Category Archives: Černý, Jiří
První pochod „Odvahu k životu“ v Českých Budějovicích
Pochod na náměstí P. O. II.
(foto: Kateřina Kubíková)
V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.
Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“. Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour.
Několik poznámek do diskuze o Mariánském sloupu
Mariánský sloup na Staroměstkém náměstí (1905)
Chtěl bych dodat pár poznámek k názoru Martina Šandy na obnovení pražského mariánského sloupu, zveřejněném na Christnetu v podobě článku Mariánský sloup na Staroměstském náměstí opět jablkem sváru. Autor, člen Církve bratrské, zde zastává v podstatě racionální hledisko památkářské a uměleckohistorické, které se snaží zcela izolovat od hlediska náboženského. I z tohoto úhlu pohledu pak jasně vychází správný závěr, že by se obnovení významné raně barokní památky nemělo bránit.
Dovolím si však přesto ještě uvést (dle Martina Šandy nepochybně jaksi navíc) hledisko náboženské. Hledisko katolického věřícího, které může být dalším důvodem, proč by se nemělo bránit navrácení mariánského sloupu. Jak autor jistě ví, pro katolíky (ale např. i pro všechny tzv. východní křesťany) znamená Panna Maria velmi mnoho. Panna Maria má mimo jiné titul Bohorodičky, Matky Boží, Matky Vykupitele atd. Stačí připomenout píseň: „Tisíckrát pozdravujem Tebe“ , v jejíž první sloce zaznějí tato slova: „Ó Matičko Krista Ježíše! – Ty jsi okrasou celého nebe, tobě klaní se celá říše – ty jsi po Bohu ta nejprvnější, tobě čest a chválu nejpřednější, andělé a svatí vzdávají, Královnou Tebe nazývají.“. Tato slova vyjadřují vztah katolíků k Panně Marii. Tento vztah navíc vyrůstá z hluboké tradice. Jak víme, předpoklad Mariina panenství i titul „Bohorodička“ byly součástí víry nejstarších křesťanů a byly dogmaticky vyhlášeny v koncilech prvních staletí.
Kostel a Madona v Rudolfově
Kostel sv. Víta v Rudolfově
Asi sedm kilometrů severovýchodně od Českých Budějovic směrem na Třeboň leží město Rudolfov. Zvláště od roku 1547 tu nastal takový rozvoj dolování stříbrné rudy, že doly převýšily výtěžkem Jáchymov i Kutnou Horu. Roku 1585 povýšil Rudolf II. osadu zvanou do té doby „Velké Hory“ na královské horní město. Za stavovského povstání bylo jedním z opěrných bodů protestantských vojsk Matyáše z Thurnu, roku 1619 bylo vypáleno císařským vojskem Karla Buquoye a později darováno Českým Budějovicím. Půdorys města je nepravidelný a svědčí o chaotické živelné zástavbě v době rozkvětu hornictví. Farní kostel sv. Víta, v rámci jižních Čech ojedinělá renesanční luteránská stavba ze šestnáctého století, slouží po roce 1620 katolíkům. Bývalý Marradasův zámeček je veřejnosti nepřístupný. Až do roku 1945 byl Rudolfov národnostně smíšenou česko-německou obcí (Rudolfstadt). Roku 1890 tu žilo celkem 1 317 obyvatel, z toho 55,8 % německých, roku 1921 celkem 1 725 obyvatel (z toho 23,2 % německých), 9,8 % příslušníků čsl. církve, roku 2001 2 390 obyvatel, z toho 32,2 % katolíků a 1,4 % čsl. církve husitské.
Katolíci a kremace
Kremace v peci krematoria
V debatě o křtu dětí koncem loňského roku zmínil jeden z účastníků diskuze otázku kremace zemřelých a vítězoslavně zde uvedl, že i v této záležitosti (rozuměj kromě názorů na limbus) změnila katolická církev postoj. Protože, bohužel, měl v tomto pravdu, dovolím si zde otevřít diskuzi i na toto téma.
Pokud si přečteme, jaké stanovisko zaujímala Církev ke kremaci, tedy zpopelnění zemřelých, pak zjistíme, že u pokoncilní Církve došlo k obratu takřka o 180 stupňů. Katoličtí kněží u nás dnes už běžně asistují u pohřebních obřadů v krematoriích a proti pohřbu žehem se již vůbec nemluví. Na dotaz se nám obvykle dostane vysvětlení, že dříve byla kremace výrazem proticírkevního a ateistického názoru, zatímco dnes tomu už tak není…
Otevřený dopis ministru Dobešovi
Rozhodl jsem se zveřejnit otevřený dopis, kterým manželé Černí reagují na urážlivý pamflet od účastníků 19. celostátního kongresu k sexuální výchově v ČR, který jakožto otevřený dopis ministru školství zveřejnil Žurnál Univerzity Palackého (vizte ZDE, strana 7). Musím říci, že s obsahem dopisu manželů Černých zcela souhlasím, i když se obávám, že se trochu míjí adresátem, protože pisatelé sexuologického pamfletu jsou už dospělí, takže ministr Dobeš (a potažmo ani české školství) je už slušnému chování asi nenaučí…
Ignác Pospíšil
Plný text dopisu:
Vážený pane ministře,
my, níže podepsaní rodiče a občané České republiky, vyjadřujeme znepokojení a nesouhlas se způsobem, jakým proti nám a dalším občanům vystupují účastníci 19. celostátního kongresu k sexuální výchově v České republice, který byl pořádán ve dnech 22. – 24. 9. 2011 v Pardubicích Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu ve spolupráci s jinými subjekty (viz: „Otevřený dopis ministrovi školství od účastníků kongresu k sexuální výchově“, In: Žurnál Univerzity Palackého v Olomouci, ročník 21, č. 3 ze dne 7. října 2011).
Římovské pašije a Stop genocidě
Pašijová cesta
Na Květnou neděli 17. dubna 2011 se konala tradiční pobožnost pašijové cesty v jihočeském Římově. Na cestě krajinou, dlouhé cca 6 km, je celkem 25 zastavení, počínaje kaplí Loučení a konče kaplí Božího hrobu. Procesí vyšlo ve 13.00 hod odpoledne od památné lípy Jana Gurreho, jezuitského bratra, jemuž se zde v 1. polovině 17. století dle tradice zjevil Ježíš Kristus a Bolestná Panna Maria. Tato událost se stala podnětem k založení poutního místa, jež má sloužit ke spáse lidu, který sem bude putovat.
Vánoční rozhovor Marty Kubišové pro Katolický týdeník
Katolický týdeník je mimo jiné známý poskytováním prostoru populárním osobnostem zcela podle světských měřítek bez ohledu na duchovní rozměr. Ve snaze získat co největší okruh čtenářů vyhledává různé, veřejnosti dobře známé osobnosti.
K nauce Jiřího Zajíce o křtu v Katolickém týdeníku
V Katolickém týdeníku č. 50/2010 na straně 7 odpovídá Jiří Zajíc v článečku s názvem „Je křest dítěte porušením svobody?“ na dotaz anonymního čtenáře, proč se děti křtí už jako maličké. K této, stejně jako i k mnoha předchozím odpovědím v zavedené rubrice, mám už dávno obecnou připomínku: Jak to, že na naprosto zásadní otázky věrouky tu odpovídají namátkově vybraní kněží či laici? Velmi často nezodpovědně a subjektivně, aniž by zde bylo citováno oficiální učení katolické církve (víme, že v minulosti byla ponechávána tak zodpovědná vyjádření osobnostem velké víry i teologického vzdělání). I když jsem si vědom toho, že omezený prostor této stránky Katolického týdeníku umožňuje pisateli jen nejstručnější odpověď, přesto se mi zdá, že tu až příliš často chybí podstatné věci, tedy pevné body katolické nauky, kterých je třeba se držet, a to i ve snaze podávat ji populárně. Pravdy víry musí zůstat vždy stejné, jen způsob vysvětlení má být takový, aby byl široké veřejnosti pochopitelný.
Dobré filmy, cenzura a křesťané
Snad každý z nás byl ovlivněn nějakým filmem, v dětství i v dospělosti, ať už kladně či negativně. Zamyslíme-li se trochu nad světem filmu z hlediska víry, pak zjišťujeme, jak velké množství filmů je určeno jen pro zábavu, komerci a jak málo je jich využíváno ke zvěstování Pravdy a zušlechťování duše člověka ve smyslu správných vzorů. Pokud bychom chtěli hloubat o otázce, proč tomu tak je, jistě bychom si uvědomili veliký paradox. Křesťanů je na tomto světě cca 1 miliarda z necelých 7 miliard celkového počtu obyvatel planety Země. To je ohromné číslo. Uvažujme dále, Hollywood reprezentuje produkci světové velmoci USA, tedy cca 303 miliónů obyvatel, z nichž je 80% křesťanů, „jen“ 14% bez vyznání a 1,6 % židů. Jak to, že existuje tak málo děl s křesťanským obsahem a tolik děl, která urážejí a zesměšňují náboženství, hlavně to křesťanské?
