Časopis psaný katolíky především pro katolíky
V básních dnešního poetického koutku, jenž připadá na třetí neděli adventní, zaujímá stěžejní roli Panna Maria, která přijala andělovo poselství a uzavřela mocí Ducha svatého ve své lůno našeho Spasitele Ježíše Krista. Vzývejme ji ve všech úzkostech a potřebách, aby nás ke svému Dítěti bezpečně dovedla. Texty jsou dílem Berty Mühlsteinové a Bohuslava Reynka. (Pokračování textu…)
Stella matutina Read MoreNedávno turecký ambasador nehorázným způsobem napadl Rakousko za snahu o větší integraci tureckých přistěhovalců. Jeho výpad vedl k ostré odpovědi Ewalda Stadlera z BZÖ (Bündnis Zukunft Österreich). Přiznám se, že mi připadá poněkud příliš emotivní a ne se vším v ní souhlasím, ale v obecné rovině má poslanec pravdu a rozhodně se svými názory slouží své zemi lépe, než vládní poslanci se svojí, jak on říká, „romantickou tolerancí“. (Pokračování textu…)
Ewald Stadler: Máme už dost „romantické tolerance“! Read MoreV Katolickém týdeníku č. 50/2010 na straně 7 odpovídá Jiří Zajíc v článečku s názvem „Je křest dítěte porušením svobody?“ na dotaz anonymního čtenáře, proč se děti křtí už jako maličké. K této, stejně jako i k mnoha předchozím odpovědím v zavedené rubrice, mám už dávno obecnou připomínku: Jak to, že na naprosto zásadní otázky věrouky tu odpovídají namátkově vybraní kněží či laici? Velmi často nezodpovědně a subjektivně, aniž by zde bylo citováno oficiální učení katolické církve (víme, že v minulosti byla ponechávána tak zodpovědná vyjádření osobnostem velké víry i teologického vzdělání). I když jsem si vědom toho, že omezený prostor této stránky Katolického týdeníku umožňuje pisateli jen nejstručnější odpověď, přesto se mi zdá, že tu až příliš často chybí podstatné věci, tedy pevné body katolické nauky, kterých je třeba se držet, a to i ve snaze podávat ji populárně. Pravdy víry musí zůstat vždy stejné, jen způsob vysvětlení má být takový, aby byl široké veřejnosti pochopitelný. (Pokračování textu…)
K nauce Jiřího Zajíce o křtu v Katolickém týdeníku Read More
Své činnosti duše provádí prostřednictvím mohutností,[1] tedy aktivních a pasivních potencí. Charakter mohutnosti je určen předmětem,[2] k němuž se mohutnost vztahuje. Lidské poznání začíná u vnějších smyslů, které získávají počitky, počitky jsou ve vjemy transformovány ve vnitřním společném smyslu, obrazy předmětů jsou podržovány v představivosti za spolupůsobení smyslové paměti, a nakonec z představ jsou rozumem abstrahovány obecné pojmy. Svatý Tomáš Akvinský tento proces popisuje takto:
Lidské jsou mysli znázorňovány věci v podobách: podle řádu přirozenosti, nejprve musí podoby být znázorněny smyslu, za druhé představivosti, za třetí rozumu trpnému, který je měněn od podob představ vlivem osvícení rozumem činným.[3] (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I.3 Smysly Read MoreBylo nebylo, kdesi na jižní části jistého království jedno arciděkanství. A v tom arciděkanství, věřte, nebo ne, měli jistého důstojného pána. Důstojný pán, zcela dle duchu, který vládl v době jeho formace, si nepotrpěl na nějaké to lpění na kněžské důstojnosti, by právě naopak…, leč to do této pohádky tak úplně nepatří. (Pokračování textu…)
Bylo, nebylo… aneb Pohádka ne zrovna naruby Read MorePrincipem poznání, ale i života je duše, která plní roli substanciální formy živých organismů.[1] Z toho je patrné, že duše má různé funkce na různých úrovních skutečnosti. Primárně jako substanciální forma určuje první materii do podoby konkrétního živého jsoucna daného druhu.
Dovolujeme si vás seznámit se dvěmi událostmi vztahujícími se k silně diskutovanému tématu sexuální výchovy , k nimž došlo v posledních dnech. Tou bezesporu důležitější je schůzka zástupců Výboru na obranu rodičovských práv (VORP) a Asociace center pro rodinu (ACER) s ministrem Dobešem (3. prosince), která přinesla příslib významného pozitivního posunu v přístupu ministerstva školství k této kontroverzní oblasti. Druhou je diskuse na téma sexuální výchovy, k níž došlo 1. prosince na půdě Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.
Dvakrát k sexuální výchově Read MoreDnes bohužel jen superstručně a bez Kalendária.
Stalo se doma
4. září proběhl v Přerově první posjezdový Celostátní výbor Mladých křesťanských demokratů, který se usnesl na potřebě podpořit pronásledované křesťany a předběžně načrtl akce, které v tomto směru podnikne či podpoří MKD. Více ZDE.
Eva Iszworová vyzývá k podpoře Marisky Orbán de Haas, která se stala terčem nenávistných útoků potratářů pro své pro-life postoje.
Rozhlédnutí 2010/12/6 Read MorePřichází čtvrté kolo naší soutěže. Pokud jste na ni narazili až teď, tak se klidně můžete zařadit, pořád máte ještě slušnou šanci se zapojit do boje o oceněná místa. V této chvíli po třetím kole vede pan Kučera se 4,5 body, po něm následují pan Hoffmann se 3 body a pan Šebera s 1,75 bodu. Na odpovědi máte čas do soboty 11. 12. 2010 do 23:59, zasílají se na e-mailovou adresu [email protected]. Tři nejúspěšnější účastníci prvních deseti kol budou odměněni (kdo ale chce soutěžit o odměnu, musí uvést v mailu adresu, na kterou je možné ji poslat). Redaktoři soutěžit nemohou. (Pokračování textu…)
Kdo je to? (4) Read More
V této části se zamyslíme nad podstatou poznání, budeme zkoumat, jaký princip poznání umožňuje, budeme se zabývat jednotlivými smyslovými mohutnostmi a jejich defekty. Stručně charakterizujeme vztah umění ke smyslovému poznání. Půjde nám o argumentaci ve prospěch teze, že lidské poznání začíná u smyslů a nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech. Na námitky vůči této tezi se pokusíme odpovědět.
Podstatou poznání je intencionální držení forem věcí.[1] Formy věcí v řádu bytí (v prvním aktu) určují daná jsoucna, v řádu poznání (ve druhém aktu) určují poznávací mohutnost.[2] Poznání je imanentní činnost, tj. činnost, která se neprojevuje vně subjektu, ale zůstává uvnitř.[3] Tím se liší od vlastní kategoriální činnosti, která se projevuje navenek subjektu činnosti. Při transitivní činnosti dochází k reálné změně na tom, co je měněno subjektem činnosti, při imanentní činnosti dochází pouze k změně duchovní, nemateriální, intencionální uvnitř subjektu činnosti. Poznání jako imanentní činnost může vést k transitivní činnosti, která se projeví modifikací jsoucen v řádu bytí podle intencionálně držených forem věcí. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. I. část. I.1 Podstata poznání Read More1. prosince 2010 uspořádal Občanský institut v Praze přednášku s videoprezentací na téma španělská pravice. Přednášejícím byl pan Petr Foglar, hispanista dlouhodobě pobývající ve Španělském království a zajímající se o realitu politického života španělské pravice. (Pokračování textu…)
Španělská pravice dnes i zítra Read More
Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. (Izajáš, 35, 4-6)
Předkládaná práce má dva vzájemně se podmiňující cíle. Prvním cílem je sonda do světa tvorby i estetického vnímání lidí se smyslovým handicapem. Druhým cílem je nabídnutí alternativy proti idealismu (subjektivnímu i objektivnímu) a materialismu v psychologii umění. Tuto alternativu představuje umírněný aristotelský dualismus (hylemorfismus). První cíl je zároveň metodou cíle druhého a naopak. Podstata lidského poznání, umělecké tvorby a recepce uměleckých děl nejlépe vynikne, když budeme zkoumat, jak se na poznávání reality, tvorbě a estetickém vnímání projevuje deficit poznávacích struktur účastníků komunikace uměním. A naopak: důsledné uplatňování aristotelské metody pomůže vytvořit ucelený přehled o problematice vztahu handicapovaných a umění, který v zamýšlené podobě doposud neexistuje. (Pokračování textu…)
Poznání – postižení – umění. Úvod – základní teze Read More
V polovici září 1926 řekl mi Otokar Březina: „Sen je také realita,“ a rozváděje tuto svou myšlenku, mluvil asi takto: Naši buditelé měli sen, že vzkřísí národ, a také jej vzkřísili, ačkoli všechny okolnosti a důvody tak zvaných rozumných lidí mluvily proti tomu. Mezi těmito rozumnými byl i sám Dobrovský, který nevěřil, že český národ bude ještě žíti, i psal gramatiku českého jazyka jen z pohnutek vědeckých, tak jako se píše gramatika řeči cikánské nebo indiánské, kmenů odsouzených k vymření. (Pokračování textu…)