde máme dobu mimořádně hektickou, bude toto rozhlédnutí stejně jako předchozí poněkud zkrácené. Následující by se už měla vrátit ke klasické struktuře. Tedy stručně o tom, co nás v prvním týdnu roku 2012 čeká a nemine:
Máme zde neděli 1. ledna a s ní slavnost Panny Marie, Matky Boží, památku sv. Zdislavy z Lemberka a první den občanského roku. Další významné svátky v týdnu jsou svátek Nejsvětějšího Jména Ježíš (2. nebo 3.) a slavnost Zjevení Páně (6.) Příští týden započne svátkem Svaté rodiny, resp. Křtu Páně (8.)
Z akcí bych upozornil na přednášku Petra Hájka na téma Křesťané v obklíčení médií, která proběhne 3. ledna v Praze.
