Již čtvrtý ročník Setkání katolických dětí, které pořádají rodina Krutských a Ignác Pospíšil, se letos (2016) uskuteční v termínu 13. – 20. srpna na Lipensku u Frymburku. Přijímáme přihlášky dětí ve věku od 7 do 14 let (v odůvodněných případech můžeme dolní hranici trochu posunout). Čas chceme rozdělit mezi hry, zábavu, sport, práci, společnou modlitbu a Mši sv. v tradičním katolickém ritu.
Letos, stejně jako loni, setkání proběhne v lesích poblíž Lipenského jezera. Jelikož se osvědčila, zůstane zachována loni zavedená novinka – možnost strávit s námi několik společných dnů pro celé rodiny. Ty buďto budou mít vlastní program, nebo se budou moci i určitým způsobem zapojit do programu setkání. Samozřejmě ale děti, které budou přihlášeny na setkání, se ale budou řídit táborovými pravidly a jeho řádem a programem a budou tam celou dobu pobytu (byť s nimi přijel zbytek rodiny, který by to měl jinak). (Pokračování textu…)
2. července 2016 bude v bavorském Heimenkirchu vysvěcen na kněze Jakub Zentner z Kněžského bratrstva sv. Petra. Hlavní primiční Mši sv. bude novokněz sloužit 6. 7. v kostele Všech svatých v Libochovicích, další Mše sv. v prvních dnech bude sloužit 3. 7. v kapli sv. Mikuláše v Untermooweiler, 4. 7. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami a 5. 7: (soukromě) v Praze.
V sobotu 5. března se v Brně konal akreditovaný seminář „NAPROHELP, úspěšná cesta k dítěti“ .
MUDr. Ludmila Lázničková
NAPROHELP je metoda, která velice úspěšně pomáhá řešit nechtěnou neplodnost bez poškozování zdraví a v souladu s morálním učením katolické církve. Postupně byla vypracovaná MUDr. Lázničkovou na základě zahraničních zkušeností i vlastních zkušeností jak z poradenské praxe, tak především z ambulantní gynekologické praxe. Při využití NAPROHELP dochází k úspěšným otěhotněním i tam, kde se dříve nepodařilo otěhotnět cestou přes umělé oplodnění. Při respektování námi doporučených rad a postupů takto otěhotní a porodí 80% žen.
Je potěšující, že metoda si získává stále větší pozornost i mezi dalšími gynekology. A to jak v České republice, tak i na Slovensku. To potvrzuje i skutečnost, že přednášející byli nejen z České republiky, ale i lékařky ze Slovenska. A jako účastníci přijeli lidé, které problematika opravdu zajímala, z různých částí republiky – od Karlových Varů, z Jižních Čech, od Olomouce i z Frýdku- Místku. (Pokračování textu…)
Během večerních zpráv TV 2000, televize Italské biskupské konference, dne 11. března, byl zveřejněn poslední dopis Misionářek lásky, které byly s dalšími dvanácti lidmi zavražděny islamisty v jemenském městě Aden. Dopis, který psala sestra představená svým spolusestrám, se tak stal jejich nečekanou závětí.
Podává zprávu o válce v Jemenu, o velkém utrpení lidí, ale také o víře, která sestry zde nutí vytrvat přes všechna nebezpečí na straně nemocných, starých a sirotků. (Pokračování textu…)
S lítostí oznamuji, že včera zemřel po dlouhé a těžké nemoci pan Michal Kretschmer (1944-2016), známý katolický publicista, který v uplynulých letech přispěl do tohoto časopisu mnoha podnětnými články.
Jeho pohřeb se bude konat v úterý 22. března ve Starém Kníně, zádušní Mše sv. v místním kostele začne ve 14:00. Ještě jedno díky mu za jeho články a nechť odpočívá v pokoji. Modleme se za jeho duši.
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Zde je průběžně doplňovaný seznam tradičních bohoslužeb sloužených tento rok o Svatém týdnu, Zmrtvýchvstání Páně a Velikonočním pondělí na území ČR a Slovenska.
Vytvářím ho z vlastní iniciativy jako službu pro čtenáře, kteří by si přáli oslavit tento svátek tradiční liturgií. Není v mých silách pořídit tento seznam sám, proto neváhejte pomoci a pokud víte o nějaké neuvedené liturgii, všimnete si nějaké chyby či vás napadá nějaká doplňující informace k uvedené bohoslužbě, prosím, upozorněte na ni v diskusi pod článkem, rád to do seznamu doplním.
Těm, kteří by toužili strávit s tradiční liturgií delší čas doby postní, Velikonoční triduum či Hod Boží velikonoční, doporučuji obrátit se na vyšebrodský klášter, který má i určité ubytovací kapacity pro ty, kdo by se chtěli zúčastnit klášterních bohoslužeb. (A pokud by tyto kapacity byly naplněny, ve Vyšším Brodě jsou další, které by zatím neměly být nikterak přeplněné). Další lokace umožňující prožít s tradiční liturgií celý Svatý týden a Zmrtvýchvstání Páně jsou Vejprty (omezené ubytování na faře, další v blízkém hotelu) a Plzeň. Alespoň celé Velikonoční triduum je tradiční liturgie dostupná v Praze a ve Frýdku.
Seznam bohoslužeb v ČR detailně dělím dle diecézí. Ty však jsou použity jako územně popisný prvek, nikoliv institucionální, takže jsou tam pod nimi uvedeny i bohoslužby organizované a sloužené na jejich území i mimo diecézní a oficiální struktury (tj. např. veřejnosti přístupné bohoslužby řeholních komunit). Zájemci o bohoslužby u FSSPX nechť si je vyhledají sami na patřičných stránkách. (Pokračování textu…)
Předevčírem zveřejněný příspěvek Marka Venuty nebyl jedinou odpovědí na stať paní Roubalové ve Znojemsku. Svou odpověď, deníkem rovněž odmítnutou, napsala i paní Iveta Černá. Rozhodl jsem se zveřejnit i ten…
Minulý týden (22. 2. 2016) vyšel ve Znojemsku velmi dobrý příspěvek pana Marka Venuty: „Nevyvyšujte Kristkovy takřka černé mše s prvky satanismu a zameťte si před vlastním prahem“. Redakce jej zveřejnila, ale doplnila úvodním slovem, jehož zjevným účelem bylo ve čtenáři navodit dojem, že názory pana Venuty se nedají akceptovat. Tendenční a zavádějící komentáře, popř. články členů redakce, nejsou v této tiskovině výjimkou a čtenáře, kterému je známá úroveň jmenovaných novin, nemohou překvapit. Druhý týden (29. 2. 2016) pak vyšel ve Znojemsku polemický článek paní Simony Roubalové s velikým nadpisem: „Kontroverzní výrok lidoveckého předsedy Marka Venuty o inkvizici“, jak se dalo čekat, aby „objektivitě“ v podání Znojemska bylo učiněno zadost.
Polemika se současnými médii, pokud se jim prezentovaný názor právě nehodí, je většinou bojem s větrnými mlýny a ztraceným časem, mám v tom pár zkušeností. Příspěvek paní Simony Roubalové je však blábol takového kalibru a zároveň ukázkový extrakt historického povědomí (resp. totálního nevědomí) velké části českého obyvatelstva, že jsem se rozhodla na něj reagovat. Bylo by dobré, kdyby paní Roubalová a podobní, kteří mj. sedí i v redakci Znojemska, alespoň otevřeli heslo „inkvizice“ na české wikipedii, než se pustí do sepisování obdobných polemik. Českou wikipedii nelze podezírat z příchylnosti ke katolické církvi, ale i z jejího stručného hesla lze zjistit, že názory pana Venuty jsou mnohem blíže objektivním faktům o inkvizici, na rozdíl od názorů paní Roubalové, která se pohybuje ve světě fantasmagorických předsudků vůči Církvi (z jejího kontextu plyne, že míní katolickou církev). I diskuse k tomuto wiki heslu je poučná, protože mnoho lidí tam údaje zpochybňuje (racionálněji než paní Roubalová), ale jaksi nejsou schopni sepsat toto heslo jinak (lépe) a z ověřených zdrojů. (Pokračování textu…)
V následujícím textu reaguje pan Marek Venuta, předseda znojemské KDU-ČSL, na článek paní Simony Roubalové, který vyšel 29. února v deníku Znojemsko a který hrubě napadá pana Venutu i Církev. Pan Venuta chtěl svou reakci původně zveřejnit v daném deníku, ale ten jeho reakci odmítl, pročež jsem se mu rozhodl dát prostor zde.
Bohužel se zdá, že článek paní Roubalové (který je součástí širší diskuse ohledně přednášky pana Lhoťana, kterou znojemská KDU-ČSL organizovala) na internetu není, takže na něj nemohu dát link, a zveřejnit ho zde by bylo problematické jak z hlediska autorských práv, tak pro jeho velmi nízkou stylistickou i obsahovou úroveň. Pokud se tedy s ním chcete seznámit, musíte si ho sehnat v papírové podobě. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá čtvrtá neděle postní (Laetare), při níž si zároveň připomínáme sv. Perpetuu a Felicitu, mučednice.
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne doby postní: sv. Tomáš Akvinský (po 7.), sv. Jan z Boha (út 8.), sv. Františka Římská (st 9.), čtyřicet mučedníků ze Sebaste (čt 10.) a sv. Řehoř I. Veliký (so 12.)
Z akcí upozorňuji na pouť ke hrobu císařovny Zity (so 12.) a Mši sv. otce Martina Fuchse v Praze (ne 13.)
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží přes biskupy a kardinály až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
Když německý kardinál Walter Kasper během mimořádného zasedání synody o rodině poskytl novináři Edwardu Pentinovi rozhovor, kde se nelichotivě vyjádřil o afrických účastnících synody, byl to skandál. Ačkoliv se Kasper za své poznámky omluvil, ne za dlouho vyšel na webu německé biskupské konference článek Björna Odendahla, který se o Afričanech vyjadřuje ještě drsnějším způsobem a jednoho přímo jmenuje: kardinála Roberta Saraha. Ne neprávem. Nikdo nezasazuje církevním liberálům tolik ran jako kanonýr z Guineje.
Pracovitý puntičkář se po dlouhá léta ukrýval v kurii, kde si jej roku 2010 všiml papež Benedikt XVI. Sarahův čas však přišel až s pontifikátem jeho nástupce, kdy se projevil jako neohrožený obránce čistoty víry. Od té doby je Saraha všude plno. Postavil se do čela afrických biskupů, odkud vytlačil na synodách nevýrazného Petera Turksona, byl nejhlasitější opozicí kardinála Kaspera, psal knihy, řečnil a nakonec k nelibosti liberálů ovládl i svou frankofonní pracovní skupinu. Těžkotonážní evropští biskupové mu nestíhali.
Sarah je představitelem africké církve, mladé a konzervativní, která tak na první pohled stojí v protikladu snad ke všemu, čemu čelí církev v západním světě. To je v jistém smyslu velmi revoluční. Zatímco papež František má, zdá se, nejblíže k názorům německých či belgických biskupů, kardinál Sarah je opravdu mužem z konce světa. Z černého kontinentu, jehož vliv na celosvětovou církev roste. A přestože reflektuje stejná témata jako papež, přistupuje k nim na první pohled odlišně. A jedno na něm milují příznivci a nenávidí odpůrci: je průzračný a nekompromisní. (Pokračování textu…)
Jeho Excelence biskup Athanasius Schneider, jeden z nejviditelnějších prelátů usilujících o obnovu tradiční Mše sv. a víry, poskytl nedávno portálu Rorate caeli rozhovor na celou řadu témat.
V tomto rozsáhlém interview Jeho Excelence promyšleně objasňuje problémy, které jsou pro Církev v této době velké krize velmi důležité. Přečtěte si rozhovor celý, aby vám neunikly jeho myšlenky k současnému postavení FSSPX, účasti žen při Mši a umývání nohou, zda Rusko bylo skutečně zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, Summorum Pontificum a antipastorační biskupové a mnoho dalšího.
CÍRKEV PO SYNODĚ A NEVĚŘÍCÍ V HIERARCHII
Rorate Caeli: Ještě nějakou dobu nebudeme vědět, jaký dopad bude mít na Církev nedávná synoda, protože teď je na papeži Františkovi, aby udělal další krok. V podstatě, bez ohledu na konečný výsledek, existuje už v Církvi schizma? A pokud ano, co to prakticky znamená? Jak se projeví vzhledem k obyčejným katolíkům v kostelních lavicích?
J. Ex. biskup Schneider: Podle definice Kodexu kanonického práva, kánon 751, schizma znamená „odmítnutí podřízenosti papeži nebo odmítnutí společenství s členy Církve papeži podřízenými“. Je třeba rozlišovat mezi schizmatem a odpadnutím od víry nebo bludem. Odpadnutí od víry nebo blud je jistě větší hřích než schizma, jak řekl sv. Tomáš Akvinský: „Nevěra je hřích proti samému Bohu, jenž je v sobě první pravdou, o niž se opírá víra. Avšak rozkol je proti jednotě církevní, která jest nějaké dobro sdělené a menší než Bůh sám. Proto je jasné, že hřích nevěry ze svého rodu je těžší než hřích rozkolu“ („Manifestum est autem quod infidelitas est peccatum contra ipsum Deum, secundum quod in se est veritas prima, cui fides innititur. Schisma autem est contra ecclesiasticam unitatem, quae est quoddam bonum participatum, et minus quam sit ipse Deus.“ II-II, q. 39, a. 2 c; překlad Krystal, http://summa.op.cz/sth.php).
Dnešní krize v Církvi spočívá v rostoucím fenoménu toho, že lidé, kteří plně nevěří a nevyznávají neporušenou katolickou víru, v životě Církve často zaujímají strategické pozice, např. profesorů teologie, vyučujících v seminářích, řeholních představených, farářů, a dokonce biskupů a kardinálů. A tito lidé se svou defektní vírou prohlašují, že jsou podřízeni papeži. (Pokračování textu…)
1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.
Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.
To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV. (Pokračování textu…)
23. února 2016 (LifeSiteNews) – Výroky papeže Františka o antikoncepci na palubě letadla při zpátečním letu z Mexika, které potvrdil i mluvčí Vatikánu P. Federico Lombardi, vyvolaly bezprecedentní vlnu veřejného znepokojení katolíků a představitelů hnutí pro život, z nichž někteří žádají od papeže vysvětlení. Výňatky z komentářů významných činitelů uvádíme níže spolu s odkazy na celá jejich vyjádření.
Profesor E. Christian Brugger (profesor etiky a ředitel postgraduálního programu nadace Culture of Life Foundation ve Washington, profesor morální teologie na teologické fakultě sv. Jana Maria Vianneye v Denveru, kde je vedoucím Staffordovy katedry morální teologie) napsal na portálu National Catholic Register:
Některé lidi, možná mnohé, papežova slova nadchnou. Avšak ti z nás, kdo podporují a hájí Magisterium a zejména Petrova nástupce, jejichž nejvlastnější úlohou je být strážci a vykladači pokladu víry, považují slova papeže Františka a P. Lombardiho za matoucí a znepokojivá. Zdá se, že papež tvrdil něco, co není pravda a co odporuje spáse. Velice doufám, že jsem situaci špatně pochopil.
Ať tomu tak je nebo ne, rád bych řekl dvě věci. Za prvé, nepřipravené výroky papeže v interview a komentáře jeho tiskového mluvčího nepředstavují Církev učící. Proto tato tvrzení nechrání Duch svatý a nejsou obdařena církevní autoritou. Katolíci nemají žádnou povinnost se papežovým slovům podřídit „s poslušností rozumu a vůle“ (Lumen gentium 25).
Za druhé, papež František je náš milovaný otec. Ctíme ho pro jeho úřad a budeme za ním stát, kdykoli by ho někdo lživě napadl. Přejeme dobré jemu i celé Církvi. Jistě nikdy nepůjdeme cestou Martina Luthera k odmítnutí papežského primátu a apoštolské posloupnosti. Avšak Církev je Ježíšova, nikoli papežova nebo biskupů (a určitě ne moje).
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden otevírá třetí neděle postní (Oculi).
Nejvýznamnější dny, svátky a památky tohoto týdne doby postní: sv. Anežka Česká (st 2.), přenesení ostatků sv. Václava (Č pa 4., Br. so 5.) a sv. Kazimír Polský (pa 4.)
Příští týden otevře čtvrtá neděle postní (Laetare), při níž si zároveň připomeneme sv. Perpetuu a Felicitu, mučednice.
Z akcí upozorňuji na tradiční Mši sv. v Tupčanech (út 1.), modlitby před zlínskou porodnicí (út 1.) a pražský pochod Odvahu k životu (st 2.)
Modleme se tento týden především za naše pronásledované bratry a sestry všude ve světě, od Kanady po Indonésii, jakož i za obrácení těch, co se na jejich pronásledování podílejí či proti němu nezasahují, ač by mohli.
Modleme se i za naše duchovní, od prostých kněží, přes biskupy a kardinály, až po papeže, aby pravou víru nalézali, drželi, vyznávali, hájili a hlásali vždy a všude, vhod i nevhod. (Pokračování textu…)
V Božom Slove, Starého i Nového Zákona, na mnohých miestach čítame o tom, ako sa Boh prihovára k človeku, ako ho oslovuje, zachraňuje a pozýva k plnému životu s ním. Už v 1. knihe Mojžišovej máme opísané, ako sa prihovoril k Abramovi, Abram poslúchol a stal sa otcom národa, ktorý zohral v dejinách ľudstva najdôležitejšiu úlohu. V Sv. Písme môžeme čítať, ako oslovil Boh mnohých ďalších ľudí: Napríklad Samuela, viacerých prorokov, k Márií poslal anjela Gabriela a ona mu povedala svoje „fiat.“ Poznáme, ako si vyvolil a oslovil viacerých z apoštolov, Petra, Ondreja, Jakuba, Jána, Matúša…
Kresťanstvo nemožno chápať len ako jedno z mnohých náboženstiev, ktoré v dejinách vznikali aj zanikali, ako určitú filozofiu, ideológiu, ktorú si človek vytvoril na základe svojej prirodzenej túžby po Bohu, ale je to náboženstvo, v ktorom Boh oslovuje človeka a prihovára sa mu, pozýva ho vytvoriť s ním spoločenstvo lásky a človek na toto priame Božie povolanie odpovedá. Mnohí ľudia, osobitne kňazi a rehoľníci niekedy vedia povedať čas a miesto, kde a kedy sa ich Boh dotkol a pozval ich k zasvätenej forme ich života. U niektorých to bol krátky moment, u iných to bolo dlhšie obdobie hľadania odpovede… O kresťanstve možno hovoriť ako o vzťahu medzi Bohom a človekom. A všetci, ktorí sme prijali Božie povolanie, navzájom máme v láske vytvárať Boží ľud, Cirkev. Každý je vyzvaný k tomu, aby sa k Božiemu osloveniu a pozvaniu vyjadril a dal naň veľmi konkrétnu odpoveď svojim životom. Cirkev je nielen ľudská organizácia, ako to býva niekedy prezentované, ale je to Božsko – ľudské spoločenstvo, kde nie sú rozhodujúce názory ľudí, či už jednotlivcov, alebo skupín, ale je rozhodujúce to, čo nám hovorí Boh. (Pokračování textu…)
Svatá Valburga (německy Walburga, latinsky Valpurga či Walpurgis, ve staré angličtině Wealdburg) je u nás poměrně neznámou světicí. V západní Evropě však na některých místech její kult přetrvává. Život světice spadá do období středoevropské misie sv. Bonifáce v 8. století. Dnes jsou Valburga a její svatý bratr Willibald hlavními patrony diecéze v bavorském Eichstättu.
Valburga pocházela z jihoanglického Wessexu. Narodila se okolo roku 710. Jejím otcem byl sv. Richard pocházející z královského rodu. V římském martyrologiu je uveden jako Richardus, peregrinus, tedy Richard, poutník. Své přízvisko získal díky pouti do Říma, kterou s rodinou vykonal roku 720. Na cestě ale zemřel a byl pohřben v italské Lucce. Matka svaté Valburgy, Wuna (též Bona), není historicky doložena, tradičně se doplňuje do „svaté“ rodiny a uvádí se, že byla sestrou (či alespoň příbuznou) sv. Bonifáce. (Pokračování textu…)
Toto je průběžně aktualizovaný seznam vzdělávacích, tradičně katolických a pro-life akcí, které mají proběhnout v ČR a na Slovensku během března 2016. Zahrnuje i výslovná upozornění na svátky I. třídy + svátky zvláště významné u nás či pro nás. Měsíc začíná v době postní a za Velikonočného tridua přechází do doby velikonoční.
Není v mých silách vytvořit tento seznam sám, proto prosím o pomoc. Pokud máte či později získáte informace o nějaké další akci, o níž si myslíte, že by sem patřila, můžete na ni upozornit zde pod příspěvkem v diskusi nebo mailem ([email protected]), rád seznam doplním.
Dlouhodobější seznam akcí a seznam pravidelně sloužených tradičních liturgií v ČR naleznete nastránce Aktualit na Katopedii. Další bohulibé a užitečné vzdělávací akce naleznete např. na stránkách CENAPu, Ligy pár páru či Hnutí Pro život ČR. Akce a liturgie FSSPX si najděte na
Druhá část Navedení, obsahující rozmanitá naučení, aby se duše modlitbou a svátostmi pozdvihovala k Bohu.
Sv. František Saleský
Jak nutna jest modlitba
1. Modlitba staví náš rozum na světlo božské a do jasnosti nebeské a otvírá naši vůli teplu lásky boží. Proto nic nedovede tolik jako modlitba očišťovati rozum náš od nevědomosti a vůli naši od jejích zvrácených náklonností. Modlitba jest jako déšť božího požehnání, a když vláha jeho orosuje naši duši, zazelenávají se a rozkvétají v ní stromky dobrých žádostí, duše bývá obmývána od svých nedokonalostí a srdce očišťováno od svých náruživostí.
2. Ale přede vší jinou modlitbou doporučím ti modlitbu vnitřní a rozjímavou, zvláště pak tu, která se zabývá životem a utrpením našeho Spasitele. Když tvá duše bude v rozjímání často naň pohlížeti, všecka se jím naplní, ty poznáš pravý způsob, kterým Pán Ježíš všecko činil a uzpůsobíš všecko své konání podle vzoru, který on ti ukáže. Onť jest „světlo světa“ (Jan 8, 12); v něm tedy, skrze něj a pro něj musíme hledati světlo a osvícení; on jest strom žádoucí, v jehož stínu se musíme občerstvovati, on jest živá studnice Jakubova, která nás má obmývati od veškeré nečistoty naší. (Pokračování textu…)
.JPG)
